načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Génius – Hra – Leopoldo Gout

Génius – Hra

Elektronická kniha: Génius – Hra
Autor: Leopoldo Gout

– Nikomu nevěř. Každá kamera je oko. Každý mikrofon ucho. Najdi mě a společně ho zastavíme. Hra: Z celého světa se sjelo dvě stě mladých géniů a zanedlouho se utkají v soutěži, kterou vymyslel a sponzoruje Kiran Biswas – celým světem ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 298
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Genius - The game přeložil Petr Eliáš
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3562-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nikomu nevěř. Každá kamera je oko. Každý mikrofon ucho. Najdi mě a společně ho zastavíme. Hra: Z celého světa se sjelo dvě stě mladých géniů a zanedlouho se utkají v soutěži, kterou vymyslel a sponzoruje Kiran Biswas – celým světem obdivovaný mladý podnikatel a vizionář. Hodina H se blíží. Hráči: Rex – ačkoliv je mu teprve šestnáct, patří mezi nejlepší světové programátory a hackery. Tenhle americký Mexičan je odhodlaný najít svého bratra, který zmizel neznámo kam. Tunde – čtrnáctiletý technologický génius-samouk. Na skládkách pod horkých africkým sluncem hledá součástky a staví z nich skvěle fungující stroje. Svým talentem přilákal pozornost diktátorského generála, který po něm chce sestrojit velmi nebezpečnou věc. Vyhrožuje mu tím nejhorším trestem, pokud svůj úkol nesplní. Barevná vlčice – jedna z nejuznávanějších čínských aktivistek a blogerek. Odhaluje nekalé praktiky politiků a byznysmenů a teď se na ni soustředí všeobecná pozornost. Její otec totiž uzavřel podezřelý obchod se zkorumpovaným čínským obchodníkem. Co je v sázce? Víc, než si dokážete představit...

(hra)
Zařazeno v kategoriích
Leopoldo Gout - další tituly autora:
Génius – Hra Génius – Hra
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Génius – Hra

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Leopoldo Gout

Génius – hra – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

CONTENTS

Prolog

ZMIZENÍ

0. REX

Část první

POZVÁNÍ

1. REX

2. Tunde

4. REX

Část druhá

HRA

7. REX

10. REX

13. REX

16. Rex

Část třetí

VŠECHNO,

CO SE POVZNÁŠÍ,

SE MUSÍ SETKAT

19. REX

22. Rex

25. Rex

Část čtvrtá

HODINA H

28. REX

PODĚKOVÁNÍ


HRA


Pro Ines Celestii, Leopolda Valeria a Caitlin:

Los amores de mi vida.


Od: Rex_n_effex@doupe_revoluce.com

Předmět: Vítej na palubě

Albert Einstein kdysi prohlásil: „Pravým důkazem

inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.“

Měl pravdu. Lidi, které znám, měli vždycky v rukávu trumf

v podobě kreativity. A věk je nikdy nezastavil. Kimu

Ungyongovi bylo osm let, když studoval v NASA astrofyziku.

Taylor Wilson postavil fúzní reaktor ve čtrnácti. Síla, co?

Moje maličkost napsala počítačový program, který jediným

kliknutím najde pohřešovanou osobu. A to mi ještě nebylo

dvacet.

Říkají o nás, že jsme „neobyčejní“, ale přesto jsme jako ty.

Chodíme do kina, hádáme se s rodiči, dovedeme se po uši

zamilovat a litujeme, že nám to nejde drobátko líp na

skateboardu. Akorát k tomu všemu máme mozek, kterému

bílé pláště říkají „organický počítač“. Sami jsme si to

nevybrali, zkrátka je to tak.

A víš, co je na tom nejlepší? Všichni ostatní nás odepsali.

Ještě před dvaceti lety by po mně a mých kamarádech

neštěkl pes. Po mně, protože jsem z chudé rodiny, po nich,

protože pocházejí z míst, která jsou každému ukradená

nebo je lidi nenávidí. Jenže teď máme technologii a ta nám

dává křídla.

Posaď mě k počítači a napíšu každý program, o kterém

se ti kdy snilo. Dej kámoši Tundemu součástky z hodinek

a postaví funkční mobil. Kámoška, co se jí říká Barevná

vlčice, zase vyřeší jakýkoli problém.


Svět, v němž vyrostli naši rodiče, je tentam. Stará pravidla

jsme zahodili. Budoucnost tvoříme my. My jsme otcové

zakladatelé. Zařiď nám dost rychlý internet a kuřecí křidýlka

v medu a česneku a napravíme svět.

Ty opravdu zajímavé věci si nechám až na později. Měl jsem

chvilku čas, tak jsem ti chtěl napsat aspoň tohle. Abys věděl,

proč mám na webu status Běžím o život.

Víš, když se kácí les, lítají třísky. A máš lidi, co třísky z duše

nenávidí. Někteří z nich bohužel mají tasery a právě teď

nahánějí mě a mé kámoše po světě. A to je z našich

problémů ještě ten nejmenší.

Revoluce už je tu. Vítej na palubě. Jo, a připrav se,

že budeš utíkat.

Zatím,

Rex Huerta


Každá dostatečně pokročilá technologie

je k nerozeznání od kouzel.

ARTHUR C. CLARKE, PROFILY BUDOUCNOSTI (19 61)



PROLOG

ZMIZENÍ



Dreamtime

Walkabout

Teo

Satellites

Drones

0. REX

Ta noc, kdy Teo zmizel, začala jako každá jiná.

Seděl jsem u stolu a snažil se dodělat pár projektů, než na mě padne únava, když vtom se otevřely vchodové dveře. Panty byly rezavé a skřípaly, jako když se přejede nehtem po talíři. Máma mě už dávno prosila, abych je namazal, ale to by nedávalo smysl. Ty panty jsme měli místo alarmu.

Samotné zaskřípění dveří by mě normálně vůbec nevy­ vedlo z mí ry.

Chodila k nám spousta lidí. Někdy dokonce ještě před snída­ ní. Ale teď bylo těsně před půlnocí a celé město spalo.

Všude byl klid.

Okamžik trvalo, než se mě plíživě zmocnil strach.

Zhasl jsem stolní lampičku a nahlédl do chodby k ložnici ro­ dičů. Oba spali, schoulení k sobě, a táta chrápal.

Teovy dveře byly zavřené, a on je zavíral, jen když šel spát.

Tak kdo tedy otevřel ty vstupní dveře?

Zaklonil jsem se v židli, abych viděl za roh, směrem k přední části domu. V přítmí nebylo skoro nic vidět.

Očima jsem propátrával místnost, a  jak jsem přivykal tmě, začal jsem rozeznávat obrysy. Gauč. Televize na stolku. Nic ne­ obvyklého...

„Jsi to ty, strejdo Bobby?“ zeptal jsem se pokud možno po­ tichu.

Nic.

Strýček Bobby (nebyl to můj opravdový strýc) se u nás občas zjevil dočista namol. A když byl opilý, prozpěvoval si mexické pí s n ič k y, corridos, z plných plic a s těžkým gringovským přízvu­ kem. Podle mě byl hluboko uvnitř meximorf a věřil, že má v sobě Mexičana, který se snaží prodrat ven. S tátou si rozuměl, protože oba Mexiko chápali. Bylo zábavné je sledovat, jak poznávají stovky stromů a rostlin podle jejich „léčivých“ schopností (to jest podle obsahu alkoholu).

Táta prohlašoval: „Věděl jsi, že v Evropě plesnivou kukuřici vyhazujou? No vážně! V Mexiku je huitlacoche jako kaviár!“ A strejda Bobby jen souhlasně přikyvoval.

Jenže strejda Bobby nikdy nechodil takhle pozdě.

V tu chvíli se mi sevřelo srdce.

Tak jo. Dobře. Tohle zvládneš. Jdi vzbudit tátu.

Rukama jsem horečně hledal na stole něco na obranu. Na­ hmatal jsem šroubovák. Sice mrňavý, ale nic lepšího jsem neměl.

Raz... dva... a nic.

Vstal jsem a vyplížil se do obýváku, připraven z plných plic zavřeštět, levou ruku zaťatou v pěst, a –

Byl to Teo.

Rázem se mi ulevilo. Ale pak jsem se rozčílil.

„Vyděsil jsi mě, málem jsem se –“

Teo si přiložil prst na pusu a umlčel mě. Vykoukl z okna, jako by chtěl ze tmy něco vyčíst, a pak řekl: „Jdi k sobě, zavři se tam a zůstaň tam do rána. Za žádnou cenu nevycházej z pokoje.“

„Jak to myslíš? Proč?“

„Odcházím, Rexi. Nechci, aby to máma s tátou věděli.“

„Kam?“

„Na výpravu.“

Byl jsem zmatený. „Na výpravu? Co to říkáš? A kdy se vrátíš?“

„N i k d y.“

Měl jsem se zeptat, co se stalo, ale nezeptal.

Cameras

Products

Consumer

Path Credit cards

Byl jsem dočista zcepenělý, nedostal jsem ze sebe ani slovo.

Teo mě zavedl do pokoje, posadil mě na postel a já se zamra­ čil. „Nechci, aby se o mě naši báli. Nic se neděje. Zvládnu to.“

„Já to nechápu. Proč se nevrátíš?“

Teo jen hleděl do tmy. „Blíží se něco velkého a já toho chci být sou částí.“ Pak se mi podíval zpříma do očí a dodal: „Svět se změní, bráško. Všichni budeme muset změnit defaultní nasta­ vení a já jen doufám, že na to všechny dokážu včas upozornit. Tak ahoj, Rexi.“

„A co máma s tátou?“

„Dohlídni mi tu na ně.“ Teo vstal.

„Počkej! Já tomu nerozumím. Proč to děláš?“

„P r o t o ž e mu s í m .“

Pak odešel.

Dveře naposled vrzly a pak bylo ticho. Podíval jsem se oknem ven a hledal ve tmě Tea, ale nic jsem neviděl.

Byl jsem ospalý. Zmatený. A vyděšený.

Tolik jsem se bál, že jsem se nedokázal pohnout.

Pak jsem prostě usnul. 0.1 Druhý den ráno mě ani nepřekvapilo, že je vážně pryč.

To slovo: nikdy.

Nic horšího nikdo jaktěživ neslyšel.

Teovo tajemné zmizení bolelo. Hluboko uvnitř, jako bodnu­ tí nožem. A nadcházející dny naplnil strach, obavy a hrůza. Hrůza, protože kdybychom zavolali policii, všichni by se do­ zvěděli, jak je to s občanstvím mých rodičů, a kdybychom ji nezavolali, znamenalo by to, že jsme pátrání po bratrovi tak nějak vzdali.

Donekonečna jsme to rozebírali, hodiny odtikávaly minutu za minutou a my se nakonec rozhodli, že policii přece jen zavolat musíme. Dělali, co mohli, ale bez důkazů o zločinu Tea nakonec odepsali jako uprchlíka. A tím to pro ně haslo. Bylo nám jasné, že i přes mírný přístup Kalifornie k nelegálním přistěhovalcům už policii znovu volat nemůžeme.

Ale je úžasné, jak rychle si člověk na leccos zvykne. I na takhle mučivé trápení.

Bolest se nakonec proměnila v otupělost a pak v slzy. Od kaž­ dého jídla máma vstávala, odcházela do ložnice a polykala při­ tom slzy. Všechno, co uvařila, bylo mdlé, jako by její slzy vymyly z jídla veškerou chuť. A to vařila moc ráda. Pracovala v thajské restauraci pár ulic od nás a o víkendech s oblibou vytvářela ne­ uvěřitelné švédské stoly, prohýbající se po krmy jako chim chum, chiles en nogada, panang gai a papatzules. Ale to je pryč.

Zhoršilo se to natolik, že už jsem se nenajedl ani já s tátou. Seděli jsme a poslouchali mámin pláč, až to táta nevydržel, od­ strčil židli a tichounce zaklepal na dveře ložnice.

Až do rána nevyšli ven.

Uložil jsem se pak do postele, častěji jsem však usnul u stolu s hlavou na klávesnici a nedojedenou sušenkou v ruce.

Všichni znají obvyklé fáze smutku.

První přišlo popírání.

Seděli jsme kolem telefonu přesvědčení, že co nevidět za­ zvoní. Že se ze sluchátka ozve Teo, zasměje se a omluví se, že nám nadělal tolik starostí. Pak řekne, že se vrátí domů, že má za sebou bláznivé dobrodružství a už se nemůže dočkat, až nám o něm bude vypravovat.

Popírání rychle přešlo v hněv.

Neustále jsem si v hlavě přehrával nedávné interakce s Teem. Nebyly dvakrát příjemné. Poslední měsíce byly prodchnuté ne­ přátelstvím a zklamáním. Kvůli politickému hackování prošel na fakultě celou řadou drtivých, zdlouhavých bojů a nakonec odešel. Zahořkl, vykašlal se i na biologii a veškerý čas trávil na fórech, kde se scházejí političtí hackeři a anarchisté. Zapojil se do radi­ kální skupiny hackerů, která si říká Terminal. Byla to pochybná parta. Podnikali útoky na webové stránky nadnárodních korpo­ rací a totalitních režimů, vyřazovali je z provozu nebo měnili jejich obsah. Ale Teo je bránil, že prý dávají moc bezbranným a aspoň něčeho dosáhnou.

„Ano, jenže ničeho dobrého,“ namítal jsem na to vždycky.

„To jen tak vypadá,“ odpovídal.

Na rozdíl od Teova vzteku se ten náš hněv rozptýlil. Nedo­ kázali jsme ho nenávidět dlouho. Trvalo to několik měsíců, na­ konec však máma s tátou ten smutek přetavili v jakési otupělé smíření.

Táta se ze všech sil pustil do práce ve vinařství, dřel jako kůň v lisovně. Měl tam všechno na starosti, protože měl skvělý nos. Občas jsem vtipkoval, že ucítí aroma hroznů, ještě když je vinná réva pouhou sazeničkou. On však neusínal na vavřínech, a když ho povýšili, pracoval víc než všichni okolo.

Máma vybudovala v Teově pokoji svatyni. Nic velkého, při­ pomínalo to spíš křížky, co člověk tu a tam vidí u silnice, kde někdo narazil do stromu nebo při návratu z večírku převrátil auto na střechu.

Ten pomníček o Teovi vypovídal víc, než si on sám kdy při­ znal.

Fotku, kterou sem máma dala, míval ze všech svých fotek nejmíň rád. Vypadal na ní hubený, měl podivné vlasy (a Teo svým vlasům věnoval nemalou péči) a usmíval se tak nějak nakřivo. Byla to zkrátka „momentka“, jak se říká, a přestože na ní nebylo patrné, jak se Teo dovedl vyšvihnout, zachycovala, jaký do­ opravdy byl. Pod všemi těmi detaily, na něž tolik dbal, byl jeden z nás. Chtěl, aby ho lidi měli rádi, chtěl mezi ně patřit.

Asi osm měsíců po Teově zmizení se začalo vypařovat i jeho jméno.

Brzo už to nebylo Teo tohle nebo tamto, ale „tvůj bratr“ nebo „n á š s y n“.

Na pomníček sedal prach.

Táta s mámou si každý svým vlastním způsobem zvykli na skutečnost, že Teo je nadobro pryč, že se nikdy nevrátí a naše rodina je v troskách.

Jenže já ne.

Jistě, mlelo se to ve mně všechno úplně stejně.

V noci mi to nedalo spát, ležel jsem a v duchu smlouval. Na­ bízel jsem absurdní řešení – sebe za Tea kupříkladu – všem vyš­ ším mocím, které mi jen přišly na mysl. Samá lepší nabídka. Žádná z těch mocí ji však nepřijala.

Tahle fáze mi dlouho nevydržela.

Deprese udeřila náhle a tvrdě. Skoro mě položila.

Hluboká prázdnota, jako když na nebi schází měsíc.

Vztekal jsem se, smutnil, ale ani na chvíli jsem to nevzdal.

Kolečka se mi v hlavě neustále točila. Zkoumal jsem každič­ ký centimetr Teova pokoje, protože jsem byl přesvědčený, že po sobě musel zanechat nějakou stopu. Prošel jsem všechny knihy, prohlédl koberec, podíval se pod něj, prohledal jsem stůl i všech­ ny drobnosti.

Testoval jsem vlákna. Měřil světlo. Dokonce jsem triangulo­ val polohu všech předmětů v místnosti – od ponožky pod postelí až po kuličku v odsávacím průduchu – a projel je párovacím pro­ gramem.

17

Tady je nákres:

Nákres Teova pokoje

Cokoli jsem vyzkoušel, každý test, který jsem provedl, všech­

no dopadlo stejně. Nic.

Žádná stopa, žádné řešení.

Teď když byl Teo pryč, svět byl temnější, možností ubylo. Ale

přestože všechny naše plány a všechny naše sny o objevitelských

výpravách působily dětinsky a vzdáleně, nikdy jsem je nepustil

z hlavy. Že se můj svět smrskl, ještě neznamenalo, že budu ne­

činně sedět. Ne, posbíral jsem všechnu bolest a všechen vztek

a zklamání a smutek a něco s nimi udělal.

Fáze měsíce

Mějme x, y, z a x

, y

, z

jako

kartéz ské souřadnice měsíce a S

1

, respektive S

z

x = x

cos(n‚t) – y

sin (n‚t),

y = x

sin (n‚t) + y

cos(n‚t),

z = z

Roz v inout linku, kterou je obrázek

nakreslen – každá linka = prům. 22

mm

zhruba 625 linek – celková délka

= 625 × 22

= 13 750 – 13‚75 metru

dvojnásobek délky pokoje

M sleduje vzorec

M = n (n

z

+ 1 )/2 ,

což je výpočet magické konstanty

Medián roz s ahu všech knih je 64 000 slov.

1) F arma z vířat (29 966 slov)

2) K onec civ ilizace (65 531 slov)

3) Pán much (62 481 slov)

K o l m i c e !!

kategorizace

z pohledu ode dveří

vchod

DVEŘE

stůl

postel

stolička

stolička

knihovna

okno

Jednoho dne jsem začal psát kód a nepřestal jsem.

Plynuly dny a týdny.

Jedl jsem u počítače. Pil jsem jenom kávu. Občas jsem si do­ šel na záchod nebo si rychle zdříml, ale jinak jsem pracoval bez jediné přestávky.

Po dvou měsících se zrodil WALKABOUT. 0.2 WALKABOUT byl ten nejsložitější program, který jsem napsal.

Zdroják tak složitý, že jsem sám nevěděl, jak jsem ho dal do­ hromady. Tak šílený, že se dal pořádně rozběhat leda na kvanto­ vém počítači, tedy na přístroji, který pracuje na kvantové úrovni. Ta nejostřejší technologická špička. Počítač, který běží desetmi­ liardkrát rychleji než laptop, co máš na stole. Takový se nevidí každý den.

WALKABOUT byl zkrátka a dobře mystický.

Jo, drobátko přeháním, ale fakt jen trochu.

V kultuře Austrálců neboli Aboridžinců je tradicí, že se mla­ dí muži vypraví do divočiny a musí o samotě přežít až půl roku. Tomu se říká Walkabout.

Je to zkouška dospělosti.

Je to pauza, únik z normálnosti. Čas vymezený k úvahám o tom, co chceš v životě dokázat, čím chceš být.

A je to taky posvátný obřad, při němž se adept může přenést i na duchovnější úroveň, do stavu, kterému se říká čas snění. Pří­ tomnost se tu prolíná s minulostí a budoucností. V čase snění můžeš navštívit své předky a skrze ně najít odpovědi na všechny otázky života.

Když Teo odcházel, řekl mi, že má před sebou výpravu na zkušenou.Consumer data

Já ho hodlal najít s pomocí digitálního ekvivalentu času snění.

Myšlenka programu byla jednoduchá: Každý den, každou hodinu tě nahrává kamera. Když zrovna není v koutě pokoje, kde právě vysedáváš, určitě číhá na střeše benzinky, kolem kte­ ré jsi teď prošel.

Kamery jsou v obchodech.

Jsou v nákupních centrech, na letištích, dokonce i na nádra­ žích.

Jsou zabudované v telefonech a počítačích.

A co víc, jsou i na obloze: v družicích a dronech.

Pokud nežiješ hluboko v lesích nebo v batysféře na dně oceá­ nu, někdo tě sleduje, a nejspíš je takových lidí spousta. Krucinál, dokonce i hluboko v lesích nebo na dně oceánu tě člověk najde, když hodně chce.

A víš ty co? Je hromada lidí a programů, co se na záznamy z těch kamer dívá. Sledují, kam jsi šel, s kým ses potkal, co jsi dělal, a hlavně co máš v plánu dělat. Prediktivní analýza. Digi­ tální prozíravost. Elektronické Kassandry. Je jednadvacáté stole­ tí, příteli. Pochopitelně tě někdo sleduje.

A teď něco, co nečekáš: WALKABOUT funguje jinak.

Jistě, pohybuje se po hlavních linkách a tu a tam se nějakou tou kamerou podívá.

Ale nestojí na technologii.

Jejím základem jsou data.

Chceš někoho najít? Nezabývej se pozicemi a mapami.

Zabývej se tím, co si dotyčný koupil.

Zabývej se tím, co jedl.

Jsme spotřebitelé v konzumním světě. Člověk si ani neodsko­ čí, aby přitom nezakopl o deset značek a produktů.

Jen si to zkus.

Zkus ujít pět metrů a nepotkat přitom něco, co sis koupil. Ne­ povede se ti to, leda bys žil v lese.

Všichni za sebou necháváme cestičku z drobků v podobě vý­

robků.

Ať je Teo kdekoli, potíž s jeho hledáním bude v tom, že se ne­

bude chtít nechat najít. Ví, že za ním zůstávají datové stopy. A bude se je snažit skrývat. Bude se pokoušet setřít své digitální otisky. Ale jestli se po vzoru domorodců neusadil někde v jesky­ ni, pár stop se určitě najde.

Výběr Teových oblíbených věcí:

Kapely: M83, Nozinja, Grimes, Jessie Ware,

Blood Orange, Crystal Castles, Trust,

mind.in.a.box, Frank Ocean, Death Grips

Značky/produkty: Fred Perry, Zeiss, Band

of Outsiders, Oculus Rift, 3D Robotics, Apple,

Touch Wood

Knihy:

Digitál jako hybatel společenské změny

od Jennifer Earlové a Katriny Kimportové, Sněžná

havárie od Neala Stephensona, Nádherný život

od Steohena Jaye Goulda, Temná věc od Jamese

Alfreda Ahoa, Ironie svobody slova od Owena

M. Fisse a Hříšníci od Pat Cadiganové.

A najde je právě WALKABOUT.

Jakmile ho spustím, je Teo v podstatě nalezený.

Problém je, že ke spuštění je potřeba kvantový počítač,

a funkčních kvantových počítačů existuje jen šest. Abych roz­ cho dil WALKABOUT a našel Tea, budu se muset vypravit do Moskvy, Paříže, Toronta, Buenos Aires, Sydney nebo Bostonu.

21

A

Var

(0,0)

Coordinates

X

Y

K žádnému z nich to není ze Santa Cruz zrovna blízko.

Žádný z nich se nedá hacknout online.

Jenže já byl odhodlaný.

Seženu kvantový počítač.

Ale jak?

ČÁST PRVNÍ

POZVÁNÍ

The cloud

Biotech

1. REX

6 DNÍ, 7 HODIN A 39 MINUT DO HODINY H

Tunde: Děje se něco velkýho, přátelé.

Zpráva od nejlepšího kámoše Tundeho mi na telefonu vysko­ čila v úterý ve 3.01 ráno.

Přečetl jsem si ji až o dvě hodiny později a tou dobou už měl spadlý systém.

Žádné e­maily. Žádné zprávy. Žádné hovory.

A tak jsem si musel okusovat nehty, dokud se zase nepřipojí. A upřímně, vzhledem k technice, se kterou pracuje, to mohlo tr­ vat dost dlouho. Nejspíš několik hodin.

Jenže když Tunde řekne, že se děje něco velkého, rozhodně nepřehání.

A já se nemohl dočkat, až uslyším, co to je.

No nic, jak jsem říkal, bylo úterý a to znamenalo vstát v pět, aby mě táta mohl cestou do práce vysadit na autobusové zastáv­ ce. Tam chytím autobus v pět čtyřicet do santacruzského Mezi­ národního biotechnologického centra. To je laboratoř, která se specializuje na biochemikálie jako aktivátory a inhibitory, které se používají při chemických reakcích. S nimi se dá vyrobit všech­ no od mýdla po pivo.

Já tu však nebyl od vymýšlení molekul. Mým úkolem bylo upgra dovat servery na soukromý cloudový model, se kterým jsem si pohrával. Lidi tam byli typičtí chemici: s kádinkami jim to šlo, se softwarem už tolik ne.

Já psal kód a oni mě krmili koblihami.

Jo, a taky mi platili. V aldehydech.

Ano, v aldehydech.

Glutaraldehyd, hodňoučký aldehyd odvedle


27

Koblihy

O aldehydech potřebujete vědět jedinou věc. Jsou to organic­ ké sloučeniny, které se dají uklohnit v laborce. Najdete je v par­ fémech, šamponech, deodorantech a jinde. Taky se s nimi skvěle uklízí. Proto jsem si je bral.

Každé úterý jsem se totiž taky brzy ráno vyloupl na North High a potkal se tam s panem Jawandou. Pan Jawanda je místní školník a měli jsme spolu dohodu.

Já mu nosil výběrové aldehydy a on mě o víkendech pouštěl do počítačové učebny. Oba jsme si přišli na své. Pan Jawanda si alde­ hydy míchal do čisticích prostředků a vyráběl tak mocné roztoky, že chodby vydržely čisté celé měsíce. Ředitel Yates si nemohl vy­ nachválit, jak se všude všechno blýská. A já mohl krotit síly rela­ tivně nových počítačů a slušně dimenzovaného serverového sys­ tému. K tomu bych se z domova nedostal.

Pět ráno je na mě ale hodně brzo. A nebýt mého přirozeného neklidu a Tundeho zprávy, na první hodině, na fyzice s profeso­ rem Wagnerem řečeným „Psí čumák“, bych spal jako dudek.

Když jsem přišel na střední, slyšel jsem od starších spolužá­ ků, že Wagner je ukrutně nudný, ale říkal jsem si, že bude spíš přísný a zřejmě neví, jak studenty inspirovat. Proto taky všichni nenáviděli matematiku se „Zmuchlaným ksichtem“ Jenkinso­ vou. Matiku učila asi tak, jako se léčí rakovina. Byl to boj.

Ale v tomhle případě měli spolužáci pravdu.

Profesor Wagner dokázal i ty nejúžasnější fyzikální poznat­ ky – dejme tomu z kvantové mechaniky nebo teorie chaosu – po­ dat, jako když někdo osmaosmdesát minut předčítá slovník.

A ještě ke všemu leccos vykládal špatně.

Loni, to jsem byl v prváku, jsem ho neustále opravoval. Dost brzo jsem zjistil, že to je chyba. Nejenom že středoškolští uči­ telé nenávidí, když je studenti opravují. Ostatní studenti to ne­ návidí ještě víc. Všichni si na mě ukazovali a smáli se mi a kaž­ dou chvíli mi někdo do skříňky skrz mřížku ve dvířkách nalil

Aldehydy

Server


28

šroubky

pružinové šroubkypřída vná ka beláž –

červený

= kladný

OL E D dotykový displej,

připevnit 4 mikrošrouby – uzemněné

– plastové pouzdro

bateriový modul

POC HO PIT E L NĚ JINÉ MĚŘÍTK O!!

STARÝ, vyřezaný výtisk

Resnickovy knihy

prostor pro ukrytí

tabletu

audio v stup

svorka L598

(tvarovatelná)

centrální

motherboard

koax iální

kabely

průhledné plex isklové

pouzdro

limonádu. Dlouho jsem nevěděl proč, a měl jsem na to přijít

mnohem dřív.

Ale jedno pozitivum tu je: profesor Wagner se konečně dostal

k oscilaci a gravitaci a všichni (tedy všichni kromě mě) si se sklo­

penými hlavami horečně škrábali poznámky a co nejpozorněji

poslouchali. Byli tak zabraní do výkladu, že si nikdo ani nevšiml,

že na svém učebnicovém tabletu programuju.

Jak už jméno napovídá, je to učebnice a tablet v jednom.

V mém případě jde o tablet zapuštěný do starého výtisku Zákla

dů fyziky od Resnicka a Hallidaye.

Dá se vyrobit za pár stovek dolarů. Stačí vzít čtyřapůlpalcový

OLED displej, bateriový modul, předformátovanou čtyřgigovou

SD kartu a jakoukoli dost velkou knihu, do které se tablet scho­

vá. Pak už jenom zbastlit dohromady a voilà!

Podomácku vyrobený tablet


29

Stihl jsem napsat dva řádky vypečeného mikrokódu pro ja­ zyk symbolických adres, když vtom tablet zabzučel.

Tunde byl zase online.

Naija Boi: Dostals zprávu?

KingRx: Jasně. došly ti odpovědi? Řekni mi, co se děje. Chcípám tu.

Naija Boi: Klídek, kámo. Čekám na Barevnou vlčici.

KingRx: Hm. Aspoň naznač.

Naija Boi: Změní nám to život

KingRx: To jako vážně?

Na North High jsem nikoho neměl.

Ale venku, za těmi nudnými cihlovými zdmi, to byla docela jiná písnička. Měl jsem DOUPĚ. Vždycky to vyslovím s drama­ tickým přídechem, jako když začíná Beethovenova Pátá.

Říkáme si DOUPĚ, protože to zní skvěle a exkluzivně. Zvlášť vzhledem k tomu, že jediní členové jsou Tunde, Barev­ ná vlčice a já. Jsme nejlepší kámoši, i když jsme se nikdy nepotka li a já s Tundem ani nevíme, jak se Barevná vlčice do­ opravdy jmenuje.

Tundemu (aka Naija Boi) je čtrnáct. Je to venkovský kluk z Nigérie, má rád hip hop a fotbal. A shodou okolností je taky in­ ženýr samouk s tou nejfamóznější pamětí na světě.

Barevné vlčici (aka Barevná vlčice) je šestnáct. Je ze Šangha­ je a patří mezi nejproslulejší (a nejtajemnější) aktivistky a blo­ gerky. To ona nás dala dohromady. Detailů vás ušetřím, protože ona to beztak vypravuje nejlíp.

Jak jsem říkal, Tunde nemá ve zvyku přehánět. Jako každý inženýr, který za něco stojí, je superracionální. To neznamená, že je s ním nuda. Znamená to jen, že se drží faktů.

Takže jestli říkal, že nám ta věc změní život, v zásadě to zna­ mená, že nám vážně změní život.

Naija Boi: Barevná vlčice bude brzo online. Můžem zatím pro brat

goniofotometry?

KingRx: Tak jo. Ale jakmile se logne, všechno nám řekneš a ne­

budeš nás napínat. Přesně za jedenáct minut končí první

poločas.

1.1 Tak jo, probereme goniofotometry.

Když jsem o goniofotometru slyšel poprvé, taky jsem si musel najít, co to je.

Je to přístroj na měření světla.

Tunde se snažil vylepšit svou solární elektrárnu (vysvětlí vám to potom), ale obnášelo to dost komplikované kódování a on se dostal jen k poměrně zastaralým počítačům. Asi tak dvacet let zastaralým. Jako PC­DOS 6.3. Vytáčelo ho to doběla, ale měl kliku, protože já čirou náhodou rád trápím mozek psaním pro­ gramů pro prastaré kompy. Je to něco jako překládat HTML na papyrus.

Fungovalo to jednoduše. Tunde mi poslal hromadu údajů ke zlepšovákům pro tu svou elektrárnu a taky obecnou představu o tom, jak by to mělo nakonec vypadat. Já měl přijít na to, jak to vyřešit na softwarové úrovni. V tomhle případě instaloval nové heliostaty (zrcadla, která odrážejí sluneční světlo směrem k vr­ cholku sběrné věže).

Naija Boi: Takže ten goniofotometr se propojí se spektroradio­

metrem.

KingRx: Ehm, a to je co?

Naija Boi: To je snad jasný, ne? Měří spektrální intenzitu záření

slunečního světla.


31

KingRx: Aha, jasně. To dává smysl, Tunde. Já si to jenom nakreslím. Naija Boi: Hahaha. Tyhle tvoje fórky. KingRx: O čem byla řeč? Naija Boi: O spektrální intenzitě záření – KingRx: Jasně, jasně. Takže o svítivosti? Takhle z hlavy mě napadá

vzoreček for(int i=1, <=2;i++). Dává to smysl? Naija Boi: Jo, to je skvělý. Díky. Znovu mi zavrněl tablet. Na displeji vyskočila ikonka s obličejem Barevné

vlčice. V typických tmavých brýlích, s fialovou

parukou a... S překvapením jsem zjistil, že má

v nose piercing. Ten jsem ještě neviděl.

Barevná vlčice: Nazdar kluci. Zase koumesíte? KingRx: Co asi jinýho? Barevná vlčice: Tunde, dostala jsem zprávu. Co se děje? KingRx: Leze mi s tím na nervy. Nechtěl nic říct, dokud

tu nebudeš. Barevná vlčice: Tak jsem tady. KingRx: Vyklop to, Tunde. Naija Boi: Chystá se soutěž. Jmenuje se Hra a do Boston Collective

se sletí dvě stovky nejchytřejších lidí do osmnácti let z celýho

světa. Všechny náklady jsou placený. O co se hraje, to netuším. Barevná vlčice: To zní parádně. Kdo to pořádá? Naija Boi: Kiran Biswas. KingRx: To si děláš srandu. Barevná vlčice: :­O! Kiran Biswas byl shodou okolností největší zvíře v oblasti

technologie, kybernetiky, futurismu a designu. Často se mluvilo

o Kultu Kirana, a vůbec to nebylo přehnané. V pouhých osmnác­


32

ti letech byl nejenom generálním ředitelem OndScanu, jedné z nejmocnějších technologických firem světa, ale taky bojoval za sociální spravedlnost a byl vyhlášený rovnostář. A abych neza­ pomněl, byl taky vysoký, tmavý a pohledný.

Nechybělo mu nic.

Skutečnost, že pořádá soutěž pro ty nejlepší mozky, byla ohromující. Chtěl jsem se zúčastnit. Okamžitě. Nejenom proto, že to bude skvělá soutěž, ale hlavně proto, že se bude konat prá­ vě na Boston Collective, špičkové technické a technologické uni­ verzitě.

Přišla moje chvíle.

Chvíle, na kterou jsem dva roky čekal, soutěž na jednom z mála míst, kde mají funkční kvantový počítač. Kdyby se mi tam povedlo přihlásit, dostal bych se do kampusu, rozjel bych WALK­ ABOUT a našel Tea.

Žádné „kdyby“. Prostě se tam dostanu.

KingRx: Kde ses o tom dozvěděl?

Barevná vlčice: Tebe pozvali?

Naija Boi: Ne. Dělají s tím strašný tajnosti. Odpoledne mi přišel

anonymní e­mail. Dost divná věc. Pozvánky se budou rozesí­

lat zítra večer. Nejdřív do Afriky, po dvou hodinách do Asie

a za další dvě hodiny Amerika a pak Evropa. Ale teď vám řeknu

ještě něco, to budete čumět.

Zničehonic se mi před očima objevila ruka a vytrhla mi tab­ let. Ta ruka patřila Sethu Prattovi. Křenil se na mě úsměvem od ucha k uchu.

„Hustá věcička,“ poznamenal a obracel přitom tablet sem a tam a mačkal všechny čudlíky, které objevil. Při pohledu na něj jsem sebou chtě nechtě trhl. Každý stisk tlačítka znamenal za­ vřené okno, smazaný e­mail nebo potenciálně ztracený program.

DOS

HTML

Translation

Luminosity

LODGE

Goniophotometer

„Dokážeš něco takovýho vyrobit, a přitom pořád posloucháš ty Wagnerovy kraviny. Jak to děláš?“

„Hele, vrať mi to,“ řekl jsem mu a pokoušel jsem se zůstat v klidu.

Přes svou protivnou osobnost (nebo možná právě kvůli ní) byl Seth jedním z nejoblíbenějších studentů střední školy North High. Zářil v plaveckém týmu (měl absurdně rychlý znak), cho­ dil s Veronikou Stylesovou (měla neskutečné rty) a za posledních osm měsíců nebyla v okolí Santa Cruz party, na kterou by nebyl pozvaný.

A až doteď na mě nepromluvil ani slovo.

Dokonce ani nikdy nezavtipkoval na účet mých tenisek Nike Dunk Low Pro z druhé ruky, ani si mě nedobíral za to, že jsem o tři a půl roku mladší než on. Žádné posměšky v šatně. Žádné požadavky, abych mu vyrobil skener z papundeklu nebo mu na bundu namontoval skrytou kameru.

„Cože?“ otázal se a zašklebil se. Seth nebyl na odmlouvání zvyklý. Ani ho nenapadlo, že by se mi třeba nemuselo líbit, jak se mi zrovna teď vnutil do života.

„Koukej mi to vrátit,“ řekl jsem. „Okamžitě.“

Uchechtl se a přimhouřil oči.

„Ty si myslíš, že jsi něco lepšího než já, viď?“

Skvělý. A je to tady.

„Poslyš, Sethe, vrátíš mi to, prosím tě?“

Předstíral, že mu můj tablet upadl. „Jejda!“

Pak to udělal ještě jednou a já už už vyletěl ze židle a vyrval mu ho z rukou, ale věděl jsem, že jestli ztropím scénu, bude zle. Rozhodně jsem na sebe nepotřeboval poutat pozornost. Krom toho jsem viděl, jak Seth před pár týdny zmasil Toma Mendeze. Radši si nebudu moc vyskakovat.

„No jo, ale co kdyby mi fakt upadl?“ nadhodil. „Co bys dělal?“

„Dost by mi to vadilo.“

Heliostats


34

„Dost by mi to vadilo,“ zopakoval posměšně. „Nenasral by ses? Nedal bys mi po hubě?“

„Co ti na to mám říct, Sethe?“

„Víš,“ začal, „přesně z tohohle důvodu lidi, jako jsem já, řídí svět a lidi, jako jsi ty, pro ně pracujou. Ty si myslíš, kdovíjaká bedna nejsi, když vyrábíš tablety zabudovaný v knížce, jako kdyby někdo něco takovýho chtěl, a ve škole se akorát flákáš. Jenže mozek je ti k ničemu, když nemáš pořádnou páteř.“

Jeho pěst vystřelila a zarazila se mi těsně před obličejem. Če­ kal, že se leknu a ucuknu. Jenže já ne. Ani jsem se nehnul a on nechal pěst těsně přede mnou, tak blízko, že jsem rozeznal titěr­ ná písmenka na jeho prstenu.

„Jsi přesně jako ten tvůj brácha, Huerto. Taky pes, co jen ště­ ká a nekouše. Ještě ho nenašli, co? Dívali jste se už v Mexiku?“

To mi stačilo.

Vyskočil jsem, pěsti podvědomě zaťaté.

Celé tělo jsem měl našponované a mhouřil jsem oči.

Nejradši bych převrhl stůl a rozdrtil ho na subatomární části­ ce, ale...

„Hele, kámo, uklidni se.“ Seth se zazubil. „Jen si dělám sran­ du. No tak. Vypadáš, že bys mě nejradši zabil. Teď vážně...“

Profesor Wagner si odkašlal.

Zíral jsem na Setha, dokud mi tablet nehodil zpátky na lavici, bohužel z takové výšky, že displej v rohu praskl. Pořád jsem zu­ řil, ale jen jsem si povzdychl a nechal to být.

Návštěva v ředitelně a telefonát k nám domů? Za to by nestál ani Sethův zlomený nos. Zvedl jsem oči a zjistil jsem, že celá tří­ da se dívá na mě.

„Všechno v pořádku, pane Huerto?“ zeptal se Wagner.

„Ano, prosím,“ odpověděl jsem se zaťatými zuby. „Naprosto.“ 2. TUNDE 6 DNÍ, 7 HODIN A 32 MINUT DO HODINY H

Naija Boi: Rexi? Haló haló?

Svět je teď prý propojený víc než kdy dřív. Prý je víc mobil­ ních telefonů než lidí na planetě. A prý můžu bez problémů ko­ munikovat se svým nejlepším kamarádem, i když je sedm tisíc osm set padesát dva mil daleko. Jenže nic z toho neplatí, když člověk nemá dobře odizolované tranzistory.

Tak to ve vesmíru chodí.

Má konverzace s Rexem a Barevnou vlčicí se přerušila v tu nejnevhodnější dobu, zrovna když jsem jim chtěl sdělit tu nejza­ jímavější zprávu. Věděl jsem, že bude těžké, dost možná nemož­ né se znovu připojit, ale za zkoušku člověk nic nedá.

Bohužel k tranzistoru, který byl podle mě vadný, se nedalo dostat. Nacházel se dvanáct metrů nad zemí, na vrcholku solární věže Okeke kousek za vesnicí. Musel jsem tam vylézt!

S baterkou v zubech jsem vyšplhal na věž a prozkoumal ško­ dy. Jak jsem předpokládal, tranzistor byl na uhel. Pochopitelně za to mohlo přepětí a já naštěstí odpoledne na šrotišti viděl ideál­ ní náhradní komponent.

Takže jsem musel zase dolů a vyhrabat ho.

Naštěstí to netrvalo tak dlouho, protože jsem svůj kus šrotiště celý týden přerovnával. Ano, svůj kus. S mou pomocí se majitel šrotiště, nějaký Samkon Malu, mohl dívat na reprízy Storylandu a I Need to Know, takže mě nechal přerovnávat šrot nebo čas od času nějaký nález použít.

To šrotiště bylo takřka můj druhý domov.

Sem jsem chodíval přemýšlet a odpočívat.

Jestli jste nikdy celé odpoledne neseděli pod palmou a jas­ nou oblohou a nemontovali čtyřtaktní motocyklový motor, neví­ te, o jak ukrutné potěšení přicházíte.

Už jsem slyšel, že tohle pomyšlení každého neláká.

Netuším proč.

Byl jednou jeden Angličan a ten přijel k nám do vesnice a moje výrobky na něj ohromně zapůsobily. Řekl mi, že bych se jednou měl přihlásit na univerzitu v Anglii a vystudovat inženýr­ skou mechaniku. Zeptal jsem se ho, jak na to, a on odpověděl: „Můžeš se přihlásit po internetu.“

To vzbudilo salvu smíchu.

Naštěstí jsem kvůli studiu nemusel až do Anglie. Všude ko­ lem sebe jsem měl projekty, které vyžadovaly mou péči. V celé zemi byly problémy, které bylo třeba vyřešit. Katakata dey everywhere for Naija. A na každém novém projektu, do něhož jsem se pustil, jsem se něco naučil.

Včetně toho, jak postavit věž solární elektrárny.

Ano, navrhl jsem ji sám.

Její myšlenka je jednoduchá: Po zemi kolem věže jsou roz­ místěna zrcadla nasměrovaná tak, že sluneční paprsky dopadají přímo na věž. Tam jsem nainstaloval nádrž s vodou, která se sem čerpá dva kilometry z nejbližší řeky. Sluneční paprsky mají tako­ vou sílu, že se voda odpařuje a vzniklá pára roztáčí turbínu.

Elektrárnu jsem postavil před rokem s pomocí pár kamarádů z Lagosu. Jsou to skvělí kamarádi! Dva měsíce nám trvalo, než jsme správně nasměrovali zrcadla, a já jim mohl za odměnu dát jen gizdodo, ale oni si ani trochu nestěžovali.

37

Věž jsem pojmenoval Okeke po té slavné nigerijské vědkyni

Francisce Okeke. Byla mi velkou inspirací a vážil jsem si jí stejně

jako Tupaca Shakura, Nikoly Tesly, Wolfganga Amadea Mozarta

nebo Percyho Juliana.

Tady je schéma stavby:

Solární elektrárna Okeke, postavil Tunde Oni, 14 let, z vesnice Akika

Věž byla vyrobena z průmyslové oceli, kterou jsem našel na

vojenském šrotišti dva kilometry od vesnice Akika. Ocel se tu

válela na přímém slunci už léta, ale byla pořád silná.

Stále dey kampke.

normální

clona

U-b p a n e l

Slunce

Úhel dopadu

(sledovací úhel)

clona

kolektoru horizont

odolný ka bel

měděný drát

baterie

turbína z cyklistické pneumatiky – statický generátor

uzemněný hromosvod

odrazné desky

–> články

ka bel vedoucí od

článků k bateriím

sloupy za puštěné do zěmě,

a by je nezničili pa v iáni

Okeke sice nebyla nejrafinovanější heliostatická solární elek­ trárna na světě, ale zásobovala naši vesnici dostatečným množ­ stvím energie, takže tu v noci mohlo svítit několik velkých lamp a vodu jsme dodávali čerpadlem. Světla nás chránila před leo­ pardy a hyenami. Hyeny jsou často mnohem nebezpečnější než leopardi.

Tohle všechno vám nevykládám proto, že bych se chtěl vyta­ hovat. Nepotřebuju, aby mi staršinové připnuli na prsa metál. Přístroje, které jsem postavil, byly pro dobro mé rodiny a mých sousedů. Vyprávím vám o nich, protože zvěsti o mé práci se rych­ le rozkřikly.

„V Akice bydlí kluk, co dovede postavit různé stroje,“ sdělo­ vali si lidé navzájem. „Jaké si jen řeknete. Vypravte se za ním. Zeptejte se ho sami.“

A taky že ano. S prosbou o pomoc za mnou přicházelo mnoho lidí.

Lidi jsou zvyklí si o takových věcech říkat a mně to nevadí. Jse m h rdý.

Proto mě nepřekvapilo, když do Akiky zamířila karavana vozidel. Překvapilo mě však, že to byla vozidla vojenská a muži stojící v džípech byli vyzbrojeni kulomety a tvářili se smrtelně vážně.

Bylo mi jasné, že naši vesnici čekají potíže.

39

2.1

Před lety Akika sousedila s vesnicí Tanko.

Z fíkusu u nás za domem jsem dalekohledem dohlédl až do ní

a bavilo mě pozorovat farmáře ženoucí hejna pštrosů (nebo se

jim říká stáda?) po prašných polích.

Vzorec pohybu platný pro chovného

pštrosa dvouprstého

Jednou ráno jsem si takhle vylezl na své oblíbené místo mezi

rozložitými listy a s hrůzou jsem zjistil, že Tanko je pryč. Někdo

ji vymazal z povrchu země, nezbyl z ní ani jediný dům. V noci se

sem vkradli ozbrojenci ze severu a srovnali vesnici se zčernalou

zemí. Všechny obyvatele rozprášili ve větru. Neušetřili ani pštro­

sy a my ještě několik týdnů nacházeli spálená pera.

kyčel

kyčel

stehenní

kost

koleno

kotník

kotník

holenní kost

holenní kost

Tarso­

metatar­

sus

Zdvižený prstový

kloub = postoj na

špičkách

koleno

barely

s vodou

brána

hromada

zrní

dvůr

PŠT ROSÍ ST EZK A

PŘI BL IŽNÁ DO BA, ZA KT E ROU

P RŮMĚRNÝ PŠT ROS P RO BĚH NE

M Ě S T E M ...

O D POR

PŠT ROS

RYCHL OST

Slézal jsem z věže a hlavou se mi honily myšlenky na Tanko. Co nejrychleji jsem utíkal do vesnice, kde už vojenská karavana mezitím zastavila.

Uprostřed toho konvoje stála limuzína.

Z uhlazeného černého auta vystoupil mohutný muž v tma­ vém obleku ověšeném metály a stužkami. Přestože byla noc, na nose měl pilotky. Z džípů vyskákala desítka vojáků se samopaly a utvořili kolem něj ochranný kruh.

Ten muž byl generál David Iyabo.

Nestydím se říct, že mě děsil.

Generál si z obleku oprášil pár smítek, pošoupl si brýle, při­ kročil ke starostovi Muhammadu Diyaovi a mocně mu potřásl rukou.

„Vítejte v Akice, pane generále,“ pronesl starosta.

Generál Iyabo neodpověděl a místo toho se s úsměškem roz­ hlížel po naší krásné vesnici. Je pravda, že má rodina a mí souse­ di žijí v chatrčích z bláta a došků. Jen ti nejbohatší bydlí v do­ mech z betonu a plechu. Jsme zemědělci, lovci a pastevci. Krom toho, co jsem sám schopen postavit, nemáme nic. Ledničky, tele­ vize ani telefony. Spíme na rákosových rohožích, které vyrábí náš nejšikovnější řemeslník Muktar. (Ty rohože jsou mnohem pohodlnější, než si myslíte.) Když si generál prohlédl celou vesni­ ci, ukázal na solární elektrárnu Okeke.

„Kdo to postavil?“

Zvedl jsem ruku a vystoupil. „To jsem byl já.“

Generál Iyabo se zasmál a všichni jeho muži s ním.

„A jak se jmenuješ?“

„Tunde Oni.“

„Ty jsi Tunde?“ Generál se vesničanům pátravě díval do tvá­ ří. Ověřil si, že nelžu.

„Takže je pravda, co se říká,“ pronesl generál. „Vážně jsi ten mladý inženýr. Za hranicemi téhle zavšivené vesnice jsi dobře známý. Měl by ses přestěhovat blíž k městu. Tady je to pro tvůj mozek moc malé. Všechno tu směřuje... nazpátek, ne dop ř e du .“

Přestože naše vesnice leží jen několik dní cesty pěšky od vel­ kého města Lagos, je to, jako kdyby byla na odvrácené straně měsíce.

I na serious village person oh!

Ačkoli u nás lišky dávají dobrou noc, Akika pro mě moc zna­ mená. Mám tu celou rodinu: matku, otce, strýce, tetu a prarodi­ če. A mám tu taky širší rodinu: své lidi. Generálova slova mi tedy pochopitelně zanechala v ústech ošklivou pachuť. Ale zdržel jsem se reakce. Generál Iyabo je člověk, se kterým není radno se přít. Své slovní bitvy si rád řídí sám.

Je třeba říct, že generál byl metály ověšený voják, prohnaný a schopný promýšlet několik tahů před protivníky. Na kontě měl četná vítězství nad povstaleckými frakcemi, vzbouřeneckými silami a mezinárodními teroristy. Jeho dlouhodobá bitva s noh­ sledy Ozbrojené fronty nigerijské delty byla po celé zemi legen­ dární. Jenže tenhle člověk měl ještě docela jinou stránku. V no­ vinách se o tom nepsalo a většina občanů nic netušila, ale Iyabo byl taky jedním z nejúspěšnějších zlodějů v dějinách. Me I no dey braga.

„And how you dey, Tunde?“ zeptal se mě.

„Man body day inside cloth.“

„Víš, kdo jsem?“

„Ano,“ přitakal jsem.

„Sice jsem tu nikdy nebyl, přesto tu vládnu. Rozumíš mi?“

„A no.“

Nato generál Iyabo ukázal na solární elektrárnu Okeke. „Jsi na ni asi hodně pyšný, že? Řekni mi, vyprávěl ti někdo někdy o dvou kohoutech na jednom dvoře?“

Přiznal jsem, že ne.

„Je to stará, prostá historka. Byli jednou dva kohouti na jed­ nom dvoře a ti se poprali. Po dlouhé rvačce se zostuzený poraže­ ný kohout utekl schovat za stodolu. Vítěz byl na sebe nesmírně pyšný, a tak vylétl na střechu stodoly a z plných plic zakokrhal. Toho si všiml orel, který náhodou prolétal nad ním. Vrhl se střemhlav dolů a odnesl kohouta vstříc jisté smrti.“ Generál Iya­ bo se odmlčel a nechal ten příběh doznít. Pak teprve pokračoval. „Víš, proč ti to vyprávím?“

Zavrtěl jsem hlavou.

Znovu ukázal na elektrárnu. „Měl bys své mistrovství před­ vádět opatrně, Tunde. Mohl bys přilákat orla.“

Otřásl jsem se a on sáhl do kapsy saka a vytáhl již otevřenou malou obálku a podal mi ji. Pohlédl jsem na rodiče. Byli stejně zmatení a vyplašení jako já, posunkem mě však pobídli, abych nahlédl dovnitř.

V obálce byla pozvánka na Hru.

„Víš, co to je?“ zeptal se mě generál.

„Ano,“ odpověděl jsem. Ale pořád jsem měl pocit, že sním. „Slyšel jsem, že pozvánky se budou rozesílat zítra. Tohle jsem rozhodně nečekal.“

„Zníš skoro zklamaně, Tunde.“

„K­k­kdepak,“ vykoktal jsem. „To ne. Mám hroznou radost.“

„Vážíš si Kirana Biswase?“

„Je to virtuos.“

„Stejně jako ty, Tunde.“

„Ale ne.“ Zrudl jsem. „Je mnohem lepší než já.“

43

Zdravíčko, Tunde,

tímto vás zvu k účasti ve Hře.

Tři dny a tři noci budou dvě stovky nejlepších mozků

světa mladších osmnácti let řešit dva úkoly, které jsem

sám vymyslel. Ti, kteří úspěšně splní první úkol,

se utkají v druhém, který se jmenuje hodina H.

Vítězové obdrží prostředky (finanční, technické

a další), aby si mohli kdekoli na světě zřídit

a provozovat prvotřídní výzkumnou laboratoř.

K pozvánce přikládám letenku a instrukce k dopravě

do kampusu univerzity Boston Collective. Pokud

pozvání přijímáte, nastupte do letadla. Veškeré výdaje

jsou hrazeny. Hra je víc než soutěž. Je to životní

příležitost, a ještě něco navíc. Hra změní svět.

S přípravou si nedělejte starosti. Jestliže jste byl

vybrán, už teď jste připraven.

Srdečně

Kiran Biswas

generální ředitel společnosti OndScan

Generál Iyabo mi položil ruku na rameno. Měl na ní množství těžkých zlatých prstenů. „Ten e­mail jsem ti poslal já. Uvědom si, že i tady uprostřed Naiji mám mnohem větší vliv než prezident. To já ti umožním odletět do Spojených států a mým jménem se zúčastnit té soutěže. Celá Naija na tebe bude pyšná. Ukážeš světu, že jsem kulturní člověk a že pro lid, kterému sloužím, chci jen to nejlepší.“

To prohlášení vzbudilo mohutný potlesk a jásot.

Mí sousedé se samou radostí roztančili. Ale já se ohlédl na rodi če a bylo mi úzko. V jejich tvářích jsem viděl obavy. Nikdy jsem nebyl dál než v sousední vesnici. Bude to největší cesta mého života.

Generál Iyabo mě vzal kolem ramen.

Bylo mi, jako by mě lev popadl za šíji do tlamy.

„Pojď,“ pobídl mě. „Ukaž mi, co jsi to tu postavil.“ 2.2 Dovedl jsem ho k věži solární elektrárny a vysvětlil mu, jak fun­ guje a jak jsem ji postavil.

„A to všechno ze šrotu?“ zeptal se.

„Z recyklovaných materiálů,“ odpověděl jsem.

Slovo šrot nemám rád. Má v sobě významový odstín neuži­ tečnosti a já zjistil, že nic není samo o sobě k ničemu. Jde jen o to, aby člověk každé věci našel správný čas, místo a funkci.

Podle mě všechny věci čekají na proměnu v něco jiného.

„Máš svou zemi rád, Tunde?“ zeptal se mě generál Iyabo. „A svou vesnici? Svou rodinu?“

„Moc,“ odpověděl jsem.

„To je dobře. Chci tobě i tvé vesnici pomoct. Asi by tě to ani nenapadlo, když ses ráno probudil, ale tvůj život se změnil. Chci tebe i tvůj lid ochránit.“

„Ochránit před čím?“

„Před tím velkým zlým světem.“

Generál Iyabo si sundal brýle a jasný­ ma tmavýma očima se na mě zahleděl. „A žádám za to jen malou laskavost. Rád bych, aby sis promyslel jeden můj projekt. Podléhá nejpřísnějšímu vojenskému utaje­ ní. Dostal jsem do rukou moc, protože naší zemi zaručuji bezpečí. Lidé se díky mně nemají čeho bát.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.