načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Freakonomie - Stephen J. Dubner; Steven D. Levitt

Freakonomie

Elektronická kniha: Freakonomie
Autor: ;

Freakonomie, Skrytá ekonomie všehoCo je nebezpečnější? Střelná zbraň nebo zahradní bazén? Když drogoví dealeři mají tolik peněz, proč pořád bydlí u svých matek? Že podvádějí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9%hodnoceni - 66.9% 73%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 280
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Ivo Magera
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0415-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autoři rozebírají různá společenská témata, která na první pohled s ekonomikou nesouvisejí. Freakonomie, Skrytá ekonomie všeho Co je nebezpečnější? Střelná zbraň nebo zahradní bazén? Když drogoví dealeři mají tolik peněz, proč pořád bydlí u svých matek? Že podvádějí žáci, je známá věc, ale nepodvádějí někdy také učitelé? A je i ten nejčestnější sport prolezlý korupcí? To nejsou úplně typické otázky ekonomů. Jenže Steven D. Levitt a Stephen J. Dubner nejsou typičtí ekonomové. Snaží se klást si jednoduché otázky ze života, na něž není po ruce uspokojivá odpověď, a pokoušejí se odhalit jejich skrytou podstatu. Své odpovědi hledají ... v datech. A výsledky ukazují jedno: ZA VŠÍM HLEDEJ EKONOMII! Neboli motivaci lidí zaopatřit si to, co potřebují - zvláště, když jiní lidé usilují o totéž...

Popis nakladatele

Freakonomie, Skrytá ekonomie všeho
Co je nebezpečnější? Střelná zbraň nebo zahradní bazén? Když drogoví dealeři mají tolik peněz, proč pořád bydlí u svých matek? Že podvádějí žáci, je známá věc, ale nepodvádějí někdy také učitelé? A je i ten nejčestnější sport prolezlý korupcí?

To nejsou úplně typické otázky ekonomů. Jenže Steven D. Levitt a Stephen J. Dubner nejsou typičtí ekonomové. Snaží se klást si jednoduché otázky ze života, na něž není po ruce uspokojivá odpověď, a pokoušejí se odhalit jejich skrytou podstatu. Své odpovědi hledají … v datech. A výsledky ukazují jedno: ZA VŠÍM HLEDEJ EKONOMII! Neboli motivaci lidí zaopatřit si to, co potřebují – zvláště, když jiní lidé usilují o totéž…

Nové vydání této, dnes již klasické, knihy je OBOHACENO O VÝBĚR 17 NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH ČLÁNKŮ z blogu autorů. Dozvíte 
se podnětné a mnohdy provokativní odpovědi např. na tyto otázky:

• Opravdu potřebujeme miliony soběstačných pěstitelů?
• Nastal již čas pro daň ze sexu?
• Snižují násilné videohry skutečné násilí a internetové porno počet znásilnění?
• Existuje alternativa k demokracii?

“Levitt je jedním z nejvýraznějších ekonomů naší doby.” – Financial Times

“Kdyby byl Indiana Jones ekonomem, byl by to Steven Levitt” – Wall Street Journal

“Steven Levitt uvažuje nejzajímavěji ze všech Američanů... Nedivte se, že budete ohromeni.” – Malcolm Gladwell, autor bestsellerů Mžik a Bod zlomu

“Každodenní život čtivě vysvětlený na základě ekonomických principů.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Stephen J. Dubner; Steven D. Levitt - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Freakonomie" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Steven D. Levitt, Stephen J. Dubner


Freakonomie

Skrytá ekonomie všeho

Steven D. Levitt, Stephen J. Dubner

Překlad: Ivo Magera

Obálka: Pavel Ševčík

Odpovědná redaktorka: Petra Kryštofová

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Sazbu zhotovilo Grafické a DTP studio Fragment

Authorized translation from the English language edition FREAKONOMICS,

A Rogue Economist Explores the Hidden Side of Everything.

Copyright © 2005, 2006 by Steven D. Levitt and Stephen J. Dubner.

Translation © Ivo Magera, 2015

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-265-0415-3

Informace o knihách z nakladatelství BizBooks:

www.bizbooks.cz

www.facebook.com/NakladatelstviBizBooks

www.twitter.com/BizBooks_knihy

Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 23 071.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí

být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli

způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


OBSAH

VYSVĚTLENÍ NA ÚVOD 7

ÚVOD: Skrytá stránka všeho 11

1. Co mají společného učitelé a zápasníci sumo? 25

2. Čím připomíná Ku-klux-klan realitní makléře? 59

3. Proč zůstávají drogoví dealeři tak dlouho

v péči svých matek? 91

4. Kam se poděli všichni zločinci? 119

5. Co dělá z člověka dokonalého rodiče? 149


6

Obsah

6. Dokonalé rodičovství, díl druhý, aneb vedla by si

Roshanda lépe, kdyby se jmenovala jinak? 181

Z BLOGU FREAKONOMICS 207

 Kdyby si drogoví dealeři vzali příklad z Walgreens, byli by skutečně

bohatí

 Jak nacenit kuřecí křidélka

 Proč platit 36‚09 dolaru za zkažené kuře?

 Chcete se chovat ekologicky? Jezděte autem!

 Opravdu potřebujeme miliony soběstačných pěstitelů?

 Neslušný návrh: nastal již čas pro daň ze sexu?

 Co znamená klesající míra interrupcí pro budoucí kriminalitu?

 Porno a pokles počtu znásilnění: debata pokračuje

 Pár důkazů, že násilné videohry snižují skutečné násilí

 Experti i nadále v úžasu nad klesající kriminalitou

 Čtyři důvody, proč je tvrdý zákrok proti internetovému pokeru

chybou

 Přilákaly by vyšší platy lepší politiky?

 Alternativa k demokracii?

 Staromódní výběr partnera jako protilék na problémy moderního

seznamování

 Jakou výhodu znamená ve sportu domácí prostředí? A proč?

 Stádní myšlení? Freakonomie nastupování do autobusu

 Co je „rodičovská věda“? Zeptejte se Daltona Conleye POZNÁMKY 251 PODĚKOVÁNÍ 279

VYSVĚTLENÍ NA ÚVOD

V létě roku 2003 byl Stephen J. Dubner, redaktor a novinář New York

Times Magazine, redakcí svého magazínu vyslán, aby napsalmedailonek o Stevenu D. Levittovi, opěvovaném mladém ekonomovi zChicagské univerzity.

Dubner, který se zrovna v té době zabýval shromažďovánímrešerší pro připravovanou knihu o psychologii peněz, dělal rozhovory s ekonomy již delší dobu a zjistil, že mnozí z nich mluví anglicky tak nesrozumitelně, jako by to byl jejich čtvrtý nebo pátý jazyk. Levitt, tehdy čerstvý držitel John Bates Clark Medal, obdoby Nobelovy ceny pro mladé ekonomy, byl v té době žádaným objektemrozhovorů a zjistil, že uvažování novinářů nebylo moc... no, ekonom by řekl třeba rozvinuté.

Levitt však dospěl k názoru, že Dubner není úplný hlupák. ADubner usoudil, že Levitt zase není chodící kalkulátor. Novinář byl mile překvapen neotřelým myšlením ekonoma a jeho schopností svou Vysvětlení na úvod práci srozumitelně podat. Navzdory elitnímu životopisu (absolvent Harvardu, Ph.D. z MIT a řada ocenění) zaujímal Levitt k ekonomii pozoruhodně neortodoxní přístup. Zdálo se, že se na svět nedívá až tak moc jako akademik, ale jako velmi moudrý a zvídavý badatel – jako t vůrce dokumentárního fi lmu, forenzní detektiv či bookmaker, jejichž obory působnosti sahají od sportu přes kriminalitu až popo-kulturu. Z jeho slov sálal jen malý zájem o problémy monetární povahy, které většinu lidí napadají, když pomyslí na ekonomii; dá se říci, že z něj skromnost přímo čišela. „O ekonomii toho opravdupříliš nevím,“ řekl v jednom okamžiku Dubnerovi, odhrnuje si rukou vlasy z očí. „Nejsem silný v matematice, nevím mnoho oekonometrii a neumím vyrábět teorie. Zeptáte-li se mne, zda akciový trhroste, nebo klesá, zda poroste, či klesne ekonomika, zda je defl acedobrá, nebo špatná, nebo zeptáte-li se mne na daně – bylo by ode mne opravdu troufalé říct, že o některé z těchto otázek něco vím.“

Levitta však zajímaly hádanky každodenního života. Jeho pátrání bylo požitkem pro každého, kdo stojí o to poznat, jak svět doopravdy funguje. Levittův unikátní pohled na ekonomické záležitosti zachytil Dubner ve svém článku:

Levitt vidí ekonomii jako vědu, jež disponuje skvělými nástroji pro

získávání odpovědí, která však trpí vážným nedostatkem zajímavých otázek. Má zvláštní dar si takové otázky klást. Například:

Když mají drogoví dealeři tolik peněz, proč bydlí pořád u svýchmatek? Co je nebezpečnější: střelná zbraň, nebo zahradní bazén? Co

bylo skutečnou příčinou výrazného poklesu kriminality v minulém

desetiletí? Mají realitní makléři na srdci nejlepší zájmy svýchklientů? Proč dávají černošští rodiče svým dětem jména, která mohou

podrývat jejich šance na úspěch v životě? Nepodvádějí učitelé, aby

dostáli nárokům rozhodných testů, kladeným na jejich žáky? Je

sumo prolezlé korupcí?

Vysvětlení na úvod

Hodně lidí – včetně řady jeho kolegů – nemusí Levittovu práci

vůbec považovat za ekonomii. On však pouze očesal tuto často tak

odtažitou vědu na její nejzákladnější cíl: vysvětlit, jak si lidézaoatřují to, co potřebují. Na rozdíl od většiny akademiků se Levitt

nebojí vycházet z vlastních pozorování a z přirozené zvídavosti;

neváhá ani tu a tam dojít pro vtip a vyprávět příběhy (snaží se

však vystříhat kalkulu). Používá intuici. Probírá se hromadami

dat, aby v nich našel příběh, o který dosud nikdo nezavadil.Přichází s nápady, jak změřit efekt věcí, který zkušení ekonomovépovažují za nezměřitelný. Hlavními oblastmi jeho zájmu – i když

říká, že nad nimi sám nikdy nepřemýšlel – jsou podvody, korupce

a kriminalita. Levittova vášnivá zvědavost přitáhla i pozornost tisíců čtenářůdeníku New York Times. Ujal se zodpovídání otázek, proseb,problémů a žádostí – od fi rmy General Motors, klubu New York Yankees, senátorů Spojených států, a le ta ké od vězňů, rodičů či od muže,který po dvacet let shromažďoval data o svých prodejích baget. Někdejší vítěz Tour de France požádal Levitta o pomoc přidokazování, že současný závod je prolezlý dopingem, CIA zase chtěla zjistit, jak by mohl Levitt v datech podchytit praní špinavých peněz aidentifi kovat teroristy.

Všem imponovala Levittova síla niterného přesvědčení o tom, že moderní svět – i přes svou složitost, zastřenou pravou podstatu věcí či přímo faleš – není neproniknutelný, není nepoznatelný – a pokud

si budeme klást správné otázky, ukáže se ještě zajímavějším, než si

uvědomujeme. A k tomu je jen potřeba se na něj dívat jinak.

Newyorští nakladatelé Levittovi říkali, že by měl napsat knihu.

„Napsat knihu?“ odpovídal. „Nechci psát knihu.“ Měl potřebuvyřešit milionkrát více rébusů, než mu dovoloval čas. Ani se na spisovatele


10

Vysvětlení na úvod

příliš necítil. Odmítal je tedy s tím, že nemá zájem – „jedině snad,“na

vrhoval, „kdybych se spojil s Dubnerem.“

Spolupráce není pro každého. Našli se však dva – a začněme jimří

kat my –, kteří se rozhodli tuto možnost spolu probrat a posoudit, zda

by taková kniha mohla fungovat. Došli jsme k závěru, že snad ano.

Doufáme, že s námi budete souhlasit.


ÚVOD:

Skrytá stránka všeho

Nikomu, kdo žil začátkem devadesátých let ve Spojených státech asledoval alespoň letmo večerní zprávy nebo denní tisk, nebylo možnovyčítat, pokud mu hrůzou naskakovala husí kůže.

Mohla za to kriminalita. Nezadržitelně stoupala – graf znázorňující její míru v kterémkoli americkém městě v uplynulých desetiletích stoupal strmě jako profi l sjezdovky – a vypadalo to, že zvěstuje konec světa tak, jak jsme ho znali. Smrt zastřelením, ať už úmyslným, nebo neúmyslným, se stala běžnou záležitostí. Stejně jako přepadání aut a obchodování s crackem, loupeže a znásilňování. Násilí hrozivě viselo všude ve vzduchu. A mělo být ještě hůře. Mnohem hůře. Předpovídali to všichni odborníci.

Důvodem byl takzvaný superpredátor. Svého času číhal všude.Zlověstně na vás hleděl z obálek týdeníků. Nadutě se dostával do vládních zpráv tlustých jako cihla. Byl to vychrtlý teenager z velkého města s levnou pistolí v ruce a se srdcem neznajícím smilování. Jsou jich zde FREAKONOMIE tisíce, říkali nám; generace vrahů připravená uvrhnout zemi donejhlubšího chaosu.

V roce 1995 vypracoval kriminolog James Alan Fox zprávu provrchního státního zástupce Spojených států, v níž detailně a v ponurých barvách líčil nadcházející vzestup vražd páchaných teenagery. Fox předložil optimistický i pesimistický scénář. V tom optimistickémtvrdil, že míra vražd vzroste během následujících deseti let o 15 %; vpesimistickém, že se více než zdvojnásobí. „Blížící se vlna kriminality bude tak zlá,“ uvedl, „že rok 1995 nám ještě bude připadat jako staré dobré časy.“

Jiní kriminologové, politologové a obdobně kvalifi kovaníprognostici vykreslovali tytéž hrozivé obrázky budoucnosti, stejně jako prezident Clinton. „Víme, že máme nyní zhruba šest let na to, abychom tento trend mladistvé kriminality zvrátili,“ řekl Clinton, „jinak bude naše země žít v chaosu. A projevy mých následovníků nebudou oskvělých možnostech globální ekonomiky; budou mít co dělat, abyudrželi pohromadě tělo a duši lidí na ulicích našich měst.“ Odhady dobře informovaných byly prostě na straně zločinců.

A pak, místo aby kriminalita neustále rostla, začala náhle klesat. A stále klesala. Takový pokles byl ohromující hned v několika ohledech. Byl všudypřítomný, kriminalita se snížila ve všech kategoriích ve všech částech země. Pokles byl trvalý, každoroční. A byl zcela neočekávaný – zvláště těmi nejpovolanějšími experty, kteří predikovali pravý opak.

Rozměr tohoto obratu byl přímo šokující. Míra vražd páchaných náctiletými místo růstu o 15 %, či snad dokonce o 100 %, jak varoval James Alan Fox, během pěti let o více než 50 % poklesla. Do roku 2000 klesl celkový počet vražd ve Spojených státech na 45letéminimum. Podobný vývoj vykázaly prakticky všechny ostatní druhykriminality od napadení až po krádeže aut.

Třebaže odborníci takový pokles kriminality naprostonepředvídali – což bylo při předhánění se v jejich hrozivých předpovědích zcela

Úvod: Skrytá stránka všeho

vyloučeno –, nyní spěchali s vysvětlením tohoto jevu. Většina jejich

teorií zněla krásně logicky. Za zvrat ve vývoji kriminality vděčímerostoucí ekonomice devadesát ých let. Nasta l zásluhou zá konů na omezení

držení zbraní, dozvídali jsme se. Projevují se inovativní policejnístrategie uvedené do praxe v New Yorku, kde počet vražd poklesl z 2 262

v roce 1990 na 540 v roce 2005.

Tyto teorie byly nejen logické, ale i povzbudivé, neboť pokleskriminality přisuzovaly konkrétním nedávno provedeným lidskýminiciativám. Byly jimi kontrola zbraní, inteligentní policejní strategie a lépe placená pracovní místa v ekonomice – schopnost zastavit zločince tedy byla zcela v naší moci, čemuž bylo svůdné uvěřit. Jako by stačilo říci: „Bože, nedopusť, aby takhle zločinnost znovu někdy vzrostla.“

Tyto teorie si našly cestu, zdánlivě bez jakéhokoli zpochybňování, z úst odborníků k uším novinářů a odsud do mysli veřejnosti. Během krátké doby se staly všeobecným míněním.

Problematické byly pouze v jednom ohledu: nezakládaly se na pravdě.

Mezitím totiž vyvstal jiný faktor, jenž významně přispěl kmasivnímu poklesu kriminality v devadesátých letech. Začal se utvářet už o více než dvacet let dříve a týkal se mladé ženy z Dallasu jménem Norma McCorveyová.

Jako ten příslovečný motýl, jenž mávnutím křídel na jednomkontinentu způsobí v konečném důsledku hurikán na jiném kontinentu, Norma McCorveyová změnila neúmyslně, ale dalekosáhle běh dějin. Šlo jí jen o interrupci. Byla to chudá, nevzdělaná a nekvalifi kovaná 21letá žena, alkoholička na drogách, která již své předchozí dvě děti přenechala k adopci, a nyní, v roce 1970, se opět nacházela v jinémstavu. Ovšem v Texasu (stejně jako ve všech státech v té době, s několika výjimkami) byla interrupce zakázána. Případu McCorveyové se však chopili mnohem mocnější lidé, kteří z ní učinili hlavní žalující stranu ve skupinové žalobě bojující za legalizaci interrupcí. Na straně státu stál Henry Wade, dallaský oblastní státní zástupce. Případ nakonec FREAKONOMIE dospěl k Nejvyššímu soudu Spojených států, kde už McCorveyovávystupovala pod změněným jménem Jane Roe. Dne 22. ledna 1973vynesl tento soud rozsudek ve prospěch Roe, čímž umožnil legalizaciinterrupce v celých Spojených státech. V té době už bylo samozřejmě pro paní McCorveyovou alias Roe na interrupci pozdě. Porodila holčičku, kterou dala opět k adopci. (O léta později svou oddanost legalizaciinterrupce odvolala a stala se aktivistkou hnutí na podporu života.)

Jak tedy případ Roe vs. Wade pomohl spustit o generaci pozdějinejvětší vlnu poklesu kriminality, kam až historické záznamy sahají?

Pokud jde o zločinnost, ukazuje se, že ne všechny děti se rodí dosvěta se stejnými šancemi. Ani přibližně. Desetiletí studií prokázaly, že dítě narozené do nepříznivého rodinného prostředí je daleko náchylnější než jiné děti k tomu, aby sklouzlo na dráhu zločince. A miliony žen, které s nejvyšší pravděpodobností šly díky případu Roe vs. Wade na interrupci – chudobné, svobodné, často neplnoleté matky, pro něž byly nelegální interrupce příliš drahé nebo si je stěží dokázaly zařídit –, byly často přímo ukázkovým modelem nepříznivého podhoubí. Šlo přesně o ty ženy, jejichž děti, kdyby se byly narodily, by se s mnohem vyšší než průměrnou pravděpodobností staly zločinci, recidivisty. Jenže díkyrozsudku v případu Roe vs. Wade se tyto děti nenarodily. Tento významný případ sklidil s odstupem času své výrazné plody: o léta později, právě v době, kdy by se tyto nenarozené děti dostaly do věku, v němžpáchají nejvíce trestné činnosti, začala zločinnost prudce klesat.

Nebyly to tedy kontrola držení zbraní, silná ekonomika ani novépolicejní strategie, jež v konečném důsledku otupily americkou vlnuzločinnosti. Bylo to způsobeno mimo jiné tím, že se zásobárnapotenciálních kriminálníků výrazně ztenčila.

A nyní, když odborníci na kriminalitu (líčící předtím temnou budoucnost) spřádají své teorie pro média, se podívejme – kolikrátuvedli jako příčinu poklesu kriminality legalizaci interrupcí?

Ani jednou.

Úvod: Skrytá stránka všeho

Následující příklad by měl být ukázkou fungující symbiózyekonomického zájmu i lidské sounáležitosti v jednom: najmete si realitníhomakléře na prodej domu.

Ten – nebo ta – pak vynáší do nebe jeho půvab, udělá pár fotek,nasadí cenu, napíše podmanivý inzerát, začne dům energicky nabízet klientům, jednat o nabídkách a dovede obchod do úspěšného konce. Jistě, je s tím dost práce, za ni však realitní makléř dostane z koláče pěkný díl. Při prodeji domu za 300 000 dolarů činí jeho provize při standardních šesti procentech 18 000 dolarů. Osmnáct tisíc dolarů,říkáte si, to je hodně peněz. Současně si však taky říkáte, že byste ten dům nikdy za 300 000 dolarů sami neprodali. Makléřka umí – jakou to frázi použila? – „maximalizovat hodnotu domu“. Přinesla vám tolik dolarů, kolik jen šlo, ne?

Opravdu?

Realitní makléř je jiný druh odborníka než kriminolog, ve svém oboru je však podobně expert každým coulem. Zná tedy své polepůsobnosti daleko lépe než laik, jehož jménem jedná. Je lépe informován o hodnotě domu, stavu realitního trhu, a rozumí lépe i tomu, jakuvažuje kupující. Jste na jeho informovanosti závislí. Proto jste si ostatně najali na prodej domu odborníka.

S prohlubující se specializací dnešního světa vystupují takoví experti čím dál častěji jako nepostradatelní. Lékaři, právníci, dodavatelé,burzovní makléři, automechanici, prodejci hypoték, fi nanční plánovači, ti všichni si užívají ohromné informační výhody. A za pomoci tétovýhody pomáhají vám, kteří jste si je najali, dostat přesně to, co chcete, za nejlepší cenu.

Opravdu?

Bylo by krásné tomu věřit. Jenže i experti jsou jen lidé, a lidé reagují na ekonomické stimuly, na motivaci. To, jak k vám bude danýodborník přistupovat, bude proto záležet na tom, jak je jeho motivacenastavena. Někdy mohou stimuly fungovat ve váš prospěch. Například ve FREAKONOMIE studii kalifornských autoservisů bylo zjištěno, že mnohdy nechtějí po zákaznících relativně nízkou cenu za to, že nechali projít jejich autanesplňující emisní normy prohlídkou – protože do autoservisů, kde v těchto případech přimhouří oči, se klienti raději vracejí. Avšak vjiném případě může motivace odborníka působit proti vám. V lékařské studii se zjistilo, že porodníci v oblastech s klesající porodnostíprovádějí porody mnohem častěji pomocí císařských řezů než v oblastech s rostoucí porodností – což naznačuje, že nedaří-li se byznysu, snaží se lékaři vydělat ordinováním dražších úkonů.

Jedna věc je odborníky ze zneužívání postavení podezřívat, jiná jej dokázat. Nejlepší metodou, jak toho dosáhnout, by bylo změřit, jak odborník postupuje ve vašem případě, a porovnat to s postupem, který používá při poskytování totožné služby sobě. Jenže lékař bohužel sám sebe neoperuje. Jeho vlastní lékařské záznamy nejsou veřejné, stejně jako evidence oprav vlastního auta automechanika v servisu.

Prodeje nemovitostí však veřejný výstup mají. A i realitnímakléři často prodávají své domy. Poměrně čerstvý vzorek dat obsahující téměř 100 000 domů na předměstí Chicaga pak ukazuje, že více než 3 000 z těchto domů vlastní přímo realitní makléři. Než se do těchto dat ponoříme, bude užitečné si položit otázku: jaká jemotivace realitního makléře, prodává-li svůj vlastní dům? Jejednoduchá: udělat co nejlepší obchod. To je při prodeji domupravděpodobně i vaší motivací. A proto by se zdálo, že se vaše a makléřova motivace krásně shodují. Jeho provize se koneckonců odvíjí odprodejní ceny.

Pokud však jde o motivaci, není to s provizí tak jednoduché.Zaprvé, obvyklá makléřská 6% provize se zpravidla dělí mezi makléře prodávající a makléře kupující strany. Každý z těchto makléřů pak odvádí zhruba polovinu získané provizní částky realitní kanceláři. Což znamená, že do kapes makléře či makléřky jde pouze 1‚5 % z prodejní ceny.

17

Úvod: Skrytá stránka všeho

Při prodeji vašeho domu za 300 000 dolarů je tedy osobní příjemma

kléře z provize ve výši 18 000 jen 4 500 dolarů. Což stále není špatné,

říkáte si. Co kdyby však měl váš dům ve skutečnosti hodnotu vyšší než

300 000? Co kdyby ho mohl jen s trochou úsilí a trpělivosti a několika

dalšími inzeráty prodat za 310 000? Po odečtení provize to přináší do

vaší kapsy dalších 9 400 dolarů. Ovšem dodatečný příjem makléře –

na něj připadajícího 1‚5 % z 10 000 dolarů získaných navíc – jepou

hých 150 dolarů. Jestliže vy získáte 9 400 dolarů a makléř pouze 150,

možná není vaše motivace zcela ve shodě s motivací makléře. (Zvláště

pokud náklady na inzeráty a veškerou práci okolo prodeje hradí pouze

makléř.) Stojí makléři všechen ten čas, peníze a energie navíc zapou

hých 150 dolarů?

Existuje jeden způsob, jak to zjistit: změřit rozdíl mezi daty oprode

jích domů, které patří přímo realitním makléřům, a domů, kteréma

kléři prodávají v zastoupení klientů. Na základě těchto dat z prodejů

100 000 chicagských domů a při vyloučení libovolného počtu pro

měnných – polohy, stáří a vybavení domu, vzhledu či toho, zdanemo

vitost byla, či nebyla investicí a tak dále – se ukáže, že realitní makléři

drží své domy na trhu v průměru o deset dní déle a prodávají jenejmé

ně o 3 % dráž, což u domu za 300 000 dolarů činí 10 000. Prodává-li

realitní makléř svůj vlastní dům, čeká s prodejem opravdu až nanej

lepší nabídku; prodává-li váš, povzbuzuje vás, abyste přijali prvnísluš

nou nabídku, která přijde. Chce podobně jako burzovní makléř žijící

z provizí zrealizovat obchod, a to pokud možno rychle. Lze proti tomu

něco namítat? Jeho podíl z lepší nabídky – 150 dolarů – je jennevý

znamnou motivací k tomu, aby jednal jinak.

Ze všech otřepaných pravd tradovaných o politice bývá jednapovažová

na za pevnější než ostatní: peníze vyhrávají volby. ArnoldSchwarzeneg

ger, Michael Bloomberg, Jon Corzine – to je jen několik nedávných FREAKONOMIE výrazných příkladů tohoto klišé v praxi. (Ponechme pro tuto chvílistranou opačné příklady – Steva Forbese, Michaela Huffi ngtona a zejména Thomase Golisana, který během tří guvernérských voleb v New Yorku utratil svých vlastních 93 milionů, aby získal postupně 4, 8 a 14 %voličských hlasů.) Většina lidí by jistě souhlasila, že peníze mají na výsledky voleb nepopiratelný vliv a že za předvolební kampaně se utrácí příliš mnoho peněz.

Volební údaje ukazují, že v zásadě obvykle skutečně vítězí kandidáti, kteří vydávají na kampaň více prostředků. Jsou však peníze příčinou jejich vítězství?

Může vám to připadat logické, podobně jako se mohlo zdátlogické, že prosperující ekonomika devadesátých let pomohla poklesu zločinnosti. Avšak jen to, že jsou spolu dva faktory v korelaci,neznamená, že jeden způsobuje druhý. Korelace prostě jen znamená, že mezi dvěma faktory – nazvěme je X a Y – existuje souvislost, avšak neříká nám nic o směru působení tohoto vztahu. Je možné, že X je příčinou Y, ale je také stejně dobře možné, že Y je příčinou X – a může tomu být i tak, že X i Y jsou způsobeny nějakým jiným faktorem Z.

Představte si tuto korelaci: v městech s vysokým počtem vraždbývají rovněž často vyšší stavy policistů. Pokud jde o korelaci vztahu policie – vraždy v několika reálných městech, Denver a Washington mají například podobný počet obyvatel, avšak ve Washingtonu jetéměř třikrát více policistů než v Denveru, přesto v něm dochází k osmkrát vyššímu počtu vražd. Pokud však nemáte k dispozici více informací, je těžké posoudit, co je příčinou čeho. Někdo méněinformovaný by mohl být třeba v pokušení vyvozovat z těchto čísel, že vyšší počet policistů ve Washingtonu může za vyšší počet vražd. Takto zkratkovité uvažování, s nímž má však lidstvo dlouhouzkušenost, obvykle vede k podobně nepodloženým odpovědím. Existuje i zkazka o carovi, který se dozvěděl, že v nemocemi nejvíce stižené

Úvod: Skrytá stránka všeho

provincii jeho impéria je také nejvíce doktorů. Jaké bylo jeho řešení?

Neprodleně nařídil všechny doktory zastřelit.

Vrátíme-li se k otázce fi nanční podpory kampaní: aby vynikl vztah mezi fi nančními prostředky a volbami, bude dobré zamyslet se nad podněty, které hrají roli ve fi nancování kampaní. Řekněme, že patříte mezi lidi, kteří si mohou dovolit přispět kandidátovi 1 000 dolarů. Své peníze můžete využít v jedné ze dvou situací, jimiž jsou těsný souboj (kdy máte pocit, že sv ými penězi mů žete ovlivnit v ýsledek), nebo kamaň (v níž je váš kandidát jistým vítězem a vy byste se rádi hřáli navýsluní nebo chtěli, aby se vám kandidát v budoucnu nějakou formou revanšoval). Kandidátem, kterému jistě nepřispějete, je jistý poražený. (Jen se zeptejte jakéhokoli prezidentského kandidáta v Iowě a New Hampshire.) Proto se favorizovaným kandidátům a těm, kteří jsou právě v úřadu, daří získávat na fi nančních darech mnohem více než těm, kdo mají k zisku vyvoleného místa daleko. A na co potom tizvolení získané prostředky vynakládají? Úřadující politici a favorité voleb mívají evidentně více peněz, utrácejí z nich však hodně jen tehdy, když čelí důvodné obavě z porážky; jinak s nimi šetří pro případ, že by se objevil přece jen nebezpečnější soupeř.

Nyní si vykresleme dva kandidáty: jednoho přirozeně atraktivního a jednoho méně. Přitažlivý kandidát získává od voličů více prostředků a snadněji vítězí. Byly však darované peníze tím, co mu získalovoličské hlasy, nebo si naopak svou přitažlivostí získal voliče a ti ho proto fi nančně podporovali?

To je právě kardinální otázka. Odpověď na ni je však poměrně náročná. Přitažlivost pro voliče totiž není snadné kvantifi kovat. Jak ji lze změřit?

Opravdu to nejde – s výjimkou jednoho zvláštního případu.Podstatou je poměřit podporu a výsledky kandidáta proti... němu samému. Řekněme, že kandidát A dnes bude zřejmě podobný kandidátu A za dva či čtyři roky. Totéž lze říci o kandidátovi B. Utkají-li se kandidát A s kandidátem B ve dvou po sobě následujících volbách, v každých FREAKONOMIE z nich vydají na kampaň rozdílné množství prostředků. Pak bychom mohli – je-li přirozená přitažlivost kandidáta víceméně konstantní – vliv peněz změřit.

A skutečnost je taková, že dva stejní kandidáti proti sobě kandidují ve více volbách po sobě neustále – přesněji od roku 1972 v téměř tisíci volbách do kongresu Spojených států. Co tedy čísla o takovýchsoubojích vypovídají?

Zde máme překvapující zjištění: výše fi nančních prostředků vydaných kandidátem v kampani nehraje téměř žádnou roli. Sníží-li vítězný kandidát své výdaje na polovinu, ztratí tím pouze jedno procentohlasů. A opačně, zdvojnásobí-li utrácení slabší kandidát, může očekávat zvýšení voličské podpory taktéž o jedno stejné procento. Veskutečnosti tedy nezáleží na tom, kolik peněz politický kandidát do kampaněinvestuje; záleží na vás. (Totéž lze říci – a bude řečeno v kapitole 5 – orodičích.) Někteří politici jsou již ze své podstaty pro voliče atraktivní, jiní pro ně tak atraktivní nejsou a žádné množství peněz s tím přílišnesvede. (Pánové Forbes, Huffi ngton a Golisano to už samozřejmě vědí.)

A pokud jde o druhou polovinu volebních mýtů, že množství fi nancí vydaných na kampaň je nechutně přemrštěné? V klasickém volebním období, zahrnujícím kampaně pro volby prezidentské, do Senátu a do Sněmovny reprezentantů, bývá ročně vynaložena asi jedna miliarda dolarů – což zní jako hodně peněz, dokud ovšem tuto částkuneporovnáte s něčím zjevně méně významným, než jsou demokratické volby.

Je to například stejná suma peněz, jakou Američané každoročně utratí... za žvýkačky. Tato kniha samozřejmě nepojednává o porovnávání výdajů zažvýkačky a na volební kampaně jako takové, ani o pokrytectví realitníchmakléřů, ani o dopadu legalizované interrupce na zločinnost. Dotýká se však těchto a desítek dalších podobných scénářů od rodičovského

Úvod: Skrytá stránka všeho

umění až po metody podvádění, od vnitřní struktury gangu prodavačů

cracku až po rasovou diskriminaci v soutěžním pořadu Nejslabší, máte

padáka!. V této knize se snažíme odlupovat vrstvy z povrchumoderního života a dívat se, co se pod nimi děje. Budeme si klást množstvíotázek – některé lehčího typu, jiné o záležitostech života a smrti.Odpovědi nám možná budou často připadat neobvyklé, avšak na základě

předložených faktů by se měly jevit jako dosti zřejmé. Budeme je hledat

v datech – ať už půjde o výsledky testů školáků, policejní statistiky

o kriminalitě v New Yorku nebo fi nanční záznamy získané od dealera

cracku. Často tak využijeme vzorů nalezených v datech, jež po soběnáhodou někdo zanechal, podobně jako letadlo jasně viditelnou čáru na

obloze. Je dobré debatovat či teoretizovat o nějakém tématu, jak jsou

lidé zvyklí, nahradíme-li však moralistické pózy nezaujatýmvyhodnocením dat, výsledkem je mnohdy nový, překvapující náhled na věc.

Můžete namítat, že etika vyjadřuje to, jak by si lidé přáli, abyfungoval svět, zatímco ekonomie vyjevuje to, jak svět skutečně funguje.Ekonomie je především vědou o míře a velikosti. Je vybavena mimořádně účinným a fl exibilním arzenálem nástrojů, s jejichž pomocí lze spleť informací spolehlivě vyhodnotit, a určit tak efekt libovolného faktoru, nebo dokonce celkový efekt. Právě tím „ekonomie“ ve skutečnosti je: změtí informací o trhu práce, nemovitostí, o fi nancích a investování. Ekonomické nástroje však lze stejně snadno aplikovat na témata, která jsou, řekněme, zajímavější.

Pomocí této knihy jsme vám chtěli představit svět nahlížený neobvyklým pohledem, přičemž jsme vycházeli z několika základních myšlenek:

Motivace je základním pohonem moderního života. A pochopit ji – nebo častěji dopátrat se jí – je klíčem k rozřešení prakticky každéhádanky – od násilné kriminality přes podvádění ve sportu až poseznamování se na internetu.

Veřejné mínění se často mýlí. Kriminalita se v devadesátých letechnevyšplhala do hrozivých výšin, peníze samy o sobě nevyhrávají volby FREAKONOMIE a – překvapivě – pití osmi sklenic vody denně nikdy prokazatelněneřispělo k lepšímu zdraví. Veřejné mínění se často utváří diletantsky a je nesmírně složité vidět přes něj skutečnost, ale je to možné.

Dramatické efekty často vznikají ze vzdálených, mnohdy zcelanenáadných příčin. Vysvětlení určitého problému neleží vždy přímo před vámi. Norma McCorveyová měla v konečném důsledku větší vliv na kriminalitu než kontrola držení zbraní, silná ekonomika a inovativní policejní strategie dohromady. Podobně jako (jakuvidíme v jiné souvislosti) muž jménem Oscar Danilo Blandon neboli Johnny, rozsévač cracku.

„Experti“ – od kriminalistů až po realitní makléře – slouží díky své informační výhodě svým vlastním zájmům. V jejich hře je však lzeporazit. A tváří v tvář internetu se jejich informační výhoda každým dnem ztenčuje – jak o tom mimo jiné svědčí klesající ceny rakví či životního pojištění.

Složitý svět se stává mnohem jednodušším, víte-li co a jak měřit.Naučíte-li se pohlížet na data správným způsobem, dokážete díky nimvysvětlit záhady, které se mohou zdát neřešitelné. Není totiž nadvypovídací schopnost čísel, díky níž lze proniknout přes bariéry zkreslení a protiřečení.

Cílem této knihy je přijít na kloub... všemu. To může být občas frustrující zážitek. Někdy nám to může připadat, jako bychom na svět hleděli skrze stéblo slámy, jindy jako bychom zírali do pokřivenéhozrcadla; smyslem však je vzít v úvahu mnoho různých scénářů a prozkoumat je tak, jak to pravděpodobně dosud nikdo neudělal.

V některých ohledech je to na knihu zvláštní přístup. Většina knih se věnuje jednomu tématu, které autoři nejprve v několika větách stručně popíší, pak vyprávějí celý jeho příběh: historie soli; křehkost demokracie; pravidla a chyby interpunkce. Tato kniha žádnéjednotící téma nemá. I my jsme zvažovali (asi šest minut), že napíšeme knihu, která se bude odvíjet od jediného tématu – teorie a praxe

Úvod: Skrytá stránka všeho

aplikované mikroekonomie, co na to říkáte? –, nakonec jsme se však

rozhodli zvolit přístup trochu připomínající honbu za pokladem.

Ano, při tomto přístupu zapojujeme do průzkumu nejlepšíanalytické nástroje, jaké jen ekonomie může nabídnout, umožňuje nám však

zároveň sledovat různé bizarní zvláštnosti života, s nimiž se lze setkat. Tak jsme dospěli ke svému vlastnímu oboru studia:freakonomii, „bláznivé“ ekonomice. Příběhy vyprávěné v této knize většinou

v učebnicích typu „101 základních principů ekonomie“ nenajdete,

ale i to se může jednou změnit. Protože ekonomická věda je – narozdíl od zkoumané látky – především soustavou nástrojů, nemělo by

zůstat mimo její dosah žádné téma, ať už jakkoli nezvyklé.

Stojí za to si připomenout, že Adam Smith, zakladatel klasické ekonomie, byl především a v první řadě fi lozofem. Snažil se býtmoralistou, a přitom se stal mimoděk ekonomem. Když v roce 1759vydal knihu Te o r i e m r a v n í c h c i t ů, začínal se právě rozvíjet moderníkaitalismus. Smith byl rozsáhlými změnami, které tato nová síla měla za následek, uchvácen, nezajímala ho však jen čísla. Zajímal hopředevším dopad na člověka – to, že ekonomické síly dalekosáhleměnily způsob, jak člověk v dané situaci uvažoval a jednal. Co vedejednoho k podvádění či krádežím, zatímco jiného ne? Jak něčí zdánlivě neškodné rozhodnutí, ať už dobré, nebo špatné, ovlivní řetězcem svých důsledků množství jiných lidí? Ve Smithově éře se příčina a následek začaly divoce zrychlovat a síla podnětů se násobila.Doad těchto závažných a převratných změn na obyvatele jeho doby byl podobně drtivý, jako dnes mohou připadat závažnost a převratnost moderního života nám.

Smithovým skutečným tématem byl rozpor mezi přánímjednotlivců a společenskými normami. Historik ekonomie Robert Heilbroner, autor knihy The Worldly Philosophers, si kladl otázku, zda byl Smith schopen oddělit konání člověka, sobeckého stvoření, od vyšší morální roviny, v níž se člověk pohyboval. „Smith dospěl k názoru, že odpověď

24

FREAKONOMIE

spočívá v naší schopnosti vmyslit se do pozice třetí osoby, nestranného

pozorovatele,“ napsal Heilbroner, „a tímto způsobem si utvářetpřed

stavu o cíli... meritu věci.“

Představte si tedy sebe v doprovodu třetí osoby nebo (chcete-li)tře

tích osob žhavých po objasňování podstaty zajímavých jevů. Taková

pátrání obvykle začínají tím, že si položíte jednoduchou, dosudne

zodpovězenou otázku. Například: Co mají společného učitelé azá

pasníci sumo?

Co mají společného

učitelé

a zápasníci sumo? Představte si na okamžik, že jste ředitelkou mateřské školky. Vprovozním řádu máte jasně stanoveno, že děti je potřeba vyzvednout do 16 hodin. Rodiče to však často nestíhají. Výsledkem je, že na koncipracovní doby máte ve třídě několik netrpělivých dětí a nejméně jednu učitelku, která musí ve školce zůstat přesčas. Co s tím?

Ukázalo se, že tento problém je poměrně rozšířený, a několikekonomů proto navrhlo řešení: liknavé rodiče pokutovat. Proč by se měla

školka starat o jejich děti přesčas zdarma?

Své řešení ekonomové testovali v deseti centrech denní péče vizraelské Haifě. Studie probíhala dvacet týdnů, penále však nebylo zavedeno

okamžitě. První čtyři týdny ekonomové pouze sledovali početopožděných rodičů; průměrně na jednu školku jich bylo osm týdně. Pátýtýden již zavedli penále. Oznámili, že každý, kdo se zpozdí o více neždeset minut, zaplatí tři dolary (na jedno dítě). Toto penále bude přičteno

k pravidelnému měsíčnímu poplatku, který činil zhruba 380 dolarů.


26

FREAKONOMIE

Po zavedení penalizace se počet opozdilců okamžitě... zvýšil!Zanedlouho dosáhl dvaceti týdně, tedy více než dvojnásobku původní hodnoty. Finanční motivace tedy měla opačný účinek, než bylozamýšleno.

Ekonomie je vědou, která se v principu zabývá motivací (nebostimuly, chcete-li). Tedy tím, jak si lidé opatřují to, co chtějí nebopotřebují, zvláště usilují-li o totéž i ostatní. Ekonomové se v motivacíchpřímo v y žívají. Velmi rádi je na lidi v ymýšlejí, aplikují a šťourají se v nich. Typický ekonom je přesvědčen o tom, že svět dosud nevymyslelproblém, kterému by on nedokáza l přijít na k loub, dostane-li volnou ruku k navržení vhodného motivačního systému. Jeho řešení se v ždyckynemusí líbit každému – může být doprovázeno nátlakem nebo přísnými pokutami, či dokonce porušováním občanských práv –, avšakpůvodní problém bude vyřešen, na to můžete vzít jed. Motivace je munábojem, hybnou pákou, klíčem: mnohdy jde o nenápadnou drobnost,která má však obdivuhodnou schopnost věci měnit.

Už od raného dětství nás život učí reagovat na různé stimuly, ať už kladné, či záporné. Když si jako nezkušené batole sáhnete narozpálený sporák, spálíte se. Donesete-li naopak později ze školy na vysvědčení samé jedničky, dostanete za odměnu třeba nové kolo.Pokud vás spolužáci při vyučování přistihnou, jak se šťouráte v nose, budou se vám posmívat. Budete-li však vybráni do basketbalového týmu, rázem si na společenském žebříčku šplhnete. Přetáhnete-livečerku, dostanete vyhubováno. Budete-li však excelovat v testech SAT, získáte šanci dostat se na nejlepší univerzitu. Nedostudujete-li právnickou fakultu, budete muset vzít zavděk prací v pojišťovně, v níž pracuje váš otec. Budete-li v ní však mít tak skvělé výsledky, že se vám ozve konkurence, stanete se u ní zástupcem ředitele anebudete už muset pracovat pro svého otce. A když budete ze samého nadšení, jak skvělé místo jste získali, uhánět domů nedovolenou rychlostí, chytne vás možná dopravní policie a odnesete to pokutou.

Co mají společného učitelé a zápasníci sumo?

Ovšem splníte-li vytyčené obchodní plány a dosáhnete tak na roční

bonus, nebude vás složenka za pokutu tolik pálit, a zbude vám i na

nový sporák značky Viking, po kterém jste vždy toužili – a o který

se nejspíš brzy popálí zase vaše vlastní batole.

Stimul je prostě nástrojem k motivování lidí, aby konali více dobra a méně zla. Většina stimulů však nepřichází samovolně. Někdo je musí vymyslet: ekonom, politik nebo třeba rodič. Bude vaše tříletá dcerka jíst celý týden zeleninu? Za odměnu s ní půjdete dohračkářství. Vypouští ocelárna do ovzduší příliš exhalací? Příslušné orgány jí napaří penále za každý kubík překračující limit. Neplatí povážlivé množství Američanů odpovídající daň z příjmu? S řešením už kdysi přišel ekonom Milton Friedman: daň strhávaná z výplatyautomaticky zaměstnavatelem.

Stimuly mají trojí možnou povahu: ekonomickou, sociální amorální. Velmi často je však lze v navrženém motivačním systémuvysledovat všechny tři najedou. Vezměme si třeba takovou protikuřáckou kampaň. Zdražení krabičky cigaret o tři dolary kvůli dani za škodlivost zdraví je pádným ekonomickým argumentem proti kouření. Zákaz prodeje cigaret v restauracích a barech je zasevýrazným sociálním stimulem. A když americká vláda prohlásila, že černý trh s cigaretami přináší hodně peněz i teroristům, šlo ojakýsi morální apel.

Řada z dosud nejpádnějších stimulů byla zavedena na pomoc v boji proti zločinu. V této souvislosti se znovu nabízí otázka: Proč je vmoderní společnosti tolik kriminality? Ale zkusme tuto otázku obrátit: Proč není zločinnost ještě daleko rozšířenější?

Každý z nás má totiž občas příležitost někomu ublížit, něco ukrást, někoho podvést. Hrozba, že se dostanete do vězení – apřijdete tedy o práci, domov a svobodu, což jsou vše v zásaděekonomické tresty –, jistě leckoho odradí. U kriminality si však lidéuvědomují morální rozměr (nechtějí dělat něco, co sami považují za

FREAKONOMIE

špatné) a sociální aspekt (nestojí o to, aby je okolí považovalo za ty,

kdo dělají něco nepatřičného). Právě sociální aspekt bývá u určitých

typů chování, které společnost odsuzuje, velice účinný. Například

pokud jde o prostituci, řada amerických měst nyní vytáhla do boje

s ní tím, že zveřejňuje fotky zachycených pánů (a prostitutek) na

webech či na lokálních televizních okruzích. A co je podle vás více

odstrašujícím prostředkem: pokuta 500 dolarů, nebo představa, že

vás přátelé a vaše rodina najdou vyfocené s prostitutkou nadotyčných webových stránkách?

Moderní společnost se tedy snaží v nesnadném boji proti kriminalitě

využívat kombinace jak ekonomických a sociálních, tak i morálních

stimulů. Někdo by mohl namítnout, že si v tom nevede zrovna nejlépe.

Z dlouhodobého pohledu je však zřejmé, že by neměl pravdu.Podívejme se na historický vývoj počtu vražd (nepočítaje v to války), což je

nejspolehlivěji evidovaný zločin, který lze navíc považovat za určitý

barometr celkové kriminality ve společnosti. Tyto statistiky,shromážděné kriminologem Manuelem Eisnerem, mapují četnost vražd vprůběhu historie v pěti částech Evropy.

Počet vražd

(na 100 000 obyvatel)

BRITÁNIE

NIZOZEMSKO

A BELGIE SKANDINÁVIE

NĚMECKO

A ŠVÝCARSKO ITÁLIE

13. a 14. st. 23‚0 47‚0 – 37‚0 56‚0

15. st. – 45‚0 46‚0 16‚0 73‚0

16. st. 7‚0 25‚0 21‚0 11‚0 47‚0

17. s t . 5 ‚ 0 7‚ 5 18 ‚ 0 7‚ 0 3 2 ‚ 0

18. st. 1‚5 5‚5 1‚9 7‚5 10‚5

19. st. 1‚7 1‚6 1‚1 2‚8 12‚6

1900–1949 0‚8 1‚5 0‚7 1‚7 3‚2

1950–1994 0‚9 0‚9 0‚9 1‚0 1‚5


29

Co mají společného učitelé a zápasníci sumo?

Prudký pokles těchto čísel během staletí naznačuje, že pokud jde

o jednu z největších obav člověka – ze zabití –, stále zdokonalovaný

systém podnětů a trestů zřejmě relativně funguje.

Proč tedy nezabral stimul v izraelských školkách?

Možná vás taky napadlo, že třídolarová pokuta byla příliš nízká. Za tuto cenu by se mohl rodič s jedním dítětem zpozdit každý den a stálo by ho to jen 60 dolarů měsíčně, což tvořilo pouhou šestinu normálního poplatku za školku. A co teprve ve srovnání s tím,kdyby si měl platit někoho na hlídání. Co tedy zv ýšit pokutu na 100dolarů? Tím by nejspíš s pozdním vyzvedáváním opravdu skoncovali, ovšem vyvolalo by to zároveň spoustu nevole. (Každý stimul je zpovahy věci obvykle kompromisem a jde o nalezení určité rovnováhy mezi dvěma extrémy.)

Byl v tom však ještě jiný problém. Ekonomický aspekt (pokuta tři dolary) totiž zcela zastínil ten morální (pocit provinění, kterýrodiče zažívali, když přišli pro dítě pozdě). Ze svého provinění se nyní mohli vykoupit pouhými pár dolary denně. Nízká výše pokuty kromě toho vysílala rodičům signál, že pozdní vyzvedávání není školkou vnímáno jako zase až tak velký problém. Jestliže si provozu přesčas cení pouze na tři dolary, proč pak třeba kvůli vyzvednutí dítěte nedohrát rozehraný tenisový zápas? A skutečně, kdyžekonomové třídolarovou pokutu po sedmnácti týdnech studie zrušili,počet opozdilců už na původní hodnotu neklesl. Rodiče teď mohli přicházet pozdě, aniž by platili pokutu, zároveň však také bezpocitu provinění.

I takto výrazně a nečekaně mohou stimuly působit. Drobná změna může mít dramatické a často nepředvídatelné následky. Všiml si toho i Thomas Jefferson, když upozornil na drobný podnět, jenž vedl k protestu amerických kolonistů proti britskému impériu (tzv. Bostonský čajový dýchánek) a následně přerostl až ve vyhlášenísamostatnosti Spojených států amerických: „Propletení příčin a následků na FREAKONOMIE tomto světě je tak nevyzpytatelné, že i pouhá daň ve výši dvou pencí, nespravedlivě uvalená na čaj kdesi v jeho odlehlém koutě, dokázala změnit životy všech jeho obyvatel.“

V sedmdesátých letech provedli odborníci jiný výzkum, v němž se střetly, podobně jako v případě izraelských školek, morální a ekonomický stimul. V tomto případě chtěli zjistit, co motivuje člověkadarovat krev. Jejich zjištění bylo překvapivé: když lidem za darování krve něco málo zaplatíte, bude jich ochotno krev darovat méně. Z odběrů se vytratil prvek dobročinnosti a stal se z něj jen bolestivý způsob, jak si přivydělat pár dolarů, což většině za to nestojí.

Co kdybychom dárcům krve nabídli za odběr 50, 500 nebo 5 000 dolarů? Jejich počet by se jistě rázem zvýšil.

Zároveň by se však změnilo i něco jiného, neboť stimuly obvyklemívají i svou odvrácenou stránku. Kdyby se za odběr náhle platilo 5 000 dolarů, můžete si být jisti, že by to zaujalo i spoustu dalších lidí. Anašli by se mezi nimi i takoví, kteří by byli ochotni získávat krev doslova s nožem v ruce. Vydávali by za svoji prasečí krev. Vymýšleli by, jak obejít dárcovské limity třeba pomocí falešných dokladů. Prostě vždy se mezi námi najdou nepoctivci, kteří se budou snažit ze všeho vytěžit i jakýmikoli prostředky.

Neboli řečeno slovy W. C. Fieldse: má-li něco nějakou cenu, má cenu kvůli tomu podvádět. A kdo podvádí?

V podstatě každý, tedy pokud je ve hře dostatečně mnoho. Možná si říkáte, já nepodvádím, ať jde o cokoli. A pak si možná vybavíte, jak jste podváděli, řekněme minulý týden při stolní hře. Nebo při golfu, když jste si o kousek posunuli míček na lepší místo. Nebo když jste měli opravdu velkou chuť na bagetu ve fi remní kuchyňce, ale nemohli jste najít dolar do připravené plechovky. A neodolali

Co mají společného učitelé a zápasníci sumo?

jste, abyste si bagetu nevzali. A řekli si, že příště zaplatíte za dvě. Ale

k tomu jste se dosud nějak nedostali.

Každý moudrý člověk, který podstupuje nesnadný úkol vytvořit či zdokonalit nějaký motivační systém, musí počítat s tím, že se mezi lidmi najde celá armáda důmyslných jedinců, kteří budou věnovat ještě více úsilí tomu, aby tento systém přelstili. Nechme stranou, zda je podvádění součástí lidské přirozenosti, určitě se s ním však setkáme téměř u každého lidského snažení. Podvod je starý jako lidstvo samo a má ekonomickou povahu: jak získat co nejvíce s minimem námahy či prostředků. Nejde jen o osoby propírané médii – ředitele fi remzneužívajících interní informace při obchodování s akciemi, dopující sportovce či politiky, kteří nejsou schopni doložit své příjmy. Patří sem i servírka, která se nepodělí s kolegyněmi o spropitné, nebopersonální manažer Wal-Martu, který v systému umaže zaměstnancům přesčasy, aby se jevil v lepším světle on sám. Je to také žák, který vdůležitém testu opisuje.

Někdy lze podvody stěží odhalit, jindy jsou důkazy přímo do očíbijící. Jako například na jaře roku 1987, kdy se doslova přes noc vypařilo 7 milionů amerických dětí. Největší vlna únosů v dějinách? To rozhodně ne. Bylo to 15. dubna, kdy americký daňový úřad IRS změnil pravidlo. Namísto pouhého uvádění jmen vyživovaných dětí museli nyní daňoví poplatníci uvádět i čísla jejich sociálního pojištění. Anáhle zmizelo sedm milionů dětí – těch, které předtím existovaly jen jako odečitatelné položky ve formulářích daňových přiznání –, což činilo zhruba celou desetinu nezaopatřených dětí ve Spojených státech.

Motivace daňových poplatníků k tomuto podvodu byla zcela jasná. Stejně jako u servírek, personálních manažerů a žáka při zkoušce. A co jeho učitelka? Mohla mít nějaký důvod podvádět? A pokud ano, v čem by podváděla?

Zkuste si nyní přestavit, že místo školky v Haifě stojíte v čele školské soustavy v Chicagu, kterou navštěvuje na 400 000 žáků. FREAKONOMIE

Jednou z nejdiskutovanějších záležitostí amerického školství byly v době vzniku této knihy obavy zřizovatelů škol, učitelů, rodičů a žáků z „rozhodných testů“. A šlo v nich opravdu o dost, protože nesloužily pouze ke zjišťování, co se žáci naučili, ale školy byly stále vícepoměřovány podle jejich výsledků.

Tento systém testování federální vláda zavedla jako součást zákona „Žádné dítě nezůstane pozadu“ (No Child Left Behind, NCLB),podepsaného prezidentem Bushem v roce 2002. Už před přijetím tohoto zákona však přistoupili ke každoročním standardizovaným testům na základních a středních školách ve většině států. Ve dvaceti státechoceňovali školy za dobré výsledky testů či za výrazná zlepšení, ve 32státech naopak sankcionovali školy s horšími výsledky.

Na chicagských školách zavedli rozhodné testy v roce 1996. Vsouladu s novými zásadami se školy s nízkým hodnocením dostaly pod dohled a hrozilo jim uzavření. Systém se rovněž snažil vypořádat s tzv. sociální podporou. Zatímco do té doby mohl propadnout pouze mimořádně zaostávající či problémový student, nově čekaloopakování ročníku na každého, kdo nedosáhl ve třetím, šestém a osmémročníku potřebného počtu bodů ve standardizovaném testu známém jako „Iowský test základních znalostí“, kde žáci u otázek vybírají z více nabízených odpovědí.

Zastánci tohoto typu testování tvrdili, že zvyšuje kvalitu výuky a lépe motivuje studenty v přístupu ke studiu. Navíc podle nichtesty bránily tomu, aby slabí žáci postupovali bez větší námahy do vyšších ročníků a komplikovali v nich ostatním výuku. Odpůrci naopak upozorňovali na to, že někteří žáci budou nynínespravedlivě trestáni, když se jim test z nějakého důvodu nezdaří, a že seučitelé nejspíš začnou při výuce soustředit na testová témata na úkor důležitější látky.

Že se při testech snaží mnozí žáci podvádět, je samozřejmě dobře známo. Avšak testy s takto vážným dopadem bohužel přiměly kpodCo mají společného učitelé a zápasníci sumo?

vádění i učitele. Těm, jejichž žáci v testech propadli, začal hrozitpostih, nemohli pomýšlet na platový či kariérní postup. Dopadla-lišpatně škola jako celek, byly jí přiškrceny federální dotace; a pokud byl na

školu uvalen dohled, hrozilo učitelům, že zcela přijdou o práci. Systém

rozhodných testů ale učitele motivoval i pozitivně. Pokud si jeho žáci

počínali dostatečně dobře, mohli být naopak oceněni, povýšeni, nebo

si polepšit i fi nančně: stát Kalifornie po určitou dobu odměňovalpedagogy, jejichž žáci dosáhli v testech výrazného zlepšení, částkou

25 000 dolarů.

A pokud si učitel vyhodnotil tuto novou situaci a dostal se dopokušení uměle vylepšit výsledky svých studentů, mohl se k němu klidně odhodlat, protože kdo by z něčeho takového učitele podezíral, natož aby se po takových věcech pátralo nebo snad dokonce trestalo?

Jak může učitel při hodnocení podvádět? Na výběr má řadumožností, od těch nejnaivnějších až po rafi nované. Nedávno se například jedna žákyně páté třídy v Oaklandu chlubila své matce, jak jejich skvělá učitelka napsala správné odpovědi při státní zkoušce přímo na tabuli. Takové případy jsou jistě vzácné, protože ani ten nejzoufalejší učitel by nejspíš nevložil svůj osud do rukou třiceti třeťáků.(Učitelka z Oaklandu byla také propuštěna.)

Existují ovšem i méně nápadné způsoby, jak výsledky testů uměle vylepšit. Učitel může dát žákům na test jednoduše více času. Podaří-li se mu – oproti předpisům – získat zadání testu s předstihem, může je na určité otázky připravit. Nebo může studenty „připravovat nazkoušku“ na základě otázek z testů z předchozích let, což sice nebývápovažováno za podvod, není to však ani v souladu se smyslem testování. A jelikož se ve všech těchto testech nestrhávají body za chybnéodpovědi, může učitel nabádat studenty, aby v případě, že se čas kodevzdání chýlí ke konci, všechny chybějící odpovědi náhodně zaškrtli,například samá „B“ nebo střídavě „B“ a „C“. A nebo může dokonce někdy testy opravit za ně, až odejdou ze třídy. FREAKONOMIE

Pokud by chtěl učitel opravdu podvádět – a dát si s tím trochu práce –, mohl by po vybrání testů od studentů, než je odevzdá k elektronickému zpracování, přepsat špatné odpovědi na správné. (A pokud by se na to přišlo, vždyť jste si přece mysleli, že je takto přepsaly samy děti.) Pokud k takovým podvodům ze strany učitelů dochází, jak je lze odhalit?

Abyste vypátrali podvodníka, chce to uvažovat jako on. Kdybyste se odhodlali přepisovat chybné odpovědi svých studentů, zřejměbyste jich neopravovali příliš mnoho. To by bylo samozřejmě moc náadné. A nezasahovali byste do testů všech studentů. Ani byste na to nejspíš neměli dost času, protože formuláře se musí předat k dalšímu zpracování brzy po ukončení testů. Mohli byste řekněme stihnout pozměnit odpovědi u osmi či deseti otázek u třetiny či polovinystudentů. Rychleji by to šlo, pokud byste si zapamatovali sérii správných odpovědí u několika po sobě jdoucích otázek. Ještě efektivnější by vaše vylepšování bylo, kdybyste se s opravami soustředili na konec testu, kde bývají odpovědi zpravidla těžší než na začátcích testů,takže byste žákům pravděpodobně opravili více špatných odpovědí.

Protože je ekonomie vědou zabývající se především stimuly, má také – naštěstí – k dispozici metody, s jejichž pomocí lze odpověď lidí na tyto stimuly vyhodnocovat. Potřebuje k tomu už jen data.

V tomto případě je máme k dispozici díky školskému úřadu v Chicagu, který zpřístupnil databázi odpovědí na testy všech žáků třetího až sedmého ročníku z let 1993 až 2000. To znamená ročně zhruba 30 tisíc žáků v každém ročníku, dohromady více než 700 tisíc testů s téměř 100 miliony odpovědí. Tato data, seskupená po třídách, obsahovala řetězce odpovědí jednotlivých žáků v testech z jazyka a matematiky. (Vlastní papírové testy k dispozici nejsou, většinou byly zlikvidovány krátce po převedení do elektronicképodoby.) V datech byly také obsaženy informace o každém učiteli a demografi cká data o každém studentovi, stejně jako výsledky jeho

Co mají společného učitelé a zápasníci sumo?

předchozích i pozdějších testů – což se také stalo klíčovým článkem při odhalování podvádějících učitelů.

Zbývá vytvořit algoritmus, který by mohl vyvodit z této masy dat nějaké závěry. Jak asi vypadá třída učitele, který podvádí?

První věcí, po které je třeba pátrat, budou neobvyklé sekvence odpovědí v dané třídě: bloky navzájem stejných odpovědí, zvláště u těžších otázek. Pokud deset velmi nadaných studentů (podlevýsledků dřívějších a pozdějších testů) odpoví správně na prvních pět otázek (které bývají obvykle nejsnadnější), pak v tom asi nicpodezřelého hledat nebudeme. Ovšem pokud deset nejslabších studentů zodpovědělo správně posledních pět otázek testu (tedy spíše těch nejtěžších), bude stát za to je prověřit. Dalším varovným signálem by měly být rovněž případy, kdy žák správně odpoví na těžkéotázky a chybně na ty snadnější – zvláště budou-li jednotlivé odpovědi výrazně odlišné oproti tisícům žáků, kteří dosáhli podobnýchvýsledků v tomtéž testu v jiných třídách. S takovým algoritmembychom měli dále také najít třídy plné studentů, kteří dosáhlinebývalého zlepšení oproti předchozím testům a kteří se pak v dalším roce opět výrazně zhoršili. Výrazné zlepšení výsledků běhemjednoho roku bychom mohli přisuzovat i tomu, že třídu vede opravdu dobrý učitel, ale pokud si jeho žáci v následujícím roce opětvýrazně pohorší, svědčí to velmi pravděpodobně o tom, že předchozího zlepšení bylo dosaženo uměle.

Podívejme se nyní na odpovědi žáků šestých tříd dvou chicagských škol, kteří vyplňovali stejný test z matematiky. Každý řádek obsahuje řetězec odpovědí jednoho žáka. Písmena a, b, c nebo d představují správnou odpověď, čísla nesprávnou: 1 když student odpověděl nesprávně „a“, 2 nesprávně „b“ atd. Nula znamená nevyplněnouodpověď. V jedné z těchto tříd téměř jistě došlo k podvodu, ve druhénikoli. Pokuste se najít, kde k němu došlo – i když předesíláme, že pouhým okem to není snadné. FREAKONOMIE

Třída A

112a4a342cb214d0001acd24a3a12dadbcb4a0000000

d4a2341cacbddad3142a2344a2ac23421c00adb4b3cb

1b2a34d4ac42d23b141acd24a3a12dadbcb4a2134141

dbaab3dcacb1dadbc42ac2cc31012dadbcb4adb40000

d12443d43232d32323c213c22d2c23234c332db4b300

db2abad1acbdda212b1acd24a3a12dadbcb400000000

d4aab2124cbddadbcb1a42cca3412dadbcb423134bc1

1b33b4d4a2b1dadbc3ca22c000000000000000000000

d43a3a24acb1d32b412acd24a3a12dadbcb422143bc0

313a3ad1ac3d2a23431223c000012dadbcb400000000

db2a33dcacbd32d313c21142323cc300000000000000

d43ab4d1ac3dd43421240d24a3a12dadbcb400000000

db223a24acb11a3b24cacd12a241cdadbcb4adb4b300

db4abadcacb1dad3141ac212a3a1c3a144ba2db41b43

1142340c2cbddadb4b1acd24a3a12dadbcb43d133bc4

214ab4dc4cbdd31b1b2213c4ad412dadbcb4adb00000

1423b4d4a23d24131413234123a243a2413a21441343

3b3ab4d14c3d2ad4cbcac1c003a12dadbcb4adb40000

dba2ba21ac3d2ad3c4c4cd40a3a12dadbcb400000000

d122ba2cacbd1a1321



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist