načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Gabriela Koukalová: miss biatlon - Roman Smutný

Gabriela Koukalová: miss biatlon

Elektronická kniha: Gabriela Koukalová: miss biatlon
Autor: Roman Smutný

- Pozoruhodný příběh Češky, která dobývá svět. Gabriela Koukalová je - populární nejen proto, že je sympatická, krásná a úspěšná, ale hlavně proto, - že je velká bojovnice. A ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 141
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: barevné portréty
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5851-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pozoruhodný příběh Češky, která dobývá svět. Gabriela Koukalová je
populární nejen proto, že je sympatická, krásná a úspěšná, ale hlavně proto,
že je velká bojovnice. A také nesmírně talentovaná. Dělá sport, který je velmi
nevypočitatelný. Sport, u něhož se nedají předpokládat výsledky. A ona
přesto vítězí. Tato kniha vám přiblíží zrod této sportovní hvězdy od jejích
prvních krůčků až na nejvyšší stupně vítězů.

(miss biatlon)
Předmětná hesla
Koukalová, Gabriela, 1989-
Biatlonistky -- Česko -- 20.-21. století
Biatlon -- Česko -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Roman Smutný - další tituly autora:
Marek Hamšík: fotbalová superstar Marek Hamšík: fotbalová superstar
Tomáš Vaclík: skromná hvězda Tomáš Vaclík: skromná hvězda
Milan Baroš: ostravský král Milan Baroš: ostravský král
Tomáš Rosický: malý Mozart Tomáš Rosický: malý Mozart
Ester Ledecká -- Zimní zázrak Ester Ledecká
Roman Šebrle, biografie Roman Šebrle, biografie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Gabriela Koukalová

miss biatlon

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.c

z

Roman Smutný

Gabriela Koukalová miss biatlon e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


ROMAN SMUTNÝ

KOUKALOVÁ

GABRIELA

MISS BIATLON


OBSAH

KAPITOLA 1

KAPITOLA 2

KAPITOLA 3

KAPITOLA 4

KAPITOLA 5

KAPITOLA 6

KAPITOLA 7

KAPITOLA 8

KAPITOLA 9

KAPITOLA 10

KAPITOLA 11

KAPITOLA 12

KAPITOLA 13

KAPITOLA 14

KAPITOLA 15

KAPITOLA 16

KAPITOLA 17

KAPITOLA 18

KAPITOLA 19

PRAMENY A LITERATURA

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA


55

KAPITOLA 1

V MALÉM MĚSTEČKU JÍLOVÉ U PRAHY žije pětiletá

holčička Anička. Se svými rodiči bydlí v  pěk­

ném domečku, u  kterého je zahrada. Není to

zahrada obyčejná. Je zvláštní tím, že když na

ní chtějí rodiče Aničky něco vypěstovat, dá

jim to pěkně zabrat. Půda je totiž skutečně, jak

název městečka napovídá, jílovitá, tudíž vel­

mi nevhodná k  tomu, aby v  ní rostlo cokoliv,

co lidé běžně na zahrádkách sázejí. Když ta­

tínek Aničky letos na jaře sázel malé ovocné

stromky a kopal pro ně díru, narazil v několi­

ka případech na skálu, takže musel pokoušet

štěstí o kus dál. Když se mu to konečně poda­

řilo, nasypal do vyhloubené jámy půdu vhod­

nou pro mladé stromky a teprve do ní zasadil


ROMAN SMUTNÝ

6

slabounké výhonky, ze kterých, jak Aničce řekl

její dědeček, než se vdá, vyroste třešeň, o  kus

dál hruška a  na protější straně dvě jabloně.

Aniččina zahrada teď ale odpočívá pod tlustou

peřinou sněhu. Je prosinec a  za týden budou

Vánoce. Abyste rozuměli, Anička, stejně jako

její zahrádka, taky není obyčejná. Je na svůj

věk velmi chytrá, vnímavá a  učenlivá. Kromě

toho, že se už moc těší na Ježíška, sleduje se

svými rodiči víkend co víkend biatlon. Sleduje,

to není to nejvhodnější slovo. Anička doslova

hltá každý závod, ve kterém startuje její oblí­

bená královna s  lyžemi na nohou a  s  puškou

na zádech Gabriela Koukalová. Anička jí ale

neřekne jinak než Gabča. Vždycky se už v pá­

tek večer ptá, kdy Gabča ráno pojede. Tatínek

rozklikne internet, mrkne se do programu

a řekne své dceři, že závod začne v devět hodin

ráno. Anička si tedy nařídí svůj budík ve tva­

ru Hello Kitty, aby nezaspala, a  protože už se

tak moc těší na ráno, jde dnes výjimečně spát

sama od sebe, aniž by ji rodiče museli do po­

stele popohánět. Je sobota ráno, všichni ještě

spí a  vychutnávají si, že nemusejí vstávat, ale

v  Aniččině růžovobílém království se rozdrn­

čí budík. Pětiletá fanynka královny bílé stopy


GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

7

vyskočí z  vyhřáté postele a  pádí do koupelny, aby si stihla uplést cop, přesně takový, s jakým velmi často závodí Gabča. Uplynou necelé dvě hodiny a Anička už dychtivě sedí před televiz­ ní obrazovkou vedle svého táty usrkávajícího ranní kávu.

„Tati, dívej, už tam jsou vlajky, já ti budu říkat, která je čí,“ vykřikne Anička a  běží blíž k televizi. Svým malým ukazováčkem s přehle­ dem odhalí Rusko, Francii, Rakousko, Němec­ ko, ale třeba i Norsko nebo Finsko. Táta nevěří vlastním očím a hlavně uším.

„Ty jsi Aničku učila poznávat vlajky?“ zpo­ vídá svou ženu, která přichází s  upečeným jablečným závinem na podnosu.

„Ne, proč?“ nechápe Aniččina maminka.

„Já jsem se je naučila sama,“ chlubí se Anič­ ka svým překvapeným rodičům. To už ale za­ číná další díl světového poháru a na trať vjíždí Gabriela Koukalová. Pro Aničku začíná rovněž sportovní klání. Pokud by totiž někdo chtěl spočítat, kolikrát během přenosu vyběhne ze sedačky k  televizi, aby svou favoritku podpo­ řila hlasitým fanděním, asi by se nedopočítal. Anička je u  vytržení. Jeden by řekl, že chce snad skrz obrazovku skočit na trať za Gabčou.

ROMAN SMUTNÝ

8

Samotní rodiče nevědí, co je baví víc. Jestli

závod, nebo fandění jejich malé dcerky, která

každou střelu prožívá, jako by šlo o život. Kři­

čí, gestikuluje, komentuje, zakrývá si oči, ská­

če radostí, a když Gabča trefí terče bez jediné

chyby, rozběhne se a skočí tatínkovi do náruče,

čímž ho zamáčkne hluboko do sedačky. Blíží se

závěr závodu.

„Jede, jede, jede krásně. Pojď Gábi, pojď, už

budeš v cíli,“ klečí Anička před televizí, z nervo­

zity si cumlá oba palce a tlačí očima svou favo­

ritku do finiše.

Na jiném místě České republiky, v  kraji ro­

vinaté Hané, která je tak rovná, že pokud se

nechce milovníkům lyžování cestovat, mohou

ve své domovině vyrazit tak akorát na běžky,

žije sedmiletý Vláďa. Také on propadl kouz­

lu biatlonové gepardice s  jiskřičkami v  očích

a  s  uhrančivým úsměvem, ovšem nejen on,

ale i  celá jeho rodina, tedy i  Vláďovi rodiče,

sestřička Terezka a  babička s  dědou. Nikdo

z  nich ještě nedávno nevěděl, co to vlastně

biatlon je. Jenže potom jednou přišel Vláďův

děda s nápadem, ať si všichni místo tradičního

fotbalu pustí biatlon.

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

9

„Fotbal je dobrej, ale biatlon je lepší. Tam se furt něco děje. A  závodí tam neuvěřitelně krásná kočka. Jmenuje se Gabriela Koukalo­ vá,“ navnadil děda celou rodinu a  od té doby se sledování tohoto sportu stalo pro všechny její členy skoro každý víkend od listopadu do března společným rituálem. Vláďa se také už nemohl dočkat prvního sněhu. Když konečně napadl dva dny po svatém Martinu, tedy v po­ lovině listopadu, obul nové lyže, tedy spíš běž­ ky, které si přál k narozeninám, a přes záda si přehodil batoh, ze kterého vykukovala věrná kopie malorážky, z jaké střílí Gabča. Tu Vláďo­ vi vyřezal ze dřeva šikovný děda a kutil v jed­ né osobě. Takto vystrojen začal Vláďa brázdit zasněženou louku za domem, až mu musela maminka, která na něj dohlížela z okna kuchy­ ně, domluvit, aby nejezdil mimo prostor, kam dohlédne.

Zlatá neděle, poslední neděle před Štědrým dnem, byla toho památného roku 2016 v České republice skutečně zlatá. Vrcholil právě Světo­ vý pohár v biatlonu v Novém Městě na Moravě, kam během čtyř dnů dorazilo 123  500 fanouš­ ků. Už tento fakt je takřka neuvěřitelný. Biatlon, sport, který ještě před pár lety sledovala hrstka

ROMAN SMUTNÝ

10

nadšenců, nyní mnohonásobně předčil svou

popularitou národní sporty fotbal a hokej. Obří

zásluhu na tom má Gabriela Koukalová. Cha­

rizmatická sedmadvacetiletá rodačka z Jablonce

nad Nisou tohoto magického dne 18. 12. 2016

vítězí v závodě s hromadným startem a způso­

buje, že nejen Aniččina a  Vláďova rodina pro­

puká v euforii, ale spolu s nimi mají předčasné

Vánoce miliony Čechů. Radost zaplavuje mladé

i  staré, kluky i  holky, bohaté i  chudé, sportov­

ce i  ty, kteří pohybovým aktivitám neholdují.

V rodinách se připaluje cukroví, ale hospodyň­

kám to tentokrát nevadí. Šampaňské nakoupe­

né na vánoční svátky se v mnoha domácnostech

Štědrého dne nedožije. Lidé slaví při pohledu

na Gabrielu, která prostřednictvím televizních

kamer posílá pusy do všech koutů republiky, se

slzami v očích se omotává českou vlajkou a ob­

jímá se se svou maminkou.

„Je to můj nejemotivnější zážitek v kariéře,“

sdělí národu krátce po dechberoucím finiši své

pocity a  ten o  ní mluví jako o  Jágrovi v  suk­

ních. Po delší době českým národem jede vlna

nadšení a předvánoční atmosféra tomu jen po­

máhá. Kdo je vlastně Gabriela Koukalová? Jak

dokázala, že jí národ leží u nohou? A jaká byla

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

její cesta až na samotný vrchol? Byla rozhodně

zajímavá a několikrát to vypadalo, že je všemu

konec a  žádný vrchol nikdy nepřijde. Příběh

Gabriely v  sobě ukrývá poselství mimo jiné

i o tom, že se člověk nemá nikdy vzdávat. I to je

jeden z důvodů, proč ji český lid miluje. Dává

lidem nejen radost, ale i naději.

1212

KAPITOLA 2

V KOPCOVITÉM TERÉNU krásných, ale drsných

Jizerských hor se v  údolí řeky Nisy rozprostí­

rá město Jablonec nad Nisou. Pověst praví, že

původně byl Jablonec založen u  hostince na

křižovatce obchodních cest, které využíva­

li místní horalé, aby do německých zemí, ale

i  do českého vnitrozemí vyváželi své výrobky

a  domů přiváželi peníze pro své ženy a  děti.

U  tohoto hostince měla stávat jabloň a  odtud

se vzalo jméno Jablonec. Jenže kdoví, jak to

bylo doopravdy? Co ale víme určitě, je fakt, že

přibližně před sedmi sty lety zde byl postaven

kostel pojmenovaný po svaté Anně, babičce

Ježíše Krista. Jeden z  nejchytřejších místních,

který měl tu výsadu, že uměl psát, šel a zapsal

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

13

tuto slavnou událost do kroniky. Od této doby,

od roku 1356, mluvíme o Jablonci, ovšem v té

době se tomuto místu říkalo německy Gab­

lonz. Chaloupek a  chalup přibývalo jako hub

v  okolních lesích a  Jablonečtí snili o  tom, že

postaví město, které bude krásnou vstupní brá­

nou do pohoří, jež nese jméno po řece Jizeře.

Tyto sny místních šikovných lidí bohužel netr­

valy dlouho. V roce 1469 byl Jablonec vypálen.

Místní se ale nevzdali a začali svůj sen, město

pojmenované po oblíbeném ovoci, budovat na

druhý pokus. Když se to v  Jablonci opět začí­

nalo hemžit lidmi a novými staveními a město

kvetlo díky výrobě skla, přišla pohroma ještě

větší než ta předchozí. Evropu opanovala vál­

ka, která trvala dlouhých třicet let a její důsled­

ky dopadly jako boží rána i na Jablonec. V roce

1643 byl již podruhé vypálen. Myslíte, že ten­

tokrát zůstali Jablonečtí na kolenou? Ale kde­

pak! Lidé v  tomto severočeském drsném kraji

jsou tvrdí a jen tak něco je nepoloží. Pustili se

znovu do práce a jako každý, kdo statečně bo­

juje s nepřízní osudu, byli odměněni. Tedy ne

přímo oni, nýbrž jejich vnuci a  pravnuci, ale

tak už to na světě chodí. V 80. letech 19. stole­

tí, v době, kdy obyvatelé českých zemí poprvé

ROMAN SMUTNÝ

14

spatřují elektrickou žárovku a  radují se z  ote­

vření Národního divadla, stává se z  Jablonce

světově známý výrobce skla a bižuterie. I díky

železnici se výrobky místních snaživých a hou­

ževnatých lidí dostávají doslova do celého svě­

ta. Skleněné výrobky, ale i  kovové či skleněné

oděvní doplňky a  ozdoby, které denně vlaky

odvážejí k  prodeji budoucím majitelům, jsou

zároveň i  poselstvím o  tom, že má smysl pře­

konávat i ty nejtěžší překážky a že nic není pře­

dem ztracené. Jablonec, město, které dvakrát

vstalo z popela, svůj boj vyhrálo, a navíc doká­

zalo neuvěřitelné. Díky jeho sklu a bižuterii se

o  něm začalo mluvit v  městech mnohem vět­

ších a slavnějších, a to jak v Evropě, tak třeba

v zemi netušených možností za velkou louží.

I stalo se, že v tomto městě, po staletí spo­

jeném s  lidmi pracovitými, neporazitelnými

a šikovnými, v městě, jehož symbolem je hustá

sněhová pokrývka, v městě proslaveném mimo

jiné blyštivými náušnicemi, přivedla prvního

listopadového dne roku 1989 paní Gabriela

Soukalová na svět dcerušku, které dala jméno

po sobě. Je možné, že život člověka ovlivňuje

místo, do kterého se narodí? Dost možná, ko­

neckonců, budoucnost to ukáže. Co je ale jisté,

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

15

je skutečnost, že osud každého z nás závisí na

tom, jaké má rodiče. Rodiče malé Gábinky,

Gabriela a  Karel Soukalovi, zasvětili oba svůj

život sportu, konkrétně lyžování a  biatlonu.

Maminka Gabriela je držitelkou stříbrné me­

daile ze zimních olympijských her, které se

v  únoru 1984 konaly v  srbském Sarajevu. Ve

štafetovém závodě běžkařek tehdy dokázaly

čtyři ženy, mezi nimiž byla i  paní Gabriela,

zajistit Československu druhou nejvyšší pozi­

ci na stupních vítězů a  vklínit tak svou zemi

mezi lyžařské velmoci, jakými bylo první Nor­

sko a třetí Finsko. Po skončení kariéry se stala

trenérkou lyžování a  biatlonu a  v  této pozici

působila i  na jabloneckém Gymnáziu Dr.  An­

tona Randy stejně jako její muž a  nyní hrdý

tatínek, pan Karel Soukal. Gábinka si od na­

rození mohla užívat pozornosti ze strany hned

čtyř sourozenců. Tatínek Karel totiž do man­

želství s paní Gabrielou vstoupil se třemi dět­

mi a  jeho nastávající žena v  té době už měla

také dítě z prvního manželství. Byly to sudičky,

které narozenému děťátku naplánovaly, co je

na jeho životní cestě potká, anebo byla i malá

Gabča pověstným jablkem, které v Jablonci ne­

padlo daleko od stromu? Ať už to je jakkoliv,

ROMAN SMUTNÝ

16

roztomilá Gábinka, která už jako malá měla

v  očích jiskřičky zapalující v  lidech pocity

štěstí a čistotu svědčící o neposkvrněnosti své

duše, již ve dvou letech stála poprvé na lyžích.

Těmi lidmi, kteří Gábinku na malá dřevěná pr­

kýnka poprvé postavili, nemohl být nikdo jiný

než její rodiče, pro které lyže představovaly

celoživotní vášeň i obživu. Gábinka v barevné

dětské kombinézce v  tento moment nemohla

tušit, že jí právě začala dlouhá cesta, která bude

více než dobrodružná, na níž se dostane do sle­

pé uličky a v jednom bodě dokonce i do stavu

zoufalství, podobně jako v minulosti její rodné

město. Symbolickým prvním ujetým metrem

na malých dětských lyžích však přesto vyrazi­

la na životní výpravu, po níž ji kromě rodičů

a  trenérů v  jedné osobě povedou i  její strážní

andělé, kteří se stanou jejími rádci i ochránci.

Toto krásné období prvních tří let života

své dcery prožívali Soukalovi v  převratných

dobách, kdy nejprve krátce poté, co se Gábin­

ka teprve sžívala se svou dětskou postýlkou,

v  zemi padl komunismus a  zanedlouho přišli

Češi a Slováci na to, že spolu v jednom svazku

zůstat nechtějí. Pomalu se rozpadalo Českoslo­

vensko, stát, který úspěšně reprezentovala paní

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

Gabriela, a události neodvratně spěly k vytvo­

ření nové republiky Čechů, Moravanů a Sleza­

nů, jejichž sympatie si jednoho dne získá prá­

vě tahle holčička, která se v  této době poprvé

seznamuje s  pracovním nástrojem v  podobě

dvou podlouhlých na konci zahnutých prký­

nek. Ovšem hodně sněhu ještě v  Jizerských

horách nasněží a  potom zase roztaje, než na

nich slečna a později paní Gabriela po dlouhé

a strastiplné cestě dorazí do srdcí lidí. 18

KAPITOLA 3

„GÁBI, KDE JSI? MUSÍME JET,“ shání se maminka Gabriela po své malé princezně. Je sobota ráno a rodiče malé Gabči musí coby trenéři vyrazit na další z mnoha soustředění. Gabča nakonec neochotně přicupitá a svýma smutnýma očima i slovy začne maminku přemlouvat:

„Mami, prosím, já nikam jet nechci. Těši­ la jsem se, že si budu hrát s  kamarády venku. Všichni jsou tady, jenom já musím zase pryč.“ Jenže veškerá slova jsou marná.

„Gábi, víš přece, že tě tady nemůžeme ne­ chat samotnou. To ti to musím pořád vysvět­ lovat dokola? Ostatní děti mají rodiče doma, jenže my musíme s tatínkem vydělávat peníz­ ky tak, že jezdíme pryč,“ zopakovala maminka

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

19

Gabče důvod, proč místo běhání s  ostatními dětmi po zahradách a loukách, které slibovaly tolik lákavého dobrodružství, musí teď nased­ nout do auta a vydat se se svými rodiči chtě ne­ chtě do míst, kde na ně čekali mladí sportov­ ci, kteří k tomu, aby v lyžování byli stále lepší a  jednou pokud možno nejlepší, potřebovali trenéry, tedy rodiče této malé zlatovlásky. Ta teď ale sedí vzadu na sedadle rodinného auta a je pěkně naštvaná.

„Dáš si jablíčko?“ otočí se maminka dozadu na svou dceru, která se jen mlčky dívá z okýn­ ka, jako by venku bylo zrovna v  ten okamžik něco velmi zajímavého. Ono se není co divit, že Gabča bývala otrávená z toho, že musí sedět nekonečné hodiny v autě a potom na soustře­ dění, kde neměla ani svůj pokojíček, ani své kamarády a kamarádky. Bylo to totiž holčička velmi zvídavá, talentovaná, kterou zajímalo kdeco, a proto trpěla, když nemohla trávit čas podle svých představ.

O člověku, který má zvláštní nadání pro ně­ jaký druh umění, se říká, že jej políbily múzy, tedy dle řeckých bájí a  pověstí dcery boha Dia a  bohyně umění. Je možné, že když byla Gabča ještě úplně malinká a ležela v postýlce,

ROMAN SMUTNÝ

20

přistoupila k ní bohyně všech herců a hereček

jménem Thaleia a lehce ji políbila na čelo. Poté

poodstoupila a pustila k postýlce s malou hol­

čičkou svou kolegyni Euterpé, která měla na

starosti hudbu, a  zejména hru na flétnu. Také

ona Gabče věnovala jeden polibek. Vzhledem

k  tomu, že snem malé Gabči bylo stát se he­

rečkou nebo zpěvačkou, není vyloučeno, že ji

obě dámy skutečně navštívily. Vnímaví rodiče

naštěstí brzy sami přišli na to, že Gabča chce

poznávat svět kolem sebe a věnovat se nejrůz­

nějším zájmům, proto postupem času v  době

jejich nepřítomnosti namísto cestování za ly­

žařskými učni začala navštěvovat nejrůznější

kroužky. A  to bylo něco úplně jiného. Gabča

se najednou ocitala v  sedmém nebi. Gabrie­

la a  Karel Soukalovi si nemohli nevšimnout,

že jejich dcerka má skutečný hudební talent.

Nejprve si jen tak pobrukovala, ale později

začala krásně zpívat. Zařídili proto, že se za­

čala učit hrát na flétnu. Netrvalo dlouho a Gá­

binka foukala na podlouhlý hudební nástroj

první skladbičky. Například lidovou písničku

Běžela ovečka hore do kopečka zvládla zahrát

tak hezky, až se nejen mamince hrnuly do očí

slzy dojetí z  toho, jakou má šikovnou dceru.

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

21

Později si ještě ke hře na flétnu přibrala hodiny

sólového zpěvu na umělecké škole a  také hru

na piano. A to nebylo zdaleka všechno. Gabče

ještě nebylo šest let a  na první školní den te­

prve čekala, přesto jednoho večera, kdy se sešla

parta kamarádů, aby si společně nad ohýnkem

opekli špekáčky, vzala neposedná předškolač­

ka klacek a  ohořelým koncem, který tak plnil

funkci tlusté černé pastelky, nakreslila na vrata

opodál stojící garáže několik obrázků. Rodiče,

jakmile to spatřili, chtěli své dceři vyhubovat,

ale když přistoupili blíž a  uviděli překrásně

namalovaný portrét princezny, museli jí spíše

vyseknout poklonu. Za chvíli stál u garáže celý

zástup lidí.

„Ta Gabča má talent. Měla by chodit do

malování,“ řekl někdo. A  rodiče jen pokývali

hlavou na souhlas. Proto malá všeumělkyně

začala brzy navštěvovat i  kroužek, kam děti

přicházejí s  čistým výkresem a  za dvě hodiny

si pyšně odnášejí domů své umělecké dílo. Gá­

bince učarovalo i  modelování, proto se zača­

la věnovat v  čase po školním vyučování i  této

tvořivé činnosti. Z  tohoto období pochází její

památná věta, kdy k pobavení všech dospělých

jednou pronesla, že až vyroste, bude studovat

ROMAN SMUTNÝ

22

sochací školu. Stranou Gabčina zájmu nezů­

stala ani gymnastika, protože nejen uměním

živ je člověk, a také proto, že nekonečné záso­

by energie, kterou tento malý nezmar oplýval,

bylo potřeba vydávat z těla ven i jiným způso­

bem. Také vám vrtá hlavou, jak je možné, že

toho Gabča tolik zvládala? Důvod je prostý.

Kromě toho, že byla skutečně velmi činoro­

dá, šikovná a  neúnavná, ji ve všech aktivitách

podporovali jak maminka Gabriela, tak tatínek

Karel, a  to i  proto, že oba den co den opouš­

těli domov a  vydávali se z  města s  jabloní ve

znaku za prací. Byli jedině rádi, že Gabča má

na každý den program, který ji baví, a navíc je

tak o ni postaráno, takže se při cepování mla­

dých lyžařů nemusejí ještě strachovat o  svou

malou princeznu, jestli se jí něco nepřihodi­

lo. Každý večer při návratu domů je tak kromě

místních hučících lesů vítala i  jejich dcerka,

jejíž oči, velké jako lesní studánky, zářily nad­

šením, a sotva oba trenéři lyžování vstoupili do

domu, už se k nim řítila jejich malá princezna

a ukazovala svůj dnešní výtvor nebo povídala,

co jiného v průběhu pomalu končícího dne za­

žila. Maminka a  tatínek Soukalovi byli samo­

zřejmě smutní z toho, že povětšinou nemohou

GABRIELA KOUKALOVÁ: MISS BIATLON

23

být u  toho, jak jejich dcera dychtivě objevuje

svět, tvoří, zpívá, maluje nebo cvičí. Snažili se

jí to vynahradit v každé volné chvilce, a když se

blížilo léto, pravidelně se celá rodina těšila na

každoroční vodáckou výpravu.

Říkali jsme si o  dvou múzách umění, které

malou Gábinku navštívily v době, kdy se ještě

usmívala na svět pouze z dětské postýlky. Jen­

že nepřišly na návštěvu samy. Spolu s  nimi se

za miminkem z  Lužických hor totiž vypravila

i sudička, která odnepaměti přistupuje k novo­

rozencům a věští jim osud, tedy to, co je v ži­

votě nevyhnutelně potká. Tato sudička nejprve

nechala obě múzy, aby malou holčičku políbily.

Sama přitom stála o dva kroky dál a jen se po­

tutelně usmívala. Čemu? Inu tomu, jak první

z  nich byla přesvědčena o  tom, že z  Gábinky

vyroste herečka, a  ta druhá zase nepochybo­

vala o tom, že svou slávu najde s mikrofonem

v  ruce coby zpěvačka. Tato sudička ale vědě­

la víc než obě múzy dohromady. Na rozdíl od

nich totiž viděla do budoucnosti. Přistoupila

k  postýlce, láskyplně se pousmála, pohladila

Gábinku a pokývala hlavou, jak to někdy dělají

lidé moudří, kteří něco skutečně vědí, a proto

nemají potřebu až tolik mluvit. Sudička věděla,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist