načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Fuck Amerika - Edgar Hilsenrath

Fuck Amerika
-15%
sleva

Kniha: Fuck Amerika
Autor:

Děj románu Fuck America. Doznání Jakoba Bronského sleduje úpornou snahu židovského imigranta přežít v New Yorku padesátých let. Do města snů se dostal jako displaced person, „osoba ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  99 Kč 84
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
2,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 62.1%hodnoceni - 62.1%hodnoceni - 62.1%hodnoceni - 62.1%hodnoceni - 62.1% 70%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010-01-01
Počet stran: 200
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 199 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Fuck America
Spolupracovali: přeložila Jana Zoubková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788025900154
EAN: 9788025900154
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Děj románu Fuck America. Doznání Jakoba Bronského sleduje úpornou snahu židovského imigranta přežít v New Yorku padesátých let. Do města snů se dostal jako displaced person, „osoba bez domova“ dlouho po konci druhé světové války. Jakob Bronský by teoreticky konečně mohl zahájit šťastnou etapu svého života, když tu předchozí překazil nástup fašismu v Evropě a transport do ghetta. Místo toho se ale pohybuje v neútěšném, krutém městě, obklopen bizarními bytostmi s podobně nevydařeným osudem, emigranty, kteří se pravidelně scházejí v sešlé kavárně, žebráky, bezdomovci a prostitutkami. S Bronským navíc není něco v pořádku, svůj klid nenalezne, dokud nedopíše román s názvem Honibrk. Vyrovnávat se se svojí minulostí, shánět občasné džoby, které umožní přežít, a zoufalý nedostatek sexu pronásledují Bronského na každém kroku. Fuck America představuje tu nejlepší tradici konverzačních románů, jež se nevyhýbají drsnému slovníku a obscénním situacím a přitom pojednávají závažná témata. ([vyznání Jakoba Bronského])

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DENÍKOVÉ ZÁPISY

New Yor k, bře zen 1953

Táto vy zo ufa lé do pisyjs em vytáh l ze sta ré krab ice. I odp ovědi

amer ickéhogeneráln íh o kon zu la . Př edč íta l jsem si dopi sy nahl as

a při čte ní troc hu mě nil poř adí slo v, jak je mýmzvyk em,nebo

taky proto, abych ob je vil pra vd u, která je sk ry tá me zi řá dky .

Představuju si, že ge ner áln í konzul má ko stnatýob ličeja ří dké

šedé vlas y pečl ivě roz dě len é pě šin kou.Kdy ž čt e židovskédop isy, st udenémodré oč i mu la čně vz pla nou.Př emýšlím, je stli si

ho honí , kdy ž há zí žido vské dop isy do koše.

Vid ím ob rovskýkoš na papí ry s dopisyli dí odso uz enýchna smrt.

Vid ím , jak se z koševal í proudsl z. Slyš ím hlas se kr etář ky z před -

poko je : „Panegenerální konzul e. Máte v kanceláři potop u! “

Rád bychsi o gen er áln ím ko nz ulo vi s někým promluvil. Vhodným míst em by byl a emi gra nts ká kafetérie na roh u Broadwaye

a 86. uli ce. Emi gran ti, co ta m chodí,se vyzna jí. Taky mě ta m

kaž dý zná. Každ ý ví : To je Jak ob Br on sky, syn NathanaBronského. Napadne mě , ja ké by to bylo,kdyby emigran ti v kaf etéri i

nevěděli, kdo js em.

Takhle si to př edstavu ju:

Ko upi l jse m si Ne w York Timess datem 22. května1953,

abych viděl,ja k to vy pad á s vá lko u v Koreji. Novi ny právězačali

rozvážet. Jsousk or o dvě v no ci . Pře le tí m ti tul ky, zji šťuj u, že jso u

mírněj ší , jdu po Bro ad wa yi smě remk 86. ulici.Děv ky pos táva -

jíc í na roz ích mě zn ají od vidění. „Tak co, ty st ar ej ku re vn íku .

Nechceš si šoupnout ryc hlý čís lo? “

„Ne, dík .“

„Za pě t ba bek . Je n pět ba bek .“

„Ne, dík .“

„A co ta khle za čt yři ? Za čt yři ti ho vyk ouřím.“

„Ne, dík .“

9


„Udělám ti to dneska lac ino , chla pe čku . Fak t lac ino. Prot ože jsem dos tala dobrou zprávu.Můj kl uk se vracíz Koreje. Mluví se o mír u.“

„Ne, dík.“ Emi grantská kaf eté ri e na rohuBro ad wa ye a 86. ulice je otev - řená cel ou no c. Ví m, že klimatizacipo půlnoci vypínají, pak otevř ou dveř e a ok na do koř án . Ale dn es jsouokn a ku po divu za - vř en á, dv eře jso u siceotevřené, ale ne dok ořá n. Kdy ž vej du, udeř í mě do tvář e náp or zka žen éh o vzd uchu.Vidí m emigranty. Vlast ně ses op oz dil , pomy slím si. Js ou už dvě rá no . A v duchu se divím, že jsou emigran ti ješ tě tad y, protože jin dy od cház ejí domů už kolempůl noc i. Ta khlesi to předsta vuju:

Nikd o mě ne zn á. Nikdo neví, že jsemJakob Bronsky, syn Nat hanaBr ons kéh o. Úpln ě vzad u sed í u sto lku emigran tGrünspan, dř íve či nný v text ilní bran ži, v Americe pro dav ač u Wo ol - wort ha , jen obč as , takří kají c na výpomoc, mom entálně nezamě stnaný. Grüns pan pí še dopi sy leteckoupoštou a os ta tn íc h se st raní . Sednusi k je ho stolu . Grünspan ods une dop is y na le te cké m pa píř e stra no u, i čo kolá -

dov ý do rt a zře děnoukávu. „Jmenuju se Jak ob Birnb aum,“

řeknu, abych ho zm át l. „V Amer ice jse m rok .“

„Jst e z Německa ?“

„Ano. Z Německa.“

Gr ünspanpř ik ýv ne. „J á taky. Z Něme cka .“

Ta khlesi to předsta vuj u:

Gr ünspanopr av du vůb ec ne ví, kdo jsem.

Zept ám se: „Sly še l jst e ně kdy o ro diněBronských? Z Hal le

nad Sálou?“

„Ni kdy, “ odpoví Grü nsp an .

„Já je znal, “ řeknu.„B yli z naš eho města.“

„Aha,“ řek ne Gr ün spa n.

„Úplně normální rod ina ,“ řík ám. „St arý Bronsky byl obchod>10


ník, žil je n pro obcho d – obch od s nábyt kem– a jeh o že na trč el a

v kuchyni. A měli syn a, Jak oba .“

„Taky by l normáln í?“

„Te nkrá t an o, “ řekn u. „Pr ůmě rn ý žák. Mizernýv tělocviku. Psal básně.“

„Když psal bás ně, ta k nor má lní neb yl, “ řekn e Grünspan.

„Možná,“ řekn u já. „Nevím, co se s Br onskýmistalo,“ nad hod ím. „Po křiš ťálo vé noci cht ěli do Amerik y. Ale Amerika zav řela brány .“

„S tatisíce lidí chtělydo Ameriky,“ řekneGrünspan, „al e Amer ika za vř ela brá ny.“

„Ano,“ řek nu.

„Ano,“ odt uší Gr ün spa n.

„Je to vina amer ické ho ge ne ráln ího konzula,“ nadhodím.

„Generál ní ho kon zul a?“

„Generál ní ho kon zul a! Co mysl ít e, že se s Bron ský mi st alo?“

„Předpoklá dám , že je pos tih la válka .“

„To má te pra vd u. “

„Předpoklá dám , že je naci st i de por to vali.“

„To je mož né.“

„Předpoklá dám , že je zply novali v Osv ětimi.“

„To je mož né.“

„Nebo v Tr ebli nce .“

„To je mož né.“

„Nebo něk de jind e.“

„To je mož né.“ „Je ovšem tak y možné,že je nacistizastřelili,“ řekneGrünspan. „N ebo zemřeli hla dy v ghet tu nebov lágr u.“

„V še chn o je mo žné ,“ řek nu. „Ta ky je mo žné,že válk u přež ili.“

„Možné to je, “ řekn e Grü ns pan . „Ale ne pravděpodobné.“

„Proč je to ne pra vdě po dob né ?“ zeptám se opatrně. „V álku přece přež il i i jiní. Na pří kladvy. Ne bo já.“

„My jsme vý jim ky, “ odp oví Gr ün spa n.

11


„Výj imky?“

„Výj imky .“ „Dejme tom u, že ro di na Bro ns kých válk u pře žila ,“ řek nu .

„Dejme tom u,“ ře kne Grün sp an.

„Jak si to př eds tav uje te? “

„Nevím, “ odpoví Grün sp an. „Nemá m fant azii.“

„Já fant azi i mám,“ ře kn u. „Al esp oň si to namlouvám.“

Gr ünspanse za směje. „N o do bře. Vy jste člověks fant azií. Jak tedy rodinaBr ons kýc h přež ila vál ku? “

„V popelnici .“

„V popelnici ?“

„V popelnici . Mohly to být i tři po pe lni ce, “ řekn u.

„T ři popelnic e js ou lep ší. To má te pravdu.“

„T ři popelnic e. “

„T ři popelnic e. “ Řeknu: „St ředněve lké něme cké mě sto . Nevelkýsta rý dů m. Ve dvoře jsou tř i popelnic e.“

„Co za li di ži je v tomdomě ?“

„Ži jí tam sluš ní Němci.“

„O dpůrcina ci st ů?“

„Jsou to pas iv ní odp ůrc i,“ ře kn u. „Vě děli,že naci sté cht ějí

Bronské zabí t. A vzali si do hlav y, že ro din u zac hrá ní. “

„Zachrání ži vot tří Žid ů?“

„T ří Ži dů.

Pře dst avtesi, “ říkámdál, „jak ti Ži dé trčí v popelnicích.Na hl avy

si nasadili pyt líky od mouky,kartóny i krabice na klobouky.Každ é

ráno vyjd ou ze svý ch bytůrozespalí slušní Němci, vysypouodadky , sou cit ně se zahihňají, al e nic neřeknou.Taky popeláři ni c

nepr ozr adí, js ou to býv alí komunis ti, rov něž pa siv ní odp ůrci.“

„Dojemná his tor ka .“

„T o tedy ano.“

„Př išli tam esesáci? “

12


„Jen jednou. V noc i. Jed iný esesá k. Doprovázel dom ů svoji holku. U popelnic si s ní střih l jed no čísl o, po tomse vymočilna popelnici, ve kt eré dř epě l starý Bronsky, ale Židů si nevšiml.“

„To dě vč e ni c nep roz rad ilo ?“

„Ne. Ni c neprozr adil o. Jen někdy to by lo ne be zpe čn é,“ řík ám dál. „A sicev noci, když tam běhaly kr ysy. To pak cht ěl Na thanBro nskyz po pelnicevy - skoči t. “

„Udělal to? “

„Ne. Ne udělal.“ „Ten pří běh nenívě rohod ný,“řekn e Gr ünspan. „V ym ysletesi něco ji ného.“

„Dobře. Řekněm e ted y...“

„Řekněm e co? “

„Že se rodi na Br on ský ch ne sch ov ávalav po pelnicích, al e ve skl epě.“

„V e sk le pě?“

„V e sk le pě.“

„U těchsluš ný ch Ně mců?“

„U těchsluš ný ch Ně mců! Ve skl epě se schová vali celé rok y,“ pokraču ju. „A ti sluš níNěmci se s ni mi dělilio chl eb a, i domo vn ík, kte rý byl čle nemst rany .“

„Nacista ?“

„Nebyl na cis ta .“

„Jen děla l, jako by byl?“

„Přesně ta k.

Star ý Br ons ky upa dl do tru dn omyslnosti. Sklep ho znič il. I jeh o

ženu. “

„A co Ja kob? “

„N eví m, “ řek nu . „J akob oněmě l. Za celé ty rokyne promluvil

ani sl ovo. “

„Ale bás ně psa l?“

„Ne,“ řeknu. „Ja kob už bá sně neps al.

13


A jednoho dne vá lka sk onč ila. Bron ští se vyp ot áce li ze sklepa.

Bylo jaro. “

„T en pří běh mě začí ná za jímat,“ řekne Grünspan. „V yprá vějte dál. “ „Když Br onštízase poprv é po le te ch uv iděli slunc e, ch těl se starý Br onskyrozpl aka t, ale nemoh l. I je ho žena ch těla pla kat. IJakob. Ale nemohli.

,Dej mi zr cát ko,‘ ře kl Na tha n Bro nsky.

,Nemám zrcá tko ,‘ odp ovědě la je ho žena.

,Ale ano,má š ho,‘ ře kl Nat ha n Bro nsky. ‚Mu síš ho pře ce mít ve st aré kabelce. ‘

,Podívám se, ‘ řek la že na.

,Rychle, ‘ ře kl Nath an Bro nsk y. ‚Na jd i to zrcát ko. Je to důle žité .‘ Natha n Br ons ky se do zrcá tka dlou ho díva l,“ řekn u. „Poto m po - dal zr cátkoženě a taky Jakob ovi .

,Změnily se ná m oč i,‘ řek la žena.

,Je to tak,‘ řek l Na tha n Bro ns ky. ‚Už se námnetřpytí.‘ ,Myslím, že js me ve sk le pě ztra tili du ši,‘ ře kl Nat han Br onsky.

‚Taky si my slím ,‘ řek la žen a.

‚Zkusíme ji na jít ,‘ řekl sta rý Br on sky.

,Ve sklepě?‘ zeptala se žen a.

,Ve sklepě,‘ př is vě dč il st arý Bron sky. Vrát il i se do sklepaa hled ali sv é du še, ale ne mo hl i je najít . Za - vola li domo vník a. Př iš el se svítilnou.Ale ani on dušeBro ns ký ch nenašel.“

„Povídejt e dá l,“ po žád á Grü ns pan .

Př ikývnua řek nu. „Vid íte , pane Grünspan e. Takhle to bylo .“

„Al e ten př íběhmu sí něj ak pok rač ov at.“

„Samoz řejm ě, že pok rač uje . Předst avujusi,“ řekn u, „ž e pot om šli Bro nš tí na ži dov sk ý hřbitov. Tam pot kal i staréh o rab ína. By l velmistar ý, mno hemst arší než Br onsky,který vlast ně vů bec st arý ne byl .

14


,Rabi,‘ oslovi l ho Nath an Bro ns ky. ,Zt ratilijsm e duše.Hledali jsme je ve sk lepě , ale nen ašl i.‘

‚Hl edalijs te je v očíc h?‘

„Ano, hledali.‘

‚T o je zlé ,‘ řekl ra bín .

‚Ano, to je zlé, ‘ ře kl Na tha n Bro nsky. Rabí n ch víl i přemýšlel . Potomřekl : ‚Nikdonem ůže ztrati t duši.‘

‚Al e my js me ji zt rat ili,‘ ře kl Nat ha n Bronsky.

‚T o vámjen tak př ip adá, ‘ řekl rab i.

‚Naše oči se už ne tř pyt í, ‘ řekl Nat han Bronsky .

‚T o je pr avda ,‘ řek l rabi.

‚Zt rat il i js me duši .‘

‚Ne ,‘ řekl rabi. ‚Zt rat ili js te je n třpy t v očích.‘ ‚Kde je tř pyt na šich očí?‘ zep ta l se NathanBronsky.

‚J e tam na hoře ,‘ řek l ra bi a ukáz al k ne bi.

‚T am nahoř e? ‘

‚T am nahoř e. ‘

‚J ak by mohltřpy t je n tak od le tět ?‘

‚Ne odle těl ,‘ řekl rab i. ‚Vza li ho s se bo u.‘

‚Kdo?‘

‚T ěch šest mili ónů .‘

‚Šest mil iónů?‘

‚Šest mil iónů.‘“ „Co se s Bronskými sta lo, kdy ž vál ka skončila?“ zept á se Grünspan.

„Já ne vím, “ ře kn u. „A le lecc os si umí m pře dstavit.“

„Napřík la d? “

„Napřík la d, že se vys těh ov ali do Ameriky! Gene ráln í konzul napsalNathanu Bronskému v roce 193 9, že on a je ho rodinamusí na při stěhovaleckávíza če kat asi tři náctle t.“

„Takže by je do sta li v ro ce 195 2? “

„V elmisprá vně.“

„Dostal a rodina Bro nsk ých př ist ěho va leckávíza?“

15


„O všem,“ řek nu.

„V roce1952?“

„Př esnětak. V roce1952 .“

„Vyprávějte dá l, “ řekn e Gr üns pa n.

„Rád. Po kudvá s nenudím. Ro dinaBronských nenínijak zvl ášť zaj íma vá. “

„Vyp ráv ějte ,“ ře kneGrünspan. „Vyprávějte mi, jak rodina Bronských odj el a do Ame rik y. “ „To bylotak, “ řek nu . „Te n den ko neč ně přiš el. A Bro nš tí odjeli do Am eri ky. S třin ác tiletýmzpožděním. S platnými přistěho - valeckými vízy a oči ma be z třpy tu. Stál i na palubě:Nat ha n Bro nsk y, je ho žen a a syn Jak ob.

‚Pr oč vlastně jedemedo Ameriky?‘zepta l se Nat han Bronsky. ‚Teď,kdy ž už je po všem?‘

‚Já nevím,‘ řekl a jeh o žen a.

‚Když jsm e tehdyAmeriku potř eb ovali,měl a za vřenébrány . Teď už ji nepotřebujeme .‘

‚To je pravda,‘ řeklažena.

‚Klidně by chomse mo hli vrá tit zpátk y.‘

‚To je pravda,‘ řeklažena. Když dor azi li, př ís tav tonu l v husté mlze.

‚Rád bychviděl Soc hu Sv obo dy,‘ ře kl Nat han Bronsky.

„Já taky ,‘ řekl a je ho žen a.

‚Proč se Soc ha Svo bod y sch ova la v mlze?‘

‚Já nevím,‘ řekl a že na.

Na rod inu Bron sk ých če kal boh atý příbuzný. Přijelv ca dillacu.

‚Co to máte s oč ima?‘zep ta l se jic h bohatýpříbuzný.

‚Nic, ‘ odpovědělNath an Br ons ky. ‚Ztr atil y třpy t. Nic jiného.‘

Bohatý pří buz ný je odve zl na Times Squ are a ukáz al jim kina ,

spoustu ki n, jednoved le druh éh o; uk áza l jim i 44 . ulici s velký -

mi di vadly. Nathan Bronsky uvid ěl černýcadillac, který byl ještě

krásnější než cadi lla c boh até ho příb uz néh o. Par kov al pře dvelkým di vadl em.Za vol ant em se děl šof ér v ele ga ntn í liv reji. Nathan Br onskyšťouc hl do že ny a uká zal na ot rha né ho čer nocha,

16


kte rý st ál za cad il la cem a močil. Zept al se bohatéhopříb uzného:

‚To je Am er ik a?‘

‚Ano,‘ odpov ěd ěl bo hatý příb uzn ý. ‚T o je Amerika.‘ ‚Vlas tn ě js em chtě l vid ěl Soch u Sv obo dy, ‘ řekl Na tha n Br ons ky. ‚Př edt ím se přednámi schoval a v mlze.‘

‚Schovala ?‘

‚Schovala !‘

‚Br zy ji uv idí š,‘ ře kl boh atý př íbu zný,

‚Poj edemetam ?‘

‚Ano. Poj edeme tam.‘ Když Na th an Bro nskyuviděl Sochu Svobody, úlekem si upšoukl, prot ož e si mys lel, že je to gen er áln í konzul.

‚Co se děje, Nath an e?‘ ze pta la se ma nželka.

‚T o je ge nerá ln í ko nz ul!‘ pr ohl ásil Nath an Bro nsky.

‚Ge nerá lní kon zul ?‘

‚Ge nerá lní kon zul !‘

‚V íš to jis tě? ‘

‚Napros to jis tě .

Rád bychgenerální mu ko nzu lov i ně co řekl,‘pro hlásilNathan Bronsky. ‚A le neu míman glic ky.‘

‚Um íš dvě sl ov a,‘ pro hlá sila že na .

‚T o je pr avda,‘ řekl NathanBronsky. ‚Umím dvě slova.Dvě slova anglicky. ‘

‚Ta k gen erá lnímukonzulovi předveď sv oje znal ost i ang lič tin y, ‘ řekl a žena.

Nat han Br ons ky se gene rá lnímukonz ulovipodíval přím o do očí. Při tom mys lel na rok 193 9, na dopisgenerálního konzula, kter ý pohř bil všechny jeh o na děj e. Myslelna stati sícelidí, kteří

ve st ejnénouzi jak o on zak lep ali na brányAm eriky, velké země

svob od y, kt er á je nec htěl a... tenkr át. A vz po mn ěl si na hlou po u

vým luvus kvót ami.

‚Fu ck Amer ica !‘ řek l Na tha n Br ons ky ge ne ráln ím u konz ulo vi.

Řekl to hodněnahl as.

‚Fuck America ?‘ zep tal se bo hat ý příb uzný .

‚Fuck America !‘ řek l Nath an Br on sky .“

17




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist