načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Harry Potter a princ dvojí krve - J. K. Rowlingová

Harry Potter a princ dvojí krve
-15%
sleva

Kniha: Harry Potter a princ dvojí krve
Autor:

Šestý díl příběhů Harryho Pottera. Jak naznačuje závěr pátého dílu Harry Potter a Fénixův řád, o napínavé dobrodružství nebude nouze. Jedna z hlavních postav bude zavražděna a ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  499 Kč 424
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
14,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 86.4%hodnoceni - 86.4%hodnoceni - 86.4%hodnoceni - 86.4%hodnoceni - 86.4% 98%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 2 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013-01-02
Počet stran: 536
Rozměr: 114 x 194 mm
Úprava: 532 stran
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Harry Potter and the half-blood prince
Spolupracovali: přeložil Pavel Medek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000030678
EAN: 9788000030678
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Draco Malfoy je pověřen pánem zla nelehkým úkolem, který pod přísahou na sebe vezme Severus Snape, nynější učitel obrany proti černé magii v Bradavicích. Brumbál Harrymu odhaluje tajemství Voldemortovy nesmrtelnosti. V šestém dílu se nejen Harry, ale celý kouzelnický svět, vyrovnává s návratem pána zla, jehož moc stále sílí. Kniha pro starší děti.

Popis nakladatele

Šestý díl příběhů Harryho Pottera. Jak naznačuje závěr pátého dílu Harry Potter a Fénixův řád, o napínavé dobrodružství nebude nouze. Jedna z hlavních postav bude zavražděna a moc Lorda Voldemorta nadále stoupá...

Další popis

Bradavice otevřeny pošesté.

Zlo je záludné a skrývá se, jak nejdéle to jde. Teď se však dere k moci a má silné spojence: krutost a strach. Přežijí Bradavice a kouzelnické společenství? Čtěte napínavá dobrodružství a poznejte radosti i smutky Harryho a jeho věrných přátel a ochránců!

  • 1. díl - Harry Potter a Kámen mudrců
  • 2. díl – Harry Potter a Tajemná komnata
  • 3. díl - Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
  • 4. díl - Harry Potter a Ohnivý pohár
  • 5. díl - Harry Potter a Fénixův řád
  • 6. díl - Harry Potter a princ dvojí krve
  • 7. díl - Harry Potter a relikvie smrti



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Harry Potter a princ dvojí krve" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Tohle je jen muj nazor Veronika P. 2015-08-24 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Myslím že Harry Potter je docela jiný než ostatní knihy. V tomto případě je zcela vystihnut popis života malého kluka který jako jediný přežil kledbu od známého čaroděje Toma Raddla. Jenže je to tak jak si všichni myslíme?? Má jizvu od toho že na něj vyslal Tom Raddle smrtelnou kletbu Avada Kedavra?? Tento příběh měl už snad zcela jasnou tvář v tomto díle. Ale vše se změní. Tom Raddle nazývaný jako pán zla nebo Voldemort se dostává zpět ke své moci. V tomto díle bohužel přijde o život Albus Brumbál a tak už Voldemort nemusí déle čekat. Má nejmocnější hůlku zcela na dosah a nemocnější čaroděj je po smrti. Bitva právě začíná!!!!!!! Kniha je mnohem stručnější než film prto knihu doporučuji ale film je také velice dobře zpracovaný.
reagovat
 
Nejlepší fantasy na světě Katka L. 2014-10-03 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Ten kdo četl, čte Harryho ten se ponoří do jeho jádra a zůstane tam navždy. Já jsem přečetla všechny díly a zjistila jsem že je to nej. knížka na světě. Všem ho stoprocentně doporučuji a tímto chci poděkovat paní J.K.Rowlingové za skvělé dílo které uchvátilo všechny. Tak ahoj v Bradavicích.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Kapitola první

omalu se blížila půlnoc, ministerský předseda seděl ve

své pracovně sám a četl rozvleklé vnitřní sdělení, jež mu

proplouvalo mozkem, aniž by v něm zanechávalo sebe

menší smysluplnou stopu. Čekal na telefonát prezidenta

jisté vzdálené země, netrpělivě přemítal, kdy ten zatracený

chlap konečně zavolá, a úporně se snažil potlačit nepří

jemné vzpomínky na vleklý, únavný a obtížný týden. Na nic

jiného už mu v hlavě prakticky nezbývalo místo. Čím víc se

pokoušel soustředit na text, který držel v ruce, tímzřetel

něji viděl triumfálně se usmívající obličej jednoho ze svých

politických oponentů. Konkrétně šlo o oponenta, který

právě toho dne vystoupil ve zprávách, nejen aby vypočítal

všechny ty hrůzy, k nimž v uplynulém týdnu došlo (jako by

snad bylo nutné je někomu připomínat), ale také aby vy

světlil, že za všechny, od první do poslední, neseodpověd

nost vláda.

Ministerskému předsedovi stačilo jen pomyslet napředne

sená obvinění, aby mu stoupl krevní tlak, protože šlo oobvi

nění veskrze nespravedlivá a nepravdivá. Jak u všech všudy

měla asi jeho vláda zabránit zřícení toho mostu? Bylo nesty

daté pokoušet se lidem namluvit, že se na mosty nevydává

dost peněz. Ten most sloužil necelých deset let a ani nejlepší

odborníci nedokázali vysvětlit, jak je možné, že se rozlomil na

dva kusy, takže se z něj tucet aut zřítil dolů do hluboké řeky.

A jak se vůbec někdo opovažoval naznačit, že za ty dvě od

porné a v médiích věčně omílané vraždy může nedostatekpo

licistů? Nebo že měla vláda jaksi předvídat ten nečekanýhu

rikán v jihozápadní Anglii, který si vyžádal tolik obětí na

životech a takové hmotné škody? A byla to snad jeho chyba,

že jeden ze služebně mladších ministrů, Herbert Chorley, se

zrovna tento týden tak podivně rozhodl trávit od nynějška

mnohem víc času v rodinném kruhu?

Extra ministr

P


8

„Celou zemi zachvátila pochmurná nálada,“ učinil závěr jeho oponent a jen stěží dokázal zakrýt jasný úsměšek.

A měl bohužel stoprocentně pravdu. Ministerský předseda to sám také cítil – lidé skutečně působili sklíčeněji nežobvykle. Dokonce i počasí bylo depresivní; všechny ty lezavěchladné mlhy uprostřed července... to by přece nemělo být, to není normální...

Otočil na druhou stránku sdělení, a když zjistil, jak je ještě dlouhé, vzdal se snahy je dočíst. Protáhl si ruce nad hlavou a posmutněle se rozhlédl po pracovně. Byla to útulná místnost s krásným mramorovým krbem ve stěně proti vysokýmvysunovacím oknům, nyní pevně zavřeným kvůli neobvyklému venkovnímu chladu. Ministerský předseda se nepatrně otřásl, vstal, přešel k oknu a zahleděl se do řídké mlhy tlačící se ke sklu. A právě v tom okamžiku, když stál otočen kmístnosti zády, se za ním ozvalo decentní odkašlání.

Ztuhl a nehybně hleděl do očí vlastnímu vyděšenémuvýrazu v tmavém skle. To odkašlání poznal, neslyšel je poprvé.Velice pomalu se otočil a podíval se do prázdné pracovny.

„Prosím?“ řekl a snažil se, aby to vyznělo odhodlaněji, než se sám cítil.

Na kratičkou chvíli zadoufal v nemožné: že mu nikdo neodpoví. Okamžitě se však ozval zřetelný a rozhodný hlas, který působil dojmem, že předčítá předem připravené prohlášení. Vycházel – jak ministerský předseda věděl hned po tomprvním zakašlání – z úst drobného mužíka s žabím obličejem a dlouhou stříbrnou parukou, který byl vyobrazen na malé špinavé olejomalbě visící ve vzdáleném koutě místnosti.

„Zpráva pro mudlovského ministerského předsedu. Je nezbytně nutné, abychom se sešli. Odpovězte prosím obratem. S úctou Popletal.“ Mužík na obraze se na ministerskéhopředsedu tázavě zadíval.

„Ehm,“ zabručel ministerský předseda. „Poslyšte... tohle pro mne není právě nejvhodnější chvíle... Čekám totiž zrovnatelefon... od prezidenta –“

„To lze přeorganizovat,“ ujistil ho bez váhání portrét.

Naděje v srdci ministerského předsedy pohasla. Přesně toho se obával.

„Mně ale doopravdy dost záleží na tom, abych si promluvil –“


9

„Zařídíme to tak, že vám dnes pan prezident zapomenezavolat. Ozve se vám až zítra večer,“ slíbil mužík. „Buďte taklaskav a odpovězte panu Popletalovi ihned.“

„Já... no... tak dobrá,“ slabě povzdechl ministerský předseda. „Ano, ať Popletal přijde.“

Spěšně se vrátil ke stolu a cestou si narovnal kravatu. Jen co se posadil do křesla a nasadil výraz, o němž doufal, že bude působit uvolněně a neohroženě, rozzářily se na prázdném roštu pod mramorovou krbovou římsou jasně zelenéplameny. Pokoušel se ani mrknutím nedat najevo překvapení činervozitu a sledoval, jak se v plamenech objevuje tělnatý muž a točí se kolem dokola jako káča. Po několika vteřináchvylezl, z rukávů dlouhého úzce proužkovaného pláště si na poměrně zachovalý starožitný koberec setřásal popel a v rucesvíral citronově zelenou buřinku.

„Á... pan ministerský předseda,“ pozdravil KorneliusPopletal a vykročil kupředu s nataženou rukou. „Moc rád vás zase vidím.“

Chtěl-li být ministerský předseda upřímný, opravdu munemohl jeho zdvořilost oplatit, proto raději zachoval mlčení. Ani trochu ho netěšilo, že Popletala vidí. Jeho příležitostné návštěvy mu samy o sobě nejen vysloveně drásaly nervy, ale navíc bývaly předzvěstí velice špatných zpráv. Kromě toho tentokrát Popletal vypadal více než zničeně. Byl hubenější, plešatější a bledší a jeho obličej působil ztrhaně. Podobný výraz už ministerský předseda viděl ve tváři nejednohopolitika a nikdy to nevěstilo nic dobrého.

„Co pro vás mohu udělat?“ otázal se, krátce potřásl Popletalovi rukou a ukázal na nejnepohodlnější křeslo před svým stolem.

„Sám nevím, odkud bych měl začít,“ zahučel Popletal, přitáhl si křeslo blíž, posadil se a zelenou buřinku si položil nakolena. „To byl ale týden, hrůza...“

„Také jste měl mizerný týden, co?“ poznamenal ministerský předseda koženě a snažil se dát svým tónem najevo, že má dost vlastních starostí a nepotřebuje, aby k nim Popletalpřidával ještě ty své.

„Ano, samozřejmě,“ přitakal Popletal, unaveným gestem si promnul oči a mrzoutsky po ministerském předsedovi


10

hával. „Měl jsem stejně mizerný týden jako vy, paneministerský předsedo. Ten most v Brockdale... vraždy Bonesové aVanceové... a o té spoušti na jihozápadě raději ani nemluvím...“

„Vy – totiž vaši – chci říct, vaši lidé snad měli – měli snad s tím vším... něco společného?“

Popletal po ministerském předsedovi střelil nevlídnýmpohledem.

„Samozřejmě že měli,“ zavrčel. „Předpokládám, že vám došlo, co se děje?“

„No,“ zaváhal ministerský předseda.

Přesně tohle Popletalovo chování bylo důvodem, proč mu jeho návštěvy tak lezly na nervy. Byl přece koneckonců ministerským předsedou a nijak se mu nezamlouvalo, když si připadal jako nevědomý žáček. Jenže právě tak tomu bylo už od prvního setkání s Popletalem, k němuž došlo hned ten večer, kdy byl do své funkce zvolen. Pamatoval si na to, jako by to bylo včera, a věděl, že ho tahle vzpomínka budepronásledovat až do smrti.

Stál tehdy sám právě v této pracovně a v duchu si vychutnával triumf, jehož dosáhl po tolika letech toužebných snů a plánování, když za sebou přesně jako dnes večer zaslechlzakašlání. Otočil se a zjistil, že na něj mluví portrét tohomalého ošklivce a oznamuje mu, že se ho chystá navštívit apředstavit se mu ministr kouzel.

Nejprve se přirozeně domníval, že se kvůli dlouhépředvolební kampani a stresu při samotných volbách zbláznil. Při pohledu na mluvící portrét se ho zmocnila nevýslovná hrůza, která se ovšem vůbec nedala srovnat s tím, co cítil, když onen ohlášený čaroděj vyskočil z krbu a potřásl mu rukou.Nezmohl se na jediné slovo, když mu Popletal vlídně vysvětloval, že na celém světě dosud v utajení žijí čarodějky a kouzelníci.Zároveň ho také ujistil, že si s nimi nemusí lámat hlavu, protože ministerstvo kouzel se hlásí k zodpovědnosti za celékouzelnické společenství a stará se i o to, aby nekouzelnickéobyvatelstvo o jeho existenci nemělo ani tušení. Je to, jak Popletal poznamenal, obtížná práce, která zahrnuje všechno možné od vyhlašování pravidel zodpovědného používání košťat až po opatření proti přemnožení draků (ministerský předseda si vzpomněl, že se při těchto slovech musel chytit stolu, aby se


11

mu nepodlomily nohy). Když Popletal domluvil, otcovskypoklepal zkoprnělého ministerského předsedu po rameni.

„Nedělejte si starosti,“ utěšoval ho, „nejspíš už mě v životě neuvidíte. Budu vás obtěžovat jedině v případě, že se na naší straně bude dít něco doopravdy vážného, něco, co by mohlo nějakým způsobem postihnout i mudly... Tedy, měl bych říct nekouzelnické obyvatelstvo. Jinak se řídíme zásadou žít anechat žít. A musím říct, že vy se s tím vyrovnáváte mnohem lépe než váš předchůdce. Ten se mě pokoušel vyhodit z okna, protože mě považoval za špatný vtip opozice.“

Po tomto sdělení ministerský předseda konečně našel hlas.

„Takže... takže to není žádný vtip?“

To byla jeho poslední zoufalá naděje.

„Ne,“ ujistil ho jemně Popletal. „Ne, obávám se, že není.Podívejte se.“

A proměnil čajový šálek ministerského předsedy vexotickou ještěrku.

„Ale...“ zaprotestoval užaslý ministerský předseda a jen zíral, jak teď čajový šálek přežvykuje roh papíru s jeho chystaným projevem, „ale proč... jaktože mi nikdo neřekl...?“

„Ministr či ministryně kouzel se ukazují pouze právě jmenovanému mudlovskému ministerskému předsedovi,“ vysvětlil Popletal a zastrčil si hůlku do saka. „Považujeme zanejlepší zachovávat utajení.“

„V tom případě ovšem,“ vyhrkl ministerský předseda, „proč mě nevaroval někdo z mých předchůdců?“

Této otázce se Popletal nepokrytě zasmál.

„Vážený pane ministerský předsedo, vy snad o tom někdy někomu povíte?“

Tiše se pochechtával dál a vhodil do krbu hrst jakéhosiprášku. Pak vstoupil do smaragdových plamenů, zasvištělo to a zmizel. Ministerský předseda zůstal nepohnutě stát a po chvíli si uvědomil, že ani on se nikdy, co bude živ, neopováží o tomto setkání živé duši zmínit, protože kdo na celém širém světě by něčemu takovému uvěřil?

Pár okamžiků trvalo, než šok, který ho svíral, opadl. Chvíli se pokoušel sám sebe přesvědčit, že byl Popletal doopravdy pouhou halucinací způsobenou nedostatkem spánku, jímž trpěl po celou dobu vyčerpávající předvolební kampaně.


12

Marně se pokusil zbavit všeho, co by mu ono nepříjemnésetkání připomínalo: ještěrku věnoval neteři, kterou tím nesmírně potěšil, a svému osobnímu tajemníkovi nařídil, aby

sundal a odnesl portrét toho malého ošklivce, který muohlásil Popletalův příchod. K jeho úžasu a zklamání se ovšemukázalo, že portrét nelze žádným způsobem odstranit. Poté, co se

jej několik tesařů a truhlářů, jeden či dva stavební dělníci,

jeden historik umění a ministr financí neúspěšně pokusilioddělit od stěny, na níž visel, se ministerský předseda dalšíchpokusů vzdal a doufal, že ta věc prostě zůstane nehybná a tichá

po celý zbytek jeho setrvání ve funkci. Občas by bývalochoten přísahat, že koutkem oka zahlédl, jak mužík na obraze

znuděně zívá nebo se škrábe na nose; jednou nebo dvakrát

měl dokonce dojem, že prostě z rámu zmizel a nezanechal po

sobě nic než obdélník špinavě hnědého plátna. Upřímně se

ale snažil příliš často po obrazu nepokukovat a pokaždé, když

se mu to přece jen stalo, sám sebe ujišťoval, že ho docelaobyčejně šálí zrak.

A pak, bylo to před třemi lety, jednoho večera, který senesmírně podobal tomu dnešnímu, byl ministerský předseda sám ve své pracovně a portrét mu znovu oznámil, že zaokamžik může počítat s Popletalovou návštěvou. Když Popletalvyskočil z krbu, byl celý promočený a vypadal vyplašeně. Než se ho ministerský předseda stačil zeptat, proč z jehoaxminsterského koberce dělá houbu, začal překotně blábolit o jakémsi vězení, o kterém ministerský předseda v životě neslyšel, onějakém „seriózním“ Blackovi, o něčem, co znělo jakoBradavice, a o klukovi jménem Harry Potter. Nic z toho nedávaloministerskému předsedovi ani za mák smysl.

„Právě se vracím z Azkabanu,“ funěl zadýchaně Popletal a přeléval přitom obrovské spousty vody z krempy svébuřinky do kapsy pláště. „Je to uprostřed Severního moře, znáte to, strašný let... mezi mozkomory to vře...“ otřásl se. „Ještě nikdy odtamtud nikdo neutekl. Prostě jsem za vámi musel zajít, pane ministerský předsedo. O Blackovi je známo, že zabil několik mudlů, a možná má v úmyslu znovu se přidat k Vy-víte-komu... jenže vy samozřejmě ani nevíte, kdo Vy-víte-kdo je!“ Se zoufalstvím se chvíli dívalministerskému předsedovi do očí a pak dodal: „No dobrá, tak se


13

saďte, jen se posaďte a já vám to vysvětlím... Nalijte siskleničku whisky...“

Ministerskému předsedovi se vůbec nezamlouvalo, že ho Popletal v jeho vlastní kanceláři vybízí, aby se posadil, a navíc mu nabízí jeho vlastní whisky, přesto však poslechl. Popletal vytáhl hůlku, vyčaroval ze vzduchu dvě velké sklenice plné jantarově žluté tekutiny, jednu dal ministerskémupředsedovi do ruky a přitáhl si křeslo.

Pak spustil a mluvil víc než hodinu. V jednu chvíli odmítlnahlas vyslovit jisté jméno a raději je napsal na útržekpergamenu, který ministerskému předsedovi strčil do volné ruky. Když konečně vstal a chystal se k odchodu, ministerský předseda se zvedl také.

„Vy se tedy domníváte...“ zahleděl se přimhouřenýma očima na zápis, který držel v levé ruce, „že ten lord Vol...“

„Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit!“ okřikl ho Popletal.

„Promiňte... domníváte se tedy, že Ten, jehož jménonesmíme vyslovit, je stále naživu?“

„No, Brumbál to aspoň tvrdí,“ zabručel Popletal a zapínal si pod bradou límec proužkovaného pláště. „Zatím jsme ho ale nenašli. Jestli chcete znát můj názor, nebude nebezpečný, pokud mu někdo nebude pomáhat, takže bychom se spíš měli starat o Blacka. Necháte tedy vyhlásit to varování, viďte?Výborně! No – doufám, že už se nikdy neuvidíme, paneministerský předsedo. Dobrou noc.“

Jenže se viděli znovu. O necelý rok později se uštvaněvyhlížející Popletal zčistajasna objevil v zasedací síni kabinetu, aby ministerského předsedu informoval, že došlo k jistédrobné nepříjemnosti na mistrovství světa ve farumfálu (nebo tak nějak to alespoň znělo) a že se do celé věci zapletlo i několik mudlů, že si s tím ale ministerský předseda nemusí dělatstarosti. Skutečnost, že bylo znovu spatřeno znamení Vy-víte-koho, prý ještě sama o sobě nic neznamená. Popletal bylpřesvědčen, že jde o ojedinělý incident, a ujistil ho, že oddělení pro styk s mudly právě zajišťuje všechny potřebné úpravypaměti.

„Ach ano, málem bych byl zapomněl,“ dodal ještě Popletal. „Na turnaj tří kouzelníků se chystáme dovézt tři zahraniční draky a jednu sfingu. Je to naprosto rutinní záležitost, ale


14

odbor pro dohled nad kouzelnými tvory mi připomněl, že

podle předpisů jsme povinni vás upozornit, přivážíme-li do

země nějaké smrtelně nebezpečné tvory.“

„Já – cože... draky?“ zalykal se ministerský předseda.

„Ano, tři,“ přikývl Popletal. „A jednu sfingu. Tak tedy přeji

dobrý den.“

Ministerský předseda se utěšoval zoufalou nadějí, že draci

a sfingy jsou jistě to nejhorší, co ho může potkat, ale nebylo

tomu tak. Neuplynuly ani celé dva roky, když Popletal znovu

vystřelil z krbu, tentokrát se zprávou, že došlo k hromadnému

útěku z Azkabanu.

„K hromadnému útěku?“ opakoval po něm chraplavě ministerský předseda.

„Jen klid, klid, není důvod k obavám,“ zahlaholil Popletal, který už byl zas jednou nohou v plamenech. „Než byste řekl švec, hnedle je všechny pochytáme – jen jsem si říkal, že byste o tom měl vědět!“

A dřív než stačil ministerský předseda vykřiknout: „Takmoment, počkejte přece aspoň chviličku!“, Popletal zmizel vgejzíru zelených jisker.

Bez ohledu na to, jak se o něm vyjadřovala opozice asdělovací prostředky, nebyl ministerský předseda žádný hlupák. Rozhodně mu neuniklo, že přes všechna ujištění, jimiž hoPoletal zahrnul při prvním setkání, se poslední dobou vídají poměrně často, ani že je ten muž návštěvu od návštěvypopletenější a nervóznější. Přestože o ministrovi kouzel (neboli o svém extra ministrovi, jak mu zásadně v duchu říkal)velice nerad přemýšlel, nemohl se zbavit obav, že až se objeví příště, přijde mu oznámit něco ještě horšího. Pohled naneupraveného a podrážděného Popletala, který už zase vylézal z jeho krbu a tvářil se, jako že ho upřímně překvapuje apouzuje, že ministerský předseda není přesně obeznámen s důvodem jeho návštěvy, byl pravděpodobně tím nejhorším, co ho během uplynulého neobyčejně pochmurného týdne potkalo.

„Jak mám asi vědět, co se děje v tom vašem – no –kouzelnickém společenství?“ odsekl nakvašeně. „Mám na starosti celou zemi, kterou musím řídit, a s tou mám momentálně dost problémů i bez –“




Joanne K. Rowlingová

JOANNE ROWLINGOVÁ


31. 7. 1965

Joanne Rowlingová je britská spisovatelka.

Narodila se v Yate v Anglii a vyrůstala v Chepstow, kam chodila na základní školu. Na univerzitě v Exeteru studovala francoužštinu a klasické předměty, součástí studií byl rok v Paříži. Po škole se přestěhovala do Londýna, kde žačala pracovat, mezi jinými je zmiňováno hlavně její působení u Amnesty International. Několik let žila v Portugalsku, kde působila jako učitelka angličtiny. Zde se také vdala a z krátkého manželství se narodila dcera. Po rozvodu se vrátila se do Edinburghu, kde skončila jako nezaměstnaná na sociálních dávkách. Zvrat v jejím životě přineslo v roce 1997 vydání první knihy o Harrym Potterovi a během pěti let se z chudé ženy stala multimilionářkou.
V roce 2001 se podruhé vdala za Dr. Neila Murraye a později se jim narodily další dvě děti. Rodina žije převážně ve Skotsku.
Rowlingová se kromě psaní věnuje charitativním činnostem, podporuje nejrůznější nadace, velkou část peněz dává dětem a na výzkum roztroušené sklerózy, na kterou zemřela její matka. Za svá díla získala mnoho ocenění a v souvislosti se sérií o Harrym Potterovi také vedla několika soudních sporů. Knihy o Potterovi zaznamenaly obrovský úspěch po celém světě a byly zfilmovány.

Legendární příběhy z magického světa prolínajícího se s naším reálným není třeba dlouze představovat. Hlavními hrdiny je parta dětí se zázračnými schopnostmi, které se sejdou v prvním ročníku čarodějnické školy v Bradavicích. Zpočátku poměrně nevinná dobrodružství nabývají na vážnosti a pomalu dospívající hrdinové nakonec musí stanout v boji o záchranu kouzelnického světa. Knih bylo napsáno celkem 7 - Harry Potter a Kámen mudrců (Harry Potter and the Philosopher´s stone, 1997), Harry Potter a tajemná komnata (Harry Potter and the Chamber of Secrets, 1998), Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Harry Potter and the Prisoner of Azkaban, 1999), Harry Potter a ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire, 2000), Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the Order of the Phoenix, 2003), Harry Potter a princ dvojí krve (Harry Potter and the Half-Blood Prince, 2005) a Harry Potter a relikvie smrti (Harry Potter and the Deathly Hallows, 2007).
V souvislosti s těmito příběhy napsala Rowlingová tři doplňkové knihy, o kterých se v románech zmiňuje. Fantastická zířata a kde je najít (Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2001) je bestiář z předmětu o kouzelných tvorech ve škole v Bradavicích. Famfrpál v průběhu věků (Quiddith Through The Ages, 2001) popisuje nejoblíběnější čarodějnickou týmovou hru na létajích košťatech. A konečně Bajky barda Beedleho (The Tales Of Beedle the Bard, 2008) je soubor pohádek pro kouzelnické děti.
Rowlingová napsala také jeden román pro dospělé - Prázdné místo (The Casual Vacancy, 2012). Je to příběh z anglického venkovského maloměsta, které se po náhlé smrti jednoho z radních dostane do žádnými zbraněmi neopovrhujícho boje o volné křeslo. V brilantně napsaném románu, který popisuje charaktery lidí, jejich slabosti, touhy a vášně, najdeme zcela odhalené ty stránky každodenního života, které se někdy raději snažíme nevidět.
Joanne Rowlingová je pod pseudonymem Robert Galbraith autorkou zatím dvou kriminálních románů - Volání kukačky (The Cuckoo´s Calling, 2013) a Hedvábník (The Silkworm, 2014). Jejich hrdinou je válečný veterán z Afganistánu Cormoran Strike, který opustil armádu po těžkém zranění s doživotními následky a po návratu do Londýna se stal obtížně se protloukajícím soukromým detektivem. Příběhy jsou propracované a napínavé, zápletky zajímavé a úspěch u čtenářů předpovídá další pokračování.

Při filmové adaptaci knih o Harrym Potterovi byla Rowlingová velmi nekompromisní a ovlivnila spoustu značně důležitých rozhodnutí, například včetně toho, že se bude točit v Anglii s britskými herci a ne v Americe, jak si přáli producenti.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist