načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Harry Potter a vězeň z Azkabanu - ilustrované vydání - J. K. Rowlingová

Harry Potter a vězeň z Azkabanu - ilustrované vydání
-15%
sleva

Kniha: Harry Potter a vězeň z Azkabanu - ilustrované vydání
Autor:

Harry Potter a jeho kamarádi Ron a Hermiona jsou už ve třetím ročníku bradavické Školy čar a kouzel. Harry se nemohl dočkat začátku školního roku, když ale přijede do Bradavic, panuje ... (celý popis)
Titul je skladem >3ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  449 Kč 382
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-05
Počet stran: 336
Rozměr: 210 x 248 mm
Úprava: 333 stran : barevné ilustrace
Vydání: Vydání osmé, v této podobě první
Spolupracovali: ilustroval Jim Kay
přeložil Pavel Medek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-41
ISBN: 9788000048154
EAN: 9788000048154
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Harry Potter a jeho kamarádi Ron a Hermiona jsou už ve třetím ročníku bradavické Školy čar a kouzel. Harry se nemohl dočkat začátku školního roku, když ale přijede do Bradavic, panuje tam napjatá atmosféra a strach. Proč? Na svobodu uprchl vězeň z Azkabanu, nebezpečný vrah Sirius Black – prý nástupce lorda Voldemorta, Pána zla. A stopa vede – kam jinam než do školy v Bradavicích.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
J. K. Rowlingová - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Harry Potter a vězeň z Azkabanu - ilustrované vydání" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

H

arry Potter byl v mnohém neobyčejně

zvláštní chlapec. Už jen tím, že víc než

kterékoli jiné období celého roku nenáviděl

letní prázdniny. Navíc doopravdy stál o to, aby

si mohl vypracovat všechny domácí úkoly, byl

však nucen zabývat se jimi jen potají, uprostřed noci. A ještě ke všemu to byl čaroděj.

Byla už téměř půlnoc a Harry ležel na břiše

v posteli, s přikrývkou přetaženou přes hlavu

jako stan, v jedné ruce držel baterku a napolštáři měl položenou velkou rozevřenou knihu

v kožené vazbě (Dějiny čar a kouzel od Batyldy

Bagshotové). Hrotem svého brku z orlího pera

přejížděl po stránce odshora dolů a zamračeně

soustředěn hledal, co by mu pomohlo napsat

KAPITOLA PRVNÍ

SOVÍ POŠTA

požadovaný esej na téma Upalování čarodějek

ve čtrnáctém století – pojednání o jeho bezúčelnosti.

Brk se zastavil nahoře u nadějně vyhlížejícího odstavce. Harry si postrčil kulaté brýle na nose o kousek výš, přisunul baterku až

ke knize a četl:

Lidé nedisponující čarodějnýmischopnostmi (častěji známí jako mudlové) se

sice v dobách středověku nesmírně báli

čar a kouzel, nebyli však příliš zdatní

v jejich rozpoznávání. Při oněchvzácných příležitostech, kdy se jim podařilo

chytit skutečnou čarodějku či kouzelníka,


10

HARRY POTTER A VĚZEŇ Z AZKABANU

nepřinášelo jejich upálení sebemenší

efekt. Čarodějka či kouzelník prostěpro

nesli základní ohněchladicí zaklínadlo

a pak předstírali, že ječí bolestí, zatímco

ve skutečnosti si užívali příjemného, lehce

šimravého pocitu. Je dokonce známo, že

Vendelína Výstřednicenalez

la v upalování takovou

zálibu, že se v různých

převlecích nechala

chytit celkemsed

mačtyřicetkrát.

Harry si vložil

brk mezi zuby

a sáhl pod pol

štář pro kalamář

a svitekpergame

nu. Pomalu a ne

smírně opatrně od

šrouboval víčko ka

lamáře, namočil do něj

brk a pustil se do psaní, ale

každou chvíli toho nechal a na

slouchal, protože kdyby někdo z Dursleyových

cestou na toaletu škrábání jeho brku zaslechl,

Harry by pravděpodobně celý zbytek létastrá

vil zamčený v přístěnku pod schody.

Právě rodina Dursleyových, kteří bydleli

v domě číslo čtyři v Zobí ulici, byla důvodem,

proč si letní prázdniny nikdy pořádně neužil.

Strýc Vernon, teta Petunie a jejich synáček

Dudley byli Harryho jediní žijící příbuzní.

Byli to mudlové a na kouzla a čáry pohlíže

li s pozoruhodně středověkou předpojatostí.

O Harryho zemřelých rodičích, kteří oba také

patřili k čarodějnému cechu, pod střechou

Dursleyových nikdy nepadlo ani slovo. Teta

Petunie a strýc Vernon se celá léta kojilinadě

jí, že budou-li Harryho udržovat

v co největším ponížení,doká

žou z něj ty jeho čaroděj

né schopnosti vypudit.

V tom ke své nesmírné

zlosti neměli úspěch,

takže nyní žili vhrů

ze z toho, aby někdo

nezjistil, že Harry

většinu z uplynu

lých dvou let strávil

ve Škole čar a kou

zel v Bradavicích.

To nejhorší, na co se

teď Dursleyovi zmoh

li, bylo, že na počátku

letních prázdnin zamkli

Harrymu učebnice zaklína

del, kouzelnou hůlku, kotlík a koště

a zakázali mu mluvit se sousedy.

Odloučení od učebnic představovalo pro

Harryho opravdový problém, protože učitelé

v Bradavicích mu na prázdniny naložili po

řádnou spoustu práce. Jeden z úkolů, obzvlášť

protivné pojednání o zmenšovacích lektva

rech, dostal od profesora Snapea, kterého měl

ze všech učitelů nejméně v lásce a od něhož se

dalo čekat, že s radostí využije jakékoli pří


SOVÍ POŠTA

11

Ron tak hulákal, že sebou strýc Vernon

poplašeně škubl, přidržel si sluchátko třicet

centimetrů od ucha a zahlížel na ně se směsicí

vzteku a obav.

„KDO VOLÁ?“ zaburácel rozhořčeně směrem k mluvítku. „CO JSTE ZAČ?“

„RON – WEASLEY!“ zařval Ron v odpověď,

jako by se strýcem Vernonem stáli na opačných stranách fotbalového hřiště. „JSEM –

HARRYHO – KAMARÁD – ZE ŠKOLY –“

Malá očka strýce Vernona se přetočilasměrem k Harrymu, jehož nohy jako by zarostly

do podlahy.

„TADY ŽÁDNÝ HARRY POTTER NENÍ!“

rozkřikl se a držel teď sluchátko na délkunatažené paže, jako by měl strach, že vybuchne.

„NEVÍM, O JAKÉ ŠKOLE TO MLUVÍTE! UŽ

MI NIKDY NEVOLEJTE! NECHTE MOJI

RODINU NA POKOJI!“

A praštil sluchátkem zpátky do vidlice, jako

by se zbavoval jedovatého pavouka.

Hádka, která následovala, patřila knejhorším vůbec.

„JAK SES MOHL OPOVÁŽIT DÁT TOHLE

ČÍSLO LIDEM – LIDEM, JAKO JSI TY SÁM!“

zahřímal strýc Vernon a poprskal Harryho

od hlavy k patě.

Ron si očividně uvědomoval, že dostal

Harryho do maléru, protože už znovunezavolal. Neozvala se mu ani Hermiona Grangerová,

jeho druhá nejlepší kamarádka z Bradavic.

Harry se domýšlel, že Ron Hermionu varoval, aby to nedělala, což byla škoda, protože

Hermiona, nejchytřejší čarodějka v Harryho hodné záminky, aby mu na celý měsíc udělil školní trest. Harry se proto v prvním týdnu prázdnin chopil nabízené příležitosti. Zatímco strýc Vernon, teta Petunie a Dudley vyšli ven na předzahrádku, kde se obdivovali novému služebnímu automobilu strýce Vernona (pořádně nahlas, aby to zaregistrovala celá ulice), Harry potichu sešel dolů, otevřel paklíčem zámek přístěnku pod schody, popadl několik učebnic a schoval je ve své ložnici. Říkal si, že pokud povlečení nepokaňká inkoustem, nebudou Dursleyovi vědět, že po nocích studuje čáry a kouzla.

Harry se všemožně snažil nevyvolávat se

strýcem a tetou žádné rozmíšky, protože už tak

na něj byli pořádně nakvašení, a to jen proto,

že mu pouhý týden po začátku školníchprázdnin telefonoval jeden z jeho kouzelnickýchspolužáků.

Ron Weasley, který v Bradavicích patřil

k Harryho nejlepším kamarádům, pocházel

z kompletně kouzelnické rodiny. Toznamenalo, že se vyznal ve spoustě věcí, o nichž Harry

neměl sebemenší ponětí, avšak ještě nikdy

v životě netelefonoval. Obrovskou smůlou

bylo, že když zavolal, zdvihl sluchátko strýc

Vernon.

„U telefonu Vernon Dursley“

Harry, který byl právě náhodou ve stejné

místnosti, ztuhl, když slyšel Ronův hlasodpovědět:

„HALÓ? HALÓ? SLYŠÍTE MĚ? CHTĚL

– BYCH – MLUVIT – S HARRYM –

POTTEREM!“


12

HARRY POTTER A VĚZEŇ Z AZKABANU

ročníku, měla mudlovské rodiče, telefonovat

uměla velice dobře a dalo se počítat s tím, že

bude mít dost rozumu, aby neprozrazovala, že

chodí do Bradavic.

A tak se stalo, že Harry od svých kouzelnických přátel pět dlouhých týdnů neslyšel

jediné slovo, a letošní léto bylo téměř stejně

nesnesitelné jako to loňské. Dočkal se jenjednoho, opravdu nepatrného zlepšení: poté, co

odpřísáhl, že nebude svou sovu Hedviku používat k posílání dopisů žádnému ze svých

kamarádů, dostal povolení vypouštět ji na noc

ven. Strýc Vernon k tomu svolil kvůli randálu,

který Hedvika tropila, když byla neustálezavřená v kleci.

Harry se uprostřed pojednání o Vendelíně

Výstřednici zarazil, zpozorněl a znovunastražil uši. Ticho ve ztemnělém domě rušilo jen

vzdálené chrochtavé chrápání jeho neuvěřitelně otylého bratránka Dudleyho. Uvědomil

si, že už musí být velice pozdě. Oči ho pálily

únavou a napadlo ho, že by snad ten esej mohl

dopsat zítra večer...

Zašrouboval uzávěr kalamáře, zpodpostele vytáhl starý povlak na polštář, uložil do něj

baterku, Dějiny čar a kouzel, svůj esej, brk

i inkoust, potom vstal a všechno to schoval pod

uvolněné prkno v podlaze pod postelí. Vstal,

protáhl se a pohlédl na světélkující ciferník

budíku, který stál na jeho nočním stolku.

Byla jedna hodina po půlnoci. Harrymu se

sevřel žaludek zvláštním pocitem. Aniž by si

to uvědomoval, už celou hodinu mu bylo třináct let.

K dalším věcem, které byly na Harrymneobvyklé, patřilo i to, jak málo se těšil na svoje

narozeniny. Ještě nikdy v životě nedostaljediné přání. V posledních dvou letech Dursleyovi

jeho narozeniny absolutně ignorovali a nebyl

jediný důvod předpokládat, že tentokrát si

na ně vzpomenou.

Harry přešel temným pokojem, minul

Hedvičinu velkou prázdnou klec a přistouil k otevřenému oknu. Opřel se o parapet

a chladný noční vzduch mu po dlouhé době

strávené pod přikrývkou připadal jako pohlazení. Hedvika byla už druhou noc pryč;

Harrymu to nedělalo žádné zvláštní starosti – nebylo to poprvé, co se tak dlouho někde

zdržela – doufal však, že se brzy vrátí. Byla

v tomhle domě jediným živoucím tvorem,který se při pohledu na něj netvářil, jako by ho

bolely zuby.

Na svůj věk byl Harry sice stále ještě poměrně malý a hubený, za poslední rok však

přece jen o pár čísel povyrostl. Na jeho uhlově černých vlasech se ovšem nezměnilo vůbec

nic: ať s nimi dělal cokoliv, zůstávaly vzpurně

rozježené. Oči za brýlemi měl zářivě zelené

a na čele měl pod vlasy jasně viditelnou tenkou jizvu, která tvarem připomínala klikatý

blesk.

Ze všech neobvyklých věcí, jimiž se Harry

vyznačoval, byla tahle jizva nejpozoruhodnější. Nebyla to – jak mu Dursleyovi deset let

namlouvali – památka na dopravní nehodu,

při níž přišli o život jeho rodiče, protože Lily

a James Potterovi při žádné nehoděnezemře>


SOVÍ POŠTA

13

stala nehybně ležet. K nohám měla přivázaný

velký balíček.

Harry bezvědomou sovu ihned poznal –jmenovala se Errol a patřila rodině Weasleyových.

Bez váhání přiskočil k posteli, rozvázal provázky omotané kolem Erroliných nohou,odložil balíček stranou a Errol samotnou pakodnesl do Hedvičiny klece. Errol otevřela jedno

kalné oko, nezřetelně zahoukala na znamení

díků a začala polykat doušky vody.

Harry se otočil ke zbývajícím sovám. Jedna

z nich, velká samice sovy sněžné, byla jeho

Hedvika. Také ona nesla nějaký balíček atvářila se neobyčejně potěšeně. Když ji Harry

zbavoval jejího břemene, přítulně ho klovla,

pak přeletěla pokoj a připojila se k Errol.

Třetí sovu, pohledného puštíka, Harry neznal, okamžitě mu však bylo jasné, odkud

přiletěla, protože kromě třetího balíčku nesla

i dopis s ofi ciálním znakem Bradavic. Když

od ní Harry zásilku převzal, důležitě si načechrala peří, roztáhla křídla a otevřeným oknem odlétla do noci.

Harry se posadil na postel, popadl balíček,

který přinesla Errol, strhl z něj hnědý balicí

papír a objevil dárek zabalený ve zdobnémzlatém papíru a svoje úplně první přání k narozeninám. Lehce roztřesenýma rukama otevřel

obálku; vypadly z ní dva kusy papíru – dopis

a nějaký novinový výstřižek.

Výstřižek evidentně pocházel z kouzelnických novin zvaných Denní věštec, protože lidé

na černobílé fotografi i se hýbali. Harry hozvedl, uhladil a dal se do čtení: li. Byli zavražděni a zavraždil je nejobávanější černokněžník za posledních sto let, lord Voldemort. Harry z téhož útoku vyvázl nepoznamenán ničím horším než jizvou na čele, když se Voldemortova kletba, která ho měla zabít, místo toho obrátila proti samotnému černokněžníkovi. Voldemort jen tak tak přežil a uprchl...

Později se s ním však v Bradavicích Harry

setkal tváří v tvář. Když teď stál u temného

okna a vzpomínal na to poslední setkání,musel přiznat, že má štěstí, že se vůbec svýchtřináctých narozenin dočkal.

Přelétl očima po hvězdnaté obloze a hledal, zda neuvidí Hedviku, jak se k němu vrací

třeba s mrtvou myší v zobáku a očekává, že ji

pochválí. Jak tak nepřítomně hleděl přeshřebeny střech, trvalo mu několik vteřin, než si

uvědomil, co vlastně vidí.

Na pozadí zlatě zářícího měsíce se rýsoval

jakýsi stín, který se neustále zvětšoval; byl to

nějaký podivně asymetrický tvor, který mával křídly a mířil přímo k němu. Harrynehnutě stál a pozoroval, jak se snáší pořád níž.

Na zlomek vteřiny zaváhal s rukou na okenní

klice a přemýšlel, jestli by raději neměl okno

přibouchnout, pak ale onen bizarní tvorpřelétl nad jednou z pouličních svítilen. Harry si

uvědomil, co to je, a uskočil stranou.

Oknem prolétly tři sovy; dvě z nich mezi

sebou přidržovaly třetí, která vypadala, že je

v bezvědomí. S měkkým žuchnutím přistály na Harryho posteli; prostřední sova, velká

a šedivá, se okamžitě svalila jako špalek azů>


HARRY POTTER A VĚZEŇ Z AZKABANU

HLAVNÍ CENU ZÍSKÁVÁ

ZAMĚSTNANEC

MINISTERSTVA KOUZEL

Artur Weasley, ředitel odboru

zneužívání mudlovských výtvorů na ministerstvu kouzel, získal

v každoroční galeonové tombole

hlavní cenu Denního věštce.

Převelmi potěšený pan Weasley Dennímu věštci sdělil: „To

zlato, které jsme vyhráli, věnujeme na letní dovolenou v Egyptě,

kde náš nejstarší syn Bill pracuje

jako odeklínač pro kouzelnickou

Gringottovu banku.“

Rodina Weasleyových stráví

v Egyptě měsíc a vrátí se před

začátkem nového školního roku

v Bradavicích, kde momentálně

studuje pět jejich dětí.

Harry pohlédl na rozpohybovanou fotografi i a obličej se mu roztáhl širokým úšklebkem, když viděl, jak celá devítičlenná rodina Weasleyových stojí před velkou pyramidou a zuřivě na něj mává. Baculatá malá paní

Weasleyová, vysoký pan Weasley s řidnoucími

vlasy, šest synů a jedna dcera, všichni (i když

na černobílé fotografi i to nebylo vidět) sohnivě rudými vlasy. Přímo uprostřed snímku stál


SOVÍ POŠTA

15

do Bradavic, narazilo do stromu na školním

pozemku.

Vrátíme se asi tak týden před začát

kem školního roku a pojedeme doLondý

na koupit hůlku pro mě a nové učebni

ce pro všechny. Co kdybychom se tamse

tkali?

Nenech se od těch mudlů deptat!

Pokus se přijet do Londýna.

Ron

P.S. Percyho jmenovali primusem.Minu

lý týden mu to oznámili dopisem.

Harry se ještě jednou podíval na fotogra

fi i. Percy, který byl v Bradavicích v sedmém

a tudíž závěrečném ročníku, se tvářil ještě

samoliběji než jindy. Odznak primuse sipři

píchl k fezu, který měl furiantsky posazený

na pečlivě učesaných vlasech, a brýle skostě

nými obroučkami se mu leskly v egyptském

slunci.

Harry teď obrátil pozornost k dárku aroz

balil ho. Uvnitř našel cosi, co vypadalo jako

miniaturní skleněný vlček. Pod ním byl další

vzkaz od Rona.

Harry, tohle je kapesní lotroskop.

Pokud se v tvé blízkosti ocitne někdo,

komu nemůžeš věřit, měl by se rozsvítit

a roztočit. Bill tvrdí, že je to krám,

který se prodává kouzelnickým

turistům, a že není spolehlivý, protože

včera se u večeře v jednom kuse

Ron, vytáhlý a hubený, se svou domácí krysou

Prašivkou na rameni a s rukou kolem pasu své

malé sestřičky Ginny.

Harryho nenapadal nikdo jiný, kdo by siza

sloužil vyhrát velkou hromadu zlata, nežprá

vě Weasleyovi, kteří byli hrozně milí a velice

chudí. Zdvihl Ronův dopis a rozložil ho.

Ahoj Harry,

všechno nejlepší k narozeninám!

Promiň, vážně se omlouvám za ten

telefonát. Doufám, že ti kvůli němu

mudlové nedělali moc velké problémy.

Ptal jsem se taťky a ten si myslí, že jsem

neměl tak hulákat.

Tady v Egyptě je to přímo senzační.

Bill nás provedl po všech zdejších

hrobkách a nevěřil bys, jakými kouzly

je ti staří egyptští čarodějové zakleli.

Mamka ani nedovolila, aby se Ginny

do té poslední šla podívat. Byla tam

spousta mutovaných koster mudlů,

kteří se do ní vloupali a kterým

narostla druhá hlava a všechny

možné další věci.

Ani se mi nechtělo věřit, že taťka

vyhrál tombolu Denního věštce. Sedm

set galeonů! Většina z nich sice padne

na tyhle prázdniny, ale na příští školní

rok mi naši koupí novou hůlku.

Harry si až příliš dobře pamatoval, jak sesta

lo, že Ronovi stará hůlka praskla. Došlo kto

mu, když auto, kterým oba společně letěli


16

HARRY POTTER A VĚZEŇ Z AZKABANU

rozsvěcel. Neuvědomil si ale, že mu Fred

a George nasypali do polévky chrousty.

Měj se!

Ron

Harry odložil lotroskop na noční stolek; zůstal

na něm absolutně nehybně stát, přesněvyvážený na špičce, a jeho povrch odrážel světélkující ručičky budíku. Harry ho několik vteřin

šťastně pozoroval a pak zdvihl balíček, který

přinesla Hedvika.

Také v něm našel zabalený dárek, přání

a dopis, tentokrát od Hermiony.

Ahoj Harry,

psal mi Ron a vylíčil mi, jak

telefonoval s tvým strýcem Vernonem.

Doufám, že jsi v pořádku.

Já jsem momentálně na prázdninách

ve Francii, takže jsem nevěděla, jak ti

mám tohle poslat – co kdyby to náhodou

na celnici otevřeli? Jenže pak se objevila

Hedvika! Řekla bych, že se chtěla

postarat o to, abys jednou pro změnu

dostal něco k narozeninám. Dárek pro

tebe jsem objednala od soví zásilkové

služby na inzerát, který jsem našla

v Denním věštci (nechávám si ho sem

posílat, je dobré udržovat si přehled

o tom, co se děje v kouzelnickém světě).

Viděl jsi před týdnem tu fotografi i

Rona s rodinou? Vsadím se, že se tam

hodně naučí. Vážně mu závidím – staří

egyptští čarodějové byli úžasní.

I ve zdejší historii se ale najdou

zajímavé zmínky o čarodějnictví. Úplně

jsem přepsala svůj esej pro dějiny čar

a kouzel a zapracovala jsem do něj pár

věcí, které jsem tady objevila. Doufám,

že není moc dlouhý, má o dva svitky

pergamenu víc, než po nás chtěl profesor

Binns.

Ron říká, že bude poslední týden

prázdnin v Londýně. Dostaneš se tam

taky? Dovolí ti to strýc s tetou? Upřímně

doufám, že ano. Pokud ti to nevyjde,

uvidíme se prvního září ve spěšném

vlaku do Bradavic!

Všechno nejlepší!

Hermiona

P.S. Ron píše, že byl Percy jmenován

primusem. Vsadím se, že mu to udělalo

opravdovou radost. Rona to ale asi moc

nepotěšilo.

Harry se znovu pousmál, když odkládalHermionin dopis stranou a zdvihal balíček, který mu

poslala. Byl hrozně těžký. Harry Hermionu znal

a vůbec nepochyboval o tom, že v něm budenějaká tlustá bichle plná těch nejobtížnějšíchzaklínadel – tentokrát se ale mýlil. Srdce muradostně poskočilo, když roztrhl papír a spatřil

elegantní pouzdro z černé kůže, do níž bylvyražen stříbrný nápis: Souprava pro údržbu košťat.

„No páni, Hermiono,“ vydechl Harry aotevřel zip pouzdra, aby se podíval dovnitř.

Byla tam velká plechovka Fleetwoodovy

fantastické leštěnky na násady, blyštivě stří>


SOVÍ POŠTA

17

brné nůžky na zastřihování ocasních proutků, maličký mosazný kompas, který si mohl ke

koštěti připnout v případě letu na delšívzdálenost, a Příručka údržby košťat pro domácíkutily.

Další věcí, která Harrymu hned po kamarádech z Bradavic nejvíc chyběla, byl famfrál, nejpopulárnější sport ve světě čar a kouzel – hodně nebezpečný, nesmírně přitažlivý

pro diváky a provozovaný na létajícíchkošťatech. Harry byl shodou okolností ve famfrpálu

opravdu dobrý; stal se nejmladším žákem,který byl za celé století vybrán do jednohobradavického kolejního mužstva. Jednou z věcí,kterých si cenil nejvíc ze všeho, co mu patřilo,bylo závodní koště Nimbus Dva tisíce.

Harry odložil kožené pouzdro stranou

a vzal do ruky poslední balíček. Neuspořádané písmo na balicím papíru okamžitě poznal:

tohle přišlo od Hagrida, bradavického hajného. Odtrhl horní vrstvu papíru a letmozahlédl něco zeleného a kožnatého, než to všakstačil pořádně vybalit, balíček se podivně zatřásl a ta věc uvnitř – ať už to bylo cokoli –vydala hlasitý cvakavý zvuk, jako by sklapla čelisti.

Harry ztuhl. Nepochyboval o tom, že Hagrida by ve snu nenapadlo posílat mu úmyslně něco nebezpečného, potíž ale byla v tom, že

Hagrid měl oproti normálním lidem poněkud

zkreslenou představu o tom, co je nebezpečné.

Bylo o něm známo, že se přátelí s obrovskými

pavouky, od cizích lidí v hospodě kupuje zuřivé

trojhlavé psy a do své hájenky potají nosízakázaná dračí vejce.

Harry do balíčku nervózně šťouchl prstem.

Ozvalo se další hlasité cvaknutí. Harry senatáhl pro lampičku, která stála na nočnímstolku, jednou rukou ji pevně uchopil a zdvihl ji

nad hlavu, připraven do balíčku praštit. Pak

druhou rukou chytil zbytek balicího papíru

a zatáhl.

A z balíčku vypadla... kniha. Harry mělsotva čas zaregistrovat její příjemně zelenouvazbu, na níž zlatým písmem zářil titul Obludné

obludárium, než se postavila hřbetem vzhůru

a začala se bokem posunovat podél okrajepostele jako nějaký přízračný krab.

„To snad ne,“ zamumlal Harry.

Kniha se překlopila, s hlasitým prásknutím spadla z postele a rychle se šinula nadruhou stranu pokoje. Harry ji opatrněnásledoval. Kniha se mu schovala v temném koutě pod psacím stolem. Harry se pomodlil ke

všem svatým, aby dali Dursleyovým tvrdý

spánek, spustil se na všechny čtyři a natáhl

se po ní.

„Au!“

Kniha mu přirazila ruku mezi desky a pak

proběhla kolem něj; stále ještě se odrážela

od země deskami. Harry se neohrabaně otočil,

vrhl se kupředu a podařilo se mu přitisknout

ji k podlaze. Ve vedlejším pokoji vyrazil strýc

Vernon hlasité ospalé zabručení.

Hedvika i Errol zaujatě přihlížely, kdyžHarry vzpouzející se knihu pevně stiskl v náručí, rozběhl se k prádelníku a vytáhl z nějopasek, kterým ji pevně převázal. Obludárium se

vztekle zatřáslo, nemohlo už však mávat akla>


18

HARRY POTTER A VĚZEŇ Z AZKABANU

pat deskami, takže je Harry odložil na postel

a natáhl se pro Hagridovo přání.

Ahoj Harry,

hodně štěstí k narozeninám!

Napadlo mě, že todle by se ti mohlo

hodit do příštího školního roku. Teďka

se vo tom ale nebudu rozepisovat. Povím

ti to, až se uvidíme. Doufám, že timudlo

vé neubližujou.

Všecko nejlepší!

Hagrid

Při pomyšlení, že by mu podle Hagridova ná

zoru mohla přijít vhod kousající kniha,přebě

hl Harrymu mráz po zádech, položil však je

ho přání vedle Ronova a Hermionina a ve tváři

měl ještě širší úsměv než předtím. Teď už měl

před sebou jen dopis z Bradavic.

Všiml si, že je o něco tlustší než obvykle,

roztrhl obálku, vytáhl první stranupergame

nu a četl:

Vážený pane Pottere,

vezměte prosím na vědomí, že no

vý školní rok začíná prvního září.Spěš

ný vlak do Bradavic odjíždí z nádraží

King’s Cross, nástupiště devět a třičtvr

tě, v jedenáct hodin.

Žáci třetího ročníku mají o stanove

ných víkendech povolené návštěvy ves

ničku Prasinky. Požádejte prosím rodiče


19

SOVÍ POŠTA

nebo poručníky, aby potvrdili své svolení

podpisem přiloženého formuláře.

V další příloze najdete seznamučebnic pro příští školní rok.

se srdečným pozdravem

Minerva McGonagallová

prof M. McGonagallová

zástupkyně ředitele

Harry vytáhl z obálky formulář povolení, podíval se na něj, ale už se neusmíval. Bylo by

báječné, kdyby mohl o víkendech navštěvovat

Prasinky; věděl, že je to čistě kouzelnickávesnice, i když sám tam ještě nikdy nebyl. Jak ale

pro všechno na světě dokáže přesvědčit strýce Vernona nebo tetu Petunii, aby ten formulář podepsali?

Podíval se na budík. Byly už dvě hodinyráno.

Rozhodl se, že s formulářem z Bradavic si

bude lámat hlavu, až se vyspí, vlezl si znovu do

postele a natáhl se, aby odškrtl další den vkalendáři, který si sám vyrobil a ve kterém odočítával dny zbývající do návratu do Bradavic.

Potom si sundal brýle, ulehl s otevřenýmaočima a díval se na tři přání ke svým narozeninám.

Přestože byl Harry Potter neobyčejnězvláštní chlapec, v té chvíli si připadal stejný jako

všichni ostatní kluci: poprvé v životě měl radost, že má narozeniny.




Joanne K. Rowlingová

JOANNE ROWLINGOVÁ


31. 7. 1965

Joanne Rowlingová je britská spisovatelka.

Narodila se v Yate v Anglii a vyrůstala v Chepstow, kam chodila na základní školu. Na univerzitě v Exeteru studovala francoužštinu a klasické předměty, součástí studií byl rok v Paříži. Po škole se přestěhovala do Londýna, kde žačala pracovat, mezi jinými je zmiňováno hlavně její působení u Amnesty International. Několik let žila v Portugalsku, kde působila jako učitelka angličtiny. Zde se také vdala a z krátkého manželství se narodila dcera. Po rozvodu se vrátila se do Edinburghu, kde skončila jako nezaměstnaná na sociálních dávkách. Zvrat v jejím životě přineslo v roce 1997 vydání první knihy o Harrym Potterovi a během pěti let se z chudé ženy stala multimilionářkou.
V roce 2001 se podruhé vdala za Dr. Neila Murraye a později se jim narodily další dvě děti. Rodina žije převážně ve Skotsku.
Rowlingová se kromě psaní věnuje charitativním činnostem, podporuje nejrůznější nadace, velkou část peněz dává dětem a na výzkum roztroušené sklerózy, na kterou zemřela její matka. Za svá díla získala mnoho ocenění a v souvislosti se sérií o Harrym Potterovi také vedla několika soudních sporů. Knihy o Potterovi zaznamenaly obrovský úspěch po celém světě a byly zfilmovány.

Legendární příběhy z magického světa prolínajícího se s naším reálným není třeba dlouze představovat. Hlavními hrdiny je parta dětí se zázračnými schopnostmi, které se sejdou v prvním ročníku čarodějnické školy v Bradavicích. Zpočátku poměrně nevinná dobrodružství nabývají na vážnosti a pomalu dospívající hrdinové nakonec musí stanout v boji o záchranu kouzelnického světa. Knih bylo napsáno celkem 7 - Harry Potter a Kámen mudrců (Harry Potter and the Philosopher´s stone, 1997), Harry Potter a tajemná komnata (Harry Potter and the Chamber of Secrets, 1998), Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Harry Potter and the Prisoner of Azkaban, 1999), Harry Potter a ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire, 2000), Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the Order of the Phoenix, 2003), Harry Potter a princ dvojí krve (Harry Potter and the Half-Blood Prince, 2005) a Harry Potter a relikvie smrti (Harry Potter and the Deathly Hallows, 2007).
V souvislosti s těmito příběhy napsala Rowlingová tři doplňkové knihy, o kterých se v románech zmiňuje. Fantastická zířata a kde je najít (Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2001) je bestiář z předmětu o kouzelných tvorech ve škole v Bradavicích. Famfrpál v průběhu věků (Quiddith Through The Ages, 2001) popisuje nejoblíběnější čarodějnickou týmovou hru na létajích košťatech. A konečně Bajky barda Beedleho (The Tales Of Beedle the Bard, 2008) je soubor pohádek pro kouzelnické děti.
Rowlingová napsala také jeden román pro dospělé - Prázdné místo (The Casual Vacancy, 2012). Je to příběh z anglického venkovského maloměsta, které se po náhlé smrti jednoho z radních dostane do žádnými zbraněmi neopovrhujícho boje o volné křeslo. V brilantně napsaném románu, který popisuje charaktery lidí, jejich slabosti, touhy a vášně, najdeme zcela odhalené ty stránky každodenního života, které se někdy raději snažíme nevidět.
Joanne Rowlingová je pod pseudonymem Robert Galbraith autorkou zatím dvou kriminálních románů - Volání kukačky (The Cuckoo´s Calling, 2013) a Hedvábník (The Silkworm, 2014). Jejich hrdinou je válečný veterán z Afganistánu Cormoran Strike, který opustil armádu po těžkém zranění s doživotními následky a po návratu do Londýna se stal obtížně se protloukajícím soukromým detektivem. Příběhy jsou propracované a napínavé, zápletky zajímavé a úspěch u čtenářů předpovídá další pokračování.

Při filmové adaptaci knih o Harrym Potterovi byla Rowlingová velmi nekompromisní a ovlivnila spoustu značně důležitých rozhodnutí, například včetně toho, že se bude točit v Anglii s britskými herci a ne v Americe, jak si přáli producenti.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist