načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Generál šel na smrt-2.vyd. -- Životní příběh Aloise Eliáše – Dušan Tomášek; Robert Kvaček

Generál šel na smrt-2.vyd. -- Životní příběh Aloise Eliáše

Elektronická kniha: Generál šel na smrt-2.vyd.
Autor: Dušan Tomášek; Robert Kvaček
Podnázev: Životní příběh Aloise Eliáše

Mezi nejzajímavější části knihy patří popis činnosti protektorátní vlády a organizace zpravodajské sítě vojenské odbojové organizace Obrana národa, u jejíhož zrodu gen. Eliáš stál. V rovině etické je to samozřejmě rozpor mezi spoluprací s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 150
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: Čtvrté, přepracované vydání
Skupina třídění: Vojenství. Obrana země. Ozbrojené síly
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7146-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Mezi nejzajímavější části knihy patří popis činnosti protektorátní vlády a organizace zpravodajské sítě vojenské odbojové organizace Obrana národa, u jejíhož zrodu gen. Eliáš stál. V rovině etické je to samozřejmě rozpor mezi spoluprací s německou okupační mocí a aktivní odbojovou činností, za kterou Eliáš zaplatil cenu nejvyšší.

Popis nakladatele

Jde o příběh za druhé světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od Stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Tři králové Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Teprve v den výměny protektora Heydrichem koncem září 1941 byl zatčen a německým tribunálem složeným z gestapáků „odsouzen“ k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.

(životní příběh Aloise Eliáše)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Dušan Tomášek; Robert Kvaček - další tituly autora:
Vláda emigrantů - Duben–listopad 1945 Vláda emigrantů
 (e-book)
Nevyhlášená válka -- Boj o Slovensko 1918–1920 Nevyhlášená válka
 (e-book)
Vláda emigrantů Vláda emigrantů
 (e-book)
Viktor Dyk -- Osmdesát let od smrti Viktor Dyk
 (e-book)
Nacistická okupace -- Sborník textů Nacistická okupace
 (e-book)
Mnichov 1938: sedmdesát let poté -- Sborník textů Mnichov 1938: sedmdesát let poté
Poslední den - Mnichov-Praha, konec září 1938 Poslední den
Generál šel na smrt - Životní příběh Aloise Eliáše Generál šel na smrt
Generál Alois Eliáš - Jeden český osud Generál Alois Eliáš
Třináctý dopis - Osudy totálně nasazených Čechů Třináctý dopis
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Generál šel na smrt

Životní příběh Aloise Eliáše


Památník protifašistického odboje – Kobyliská střelnice


Generál

šel na smrt

D u š a n To m á š e k

Robert Kvaček

Životní příběh Aloise Eliáše


Copyright © Dušan Tomášek – heirs, Robert Kvaček, 2008, 2019

Photos © Archiv ČsOL, Spolek pro vojenská pietní místa,

Wikimedia Commons, 2019

Drawing © Martin Ďásek, 2019

Cover Art © Jožka Gabriel, 2019

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2008, 2019

ISBN 978-80-7557-146-5 (print)

ISBN 978-80-7557-667-5 (ePub)

ISBN 978-80-7557-668-2 (mobi)

ISBN 978-80-7557-669-9 (pdf )


Obsah

Československý voják . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

Ministr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24

Do čela vlády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35

Premiér a odbojář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .65

V obklíčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99

Poslední měsíce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117

Alois Eliáš – životopisná data . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .148



7

Tato biografie je především příběhem, jako jím jsou dějiny samy.

Skládají se z nespočitatelných osudů, které se obtisknou ve své době

a ona v nich, a pak zmizí, nanejvýš proměněny v látku historic

kých rekonstrukcí. Tady je osud zachován, nejen proto, že patřil

osobnosti, ale i z toho důvodu, že charakterizuje různá údobí české

historie v  první polovině dvacátého století. Jsou to těžké dějiny,

rychle za sebou střídající vzepětí i pády. Jsou to drsné dějiny, které

se svými aktéry často zacházejí bez slitování a aspoň pozdějšího

uznání. Jsou to složité dějiny. Zajímavé pro úvahy, nesnadné pro

život. Eliášův příběh to také ukazuje...



9

Československý voják Byla to ojedinělost tragická . Jako jediný ministerský předseda zemí okupovaných nacistickým Německem byl generál Alois Eliáš postaven před popravčí četu .

Přivezli ho k  večeru 19 .  června  1942 na  střelnici v  Praze-Kobylisích . Den po dobytí kostela v Resslově ulici, kde padlo v nerovném boji sedm parašutistů . Eliáš se s nimi nikdy nesetkal . Jeho úsilí bylo ale s  jejich posláním totožné . Jen způsob boje byl odlišný .

Postavili ho zády k náspu asi osm kroků před popravčí četu – pět mužů s puškou a velící důstojník se šavlí . Měl na sobě civilní šaty, na  hlavě zelený lovecký klobouk . Rád jezdíval na  hony, choval psy . Teď i to končilo . Že ho čeká smrt, věděl už dávno . Jenom okamžik jejího příchodu neznal . Nyní je tady . Myslí snad na to? Nebo na něco úplně jiného?

Stojí nespoután, s  nezavázanýma očima . Navenek klidně, mužně . Potvrdí to později svědci exekuce . Ale to on už nebude žít . Těsně před rozkazem k palbě snímá klobouk a odhazuje ho . Nikoli do dáli, ale jen k východnímu náspu, kde stojí pražský gestapák Fuchs a velitel pankrácké věznice Soppa .

Chtěl asi umřít prostovlasý .

◆ ◆ ◆

Alois Eliáš přišel na  svět 29 .  září  1890 na  Královských Vinohradech . V  třípatrovém domě na  křižovatce dnešních ulic Francouzské a Jana Masaryka . Od 22 . června 1947 zdobí nároží Dušan Tomášek, Robert Kvaček: Generál šel na smrt 10 domu bronzová busta s nápisem: „Zde se narodil armádní generál Ing . Alois Eliáš, bojovník za svobodu národa popravený nacisty 19 . 6 . 1942 .“

Už tehdy se vedly o  Eliáše spory . Desku s  bustou připravila místní odbočka Svazu osvobozených politických vězňů k 28 . říjnu 1946 . Slavnost však byla odložena údajně po zásahu Ladislava Kopřivy z  vedení onoho svazu . Kopřivův druh z předsednictva Ústředního výboru komunistické strany Václav Kopecký však Eliášovu památku naopak podpořil a odhalení desky přivítal 17 . června1947 i dopisem: „Budiž vzdána čest muži, který v boji s nepřítelem nikdy nezakolísal a vytrval až do  konce... Čest bojovníku, který nám i  příštím pokolením bude příkladem .“

Toto písemné vyznání pravděpodobně způsobilo, že deska nebyla po únoru 1948 odstraněna . Ocenění prezidentem Benešem, který vzpomněl Eliášova věrného legionářství, účasti v boji a oběti života, ani telegram arcibiskupa Josefa Berana označující Eliáše za velkého syna českého národa a bojovníka za svobodu by ji sotva ochránily .

Tehdejší polemickou atmosféru zdůraznilo prohlášení odbojáře a  generálního tajemníka národně socialistické strany Vladimíra Krajiny v Kladně, zveřejněné 25 . června 1947 ve Svobodném slově . Popravenému Eliášovi prý se odhalují desky, řekl s jistou ironií, což však není zárukou, že by nebyl rovněž souzen, kdyby zůstal naživu . Krajina ale protiřečil sám sobě, když před rokem nazval Eliáše „naším věrným spolupracovníkem“ . Paradoxní situaci zpestřili svou účastí při odhalení desky bývalí ministři Eliášovy vlády Dominik Čipera a Vladislav Klumpar, kteří za účast v protektorátní vládě souzeni nebyli .

To vše jen umocňuje naléhavost otázky, kdo a jaký byl Alois Eliáš .

◆ ◆ ◆


11

ř čČĎčžĎě 7čČ9 ěĎůďČ

Obecnou školu i českou státní reálku navštěvoval na Královských Vinohradech . Jeho vysvědčení dospělosti z 2 . července 1908 uvádí, že byl katolického náboženství, „konal studia reální“ v letech 1901 až 1908, podrobil se závěrečné zkoušce a byl uznán dospělým k návštěvě vysoké školy technické . V příštích třech letech tedy absolvoval Českou školu technickou (ČVUT ještě nebylo) a v březnu 1911 složil státní zkoušku inženýrsko -zeměměřičskou . Právo užívat titul inženýra mu však bylo přiznáno až v prosinci 1938, v době, kdy už byl ministrem československé vlády .

Jako mladý civilní geometr získával praxi při stavební a trasovací činnosti v různých zemích Rakousko -Uherska . V roce 1913 nastoupil do služeb podnikatelské firmy Ing . Píchy na stavbě železnice v Bosně . Jako jednoroční dobrovolník musel 1 . října 1913 nastoupit vojenskou službu u 28 . pěšího pluku v Praze . Po dvou a půl měsících byl přeložen v hodnosti poddůstojníka do zálohy a odešel znovu na stavbu do Bosny . Tam ho zastihla válka .

Po částečné rakousko -uherské mobilizaci 26 . července 1914 se Eliáš vrátil do  Prahy a  v  den vyhlášení válečného stavu se Srbskem, 28 . července, narukoval opět k 28 . pluku, jehož příslušníkům se říkalo Pražské děti . Za pár dnů, 11 . srpna, se stal desátníkem v  záloze . Brzo nato odjel s  2 . pochodovou rotou na východ . Necelý týden po zasazení pluku na frontu se desátníku Eliášovi podařilo dostat do ruského zajetí . Bylo to 28 . srpna 1914 po útoku nepřítele . Pluk ho následoval 3 . dubna 1915, kdy bylo zajato na 1 400 vojáků i s českými důstojníky . Neslavný konec Eliášova prvního pluku, u něhož sloužil, oznámil císař František Josef  I . veřejným prohlášením: „Naplněn bolestí nařizuji, aby pluk číslo 28 byl vyškrtnut z  mého vojska pro zbabělost před nepřítelem a  velezradu... Dějiny pluku, který přišel do  pole s morálkou otrávenou z domova, tímto dnem skončily .“

Neskončily ovšem osudy jeho vojáků . V době, kdy se značná část pluku ocitla v  zajetí, pracoval už Eliáš jako vojenský

Dušan Tomášek, Robert Kvaček: Generál šel na smrt

12

... vysokoškolský student (1909)

Jako žák obecné školy na Vinohradech

(1899)

... maturant na vinohradské reálce

(1908)

13

ř čČĎčžĎě 7čČ9 ěĎůďČ

... důstojník československých legií (1918)

Plukovní štáb 21. čs. střeleckého pluku. Uprostřed velitel pluku pplk. Gillain,

čtvrtý zprava por. Eliáš (Zdroj: Archiv ČsOL) Dušan Tomášek, Robert Kvaček: Generál šel na smrt 14 technický úředník carské armády, nejprve při dostavbě dráhy z Novonikolajevska (dnes Novosibirsk) přes Barnaul do Bijska na horním toku řeky Ob, začátkem jara 1916 pak odjel se svým zaměstnavatelem Anisimovem jako „civilní důstojník“ na Kavkaz . Tam pomáhal při stavbě železnice do Markary .

◆ ◆ ◆

Na Kavkaze se Eliáš dozvěděl o československých legiích a o náboru do nich .

Využil tedy v  létě 1917 dovolené a  23 .  srpna se přihlásil u  českého emisara praporčíka Urbana v  Kainsku v  Tomské gubernii . Vrátil se do míst, kde před dvěma lety pracoval . Odeslali ho do Borispolu . Po skončení tamního kurzu ho zařadili do transportu kapitána Otakara Husáka, který jel do Francie . Unikl tak zdlouhavé sibiřské anabázi, když bolševická revoluce další cestu na  západ uzavřela . Transport vyjel 15 .  října  1917, do Francie dorazil za měsíc, 13 . listopadu . Hned příštího dne byl desátník Eliáš odvelen do důstojnické školy 33 . francouzského pluku v St . Meixent .

Další výcvik pro velitele čety a  roty prodělal v  Cognacu . Koncem ledna 1918 byl povýšen na četaře, koncem února na podporučíka . V březnu byl přidělen jako velitel čety a později roty k 21 . československému pěšímu pluku, který s 22 . plukem tvořil československou brigádu . V červnu 1919 byl Eliáš podruhé v životě odeslán na frontu . Od 22 . srpna už byl nadporučíkem v záloze . Byl to rychlý vojenský postup, který v bojových podmínkách předpokládal rozhodnost, odvahu i schopnost jednat s podřízenými . Také pozdější hodnocení tyto Eliášovy vlastnosti potvrdila .

S  21 . československým plukem prodělal Eliáš na  samém sklonku války tvrdé boje o Terron a na řece Aisne ve východní Francii . Čechoslováci tam museli bojovat o  každou píď půdy . Vysloužili si pochvalu vrchního velitele francouzské armády .

15

ř čČĎčžĎě 7čČ9 ěĎůďČ

V těchto bojích měla čs . brigáda 183 padlých, 69 nezvěstných

a  876 raněných . Za  boje ve  Francii dostal Eliáš Francouzský

válečný kříž se stříbrnou hvězdou, řád Čestné legie a Pamětní

medaili účastníků Velké války .

Domů se vrátil 10 . ledna 1919 v hodnosti štábního kapitána

pěchoty v záloze . O shledání po čtyřech a půl letech s matkou

napsal v  květnu 1939, tedy už za  německé okupace: „Prostá

a jednoduchá ve svém myšlení měla moje matka vysoko vypjatý

cit české vlastenky . Když jsem se z jara roku 1919 vrátil do vlasti,

uvítala mě maminka s pocity nejen lásky mateřské, ale i s vřelým

citem uvědomělé a hrdé Češky .“

Hodnocení velitelů vyzdvihovala jeho rozhodnost, odvahu

i schopnost jednat s podřízenými (Zdroj: Archiv ČsOL) Dušan Tomášek, Robert Kvaček: Generál šel na smrt 16

Návrat domů neznamenal konec bojů . S Poláky se vedly úporné boje o Těšínsko, v nichž se střílelo, maďarští „internacionalisté“ chtěli vzít právě zrozené Československé republice Slovensko, které bylo po  staletí v  područí Uherska . Francouzští legionáři spolu s  dalšími navrátilci šli znovu na  frontu . Eliáš sloužil do  25 .  března  1919 jako náčelník štábu velitelství operačních vojsk na severovýchodní Moravě, pak se stal nakrátko zástupcem velitele 21 . pluku francouzských legií v  Praze, ale už od  konce května až do listopadu 1919 působil ve funkci náčelníka štábu skupiny Gillain při obraně Slovenska .

Po návratu do Prahy se chtěl věnovat svému občanskému povolání . Ministr obrany Klofáč ho ale přemluvil, aby zůstal v armádě . Na Štědrý den 1919 se stal Eliáš vojákem z povolání v hodnosti majora pěchoty . Bylo tím rozhodnuto o jeho dalším životě .

Po svatbě s Jaroslavou Kosákovou


17

ř čČĎčžĎě 7čČ9 ěĎůďČ

◆ ◆ ◆

Jen pomalu přivykala poválečná doba na mír . Potřeba armády zůstávala nepochybná, zvláště pro nový stát usazující se ve stále ještě jakoby provizorně utvořeném středoevropském prostoru . Jeho armádu měli vést především důstojníci prověření legiemi . Chyběly jim zatím teoretické znalosti, zato svůj vztah k republice dostatečně prokázali v bojích na ruské, francouzské a italské frontě .

V únoru 1920 byl Eliáš přidělen k 21 . pěšímu pluku do Čáslavi a stal se jeho velitelem . Tam poznal Jaroslavu Kosákovou, o šest let mladší dceru majitele usedlosti z nedalekých Žlebů . Vzali se 24 . září 1920 v Praze . Díky nevěstinu věnu se sociální postavení Eliáše podstatně zlepšilo . Sám pocházel z  nepříliš majetné rodiny: jeho děd František byl zedníkem v Jevanech, otec Alois pracoval na Vinohradech jako krejčovský pomocník, později se vypracoval na váženého mistra . Zápis v matrice uvádí, že chlapec narozený 29 . září byl 6 . října 1890 pokřtěn po rodičích Alois Josef; dodatečná poznámka z února 1921 však oznamuje, že už jako dospělý vystoupil z katolické církve a zůstal bez vyznání .

V Čáslavi sloužil Eliáš do dubna 1921 . Z té doby existuje záznam o jeho bydlišti – „ve vlastním domě s rodinou“ . Nepobyl v něm dlouho . V dubnu 1921 si ho jeho známý a příznivec z legií, generál Husák, který vedl načas ministerstvo obrany, vybral za svého pobočníka . Eliáš si získával v armádě jméno, začalo se s ním počítat ve štábních funkcích, a proto byl na podzim 1921 vyslán na francouzskou vysokou válečnou školu . Mezitím z něho ještě nečekaná a rychlá mobilizace armády udělala náčelníka štábu 1 . pěší divize . Československo v říjnu 1921 mobilizovalo, aby zbránilo poslednímu rakouskému císaři a uherskému králi Karlovi znovu si nasadit svatoštěpánskou korunu . Karel si pro ni došel do  Budapešti, vzápětí však skončil v internaci na ostrově Madeira v Atlantiku . Dušan Tomášek, Robert Kvaček: Generál šel na smrt 18

Ve Francii studoval Eliáš do září 1923 . Úspěšně, říká to i hodnocení velitele francouzské École de la guerre: „Důstojník živé a  otevřené povahy, zdravého, jasného a  přesného uvažování . Rozeznává nesnáze a řeší je metodicky . Bystrého rozhodování, velmi čilé reakce . Nabyl velkých vědomostí . Velmi pracovitý . Jeden z nejlepších mezi zahraničními důstojníky .“

Po návratu z Paříže byl už podplukovník generálního štábu Eliáš přidělen k  operačnímu oddělení hlavního štábu ministerstva národní obrany, brzy nato přešel do  organizačního oddělení a  od  ledna  1924 do  února  1929 působil jako přednosta tohoto oddělení . V té době byl povýšen na plukovníka . Představu o jeho působení a vystupování upřesňují hodnocení jeho nadřízených .

Pplk. gšt. Alois Eliáš po návratu ze studií

na Vysoké škole válečné v Paříži (1923)


19

ř čČĎčžĎě 7čČ9 ěĎůďČ

Brigádní generál Alois Eliáš na manévrech (1931)

Brigádní generál Alois Eliáš ve své pracovně na Hlavním štábu

v Praze (1931)


Dušan Tomášek, Robert Kvaček: Generál šel na smrt 20

Roky 1924 a 1925, generál Louis -Eugéne Faucher z hlavního štábu: „Velmi čilý, skvělá inteligence, řídí své podřízené pevně, ale laskavě . K  mimořádnému povýšení způsobilý... Hodně nadprůměrný důstojník v každém ohledu .“ Rok 1926, generál Husák: „Povaha otevřená, veselý a  sympatický . Velmi vzdělaný, velmi pracovitý a velmi svědomitý důstojník nadprůměrné inteligence a vynikajících znalostí jak vojenských, tak všeobecných . Má uhlazené společenské vystupování . Jeden z nejlepších důstojníků naší armády .“

Hodnocení z  dalších let opakují někdy doslova formulace z předešlých období, nanejvýš přidávají „nevšední iniciativu, bystrý postřeh, neobyčejnou pracovitost“ . Není tedy divu, že Eliáš byl v únoru 1929 ustanoven druhým zástupcem náčelníka hlavního štábu, v červenci mimo pořadí povýšen na brigádního generála a po měsíčním působení ve funkci velitele 2 . pěší brigády v Chomutově vybrán k mimořádnému úkolu: 30 . ledna 1932

Alois Eliáš s Arnoštem Heidrichem na odzbrojovací konferenci

v Ženevě (1932)


21

ř čČĎčžĎě 7čČ9 ěĎůďČ

se stal stálým členem československé delegace na světové konferenci o odzbrojení v Ženevě .

Eliáš se tak dostával do světa diplomacie a politiky, sice především jako expert, ale měl možnost vidět zblízka „vysokou“ politiku i velmocenskou . Nebyl to vždycky pohled příjemný . Politika se mu však ani předtím nevyhýbala a on se nevyhýbal jí, ač oceňoval a  dodržoval oficiální nadstranickost armády . Za Benešovy nepřítomnosti v Ženevě vedl Eliáš s československým zástupcem u Společnosti národů Arnoštem Heidrichem i  politickou agendu delegace . Poznával úředníky a  vojáky, diplomaty a  politiky . Byl mezi nimi také německý ministr zahraničí Konstantin von Neurath . Československé postoje nemohla německá delegace přehlížet, zrcadlily i  vyjadřovaly totiž většinou taktiku jejího hlavního protivníka, Francie . A tak Němci dobře věděli, kdo Československo zastupuje . Eliáš byl pracovitý a informovaný, a to Beneš oceňoval . A rovněž to, že s ním sdílel vážné obavy z neúspěchu konference a z nového válečného nebezpečí .

Za  ženevské působení a  jeho politické souvislosti si Eliáš vysloužil nejen uznání, ale také – a samozřejmě – závist . Zvláště nový náčelník hlavního štábu generál Ludvík Krejčí se Eliášova funkčního postupu „obával“ . Ukázalo se, že ze svého hlediska docela právem .

◆ ◆ ◆

Ze Ženevy se Eliáš definitivně vrátil v polovině roku 1933 a nastoupil znovu k  brigádě do  Chomutova . Po  čtyřech měsících, v listopadu 1933, byl jmenován velitelem třetí divize v Litoměřicích . Tam blíže poznával nacionální neklid . Dělal mu starosti .

Po necelém půlroce se za ním přistěhovala jeho žena . Třiačtyřicetiletý Eliáš měl v té době započítánu služební dobu 32 let . Za účast v legiích mu totiž byla, jako ostatním legionářům, připočítána „nadskutečná“ služební doba v délce 12 roků .



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.