načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Hadí žena - Hernán Huarache Mamani

Hadí žena
-15%
sleva

Kniha: Hadí žena
Autor:

Další netradiční román od autora úspěšné knihy Kurandera Jeden z posledních žijících nositelů tradice dávných andských kuranderů, šamanů a léčitelů, přibližuje jejich učení ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-09-09
Počet stran: 424
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 421 stran
Vydání: Vydání první
Název originálu: Donna dalla coda d’argento
Spolupracovali: přeložila Lucie Chvojková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Umístění v žebříčku: 232. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2015-38
ISBN: 9788026704584
EAN: 9788026704584
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Cestu k podstatě své ženské síly začne Laura hledat nejprve ve svých slzách a smutku. Po dlouhých letech manželství ji opustil manžel a Laura se cítí rozkolísaná, zraněná a neví kudy dál. V pravý čas se jí do rukou dostane kniha Kurandera přibližující tradice a myšlení dávných andských šamanů a léčitelů, tzv kuranderů. Laura cítí sílu osudového okamžiku a souznění. Odjíždí do Peru, aby zde osobně šla po stopách starého moudrého učení a stala se tak nezávislou, moudrou a skutečnou ženou. Hernán Huarache Mamani se stal strážcem a oddaným propagátorem učení starých Inků, které přibližuje lidem se západním způsobem myšlení a postupy dávných moudrých léčitelů. Další nevšední duchovní román peruánského autora, kečuánského indiána, vzděláním ekonoma. I v současném zrychleném světě lze najít potřebný klid, vnitřní soustředění a značnou sílu, díky níž může nešťastná žena změnit sama sebe a posléze svůj život.

Popis nakladatele

Další netradiční román od autora úspěšné knihy Kurandera Jeden z posledních žijících nositelů tradice dávných andských kuranderů, šamanů a léčitelů, přibližuje jejich učení a myšlení evropským čtenářůum formou románu o hledání podstaty ženské síly. Laru po letech manželství opustil muž kvůli mladší ženě. V zoufalství se rozhodla odjet z Milána a na radu přátel se vydala do Peru. Předtím si přečetla knihu Kurandera a byla jejím poselstvím zcela uchvácena. Rozhodla se poznat kulturu And a najít pravé hadí kurandery, kteří by jí mohli pomoci stát se nezávislou, moudrou a silnou – prostě skutečnou ženou. Staré náboženství Inků tvrdí, že prvním člověkem na zemi byla žena – Pachamama, která se stala jejich hlavním božstvem. Taková společnost se ovšem dívala na postavení a úlohu ženy, na manželství i sexualitu úplně jinak než lidé na Západě. Hernán Huarache Mamani se stal strážcem a oddaným propagátorem jejich učení a pokusil se je čtenářům přiblížit formou románu. Hernán Huarache Mamani , kečuánský indián a kurandero, se narodil ve vesničce Chivay v andských Kordillerách. Vystudoval ekonomii na univerzitě v Arequipe a pracoval jako ekonom na peruánském ministerstvu zemědělství. Vážná nemoc ho přiměla vrátit se do rodné vesnice. Přestože mu lékari nedávali naději na vyléčení, jeho otec – zemědělec a kurandero (přírodní léčitel a šaman v jedné osobě) – mu zdraví navrátil. „Byla to pro mé facka. Myslel jsem si, že to, co mne učili na vysoké škole, je jedinou existující pravdou. Přesto mi skromný člověk, jako je můj otec, ukázal, že existuje i jiný druh vědění, o kterém jsem neměl potuchy,“ tak osvětluje H. H. Mamani to, co stálo na počátku jeho kuranderovské cesty. Objevil své kořeny, zcela změnil způsob života a na popud svého mistra-kurandera začal šířit učení dávných andských léčitelů a_ šamanu v západním světě. V Itálii se jeho romány staly bestsellery, román Kurandera (2012) zaznamenal velký úspěch také v Čechách. (hledání podstaty ženské síly)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Hernán Huarache Mamani - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Hadí žena" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

poznámka autora

Po zveřejnění knihy Kurandera se mnoho žen vydalo na cestu

svého ženství. Některé začaly přemýšlet o své ženské roli, jiné

se začaly řídit učením obsaženým v knize a další hledají řešení

svých problémů někde ve světě daleko od domova.

Prostřednictvím fascinujícího příběhu ženy jménem Kantu

se rozezněla podstata ženské duše v srdcích tisíců žena přiměla je k hledání jejich skutečné síly v každodenním životě.

I tyto řádky vzdávají hold bezmezné lásce. Té záhadné síle, která

nám umožňuje vstoupit do magického světa, cestovat z jedné

dimenze do druhé a čelit jakémukoliv nebezpečí s cílem udržet

lásku při životě.

Všichni jsme neúnavnými cestovateli časem a prostorem

a toužíme po koupelích v božské záři lásky, která má schopnost

rozsvítit naše životy. Za temných nocí poskvrněných egoismem

však bují to, co kouzlo lásky zabíjí. A tak loďka manželství,zmítající se v rozbouřeném oceánu života, ztroskotá na útesech.

Lidská bytost v té chvíli zapomíná na svou božskoupodstatu a odřízne duhový most, který umožňuje spojit nebe se

zemí. Muž svým přehnaným materialismem pošpiní chrám

lásky, který by mu dokázal zprostředkovat spojení s božskou

podstatou, a nechává ženu zapomenout na pravý důvod jejíexistence a jejího posvátného aspektu.

Osud ženy netkví pouze v rození dětí, otročení kolemrodin ného krbu nebo v tom, že bude jen hračkou k uspokojení

mužských vášní. Cílem jejího života je to, že se má plně podílet

na výuce lásky a na vytvoření světa zaplaveného růžemia jasmíny. Touží po světě plném lásky a krásy, kde staré ženy, kdysi

mladé, sdílejí názory, myšlenky a zkušenosti s dívkami, které

také jednou zestárnou, a šíří tak moudrost, jež se stanezákladem nové společnosti, ve které bude tím nejdůležitějším láska.


8

To je možné uskutečnit pouze tak, že se manželstvíza

čne považovat za školu lásky a štěstí. V současné společnosti je

manželství pouze sociální institucí, jejímž prostřednictvím páry

sotva dokážou dosáhnout několika málo zrníček štěstí.

Žít šťastný nebo nešťastný život je otázkou procesudu

chovní výchovy, probuzení vědomí. Jen používáním energie

srdce dokážeme přispět k duchovnímu růstu a povznesení muže

a ženy.

Dobrodružství, která zažívá Lara, hlavní hrdinka této

kni hy, se odvíjejí ve společnosti nacházející se uprostřed změn,

v níž muž a žena žijí ve vzájemném konfliktu. Trápenív manžel

ství podobná těm Lařiným zažilo na vlastní kůži mnoho žen.

I ony milovaly, trpěly a dychtily po tom, aby mohly kráčet po

boku milujícího muže a spolu s ním vychovávat své děti.

Lara v  touze po štěstí a  vlastní ženské seberealizaci dá

všanc sebe sama, bude čelit mnoha nesnázím, které na cestě

potká, a bude bojovat do posledních sil.

Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistěná

hodná.

Hernán Huarache Mamani


1.

s falešnými iluzemi prohr aješ

9

Vítr zesílil, nadzvedl prameny vlasů Lary De Santis a vmetl jí do

tváře zrnka prachu poletující vzduchem. Ten bolestně štiplavý

pocit ji probudil. Ucítila písek na rtech i mezi zuby a teprve teď

si uvědomila, že se právě probrala z hlubokého spánku.

Měla sucho v  ústech, jazyk se jí lepil na patro a  bylo jí

hrozné vedro. Pokusila se vstát, ale nemohla se ani pohnout.

Cosi jí v tom bránilo. Pokusila se všemi silami zvednout hlavu,

ale dokázala ji nadzvednout jen trochu. Nebyl to sen. Ruce i nohy

měla přivázané každou zvlášť ke čtyřem kůlům, které trčely ze

země. Její tělo tak tvořilo jedno velké X, které mířilo do všech

čtyř světových stran.

Podle slunce stojícího vysoko na obzoru bylo jasné, že už je

poledne. A ona ležela v té opuštěné krajině, kde bylo možnéspa

třit jen vyprahlou zem a nebe. S vypětím všech sil zvedla hlavu

ještě o kousek výš a snažila se zjistit, kde se to ocitla a proč.

V  rámci možností, které jí omezený pohyb hlavy dovoloval,


10

se rozhlédla po okolí. Kolem sebe viděla jen narůžovělou zem

a velké i malé kameny pravidelného oblého tvaru.

Ležela tam na zemi uprostřed něčeho, co vypadalo jako

trosky jakési velké obdélníkové stavby, ze které už zbyly jen

obvo dové kameny připomínající, že tu kdysi dávno stály zdi. Ve

směru jejích nohou stál kamenný stůl ve tvaru obdélníku, dost

prostorný na to, aby si na něj mohl člověk pohodlně lehnout. Po

její pravé i levé straně se tyčily dva menhiry, které vypadaly jako

směšné lidské bytosti. Ať se snažila sebevíc, nedokázala jasně

určit, co je za její hlavou. Připomínalo to trochu obětní oltář.

Co tam zatraceně dělá?

Z malátnosti, která ještě před chvílí ovládala její tělo, už

úplně procitla a snažila se vymanit z pout. Zjistila, že má nohy

a ruce pevně přivázané ke kůlům koženými řemeny, kteréněkdo pro jistotu ještě namočil, aby jí stáhly ruce a nohy ještětěsněji. Jak ale kožené pásky na rozpáleném slunci osychaly,škrtily ji stále více a s každým pokusem dostat se z jejich sevření

se jí stále více zařezávaly do kůže, což jí působilo ostrou bolest.

Náhle si jako úderem blesku na všechno vzpomněla. Mama

Maru — kurandera, která jí předávala svá učení, ji donutilavyít misku s odvarem z bylin, které to ráno připravila. Lara to

udělala a krátce nato ji přemohla únava. A teď, aniž by pro to

dokázala najít nějaké vysvětlení, ležela uvězněná na zádech, tady

na tom divném místě.

U kurandery žila už mnoho dní. Byla stará jen věkem,

udržo vala si sílu zralé ženy a pružnost mladice. Mamma Maru

jí podala misku, upřeně se jí podívala do očí a nařídila jí:

„Vypij to! Tenhle nápoj ti pomůže najít v životě správný

směr a vyčistí ti hlavu.“

Moc se jí ta myšlenka nezamlouvala, miska byla navíctrochu špinavá. Laře, která měla ráda čistotu a byla přímo posedlá

tím, aby bylo nádobí vždy dokonale čisté a zářivé, se při pohledu


11

na misku se špinavými okraji až zvedal žaludek. Alenesmlouvavý výraz ve tváři Mama Maru a ráznost jejích slov ji donutily

aspoň ochutnat.

Při prvním doušku ucítila v ústech zvláštní chuť — byla

trochu nakyslá a lehce kořeněná. Její chuťové pohárky nicpodobného neznaly. Udělalo se jí nevolno, ale protože bylarozhodnutá kuranderu poslechnout a nechtěla se trápit srkáním po

malých doušcích, obrátila do sebe celý obsah misky najednou.

„Tohle by mi mělo pomoci najít správnou cestu?“ ptala

se sama sebe pochybovačně, ještě před tím, než obsah misky

vypila.

Není v této zemi jako turistka, ale přijela sem meditovat, přemýšlet a najít smysl svého života.

Ještě před několika měsíci jí bylo dokonale jasné, co chce a kam ve svém životě směřuje, teď se ale cítila zmatenáa ztracená. Měla pocit, že je lodí na rozbouřeném moři, bez kapitána, bez kompasu a bez mapy. Nevěděla, kam zamířit, vlastně ani nevěděla, do jakého přístavu by chtěla doplout: byla naotevřeném moři a neuměla zakotvit. Neměla vůbec žádnou představu o tom, jak naložit se svým životem, čeho by chtěla dosáhnout a po čem opravdu touží.

„Jasně, že ano! Potřebuješ právě tento nápoj a brzy pocítíš jeho účinek.“

Po těchto slovech tedy Lara celý obsah misky bezsmlouvání vypila a prázdnou ji vrátila Mama Maru, která ji sledovala jestřábím okem. Jako by ve tváři Mama Maru na okamžikzahlédla náznak sarkastického výrazu, ale pokud to byla skutečně pravda, tak okamžitě zmizel. A teď tam ležela na opuštěném místě na zemi s přivázanýma rukama a nohama, pod žhavým sluncem a vyprahlá spalující žízní.

Teď v poledne slunce vysoko na nebi doslova žhnulo. Její oblečení bylo horké, ale aspoň ji chránilo před spálením. Měla


12

mokrá záda od potu, který jí stékal dolů po obou bocíchi ramenou. Lara cítila, jak jí kůže na obličeji ztvrdla, jako by přes

ni měla něco přetaženého, ale nemohla dělat vůbec nic, ani

dotknout se tváře prsty. Jediné, co dokázala, bylo zvednout

hlavu ve snaze pochopit, kde se nachází.

Ležela mezi troskami jakési stavby na rozlehlé planině, na které nebylo ani stopy po nějaké vegetaci. Jen samý píseka kamení. Téměř měsíční krajina. V dálce se rýsovaly siluety hor zahalené mlžným oparem, který jim propůjčoval šedou barvu v odstínu olova a také nádech mystiky. Neudržela déle tíhu hlavy, jak byla zesláblá, a tak ji znovu položila na zem. Ostré světlo ji řezalo do očí. Znovu se podívala nahoru na nebe a spa třila supy kroužící ve slunci. Bylo to asi dvacet černých ptáků, kteří se živí mrtvolami. Občas napadají i toho, kdo už nemá sílu nebo se nemůže hýbat, aby se bránil. Lařinu mysl ovládla znepokojivá myšlenka. Je tam proto, že má zemřít?

„Panebože,“ zvolala. Cítila se jako vězeňkyně. „Proč jsem tady? Co se děje? Proč jsem přivázaná k těm kůlům?“

Supi zůstali k jejím výkřikům naprosto neteční, dálkroužili nad ní a stále se přibližovali. Teď je viděla zcela jasně. Létali asi dvacet metrů nad ní a ona si uvědomovala, že jestli se budou přibližovat stejnou rychlostí jako dosud, brzy budou kroužit jen pár metrů nad ní a potom...

Představovala si, jak ji trhají kousek po kousku svýmiostrými zobáky. Nejdříve sežerou její vnitřnosti, a pak se pustí do zbytku těla, až tam zůstanou ležet jen holé kosti. Zmocnil se jí smrtelný strach. Takhle zemřít opravdu nechtěla!

„Pomóóóc, pomozte mi někdo,“ křičela ze všech sil, které v sobě našla. „Mama Maru, kde jsi? Rozvaž mě!“

Její hlas se rozléhal pustou planinou do dálky.

„Mama Maru, Mama Maru, to už stačí! Prosím tě, rozvaž mě!“ zavolala znovu zoufale.


13

Nikdo jí neodpověděl, na planině vládlo téměř hrobovéticho, jediný zvuk vydávali svými křídly supi kroužící nad ní. Lehký vánek si opět pohrál s jejími rozpuštěnými vlasy a vmetl jí do obličeje a do očí trochu písku.

Lara se snažila vyprostit z provazů alespoň jednu ruku, ale

byla přivázaná ke kůlu příliš napevno, takže jí bylo hned jasné,

že nemá žádnou šanci. Zkusila to s druhou rukou a pak i snohama, se stejným výsledkem. Byla téměř přikovaná k zemi.

Ještě jednou se podívala směrem k nohám, aby si dobřeprohlédla obdélníkový kámen, a myslela na svoji smrt. V tu chvíli

její mysl zachvátily černé myšlenky a vzpomněla si na to, co

četla o lidských obětech v Jižní Americe. Dobře si vybavovala

nedávný archeologický objev na hoře Ampato, v jižním Peru,

kde vládl věčný sníh. Našli tam tělo ženy, která byla obětována

bohům. Měla takhle skončit i ona? Stát se obětinou na tomhle

kamenném stole?

Snažila se nepříjemné myšlenky zapudit, ale jak čas plynul,

útočily na její mysl stále naléhavěji. Před očima se jíodehrával film, ve kterém ji skupina peruánských domorodců táhne

k obětnímu kameni a nabádá ji, aby čelila smrti hrdě a důstojně.

Kněz v požehnaném věku pak otevírá její hruď jediným řezem

peruánského obřadního nože tumi a vyjímá z ní srdce, které

stále ještě tluče.

„Ne, kdepak,“ pomyslela si. „Tahle neskončím. Je to určitě jen krutý žert Mama Maru. Ona se vrátí a osvobodí mě.“

Trpělivě čekala, ale kurandera nepřicházela. Směrem od

západu k východu začal foukat vítr a oznamoval příchod západu

slunce. Měla žízeň, ale dost ji uklidnila skutečnost, že supiodletěli z jejího zorného pole.

S dalšími uplývajícími hodinami si do její hlavy znovunašly cestu černé myšlenky. Byla v nebezpečí. Přemýšlela, jak se zachránit. Přece tady takhle nezemře? Musí najít nějaké řešení.


14

Přemýšlela, jak se z pasti uprostřed tiché pouště daleko odcivilizace dostat.

Nevymyslela vůbec nic, jen si ještě více uvědomila bolest,

žízeň a skutečnost, že je tam naprosto beznadějně přivázaná

k zemi. Pak ji přepadl strach ze zvířat, hlavně z plazů, kteří

v těch neobydlených končinách jistě žijí. Nejvíc se bála hadů.

Představila si, jak se jeden z nich plazí směrem k ní. Moc dobře

věděla, jak jsou někteří z nich jedovatí. Stačilo by jediné uštknutí

a byl by s ní konec.

Začala znovu zoufale křičet o pomoc, pak prosilao slitování, a když se jí opět nedostalo žádné odpovědi, popadl ji vztek

a  začala nadávat. Pak všechny proklela a  nakonec propukla

v zoufalý pláč. Jak se snažila vyprostit ruce a nohy z provazů,

stále více si je rozdírala, takže jí ostré kožené řemeny téměřpřeřezaly tepny. Cítila se bezmocná, bezbranná a opuštěná. Začala

ze sebe znovu vydávat zvuky, ve kterých se zoufalý pláč mísil

s křikem. Mama Maru jí připravila skutečně krutý žert.Uvědomila si, že tam leží takhle uvězněná vinou jednoho muže.

Svého manžela. Tolik se pro něj obětovala, a on ji opustil kvůli

jiné ženě. Aby unikla bolestným vzpomínkám, které ji neustále

pronásledovaly, vydala se na druhý konec planety, do dalekého

Peru, aby tu skončila přivázaná k zemi v opuštěné poušti.A naadlo ji ještě něco jiného. Jediné lidské stopy, které se v těchkončinách vyskytovaly, byly ty její a pak také stopy Mama Maru.

Zanechaly je za sebou na cestě sem. Šlapaly pěšky až k tomuto

místu poté, co vystoupily na prašné, ale sjízdé cestě z kamionu,

který tudy jel do dolů. Mama Maru jí cestou řekla:

„Když má člověk štěstí, projede tudy jednou za dva týdny

kamion. Ale někdy ani to ne.“

Jestli ji nikdo nepřijde osvobodit, stane se tohle místo jejím

hrobem. Supi nad ní budou trpělivě kroužit vzduchem a dříve

nebo později se dočkají. Umře žízní a oni budou mít hostinu.


15

Supi se opět vrátili a kroužili zase o kousek blíž. Teď už

mohla jasně rozeznat jejich tmavé, kovově šedé zobáky, červený

krk a hranatá černá křídla, jejichž kraje vypadaly jako roztažené

prsty. Supi nad ní majestátně plachtili vzduchem a trpělivěčekali na moment, kdy budou moci zaútočit.

Laru opustila poslední naděje. Začala znovu zoufaleplakat. Jak zvedla hlavu, steklo jí několik slz až k puse a slané kapky

trochu svlažily vyschlá ústa.

Najednou supi jako na povel odletěli a ona zaslechlablížící se kroky. Pokusila se tím směrem otočit hlavu, ale nešlo to.

Kroky přicházely odkudsi za její hlavou a byly slyšet stále sil něji.

Mohla to být jen Mama Maru. V tu chvíli zahlédla stín, který

pro zrazoval ženskou postavu v sukni, s šátkem přes ramena

a kloboukem na hlavě.

Lara se uklidnila ihned poté, co jí Mama Maru nastříkalatrochu vody na rozpraskané rty. Několik kapek jí steklo do úst. I tak

do kázaly ukojit největší žízeň a jako zázrakem ji vrátily do života.

„Pij pěkně kapku po kapce, protože to je to jediné, codostaneš. A tak to bude, dokud se nenaučíš, jak to v životě chodí,“ pronesla kurandera klidným hlasem.

Lara se na ni pozorně podívala a snažila se vyčíst z výrazu její tváře co nejvíce. Spatřila v ní jistotu a rozhodnost. Bylo jí jasné, že je v jejích rukou. Fyzicky nemohla pro své vysvobození udělat vůbec nic. Napadlo ji, že musí zapojit rozum, ten jediný ji z této situace mohl dostat. Položila Mama Maru hnedněkolik otázek najednou:

„Proč jsi mě tu přivázala? Jaký to má smysl? Proč mě takhle

mučíš?“

„Vidíš? Umíš jen škemrat, stěžovat si a fňukat. Neumíš si vzít k srdci ponaučení, které ti život nabízí,“ odpověděla jíkurandera. „Jsi tady, protože se chceš stát opravdovou ženou, je to tak? Chceš být jednou z  těch žen, které dokážou čelit jakékoliv


16

překážce, snaží se ji za každou cenu překonat a umí se postavit

jakékoli nástraze. Zatím ses ale vůbec nic nenaučila.“

„Odvaž mě a odveď mě odsud.“

„Umíš jenom jedno. Dávat rozkazy. Když tě ostatníneposlouchají, naléháš, vyžaduješ, ale sama ze sebe nedokážeš dát vůbec nic,“ pokračovala klidně Mama Maru.

„Co ti asi můžu dát tady na tom místě a v téhle situaci?“ křikla na ni Lara zlostně a úplně při tom zapomněla na bolest zad a hýždí, ztuhlých dlouhými hodinami, po které tam ležela stále ve stejné pozici.

„Přemýšlej, rozebírej a medituj nad svojí existencí a hlavně

začni být trochu praktická. Život musíš žít teď. Nemá smysl

ztrácet čas tím, že si budeš v hlavě stále dokolečka omílat, co

jsi mohla udělat a neudělala, nebo se sžírat úzkostí a strachem

z budoucnosti. Chceš snadné řešení svého problému. Chceš po

mně kouzlo, kterým se všechno změní. Chceš rozumět životu,

aniž bys ho skutečně žila. Používáš jen hlavu a vůbecnezapojuješ tělo, což je jen teorie bez praxe. Ani tě nenapadne, že bys

v praxi mohla využít svých dosavadních zkušeností.“

„Já ti vůbec nerozumím. Tohle určitě není způsob, který mě

tomu naučí. O žádné mučení jsem tě určitě nežádala.“

„Máš pravdu. Pro tebe je to mučení. Tohle ale je forma

učení. Je to lekce skrze bolest, tak aby sis ji navždyckyzapamatovala. Někdy to jde bohužel jen prostřednictvím těžkých zkoušek.

Jen tak mohou muži i ženy bez rozdílu zmoudřet a nabýt většího

klidu a schopnosti čelit problémům spojeným s budoucností.“

„Prosím tě, rozvaž mě. Vysvoboď mě a já odejdu. Užs tebou nebudu.“

Mama Maru se zasmála, jako by jí bylo úplně jedno, že Lara

trpí, a pak řekla: „Vidíš? Jsi stále ta rozmazlená holka a nic jsi

nepochopila. A přitom chceš být opravdovou ženou. Ty si ale

berou z nesnází ponaučení.“


17

„Co se můžu naučit tady na tom opuštěném zaprášeném

místě, které slunce úplně spaluje?“

„Přesně takhle vypadá tvůj život. Máš pocit, že máš svázané

ruce i nohy, omezuje tě spousta myšlenek, pocitů a nesmírná

spousta potřeb. Když ses podívala na ty supy kroužící na nebi,

viděla jsi jen jejich negativní stránku. Myslelas jen na to, že chtějí

sežrat tvoji mrtvolu. Vůbec nic jsi nepochopila. Tak jako existují

ptáci, kteří požírají mrtvoly, existují negativní myšlenky, které

ohrožují naši existenci a které krouží jako supi nad naší myslí.

Ty ale neděláš vůbec nic pro to, abys je zahnala, stejně jako jsi

neudělala nic pro to, abys odehnala supy. Ukaž jim, že žiješ! Křič,

volej, vyj. Když uvidí, že jsi plná života, odletí jinam. To samé

platí pro tvoji mysl. Ukaž, že jsi rozhodná a že v tvé hlavě není

prostor pro žádné negativní myšlenky, protože ty tě jinakjednoho dne úplně pohltí a zničí ti život. Musíš si dodat odvahy!“

Lara si náhle uvědomila dvě stránky situace, v níž senacházela. Na jedné straně sama sebe považovala za vězeňkyni na pokraji smrti, spějící k jistému konci. Na druhou stranu tu teď proti ní stála žena s téměř bílými vlasy, obličejem zbrázděným vráskami, v prostém oblečení, ale s rozhodností v očícha majestátním postojem hodným třicátnice, která jí uštědřovalabolestnou lekci. Nikdy by si nepomyslela, že její učení budeprobíhat právě takhle.

Najednou jí v mysli jasně vytanuly všechny negativnímyšlenky, které se tam ukrývaly. Trpěla stále nějakým strachem. Trpěla nezdravou úzkostí, že utrpí nějakou škodu, a tak se proti ní pojistila. Také se bála, že ztratí práci, a tak si sjednala další pojistku, která by ji zajistila, kdyby taková situace nastala.

Snažila se umlčet strach úskoky na jednu nebo na druhou stranu, nikdy se mu ale nepostavila čelem. V souvislosti s Mama Maru se už několikrát dostala do těžké situace. Měla strach, ale vedle ní problémům čelila.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist