načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hamlet / Hamlet -- princ dánský / Prince of Denmark - William Shakespeare

Hamlet / Hamlet -- princ dánský / Prince of Denmark

Elektronická kniha: Hamlet / Hamlet -- princ dánský / Prince of Denmark
Autor:

Filozofické dílo, detektivka, horor? Největší divadelní hra světového písemnictví je sondou do lidské duše, v níž rozum a cit, pravda a zdání bojují o život každého z nás. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Jazyk: cs,en
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  168
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Nakladatelství Romeo
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 253
Rozměr: 22 cm
Vydání: 3., přeprac. vyd.
Spolupracovali: přeložil Jiří Josek
Jazyk: cs,en
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-865-7330-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dvojjazyčné vydání slavné Shakespearovy tragédie v překladu Jiřího Joska.

Popis nakladatele

Filozofické dílo, detektivka, horor? Největší divadelní hra světového písemnictví je sondou do lidské duše, v níž rozum a cit, pravda a zdání bojují o život každého z nás. Překlad Jiřího Joska získal Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překlad roku 1999.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ROMEO


W I L L I A M

S H A K E S P E A R E

HAMLET

PRINC DÁNSKÝ

HAMLET

PRINCE OF DENMARK

N A K L A D A T E L S T V Í R O M E O


P Ř E D M L U V A

H

amlet má nesporně ve světové dramatice výsadní postavení.

Více než čtyři sta let vzrušuje, děsí a dojímá tento tragický příběh

dánského prince široké vrstvy diváků a provokuje největší my - slitele k úvahám o podstatě lidské existence. Interpretací Hamleta jenečítaně, a přesto tato hra zůstává i nadále tajemná a nevyzpytatelná jako život sám. Hamlet je Hamletem, i když se mění jak s dobou, tak s každou novou inscenací, s každým novým hereckým ztvárněním. Vedou se spory o to, zda je Hamlet váhavec, slaboch, či muž činu, zda je filozof, mora - lista, či egoista a blázen. Nikdy nezjistíme, jak pojímal svou postavu první představitel Hamleta Richard Burbage na oproštěném alžbětinském jevišti s čistě pánským hereckým souborem, nevíme ani, co mu o roli prozradil autor sám. Dočteme se ale, že v 17. století herec Thomas Better - ton, hrající Hamleta od svých čtyřiadvaceti do sedmdesáti let, bylpředevším aktivním mstitelem; heroického Hamleta vytvořil i slavný herec, dramatik a divadelník klasicismu David Garrick. Naopak v 19. století převládlo chápání postavy jako rozervaného fantas ty, neschopného činu. John Gielgud v třicátých letech 20. století akcen toval vznešenost aaristokratičnost v efektním iluzionistickém hávu, ale už v šedesátých letech, když hru sám režíroval, herce svlékl z kostýmů do civilu a RichardaBurtona nechal hrát Hamleta jako divadelní zkoušku na Hamleta . Režisér Peter Hall v roce 1965 udělal z Hamleta studentského rebela. Filmový Hamlet Laurence Oliviera trpí oidipovským komplexem a nemůže zabít vraha svého otce, protože ten dělá právě to, co by chtěl dělat on sám – spí s jeho matkou.

Nemění se jen pojetí titulní postavy, ale i žánr. Hamlet se hrál a hraje

jako historická kronika, rodinné, psychologické, filozofické drama, básnická

či politická hra, thriller, duchařský příběh. A vedle převládajícího názoru,

že jde o vrcholný skvost světového písemnictví, někteří kritici umělecké

kvality hry zpochybňují: význačný anglický básník a kritik T. S. Eliot ji

v eseji z roku 1919 dokonce nazval „uměleckou prohrou“.

K tajemnosti hry přispívají velkou měrou i nejasnosti kolem samotného

textu – ani jedna ze tří dochovaných verzí není zcela věrohodná a čitelná

a různá kritická vydání hry přinášejí jejich nejrozličnější kombinace.Nejasné jsou též zdroje, ze kterých autor při psaní čerpal.

5

Přeložil Jiří Josek

Translation, Preface, and Commentary © Jiří Josek, 1999, 2007, 2012

ISBN 80-86573-30-4


předmětem zrcadlení sama lidská existence, takže skutečnost a zdání,prav

da a lež, reálný svět a záhrobí tu leckde splývají, či naopak jasně a zřetelně

vystupují na pozadí svých protikladů. Hamlet dostane od Ducha příkaz

pomstít smrt svého otce. Vedle mnohoznačné spletitosti světa je tento úkol

odzbrojující svou nezvratnou jednoznačností. Hamlet nedokáže jednat,

aniž je přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Pravdy se ale paradoxně

neumí dopátrat jinak než právě prostřednictvím zdání: hrou na blázna,

předváděním skutečnosti divadelní hrou. A v konečné odhalení pravdy

vyústí i ona poslední hra ve hře: sportovní šermířský souboj, který se

změní v jatka.

Téma zdání a skutečnosti, které je přímou součástí zápletky, nachází svůj

odraz i v samotném jazyce a básnické obraznosti hry: samotná slova

„zdání“ a „hra“ se tu objevují v mnoha různých podobách a kontextech,

podobně jako množství přirovnání a metafor z oblasti divadla, oblečení

nebo líčidel. Stejně nápadně se zrcadlí obsah a forma u dalšího stěžejního

tématu hry: častá metaforika chorob, nákazy či otravy odkazuje na téma

lidské slabosti a smrtelnosti. Už od úvodní scény Hamleta je Dánsko

světem „převráceným vzhůru nohama“, světem, jehož řád byl rozbit

a utápí se ve tmě záhad a domněnek. Nákaza tu prostupuje vším – napadá

i ty nejčistší city. Hamlet vstupuje do děje s idealistickým přesvědčením, že

dokáže tuto ná kazu zarazit, „napravit svět“, ale shodou okolností sám sebe

potřísní vinou a postupně se učí vidět svět takový, jaký je. V tomto smy slu

je Hamlet i hrou o ztrátě nevinnosti.

Hamlet je hrou otázek. Najdeme jich v textu téměř pět set. A velkou

otázkou zůstává dodnes i hra sama. Je tajemná jako Mona Lisa, k níž ji

kritici přirovnávají. A přitom patří už neodmyslitelně do kulturníhopově

domí diváků a čtenářů čtyř století jako živá a aktuální výzva. Jak už

na počátku 19. století řekl známý anglický kritik a esejista William Hazlitt:

„Hamlet je pouze jméno. Jeho myšlenky a promluvy jsou výtvorem dáv no

mrtvého básníka. Ale jsou snad o to méně skutečné? Jsou stejně tak reál né

jako naše vlastní. Jejich reálnost vzniká v mysli každého z nás. My všichni

jsme Hamlet.“

JIŘÍ JOSEK

76

Hamlet je adaptací starší látky, ale přímý pramen se nedochoval. Zdá se

totiž, že existovala stejnojmenná hra připisovaná Thomasu Kydovi

(1558–1594), autoru Španělské tragédie . Tento tzv. Ur-Hamlet byl zřejmě na -

p sán jako efektní krvavá senekovská tragédie pomsty. Příběh, o kte rém po -

jed nává, je ale mnohem starší. Vyskytuje se v severských ságách a ve 12.sto

letí ho latinsky sepsal básník a kronikář Saxo Grammaticus vHistoriae

Danicae . Je to kruté líčení počínající soubojem dvou králů (jutského

a norského): hrdinný král je zabit svým bratrem, ten si vezme jeho ženu

Gerutu. Amlet, synovec uzurpátora trůnu, předstírá bláznovství, aby mohl

otce pomstít. V legendě se objevuje krásná žena použitá jako volavka

i věrný přítel z mládí. Králův špeh poslouchá tajně rozhovor Amleta

s matkou a princ ho zabije – jeho rozsekané tělo hodí do stoky, kde ho

sežerou prasata. Amlet vyčte matce její milenecký vztah a pro zradí jí, že

šílenství jen předstírá. Je poslán na smrt do Anglie, ale zařídí, aby místo

něho byli popraveni dva zrádní průvodci. Vrací se domů, zabije strýce

a nastoupí na trůn. Spíše než latinský text znal ale zřejmě Shakespearefran

couzský překlad legendy od Fran ‚coise de Belleforesta, který vyšel v pátém

svazku populárních Histoires Tragiques (1570). Překladatel barbarský příběh

dosti věrně převádí, ale cítí potřebu ho v moralizujících komentářích či

citacích z Písma uvést do souladu s ideologií své doby. Pro mstu hledá

odůvodnění, ale dívá se na hrdinu i z kritického odstupu. Tím příběh

značně problematizuje. Belleforestovo zpracování se promítlo do konečné

podoby Hamleta ojedinělými výpůjčkami z francouzštiny, ale především

úvahovými monology a zpochybněním rolí žen: milující matka i milovaná

družka se vědomě či nevědomě účastní zrady na princi a připraví mu tak

velké duševní utrpení. Kydův Ur-Hamlet pak zřejmě hru obohatil o postavu

Ducha, motiv hry ve hře, hrdinovy myšlenky na sebevraždu, šílenství

mladé dívky a konečný šermířský souboj.

Přestože většinu podstatných dějových prvků přebral autor z jižexistu

jících pramenů, až jeho zpracování jim dalo vnitřní logiku, propojilo je do

tvaru, jehož nedořečenost doplňují ve smysluplný celek životní zkušeno sti

každého z nás. Zajímavé přitom je, že ani zdánlivé nelogičnosti aprotikla

dy obsažené v textu tuto jednotu nenarušují, ba naopak nabízejíalterna

tivy hlubších výkladů v intencích základního tématu hry, jímž je záhadnost

lidské existence.

Divadlo, jak říká Hamlet hercům, nastavuje světu „zrcadlo“. Princip

zrcadlení, navzájem se osvětlujících paralel a kontrastů, najdeme u všech

Shakespearových dramat. Témata i jednotlivé motivy svých her nahlíží

autor z rozličných aspektů, tragicky i komicky, vznešeně i plebejsky, a tak

je umocňuje a současně uvádí v harmonický soulad. V Hamletovi je však


H A M L E T

P RI NCE OF DEN MARK

H A M L E T

P RI NC DÁNSKÝ


O S O B Y

HAMLET, princ dánský

CLAUDIUS, král dánský, Hamletův strýc

DUCH MRTVÉHO KRÁLE, Hamletova otce

GERTRUDA, královna, Hamletova matka

POLONIUS, kancléř

LAERTES, Poloniův syn

OFELIE, Poloniova dcera

HORACIO, přítel a důvěrník Hamletův

ROSENCRANTZ

GUILDENSTERN

FORTINBRAS, princ norský

VOLTEMAND

CORNELIUS

MARCELUS

BARNARDO

FRANCISCO

OSRIC, dvorský elegán

REYNALDO, sluha Poloniův

Herci

Šlechtic

Kněz

Hrobník

Vesničan

Kapitán ve Fortinbrasově vojsku

Angličtí vyslanci

Pánové, dámy, vojáci, námořníci, poslové a sloužící.

Místo děje: Hrad Elsinor a okolí.

11

10

D R A M A T I S P E R S O N A E

HAMLET, Prince of Denmark

CLAUDIUS, King of Denmark, Hamlet’s uncle

THE GHOST of the late king, Hamlet’s father

GERTRUDE, the Queen, Hamlet’s mother

POLONIUS, councillor of State

LAERTES, Polonius’s son

OPHELIA, Polonius’s daughter

HORATIO, friend and confidant of Hamlet

ROSENCRANTZ

GUILDENSTERN

FORTINBRAS, Prince of Norway

VOLTEMAND

CORNELIUS

MARCELLUS

BARNARDO

FRANCISCO

OSRIC, a foppish courtier

REYNALDO, a servant to Polonius

Players

A Gentleman of the Court

A Priest

A Grave-digger

The Grave-digger’s Companion

A Captain in Fortinbras’s army

English ambassadors

Lords, ladies, soldiers, sailors, messengers and attendants.

Scene: Elsinore, the Court and its environs.

}

}

}

dvořané, bývalí Hamletovi spolužáci

}

}

členové královské rady, vyslanci do Norska

členové královské stráže

}

courtiers, former schoolfellows of Hamlet

members of the King’s Guard

Danish councillors, ambassadors to Norway


J E D N Á N Í I .

SCÉNA 1.

HRAD ELSINOR .

NA HRADBÁCH .

Vystoupí Barnardo a Francisco, dva strážní.

BARNARDO Kdo tam?

FRANCISCO Kdo jsi ty? Stůj a řekni heslo.

BARNARDO Ať žije král!

FRANCISCO Barnardo?

BARNARDO Ano. 5

FRANCISCO Jdeš přesně.

BARNARDO Odbila půlnoc. Můžeš jít spát, Francisco.

FRANCISCO Dík za vystřídání. Klepu se zimou

a srdce mám jak v kleštích.

BARNARDO Byl klid?

FRANCISCO Neproběhla tu ani myš. 10

BARNARDO Tak dobrou noc.

A jestli potkáš Horacia s Marcelem,

popožeň je. Hlídají dneska se mnou.

Vystoupí Horacio a Marcelus.

FRANCISCO Zdá se mi, že je slyším. – Stůj! Kdo tam?

HORACIO Přátelé Dánska.

MARCELUS A dánského krále. 15

FRANCISCO Bůh přej vám klidnou noc.

MARCELUS Sbohem, vojáku. Kdo tě vystřídal?

FRANCISCO No přece Barnardo. Tak dobrou noc.

Odejde.

MARCELUS Buď zdráv, Barnardo.

BARNARDO Kdo je to s tebou? Horacio? 20

HORACIO Jenom kus ledu, co z něj zbyl.

BARNARDO Vítám vás, Horacio. Buď zdráv, Marceli.

12 13

A C T I .

SCENE 1.

ELSINORE .

A GUARD PLATFORM OF THE CASTLE .

Enter Barnardo and Francisco, two sentinels.

BARNARDO Who’s there?

FRANCISCO Nay, answer me. Stand and unfold yourself.

BARNARDO Long live the King!

FRANCISCO Barnardo?

BARNARDO He. 5

FRANCISCO You come most carefully upon your hour.

BARNARDO ’Tis now struck twelve. Get thee to bed, Francisco.

FRANCISCO For this relief much thanks. ’Tis bitter cold,

And I am sick at heart.

BARNARDO Have you had quiet guard?

FRANCISCO Not a mouse stirring. 10

BARNARDO Well, good night.

If you do meet Horatio and Marcellus,

The rivals of my watch, bid them make haste.

Enter Horatio and Marcellus.

FRANCISCO I think I hear them. – Stand, ho! Who’s there?

HORATIO Friends to this ground.

MARCELLUS And liegemen to the Dane. 15

FRANCISCO Give you good night.

MARCELLUS O farewell, honest soldier. Who hath relieved you?

FRANCISCO Barnardo has my place. Give you good night.

Exit.

MARCELLUS Holla, Barnardo!

BARNARDO Say – what, is Horatio there? 20

HORATIO A piece of him.

BARNARDO Welcome, Horatio. Welcome, good Marcellus.


HORACIO Tak co? Objevilo se to i dneska?

BARNARDO Ne, nic jsem neviděl.

MARCELUS Horacio si myslí, že ta hrůza, 25

kterou jsme tady dvakrát zažili,

byly jen naše bludné představy.

Poprosil jsem ho tedy, aby dnes

šel hlídat s námi, takže jestli se

nám znovu ukáže to zjevení, 30

on sám ho uvidí a osloví.

HORACIO Ale, nic nepřijde.

BARNARDO Posaďte se

a nebraňte se tomu ještě jednou

si bez předsudků vyslechnout, co jsme

zde ty dvě noci viděli.

HORACIO Tak dobře, 35

posaďme se, a vy, Barnardo, spusťte.

BARNARDO Včerejší noc,

když tamta hvězda vlevo od Severky

se na své cestě nebem dostala

právě tam, kde teď září, já a Marcel 40

jsme ve chvíli, kdy zvon odbíjel jednu –

Vystoupí Duch v plné zbroji s přilbou se zvednutým hledím

a s palcátem.

MARCELUS Buď zticha! Mlč! Už je to zase tady.

BARNARDO A zase jako nebožtík náš král.

MARCELUS Horacio, jsi student, oslov to.

BARNARDO Není jak král? Vidíte, Horacio? 45

HORACIO Zrovna jak on. Žasnu a trnu hrůzou.

BARNARDO Čeká, co řeknete.

MARCELUS Zeptej se, co chce.

HORACIO (K Duchovi)

Kdo jsi, ty, který přivlastnil sis noc

i statné válečnické vzezření

toho, jenž před svou smrtí byl král Dánska? 50

Při nebi, vyzývám tě, mluv!

MARCELUS Je uražený.

BARNARDO Jde pryč! Vidíte?

HORACIO (K Duchovi)

Stůj! Odpověz! Říkám ti: mluv!

14

I/1I/1

15

HORATIO What, has this thing appeared again tonight?

BARNARDO I have seen nothing.

MARCELLUS Horatio says ’tis but our fantasy, 25

And will not let belief take hold of him

Touching this dreaded sight twice seen of us.

Therefore I have entreated him along

With us to watch the minutes of this night,

That if again this apparition come 30

He may approve our eyes and speak to it.

HORATIO Tush, tush, ’twill not appear.

BARNARDO Sit down a while,

And let us once again assail your ears,

That are so fortified against our story,

What we two nights have seen.

HORATIO Well, sit we down, 35

And let us hear Barnardo speak of this.

BARNARDO Last night of all,

When yon same star that’s westward from the pole

Had made his course t’ illume that part of heaven

Where now it burns, Marcellus and myself, 40

The bell then beating one –

Enter the Ghost in complete armour, holding a truncheon,

with his beaver up.

MARCELLUS Peace, break thee off. Look where it comes again.

BARNARDO In the same figure like the King that’s dead.

MARCELLUS Thou art a scholar, speak to it, Horatio.

BARNARDO Looks it not like the King? Mark it, Horatio. 45

HORATIO Most like. It harrows me with fear and wonder.

BARNARDO It would be spoke to.

MARCELLUS Question it, Horatio.

HORATIO (To the Ghost)

What art thou that usurp’st this time of night,

Together with that fair and warlike form

In which the majesty of buried Denmark 50

Did sometimes march? By heaven, I charge thee speak.

MARCELLUS It is offended.

BARNARDO See, it stalks away.

HORATIO (To the Ghost)

Stay, speak, speak, I charge thee speak.


Odejde Duch .

MARCELUS Je pryč. Nám už nic neřekne.

BARNARDO Horacio! Vždyť vy se třesete! 55

Jste celý bledý! Zdálo se nám to,

anebo ne?

HORACIO Můj dobrý bože, nevěřil bych tomu,

kdybych se o tom nepřesvědčil sám

na vlastní oči.

MARCELUS Podobal se králi? 60

HORACIO Jak vejce vejci.

Přesně to brnění měl na sobě,

když bojoval se zpupným norským králem.

Přesně tak mračil se, když rozprášil

ten drzý polský útok na saních. 65

Opravdu podivné.

MARCELUS Úplně stejně, zrovna v tuhle dobu,

už dvakrát předtím přešel kolem nás.

HORACIO Nevím, co konkrétně to znamená,

připadá mi to ale jako předzvěst, 70

že naši zemi čeká něco zlého.

MARCELUS Posaďme se. Teď kdo ví, ať mi řekne,

jaký je důvod těchhle věčných hlídek,

jimiž nás tady moří noc co noc,

proč denně odlévají nová děla, 75

proč z ciziny k nám dopravují zbraně,

proč v docích šturmuje se tak, že týden

se musí nastavovat nedělí.

Kde se vzal tenhle upocený spěch,

který nás nutí dřít se ve dne v noci? 80

Víte to někdo?

HORACIO Vysvětlím ti to.

Vím aspoň, co se šeptá. Mrtvý král,

ten, jehož přízrak jsme tu viděli,

byl, jak je známo, vyzván Fortinbrasem,

tehdejším pyšným norským vladařem, 85

k souboji, a v něm náš hrdinný Hamlet,

jak se mu v Dánsku slavně říkalo,

norského krále zabil. Ten, jak víte,

dle smlouvy právoplatně zpečetěné,

s životem přišel i o část své země, 90

kterou naopak získal přemožitel,

16

I/1I/1

17

Exit the Ghost.

MARCELLUS ’Tis gone, and will not answer.

BARNARDO How now, Horatio? You tremble and look pale. 55

Is not this something more than fantasy?

What think you on’t?

HORATIO Before my God, I might not this believe

Without the sensible and true avouch

Of mine own eyes.

MARCELLUS Is it not like the King? 60

HORATIO As thou art to thyself.

Such was the very armour he had on

When he th’ ambitious Norway combated.

So frowned he once when in an angry parley

He smote the sledded Polacks on the ice. 65

’Tis strange.

MARCELLUS Thus twice before, and just at this dead hour,

With martial stalk hath he gone by our watch.

HORATIO In what particular thought to work I know not,

But in the gross and scope of my opinion 70

This bodes some strange eruption to our state.

MARCELLUS Good now, sit down, and tell me, he that knows,

Why this same strict and most observant watch

So nightly toils the subject of the land,

And why such daily cast of brazen cannon, 75

And foreign mart for implements of war,

Why such impress of shipwrights, whose sore task

Does not divide the Sunday from the week:

What might be toward that this sweaty haste

Doth make the night joint-labourer with the day, 80

Who is’t that can inform me?

HORATIO That can I –

At least the whisper goes so: our last king,

Whose image even but now appeared to us,

Was as you know by Fortinbras of Norway,

Thereto pricked on by a most emulate pride, 85

Dared to the combat; in which our valiant Hamlet –

For so this side of our known world esteemed him –

Did slay this Fortinbras, who by a sealed compact

Well ratified by law and heraldry

Did forfeit with his life all those his lands 90

Which he stood seized on to the conqueror;


jenž byl by býval nucen rovnocenné

území Dánska zase přepustit

Fortinbrasovi, kdyby vyhrál on.

Takhle dle paragrafů téže smlouvy 95

tu zemi získal Hamlet. Jenže pozor!

Fortinbras mladší, drazí pánové,

mladý a horkokrevný synátor,

po koutech Norska sehnal do kupy

sebranku všeho schopných rabijátů, 100

co za kus žvance mají žaludek

na to pustit se do pochybné akce

a – jak se nám teď jeví – podniknou

vše, aby z držení nám vyrvali

ty země, které starý Fortinbras 105

v souboji ztratil. To je, aspoň myslím,

základní důvod všech těch příprav, smysl

našeho bdění, pravá příčina

ruchu a spěchu v naší krajině.

BARNARDO Taky si myslím, že to takhle bude. 110

A možná proto přichází ten přízrak

v podobě krále, který byl a je

u počátku všech těchhle rozbrojů.

HORACIO Pálí to v mysli jako smítko v oku.

V době, kdy Řím byl na vrcholu slávy, 115

se krátce předtím, nežli Caesar padl,

začaly hroby otvírat a mrtví

v rubáších vyšli skučet do ulic,

létaly komety a rudla rosa,

na Slunci byly skvrny, bledá Luna, 120

k níž vzpínají se vody oceánů,

zčernala zatměním jak v soudný den.

A stejné úkazy, táž znamení,

co zvěstují, že osud udeří

a svět postihne něco strašného, 125

teď zem i nebe předvádějí nám,

na našem podnebí a našich lidech.

Vystoupí Duch.

Tiše! Vidíte? Tamhle to jde zas.

Ať umřu, ale zastavím to. – Stůj!

Duch rozpřáhne paže.

Pokud jsi mocen řeči nebo hlasu, 130

ozvi se, mluv!

18

I/1I/1

19

Against the which a moiety competent

Was gaged by our King, which had returned

To the inheritance of Fortinbras

Had he been vanquisher, as by the same cov’nant 95

And carriage of the article designed

His fell to Hamlet. Now sir, young Fortinbras,

Of unimproved mettle hot and full,

Hath in the skirts of Norway here and there

Sharked up a list of landless resolutes 100

For food and diet to some enterprise

That hath a stomach in’t, which is no other –

And it doth well appear unto our state –

But to recover of us by strong hand

And terms compulsative those foresaid lands 105

So by his father lost. And this, I take it,

Is the main motive of our preparations,

The source of this our watch, and the chief head

Of this post-haste and rummage in the land.

BARNARDO I think it be no other but e’en so. 110

Well may it sort that this portentous figure

Comes armed through our watch so like the King

That was and is the question of these wars.

HORATIO A mote it is to trouble the mind’s eye.

In the most high and palmy state of Rome, 115

A little ere the mightiest Julius fell,

The graves stood tenantless and the sheeted dead

Did squeak and gibber in the Roman streets;

As stars with trains of fire and dews of blood,

Disasters in the sun; and the moist star, 120

Upon whose influence Neptune’s empire stands,

Was sick almost to doomsday with eclipse.

And even the like precurse of fear’d events,

As harbingers preceding still the fates

And prologue to the omen coming on, 125

Have heaven and earth together demonstrated

Unto our climatures and countrymen.

Enter the Ghost.

But soft, behold – lo where it comes again!

I’ll cross it though it blast me. – Stay, illusion!

The Ghost spreads his arms.

If thou hast any sound or use of voice, 130

Speak to me!


Má-li se něco učinit, co tobě

uleví a mně bude sloužit ke cti,

ozvi se, mluv!

Je-li ti známo, co lze vykonat, 135

aby se ochránila naše zem,

ozvi se, mluv!

Nebo jsi zaživa uloupil zlato

a pod zemí ho ukryl, za což prý

duchové musí nocí obcházet? 140

Svěř se nám, stůj!

Zakokrhá kohout.

Marceli, zadrž to!

MARCELUS Mám po tom seknout?

HORACIO Sekni! Zastav to!

BARNARDO Tady je!

HORACIO Ne, tady!

Odejde Duch .

MARCELUS Zmizelo to.

Byla to hloupost takhle vyrukovat 145

s násilím na královské zjevení.

Je přece nezranitelný jak vzduch

a naše rány jsou mu leda k smíchu.

BARNARDO Chtěl něco říct, než zakokrhal kohout.

HORACIO V tu chvíli lekl se jak provinilec, 150

pro kterého si přišli. Říká se,

že kohout, zvěstovatel svítání,

svou břesknou, jásající fanfárou

probouzí božstvo dne. Když chudák duch,

ať na zemi, ve vzduchu, v ohni, v moři, 155

to varování slyší, musí hned

zpátky do svého vězení. Co jsme

tu viděli, je toho důkazem.

MARCELUS Jen kohout zakokrhal, už byl pryč.

Někteří tvrdí, že když přijde čas, 160

kdy slavíme zrození Spasitele,

to ranní ptáče křičí celou noc,

takže si žádný duch netroufne vyjít,

noci jsou klidné, hvězdy nepadají,

bludičky, víly, čarodějnice 165

ztratí svou moc. Tak svatý je to čas.

20

I/1I/1

21

If there be any good thing to be done

That may to thee do ease and grace to me,

Speak to me!

If thou art privy to thy country’s fate 135

Which happily foreknowing may avoid,

O speak!

Or if thou hast uphoarded in thy life

Extorted treasure in the womb of earth –

For which, they say, you spirits oft walk in death – 140

Speak of it, stay and speak!

The cock crows.

Stop it, Marcellus!

MARCELLUS Shall I strike at it with my partisan?

HORATIO Do, if it will not stand.

BARNARDO ’Tis here.

HORATIO ’Tis here.

Exit the Ghost.

MARCELLUS ’Tis gone.

We do it wrong, being so majestical, 145

To offer it the show of violence,

For it is as the air invulnerable,

And our vain blows malicious mockery.

BARNARDO It was about to speak when the cock crew.

HORATIO And then it started like a guilty thing 150

Upon a fearful summons. I have heard

The cock, that is the trumpet to the morn,

Doth with his lofty and shrill-sounding throat

Awake the god of day, and at his warning,

Whether in sea or fire, in earth or air, 155

Th’ extravagant and erring spirit hies

To his confine; and of the truth herein

This present object made probation.

MARCELLUS It faded on the crowing of the cock.

Some say that ever ’gainst that season comes 160

Wherein our saviour’s birth is celebrated

The bird of dawning singeth all night long;

And then, they say, no spirit can walk abroad,

The nights are wholesome; then no planets strike,

No fairy takes, nor witch hath power to charm, 165

So hallowed and so gracious is the time.


HORACIO Taky jsem slyšel. Něco na tom bude.

Pohleďte! Ráno v rudém kabátě

už brouzdá rosou z východního kopce.

Skončeme stráž, a jestli můžu radit, 170

povězme o tom, co jsme viděli,

mladému Hamletovi. Vsadím se,

že duch, k nám němý, k němu promluví.

Jak láska k princi, tak i povinnost

nám velí takhle jednat. Souhlasíte? 175

MARCELUS Udělejme to, a já přesně vím,

kde ho teď ráno jistě najdeme.

Odejdou.

SCÉNA 2.

NA HRADĚ .

Fanfára. Vystoupí Claudius, král dánský, královna Gertruda,

královská rada: Voltemand, Cornelius, Polonius, jeho syn Laertes

a dcera Ofelie, princ Hamlet (oblečen v černém) a další.

CLAUDIUS Přestože smrt našeho bratra Hamleta

je dosud čerstvou ranou, pro kterou

se sluší v srdci chovat žal a která

svraštila čelo země bolestí,

rozvaha navzdor přirozeným sklonům 5

nás nutí nést náš smutek rozumně

a pamětlivi být i vlastních zájmů.

Proto svou dříve sestru, nyní královnu,

jež spolu s námi nese břímě vlády,

jsme takříkajíc s hořkou radostí, 10

s úsměvem v jednom, slzou v druhém oku,

pohřebně veselí, svatebně smutní,

se stejnou mírou slasti jako strasti,

pojali za ženu. Tak ostatně

jste nám vy sami radili a my 15

souhlasili. Za vaši radu díky.

Dále bych vám rád oznámil, že mladý

princ Fortinbras, buď že nás neuznává,

či myslí si, že smrtí mého bratra

se náš stát rozklíží a rozpadne, 20

chtěl využít zdánlivé výhody,

a tak nám poslal urážlivý list.

V něm od nás žádá zpátky území,

22

I/1,2I/1,2

23

HORATIO So have I heard, and do in part believe it.

But look, the morn in russet mantle clad

Walks o’er the dew of yon high eastern hill.

Break we our watch up, and by my advice 170

Let us impart what we have seen tonight

Unto young Hamlet; for upon my life,

This spirit, dumb to us, will speak to him.

Do you consent we shall acquaint him with it,

As needful in our loves, fitting our duty? 175

MARCELLUS Let’s do’t, I pray; and I this morning know

Where we shall find him most conveniently.

Exeunt.

SCENE 2.

THE CASTLE .

Flourish. Enter Claudius, King of Denmark, Gertrude the Queen,

Council, including Voltemand, Cornelius, Polonius, his son Laertes

and daughter Ophelia, Prince Hamlet (dressed in black) with others.

CLAUDIUS Though yet of Hamlet our dear brother’s death

The memory be green, and that it us befitted

To bear our hearts in grief and our whole kingdom

To be contracted in one brow of woe,

Yet so far hath discretion fought with nature 5

That we with wisest sorrow think on him

Together with remembrance of ourselves.

Therefore our sometime sister, now our queen,

Th’ imperial jointress of this warlike state,

Have we as ’twere with a defeated joy, 10

With one auspicious and one dropping eye,

With mirth in funeral and with dirge in marriage,

In equal scale weighing delight and dole,

Taken to wife. Nor have we herein barred

Your better wisdoms, which have freely gone 15

With this affair along. For all, our thanks.

Now follows that you know young Fortinbras,

Holding a weak supposal of our worth,

Or thinking by our late dear brother’s death

Our state to be disjoint and out of frame, 20

Co-leagued with the dream of his advantage,

He hath not failed to pester us with message

Importing the surrender of those lands


jež jeho otec musel kdysi dát

po právu našemu chrabrému bratrovi. 25

Tolik on. Co my na to? Nuže slyšte.

Napsali jsme hned ostrou odpověď

norskému králi, strýci Fortinbrase –

starci, jenž nemocí upoután na lože

snad ani neví, co synovec tropí –, 30

ať zarazí ty rejdy. Vždyť to všechno:

odvody, verbování, zbraně, jde

jen z jeho kapsy. Vypravili jsme

zde Cornelia a s ním Voltemanda,

vyslance, kteří dopis doručí. 35

Však pravomoci, drazí pánové,

k jednání s králem máte pouze tolik,

co určují články té listiny.

Oddanost dosvědčíte nejlíp spěchem.

VOLTEMAND Budeme spěchat, Sire. Jsme vám k službám. 40

CLAUDIUS Nepochybuji o tom. Sbohem, páni.

Odejdou Voltemand a Cornelius.

A teď, Laerte, ty. Tak o co jde?

Prý něco žádáš? Ano? Co je to?

Je-li to rozumné, pak dánský král

ti vyhoví. Co ty bys mohl chtít, 45

abych ti to hned, bez prošení nedal?

Jak hlava nemůže žít bez srdce,

jak ústa závislá jsou na ruce,

tak je tvůj otec spjatý s dánským trůnem.

Copak chceš, Laerte?

LAERTES Veličenstvo, 50

svolení k návratu do Francie,

odkud jsem přijel, abych s radostí

vám při korunovaci vzdal svůj hold.

Teď když jsem splnil svoji povinnost,

mě všechno táhne zpátky do Paříže, 55

a proto, prosím, dovolte mi odplout.

CLAUDIUS Tvůj otec souhlasí? Co Polonius?

POLONIUS Svým neúnavným žadoněním, Sire,

způsobil, že jsem změkl jako vosk

a zpečetil, byť nerad, jeho přání 60

souhlasem. Prosím, dovolte mu odjet.

24

I/2I/2

25

Lost by his father, with all bonds of law,

To our most valiant brother. So much for him. 25

Now for ourself, and for this time of meeting,

Thus much the business is: we have here writ

To Norway, uncle of young Fortinbras –

Who, impotent and bed-rid, scarcely hears

Of this his nephew’s purpose – to suppress 30

His further gait herein, in that the levies,

The lists, and full proportions are all made

Out of his subject; and we here dispatch

You, good Cornelius, and you, Voltemand,

For bearers of this greeting to old Norway, 35

Giving to you no further personal power

To business with the King more than the scope

Of these dilated articles allow.

Farewell, and let your haste commend your duty.

VOLTEMAND In that and all things will we show our duty. 40

CLAUDIUS We doubt it nothing, heartily farewell.

Exeunt Voltemand and Cornelius.

And now, Laertes, what’s the news with you?

You told us of some suit. What is’t, Laertes?

You cannot speak of reason to the Dane

And lose your voice. What wouldst thou beg, Laertes,

That shall not be my offer, not thy asking?

The head is not more native to the heart,

The hand more instrumental to the mouth,

Than is the throne of Denmark to thy father.

What wouldst thou have, Laertes?

LAERTES My dread lord, 50

Your leave and favour to return to France,

From whence though willingly I came to Denmark

To show my duty in your coronation,

Yet now I must confess, that duty done,

My thoughts and wishes bend again towards France 55

And bow them to your gracious leave and pardon.

CLAUDIUS Have you your father’s leave? What says Polonius?

POLONIUS He hath, my lord, wrung from me my slow leave

By laboursome petition, and at last

Upon his will I sealed my hard consent. 60

I do beseech you give him leave to go.


CLAUDIUS No tak jeď, chlapče, užívej si mládí

a jeho darů, dokavad je máš.

Teď ale, Hamlete, synovče, synu –

HAMLET Rodinných pout mám doopravdy dost. 65

CLAUDIUS Pročpak máš pořád na čele ten mrak?

HAMLET Chráním se proti slunci, Jasnosti.

GERTRUDA Hamlete, odlož tuhle černotu

a pohleď na svět jako přítel Dánska.

Copak chceš pořád koukat do země 70

a hledat v ní hrob svého tatínka?

Tak už to chodí. Smrt je pouze most,

po kterém každý přejde na věčnost.

HAMLET Tak už to chodí, matko.

GERTRUDA Když to víš,

tak proč se ti to zdá tak nepatřičné? 75

HAMLET Zdá? Nezdá, madam! Je to nepatřičné.

Tenhleten černý kabát, matinko,

či jiný jaksepatří temný smutek,

vzdechy, co se mi pořád derou z plic,

slzy, kterými oči přetékají, 80

a neustále zachmuřený výraz

či jiné způsoby a formy žalu,

nic z toho nejsem já. To vše je zdání,

komedie, kterou by zahrál kdokoli.

Ve mně je víc než tahle maškaráda, 85

kterou se žalost zdobívá tak ráda.

CLAUDIUS Je chvályhodné, milý Hamlete,

jak pilně držíš smutek po otci.

Však uvědom si, i on ztratil otce

a jeho otec též. Je správné, když 90

syn splácí otci dlužnou úctu – ovšem

v rozumné míře. Setrvávat ale

paličatě v nemístném truchlení

je vzpurná zatvrzelost, zženštilost,

neschopnost podrobit se vůli nebes 95

a svědčí to o neudatném srdci,

o nevzdělanosti a hlouposti.

Co se má stát, se stane – a je všední,

obyčejné a zcela normální.

Tak proč to nesmyslně, vzdorovitě 100

zveličovat? To je hřích: na mrtvém,

hřích proti nebi, proti přírodě,

26

I/2I/2

27

CLAUDIUS Take thy fair hour, Laertes. Time be thine,

And thy best graces spend it at thy will.

But now, my cousin Hamlet, and my son –

HAMLET A little more than kin and less than kind. 65

CLAUDIUS How is it that the clouds still hang on you?

HAMLET Not so, my lord, I am too much i’ th’ sun.

GERTRUDE Good Hamlet, cast thy nightly colour off,

And let thine eye look like a friend on Denmark.

Do not for ever with thy vailed lids 70

Seek for thy noble father in the dust.

Thou know’st ’tis common – all that lives must die,

Passing through nature to eternity.

HAMLET Ay, madam, it is common.

GERTRUDE If it be,

Why seems it so particular with thee? 75

HAMLET Seems, madam? Nay, it is. I know not ‘seems’.

’Tis not alone my inky cloak, good-mother,

Nor customary suits of solemn black,

Nor windy suspiration of forced breath,

No, nor the fruitful river in the eye, 80

Nor the dejected haviour of the visage,

Together with all forms, moods, shows of grief

That can denote me truly. These indeed ‘seem’,

For they are actions that a man might play;

But I have that within which passeth show – 85

These but the trappings and the suits of woe.

CLAUDIUS ’Tis sweet and commendable in your nature, Hamlet,

To give these mourning duties to your father;

But you must know your father lost a father;

That father lost, lost his; and the survivor bound 90

In filial obligation for some term

To do obsequious sorrow. But to persever

In obstinate condolement is a course

Of impious stubbornness, ’tis unmanly grief,

It shows a will most incorrect to heaven, 95

A heart unfortified, a mind impatient,

An understanding simple and unschooled;

For what we know must be, and is as common

As any the most vulgar thing to sense,

Why should we in our peevish opposition 100

Take it to heart? Fie, ’tis a fault to heaven,

A fault against the dead, a fault to nature,


v níž se smrt otců od dob Ábelových

až po posledního, kdo dneska zemřel,

provází slovy: „Tak to musí být!“ 105

My žádáme tě, nech už pod zemí

ten bezúčelný smutek a hleď na nás

jak na otce. Neboť nechť každý ví,

po nás jsi následníkem trůnu ty.

Já přece k tobě chovám stejnou lásku, 110

jakou ke svému synu pociťuje

nejoddanější otec. Tvoje přání

vrátit se na studia do Wittenbergu

se ovšem zcela příčí naší vůli

a žádáme tě, zůstaň radši zde 115

pod naším láskyplným dohledem

co první dvořan, synovec a syn.

GERTRUDA Matce snad prosbu neodmítneš. Prosím,

zůstaň tu s námi. Už té školy nech!

HAMLET Vás, máti, poslechnu, jak nejlíp umím. 120

CLAUDIUS Milá a milující odpověď.

Dánsko tě potřebuje. (Ke Gertrudě) Madam, jdeme.

Ten nenucený souhlas Hamleta

mne velmi potěšil. Ať k jeho poctě

dnes večer každý králův přípitek 125

ohlásí mrakům salva z děl, až nebe

si ozvěnou k zemskému hromování

radostně taky zaburácí. Pojďme.

Fanfára. Odejdou všichni kromě Hamleta.

HAMLET Kéž by to příliš, příliš těžké tělo

se rozplynulo v pouhou kapku rosy. 130

Anebo kéž by vladař věčnosti

tak přísně nebyl proti sebevraždě.

Bože! Jak plytký, prázdný, nicotný

mi připadá celý ten slavný svět.

Fuj! Hnus! Jak nevypletá zahrada 135

a semeniště bejlí, samý šlahoun

a vlezlá buřina. Až sem to došlo!

Dva měsíce je mrtev. Kdepak, míň!

Tak skvělý král! Tenhleten vedle něho

je opičák. Miloval matku tak, 140

že ani trochu prudší větřík nesměl

jí tváře ofouknout. Nebe a peklo!

Pořád to vidím! Vinula se k němu

dychtivě, lačně a už za měsíc –

28

I/2I/2

29

To reason most absurd, whose common theme

Is death of fathers, and who still hath cried

From the first corpse till he that died today, 105

‘This must be so.’ We pray you throw to earth

This unprevailing woe, and think of us

As of a father; for let the world take note

You are the most immediate to our throne,

And with no less nobility of love 110

Than that which dearest father bears his son

Do I impart towards you. For your intent

In going back to school in Wittenberg,

It is most retrograde to our desire,

And we beseech you, bend you to remain 115

Here in the cheer and comfort of our eye,

Our chiefest courtier, cousin, and our son.

GERTRUDE Let not thy mother lose her prayers, Hamlet.

I pray thee stay with us, go not to Wittenberg.

HAMLET I shall in all my best obey you, madam. 120

CLAUDIUS Why, ’tis a loving and a fair reply.

Be as ourself in Denmark. (To Gertrude) Madam, come.

This gentle and unforced accord of Hamlet

Sits smiling to my heart; in grace whereof,

No jocund health that Denmark drinks today 125

But the great cannon to the clouds shall tell,

And the King’s rouse the heavens shall bruit again,

Re-speaking earthly thunder. Come, away.

Flourish. Exeunt all but Hamlet.

HAMLET O that this too too solid flesh would melt,

Thaw, and resolve itself into a dew, 130

Or that the Everlasting had not fixed

His canon ’gainst self-slaughter! O God, O God,

How weary, stale, flat, and unprofitable

Seem to me all the uses of this world!

Fie on’t, ah fie, fie! ’Tis an unweeded garden 135

That grows to seed; things rank and gross in nature

Possess it merely. That it should come to this –

But two months dead – nay, not so much, not two –

So excellent a king, that was to this

Hyperion to a satyr, so loving to my mother 140

That he might not beteem the winds of heaven

Visit her face too roughly! Heaven and earth,

Must I remember? Why, she would hang on him

As if increase of appetite had grown


Ne, nechci na to myslet! Nestálost 145

je rodu ženského! – už za měsíc,

za pouhý měsíc, dřív než stačila

prošlápnout boty, v nichž šla za rakví –

jak Niobé – těch slz! – vždyť ona – Bože! –

i tupé zvíře, které nemá rozum, 150

by řvalo dýl – si vzala pana strýce,

otcova bratra, který s otcem má

společného tak málo jak já s Herkulem.

Za měsíc, dřív, než pláčem naučila

své oči naoko se červenat, 155

už byla jeho. Jaký hnusný spěch

ji hnal se spustit s bratrem svého muže?

Ne, tohle nemůže dopadnout dobře.

Srdce mi puká, ale musím mlčet!

Vystoupí Horacio, Marcelus a Barnardo.

HORACIO Buďte zdráv, princi.

HAMLET Přeji dobrý den. 160

Horacio! No to se mi snad zdá!

HORACIO Jsem to já, váš vždy věrný služebník.

HAMLET Můj dobrý přítel, pane. A nic míň.

Co přivádí tě k nám až z Wittenbergu? –

Marceli. 165

MARCELUS Výsosti.

HAMLET Moc rád tě vidím.

(K Barnardovi) A vás taky, pane.

Tak co tě nese k nám takovou dálku?

HORACIO Chtěl jsem se prostě ulejt ze školy.

HAMLET Takovou nestydatost by si netrouf 170

říct přede mnou ani tvůj nepřítel,

a ode mě chceš, abych ti to věřil?

Kdepak, ty nejsi ulejvák. Tak pověz,

copak tě přivádí až na Elsinor?

Tady tě naučíme leda chlastat. 175

HORACIO Přijel jsem na pohřeb vašeho otce.

HAMLET Nechte si tyhle vtipy, studente.

Nepřijel jsi spíš na svatbu mé matky?

HORACIO Opravdu, svatba byla brzy nato.

HAMLET Šetří se, chlapče. Zbytky po pohřbu 180

se použily na svatební předkrm.

30

I/2I/2

31

By what it fed on, and yet within a month – 145

Let me not think on’t; frailty, thy name is woman –

A little month, or ere those shoes were old

With which she followed my poor father’s body,

Like Niobe, all tears, why she, even she –

O God, a beast that wants discourse of reason 150

Would have mourned longer! – married with mine uncle,

My father’s brother, but no more like my father

Than I to Hercules; within a month,

Ere yet the salt of most unrighteous tears

Had left the flushing of her galled eyes, 155

She married. O most wicked speed, to post

With such dexterity to incestuous sheets!

It is not, nor it cannot come to good.

But break, my heart, for I must hold my tongue.

Enter Horatio, Marcellus, and Barnardo.

HORATIO Hail to your lordship.

HAMLET I am glad to see you well. 160

Horatio – or I do forget myself.

HORATIO The same, my lord, and your poor servant ever.

HAMLET Sir, my good friend; I’ll change that name with you.

And what make you from Wittenberg, Horatio? –

Marcellus. 165

MARCELLUS My good lord.

HAMLET I am very glad to see you.

(To Barnardo) Good even, sir. –

But what in faith make you from Wittenberg?

HORATIO A truant disposition, good my lord.

HAMLET I would not have your enemy say so, 170

Nor shall you do mine ear that violence

To make it truster of your own report

Against yourself. I know you are no truant.

But what is your affair in Elsinore?

We’ll teach you to drink deep ere you depart. 175

HORATIO My lord, I came to see your father’s funeral.

HAMLET I prithee do not mock me, fellow-student;

I think it was to see my mother’s wedding.

HORATIO Indeed, my lord, it followed hard upon.

HAMLET Thrift, thrift, Horatio. The funeral baked meats 180

Did coldly furnish forth the marriage tables.


Býval bych, kamaráde, radši umřel,

než muset zažít něco takového.

Můj otec, Horacio. Já ho vidím –

HORACIO A kde ho vidíte?

HAMLET V duchu, Horacio. 185

HORACIO Já jsem ho taky viděl. Skvělý král!

HAMLET A skvělý člověk. Nejlepší, co žil.

Takové jako on už nenajdeš.

HORACIO Já jsem ho, myslím, viděl včera v noci.

HAMLET Koho jsi viděl?

HORACIO Krále Hamleta. 190

HAMLET Tys viděl mého otce?

HORACIO Zkuste na chvíli potlačit svůj úžas

a pozorně mě vyslechněte, princi,

než vám za dobrozdání těchto pánů

ten zázrak vylíčím.

HAMLET Proboha, mluv! 195

HORACIO Dvě noci za sebou ti pánové,

Marcelus s Barnardem, drželi stráž,

když v mrtvém tichu z hloubi půlnoci

se zjevil přízrak. Byl jako váš otec:

od hlavy k patě celý v brnění, 200

a majestátním krokem, velebně,

kolem nich přešel. Třikrát překráčel

jim před vytřeštěnýma očima

na délku palcátu, zatímco oni

s koleny třesoucími se jak sulc 205

stáli a nezmohli se na slovo.

Svěřili mi to strašné tajemství

a třetí noc jsem s nimi šel i já.

A přesně, jak mi řekli, doslova,

pokud jde o čas, způsob, vzezření, 210

ten duch se zjevil. Podobal se králi

jak ruka ruce.

HAMLET Kde že se to stalo?

MARCELUS Venku na hradbách, kde jsme měli stráž.

HAMLET Oslovil jsi to?

HORACIO Ano, oslovil.

Však odpovědi jsem se nedočkal. 215

I když bych řek, že v jednu chvíli zvedlo

32

I/2I/2

33

Would I had met my dearest foe in heaven

Ere I had ever seen that day, Horatio.

My father – methinks I see my father.

HORATIO O where, my lord?

HAMLET In my mind’s eye, Horatio. 185

HORATIO I saw him once. A was a goodly king.

HAMLET A was a man. Take him for all in all,

I shall not look upon his like again.

HORATIO My lord, I think I saw him yesternight.

HAMLET Saw? Who?

HORATIO My lord, the King your father. 190

HAMLET The King my father?

HORATIO Season your admiration for a while

With an attent ear till I may deliver,

Upon the witness of these gentlemen,

This marvel to you.

HAMLET For God’s love let me hear! 195

HORATIO Two nights together had these gentlemen,

Marcellus and Barnardo, on their watch,

In the dead waste and middle of the night,

Been thus encountered. A figure like your father,

Armed at all points exactly,cap-`aie, 200

Appears before them, and with solemn march

Goes slow and stately by them. Thrice he walked

By their oppressed and fear-surprised eyes

Within his truncheon’s length, whilst they, distilled

Almost to jelly with the act of fear, 205

Stand dumb and speak not to him. This to me

In dreadful secrecy impart they did,

And I with them the third night kept the watch,

Where, as they had delivered, both in time,

Form of the thing, each word made true and good, 210

The apparition comes. I knew your father;

These hands are not more like.

HAMLET But where was this?

MARCELLUS My lord, upon the platform where we watched.

HAMLET Did you not speak to it?

HORATIO My lord, I did,

But answer made it none; yet once methought 215

It lifted up it head and did address


to hlavu, jako že se chystá mluvit.

Vtom ale zakokrhal první kohout

a na ten zvuk to sebou prudce trhlo

a zmizelo nám z očí.

HAMLET Velmi zvláštní. 220

HORACIO Jako že žiju, je to pravda, princi.

Přišlo nám, že je naší povinností

vám o tom říct.

HAMLET Výborně, ale nelíbí se mi to.

Dnes v noci máte hlídku?

BARNARDO,

MARCELUS Máme, princi. 225

HAMLET V brnění že byl?

BARNARDO,

MARCELUS Ano, v brnění.

HAMLET Od hlavy k patě?

BARNARDO,

MARCELUS Ano, shora dolů.

HAMLET Takže do tváře jste mu neviděli.

HORACIO Viděli, dobře. Měl zvednuté hledí.

HAMLET A jak se tvářil? Mračil se? 230

HORACIO Ve tváři měl spíš smutek nežli hněv.

HAMLET Byl bledý, brunátný?

HORACIO Děsivě bledý.

HAMLET A očima se díval přímo na vás?

HORACIO Upřeně na nás.

HAMLET Že jsem při tom nebyl!

HORACIO Bylo by vás to vyděsilo.

HAMLET Jistě. 235

A zůstalo to dlouho?

HORACIO Než pomalu bych napočítal do sta.

MARCELUS,

BARNARDO Určitě dýl.

HORACIO Ne když jsem tam byl já.

HAMLET Vousy měl šedivé? 240

HORACIO Jen prokvetlé,

jak zaživa.

34

I/2I/2

35

Itself to motion like as it would speak,

But even then the morning cock crew loud,

And at the sound it shrunk in haste away

And vanished from our sight.

HAMLET ’Tis very strange. 220

HORATIO As I do live, my honoured lord, ’tis true,

And we did think it writ down in our duty

To let you know of it.

HAMLET Indeed, indeed, sirs; but this troubles me.

Hold you the watch tonight?

BARNARDO,

MARCELLUS We do, my lord. 225

HAMLET Armed, say you?

BARNARDO,

MARCELLUS Armed, my lord.

HAMLET From top to toe?

BARNARDO,

MARCELLUS My lord, from head to foot.

HAMLET Then saw you not his face.

HORATIO O yes, my lord, he wore his beaver up.

HAMLET What looked he? Frowningly? 230

HORATIO A countenance more in sorrow than in anger.

HAMLET Pale or red?

HORATIO Nay, very pale.

HAMLET And fixed his eyes upon you?

HORATIO Most constantly.

HAMLET I would I had been there.

HORATIO It would have much amazed you.

HAMLET Very like. 235

Stayed it long?

HORATIO While one with moderate haste might tell a hundred.

BARNARDO,

MARCELLUS Longer, longer.

HORATIO Not when I saw’t.

HAMLET His beard was grizzly, no? 240

HORATIO It was as I have seen it in his life,

A sable silvered.




William Shakespeare

WILLIAM SHAKESPEARE


23. 4. 1564 - 23. 4. 1616

William Shakespeare byl významný anglický básník a dramatik, klíčová postava moderního evropského dramatu. Obvykle je považován za anglického národního básníka. Dochovalo se 39 jeho divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly přeloženy do každého významnějšího jazyka. Kromě psaní her se věnoval i herectví.

Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou. Neví se, kdy přesně se narodil, odhaduje se 23.4.1564, jisté je však pouze to, že byl pokřtěn 26.4.1564. Jeho otec pracoval zřejmě jako rukavičkář a jeho matka Mary pocházela ze staré zemanské rodiny. V 18 letech se oženil s Anne Hathawayovou. Narodily se jim 3 děti: Susanna a dvojčata Hamnet a Judith. Později se přestěhoval do Londýna a začal svou divadelní kariéru. Na konci života se vrátil zpět do Stratfordu, kde také zemřel.

O jeho soukromém životě se dochovalo málo informací a bylo vyřčeno mnoho spekulací o jeho sexualitě, náboženství, či skutečném autorství jeho her.

Většinu svých her napsal v letech 1590-1613. Ze začátku psal hlavně komedie a historické hry, žánry, které vyzdvihl na vrchol tehdejšího umění. Od roku 1608 psal převážně tragédie, včetně jeho slavných her jako jsou Hamlet, Král Lear a Macbeth. Roku 1623 vydali dva jeho divadelní spolupracovníci První Folio, kolekci všech jeho her.

Shakespeare byl za svého života významný básník a dramatik, byl tehdy údajně známý dokonce i na našem území (jiné zdroje uvádějí, že k prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo až v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma). Světovou slávu získala jeho díla až v 18. století zásluhou francouzských a německých překladů. I v dnešní době jsou jeho hry velmi oblíbené a jsou stále hrány po celém světě.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist