načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Gustáv Husák - Michal Macháček

Gustáv Husák

Elektronická kniha: Gustáv Husák
Autor:

Jméno Gustáva Husáka (1913–1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70. a 80. let, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Nová Husákova biografie z pera ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  360
+
-
12
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 631
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-9388-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce mapuje Husákovo dětství, mládí, politickou orientaci, zapojení do protifašistického odboje, účast ve Slovenském národním povstání a politickou činnost za třetí republiky (1945-1948). Další kapitoly sledují jeho politickou dráhu po roce 1948, pád, uvěznění a osudy do roku 1968. Důležitá pozornost je věnována cestě této osobnosti do čela KSČ, počátkům normalizace, Husákově působení v úřadu československého prezidenta, jeho odchodu z politiky a posledním rokům života. Autor se rovněž nevyhýbá soukromému životu a charakteristickým povahovým rysům tohoto významného politika. Biografie se opírá o archivní prameny. Životní osudy a politická kariéra posledního komunistického prezidenta.

Popis nakladatele

Jméno Gustáva Husáka (1913–1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70. a 80. let, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Nová Husákova biografie z pera historika Michala Macháčka sleduje dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa od samých počátků, zaměřuje se na Husákův původ a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Československa, jeho působení za války a za Slovenského národního povstání, v poválečné politice, jeho odsouzení v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na mocenské výsluní. Stranou nezůstává ani Husákův osobní život, i zde přináší kniha nová zjištění. Symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby tak v Macháčkově knize vystupuje jako osobnost mnohovrstevnatější, než jak bývá obvykle vnímána. Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka. Je první ucelenou husákovskou monografií nejen v české historiografické produkci.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Michal Macháček - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Gustáv Husák

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.vysehrad.cz

www.albatrosmedia.cz

Michal Macháček

Gustáv Husák – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Michal Macháček

GUSTÁV

HUSÁK



Michal Macháček

GUSTÁV

HUSÁK

VYŠ E H RAD


Foto na obálce:

Oficiální portrét Gustáva Husáka jako místopředsedy

československé vlády (duben 1968)

Národní muzeum, Oddělení novodobých českých dějin,

Sbírka Muzea dělnického hnutí, Fotografie.

Foto na str. 4 :

Prezidentský portrét Gustáva Husáka (70. léta)

Národní muzeum, Oddělení novodobých českých dějin,

Sbírka Muzea dělnického hnutí, Fotografie.


Obsah

Poděkování.................................................. 11

Pokus o úvod ................................................ 15

Mladý radikál (1913 –1938) .................................... 27

1.1 Dětský svět Augustína Husáka ............................... 28

1.2 Na cestě ke komunistickému hnutí............................ 40

1.2.1 Komunistický kněz ...................................... 51

1.2.2 Dobrý Slovák........................................... 58

1.3 Proti větru! .............................................. 65

1.3.1 Raná aktivistická činnost .................................. 67

1.3.2 Studentský funkcionář .................................... 78

1.4 Člověk a svéhlavý komunista ................................ 92

1.4.1 Velká láska ............................................. 96

Pragmatický odbojář (1938 –1945)............................... 101

2.1 Za republiku!............................................. 101

2.2 Naše hodina přijde ........................................ 105

2.2.1 V Katyni? Nedobrovolný účastník zájezdu .................... 124

2.3 Zpátky v ilegalitě ......................................... 132

2.3.1 Zakladatel Slovenské národní rady .......................... 139

2.3.2 Organizátor povstání ..................................... 143

2.4 Banskobystrický diktátor ................................... 151

2.4.1 Na hřebenech Nízkých Tater ............................... 157

2.5 Mezi českým lvem a sovětskou hvězdou ....................... 163

Zápasník o Slovensko (1945 –1948) .............................. 179

3.1 Energický a neklidný ...................................... 180

3.1.1 První rány z vlastních řad ................................. 189

3.1.2 Rudým ľudákem ve hře o voliče ............................ 200

3.2 Proti demokratům ......................................... 211 3.2.1 Za smrt prezidenta a ministra aneb O přátelích z bratislavských vináren.......................... 219

3.2.2 Dobyvatel monopolu moci................................. 228

Buržoazní nacionalista (1948 –1960) ............................. 239

4.1 Hledaný vnitřní nepřítel .................................... 240

4.1.1 Zklamaný vítěz.......................................... 245

4.1.2 V soukolí, z něhož musí někdo ven .......................... 252

4.1.3 Kajícník ............................................... 263

4.2 Na lavici obžalovaných..................................... 268

4.2.1 Železný Gustáv ......................................... 270

4.2.2 Soudní partie vlka v rouše beránčím ......................... 287

4.3 Vězeň číslo... ............................................ 298

Muž budoucnosti (1960 –1968) .................................. 317

5.1 Rehabilitovaný ........................................... 325

5.1.1 Objektem Kolderovy komise............................... 326

5.1.2 Objektem Barnabitek..................................... 331

5.1.3 Předčasná ofenzíva....................................... 340

5.2 Historik ................................................. 351

5.2.1 Obhájce Svědectví ....................................... 356

5.2.2 Stýkání a potýkání nejen s Králem Václavem ................. 360

5.3 Reformátor .............................................. 370

5.3.1 Tribun lidu proti Novotnému............................... 372

5.3.2 Duchovní i reálný otec federace ............................ 378

Normalizátor (1968 –1977) ..................................... 389

6.1 Dvojaký hráč............................................. 389

6.2 Očima Moskvy ........................................... 398

6.2.1 V Moskvě a Bratislavě.................................... 400

6.2.2 Třináctá komnata aneb Brežněvův emisar..................... 410

6.3 V čele KSČ .............................................. 417

6.4 Prezident ................................................ 433

6.4.1 Za fasádou jednoty....................................... 434

6.4.2 Triumf ................................................ 446

6.5 Viera ................................................... 453

Odcházející konzervátor (1977–1991) ............................ 465

7.1 Apatický dosluhující ....................................... 474

7.1.1 Sesazovaný realista ...................................... 481

7.1.2 Osamělý pán Hradu ...................................... 490

7.1.3 U sametového předání moci................................ 496

7.2 Důchodce bez důchodu..................................... 509

7.2.1 V zápasu o duši ......................................... 515

Pokus o závěr................................................ 521

Národní komunista?........................................... 522

Úspěšný politik?.............................................. 525

Historiografie ............................................... 533

Husákovi historici – historiků Husák.............................. 536

Zrazení historici.............................................. 537

Dvorní historik............................................... 542

Historik proti násilí ........................................... 546

Prameny, soudobá literatura a historiografie ........................ 549

JUDr. Gustáv Husák, CSc. v datech .............................. 563

Ocenění a pocty JUDr. Gustáva Husáka, CSc. ...................... 566

Seznam zkratek .............................................. 571

Seznam pramenů a literatury .................................... 574

Pramenné zdroje obrazové přílohy ............................... 607

Abstract .................................................... 609

Jmenný rejstřík............................................... 613

|

11PODĚKOVÁNÍ

Poděkování

Předkládaná kniha by v této podobě nevznikla bez pomoci řady osob a institucí.

V této souvislosti předně děkuji své alma mater, Filozofické fakultě Univerzity

Karlovy, zejména Ústavu českých dějin za poskytnuté zázemí, svému školiteli

prof. Janu Rychlíkovi a doc. Marii Šedivé Koldinské za soustavnou důvěru,

trpělivost a podporu.

Díky Mezinárodnímu Vyšehradskému fondu se mi naskytla možnost bádat pět měsíců ve Slovenské republice, kde se mi dostalo nemalé podpory a vskutku přátelského přijetí u tamějších historiků. Rád bych proto zvláště poděkovalpracovníkům hostitelského Historického ústavu Slovenské akademie věd, jmenovitě dr. Valeriánu Bystrickému a dr. Jozefu Žatkuliakovi, kteří již bohužel nejsou mezi námi. Během následného dvouměsíčního badatelského pobytu v Moskvě se mi podařilo prostudovat stěžejní archivní prameny ruské provenience, nestalo by se tak bez pomoci doc. Luboše Švece z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, prof. Zoji Sergejevny Něnaševové, prof. Jevgenije Fjodoroviče Firsova a dalších přátel z hostitelské Katedry dějin jižních a západních Slovanů Fakulty historie Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova a zároveň vstřícnosti pracovníků Ruského státního archivu soudobých dějin a Ruského státního archivu sociálních a politických dějin. Rád bych v této souvislosti rovněž poděkoval za velmi milé přijetí a pomoc pracovníkům Institutu slavjanověděnija Ruské akademie věd.

Nebylo vždy v minulosti a ani dnes není zrovna lehké být v příbuzenském vztahu s dr. Gustávem Husákem, ba nést jeho jméno v občanské legitimaci. O to větší poděkování a vděčnost patří z mé strany jeho rodině, zvláště jeho synovi Ing. arch. Vladimíru Husákovi. Nezapomenutelné pro mne jsou naše setkání, někdy až do nočních hodin probíhající rozhovory na bratislavské Kalvárii, při kterých byla také často přítomna jeho manželka dr. Kristína Husáková ašvagrová Ing. Mária Husáková, kterým též děkuji za zajímavé podněty, ochotu ashovívavost. Vladimír Husák mi byl nápomocen nejen jako pamětník, ale rovněž mi umožnil studium množství písemností podléhajících archivnímu utajení, v neposlední řadě také rodinného archivu. Velká řada jedinečných materiálů tak vůbec poprvé mohla být díky jeho velkorysosti využita jako historický pramen a nesmírně tuto práci obohatila. Za vstřícnost, otevřenost a příjemná setkání také

|

PODĚKOVÁNÍ

děkuji dúbravské rodině Gustáva Husáka, paní Agneše Husákové, Ing. Růženě

Józsové, dr. Emílii Zeichmeisterové a jejich rodinám.

Za konzultace, vzpomínky a příjemná setkání děkuji nestorům české aslovenské historické vědy doc. Janu Galandauerovi, doc. Karlu Kaplanovi, prof. Janu Křenovi, prof. Robertu Kvačkovi, dr. Jozefu Jablonickému (†), doc. Jaroslavu Opatovi (†), prof. Vilému Prečanovi, dr. Janu Tesařovi, dr. Martě Vartíkové a prof. Viliamu Plevzovi, kterému rovněž vřele děkuji za umožnění studia v jeho osobním archivu. Velmi děkuji za vstřícnost a vzpomínky také všem pamětníkům: dr. Mikuláši Beňovi, prof. Petru Colotkovi, dr. Jozefíně Darášové, panu Zdeňku Hořenímu, dr. Janu Fojtíkovi, panu Miloši Jakešovi, paníKataríně Jakubčíkové, dr. Pavlu Kanisovi, Ing. Milanu Karvašovi, prof. ZojiKlusákové-Svobodové, doc. Ladislavu Košťovi, Ing. Karolu Kubíkovi, dr. Valentině Vladimirovně Marjinové, prof. Milanu Matoušovi, dr. Vladimíru Millerovi, Ing. Tatjaně Pecháčové, prof. Ľudmile Peterajové (†), Dobroslavu Pustajovi (†),

Ing. Františku Šaldovi, paní Jarmile Štefančinové, dr. Lubomíru Štrougalovi,

paní Nataše Tanské (†), dr. Petru Weissovi a mnohým dalším vzácným osobám,

které si nepřály být jmenovitě uvedeny, ale byly nejednou nápomocnyvzpomínkou či radou.

Velký dík patří historikům dr. Vojtechu Čelkovi z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a dr. Jozefu M. Rydlovi, předsedovi Konfederace politických vězňůSlovenska Petru Sandtnerovi a Ing. Janu Šoltovi za zájem a pomoc se zprostředkováním různých kontaktů a materiálů. Ing. Miroslavu Gregorovičovi, dr. Ondřeji Zelenkovi a Mgr. Sebastianu Aguasovi Maiselsovi vděčím za odborné konzultace a jazykové překlady. Panu faráři Mgr. Miroslavu Bederkovi z římsko-katolické farnosti Bratislava-Dúbravka, historikům dr. Tomáši Černákovi, Mgr. Ivanu Gubovi, dr. Josefu Hallovi, dr. Pavlu Horákovi, dr. Petru Chorvátovi, dr.Branislavu Kinčokovi, Martinu Mockovi, dr. Jiřímu Sukovi, dr. Marku Syrnému a divadelnici Slávě Daubnerové děkuji za zprostředkování některých pramenů. Paní Mgr. Daniele Olenočinové vyjadřuji vděčnost za usnadnění a zlepšeníorientace v Dúbravce, rodišti dr. Gustáva Husáka, a milá setkání.

Nevím, z čeho vycházejí tradované řeči o animozitách mezi archiváři ahistoriky, prodělal jsem zcela opačnou zkušenost, a to bez výjimky, přičemž jsem bádal asi v třiceti archivech. Archiváři a archivní instituce mi vycházelivšemožně vstříc a až nadstandardně mi vypomáhali, za což jim všem vřele děkuji.

Jmenovitě bych rád poděkoval Národnímu archivu ČR, zvláště pracovníkům

čtvrtého oddělení paní Miloslavě Buriánkové, dr. Aleně Noskové, dr. Aleně

Šimánkové a dr. Františku Štverákovi a vedoucímu šestého oddělení dr. Jiřímu

Křesťanovi. Taktéž děkuji Mgr. Magdaléně Brinckové z Literárního archivu při

Slovenské národní knihovně, dr. Jozefu Klačkovi z Ústředního archivu Slovenské

akademie věd, vedoucímu Archivu Kanceláře prezidenta republiky dr. Jakubu


|

13PODĚKOVÁNÍ

Doležalovi, paní Zdence Garnotové a Mgr. Václavě Kalvasové z ArchivuPoslanecké sněmovny Parlamentu ČR, paní ředitelce dnes již bývalého Muzeadělnického hnutí dr. Libuši Eliášové a dr. Jiřímu Hoppemu, jenž spravuje část

archivu Ústavu soudobých dějin AV ČR, v. v. i. Také děkuji pracovníkůmknihoven, zvláště Národní knihovny ČR, Slovenské národní knihovny a Univerzitní

knihovny v Bratislavě, rovněž paní Elišce Trávníčkové z knihovny Ústavu pro

soudobé dějiny, dr. Haně Popelové z Náprstkova Muzea a Mgr. MatúšoviFazekašovi za ochotu během studia v Krajanském muzeu Matice slovenské v Bratislavě.

V neposlední řadě vřele děkuji recenzentům prof. Robertu Kvačkovi, prof. Róbertu Letzovi a prof. Janu Rychlíkovi za cenné připomínky k rukopisu a nakladatelství Vyšehrad, jmenovitě jeho řediteli Ing. Pravomilu Novákovi, redaktoru dr. Filipu Outratovi a grafiku Ing. Vladimíru Vernerovi za trpělivost a péči, kterou věnovali vydání této knihy. Omlouvám se také a děkuji všem, kteří by si rovněž zasloužili osobně zmínit a které jsem ve výše napsanýchřádcích neúmyslně opomněl.

Závěrem vyjadřuji největší PODĚKOVÁNÍ svým rodičům, kteří tento tvůrčí

záměr dlouhodobě tolerovali a podporovali a jimž předkládanou knížku věnuji.


Karikatura Karla Trinkewitze (Listy, prosinec 1989).

„Kdo se tedy mýlil? Sama historie? Ta božská, ta rozumná? Ale proč by

to vlastně měly být její omyly? Tak se to jeví jen mému lidskému rozumu,

ale má-li historie vskutku nějaký vlastní rozum, proč by to musel být

rozum bažící po spravedlnosti, rozum domáhající se lidského pochopení,

rozum učitelsky vážný? Co když historie žertuje?“

Milan Kundera (Žert, Praha 1967).


POKUS O ÚVOD

|

15

Pokus o úvod

„Budeme počúvať reči, budeme sa dívať na činy človeka, budeme si ich

zrovnávať, budeme svojim rozumom i svojim svedomím kontrolovať každého

človeka, kto sa chce v politickom živote zúčastniť. A ja vás prosím, tento istý

kritický postoj, aby ste mali aj ku mne, a po čase posúďte, či som postupoval

čestne, či som vás opil.“

Gustáv Husák

1

„Byl iniciátorem zmrtvělosti, vykonavatelem cizích instrukcí, autorem

nehybnosti a šílené nudy, dirigentem národní apatie a podprůměrnosti

duchovního života.“

Milan Šimečka

2

„Bol múdry, nenormálne schopný, trpezlivý a pokorný. Husák bol nenormálny

politik. To bol svetový politik.“

Jožo Ráž

3

„Kdyby se byl věnoval chemii, fyzice, astronomii apod., mohli jsme možná

mít dalšího nositele Nobelovy ceny. Ale pro historický úspěch v politice jen

inteligence a pracovní zdatnost nestačí.“

Vladimír Kadlec

4

„Husák ešte s niekoľkými si odsedel pár rokov pre takzv. buržoázny

nacionalizmus, čo v bežnej reči by sa povedalo ‚odpor proti nadvláde Prahy

a snaha po slovenskej neodvislosti‘.“

Jozef Kirschbaum

5

1

Archiv Rozhlasu a televize Slovenska, videozáznam Zhromaždenie vysokoškolákov v PKO 19. 3. 1968, Bratislava. 2

Milan ŠIMEČKA: Konec nehybnosti, Praha 1990, s. 9. 3

Karol SUDOR (ed.): Jožo Ráž: Gustáv Husák bol svetový politik, 6. 3. 2007, online: http://kultura.sme. sk/c/3178092/jozo-raz-gustav-husak-bol-svetovy-politik.html. 4

Vladimír KADLEC: Podivné konce našich prezidentů, Hradec Králové 1991, s. 320. 5

Jozef KIRSCHBAUM: Boj slovenských pokolení o samostatnosť, in: Kalendár Kanadskej slovenskej ligy, roč. 12, 1964, s. 32.

|

POKUS O ÚVOD

„Nerobme si ilúzie, on začal tie praktiky používať, aby neskôr aj jeho zomleli.

Ale zase nebol krvilačný. Bol sice ‚železná ruka‘, ale nie krutovládca.“

Jozef Jablonický

6

„Husák byl politik, který měl šanci, který by našel východisko ze situace

v roce 1968 a podnikl by racionální kroky, aby nedošlo v Československu

k vojenské okupaci. Husák byl politik, který odpovídal pokrokovým

požadavkům doby.“

Lubomír Štrougal

7

„To byl člověk moci. Jednoznačně. Fanatik politiky. Do dějin vejde jako

černá figura.“

Jan Křen

8

„Je muž moci, ale i muž hlubokých lidských tragédií. Za tragédii pokládám

i to, že se o něm nemluví, že propadl do zapomnění.“

Jiří Pernes

9

„Lze tu mluvit jistě o osobní Husákově tragédii, ale důležitější se mi zdá,

že to byla nakonec tragédie pro národ...“

Zdeněk Mlynář

10

„Môžeme a aj musíme jeho politike vytýkať mnohé, ale nemôžeme poprieť,

že za jeho éry Slováci dosiahli federáciu i cirkevnú provinciu.“

Imrich Kružliak

11

„To je iste pravda, lenže! – Husák jednoducho zneužil slovenský národný

pohyb na svoj mocenský vzostup, a to spôsobom, ktorým podrazil národné

hnutie slovenské takisto ako české.“

Jan Tesař

12

6

Jozef JABLONICKÝ: Fragment o histórii, Bratislava 2009, s. 551.

7

Lubomír ŠTROUGAL: Ještě pár odpovědí, Praha 2011, s. 79.

8

AÚSD, Komise, R 67, záznam rozhovoru s J. Křenem z 20. 6. 1990, s. 12.

9

TV dokument Petra Lokaje Ta lidská bezmoc moci, Česká televize 2006.

10

Zdeněk MLYNÁŘ: Mráz přichází z Kremlu, Praha 1990, s. 241.

11

Imrich KRUŽLIAK: Muž a doba. (K 65. narodeninám Dr. Jozefa M. Kirschbauma). [Původněuveřejněno v Bulletinu Svetového kongresu Slovákov č. 30 z roku 1978.], in: Blažej Belák – Peter Maruniak

(eds.): Jozef M. Kirschbaum (1913 –1993), Martin 1995, s. 172.

12

Jan TESAŘ: Namiesto úvodu, in: Andrej Ferko: Balada o doktorovi Gustávovi Husákovi, Bratislava

1997, s. 7.


POKUS O ÚVOD

|

17

„Husák je ochoten obětovat cokoli a kohokoli – zásady, sliby, program,

přátele, spolupracovníky, nedávné politické partnery, své slovo, dobré jméno

a čest, jen aby dosáhl, rozmnožil a pak uchránil to, na čem mu jedině záleží –

moc a slávu.“

Vilém Prečan

13

„Je mu možné vyčítat mnoho, ale největší výtky dělají ti, co nic nedokázali

a nikdy nedokážou. Tato doba a doba budoucí zejména by potřebovala

takovéto Husáky.“

Miroslav Štěpán

14

„Gustáv Husák a jeho normalizátorská kamarila patria pred súd.”

Ladislav Mňačko

15

„Naopak, prichádza čas prísnej, objektívnej analýzy ich činov, rozhodnutí.

[...] Causu Husák nepredkladajme prokurátorom a sudcom, ale historikom,

ktorí v tichu pracovne porovnajú všetky klady a zápory druhého prezidenta –

Slováka.“

Ján Smolec

16

„V každém okamžiku, kdy máte pocit, že se díváte na svět neutrálně, že váš

pohled je neutrální, je třeba, abyste se sám sebe trochu bál.“

Václav Bělohradský

17

Pokud jsem někomu, ať už historikovi, známému či náhodnému člověku,sdělil informaci, kým že se to vlastně zabývám, aniž bych se více snažil, strohá

dvouslovní odpověď „Gustávem Husákem“ vzbudila ve většině případů zájem

a přerostla v samostatné téma hovoru. Často přitom nenechala dotyčnéchladnými a vybudila je i k obšírnějšímu vyjadřování vlastních názorů a hodnotících

soudů. Různorodost reakcí oscilovala od vulgárního výraziva či neméněemotivního zaúkolování mé osoby, abych především vykreslil objekt mého zájmu

co nejhůře, až k pohoršení nad tím, jakým způsobem dnešní média tendenčně

prezentují bývalý režim a jeho politické aktéry, kteří by přitom v porovnání se

13

Vilém PREČAN: Gustáv Husák prezidentem ČSSR [25. 5. 1975], in: Milan Drápala (ed.): V kradeném

čase. Výběr ze studií, článků a úvah z let 1973 –1983, Brno 1994, s. 151.

14

TV dokument Petra Lokaje Ta lidská bezmoc. 15

Ladislav MŇAČKO: Zamatový rok [Národná obroda, 23. 10. 1990], in: Výber, 1990, č. 51–52, s. 34. 16

Viliam PLEVZA: Vzostupy a pády. Gustáv Husák prehovoril, Bratislava 1991, s. 8 a 10. 17

TV film Roberta Sedláčka Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá, ČT 2004.

|

POKUS O ÚVOD

soudobou situací a politikou spíše obstáli. Do značné míry jsem si nejednou

vyslechl výše v citacích uvedené teze a argumentaci. Zaznamenal jsem ovšem

i ohlasy u mladší generace, kde již zcela scházelo povědomí o tom, že nějaký

Husák vůbec kdy byl.

Jedná se o přirozené jevy; jednak důsledek toho, že čas neúprosně pracuje

a minulé děje i jejich tváře stále více upadají do zapomnění, jednak důsledek

poměrně silné posmrtné životaschopnosti JUDr. Gustáva Husáka, CSc. (10. ledna

1913 – 18. listopadu 1991) či lépe řečeno jeho obrazu, který provázel a stále

v nějaké podobě provází velkou část české a zejména slovenské společnosti.

V posledních letech se přitom začíná o Husákovi stále více veřejně hovořit. Stává

se objektem zájmu historiků, publicistů i umělců. Zádumčivě se na nás usmívá

z televizních obrazovek, dokonce i z divadelních prken, která, jak se alespoň

říkává, znamenají svět. Před několika lety rezonovalo sté výročí jeho narození,

přičemž se uskutečnily vědecké konference či pietní setkání u jeho hrobu. Již

pravidelně vzbuzuje rozruch také spor ohledně umístění Husákovy pamětní

desky na jeho rodném domě v Dúbravce. A výčet rozhodně není u konce.Uvědomíme-li si, že Husák s různou intenzitou a v rozličných ohledech vstupoval

šedesát let do česko-slovenského veřejného prostoru, nelze se divit, že se v něm

pohybuje dodnes.

U české veřejnosti je Gustáv Husák nejčastěji spojován s kunderovskou úlohou

prezidenta zapomnění, přičemž vzbuzuje rozporuplné, ale spíše – zdá se –negativní reakce. Slováci svého rodáka pojímají komplexněji a více si také připomínají

předcházející s ním svázaná období a kauzy, bez jejichž znalosti lze porozumět

jeho životu velmi omezeně. Politik, jenž se stal pro Čechy symbolem pro jednu

periodu dějin, prožil na události bohatý a zároveň dramatický životní příběh,

který je však opředen množstvím nevyjasněných otázek a bílých míst. Navíc

v průběhu času vzniklo, jak to tak bývá v případě významných lidí, množství

mýtů a polopravd, které byly umocněny měnícím se výkladem dějin – historik

je doslova vybízen k reakci.

Osobnosti Gustáva Husáka jsem se věnoval devět let, zvolil jsem si ho jako

téma svých vysokoškolských absolventských výstupů. V diplomové práci jsem se

snažil rekonstruovat, jak se Husák stal „buržoazním nacionalistou“, a podrobně

rozebíral jeho kauzu.

18

Husákův příběh mne tenkrát nadchl natolik, že jsem mu

zůstal věrný a zapsal se na doktorské studium, cestoval po domácích azahraničních archivech, knihovnách i pamětnících. Průběžně jsem o něm uveřejňoval

dílčí texty a nyní předkládám knihu, která vychází z mé disertace.

19

Cílem bylo

splatit historiografický dluh, kdy stále scházela podrobná a zároveň komplexní

18

Michal MACHÁČEK: Gustáv Husák v kauze slovenského buržoazního nacionalismu [diplomovápráce] Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2011.

19

TÝŽ: Gustáv Husák. Politická biografie se zvláštním zřetelem k česko-slovenským vztahům ve 20. sto -

letí [disertační práce], FF UK, Praha 2017.


POKUS O ÚVOD

|

19

biografie o životě a díle této přední slovenské a československé politickéosobnosti. Není třeba zakrývat, že se přitom jednalo o téma atraktivní nejenom pro

historika, nýbrž i pro českou a slovenskou veřejnost. Domnívám se, že v těchto

souvislostech se nabízel volný prostor pro rozšíření a posléze prezentacibadatelské činnosti, který se pokouším vyplnit.

Biografie jako historiografické východisko

20

má obecně bohatou minulost,

a pokud je k ní přistupováno seriózně, patří mezi nejobtížnější žánry. Životopisec

je totiž nucen nejenom výborně znát svého „hrdinu“, ale neméně také jehosociální vazby a dobový kontext. Biografické práce přitom plnily v různých dobách různé funkce a byly i historiky velmi vyhledávaným druhem tvůrčí a souběžně výdělečné činnosti. Až v souvislosti s obratem v dějepisectví, který bylzpůsoben po druhé světové válce vlivem myšlenek francouzské historiografické

školy Annales, se v anglosaském prostředí hovoří o ústupu od čistěbiografických témat k sociálním dějinám a procesům, aby se o několik desetiletí později

opět mohlo mluvit o renesanci životopisného přístupu a návratu konkrétního

historického aktéra do historiografické hry. České a slovenské dějepisectví si

v této otázce zachovalo chladnější hlavu a biografický žánr se průběžně těšil

jeho velkému zájmu.

Podle historika Jacquese Le Goffa si životopisec během své práce vytváří

se svým „hrdinou“ vztah, který dále rozvíjí, což je „jedno z kouzel a zároveň

i největších nástrah“ jeho snažení.

21

Často se přitom stává jeho advokátem, nebo

naopak prokurátorem, který usiluje o legitimizaci, či delegitimizaci jeho veřejné

činnosti. Oběma přístupům je společné, soudí jiný významný francouzskýhistorik, Antoine Marès, že se prezentují jako faktograficky i interpretačněpravdivé. „Advokacii“ provozují buď sami ještě žijící aktéři či jim pozitivněnakloněné osoby. Naopak „prokurátoři“ se etablují z politických protivníků „hrdiny“,

nepřejících žurnalistů, nejednou chtivých se přihřát na jeho velikosti, ale rovněž

z jemu blízkých osob, které se časem staly jeho nepřáteli a snaží se zpochybňovat

jeho politická rozhodnutí nebo poukazovat na jím spáchané křivdy.

22

Dnes již uplynulo více než čtvrt století od poslední razantní změny našeho

politického režimu. Mimochodem, žádnému modernímu českému, respektive

československému zřízení nebylo dopřáno bez přerušení tak dlouhého trvání.

Domnívám se, že prodlužující se odstup umožňuje větší rozhled a tlumí vášně

20

Obecně i na příkladu případových studií k problematice historiografických biografií viz Augustín

MAŤOVČÍK – Pavol PARENIČKA: Biografistika. Stav, podoby a metodika biografického bádania na Slo -

vensku, Martin 2005; Pavla VOŠAHLÍKOVÁ – Marie MAKARIUSOVÁ (eds.): Metodické problémy

moderní biografistiky, Praha 2010; Bohumila FERENČUHOVÁ a kol.: Biografia a historiografia.Slovenský, český a francúzsky pohľad, Bratislava 2012; též příspěvky Jiřího Štaifa, Lenky Řezníkové aLukáše Fasory in Dějiny – Teorie – Kritika, roč. 12, 2015, č. 1, s. 93 –132.

21

Citováno dle Michal KŠIŇAN: Ako napísať historickú biografiu? Prípad Štefánik, in: B. Ferenčuhová

a kol.: Biografia a historiografia, s. 121–122.

22

Antoine MARÈS: Ako písať biografiu Edvarda Beneša? Medzi zvodmi hagiografie a hyperkritickým

diskurzom, in: Tamtéž, s. 17–18.


20

|

POKUS O ÚVOD

i účelovost. Patřím ke generaci, která již

není emocionálně zainteresovaná vHusákově příběhu. Když 18. listopadu 1991

Husák zemřel, byl jsem „stár“ necelých

šest let, nemám s ním žádné nevyřízené

osobní účty (viz podkapitola Husákovi

historici – historiků Husák). Poprvé jsem

se s Husákem patrně setkal již ve školce

díky knížce historika Petra Čorneje očeských panovnících s poutavýmiilustracemi Jiřiny Lockerové a Pavla Majora.

23

Následně mne silně zaujal jehodramatický životní příběh – v souvislosti seslovenskými reáliemi na mne působil ažexoticky – v dokumentárním filmu historika Jiřího Pernese a režiséra Karla Fuksy Takoví nám vládli,

24

který pojednával

o československých komunistických prezidentech. Přesto, když jsem siosobnost Gustáva Husáka o deset let později zvolil na semináři Jana Rychlíka jako

vysokoškolské absolventské téma, byl (nejenom) pro mne do značné míry stále

velkou neznámou.

Zpočátku, když jsem se ještě rozkoukával, byl přítomen strohý zestárlý muž

s robotickou chůzí skrývající se za tlustými dioptrickými brýlemi afloskulovitými projevy pronášenými lámanou češtinou. Trávil jsem čas s představou,

kterou evokuje jeho černobílý prezidentský portrét. Obraz se však postupně

měnil a nabýval barev. Starý státník přicházel o své šediny a bohatě serozhovořil mimo rámec oficiálních projevů. Stanul přede mnou v jedné osoběnormalizátor i reformátor, charismatický tribun lidu a plamenný obhájce slovenských

národních zájmů, kterého se obával jak Antonín Novotný, tak AlexanderDubček a Vasil Biľak, zpočátku i Sověti. Politického suveréna vystřídal trefnýpublicista a vědecký pracovník Slovenské akademie věd. Před pohublým z politiky

odstrčeným akademikem se dostával na scénu železný Gustáv, jenž byl spolknut

svou vysněnou revolucí, statečný vězeň označovaný za zrádce a nacionalistu.

Předtím paradoxně první muž Slovenska, který obratně pomáhal nastolovat

po druhé světové válce nový režim založený na monopolu moci KSČ, ovšem

rovněž významný aktér Slovenského národního povstání a odboje. Další nánosy

času a zapomnění ukrývaly studenta bratislavské právnické fakulty, levicového

intelektuála a zdatného aktivistu doby meziválečné, který fascinoval rozhodnou

agitací proti fašismu a vzýváním k zápasu za sociální spravedlnost. Houževnatý,

23

Petr ČORNEJ: Panovníci Českých zemí, Praha 1992, s. 61.

24

Jiří PERNES – Karel FUKSA: Takoví nám vládli, Česká televize 1999.

Autor se svojí sestrou jako pozdní

„Husákovy děti“ (léto 1989).


POKUS O ÚVOD

|

21

cílevědomý a ambiciózní mladík z nuzných venkovských poměrů, jenž se pral se

životem a nahlas snil sen, že jednou jemu i dalším generacím bude lépe, řečeno

s jeho přítelem básníkem Ladislavem Novomeským: „Ten rozprávkový chlapček

nerozumne smelý, ten chlapček, ktorý skríkol hlasito, až beda, že kráľ je nahý, že

nahý je celý,“ aby se po uplynutí půl století sám stal spoře oděným vladařem...

Nyní, po dopsání této knihy, bych svůj vztah k jejímu hlavnímu „hrdinovi“ bez

velké nadsázky označil za normalizovaný.

K tématu jsem se průběžně snažil přistupovat z široké perspektivy a jako

k otevřené diskuzi, a pokud jsem se řídil nějakým krédem, pak snad střízlivostí až kritičností k právě „vládnoucím ideálům“ a snahou nenechat se zahnat kpřejímání výkladu dějin psaných jak vítězi, tak poraženými. Přesto si uvědomuji, že každé dílo je ovlivněno dobou a místem svého vzniku, stejně jako osobou pisatele, a mnoho faktorů je podmíněno intuicí a osobní zkušeností. Minulost

není vlastnictvím ani kořistí, nýbrž prožitkem interpretovaným kýmkoliv z nás,

za použití rozličných východisek a kritérií, a v neposlední řadě v kontextu naší

přítomnosti. Proto jsem si vědom, že nabízím pouze jeden z možných pohledů

a nepodceňuji ani podprahové vlivy, kterých se zákonitě nelze vyvarovat.

Za jediné východisko považuji si je uvědomovat, ovšem nenechat se jimiparalyzovat, a průběžně provádět (sebe)reflexi, definovat si cíle a k nim zvolené cesty.

Gustáv Husák tak, jak ho zná dnešní veřejnost

(prezidentský portrét; 70. a 80. léta).

Husákova podoba, kterou si v paměti uchoval

již málokdo (druhá polovina 30. let).

|

POKUS O ÚVOD

Z biografické práce bych rozhodně nechtěl mít „velké dějiny v malém“, kde

by Gustáv Husák víceméně sloužil jen jako doplněk a z textu se vytrácel, což

ovšem rozhodně neznamená, že bych rezignoval na znalost kontextu, kulturních

rámců a sociálních souvislostí. Husák mi slouží jednak jako objekt mého zájmu,

vyprávění z něho vychází a znovu se k němu vrací, jednak jako sonda, která

rozvíjí tematická pole, jež dále rozvádím a problematizuji, přičemž průběžně se

zaměřuji zejména na Husákovu veřejnou činnost, s ní související myšlenkový

svět a obraz i otázku, v čem byl Husák synem své doby a kde ji přesáhl a v čem

spočívá jeho význam. Husákovy vzestupy a pády provázely celéčeskoslovenské dějiny, jejichž důležitou rovinu vytvářely česko-slovenské vztahy a dějiny komunistického hnutí, a právě tyto průsečíky hodlám využít jako pilířová témata, čímž bude práce cíleně přesahovat biografický rámec.

Na rozdíl od některých trendů soudobé historiografie nezavrhuji pramen jako

hlavní prostředek k poznání dějin a ani nerezignuji na možnost poznáníminulosti tím, že bych utíkal k čisté dekonstrukci diskurzů a naraci. Domnívám se

sice, že je zcela legitimní a může být také užitečné zdůrazňovat významinovativních metodologicko-teoretických přístupů, avšak současně je nutné siuvědomit, že jejich ovládání ještě nezaručuje historiografický a obecně poznatkový

přínos. Zarážející je přitom jejich místy až agresivní dikce a přehnaná kritičnost

vůči konzervativnějším postupům, což mnohdy až zavání nárokem namonoolizaci „správné cesty“. Souhlasím s historikem Petrem Čornejem, že se zcela

nedá zbavit dojmu, že kolikrát jde více o samoúčelnost, „vědecký snobismus“,

než o tvůrčí přístup.

25

Mojí volbou je pragmatické a selektivní aplikování teorií

tam, kde mi poslouží jako nástroj v hledání souvislostí a jako inspirační zdroje,

26

jejichž hlavní význam spatřuji také v tom, že prohlubují kritiku, a tím znejisťují.

Zaměřuji se převážně na politické dějiny a snažím se osvětlit motivy chování

hlavních aktérů, přirozeně zvláště Gustáva Husáka, prostřednictvím kombinace

narativního a výkladového přístupu. Přidržuji se poctivé analýzy, které se zatím

u vytyčeného tématu nedostává. Jejím základem je široce pojatá heuristika, která

pomáhá prohlubovat kritiku pramene a jež se k danému tématu hojně nabízí;přitom je až s podivem, že soudobá historiografie jí dosud plně nevyužila. Mottem

práce je také přinášet nová neotřelá a zároveň, pokud to bylo možné, prověřená

fakta a svědectví, proto bylo nezbytné jít ad fontes. Studium archivníhomateriálu a literatury doplňuji dalšími zdroji, ať už se jedná o periodika, filmovou

25

Petr ČORNEJ: Historici, historiografie a dějepis. Studie, črty, eseje, Praha 2016, s. 437– 438.

26

Nejvíce mne oslovily texty: Nikolaj A. BERĎAJEV: Komunismus a křesťanství, Praha 2004, Erich

F R O M M : Strach ze svobody, Praha 1993 a Sigmund FREUD: Woodrow Wilson. A Psychological Study, Boston 1967. Jmenovaní autoři mne částečně inspirovali při tvorbě kapitoly o Husákově mládí a jehomyšlenkovém světu, Max Weber pak svým ideálním typem v otázce slovenského národního komunismu ahistoriografických narací. Max WEBER – Miloš HAVELKA (ed.): Metodologie, sociologie a politika, Praha 2009. Rovněž znalost východisek marxismu, resp. marxismu-leninismu byla pro mne nezbytná kpochoení myšlenkových kontextů, zejména v souvislosti s kampaní proti buržoaznímu nacionalismu.

POKUS O ÚVOD

|

23

i jinou uměleckou produkci, elektronická média či orální svědectví. Přistupuji

k práci uvedeným způsobem v naději, že výsledkem bude zkvalitněnídosavadních poznatků o dané problematice, na které budou moci navázat zájemci o další

poznání, třeba i s inovativnějšími východisky a nástroji.

Kniha je standardně rozčleněna na samostatné kapitoly, které se zabývají Gustávem Husákem chronologicky a jsou členěny na kratší časové úseky itematická pole. První kapitola (1913 –1938) je zaměřena na otázky spojené sHusákovým mládím, jeho dětstvím, studiem a ranou aktivistickou činností vestudentském hnutí, spolcích a publicistice. Přináší podrobný rozbor sítě jeho sociálních vazeb a socioekonomických i psychologických faktorů, které hopřivedly ke komunistickému hnutí. Hledá odpověď na otázku, jakým způsobem

se Husák vyrovnával se svým údělem, jak reagoval na události a co očekával

od života a dějin, přibližuje jeho hodnotová a ideová východiska,

27

charakterizuje ho jako osobnost a partnera Magdy Husákové-Lokvencové.

Druhá kapitola (1938 –1945) je orientována na Husákovu činnost a místo v protifašistickém odboji a Slovenském národním povstání, na to, jak sevyrovnával s milníky druhé světové války a pohyboval se v prostředí Slovenskérepubliky. Řešena je otázka jeho perzekuce a průběžně je reagováno na pozdějivznesená obvinění vůči jeho osobě z padesátých let, která se vztahovala na Husákovy aktivity v tomto období, zvláštní pozornost je přitom věnována jeho údajným vztahům se slovenským ministrem vnitra Alexandrem Machem, účasti naexhumaci katyňských hrobů nebo jeho představám o státoprávním postavenípoválečného Slovenska, zejména vizi o připojení Slovenska k Sovětskému svazu.

Třetí kapitola (1945 –1948) mapuje Husákovy politické aktivity v období tzv. třetí Československé republiky, jeho vztahy a konflikty se spolustraníky,politiky konkurenčních politických stran, zvláště Demokratické strany, čikatolickou církví. Zkoumána jsou Husákova stanoviska ve státoprávní otázcečesko-slovenského vztahu či k politickému procesu proti někdejším reprezentantům

bývalého ľudáckého režimu Jozefu Tisovi a Alexandru Machovi, jeho taktika

a aktivity ohledně parlamentních voleb, podzimní a únorové politické krize, jak

se podílel na nastolení monopolu moci KSČ a nových pořádků.

Čtvrtá kapitola (1948 –1960) osvětluje vznik politické kauzy slovenskéhoburžoazního nacionalismu a způsob, jakým byl do něj Husák včleněn. Poukazuje na stěžejní provázanost s mezinárodními souvislostmi a také poodkrývá„nesoudružské“ vztahy mezi předními stranickými funkcionáři. Dále jsou nastolovány otázky spojené s Husákovým politickým pádem, vykonstruovaným obviněním, 27

Při psaní nejen této kapitoly mi posloužila jako inspirativní zdroj teorie o generační zkušenosti.Ľubomír LIPTÁK: Generáciomer alebo... dejiny a jeden ľudský život, in: Ivan Kamenec (ed.): Nepre(tr)žité

dejiny, Bratislava 2008, s. 42; sofistikovaněji Miloš HAVELKA: Česká kultura a politika před různými

horizonty generační zkušenosti, in: Zbyněk Machát – Ondřej Slačálek – Milan Znoj (eds.):Nezapomenuté historie. Sborník k 70. narozeninám Františka Svátka, Brno 2007, s. 98 –104.


24

|

POKUS O ÚVOD

soudním procesem a výkonem trestu. Pokouší se také osvětlit důvody toho, že

Husák perzekuci ustál, a přibližuje jeho vězeňský myšlenkový svět a jehokomlikované vztahy se spoluvězni.

Pátá kapitola (1960 –1968) je věnována Husákově osudu po propuštění z vě ze -

ní, analyzuje jeho cestu k právní a stranické rehabilitaci, úsilí o návrat dovrcholové politiky, potýkání s vedoucími funkcionáři KSČ, zejména Antonínem

Novotným a Alexandrem Dubčekem. Všímá si a rozebírá Husákovy aktivity

na poli historické vědy a publicistiky, přičemž přibližuje jeho pozice v tehdejší

historiografii, včetně polemik s exilovými historiky a českým domácímhistorikem Václavem Králem. Kladeny jsou také otázky, jak se vyrovnával se svým

postavením a novou dobou, a to i v pozici realizátora česko-slovenské federace.

Šestá kapitola (1968 –1977) dokumentuje Husákovu cestu do čela KSČ apříčiny toho, proč dokázal tak dlouho ve funkci setrvat, přičemž jsou v zorném

úhlu jeho vztahy se sovětským politickým vedením. Jak a kam se posunuly jeho

původní představy o procesu normalizace, jakou roli sehrál v otázce tvorby

nových ideových východisek a politické praxe. Přiblížen bude jeho přerod

z umírněného reformisty v normalizátora a o jaký kvalitativní posun se jednalo.

Na příkladu prezidentské otázky budou poodkryty vztahy Husáka s ostatními

vrcholovými straníky a zodpovězena otázka, jak se Husák stal československým

prezidentem, a přitom se současně udržel v čele KSČ.

Sedmá kapitola (1977–1991) je tematicky věnována osobnějším rovinámHusákova života, například jaké mělo pro Husáka důsledky tragické úmrtí jeho druhé

manželky. Přibližuje Husáka za jeho politickým zenitem, jeho vztah k perestrojce

a změnám v Sovětském svazu po nástupu Michaila Sergejeviče Gorbačova,

Husákovo sesazení z funkce generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ,

jeho postoje během sametového předání moci a po odchodu z politiky. Stranou

nezůstávají ani zdravotní otázky, včetně Husákova úmrtí, a jeho údajný návrat

do lůna katolické církve.

Závěr je pojat jednak jako shrnutí nabytých poznatků a možností dalšího

výzkumu, jednak jako zamyšlení nad Husákovým významem včesko-slovenských dějinách, zvláště v souvislosti s nacionální otázkou a politikou. Poslední

část knihy se pak věnuje otázce historických pramenů a historiografie, přičemž

na konkrétních příkladech podrobněji mapuje vazby mezi historiky a Gustávem

Husákem, o němž prezentuje typologii možných historických vyprávění.

V předkládaném textu je často operováno citacemi. Není tomu tak proto, že

bych si chtěl ulehčit práci nebo úmyslně navýšit rozsah knihy, nýbrž kvůli snaze

přiblížit čtenáři tehdejší atmosféru a jazyk aktérů. V této souvislosti jsem také

usiloval v krajní míře o zachování slovenského znění citací, a to v původnígramatické podobě

28

(z ostatních jazyků, hlavně z ruštiny a okrajově z angličtiny

28

Slovenské texty byly pouze upraveny podle dnes platných pravidel slovenského pravopisu.


POKUS O ÚVOD

|

25

a němčiny jsem překládal přímo do češtiny kvůli přístupnosti textu širšímu

čtenářstvu). Vedla mne k tomu především snaha o zachování autenticitypramene, v neposlední řadě také vzdor proti dnešní praxi, kdy je v českémliterárním světě snaha vše slovenské překládat. Slovenština je, stejně tak jako čeština, překrásný jazyk, nevidím proto důvod, proč české prostředí o Husákovumateřštinu ochuzovat.



MLADÝ RADIKÁL (1913–1938)

|

27

KAPITOLA PRVNÍ

Mladý radikál (1913 –1938)

„Tož demokracii bychom už měli,

teď ještě nějaké ty demokraty.“

Tomáš Garrigue Masaryk

Žalujem

žalujem ja a žalujú iní

za všetky na nás spáchané viny

plakal som doteraz o pomoc volal

nikto ma nepočul bo nepotreboval

žalujem teraz a čakám súd

pravdu chcem počuť buď jak buď

telo som znivočil nohy už sodral

za moje pľúca a svaly iný si odmenu

[zobral

nedbal som veď ešte lásku mám k práci

[a žene

dnes i to zobrali v odplatu stavajú

[k stene

chcem -li žiť ruku mi na ústa kladú

v srdci mi zažali nenávisť bľadú

citlivci čo neznesú hynúcej srny

[pohľadu

smejú sa, keď vidia jak padám od hladu

hynieme hynieme pýtame jesť

od vás vždy príde jóbova zvesť

nechcete vidieť čo planie nám v očiach

bo vy ste v zámku a my len šťastia vášho

[na úbočiach

veľa nás čo vaša milosť o všetko

[zdiera

však človek pane môj to nie ťažné zviera

a preto žalujem súdiť však musí sa

[rovno a prísne

ináč my sami a vás súdili by sme

príde -li zasa jóbova zvesť

tu páni čakajte len našu päsť.


28

|

KAPITOLA PRVNÍ

Tyto žalující a ke konci i bojovné verše byly publikovány ve studentskémperiodiku Svojeť a jejich autorem byl jistý „Kola“.

29

Jednalo se o pseudonym, pod

kterým se skrýval tehdy jednadvacetiletý čerstvý vysokoškolák Gustáv Husák,

jenž jím odkazoval na baladické dílo spisovatele Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj

loupežník.

30

Příběh odvážného zbojníka, který „bohatým bral a chudým dával“,

ztělesňoval věčnou touhu prostých lidí po svobodě, spravedlnosti a důstojném

životě a naplňoval tak obdobný mýtus jako Juraj Jánošík, jenž si vydobyl pověst

prvního slovenského komunisty (komunisté propagačně využívali tytoromantizující představy již od počátku 20. let).

31

Olbrachtovo dílo je situováno do časů první světové války a krátce po ní, tedy

i do období Husákova mládí. Velká válka, jak byl v této době největší konflikt

v dějinách lidstva nazývám, nezanechala za sebou jen proměnu státních hranic,

ale i deziluzi a živnou půdu pro nové ideologie, stála totiž životy milionů lidí.

Když se dnes projdeme po staré Dúbravce, po místní Jadranské ulici, tak skoro

naproti domu, kde rodina Gustáva Husáka bydlela, stojí pomník padlým, který

udává 40 jmen místních mužů, kteří kvůli cizím zájmům přišli o své životy.

„Mnozí z těch, kteří přece jen přežili, se v odpovědích na neodbytnou otázku

otázek, jak se to mohlo stát, obrátili proti řádu, který ještě nedávno vypadal

na civilizační triumf a důstojný život, a teď se jevil téměř jako inspirátor útoku

pochybné či zneužité civilizace na lidské žití. Vzplanuly barbussovské ohně

hněvu a zároveň touhy, aby bylo jinak. Odvěké přání po spravedlivé společnosti

se po roce 1918 konkretizovalo v politicko-ideologických hnutích, která měla

ve štítu – a některá i ve zbroji – heslo teď nejpřitažlivější, až inflační, přitom

obsahově neurčité, nejednotné i jen mlhavé – socialismus.“

32

1.1 DĚTSKÝ SVĚT AUGUSTÍNA HUSÁKA

Bouřlivý vývoj postihl i střední Evropu. Mohutné habsburské impérium,

Rakousko-Uhersko, našlo ve válce svou zkázu a rozpadlo se na řadunástupnických států. Jedním z nich bylo Československo. Velice nesourodá republika

dostala do vínku nespočet svízelných problémů. Nový stát se skládal z několika

historických útvarů či jejich modifikací, osídlených několika národy a etniky,

z čehož pramenily národnostní rozpory a konflikty se sousedními státy.

29

KOLA [Gustáv HUSÁK]: Žalujem, in: Svojeť, roč. 10, únor 1934, č. 6, s. 6. 30

Rozhovor autora s V. Husákem z 9. 10. 2012. 31

Ivan KAMENEC: Začiatky marxistického historického myslenia na Slovensku, Bratislava 1984, s. 27–28. 32

Robert KVAČEK: Slovo na úvod, in: Jaroslav Pažout (ed.): Komunističtí intelektuálové a proměna jejich vztahu ke KSČ (1945 –1989), Praha – Liberec 2013, s. 12. K vlivu války na život v Dúbravce viz Katarína JAKUBČÍKOVÁ – Katarína PETKANIČOVÁ: Mamkina Dúbravka. Žikava 2015, s. 48 –57.

MLADÝ RADIKÁL (1913–1938)

|

29

Pomník obětem první světové války v Dúbravce.

|

KAPITOLA PRVNÍ

Významné místo v novém státě zaujímaly Horní Uhry (Slovensko, které bylo

do té doby nedílnou součástí Uherského království) transformované na Zemi

Slovenskou. Změnám v názvech neušlo ani hlavní slovenské město, Prešpurk,

přejmenované v březnu 1919 na Bratislavu. Poblíže metropole na Dunaji serozrostírala v oblasti Záhoří víska Dúbravka, která je dnes její součástí. Obec se

profilovala jako čistě zemědělská oblast, kde převládalo chudší malorolnické

obyvatelstvo katolického vyznání (z tisíce tamějších obyvatel asi jen pětzámožnějších rodin vlastnilo kolem pěti hektarů půdy). Lidé pracovali na svýchpolíčkách nebo vinohradech a přebytky z úrody pak prodávali v blízké Bratislavě

nebo ve Vídni. Zvláště místní druh třešní vydobyl obci proslulost, vozily se

i do Prahy. Někteří méně majetní obyvatelé pak navíc chodili na letní sezónní

práce a s rozvojem průmyslu se též nově otevřela možnost přivýdělku vtovárnách, ve stavebnictví, na železnici či v těžařství.

33

33

Podrobněji viz Ján PODOLÁK (ed.): Záhorská Bratislava, Bratislava 1986, s. 30 –39.

Mapa okolí Bratislavy ze začátku 20. století. Z matričních záznamů vyplývá, že Husákův rod

trvale žil v Dúbravce od konce první poloviny 19. století, kdy se tam přiženil Husákův

prapradědeček Tomáš Husák z 20 km severně vzdáleného města Lozorna.


MLADÝ RADIKÁL (1913–1938)

|

31

To byl i předválečný úděl Dúbravčana Nikodema Husáka, z jehož manželského

svazku s Magdalénou Husákovou, rozenou Fratričovou, vzešel na svět desátého

ledna roku 1913 chlapec, po dvou dnech pokřtěný jménem Augustín.

34

Stejně se

jmenoval již jeho dědeček z otcovy strany a Gustáv Husák oficiálně užíval toto

jméno během studií a obvykle i za války. Zajímavostí je, že jeho matkaporo

dila tři roky před ním potomka, který nesl stejné jméno, ten však zemřel v šesti

měsících na tuberkulózu.

35

Tato nemoc byla příčinou četných úmrtí v tehdejší

Dúbravce a brzy způsobila další tragédii v Husákově rodině. V dubnu 1914 jí

totiž podlehla i samotná Magdaléna Husáková.

36

Gustáv Husák tak svou matku

nikdy nepoznal.

Následující měsíc byl úspěšně spáchán atentát na arcivévodu FrantiškaFer

dinanda d’Este, synovce císaře Františka Josefa I. a jeho předpokládaného

34

V matrice je udáno jméno Augustinus a v rodném listě Augustin. AŘKFB-D, matriční knihapokřtě

ných, s. 57; NAČR, f. ÚV KSČ, G. Husák, k. 2, a. j. 5, rodný list Augustína Husáka z 8. 10. 1933.

35

Augustín Husák (1910 –1911). AŘKFB-D, matriční kniha pokřtěných, s. 51.

36

Tamtéž, matriční kniha zemřelých, s. 27.

Dúbravka ve 30. letech 20. století. Tento snímek, stejně jako i některé další, pořídil

její nejslavnější rodák Gustáv Husák.


32

|

KAPITOLA PRVNÍ

nástupce. Událost se stala spouštěčem řetězové reakce válečných konfliktů, již

zmíněné první světové války. Nikodem Husák musel vzápětí narukovat abojo

vat v řadách rakousko-uherské armády. Během otcovy nepřítomnosti si vzala

malého chlapce a jeho dvě starší sestry Katarínu a Štefánii do opatrovánídúbrav

ská babička, Nikodemova matka. „Starenka nestačila ani pri najlepšej vôlista

rať sa o všetko. Predsa len tri deti sú aj pre mladú ženu dosť. Ja som mala vtedy

Zápis z dúbravské matriky o narození a křtu Augustína (Gustáva) Husáka.

Záznam rovněž obsahuje jména jeho rodičů, kmotrů, faráře Antona Moyše

a místo narození (Pozsony-Hidegkút maďarsky znamená Bratislava-Dúbravka).

Rodný list Augustína (Gustáva) Husáka.


MLADÝ RADIKÁL (1913–1938)

|

33

osem rokov“, vzpomínala po téměř sedmdesáti letech Katarína. „Mojou úlohou

bolo starať sa najmä o malého. Nosievala som ho na rukách. Sestra aj musela

ísť potom na čas do Lamače. Nedalo sa to vydržať – tri deti a z toho jedno také malé! Keď sa otec vrátil z vojny, bolo to rovnako zúfalé.“

37

Nikodem utrpěl v bojích na Piavě těžší zranění hlavy a ruky a zbytek války

strávil po vojenských lazaretech. Domů do Dúbravky se sice vrátil, ale coby

válečný invalida, proto již nemohl sezónně pracovat na velkostatcích v Rakousku

či na jižním Slovensku a také ho odmítli přijmout na bratislavských stavbách,

v kamenolomu nebo v bratislavské muniční továrně Patrónka, kde pracoval před

válkou. Nezbývalo mu nic jiného, než aby se živil jako drobný rolník, byl ovšem

i v obecních službách. Působil jako člen tamější školské stolice a ve vedení obce,

krátce také zastával post starosty (1925–1927).

38

Gustáv Husák líčil svého otce

jako pragmatika: „Už na ľudovej škole v zastrčenej dedine nám prízvukovali

mimoriadne vážnu dobu nášho narodenia: ‚z vás vyrastú budúci prezidenti

a ministri...‘,“ napsal v roce 1934 a pokračoval, „len s otcom, ktorý zažil ‚staré

časy‘, som sa nikdy nemohol shodnúť. Jeho stručné zhodnotenie dvoch štátnych

foriem ‚čert ako diabol‘, až dnes stáva sa mi plne srozumiteľným.“

39

Leccos

možná napovídá i fakt, že Nikodem Husák se angažoval v meziválečném období

u agrárníků a po druhém světovém konfliktu vstoupil do komunistické strany,

dokonce se stal místopředsedou Revolučního národního výboru v Dúbravce.

37

Osobní archiv V. Plevzy, a. j. 1679, text Heleny Dvořákové o mládí G. Husáka sestavený na základě

vyprávění jeho sourozenců z 2. 9. 1981 [strojopis], s. 10.

38

NAČR, f. MV, k. 24, I. G. Husák, záznamy a zprávy, vlastní životopis G. Husáka z 15. 4. 1950, s. 78 – 79;

V. PLEVZA: Vzostupy, s. 14 –15. Upřesněno rozhovorem autora s Agnešou Husákovou z 8. 6. 2011.

39

I. KOLA [G. HUSÁK]: Nadvýroba problémov. O jeden vážny problém viac, in: DAV, roč. 7, duben

1934, č. 2, s. 29.

Husákova nejbližší rodina

před odchodem Nikodema

Husáka na bojiště první

světové války. Vedle něho na lavičce sedí jeho matka, dúbravská stařenka, a okolo nich nic netušící sourozenci, nejmladší z nich je 15měsíční Gustáv Husák (léto 1914).

|

KAPITOLA PRVNÍ

Ještě v září 1920 uzavřel Nikodem nové manželství, s Márií, rozenouVilemovou, která ovdověla v lednu téhož roku.

40

Vyženil další dvě dcery Júlii a Rozálii,

ke kterým posléze přibyl ještě společný syn Štefan. Husákovi se přestěhovali

v tento čas z dnešní Brižitské do sousední Jadranské ulice, kde zakotvilinatrvalo. Ve společné domácnosti navíc bydlela Máriina sestra a matka, kteréspoluvlastnily tamější hospodářství. Z úředních dokumentů vysvítá, že Husákovi

jej užívali a postupně také skupovali od Máriiny širší rodiny podíly menšího

hospodářství, které zahrnovalo dům se zahradou a konopným polem o celkové

rozloze jedné třetiny hektaru.

41

Další rozšíření vlastnictví nastalo po úmrtíNikodemovy matky, „stařenky“, o kterou se Nikodem Husák do té doby staral, a pak

za zemřelou každoročně nechával pořádat mši, jak alespoň argumentovalobecnímu úřadu, aby nemusel platit finanční výlohy za nabytí její nemovitosti.

42

Jisté

přilepšení též nastalo po volbách do obecního zastupitelstva, kam byl Nikodem

Husák zvolen za agrární stranu. V rámci první pozemkové reformy totiž došlo

k rozparcelování majetku pozemkového magnáta Mikuláše Pálffyho ve prospěch

drobnějších rolníků. Husákovi tak nakonec disponovali v součtu necelými čtyřmi

hektary pole, které pomáhal zorávat jeden koník a kravky. Přesto neměla rodina

kvůli otcově invaliditě a v jeden čas i desetičlenné domácnosti situaci snadnou

a přivydělávala si na živobytí, jak se jen dalo.

43

40

AŘKFB-D, matriční kniha svateb, s. 9 –10.

41

NAČR, f. ÚV KSČ, G. Husák, k. 2, a. j. 6, záležitosti advokátní kanceláře G. Husáka a V. Clementise

(předvolání k soudu, poznámky, žaloby, rozsudky z 20. až 40. let 20. století).

42

SAB, pobočka Modra, f. Notářské úřady okresu Bratislava – okolí, Obvodní notářský úřad v Devínské

Nové Vsi, Administrativní spisy 1900 –1933, odvolání N. Husáka proti nařčení z přírůstku hodnotynemovitosti obecnímu úřadu v Dúbravce z 27. 11. 1932.

43

NAČR, f. MV, k. 24, I. G. Husák, záznamy a zprávy, vlastní životopis G. Husáka z 15. 4. 1950, s. 78 – 79;

upřesněno rozhovorem autora s Agnešou Husákovou z 8. 6. 2011.

Snímek domu na dnešní

Jadranské ulici

v Dúbravce, ve kterém

strávil Gustáv Husák

dětství. Příbytek se

skládal z přední místnosti,

kde se učil, kuchyně,

v níž byl otevřený komín

a velká pec, ve které

se pekl chléb, a zadní

místnosti (1948). MLADÝ RADIKÁL (1913–1938)

|

35

|

35

Mládí Gustáva Husáka ve vzpomínkách jeho sourozenců (1983)

„V rodnom dome Gustáva Husáka býva dnes jeho sestra Štefánia Brankovičová.

V kuchyni pod oblokom stojí biela lavička, dvere na dvor sú otvorené, povieva

v nich čipkovaná záclonka. Rovnaká záclonka je na dverách so sklenenýmitabuľkami, ktoré vedú do vedľajšej izby. Tam sa Gustáv Husák narodil.

‚Pamätáte sa na to? Bolo to cez deň, či v noci?‘ spýtame sa jeho sestry Štefky.

‚Pravdaže sa pamätám. Bolo to v noci. Mali sme len túto kuchynku a izbu.

Bývali sme tu všetci štyria: mama, otec, sestra a ja. Jeden brat nám umrel. Vtedy

malé deti často zomierali. Mama sama žila už len niečo vyše rok po narodenínajmladšieho brata.‘

‚Pamätáte sa, aká



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist