načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Harry Potter a Tajemná komnata - J. K. Rowlingová

Harry Potter a Tajemná komnata
-15%
sleva

Kniha: Harry Potter a Tajemná komnata
Autor:

Prázdniny po prvním roce v Bradavicích byly u strýce a tety k nevydržení. Chovali se k Harrymu tak hrozně, že se nemohl dočkat návratu do Školy čar a kouzel. Jenže těsně před odjezdem ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011-01-26
Počet stran: 292
Rozměr: 114 x 194 mm
Úprava: 286 stran
Vydání: 5. vyd.
Název originálu: Harry Potter and the chamber of secrets
Spolupracovali: přeložil Vladimír Medek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000027814
EAN: 9788000027814
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Prázdniny po prvním roce v Bradavicích byly u strýce a tety k nevydržení. Chovali se k Harrymu tak hrozně, že se nemohl dočkat návratu do Školy čar a kouzel. Jenže těsně před odjezdem Harryho varuje podivné stvoření – skřítek Dobby. Když se prý do školy vrátí, stane se katastrofa! V druhé knížce se Harry, Ron a Hermiona vracejí po prázdninách do Bradavic a doufají, že nový školní rok bude už klidný. Ale ouha, Harry začne znenadání slyšet hlasy, jež neslyší nikdo jiný, a po stěnách se objevují výhrůžné nápisy. Po mnoha letech kdosi otevřel skrytou Tajemnou komnatu, z níž vychází neviditelný nepřítel, a po chodbách bradavického hradu, kde škola sídlí, zůstávají ležet bezduchá těla studentů. Kdo je pachatelem těchto hrůz? Podezření padne přičiněním Malfoye a zmijozelských na Harryho, a když je navíc po nesčetných piklech odstaven moudrý ředitel školy Albus Brumbál, musí Harry sám čelit nepřátelským úkladům. Přitom se mu daří pronikat i do dávno zapomenutých tajemství a v závěrečném kouzelnickém souboji na život a na smrt se potřetí utkává se svým odvěkým nepřítelem. Nuže, vítejte znovu v Bradavicích, přátelé!

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Harry Potter a Tajemná komnata" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Kapitola první

ebylo to poprvé, co se v domě číslo čtyři v Zobíulici při snídani strhla hádka. Pana Vernona Dursleyho

totiž ještě před svítáním probudily halasné, houkavézvuky z pokoje jeho synovce Harryho.

„Tenhle týden je to už potřetí!“ hřímal přes stůl.„Jestli té sově nedokážeš poručit, musí z domu!“

Harry se mu to už pokolikáté pokusil vysvětlit.

„Když ona se nudí,“ řekl. „Je zvyklá létat venku.Kdybych ji prostě mohl na noc pustit...“

„Vypadám snad jako takový hlupák?“ zavrčel vztekle strýc Vernon a na hustém kníru se mu houpal ždibec smaženého vejce. „Vím až moc dobře, jak by todopadlo, kdybys tu sovu pustil ven.“

A se svou ženou Petunií si vyměnili ponuré pohledy.

Harry chtěl ještě něco namítnout, jeho slova všakpřehlušilo dlouhé, hrčivé říhnutí Dudleyho, synáčkamanželů Dursleyových.

„Já chci ještě slaninu!“

„Na pánvi je jí dost, zlatíčko,“ řekla teta Petunie a se slzami na krajíčku pohlédla na svého tělnatého synka. „Musíme tě trochu vykrmit, dokud můžeme... S touškolní stravou se mi to ani trochu nezamlouvá.“

„Nesmysl, Petunie, když jsem já byl ve Smeltings, nikdy jsem hladem netrpěl,“ prohlásil strýc Vernon bodře. „Dudley dostává dost, že ano, synu?“

Dudley, který byl tak vypasený, že mu zadek visel přes okraje kuchyňské židle, se zašklebil a obrátil se kHarrymu.

„Podej mi tu pánev!“

„Zapomněl jsi na jedno kouzelné slůvko,“ řekl Harry nedůtklivě.

Bylo až k nevíře, jak tahle obyčejná věta zapůsobila na

Harryho nejhor‰í narozeniny

N


ostatní členy rodiny: Dudley vyjekl a spadl ze židle stakovým randálem, až se celá kuchyně zatřásla; paníDursleyová slabě vykřikla a přitiskla si dlaně k ústům; pan

Dursley byl skokem na nohou a na spáncích munaběhly žíly.

„Měl jsem na mysli ,prosím‘,“ vysvětloval Harry spěšně. „Vůbec jsem nemyslel –“

„COPAK JSEM TI NEŘÍKAL,“ zahřímal strýc a prskalpřitom na celý stůl, „ŽE U NÁS DOMA NESMÍŠ VYSLOVIT ANI JEDNO Ká SLOVO?“

„Ale já –“

„JAK SE OPOVAŽUJEŠ VYHROŽOVAT DUDLEYMU?“ ryčel strýc Vernon a tloukl pěstí do stolu.

„Já jsem jen –“

„JÁ JSEM TĚ VAROVAL! POD TOUHLE STŘECHOUNESTRPÍM ANI ZMÍNKU O TÉ TVÉ ÚCHYLNOSTI!“

Harry sklouzl pohledem ze zbrunátnělého strýce na pobledlou tetu, která se snažila zvednout Dudleyho na nohy.

„Dobrá,“ řekl Harry, „tak dobrá...“

Strýc Vernon se zase posadil; ještě pořád funěl jakorozběsněný nosorožec a koutky svých malých, pichlavých oček bedlivě Harryho pozoroval.

Od prvního dne, kdy Harry přijel domů na letníprázdniny, se strýc Vernon vůči němu choval jako k bombě, která může každým okamžikem vybuchnout. Harry totiž nebyl obyčejný chlapec. Po pravdě řečeno byl takneobyčejný, jak to jen vůbec bylo možné.

Harry Potter byl kouzelník – kouzelník, který právě ukončil první ročník na Škole čar a kouzel v Bradavicích. A pokud Dursleyovým vadilo, že přijel na prázdniny domů, nebylo to vůbec nic proti tomu, jak si tu připadal on sám.

Stýskalo se mu po Bradavicích tak hrozně, jako bycítil neustálou, úpornou bolest v břiše. Chyběl mu hrad s jeho tajnými chodbami a duchy, vyučovací hodiny (i když Snape, profesor lektvarů, asi ne), pošta, kterou jim nosily sovy, slavnostní hostiny ve Velké síni, spaní v posteli s nebesy v ložnici ve věži, návštěvy u hajného Hagrida v jeho boudě na školních pozemcích na okraji

8


Zapovězeného lesa, a obzvlášť famfrpál, nejoblíbenější

sport v kouzelnickém světě (šest vysokých brankových

sloupů, čtyři létající míče a čtrnáct hráčů na košťatech).

Všechny Harryho kouzelnické knihy, jeho hůlku,hábity, kotlík i jeho špičkové koště Nimbus Dva tisíce strýc Vernon zamkl do přístěnku pod schody, hned jak Harry přijel domů. Co Dursleyovým záleželo na tom, jestlipřijde o svůj post v kolejním famfrpálovém mužstvu, když celé léto nebude trénovat? A co na tom, jestli se Harry vrátí do školy a nebude mít hotový ani jeden úkol?Dursleyovi patřili k těm, kterým kouzelníci říkali mudlové (to znamenalo, že neměli v žilách ani kapku kouzelnickékrve), a podle jejich názoru mít v rodině kouzelníka bylo něco, zač se musíte hluboce stydět. Strýc Vernondokonce zavřel Hedviku, Harryho sovu, v její kleci navisací zámek, aby nikomu v kouzelnickém světě nemohlanosit žádné zprávy.

Ostatním členům rodiny se Harry ani trochunepodobal. Strýc Vernon byl zavalitý a neměl žádný krk, zato však předváděl světu obrovský černý knír; teta Petunie byla kostnatá a měla koňský obličej; Dudley bylsvětlovlasý, růžolící a sádelnatý. Naproti tomu Harry byl malý a hubený, měl jasně zelené oči a vlasy černé jako uhel věčně rozcuchané. Nosil kulaté brýle a na čele mělúzkou jizvu, která svým tvarem připomínala blesk.

Právě díky té jizvě byl naprosto neobyčejný, dokonce i mezi kouzelníky. Ona jediná naznačovala, že má velice tajuplnou minulost, kvůli které ho před jedenácti lety odložili na práh u Dursleyových.

V době, kdy mu byl rok, Harry nevysvětlitelnýmzpůsobem přežil útok nejmocnějšího zlého černokněžníka všech dob, vznešeného lorda Voldemorta, jehož jméno se většina čarodějek a kouzelníků doposud bála vyslovit. Harryho rodiče při Voldemortově útoku zahynuli,Harry však vyvázl jen s onou jizvou ve tvaru blesku a sám Voldemort ve chvíli, kdy se mu nepodařilo Harryhozabít, pozbyl všechnu svou sílu, i když nikdo netušil proč.

To byl důvod, proč Harryho vychovala sestra jehozemřelé matky a její muž. Žil u Dursleyových deset let a za

9


celou tu dobu nepochopil, proč každou chvíli způsobí

něco podivného, i když to vůbec neměl v úmyslu;stejně tak věřil tvrzení Dursleyových, že jizvu na čele má

po autohavárii, při které zahynuli jeho rodiče.

A potom, právě před rokem, přišel Harrymu dopis z Bradavic a všechno vyšlo najevo. Harry nastoupil do kouzelnické školy, kde byli slavní on i jeho jizva... Jenže teď školní rok skončil, Harry se na léto vrátil kDursleyovým, a oni s ním znovu zacházeli jako se psem, který se vyválel v něčem nevábném.

Dursleyovi si ani nevzpomněli, že právě dnes mádvanácté narozeniny. Velké naděje si samozřejmě nedělal; nikdy od nich nedostal žádný opravdový dárek, natožnějaký dort – ale že to úplně přehlédnou...

Právě v tu chvíli si strýc Vernon důležitě odkašlal ařekl: „Jak všichni víme, dnes je velice významný den.“

Harry zvedl hlavu; sotva se tomu odvažoval uvěřit.

„Opravdu to může být den, kdy uzavřu ten největšíobchod za celá léta, co jsem u firmy,“ dodal strýc.

Harry se znovu zakousl do své topinky. Strýc Vernon samozřejmě mluví o té hloupé večeři, pomyslel sitrpce; dobrých čtrnáct dnů už nemluvil o ničem jiném.Nějaký bohatý stavitel s manželkou měli k Dursleyovýmpřijít na večeři a strýc Vernon doufal, že od něj získá velikou zakázku (firma strýce Vernona vyráběla vrtačky).

„Myslím, že bychom si měli ještě jednou projít, co kdo udělá,“ začal strýc Vernon. „V osm hodin bychom už všichni měli být na svých místech. Takže ty, Petunie –“

„Já budu čekat v obývacím pokoji,“ odpověděla tetaPetunie ihned, „abych je u nás přívětivě uvítala.“

„Dobrá, dobrá. A ty, Dudley?“

„Já na ně počkám u dveří,“ a Dudley nasadilpotměšilý, samolibý úsměv. „Pane a paní Masonovi, dovolíte, abych vám pověsil kabáty?“

„To je úplně uchvátí!“ vykřikla teta Petunie nadšeně.

„Výtečně, Dudley,“ přitakal strýc Vernon a pak seobrátil k Harrymu: „A co ty?“

„Já budu potichu u sebe v ložnici a budu předstírat, že tu vůbec nejsem,“ odpověděl Harry monotónně.

10


„Naprosto správně,“ potvrdil nevlídně strýc Vernon. „Přivedu je do obývacího pokoje, představím tě, Petunie, a naliju jim něco k pití. V osm patnáct –“

„Ohlásím, že se podává večeře,“ řekla teta Petunie.

„A Dudley, ty řekneš –“

„Mohu vás uvést do jídelny, paní Masonová?“ řeklDudley a nabídl neviditelné ženě své tučné rámě.

„Jsi dokonalý malý džentlmen, zlatíčko!“ popotáhlateta Petunie.

„A co ty?“ vyštěkl strýc Vernon na Harryho.

„Budu potichu ve svém pokoji a budu předstírat, že tu vůbec nejsem,“ opakoval Harry bezvýrazně.

„Správně. A teď bychom si ještě měli promyslet, čím jim při večeři zalichotíme. Napadá tě něco, Petunie?“

„Vernon mi říkal, jak úžasně hrajete golf, paneMasone... Paní Masonová, že mi prozradíte, kde jste sikoupila tyhle šaty...“

„Výtečně... A ty, Dudley?“

„Co takhle: Měli jsme ve škole napsat pojednání Můj hrdina, a já jsem psal ovás, pane Masone.“

To už bylo příliš i na tetu Petunii, i na Harryho. Teta Petunie propukla v pláč a div svého syna neumačkala v objetí, zatímco Harry zajel pod stůl, aby neviděli, že se směje.

„A ty, kluku nezdárná?“

Harry jen s námahou zachoval vážnou tvář, když sevysoukal ven.

„Já budu potichu ve svém pokoji a budu předstírat, že tu vůbec nejsem,“ opakoval.

„To tedy budeš,“ řekl strýc Vernon přísně. „Masonovi o tobě nic nevědí, a při tom musí zůstat. Až bude povečeři, ty, Petunie, odvedeš paní Masonovou zpátky doobývacího pokoje na kávu, a já přivedu řeč na vrtačky. Strochou štěstí budu mít ten obchod uzavřený a podepsaný ještě před zprávami v deset hodin, a zítra touhle dobou si už budeme shánět nějaký letní byt na Mallorce.“

Harryho ta představa v nejmenším nevzrušovala.Nemyslel si, že by ho Dursleyovi měli na Mallorce o ždibec víc rádi než v Zobí ulici.

11


„Takže já teď jedu do města vyzvednout smokinky pro Dudleyho a pro sebe. A ty,“ zavrčel výhrůžně naHarryho, „ne abys překážel tetě, až bude uklízet!“

Harry vyšel zadními dveřmi ven. Byl jasný, slunečný den. Přešel trávník, dosedl na zahradní lavičku a potichu si pro sebe zpíval známou narozeninovou písničku: „Hodně štěstí, zdraví... hodně štěstí, zdraví...“

Žádná přání, žádné dárky – a celý večer měl předstírat, že vůbec není na světě. Sklíčeně se zadíval do živéhoplotu. Ještě nikdy si nepřipadal tak osamělý. Víc než cojiného v Bradavicích, dokonce ještě víc než famfrpál,postrádal teď své nejlepší kamarády, Rona Weasleyho a Hermionu Grangerovou. Nezdálo se ovšem, že oni by nějak postrádali jeho. Žádný mu za celé léto nenapsal, a to mu Ron sliboval, že ho pozve na prázdniny k nim.

Harry by ani nedokázal spočítat, kolikrát už pomocí kouzel málem odemkl Hedvičinu klec a poslal ji sdopisem k Ronovi a k Hermioně, nemělo však smyslvystavovat se takovému nebezpečí. Nezletilí kouzelnícinesměli používat kouzla jinde než ve škole. To Harry Dursleyovým samozřejmě neřekl; věděl, že jeho dopřístěnku pod schody nezamkli spolu s hůlkou a koštětem jedině ze strachu, aby je všechny neproměnil v brouky chrobáky. V prvních týdnech po svém návratu k nim si občas pro sebe brumlal nesmyslná slovíčka a spotěšením sledoval Dudleyho, jak prchá z místnosti takrychle, jak mu to tlusté nohy dovolily. Kvůli dlouhémumlčení kamarádů si však Harry připadal natolik odříznutý od kouzelnického světa, že už ho ani nebavilo Dudleyho popichovat – a teď dokonce na jeho narozeninyzapomněli i Ron a Hermiona.

Co by jen dal za nějakou zprávu z Bradavic, odkterékoli čarodějky nebo kouzelníka! Málem by rád uviděl i svého úhlavního nepřítele, Draca Malfoye, jen aby měl jistotu, že to všecko nebyl jen pouhopouhý sen...

Ne že by celý ten rok v Bradavicích byl samá zábava; na konci druhého pololetí se Harry dokonce setkaltváří v tvář se samotným lordem Voldemortem. Aťsi tobyla jen troska jeho někdejšího já, pořád byl stejněvy>12


chytralý, pořád vzbuzoval hrůzu a pořád byl odhodlaný

znovu získat moc. Harry mu už podruhé unikl ze spárů,

ovšem jen o vlásek, a dokonce i teď, po několika týdnech,

se za noci probouzel zalitý studeným potem, přemýšlel,

kde může Voldemort být, a viděl před sebou jehosinalou tvář a široce rozevřené, šílené oči...

Vtom se Harry na lavičce napřímil jako svíčka. Celou tu dobu roztržitě civěl do živého plotu – jenže plot na něj civěl také. Mezi listím se objevily dvě obrovské zelené oči.

Harry vyskočil právě ve chvíli, kdy k němu přestrávník dolehl výsměšný hlas.

„Já vím, co máš za den,“ vyzpěvoval Dudley a šmrdolil se k němu.

Očiska v plotě zamrkala a zmizela.

„Cože?“ zeptal se Harry a nespouštěl pohled z místa, kde je předtím viděl.

„Já vím, co máš za den,“ opakoval Dudley, kterýmezitím dorazil až k němu.

„No výborně,“ řekl Harry. „Takže ses konečně naučil dny v týdnu?“

„Dneska máš narozeniny,“ poškleboval se Dudley. „Jak to, že jsi nedostal žádné blahopřání? To v tom vašem praštěném spolku nemáš žádné kamarády?“

„Radši ať tvoje maminka neslyší, že mluvíš o mé škole,“ varoval ho Harry chladně.

Dudley si povytáhl kalhoty, které mu klouzaly po tlustém zadku.

„Proč se pořád díváš do toho plotu?“ zeptal sepodezřívavě.

„Přemýšlím, které kouzelné slovo by se nejlíp hodilo, abych ten plot zapálil,“ vysvětlil mu Harry.

To už Dudley škobrtavě couval, v sádelnatém obličeji zděšení.

„Topřece n-nemůžeš – tatínek říkal, ž-že žádnákouzla dělat nesmíš – říkal, ž-že tě vyžene z domu – a tyn-nemáš, kam jinam bys šel – n-nemáš ani žádné kamarády, kteří by tě k sobě vzali –“

„Techtle mechtle!“ pronesl Harry prudce. „Hokuspokus... čáry máry klikyhák...“

13


„MAMÍÍÍ!“ vřeštěl Dudley a o překot se hnal zpátky k domu. „MAMÍÍÍ! On dělá – víš co!“

Ta chvilka legrace přišla Harrymu draho. Bratránkovi ani živému plotu se nic nestalo, takže teta Petuniepoznala, že Harry fakt žádná kouzla nedělal; přesto musel honem uhnout, aby nedostal pořádnou po hlavě pánví plnou mydlinek. Potom mu teta uložila, co všecko má udělat, a oznámila mu, že dokud s tím nebude hotov,nedostane nic k jídlu.

Zatímco Dudley chytal lelky, pozoroval ho a lízaljednu zmrzlinu za druhou, Harry vyčistil okna, umyl auto, posekal trávník a postaral se o květinové záhony,prořezal a zalil růže a znovu natřel zahradní lavičku. Naobloze žhnulo slunce a pálilo ho do zátylku. Harry siuvědomoval, že neměl Dudleymu skočit na lep, jenomže Dudley vyslovil nahlas právě to, o čem přemýšlel on sám... že třeba v Bradavicích doopravdy žádnékamarády nemá...

„Teď bych jim fakt přál vidět, co dělá slavný HarryPotter,“ pomyslel si vztekle, když rozhazoval hnůj nakvětinové záhony, bolela ho záda a po tváři mu stékal pot.

Bylo už půl osmé večer, když úplně vyčerpaný uslyšel, jak ho teta Petunie konečně volá.

„Pojď dovnitř! A šlapej po novinách!“

Harry se rád uchýlil do chládku nablýskané kuchyně. Nahoře na lednici stál pudink na dnešní večer, obrovská hora šlehačky a cukrových fialek. V troubě prskalapečená vepřová kýta.

„Rychle se najez! Masonovi tu budou co nevidět!“řekla mu úsečně teta Petunie a ukázala mu na dva krajíčky chleba a kousek sýra na kuchyňském stole. Sama užměla na sobě lososově růžové koktejlové šaty.

Harry si umyl ruce a spořádal svou ubohou večeři.Jakmile dojedl, teta Petunie bleskurychle sklidila jehotalíř. „A teď honem sypej nahoru!“

Jak procházel kolem dveří obývacího pokoje, zahlédl letmo strýce Vernona a Dudleyho; oba byli vesmokinku a měli motýlka.

Sotva dorazil na odpočívadlo nahoře, rozřinčel sezvo>14


nek u domovních dveří a dole pod schody na něj vykoukl

zuřivý obličej strýce Vernona.

„Pamatuj si, ty kluku jeden – jestli jen cekneš...“

Harry po špičkách došel ke svému pokoji, vklouzldovnitř, zavřel za sebou a chystal se padnout na postel.

Potíž byla v tom, že na ní už někdo seděl.




Joanne K. Rowlingová

JOANNE ROWLINGOVÁ


31. 7. 1965

Joanne Rowlingová je britská spisovatelka.

Narodila se v Yate v Anglii a vyrůstala v Chepstow, kam chodila na základní školu. Na univerzitě v Exeteru studovala francoužštinu a klasické předměty, součástí studií byl rok v Paříži. Po škole se přestěhovala do Londýna, kde žačala pracovat, mezi jinými je zmiňováno hlavně její působení u Amnesty International. Několik let žila v Portugalsku, kde působila jako učitelka angličtiny. Zde se také vdala a z krátkého manželství se narodila dcera. Po rozvodu se vrátila se do Edinburghu, kde skončila jako nezaměstnaná na sociálních dávkách. Zvrat v jejím životě přineslo v roce 1997 vydání první knihy o Harrym Potterovi a během pěti let se z chudé ženy stala multimilionářkou.
V roce 2001 se podruhé vdala za Dr. Neila Murraye a později se jim narodily další dvě děti. Rodina žije převážně ve Skotsku.
Rowlingová se kromě psaní věnuje charitativním činnostem, podporuje nejrůznější nadace, velkou část peněz dává dětem a na výzkum roztroušené sklerózy, na kterou zemřela její matka. Za svá díla získala mnoho ocenění a v souvislosti se sérií o Harrym Potterovi také vedla několika soudních sporů. Knihy o Potterovi zaznamenaly obrovský úspěch po celém světě a byly zfilmovány.

Legendární příběhy z magického světa prolínajícího se s naším reálným není třeba dlouze představovat. Hlavními hrdiny je parta dětí se zázračnými schopnostmi, které se sejdou v prvním ročníku čarodějnické školy v Bradavicích. Zpočátku poměrně nevinná dobrodružství nabývají na vážnosti a pomalu dospívající hrdinové nakonec musí stanout v boji o záchranu kouzelnického světa. Knih bylo napsáno celkem 7 - Harry Potter a Kámen mudrců (Harry Potter and the Philosopher´s stone, 1997), Harry Potter a tajemná komnata (Harry Potter and the Chamber of Secrets, 1998), Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Harry Potter and the Prisoner of Azkaban, 1999), Harry Potter a ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire, 2000), Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the Order of the Phoenix, 2003), Harry Potter a princ dvojí krve (Harry Potter and the Half-Blood Prince, 2005) a Harry Potter a relikvie smrti (Harry Potter and the Deathly Hallows, 2007).
V souvislosti s těmito příběhy napsala Rowlingová tři doplňkové knihy, o kterých se v románech zmiňuje. Fantastická zířata a kde je najít (Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2001) je bestiář z předmětu o kouzelných tvorech ve škole v Bradavicích. Famfrpál v průběhu věků (Quiddith Through The Ages, 2001) popisuje nejoblíběnější čarodějnickou týmovou hru na létajích košťatech. A konečně Bajky barda Beedleho (The Tales Of Beedle the Bard, 2008) je soubor pohádek pro kouzelnické děti.
Rowlingová napsala také jeden román pro dospělé - Prázdné místo (The Casual Vacancy, 2012). Je to příběh z anglického venkovského maloměsta, které se po náhlé smrti jednoho z radních dostane do žádnými zbraněmi neopovrhujícho boje o volné křeslo. V brilantně napsaném románu, který popisuje charaktery lidí, jejich slabosti, touhy a vášně, najdeme zcela odhalené ty stránky každodenního života, které se někdy raději snažíme nevidět.
Joanne Rowlingová je pod pseudonymem Robert Galbraith autorkou zatím dvou kriminálních románů - Volání kukačky (The Cuckoo´s Calling, 2013) a Hedvábník (The Silkworm, 2014). Jejich hrdinou je válečný veterán z Afganistánu Cormoran Strike, který opustil armádu po těžkém zranění s doživotními následky a po návratu do Londýna se stal obtížně se protloukajícím soukromým detektivem. Příběhy jsou propracované a napínavé, zápletky zajímavé a úspěch u čtenářů předpovídá další pokračování.

Při filmové adaptaci knih o Harrym Potterovi byla Rowlingová velmi nekompromisní a ovlivnila spoustu značně důležitých rozhodnutí, například včetně toho, že se bude točit v Anglii s britskými herci a ne v Americe, jak si přáli producenti.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist