načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Graviton - Tomáš Tůma; Tomáš Tůma

Graviton
-15%
sleva

Kniha: Graviton
Autor: ;

GravitonNámět a ilustrace: Tomáš TůmaDědeček Alfons byl podivínský vynálezce, který za záhadných okolností zmizel. Díky nalezenému Alfonsovu dopisu objeví jeho vnukové František, ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 86.9%hodnoceni - 86.9%hodnoceni - 86.9%hodnoceni - 86.9%hodnoceni - 86.9% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: B4U Publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-05-01
Počet stran: 64
Rozměr: 235 x 310 mm
Úprava: 63 stran : barev. ilustrace , mapy
Vydání: 1. vyd.
ISBN: 9788087222089
EAN: 9788087222089
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Zlatá stuha - 2009 - Cena za literaturu faktu pro děti a mládež".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Graviton


Námět a ilustrace: Tomáš Tůma


Dědeček Alfons byl podivínský vynálezce, který za záhadných okolností zmizel. Díky nalezenému Alfonsovu dopisu objeví jeho vnukové František, Veronika a Martin vchod do tajné pracovny ve věžirodinného statku na jihu Francie, kde jejich děda ukryl svůj poslední a největší vynález Graviton. Stroj, který díky antigravitačním tělesům dokáže překonávat zemskou přitažlivost, zde stojí pokrytý prachem, jako by celé dva roky, co děda zmizel, čekal jen na svéobjevitele. Než děti stačí řádně Graviton prozkoumat a seznámit se s jeho ovládáním a účelem, je již pozdě. Shodou nešťastných okolností se s nimi stroj vznese a děti se v okamžiku ocitnou vysoko nad Středozemním mořem. Veronika, František a Martin se vydávají na cestukolem světa. Nikdo z nich v ten okamžik ještě netuší, co je na jejich pouti čeká. Jisté je jen, že to bude let plný nebezpečí a dobrodružství, ale i poznávání cizích krajů.

Pojď spolu s našimi vzduchoplavci objevovat neznámé končiny.
Navštívíš Afriku abudeš se sáňkovat na Kilimandžáru.
Najdeš poklad a unikneš pouštním lupičům.
Postavíš se tváří v tvář africkým zvířatům.
Podíváš se na Arabský poloostrov.
Poznáš tajemné živočichy oceánů a korálových atolů.
Seznámíš se s obyvatelistromů a unikneš ze spárů lidožroutů.
Zažiješ výbuch sopky.
Vykoupeš se v Amazonce.
V Americe objevíš pozůstatky starodávné civilizace.
Zažiješ mnoho dalších dobrodružství a čeká tě i nejedno překvapení.
(palubní deník z cesty kolem světa v létajícím stroji Alfonse Cailleteta)

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Mraveniště Mraveniště
Tůma Tomáš, Petřeková Jitka
Cena: 229 Kč
Včelí úl Včelí úl
Petřeková Jitka, Tůma Tomáš
Cena: 229 Kč
Akty Akty
Tůma Stanislav
Cena: 358 Kč
Suburbium Pragense Suburbium Pragense
Tůma Stanislav
Cena: 874 Kč
Stanislav Tůma: Jiný pohled Stanislav Tůma: Jiný pohled
Tůma Stanislav
Cena: 210 Kč
Zákazníci kupující knihu "Graviton" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Vlaďka 2012-04-14 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Nejoblíbenější kniha mé 10leté dcery,zajímavý, dobrodružný,napínavý i poučný příběh,nádherné provedení knihy, spoustu skrýší, hledání, máte pocit, že opravdu držíte v rukách starou knihu, kterou jste našli na půdě. Vřele doporčuji!
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

- 8 -- 8 -

ULOŽENÍ PLACHET

ULOŽENÍ

GRAVITONŮ

PŘISTÁVACÍ

LYŽINY

ŘEZ GRAVITONEMŘEZ GRAVITONEM

Tak tohle je Graviton, záhadný dopravní prostředek, který jsme našli v dědově tajné

místnosti. Martin ihned začal studovat dědovy poznámky a plány, on je totiž náš

bratranec technický typ a od malička dobrý matematik, občas nám vypráví věci, kterým

s Veronikou vůbec nerozumíme. Myslím, že podědil vztah

k technice po našem dědečkovi. Z dědových poznámek

a plánů vyčetl přímo neuvěřitelné podrobnosti.

GravitonGraviton

Okno

VÝŠKOVÉ

KLAPKY

VRTULEVRTULE

MŮŽE BÝT POHÁNĚNA

ELEKTROMOTOREM NEBO

NAOPAK POHÁNĚT

DYNAMO, KTERÉ NABÍJÍ

BATERIE.

PARNÍ STROJ

OBYTNÁ ČÁST OBYTNÁ ČÁST

GRAVITON BYL ZAŘÍZEN SKROMNĚ, ALE VELMI POHODLNĚ.

AČKOLIV MĚL JEN DVĚ LŮŽKA, NEVADILO TO, PROTOŽE JEDEN

Z NÁS MUSEL BÝT STÁLE U ŘÍZENÍ.

PILOTNÍ ČÁST

Poklop a vchod

SMĚROVKA

BATERIE

Nákresy nejsou

ve skutecné velikosti. (!)

To by snad každý

poznal, ne?


- 9 -

O POHON A NABÍJENÍ BATERIÍ SE STARAL MENŠÍ PARNÍ

STROJ V ZADNÍ ČÁSTI TRUPU.

PÁKA UVOLŇUJÍCÍ PLACHTY

PÁKA STOUPÁNÍ. TO JE

PŘESNĚ TA, KTERÁ NÁS

POSLALA NA CESTU KOLEM

SVĚTA.

OVLÁDÁNÍ DYNAMA

A VRTULE

ALFONSOHLED SE SCHOPNOSTÍ

RENTGENOVÉHO VIDĚNÍ

PLACHTY NA BOCÍCH BYLO PODLE

PLÁNŮ MOŽNÉ ROZTÁHNOUT

PO STRANÁCH PLAVIDLA.

TEPLOMĚR VENKOVNÍ TEPLOTY

NÁKRES VÁLCE S PÍSTEM JSME

NAŠLI V DĚDOVĚ TRUHLE.

TEPLOMĚR

VNITŘNÍ TEPLOTY

TLAKOMĚR

Z PALUBNÍ PŘÍSTROJOVÉ DESKY SE

OVLÁDÁ CELÝ DĚDEČKŮV VYNÁLEZ.

PILOTEM A PALUBNÍM INŽENÝREM

SE STAL MARTIN A VELMI BRZY

ŘÍDIL STROJ S MISTROVSTVÍM

ZKUŠENÉHO PILOTA.

TERRAMETRTERRAMETR

PŘÍSTROJ UDÁVÁ

OKAMŽITOU POLOHU

GRAVITONU. NA JAKÉM PRINCIPU

PRACUJE, JSME SE NEDOZVĚDĚLI,

ALE FUNGOVAL SPOLEHLIVĚ.

VOLTMETRVOLTMETR

UKAZUJE NAPĚTÍ

V BATERIÍCH. JE ŽIVOTNĚ

DŮLEŽITÝ, PROTOŽE VYBITÉ

BATERIE ZNAMENAJÍ TÉMĚŘ

JISTÝ PÁD.

ALFONSOHLEDALFONSOHLED

DĚDEČKŮV ALFONSOHLED BYL

VÝNALEZ K NEZAPLACENÍ. KDYŽ

JSME STUDOVALI DĚDOVY PLÁNY, JEŠTĚ

JSME NETUŠILI, JAKÉ ÚŽASNÉ POHLEDY

NÁM NABÍDNE. DÍKY NĚMU JSME

MOHLI VIDĚT DO NITRA VĚCÍ JAKO

NA RENTGENU.

PŘÍSTROJOVÁ DESKAPŘÍSTROJOVÁ DESKA

VYPÍNAČE

TOPENÍ

A VĚTRÁNÍ

Píst parního stroje

Ojnice


- 10 -

Když Martin skončil se studiem plánů, prohlásil, že je to určitě létající stroj a musíme ho

okamžitě vyzkoušet. Zděšeně jsme se po sobě s Veronikou podívali, ale to už bratranec

beze slova odběhl. Za chvíli se vracel s plnou náručí dřeva a řekl nám, že jestli tam budeme

jen tak stát a on bude muset nanosit dřevo pro parní stroj Gravitonu sám, že si ho také

sám vyzkouší a my si můžeme zůstat na zemi. Sice jsme ještě netušili, o jakém parním

stroji to mluví, raději jsme mu ale začali pomáhat. Co kdyby to přece jen létalo.

Za chvíli bylo dřeva dostatek a rozdělali jsme oheň v něčem, co

připomínalo kotel. V podobném topí babička, tenhle byl ale o hodně

menší. Najednou Martin zděšeně vyjekl a znovu odběhl. Než jsme se

s Veroniku stihli začít obávat, vracel se s vědrem vody a povídal, že by

málem zapomněl na to, že bez vody by se pára těžko vytvořila. Celé vědro

pak nalil do kotle. Všechno tohle podivné dění sledoval vyjeveně z kouta náš

pes Edgard.

Martin přiložil další polínko pod kotel a uvnitř přístroje se začaly

ozývat váhavé zvuky. Vysvětlil nám, že začal pracovat parní stroj

a že je potřeba více páry, aby se rozběhl naplno. Zvuky se brzy

opravdu změnily v pravidelné klapání a tlumené syčení. Pak Martin

řekl, že ještě musíme umístit malé gravitony, v plánech nazvané

antigravitační tělesa, a mělo by být vše připraveno. Sáhl do dědovy

bedny pro čtyři kovové předměty a umístil je dle plánů. Potom

poznamenal, že teď si musí přečíst, jak se stroj ovládá, a máme

být chvíli zticha. K prostudování příručky pilota Gravitonu už však

nedošlo.

Chvíli jsme v němém úžasu sledovali v kulatých okénkách zmenšující se krajinu, než jsme pochopili, co se stalo. Letěli

jsme velkou rychlostí nezadržitelně vzhůru ve stroji, o jehož ovládání jsme neměli nejmenší tušení.

TOHLE

JE ZA

ŘÍZENÍ

, KTERÉ

VYPADÁ

TROCHU

JAKO

OBYČ

EJNÁ

KAMNA

, VE

SKUTE

ČNOSTI

JE TO

KOTEL

,

V NĚ

MŽ SE

MĚNÍ

VODA

NA

PÁRU

. M

ARTIN

NÁM

K N

ĚMU

PODAL

CELÝ

VĚDECKÝ

VÝKLAD

, KTERÝ

JSEM

SE SNAŽIL

ZAPAMATOVAT

, ALE

NEPODA

ŘILO

SE MI

TO. P

ŘECE

JEN

JSEM

VÍCE

ZAM

ĚŘENÝ

PŘÍRODOV

ĚDN

Ě A

TYHLE

VĚCI

PŘENECHÁM

K VYSV

ĚTLENÍ

MARTINOVI

.

Právě v okamžiku, kdy ji bral do rukou, se

na palubní desce pomalu pohnula ručička

jakéhosi přístroje, později jsem se dozvěděl,

že je to voltmetr signalizující dostatečné

elektrické napětí v bateriích. Chtěl jsem na

to upozornit Martina, ale když jsem se otočil,

nedopatřením jsem zavadil o jednu z pák na

přístrojové desce. Než jsem stačil něco udělat, odlepil

se těžký Graviton od podlahy a začal prudce stoupat.

V mžiku prorazil prkna zakrývající strop a vyhoupl se

i s námi vysoko nad vesnici.


- 11 -

To, že letíme bylo natolik nepochopitelné, že trvalo několik

dlouhých vteřin, než se Martin vrhnul k řídícím pákám a jednu

zkusil přitáhnout k sobě. Namísto zpomalení stoupání došlo

k uvolnění plachet na bocích. Jejich hlasité roztažení jsme pocítili

i v záchvěvu lodi. To mělo za následek, že mimo rychlého letu vzhůru

Graviton navíc ještě prudce vyrazil vpřed silou větru, který se opřel

do rozvinutých plachet.

Veronika pištěla a Martin překotně listoval v dědových poznámkách,

aby zjistil, jak se stroj ovládá. Já jsem si zakrýval uši. Jednak jsem

nevěděl, co bych měl jiného dělat, a potom, Veronika pištěla opravdu

nesnesitelně. Konečně Martin papíry odložil a vrhl se k přístrojové desce.

Zatáhl za jednu z pák a Graviton přestal stoupat. Byl nejvyšší čas, protože kvůli rychle klesající teplotě jsme se již celí třásli

zimou a velmi těžko se nám dýchalo. Martin řekl, že teď už snad zvládne i přistání, a že jdeme hned na věc. Když jsme

se ale dostali až pod bílou hradbu oblaků, zůstali jsme jen vyjeveně koukat. Namísto očekávané zeleně luk a polí jižní

Francie, jsme se vznášeli nad nekonečnou hladinou moře. Veronika řekla, že nám teda oběma pěkně děkuje,

a že nemáme pochybovat o tom, že to všechno poví babičce a rodičům. Martin jen suše odpověděl, že

pokud přežijeme tohle, pak už pár pohlavků od táty přežije taky, a ať Veronika místo vyhrožování

raději přiloží pod kotel, protože dochází pára a potřebujeme se rychle dostat zpět nad

francouzské pobřeží. Veronika je sice moje ségra, ale tentokrát jsem musel souhlasit

s bratrancem, který většinou dokáže rychle a správně odhadnout situaci. Tentokrát

se ovšem bohužel mýlil, když předpokládal rychlý návrat k francouzským

břehům. Naše dobrodružná pouť právě začala.

To není výčitka,

ale pravdivý

popis událostí

S takovým nedostatkem

vstupních informací by se

zmýlil každý. Nevím, pro

č

je mi to zde vy

čítáno.


- 12 -

15. 7. 1931 15. 7. 1931

PŘISTÁNÍ PŘISTÁNÍ

Už skoro hodinu jsme letěli nad mořem a nikde jsme nespatřili ani malinký ostrůvek, kde by se dalo dosednout na zem.

Zeptal jsem se, proč s tím návratem do Francie stále otálíme. Martin procedil skrz zuby, že se celou dobu nesnaží o nic

jiného, a dál studoval dědovy poznámky. Po chvíli řekl, že musíme stáhnout boční plachty a nahodit motor, který

pohání vrtuli. Obojí jsme udělali přesně podle pokynů v plánech a pákou ovládající křidélka jsme provedli změnu kurzu.

Graviton se zhoupl a poslušně nabral směr na sever k pobřeží Francie.

Chvíli jsme mysleli, že máme vyhráno. Pak ale začal Martin nervózně sledovat voltmetr. Bylo vidět, že usilovně

přemýšlí, znovu rozvinul dědovy plány a začal v nich listovat. Najednou vyskočil a beze slova zatáhnul za páku, která

uvolňovala plachty a zmáčknul tlačítko vypínající pohon vrtule. Graviton se zapotácel ve vzduchu a opět se s námi

obrátil do původního směru, pryč od francouzského pobřeží. Téměř současně jsme s Veroniku vykřikli,

jestli se Martin nezbláznil, a jak může dělat takové věci, aniž by se s námi poradil. Martin se posadil na

lavici a zeptal se nás, jestli jsme si všimli, že pohon s vrtulí byl o poznání pomalejší. Odpověděl jsem

mu, že já jsem si toho teda všiml, ale že mi rozhodně připadá rozumnější letět pomalu domů než

rychle na opačnou stranu. Martin nám ukázal dědovy plány a začal vysvětlovat, že je problém

v tom, že pohon vrtule ubírá energii bateriím. Máme prý dvě možnosti: Buď letět s pohonem zpět

na sever, ale při malém množství dřeva, které nám zbývá, brzy vyčerpáme veškerou energii a tato

možnost skončí pádem do mořských hlubin.

Nebo budeme muset drahocennou energii

baterií šetřit pro gravitony, a pak musíme

k pohonu využít větru, který ale k naší smůle

fouká opačným směrem. Vrtule je ale prý při

tomto způsobu vzduchoplavby poháněná

větrem, roztáčí dynamo a dodává energii

do baterií spolu s parním strojem, a je tedy

velká pravděpodobnost, že se bez větších

problémů dostaneme až k pobřeží, Francie

to ale nebude. Chvíli bylo ticho a pak se

Martin zeptal, pro kterou možnost jsme se

rozhodli. Já i Veronika jsme řekli, že volíme

let na jih s pohonem větru. Spadnout do

moře se nám samozřejmě nechtělo. Martin

odvětil, že si to myslel, a povýšeně se otočil

k přístrojové desce. Veronika řekla, že

matematici a technicky zaměření lidé jsou

někdy nesnesitelní, i když je jim teprve

třináct let.

Asi po dvou hodinách letu jsem bratranci nabídnul, že budu pilotovat. Martin ale prohlásil, že bude Graviton raději řídit

sám, protože by se dědovi nemohl podívat do očí, kdyby svěřil jeho vynález takovému technickému neumětelovi, jako

jsem já. Připomněl jsem mu, že děda je již dva roky nezvěstný, takže o nějakém podívání do očí nemůže být ani řeč.

Na to mi bratranec už neodpověděl a jen pevněji sevřel pilotní páku, tak jsme já i Veronika ulehli na lavice a usnuli.

DĚDOVY POZNÁMKY S POPISEM

FUNKČNOSTI MOTOROVÉHO POHONU

VRTULE GRAVITONU


- 13 -

Probudily mě až ranní paprsky slunce. Vyhlédl jsem bočním okénkem. Stále jsme

letěli nad mořem. Martin usnul s pilotní pákou pod hlavou. Zatřásl jsem s ním,

setřel jsem vodní kapky na předních oknech a zavýsknul jsem radostí. Několik

kilometrů před námi byl jasně zřetelný pás pevné země! Byli jsme zachráněni.

Martin prokázal, že ovládání Gravitonu podle dědových instrukcí mistrně zvládl,

a přistáli jsme nedaleko pobřeží. Hned jsme se vydali najít něco k snědku.

Teď jsem se mohl zase blýsknout já

se svými přírodovědnými znalostmi.

Pojmenoval jsem většinu rostlin, na

které jsme při výpravě za potravou

narazili. Když jsem určil i ryby, které se

nám podařilo ulovit v tůni, sklidil jsem

pochvalu Veroniky i Martina a prohlásili

mě za přírodovědce výpravy. Martina

jsme zase na oplátku zvolili vrchním

palubním inženýrem a včerejší

rozepře byla rychle zapomenuta.

ÚLOVEK JSME SPOLEČNÝMI SILAMI UPEKLI

NA OHNI. NEMĚLI JSME CHLÉB ANI SŮL,

PŘESTO TO BYLY TY NEJLEPŠÍ RYBY, JAKÉ

JSME KDY JEDLI.

Dobrý oběd nám spravil náladu a začali jsme plánovat další postup. Dohodli jsme se, že musíme

nejdříve určit naši polohu, abychom věděli, kterým směrem se máme vydat k domovu.

V Gravitonu jsme našli mapy, ale Veronika řekla, že nám teď budou k ničemu, protože si

prý na palubním kompasu všimla, že vítr cestou stále měnil směr z jihovýchodního přes

jižní až na jihozápadní. Navíc se prý směr větru mohl změnit, když jsme spali, takže

můžeme být ve Španělsku, na Sardinii nebo v Itálii a v nejhorším případě i v Africe.

Bez určení polohy jsme ale nemohli vědět, kam se máme vydat. Náhle si Veronika

vzpomněla, že na přístrojové desce je navigátor dědečka Alfonse a že si všimla,

že jeho ručička stále ukazuje naši aktuální polohu. Běželi jsme do kabiny Gravitonu.

Na desce byl připevněn malý globus a nad ním svítil nápis terrametr. Při pohledu

na něj nás dobrá nálada hned opustila. Ručička terrametru bez pohnutí ukazovala

na sever Afriky.

TAHLE ROSTLINA MŮŽE DORŮST

AŽ DO VÝŠKY VÍCE NEŽ PATNÁCTI METRŮ.

ŘÍKÁ SE JÍ SVATOJÁNSKÝ CHLÉB. JEJÍ

LUSK OBSAHUJE NĚKOLIK SEMEN, KTERÁ

SE MOHOU POUŽÍT I JAKO NÁHRADA

ZA KÁVU NEBO SE Z NICH MELE MOUKA

PRO PŘÍPRAVU PLACEK. SYROVÝ LUSK

MÁ SLADKOU PŘÍCHUŤ.

I KDYŽ TENTO ŽIVOČICH PŘIPOMÍNÁ VÍCE HADA, PŘESTO

JE TO RYBA. JMENUJE SE ÚHOŘ A MŮŽE BÝT AŽ METR DLOUHÝ.

DLOUHO BYLO PRO LIDI TAJEMSTVÍM, JAKÝM ZPŮSOBEM A KDE

SE TYTO RYBY ROZMNOŽUJÍ. TEPRVE NEDÁVNO BYLA

NALEZENA VAJÍČKA ÚHOŘŮ V SARGASOVÉM MOŘI NA

VÝCHOD OD SEVERNÍ AMERIKY A ZJISTILO SE, ŽE TYTO

RYBY PUTUJÍ KVŮLI ROZMNOŽOVÁNÍ DLOUHÉ STOVKY

KILOMETRŮ.

Ryba

byla

opravdu

skv

ělá.

A

čkoliv jsme my v

ědci pro n

ěkoho

nesnesitelní, je jasné, že svými znalostmi zachra

ňujeme

výpravy, jako je tato, a jejich

členové by nám m

ěli být

vd

ěč

ní, i když jim je teprve t

řináct let.


19. 7. 1931 19. 7. 1931

NEKONEČNÁ POUŠŤ NEKONEČNÁ POUŠŤ

Veronika řekla, že máme jedinou možnost: najít obydlené místo a lidi, kteří by nám pomohli dostat se zpět domů.

My s Martinem jsme souhlasili, tak jsme rychle doplnili zásoby dříví a znovu jsme vzlétli. Protože Veronika ráno

prokázala skvělé zeměpisné znalosti, byla jednohlasně zvolena navigačním důstojníkem. Intenzivní vítr vanoucí jižním

směrem mocně vzdouval plachty a vzdaloval nás od pobřeží směrem do vnitrozemí afrického kontinentu. Ráz krajiny

se velmi rychle měnil. Zelená úbočí hor vystřídala vyprahlá krajina s velmi řídkým porostem. Brzy však i poslední

ostrůvky vegetace nahradil jen rozžhavený písek. Směr větru začal odpoledne přecházet z jižního na západní, krajina

však byla stále stejná. Nedlouho po západu slunce jsme v dálce před námi zahlédli světla ohňů. Poslední večerní paprsky

dávaly tušit obrysy polorozpadlých stavení obklopených z jedné strany hustým palmovým hájem. Rozhodli jsme se přistát

ve skrytu na okraji oázy, abychom svým příletem nevzbudili paniku. Také jsme chtěli Graviton utajit, dokud to bude

možné. Tiše jsme se snesli do křovisek mezi palmami. Když jsme vyskákali z Gravitonu, Edgard začal na něco usilovně

vrčet. Opatrně jsme se k němu přiblížili a spatřili jsme velkého štíra, který právě začal před psím

útočníkem prchat. Edgard nás možná zachránil od velkých problémů, které by nás čekaly,

kdybychom na štíra omylem šlápli. Martin poznamenal, že si musíme uvědomit, že nejsme

u babičky na zahradě, a budeme muset být velmi obezřetní. Veronika na to řekla, že moc

dobře ví, že nejsme na zahradě u babičky, a že si také dobře uvědomuje, kdo za to

může. Tím pro tuto chvíli naše debata skončila.

ŠTÍR PATŘÍ MEZI PAVOUKOVCE A JE DOCELA NEBEZPEČNÝ.

ZADEČEK MÁ ROZDĚLEN NA DVĚ ČÁSTI. NA POSLEDNÍM

ČLÁNKU MÁ HROT SPOJENÝ S JEDOVATOU ŽLÁZOU, KTERÝ

ZAPICHUJE DO TĚLA KOŘISTI, ABY JI JEDEM USMRTIL.

PŘI PÍCHNUTÍ ŠTÍREM SE BRZY DOSTAVUJE PALČIVÁ BOLEST

V MÍSTĚ NAPADENÍ. DOSTANE-LI SE JED DO KRVE, MŮŽE

DOJÍT AŽ K CELKOVÉ OTRAVĚ.

V

ů

bec jsem nem

ě

la

strach a pro p

ř

íšt

ě

prosím o objektivní

zaznamenávání

p

ř

íhod naší

výpravy.


- 15 -

Vydali jsme se najít pomoc. Opatrně jsme klopýtali po cestě vedoucí do

středu oázy. Zanedlouho jsme došli na konec palmového háje a ocitli

se v tmavé uličce mezi napůl pobořenými domy. Místo vypadalo velmi

nehostinně. Z trosek jednoho z domů nedaleko od nás vyšel muž a spěchal

k ohni. Z opatrnosti jsme se přitiskli do stínu a prohlíželi jsme si jeho

zvláštní oděv. Byl celý zahalen do barevné látky a i kolem hlavy měl roušku,

takže mu z pod ní koukaly jen pronikavé oči. Až potom jsme si uvědomili,

že hledáme pomoc, a že bychom ho měli zastavit. Ta chvíle, po kterou

jsme zaváhali, nám ale pravděpodobně zachránila život.

Právě v okamžiku, kdy jsme vykročili ze stínu, abychom na cizince

zavolali, spatřili jsme u ohně další stejně oblečené muže. Mezi zříceninami

stálo několik stanů a na zemi kousek od nich leželi dva lidé v evropském

oděvu svázaní provazy. Muži kolem nich se hádali o věci poházené na zemi

a přetahovali se o nějaké peníze. Veronika začala lapat po dechu, což dělá

skoro vždycky, když má z něčeho strach. Zeptal jsem se jí, co se děje, a ona

ze sebe pomalu vysoukala jen dvě slova – pouštní lupiči. Pouštní co? Zeptal

se Martin. Veronika konečně popadla dech a začala překotně šeptat, že jsou to určitě pouštní lupiči a že o nich hodně

četla a že musíme okamžitě pryč. Když jsme spatřili dlouhé pušky opřené o sebe kolem ohně, pochopili jsme, že má

Veronika pravdu. Ocitli jsme se ve velkém nebezpečí.

Stáli jsme tam na rozhraní stínu a světla ohňů, ochromeni strachem a neschopni pohybu, když vzduch prořízl hlasitý

jekot. Jeden z mužů ukazoval naším směrem a křikem pobízel ostatní. Ti se přestali prát o ukradené věci a rychlými skoky

se vydali k nám. Už jsme na nic nečekali a obrátili jsme se na útěk. Větve křovin nás při tom šíleném běhu šlehaly do tváří

a za námi se táhnul zběsilý ryk lupičů. V poslední chvíli jsme spatřili Graviton a naskákali poklopem dovnitř. Martin se vrhl

k páce, přitáhl ji k sobě a Graviton se naštěstí poslušně a bleskurychle odlepil od země. Bočními okénky jsme vystrašeně

pozorovali, jak lupiči pročesávají oázu, aby nás našli. Náš odlet v té tmě vůbec nezpozorovali. První naše setkání s lidmi

na africkém kontinentu pro nás nedopadlo zrovna nejlépe.

MÍSTO VYPADALO NEHOSTINNĚ

A POLOROZBOŘENÉ DOMY VRHALY DO KRAJINY

STRAŠIDELNÉ STÍNY. I EDGARD SE KUPŘEDU

PLÍŽIL PŘIKRČENÝ K ZEMI A OPATRNĚ NAHLÍŽEL

ZA KAŽDÝ ROH.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist