načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fyzické básnictví - Petr Váša

Fyzické básnictví

Elektronická kniha: Fyzické básnictví
Autor:

Dějiny, fantazie, teorie a praxe fyzického básnictví Petr Váša (1965) se narodil v Brně, vystudoval dějiny umění. Založil hudební skupiny Z kopce ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 80%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 187
Rozměr: 20 cm + 1 DVD
Úprava: 8 stran obr. příl. : ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Téma: fyzické básnictví
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-729-4566-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha návodů, námětů, esejů a deníkových záznamů tvoří manifest originálního uměleckého stylu, který brněnský muzikant a performer propaguje a provozuje pod názvem fyzické básnictví.

Popis nakladatele

Dějiny, fantazie, teorie a praxe fyzického básnictví Petr Váša (1965) se narodil v Brně, vystudoval dějiny umění. Založil hudební skupiny  Z kopce (1985),  Ošklid  (1987) a  A-Beat  (1990). Po skončení jejich činnosti se věnoval především projektu fyzického básnictví (od 1991 představení a nahrávky, od 1992 kresby - vizuální básně, semináře a dílny na různých uměleckých školách a při zvláštních příležitostech). Po letech sólového vystupování založil hudební skupinu  Ty Syčáci  (1999), se kterou vydal řadu různorodých alb. Svou tvorbu prezentoval na mnoha pódiích u nás i v zahraničí, publikoval ji v různých médiích (knížky  Texty, básně, poèmes physiques  a  Návrat Plavce Jindřicha , CD  Cirkus-Chaos-Minaret a  Manifesto , televizní a rozhlasové pořady, výstavy, internetové prezentace). V současnosti vystupuje sám, se  Syčáky  a s obnovenou skupinou  Jasná páka , učí fyzické básnictví a pracuje na dalších literárních, hudebních a výtvarných projektech. Kniha popisuje, jak žánr fyzického básnictví vznikal a jak se vyvíjel, je jeho manifestem i učebnicí.

Zařazeno v kategoriích
Petr Váša - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Petr

Fyzi é básni ví

Váša

host

Cena  Kč

 --  -   

Petr Váša

Fyzi é básni ví

   

 ­ €‚

Petr Váša se narodil v Brně ( ), vystudoval dějiny

umění na brněnské univerzitě, založil hudební

skupiny Z kopce ( ­), Ošklid ( ­€) a A-Beat (l ‚).

Po skončení jejich činnosti se věnoval především

projektu fyzického básnictví (od představení

a nahrávky, od ˆ kresby — vizuální básně,

semináře a dílny na různých uměleckých školách

a při zvláštních příležitostech). Po letech sólového

vystupování založil hudební skupinu Ty Syčáci

(l ), se kterou vydal řadu různorodých alb.

Svoji tvorbu prezentoval na mnoha pódiích u nás

i v zahraničí, publikoval ji v různých médiích (knížky

Texty, básně, poèmes physiques a Návrat Plavce

Jindřicha, CD Cirkus-Chaos-Minaret a Manifesto,

televizní a rozhlasové pořady, výstavy, internetové

prezentace). V současnosti vystupuje sám, se Syčáky

a s obnovenou skupinou Jasná páka, učí fyzické

básnictví a pracuje na dalších literárních, hudebních

a výtvarných projektech.

Kniha popisuje, jak žánr fyzického básnictví vznikal

a jak se vyvíjel, je jeho manifestem i učebnicí, a to

nejen ve slovech a obrazech — její součástí je

DVD, které zachycuje autorův příběh v řadě videí,

audionahrávek a v podobě obrazových knih.

ƒ

€„…€­†‡

†„

ˆ

Obsah

13 Předmluva

15 Úvod

35 Poděkování

Fejetony (1992—1994)

41 Piš, co chceš

43 Bílý černoch

45 Je naděje...

47 O realismu uměleckém

49 Jako zázrakem — Vichřice

51 Rukopis nalezený v láhvi

53 Člověk se vrací

55 Učit se za chůze

57 Učit se za chůze II

59 Danses bulgares

60 Šamanem v panelovém domě

62 Cesta k sobě

64 Pustý ostrov

66 Do práce!

67 Jarní procházka

Manifesty (1993—1994)

73 Co je fyzické básnictví

75 Hudba řeči a řeč hudby

78 Řeč obrazu a obraz řeči

Imaginace (1993—1995)

85 Mám buben

86 Udělej portrét

88 Posaď se

89 Počítání do pěti (atakdále)

90 Strom — umění překladu

91 O chytré horákyni

92 Una Lama Zoo — Lama pff!

95 Balet otužilec

97 Příchod písma na Moravu

101 Písmenková polévka

102 „!“

104 Člověk a stroj

105 Hrad hlásek

106 Příprava pódia

107 Sestra

108 Muž, který tančil s Venuší

110 Vyprávěj příběh

111 „!!“

112 Noční let





Fyzické básnictví



Petr

Fyzické básnictví

Váša


Copyright © Petr Váša, 2011

Illustrations © Petr Váša, 2011

© Host — vydavatelství, s. r. o., 2011, 2012 (elektronické vydání)

isbn 978-80-7294-769-0 (Formát PDF)

isbn 978-80-7294-770-6 (Formát ePub)

isbn 978-80-7294-771-3 (Formát PDF pro čtečky)

isbn 978-80-7294-772-0 (Formát MobiPocket)



Obsah

13 Předmluva

15 Úvod

35 Poděkování

Fejetony (1992—1994)

41 Piš, co chceš

43 Bílý černoch

45 Je naděje...

47 O realismu uměleckém

49 Jako zázrakem — Vichřice

51 Rukopis nalezený v láhvi

53 Člověk se vrací

55 Učit se za chůze

57 Učit se za chůze II

59 Danses bulgares

60 Šamanem v panelovém domě

62 Cesta k sobě

64 Pustý ostrov

66 Do práce!

67 Jarní procházka

Manifesty (1993—1994)

73 Co je fyzické básnictví

75 Hudba řeči a řeč hudby

78 Řeč obrazu a obraz řeči

Imaginace (1993—1995)

85 Mám buben

86 Udělej portrét

88 Posaď se

89 Počítání do pěti (atakdále)

90 Strom — umění překladu


91 O chytré horákyni

92 Una Lama Zoo — Lama pff!

95 Balet otužilec

97 Příchod písma na Moravu

101 Písmenková polévka

102 „!“

104 Člověk a stroj

105 Hrad hlásek

106 Příprava pódia

107 Sestra

108 Muž, který tančil s Venuší

110 Vyprávěj příběh

111 „!!“

112 Noční let

Kurz fyzického básnictví (1992—2011)

117 Úvod

125 Fyzické básnictví „od nuly“

139 Fyzické básnictví „s modelem“

153 Kombinace všech prvků (od nuly — s modelem)

159 Fyzické básnictví „klasik“ (práce s běžnou řečí a textem)

165 Fyzické básnictví „grafik“ (práce s výtvarnými prostředky)

169 Co je fyzické básnictví — definice

171 Kam s jablkem? (místo doslovu)

173 O autorovi, publikace

177 Ediční poznámka

179 Seznam ilustrací

13

Předmluva

Tato kniha pojednává o fyzickém básnictví, což je zvláštní způsob práces ja

zykem, hlasem a  tělem, kterým se zabývám od počátku devadesátých let

minulého století. Popisuje, jak tento žánr vznikal, jak se rozvíjel a jak vypadá

v  současnosti, především co se týče kurzu fyzického básnictví „pro každé

ho“. Přiložené DVD shrnuje řadu výsledků mé práce na nejrůznějších pódiích

a s výtvarnými pomůckami v ruce. Zatímco tam, na videích, audionahrávkách

a ve sbírkách vizuálních básní, jde o něco velmi individuálního, knihusamot

nou může její čtenář použít jako návod k vytvoření vlastní verze fyzického

básnictví.

Text má dvě části, následující po všeobecném úvodu. První se týká počátků

žánru a je sestavena z chronologicky řazených článků, esejů, možná i básní

v  próze, které jsem psal při různých příležitostech, nejdříve pro informaci

a  doufám i  potěšení kohokoliv, nejen svého publika, potom i  jako podnět

k tvorbě studentů mých kurzů. Myslím, že tyto texty se dají číst jako zvláštní

druh dobrodružné literatury, vzhledem k  tomu, že jsem při psaní většinou

vůbec netušil, jak bude příběh pokračovat a zda příště bude ještě co vyprávět.

Některé se zabývají otázkou, jak může vypadat běžný život člověka, který

se rozhodl stát se fyzickým básníkem. Jiné jsou přímo pokusy o  manifest.

A v těch dalších se objevují návody na různé méně obvyklé činnosti na hranici

umění a běžného života.

Nemůžu říct, že bych kurzy, které jsem ke svému velkému překvapení vedl

téměř od počátku své dráhy fyzického básníka, někdy nebral vážně. Právěna

opak. Nějakou dobu jsem si ale nebyl jistý, zda má smysl písemně zachycovat,

co se v nich děje. Nebo jsem to neuměl. Psal jsem tedy, pro širokou veřejnost

i pro studenty, spíše v žertovně poetickém duchu, abych dal najevo, že mým

ideálem je nechat lidi, aby si dělali, co chtějí. Také jsem se asi chtěl vyhnout

závazkům, které by vyplývaly z toho, že bych vystupoval jako pedagog. Potom,

v druhé polovině devadesátých let, po intenzivním učení na různýchumělec

kých školách, které mě donutilo vytvořit si skutečnou metodu, nejen soubor

hlasových a pohybových cvičení, tento problém pominul. Dal jsem stranou

všechny legrácky a  začal prostě popisovat dění v  kurzech. Bylo to pro mě

najednou zajímavější a napínavější, protože už nešlo o fantazie výstředního

14 poety, ale o práci se skutečnými lidmi. Pokračoval jsem v tom dodnes.Výsled

kem je druhá část knihy, která by měla být sbírkou všeho podstatného, co se

za ta léta v mnoha kurzech odehrálo, přehledně a systematicky uspořádanou

tak, aby ji mohl použít jednotlivec i skupina zájemců o netradiční rozptýlení

nebo vážnou tvorbu.

Dospět k této formě nebylo snadné. Popisování a uspořádávání něčeho, co

se těžko popisuje a  uspořádává, je práce, do které se člověku moc nechce.

A když už se do ní dá, bolí ho za krkem, je neklidný, raději by to všechnopros

tě dělal než se pokoušel přesně zformulovat. Musím říct, že jsem dokonce

prošel obdo bím, kdy mi při pouhém pohledu na prázdný list papíru naskočila

husí kůže. A popadla mě chuť ten papír pokreslit nebo roztrhat a použít jako

materiál na nějakou pěknou koláž nebo jako rekvizitu při výstupu fyzického

básnictví, i když se jinak rekvizitám spíš vyhýbám.

Odměna je ale sladká. Jednak to mám za sebou a  věci, které dělaly radost

mnoha lidem, jsou teď přístupné i ostatním. Jednak snad budou spokojeni ti,

kdo mě o podobný text žádali, a já můžu vymýšlet něco dalšího. Navíc miluji

svépomocné knihy a dlouho jsem toužil napsat si tu svou. Byl jsem takézvěda

vý, jak asi vypadá popis nepopsatelného, pěkně srovnaný v úhledné hromádce,

i když teď mi dochází, že k tomu účelu jsem si mohl na stůl položit každou

dobrou knihu poezie. Což mi připomíná, jakkoliv to může na první pohled

vypadat zvláštně, že toto by měla být sbírka básní. Fyzických.

15

Úvod

I.

Jednoho dne na jaře 1991 jsem se připravoval na zkoušku své kapely. Četl jsem

jeden text, nejdřív potichu, pak nahlas, a představoval jsem si jehozhudebně

ní a nástrojové aranžmá. Deklamoval jsem ta slova a dělal přitom taková ta

zpěvácká, kytaristická a bubenická gesta, přidal trochu pantomimy, občasné

tlesknutí, dupnutí a náznaky melodie v různých hlasových polohách, nejdřív

vsedě, potom vestoje... Najednou jsem zjistil, že pobíhám po bytě, tančím,

skáču, sedím, klečím, ležím na podlaze a  pořád deklamuju, vůbec se mi ne

chce přestat a vůbec nic mi u toho nechybí, nejméně ta kapela, kterou jsem

se vlastně právě stal. Byl jsem unesen. Našel jsem přesně to, po čem jsem

zřejmě celé ty roky předtím toužil. Udělal jsem jeden pořad, ve kterém jsem

vystupoval sám v  dialogu s  magnetofonem, ze kterého se ozýval můj hlas.

Pak jsem pár měsíců chodil po lese, učil se různé způsoby přednesua přemýš

lel o hranicích jazyka a slovním spojení „fyzické básnictví“. Pak jsem odložil

i magnetofon a nestačil se divit, což trvá dodnes.

Zvláštní je, že jsem ten základní nápad měl už dřív, jen mně nedocházelo, co se

z toho může vyvinout. Když jsem někdy v polovině osmdesátých let psal texty

pro budoucí kapely Z kopce a Ošklid, vzpomněl jsem si na gymnaziální hodiny

literatury a výklad o ruských futuristech, kteří v určitém období říkali svému

stylu mašinismus. Spojilo se mi to s představou Majakovského, halasněreci

tujícího ve žluté košili, a protože jsem odjakživa miloval železnici, napsal jsem

na tohle téma: „Lokomotivám se motají kola / Kola se motají lokomotivám /

Cyklisté sykli a sténají...“ Nejdřív mi to přišlo úplně absurdní, neviděl jsem

možnost jak něco takového hrát s kapelou, pak jsem si ale na jednomškol

ním večírku prostě stoupl, pořád dokola jsem opakoval tenhle text v různých

hlasitostech a tempech a zároveň rukama a nohama víceméně napodoboval

lokomotivu. Bylo to až příliš směšné. Jenom taková hříčka, ve které ale bylo

něco navíc, možná bezděčná parodie na jakékoliv recitování nebo vlastně

veřejné vystupování vůbec, možná něco dětského, pravěkého...

16 Potom jsem dal dohromady kapelu Z kopce, jejíž počáteční úspěchy byly brzy

vystřídány zákazem hraní kvůli textům, které prý propagovaly nudu a vy

zývaly mládež k emigraci. Protože jsem je odmítl přepsat, Z kopce nesměli

vystupovat a  mně hrozilo vyloučení ze studií dějin umění, pokud bych ten

zákaz ignoroval. Vymyslel jsem tedy jinou kapelu, ještě daleko horší, nazval

ji Ošklid podle vzoru ruských složenin typu kolchoz a napsal pro ni písničky

jako Jsem ošklivý člověk nebo Paraguayská policie. A  sem, do oné zvláštní

kombinace zpěvu, voicebandu a  rockové kapely, se najednou hodila moje

Lokomotiva jako ideální přídavek. Rozepsal jsem ji do několika hlasů, muž

ských a ženských, a dostal se tak vlastně k něčemu, nač jsem mohl za deset

let navázat při práci se studenty brněnské Janáčkovy akademie múzických

umění na představení Una Lama Zoo.

Ošklid už nikdo zakázat nestačil a já jsem šel na podzim 1988 na rok na vojnu,

což nakonec nebylo tak hrozné, jak jsem se obával, od začátku ale bylo zřejmé,

že se všechna ta hloupost a nesvoboda dá překonat jenom psaním. Nejdřív

jsem byl v takovém šoku, že jsem byl schopen psát jenom o těchnejobyčej

nějších věcech, třeba jak si někdo připravuje svačinu. Pak to začala být větší

legrace a v mých textech najednou pochodoval zástup lidí kolem horké kaše

nebo se divil zápachu v budově kasárenského typu, aby se nakonec ukázalo,

že ve sklepě leží mrtvola. Pod rukama mi také ožil příběh Plavce Jindřicha,

o čemž se čtenář dozví později. Měl jsem pocit, že se se mnou děje něcozá

sadního, znělo to jako „Stojím sám proti sobě“ nebo „Přestávám být jedním

z nás“. A aby to nebylo tak temné, ukázalo se, že „Ještě pořád tady je naděje“.

Naučil jsem se střídat volný a  vázaný verš, hovorový tón s  minimalismem,

pracovat s pauzami mezi slovy při psaní, čtení, deklamaci i zpěvu. Někdy na

jaře 1989 mně vojáci dovolili jet do Prahy na předávání cen časopisu Melodie,

kde jsem v uniformě recitoval Lokomotivu, což zřejmě dost překvapilo nejen

diváky v sále, ale následně i televizní publikum. Mělo to najednou už takové

mírně revoluční zabarvení.

Z litoměřických kasáren jsem si přivezl sbírku textů, ze kterých potomvznik

ly písničky pro poslední desky Z kopce a první program fyzického básnictví.

Potom přišla revoluce, fantastická osvobozující událost. Potom se mi naro

dila dcera, hotový zázrak. Potom jsem zjistil, že bych kromě rockové hudby

chtěl dělat ještě něco jiného, osobnějšího, svobodnějšího. Byl jsem plný těch

příběhů z dějin umění o vzniku nových stylů, měnících dosavadní pohled na

17nejjednodušší věci. Spojujících různá média. Vytvářejících „nový jazyk“. Při

padalo mi přirozené pokusit se o něco takového. Dělat něco, co nikdo nedělá

a čemu každý rozumí. Pokud možno jednoduše. Naplno.

Zajímalo mě, zda se dá najít nějaký jiný způsob jak být normální, když už

jsem narozený v  polovině šedesátých let, viděl jsem ruské tanky v  ulicích

Brna, můj otec brzy poté emigroval do Ameriky, jsem levák, kus dětství jsem

strávil na logopedii a v pubertě chytil pod různými tlaky mírnou breptavost,

odmalička mě fascinovala hudba, literatura, výtvarné umění a různépohybo

vé aktivity, ničemu z toho jsem přitom nedokázal dát přednost a nic z toho

zatratit i přes některé příšerné zážitky z různých oborů uměleckého školství,

můj dědeček byl básník, který svou nejznámější sbírku přinesl v hlavěz kon

centračního tábora, kde organizoval tajné literární večery, moji rodiče jsou

inženýři a  prarodiče z  otcovy strany dělníci, vypadám jako Středoevropan

poněkud jihovýchodnějšího typu a někdy si připadám jako Marťan a jindy mi

tak připadá zbytek světa.

Když už jsem vystudoval dějiny umění a  chci se živit něčím jiným, uměním,

mohl bych aspoň vymyslet název nějakého uměleckého směru. A zkusit najít

jiný svět ne v exotických zemích, jako Rimbaud a Gauguin, ale uvnitřnejvšed

nější skutečnosti, jako surrealisti. Někteří moji rockoví hrdinové v sedma

dvaceti zemřeli. To mně se nechce, možná je ale nejvyšší čas začít nový ži

vot. A když se uměle rozdělená Evropa a její kultura spojuje, proč nějakým

přirozeným způsobem nespojit různé umělecké žánry v gestu člověka, který

uvažuje trochu jinak, než bylo dosud běžné? V zemi, kde se odjakživavšech

no křížilo?

Fyzické básnictví tedy nejdřív vypadalo jako akce někoho, kdo se změnilv ka

pelu. Že se jedná o „parateatrální jev“, jsem se měl dozvědět později. První

představení (Ještě pořád tady je naděje, 1991) byla kupodivu velmi úspěšná,

trochu jsem se asi těšil, že budu nepochopen a stanu se prokletým básníkem.

Nepochopení přišlo z nečekané strany. Mnozí rockeři získali dojem, že jsem se

zbláznil, případně že si dělám „srandu z lidí“. Mně ovšem připadalo, že moje

novinka pěkně zapadá do tradice experimentálního rocku, který jsem chápal,

nejenom kvůli době prožité v  totalitě, jež ho nesnášela, jako říši svobody.

Porozumění jsem se naopak dočkal ze strany výtvarníků, především starší

generace té skvělé polooficiální avantgardy, divadelníků, literátů a hudebníků

poněkud jiného ražení. Začal jsem vystupovat trochu jinde a pro jiné lidi než

18 dosud. Mimo hudební oblast jsem teď poznával oblasti výtvarnou, literární

a divadelní, jejich atmosféru, slovní zásobu... Velmi radostné i poučné!

Na začátku roku 1992 jsem strávil tři měsíce na stáži ve Stuttgartu, kde mi

poté, co jsem se úplně zahltil výtvarnými a filmovými zážitky, nezbylo nicjiné

ho než kreslit a přemýšlet o fyzickém básnictví na papíře. Zatím jsem objevil

úžasný prostor mezi mluvou a zpěvem, tancem a pantomimou, samozřejmě

také humorem a vážností, elegancí a brutalitou. Teď se ukázalo, co všechno

se skrývá v  prostoru mezi figurální kresbou a  kaligrafií. Postavy se mi pod

rukama plynule proměňovaly v písmena a naopak. Najednou jsem si dovedl

představit spojení tradice vizuální poezie s mou láskou ke starým mistrům.

Múza Vizualita se natrvalo přidala ke svým družkám Verbalitě, Audialitěa Mo

bilitě, múze všeho, co se týká pohybu.

Ve Stuttgartu jsem také po jednom představení dostal překvapivé pozvání.

Měl jsem studentům Studia mluveného slova pár hodin přednášet o fyzickém

básnictví. Šel jsem tam, zahrál pár věcí v čele s Lokomotivou, vyprávěl svůjpří

běh a trochu diskutoval. Zvláštní bylo, že jsem se většinu svého dosavadního

života těšil na chvíli, kdy už konečně nebudu mít nic společného s jakýmkoliv

formálním vzděláváním, a přitom tohle mě opravdu bavilo. Když jsem potom

v Čechách dostal pozvání k vedení prvních kurzů, bral jsem to sice spíš jako

vtip, na místě jsem se ale cítil ve svém živlu. Na Fakultě výtvarného umění

VUT v Brně už mi učení připadalo samozřejmé. Dřív než jsem začal vytvářet

jakousi metodu, jsem ovšem řešil přízemnější problém — jak zabavit skupinu

mladých lidí tak, aby to nebylo hloupé a aby to bavilo zároveň i mě. Metoda

ale získávala tvar a na Janáčkově akademii koncem devadesátých let jsem se

ke svému úžasu dozvěděl, že učím základy herectví, a  že tedy můj kurz ne

bude nějakou doplňkovou bizarností pro vybrané starší studenty, jak jsem

předpokládal, ale že bych měl učit všechny první ročníky, včetně dramatické

výchovy, byť je zřejmé, že nejsem herec, ale „solitér“. Takovou velkorysost

a pochopení bych nečekal. Jsem vděčný.

Poslední věcí, která mně v Německu došla, bylo to, že jakkoliv miluji svou

mateřštinu, nebo snad právě proto, zajímají mě její meze a  co je za nimi.

Nechtěl jsem dělat zahraniční program v angličtině nebo jiném konvenčním

jazyce. Chtěl jsem zkombinovat slova se zvuky, pohyby a  gesty, vytvářet

jazyk, osobní, a přitom obecně srozumitelný. To byla práce na několikdal

ších let.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist