načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Gladiátoři - Stephen Wisdom

Gladiátoři
-15%
sleva

Kniha: Gladiátoři
Autor:

Gladiátorské hry římského světa zahrnovaly bitvy pro zábavu a zabíjení pro zisk. Ačkoli neblaze prosluly využíváním válečných zajatců, otroků a odsouzených zločinců, přesto se ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 56.5%hodnoceni - 56.5%hodnoceni - 56.5%hodnoceni - 56.5%hodnoceni - 56.5% 60%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2008-05-23
Počet stran: 64
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: 60 stran : ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Gladiators
Spolupracovali: ilustroval Angus McBride
překladatel Martin Lokaj, Karel Lokaj
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025120859
EAN: 9788025120859
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Gladiátoři patřili nerozlučně k římské společnosti. Pro jejich zápasy se stavěly arény a kupovali zvláště zdatní otroci. Jak na to však pohlíželi sami gladiátoři? Jak žili, stýkali se mezi sebou, rozlišovali se podle svých schopností, připravovali na zápasy, jaká byla jejich zbroj a oblečení a konečně, zda byla i naděje na přežití. O tom všem vypráví anglický historik, zabývající se římskými dějinami. Populární výklad shrnuje základní informace o gladiátorských hrách, gladiátorech, jejich výzbroji, výcviku a způsobu boje.

Popis nakladatele

Gladiátorské hry římského světa zahrnovaly bitvy pro zábavu a zabíjení pro zisk. Ačkoli neblaze prosluly využíváním válečných zajatců, otroků a odsouzených zločinců, přesto se našli i dobrovolní zájemci o gladiátorskou profesi. Atraktivní podívaná byla nade vše: bojovníci byli povzbuzováni k prolévání krve protivníka a prodloužení jeho utrpení. Pro občany i císaře předváděli gladiátoři drama plné násilí – a publikum je za to milovalo. Tato kniha rozebírá, jak se muži – a také ženy – ocitli v aréně. Podrobně rovněž popisuje různé typy gladiátorů, jejich výzbroj a výstroj, jaký byl jejich každodenní život a výcvik – a jak vše vyvrcholilo vstupem do arény.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Gladiátoři" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

12

kem (primarius bellator), jeho bojové schopnosti

jej povznesly na vzor občanům republiky nebo

impéria. Na své spoluobčany učinil takový dojem,

že nechali vyrazit mince zobrazující jeho činy a na

jeho počest postavili sochu.

Gladiátoři, mnohými (včetně Cicerona)

považováni za „ztroskotance nebo barbary“,

se smrti stavěli s odvahou. Právě tato odvaha

měla být vzorem pro přihlížející obecenstvo.

V mysli římského občana, pyšného na svou

kulturu a nadřazenost nad nepřítelem, bylgladiátor v aréně dobrým příkladem spoluobčana.

Pokud bojovníci, kteří byli perditi homines

(zasvěcenci smrti, lidé určení k záhubě), mohli

prokázat v aréně statečnost, nebo někdo bezectný (infamis) mohl takto prokázat chrabrost

a odvahu, pomyslete, co mohl dokázat pravý

římský občan.

NÁBOR

Jen málo Římanů by se rozhodlo stát gladiátorem.

Nazvat někoho gladiátorem bylo považováno za

nadávku. Seneca uvádí, že jednou z útěch pro

matku, která potratila syna, bylo prohlásit, že

„kdyby syn vyrostl, mohl by prohýřit své jmění

a poklesnout tak hluboko, že by zápasil jako

gladiátor.“ Pokrytectví v přístupu společnosti ke

gladiátorům přimělo některé občany, mezi nimiž

byli křesťanští autoři Tertullianus a sv. Jeroným,

otevřeně zaútočit na senátory a hodnostáře, pro

které byl sice společenský status gladiátorů na

úrovni prostitutek, ale kteří sledovali jejich zápasy

v aréně s velkým zájmem. Byl to tento paradox

jejich nízkého společenského postavení, zdánlivě vzrušujícího života a šance získat bohatství,

který k této profesi přivedl muže z lepších vrstev.

Gladiátorské školy získávaly většinu svýchbojovníků na trzích s otroky, ale mezi novými „žáky“

byli také dobrovolníci.

Někteří z těchto dobrovolníků byli zbídačení

muži, kteří prohýřili svá dědictví, jiní přicházeli

jednoduše za vzrušením. Většina gladiátorů však

byla koupena na trzích, šlo patrně o otroky, kteří

upadli v nemilost a byli svými pány prodáni.

Historik Michael Grant odhaduje, že z každých

deseti mužů přijatých do gladiátorské školy byli

nejméně dva svobodnými občany.

V gladiátorských školách (ludi gladiatorii) byli

nováčci podrobeni tvrdému režimu a disciplíně.

Na podporu virtus škola praktikovala trestnýsystém fyzických cvičení, také ale zaměstnávalazkušené maséry (unctores) a trenéry bojového umění

(doctores), kteří udržovali slibné bojovníky zdravé

a v dobré kondici. Kolegové gladiátorů, lovci

šelem (venatores), kteří zápasili a zabíjeli v aréně

zvířata, měli k dispozici podobné služby.

Bylo v zájmu školy udržovat své bojovníky

v relativně dobrém zdraví. Přízrak povstání gladiátorů v roce 73 n. l. nejen utvrdil pohledveřejnosti na gladiátory jako na divoké násilníky, ale

také připomněl školám následky příliš tvrdého

režimu a disciplíny.

Soška thráckého gladiátora. Všimněte si krátkého

zahnutého meče, typického pro tohoto bojovníka.

(British Museum, Londýn) kem (primarius bellator( ), jeho bojové schopnosti rr jej povznesly na vzor občanům republiky nebo impéria. Na své spoluobčany učinil takový dojem, že nechali vyrazit mince zobrazující jeho činy a na jeho počest postavili sochu.

Gladiátoři, mnohými (včetně Cicerona)

považováni za „ztroskotance nebo barbary“,

se smrti stavěli s odvahou. Právě tato odvaha

měla být vzorem pro přihlížející obecenstvo.

V mysli římského občana, pyšného na svou

kulturu a nadřazenost nad nepřítelem, bylgladiátor v aréně dobrým příkladem spoluobčana.

Pokud bojovníci, kteří byli perditi homines

(zasvěcenci smrti, lidé určení k záhubě), mohli

prokázat v aréně statečnost, nebo někdo bezectný (infamis) mohl takto prokázat chrabrost

a odvahu, pomyslete, co mohl dokázat pravý

římský občan.ý


13

Spartakovo povstání, 73–71 př. n. l.

V roce 73 př. n. l. vedl gladiátor Spartacus, rozlícený krutým zacházením s gladiátory, povstání

proti jejich pánům v Capui v jižní Itálii. Řečtí

autoři Plútarchos a Appiános uvádějí, že Spartacus

a jeho druh, Kelt Crixus, přemohli stráže pomocí

kuchyňských nožů. Spartakovo „vojsko“ pak táhlo

krajem a inspirovalo zemědělské otroky ve střední

Itálii, aby uprchli od svých pánů. Povstalci sipostavili tábor na svazích Vesuvu. Jedinou cestu k vrcholku však obsadilo pravidelné vojsko Claudia

Glabera. Podle Plútarcha nechal Spartacus splést

provazové žebříky z výhonků divoké vinné révy,

které mu umožnily zdolat prudké svahy z druhé

strany. Povstalci napadli zaskočené Glaberovy

vojáky z týlu a pobili je. Jak narůstal počet

Spartakových povstalců, rozpory mezi ním aCrixem se prohlubovaly. Oba se nakonec rozdělili

a se svými přívrženci se vydali každý svou cestou.

Crixus a jeho věrní byli poraženi poblíž hory

Garganus čtyřmi legiemi, kterým veleli Lucius

Gellius a Lentulus Clodianus. Spartakovi sepodařilo římské vojsko porazit a na posměch údělu, ke

kterému byl kdysi přinucen, nyní on přinutil své

zajaté římské nepřátele, aby bojovali jakogladiátoři k usmíření ducha zabitého Crixa.

Po dlouhých pochodech a překonání řady

překážek museli Spartakovi povstalci čelit vojsku vojevůdce Crassa, jednoho z nejmocnějších

mužů v Římě, který své vojenské zkušenosti

získal pod velením velkého římského vojevůdce

Sully. Crassovo vojsko nakonec Spartaka porazilo,

Spartacus samotný byl zabit. Zajatí povstalci si

mohli vybrat mezi návratem do otroctví, nebo

strašlivým ukřižováním – 6 000 jich bylo ukřižováno podél silnice via Appia, spojující Capuu

a Řím.

„Ti, kdož jdou na smrt“ –

odsouzení zločinci

Ani gladiátoři, ani venatores (lovci) nebylivystaveni tak strašnému zacházení jako noxii, odsouzení zločinci, kteří byli shledáni vinnými za

loupež, znásilnění nebo vraždu. Zbaveni občanských práv měli nyní jedinou jistotu, že jejich

život vězně skončí v aréně. Pro noxii neexistovaly

masáže nebo výcvik bojového umění. Byli vpodstatě veřejně zlikvidováni, jednoduše se zabíjeli

ve vzájemné krvavé řeži v aréně. Historikové se

domnívají, že noxii mohli být sice ozbrojeni, ale

neměli žádnou zbroj, a že bojovali vpředstaveních smrti proti plně vyzbrojeným gladiátorům-veteránům, jejichž jediným cílem bylo prolít

jejich krev. Je nezbytné uvědomit si rozdíl mezi

vycvičeným a nevycvičeným mužem pro pochoení života potencionálního dobrovolníka nebo

odvedence, v ubikacích a v aréně.

Nábor bojovníků

Nejlepším místem k nákupu budoucích členů

gladiátorské rodiny či skupiny (familiagladiatoria), skupiny gladiátorů vlastněné jejich hlavním

trenérem (lanista), byly trhy s otroky. Lanistae,

obvykle bývalí úspěšní, propuštění gladiátoři, Bronzová figurka thráckého gladiátora. Na přilbě jsou po obou stranách hřebenu na chocholu dobře vidět jemně zpracovaná ozdobná pera. (British Museum, Londýn) dokázali rozpoznat kvality dobrého bojovníka, sami však byli považováni za nejnižší vrstvu společnosti, protože profitovali na smrti jiných bez toho, aby nastavovali vlastní kůži. Byli na stejné úrovni jako pasáci nebo kuplíři. Ve snaze povznést se do vybrané společnosti, jeden lanista sám sebe označil za „obchodního manažera gladiátorské skupiny“ (negotiator familiae gladiatoriae).

Lanista si byl vědom, že obecenstvo ocení

stejně tak fyzickou kondici, jakož i dobrý vzhled

gladiátorů. Podle jednoho nápisu na zdi vPompejích, Crescens, gladiátor zvaný retiarius (bojující se

sítí), „v noci do sítě lovil dívky“. Úspěšní gladiátoři

byli vyhledávanými milenci mužů i žen napříč

společenskými vrstvami. V gladiátorských ubikacích v Pompejích byla nalezena vybraně oděná

žena společně s několika těly mužů. Dokonce se

proslýchalo, že Faustina, manželka císaře Marka

Aurelia, měla pletky s gladiátory,

ačkoli tato pomluva byla šířena

proto, aby vysvětlila vášeň jejího

nezletilého syna (budoucího císaře

Commoda) pro tento „sport“.

Za vlády císařů byly ceny

potenciálních gladiátorů přísně

kontrolovány. Nápis v Seville uvádí

povolené maximální ceny všech

kategorií gladiátorů po celé říši.

Danaos – nový rekrut

Rekonstrukce života a kariéry gladiátora z 2. stol. n. l. jménem Danaos

byla provedena na základě dobových pramenů. Danaův náhrobek

je možné spatřit v Kunsthistorisches Museum ve Vídni.

Ať již byl Danaos odveden

násilím nebo byl dobrovolník,

lanista si ho v ybral pro jeho v ýšku

a svalnatou postavu. Podle studie římských koster

nalezených v Herculaneu, provedené archeoložkou Sárou C. Bisselovou, byla průměrná výška

mužů 1,65 m a žen 1,55 m. Římský jezdec,

nedávno objevený při vykopávkách, byl vysoký

1,73 m – jeho výška představuje preferovanou

velikost pro vojáky a gladiátory.

Danaos a jeho druhové gladiátoři byli do

ubikací buď odvezeni na dřevěné káře, nebo šli

pěšky. Společnost gladiátorům nedůvěřovala, ne

pro jejich nízký společenský status, ale proto, že

od dob Spartakova povstání měli pověst nebezečných rebelů. Po celou dobu dohlížely na Danaa

stráže, aby se nepokusil o útěk nebo sebevraždu.

Pravděpodobně on i váleční zajatci, také koupení

na trhu, měli nasazeny okovy, které je výrazně

omezovaly v pohybu.

Po příjezdu do zabezpečené dvorany školy

bylo ihned patrné, že další členové nové skuBronzová soška gladiátora zvaného

retiarius. Ačkoli zakončení trojzubce

chybí, tato malá figurka ukazuje

jeho velikost a také ochrannou

zbroj – ramenní chránič (galerus)

a chránič paže (manica). (BritishMuseum, Londýn)

15

piny familiae jsou dobrovolníci, nikoli násilně

přivedení. Byli to svobodní muži, kteří neměli

nasazené řetězy, zřejmě proto, že nepředstavo

vali bezpečnostní hrozbu. Propuštění otroci

byli obzvláště žádáni a zacházelo se s nimi

výrazně lépe; lanistae byli přesvědčeni,

že jsou horlivější než jejich násilně při

vedení druhové a že předvedou lepší

podívanou. Petronius Arbiter ve svém

románu Satirikon nechává jednu

z postav, Trimalchiona, vychvalo

vat kladné dojmy z návštěvy gla

diátorské skupiny takto: „Nejlepší

třídenní představení, jaké jsem kdy

spatřil, ne pouze obvyklá skupina

gladiátorů, ale povětšinou samípro

puštění otroci!“

Někdy do arény vstoupili i pří

slušníci vyšších společenských tříd –

Petronius Arbiter se zmiňuje o ženě

ze senátorského stavu, která bojovala jako

gladiátorka. Lúkiános ze Samosaty, jenžaré

nou opovrhoval, se v jednom popisu podrobně

zmiňuje o muži jménem Sisinnes – ten se dob

rovolně přihlásil v městě Amastris u Černého

moře, aby vyhrál 10 000 drachem na výkupné ze

Na těchto malých kostěných destičkách je vyryt den a měsíc, kdy byl gladiátor Moderatus propuštěn ze služeb

svého pána jménem Lucceius. (British Museum, Londýn)

Umělecká vyobrazení ze života gladiátorů senacháze

la na mnoha domácích předmětech v celé říši. Na této

olejové lampičce, typické ukázce výrobkůprodáva

ných před mnoha amfiteátry v den zápasů, poražený

gladiátor přijímá smrt z rukou vítěze, stojícího za

ním. (Ilustrace autora) zajetí pro svého přítele. Nízký společenský status gladiátorů znamenal, že dobrovolníkům působil nesmírnou hanbu. Stali se tzv. infames – lidmi zbavenými osobní důstojnosti, mimo slušnou společnost. Stejně jako prostitutky Danaos a další gladiátoři museli prodávat svá těla za peníze.

Někteří muži však byli arénou přitahováni

a vidina boje způsobila, že jejich touha zúčastnit

se byla příliš silná – dokonce i pro císaře. Císař

Commodus (180–192 n. l.) byl již od svého dětství

gladiátorskými zápasy tak posedlý, že to politické

nepřátele jeho otce Marka Aurelia přimělo kespekulacím, že nebyl synem císaře, ale neznámého

gladiátora. Jisté je, že většinu svého mládí strávil

ve společnosti gladiátorů a jako dospělý bojoval

v pozlacené a drahokamy zdobené zbroji gladiátora zvaného secutor. V době, kdy byl zavražděn,

měl za sebou údajně 700 vítězných zápasů v aréně,

ale historik 4. stol. n. l. Sextus Aurelius Victor

tvrdí, že jeho protivníci byli v yzbrojeni „zbraněmi

z olova.“

Zda také Commodus byl požádán, aby složil

gladiátorskou přísahu „Uri, vinciri, uerberari,

ferroque necari“ (Být pálen, spoutáván, bit, zabit

mečem), nevíme, ale Danaos a ostatní gladiátoři

museli tuto frázi opakovat jako součást své příravy. Spoutání řetězy byla narážka na okovy

kolem krku, a bití na hole, kterými lanistae

pobízeli gladiátory k boji. Smrt mečem hovoří

sama za sebe. Danaos a ostatní byli odvedeni do

svých malých uzamčených cel, umístěných kolem

cvičiště tak, aby mohli neustále přemítat o životě,

jaký je čeká. Dobrovolníci mohli své rozhodnutí

o vstupu mezi gladiátory kdykoli změnit, stačilo

lanistovi zaplatit „výkupné“ v hotovosti. Násilně

odvedení měli před sebou jen výcvik ve škole

a arénu. Ať válečný zajatec nebo privilegovaný

římský mladík, nyní si byli všichni rovni – tvořili nejnižší třídu gladiátorů, tzv. tirones neboli

nováčky.

KAŽDODENNÍ ŽIVOT

Ubytování

Impozantní gladiátorské ubikace v Pompejích

nebyly původně určeny k ubytování. Od roku

62 n. l. se budovy staly výcvikovýmstřediskem gladiátorů, kteří byli získáváni v širokém

okolí a kteří měli bojovat v rovněž impozantní

aréně na druhém konci města. Na žlutýchsádrových omítkách cel se nacházejí nápisy „Iulianus“, Secutor Astyanax se snaží uvolnit ze sítě, kterou na něj hodil retiarius Kalendio. Na dalším výjevu z mozaiky v Madridu je retiarius poražen a secutor se ho chystá zabít. Za Kalendionovým jménem se nachází Θ (theta), značka smrti. (Ilustrace autora)

KAŽDODENNÍ ŽIVOT

Ubytování

Impozantní gladiátorské ubikace v Pompejích

nebyly původně určeny k ubytování. Od roku

62 n. l. se budovy staly výcvikovým střediskem gladiátorů, kteří byli získáváni v širokém

okolí a kteří měli bojovat v rovněž impozantní

aréně na druhém konci města. Na žlutýchsádrových omítkách cel se nacházejí nápisy „Iulianus“,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist