načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: František Mareš - od fyziologie k filosofii - Helena Pavličíková

František Mareš - od fyziologie k filosofii

Elektronická kniha: František Mareš - od fyziologie k filosofii
Autor:

Kniha pojednává o životě, díle, vědecké práci, myšlenkových sporech a v neposlední řadě zejména o vlivu významného fyziologa a filosofa Františka Mareše na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 358
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : 1 faksimile
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7079-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha pojednává o životě, díle, vědecké práci, myšlenkových sporech a v neposlední řadě zejména o vlivu významného fyziologa a filosofa Františka Mareše na český intelektuální život konce devatenáctého a první třetiny dvacátého století. Kniha v neposlední řadě připomíná Františka Mareše jako významného českého akademického funkcionáře - dvojnásobného rektora Karlovy Univerzity a trojnásobného děkana lékařské fakulty. Do příloh knihy jsou zařazeny zejména Marešovy dosud nepříliš známé novinové a časopisecké příspěvky dokreslující názory tohoto významného českého filosofujícího fyziologa. Kniha vychází v roce 160. výročí Marešova narození (20. 10. 1857) a 75. výročí jeho úmrtí (6. 2. 1942).

Popis nakladatele

Kniha pojednává o životě, díle, vědecké práci, myšlenkových sporech a v neposlední řadě zejména o vlivu významného fyziologa a filosofa Františka Mareše na český intelektuální život konce devatenáctého a první třetiny dvacátého století. František Mareš byl významným představitelem kritiky českého pozitivismu, stoupencem i kritikem Immanuela Kanta, obhájcem vitalistického pojetí života a jako fyziolog s výraznou inklinací k filosofii aktivně a nepřehlédnutelně vstupoval do celé řady polemik s širokým obsahovým zaměřením – od sporu o pojetí Kantovy filosofie či obhajoby práce pražského fyziologického ústavu až po spor o Rukopisy. Kniha v neposlední řadě připomíná Františka Mareše jako významného českého akademického funkcionáře – dvojnásobného rektora Karlovy Univerzity a trojnásobného děkana lékařské fakulty. Do příloh knihy jsou zařazeny zejména Marešovy dosud nepříliš známé novinové a časopisecké příspěvky dokreslující názory tohoto významného českého filosofujícího fyziologa.

Předmětná hesla
Mareš, František, 1857-1942
* 19.-20. století
fyziologové -- Česko -- 19.-20. století
Filozofové -- Česko -- 19.-20. století
Česká filozofie -- 19.-20. století
Filozofie vědy -- Česko -- 19.-20. století
Věda a společnost -- Česko -- 19.-20. století
Věda a víra -- Česko -- 19.-20. století
Vlastenectví -- Česko -- 19.-20. století
Zařazeno v kategoriích
Helena Pavličíková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Frantisek_Mares_PATITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 7.11.17 23:09

Process Black


C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Frantisek_Mares_TITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00° 7.11.17 23:11

Process Black


Recenzent: prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc.

Copyright © Helena Pavličíková, 2017

Cover © Lukáš Tuma, 2017

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2017

ISBN 978-80-7557-079-6 (print)

ISBN 978-80-7557-452-7 (ePub)

ISBN 978-80-7557-453-4 (Mobi)

ISBN 978-80-7557-454-1 (pdf )


Obsah

Úvodem ..................................................7

Život a dílo Františka Mareše ...............................13

František Mareš v proměnách fyziologie druhé poloviny

devatenáctého. století a první poloviny dvacátého století. . . . . . . . 40

Marešovy fyziologické výzkumy ..........................51

František Mareš v proměnách české filosofie druhé polovinyde

vatenáctého století a první poloviny dvacátého století ..........59

K Marešovu filosofickému dílu ..............................66

O „životní“ síle .........................................66

Úvahy z cest ...........................................71

V obnovené Živě .......................................78

Idealism a realism v přírodní vědě – uvedení do labyrintu věd

a vyvedení z něho ......................................98

Ohlasy na Idealism a realism v přírodní vědě ..............113

Život – tvůrčí síla ......................................126

Pravda v citu ..........................................140

Pravda nad skutečnost! a Pravda nad skutečnost ...........149

Otázky filosofické, národní a sociální v politice ............160

Dialektický materialism (Filosofie Leninova) ..............169

Soumrak duchovní kultury před svítáním .................173

V labyrintu polemik ......................................181

Spor o Kanta ..........................................181

Proti psychologii bez duše ..............................199

Obrana práce Fyziologického ústavu .....................216

Ke kritice monismu ....................................229

Na obranu pravosti Rukopisů ...........................236

Marešova filosofie očima příznivců a kritiků .................251

Závěrem ................................................271

Summary ...............................................274

Přílohy .................................................277

Seznam příloh ........................................277

Seznam použitých pramenů a literatury .....................341

Jmenný rejstřík ..........................................351



– 7 –

Úvodem

Děkuji kritikům: bez nich nebyl bych dospěl k lepšímu poznání.

Zato ochromuje radost z práce, nenalezne-li dílo žádného ohlasu,

kromě ledabylé pochvaly dle titulního listu.

1

Jednoho z pokračovatelů Purkyňova fyziologického odkazu

Františka Mareše (20. 10. 1857–6. 2. 1942) zná v celém jeho

díle málokdo – vždyť to byl mimo jiné nositel Hallovy ceny

za  nejlepší studentskou výzkumnou experimentální práci,

autor první české učebnice fyziologie, dvojnásobný rektor

Karlovy univerzity, děkan lékařské fakulty téže univerzity po tři

funkční období, ředitel univerzitního Fyziologického ústavu,

člen řady zahraničních vědeckých společností, redaktorobnoveného časopisu Živa, autor několika vitalisticky zaměřených

filosofických knih a studií, obránce pravosti Rukopisů, čestný

člen a předseda politického klubu (později hnutí) Vlajka.

I  kdybychom znali kompletně Marešovo přírodovědecké dílo, nepomohlo by nám to vystihnout celou jeho osobnost, totéž platí i pro snahu seznámit se se všemi jeho dílyfilosofickými, popřípadě řadou publikací k Rukopisům. Nechtěli bychom charakterizovat Mareše pouze na základě jedné sféry jeho zájmu, neboť v jeho celoživotní činnosti byl patrný velký prostor pro interdisciplinární výměnu názorů. Rozhodli jsme se proto ukázat na základě historické analýzy a komparativní analýzy cestu Františka Mareše od fyziologie k filosofiis těžištěm zájmu v rozboru a hodnocení Marešových filosoficky zaměřených studií a děl, v nichž se odráží jeho metodologické východisko principů přírodovědného poznání. Vedleanalýzy obsahu vybraných Marešových článků a  knih se chceme 1

 MAREŠ, František. Psychologie bez duše. Praha: Lidové družstvo tiskařské a vydavatelské, 1912, s. 51.


– 8 –

soustředit na  zpracování bibliografie autorových příspěvků

v časopisech Athenaeum, Živa a Časopis lékařů českých, neboť

dosud byly tyto články uváděny nekompletně a v neúplných

citacích.

Po  úvodní přehledové kapitole, uvádějící do Marešo

va života a  díla, včetně hlavních důležitých kontextů jeho

mnohostranné vědecké, pedagogické, publikační a částečně

i  politické činnosti, jsou zařazeny kapitoly o  roli Františka

Mareše v proměnách české fyziologie a české filosofiev dru

hé polovině devatenáctého století a v první polovině století

dvacátého. Marešovy fyziologické výzkumy jsou vzhledem

k jejich rozsáhlosti popsány vícevědeckoopulární formou,

aby se staly srozumitelné i čtenářům, kteří nejsou odborníky

v dané oblasti, ale zároveň jsme byli vedeni snahou, aby byl

zachován jejich základní vědecký směr a charakter.Samozřej

mě se nabízela lákavá výzva analyzovat Marešovy fyziologické

výzkumy ve vazbě na aktuální témata současné fyziologie, což

však vzhledem k celkovému zaměření publikace jednak není

možné, a svým rozsahem je určeno pro samostatnou knihu.

Nejrozsáhlejší kapitola se věnuje analýzám některýchčasopi

seckých článků a vybraných knih Františka Mareše, kde jsme

se nejdříve soustředili na  autorovy publikace s  přívlastkem

„první“ – první článek pro časopis Athenaeum „O  ́životní́

síle“, první kniha napsaná formou záznamů a  postřehů ze

studijních zahraničních pobytů, nazvaná Úvahy z cest.Důle

žitou a svým způsobem jakousi přípravnou cestou pro vydání

dalších filosoficky zaměřených knih bylo Marešovo sedmileté

působení v časopise Živa. Považovali jsme za důležitévěno

vat pozornost rozboru jehovědeckoopularizační činnosti

v tomto časopise, neboť se domníváme, že tak lze lépeporo

zumět charakteru vědeckého poznání té doby a i pozdějším

důsledkům, které z poznávání přírody vyplynuly.Charakte

rizovat a hlavně obhájit principy, na základě nichž je možné

přistupovat k  poznání přírody a  světa, nebylo jednoduché,


– 9 –

jak dosvědčily diskuse právě v Živě a  zejména poté, když

František Mareš vydal v roce 1901 své dílo Idealism a realism

v přírodní vědě, jemuž je věnována i samostatná podkapitola

o  velmi početných souhlasných i  nesouhlasných ohlasech.

Dílo, které v českém vědeckém prostředí rozpoutalo diskuse

o výklad Kantovy filosofie, o vztah idealismu a realismu ve vědě,

o  významu faktů ve  vědě, o  vysvětlení vztahu psychických

a  fyziologických dějů, obecně řečeno o  principy vědeckého

poznání, bylo diskutováno a hodnoceno známými osobnostmi

celé řady oborů, přineslo zcela logicky Františku Marešovi

příznivce, ale také oponenty, díky nimž se stal Mareš jedním

z nejznámějších polemiků té doby. Opomenuty nemohou být

stati a knihy obsahující rozbor důležitých kategorií Marešovy

filosofie jako byla rektorská řeč Život – tvůrčí síla z roku 1913,

či publikace Pravda nad skutečnost!, uveřejněná roku 1918 nebo

v roce 1922 vydaná Pravda v citu, pozornost si podle našeho

názoru pro svůj hodnotící ráz zaslouží i poslední Marešovy

práce, psané v  odstupu dvou let – v  roce 1937 Dialektický

materialism (Filosofie Leninova) a poté v roce 1939 Soumrak

duchovní kultury před svítáním. I když se v nich jejich autor

stále vracel k  myšlenkám obsaženým zejména v Idealismu

a realismu v přírodní vědě, nacházíme v nich ojedinělé postřehy

o rozbouřené době konce třicátých let dvacátého století.

František Mareš se stal protagonistou řady názorových

sporů a polemik. Z tohoto důvodu jsme zvolili jako motto naší

práce Marešova slova adresovaná jeho kritikům, vůči nimž stál

většinou Mareš většinou sám, výjimečně s  podporou svých

žáků, zejména Eduarda Babáka (1873–1926) a Kamila Lhotáka

(1876–1926). Právě Lhoták ve svých vzpomínkáchcharakte

rizoval Mareše coby polemika takto: „Mareš hned od počátku

měl svůj zvláštní způsob vedení boje. Připadal mi jako římský

retiarius, jenž vstupoval do arény téměř neozbrojen. Běda však

protivníka, který jeho mírnost a klid pokládá za slabost...Za

chytil protivníka na ráz tak jistě, že při pokračování sporu divili


– 10 –

jsme se vždy, jak jest to možno, že se odpůrce zdvihl z prachu.“

2

Ne vždy však vyšel Mareš z polemiky vítězně, jak často dokládal

on sám i jeho oponenti. Interdisciplinární, diskusivyvolávající charakter řady témat, kterým se Mareš věnoval, nás vedl

k zařazení kapitoly o Marešovi coby bytostném polemikovi,

3

je z nich možné rozpoznat, že i u známého a svými příznivci

uctívaného profesora najdeme lidská i  odborná pochybení

a slabosti. V některých případech je hodnocení konkrétního

tématu, popřípadě sporu, ponecháno na čtenáři, ovšem s tím,

že všechny potřebné údaje k analýze mu jsou v základnípřehledové struktuře sděleny.

O osobnosti Františka Mareše a o jeho díle existujeněkolik kratších studií, které byly vydávány na  konci 19. století a  v  prvních desetiletích 20. století hlavně v  časopisech Živa, Ruch filosofický, Česká mysl, Naše doba, Kmen, Biologickélisty, Časopis lékařů českých a dalších, a jejichž autory byli buď Marešovi současníci, nebo jeho žáci a  pokračovatelé

4

. Tyto

články měly většinou hodnotící a oslavný charakter, vycházely

v době Marešových narozenin, popřípadě v roce 1942 – po jeho

úmrtí. Podnětný zdroj informací představuje příslušné heslo

v Almanachu českých lékařů z  roku 1943 od  Miroslava Navrátila. Dogmatické a  ideově tendenční hodnocení vědecké

2

 LHOTÁK, Kamil. Proslov. In: BABÁK, Eduard. LHOTÁK, Kamil (red.). Vzpomínková schůze k šedesátiletí prof. dra. F. Mareše. Lékařské rozhledy, 1917, r. 6, č. 7, s. 199. 3

 Toto označení, které nám přijde jako velmi výstižné, jsme převzali z publikace GABRIEL, Jiří. NOVÝ, Lubomír, ZOUHAR, Jan. Česká filosofie ve XX. století. Směry, osobnosti, problémy. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 41. 4

 O Marešovi psali například Eduard Babák, Jan Bělehrádek, Antonín Hanák, Josef Král, František Krejčí, Vilém Laufberger, Emanuel Rádl, František Xaver Šalda, Karel Vorovka a řada dalších.


– 11 –

a  filosofické práce Františka Mareše se objevilo v  roce 1960

v  knize Miloslava Matouška Fysiolog František Mareš a  jeho

idealistická filosofie. Z nedávné knižní produkce je možné uvést

jediné souhrnné dílo – knihu Milana Nakonečného František

Mareš: vědec, filosof a národovec, vydanou v roce 2007.Marešovu úlohu v české filosofii se podařilo zhodnotit velice výstižně

brněnským autorům: Janu Zouharovi ve  stati „Filosofie citu

Františka Mareše“

5

z roku 1999 a kolektivu autorů v kapitole

„‚Idealistická‘ kritika pozitivismu“

6

z  roku 1995. Dosud nejaktuálnější příspěvek k  hodnocení Marešovy filosofie napsal

v roce 2012 Karel Skalický.

7

Publikace vychází v  jubilejním roce 160. výročí narození a 75. výročí úmrtí Františka Mareše. 5

 ZOUHAR, Jan. Filosofie citu Františka Mareše. In: Studiek dějinám českého filosofického myšlení 20. století. Brno: Masarykova

univerzita, 1999, s. 37–40.

6

 GABRIEL, Jiří. NOVÝ, Lubomír, ZOUHAR, Jan. „Idealistická“ kritika pozitivismu. In: Česká filosofie ve XX. století. Směry,osobnosti, problémy. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 40–43. 7

 SKALICKÝ, Karel. První stoupenci a odpůrci Masarykova realismu. In: KOHÁK, Erazim. TRNKA, Jakub. Hledání českéfilosofie. Praha: FILOSOFIA, 2012, s. 35–48.



– 13 –

Život a dílo Františka Mareše

První i poslední roky svého života prožil František Marešv jižních Čechách, a to buď ve vesničce Opatovice, nebo v Hluboké

nad Vltavou, v  příjemném prostředí jihočeské krajiny podél

Vltavy. „Krásná přírodní kulisa vytrhne návštěvníka z každodenní všednosti. Kolem dokola se prostírá kraj prosvícený

sluncem a  vodou, vesnice s  bílými barokními štíty selských

stavení, jako třeba v Opatovicích, rodišti významného českého

fysiologa Františka Mareše, profesora University Karlovy...

Vysoké nebe strmí nad budějovickou rovinou, orámovanou

modravou rouškou hraničních hor. Nemůžeš se dosytit pohledu

na její lyrickou krásu. Mnohokrát už jsi ji viděl, ale pokaždé se

ti zjevuje jinak: jednou nápovědí své historie, jindy kouzlem

své přírody, ale nikdy tě nenechá lhostejným.“

8

V Opatovicích

u  Hluboké nad Vltavou se František Mareš narodil 20. října

1857. Archivní záznamy o historii jeho rodného domu sahají

až do 16. století a jsou zachyceny v publikaci Aloise Sassmanna

Hrdějovice s Opatovicemi 1350–2000.

9

Z informací rodinných

příslušníků Františka Mareše víme, že o  svém životě napsal

Vzpomínky, které nikdy nevyšly tiskem, jsou opatřenydodatkem „určeno mé rodině“ – a rodina Františka Mareše naplňuje

přání jejich autora a tyto záznamy uchovává ve svém rodinném

archivu. Přesto máme možnost nahlédnout do některých fází

života Františka Mareše jeho vlastníma očima, a  tak s  ním

zprostředkovaně prožít některé zajímavé okamžiky z jehoživota díky několika málo autobiografickým vzpomínkám, které

Mareš zaznamenal – například na základě žádosti redaktorů

Jihočeských listů v  roce 1932, aby pro tyto noviny vylíčil svá

8

 STEHLÍK, Ladislav. Země zamyšlená. II. díl, Praha:Československý spisovatel, 1959, s. 95. 9

 SASSMANN Alois. Hrdějovice s Opatovicemi 1350–2000. České Budějovice: Obecní úřad Hrdějovice. 2000. Viz příloha (1).


– 14 –

první školní léta : „U příležitosti 75. narozenin požádali jsme

univ. prof. a býv. senátora Dr. Fr. Mareše, znamenitéhočeského fysiologa, prostřednictvím jeho pí.  dcery, pí.  L. Zátkové,

choti advokáta Dra Vlastimila Zátky, o  vzpomínky na  jeho

mládí a  studia v  Č. Budějovicích. Pan univ. prof.  Dr.  Mareš

nám laskavě vyhověl a  otiskujeme jeho vzpomínky beze

změny pevně přesvědčeni, že přijdeme jimi vhod přečetným

jeho osob. i vědeckým přátelům a přečetným jeho žákům.“

10

Popřípadě můžeme využít popisu zážitků ze středoškolských

studií, které byly v roce 1917 určeny pro sborník spolkujihočeských studentů Budivoj. Totožný text ze sborníku Budivoje

potom vyšel v publikaci k šedesáti letům Jirsíkova gymnázia

v Českých Budějovicích v roce 1928. Tam, kde byla možnost nechat promlouvat o svém životě samotného Františka Mareše, využili jsme toho a nechali v některých pasážích textu záměrně větší prostor právě jemu: „Narodil jsem se v Opatovicích pod Hosínem u Hluboké, ze selského rodu, jenž držel svůj statek od  nepaměti, jak svědčí nejstarší hosínské matriky. Já první jsem jej opustil z vůle svého otce. Můj děd, narozený 1789, byl mým prvním učitelem. Byl písař, popsal každý papír, který mu přišel do rukou křížem krážem. Bývaly ve statku staré knihy, i Hájkova kronika, shořely se starým dřevěným domem r. 1852, zůstaly jen zbytky, např.: Kázání jesuity Fabricia z r. 1763. Děd vypravoval mi mnoho o „Bonapartovi“; r. 1836 byl „formanem“ při svatbě z budějovického kraje při korunovaci krále Ferdinanda i Invalidovny. Byl velmi dovedný ve všech řemeslech, zvláště v bednářství i v ševcovství, spravoval si sám boty. R. 1848 byl zvolen ve vikariátu hlubockém za poslance na sněm, který se měl sejít v Praze, což bylo zmařeno revolucí v Praze. Po zrušení roboty svolal si direktor do Hluboké sedláky, aby jim to oznámil; ale podotkl, že když by kníže pán naléhavě potřeboval např. 10

 Z pamětí univ. prof. Dr. Fr. Mareše. Jihočeské listy, 17. 12. 1932,

r. 38, č. 98, s. 2.


– 15 –

spravit protrženou hráz u rybníka, že mu budou pomáhat. Tu

prý zvolal Mareš z Opatovic: „A co za to budem mít?“.Direktor se sháněl, kdo to řekl; ale už byl všemu konec. Dle zápisu

v desce „Osvěty“ zaplatil na výkupném z roboty 6000 zlatých.

Také nikdy nebyl rychtářem. Zemřel ve  věku 84 let, r. 1873.

Můj otec neměl příležitosti vystoupit veřejně, ale byl národně

velmi uvědomělý. Tehdy v Opatovicích všichni sousedi, zvláště

Suchan a Zevl odebírali „Hlas“, Zappovu Kroniku a.j. Opatřili

základní kámen pro budovu Jirsíkova gymnasia, vysázeli stromy

na návsi a u cesty atd.“

11

Základní školu navštěvoval František Mareš v Hosíně. „Mé studie v  Hosíně skončily r. 1866 počátkem měsíce června... O sv. Václavu rozhodl otec, že půjdu do Budějovic na hlavní školu. Tak jsem byl vypraven po sv. Václavě do Budějovic, ale za  několik dní Frančesko přinesl mě v  náručí k  mé matce. V Budějovicích byla cholera, ale my zůstali všichni zdrávi. Když cholera pominula, koncem listopadu 1866, začal jsemv Budějovicích „studovat“ na  hauptšulu ve  vaizenhause. Škola byla německá, druhá německá škola byla v klášteře vedle gymnasia. Waisenhaus byl Lannův sirotčinec. Mé studování bylo žalostné, neuměl jsem slovo německé.“

12

Na tzv. hlavní škole studoval

Mareš dva roky a potom ve školním roce 1868/69 přestoupil

na české gymnázium, které ve městě založil biskup JanValerián Jirsík (1798–1883). „Pomalu plynula léta gymnasijních

studií. Nedočkavému mládí čas vůbec pomalu ubíhá, zvláště

ve školních lavicích... Měli jsme výtečné profesory, pravda, ale

byli i tací, že upravovali naši duševní potravu jako čmoudilové.

Zůstal mi z toho dojem nechuti a nudy. Stále totéž se opakovalo:

jaká je to věta? Proč je v ní konjunktiv? Tak přečetly se za půl

roku sotva dvě stránky z klasického autora... Co jsme ztráceli,

11

 Z pamětí univ. prof. Dr. Fr. Mareše. Jihočeské listy, 17. 12. 1932, r. 38, č. 98, s. 2. 12

 Tamtéž.


– 16 –

seznal jsem později, přečet v Liviovi přechod Hanibalův přes

Alpy nebo Tacitovy historie.“

13

Arcibiskupské gymnázium v Českých Budějovicíchabsolvoval František Mareš v roce 1876, jak dokládá zápis maturitní komise i  kopie maturitního vysvědčení uložená ve  Státním okresním archivu v  Českých Budějovicích.

14

Důležitým momentem v rozhodování o dalším profesním zaměření se mohly

stát pro Mareše názory členů maturitní komise, jak sám uvedl

v  úvodních pasážích svého díla Strach z  pravdy, které vyšlo

v  roce 1937 (Marešovi tedy bylo 80 let). „Maturitní komise

doporučila mi studium filologie, kterému jsem se takévěnoval po jeden semestr: Kvíčala, Hattala, Durdík, Linker, Löwe,

Volkman byli mými profesory: Drtina, E. Kovář, Jar. Vlček a jiní

byli mými druhy.“

15

Vysokoškolská studia skutečně Mareš zahájil na filosofické fakultě, na níž se mimo jiné setkal s profesorem klasické filologie Janem Kvíčalou (1834–1908), profesorem slavistiky Martinem Hattalou (1821–1903), estetikem a filosofem Josefem Durdíkem (1837–1902). Na  filosofické fakultě Mareš dlouho nezůstal, po prvním semestru ji opustil z důvodů, které dodnes nejsou zcela objasněny (mohl být nespokojen s prostředím,přednáškami apod.). Na  jaře roku 1877 přestoupil Mareš na  fakultu lékařskou, kam přišel v době, kdy zastoupení českýchpřednášejících nebylo velké. V této souvislosti je potřebné připomenout, že ještě neexistovala česká lékařská fakulta – ta zahájila svoji činnost až v roce 1883. Internista Bohumil Eiselt (1831–1908) vedl české přednášky již od roku 1861 a svou aktivní vědeckou 13

 MAREŠ, František. Studentské vzpomínky. In: Jihočeský sborník Budivoje. České Budějovice. Spolek akademiků jihočeských, 1917, s. 14. 14

 Příloha (2) SoKA Č. Budějovice, fond #Jirsíkovo státní gymnasium Č. Budějovice, č. knihy I/C – 1004. 15

 MAREŠ, František. Strach z pravdy. Praha: Vlajka, 1937, s. 10.


– 17 –

a publikační činností – působil jako redaktor Časopisu lékařůčeských a redigoval publikaci Odborná patologie a terapie vnitřních

nemocí – se podílel na vytváření české odborné terminologie

a  aktivování české lékařské fakulty.

16

Chirurgové Jan Blažina

(1813–1885) a  Vilém Weiss (1835–1891) se později rovněž

podíleli na  převedení chirurgické kliniky na  českou fakultu.

O tvorbu české odborné terminologie v oboru porodnictví se

zasloužil přednosta porodnické kliniky Jan Streng (1817–1887).

Purkyňův žák František Novotný (1839–1879) přednášelhistologii a embryologii. Většinu kateder ovládali němečtí specialisté.

Z německých přednášejících připomínáme fyzika Ernsta Macha

(1838–1916), který přišel z  Vídně na  pražskou filosofickou

fakultu a na fakultě lékařské zajišťoval výuku lékařské fyziky.

„Dovedl podnítit své žáky k vědecké práci. Ohlasdvacetiosmiletého působení Macha na pražské fakultě přesahoval hranice

monarchie. Vychoval řadu vysoce kvalifikovaných odborníků,

kteří se uplatnili na univerzitách v Německu aj.“

17

Je možné, že

to bylo setkání s Ernstem Machem, jeho vztah k experimentální

vědecké práci i názory postavené na empiriokriticismu, které

ovlivnilo vědecky i filosoficky mladého Mareše, v jehož studijním

průkazu z vysokoškolských studií je u známky z fyziky podepsán

právě Ernst Mach.

18

Fyziologii navštěvoval Mareš u  Ewalda

Heringa (1834–1918), také Karl Hugo Huppert (1832–1904),

profesor lékařské chemie, měl na Mareše značný vliv – ve svých

přednáškách věnoval velkou pozornost fyziologické chemii. Již

jako student lékařství obdržel Mareš v roce 1879 Hallovu

19

cenu,

16

 HAVRÁNEK. Jan. Dějiny Univerzity Karlovy III. 1802–1918. Praha: Univerzita Karlova, 1997, s. 149. 17

 BEČVÁŘ, Jindřich. Dějiny Univerzity Karlovy IV. 1918–1990. Praha. Univerzita Karlova, 1998, s. 166. 18

 Studijní průkaz je součástí písemností z pozůstalosti Františka Mareše, kterou spravuje jeho vnuk doc. MUDr. Jan Mareš, CSc. 19

 Josef Halla (1814–1887), lékař, profesor vnitřního lékařství.


– 18 –

která byla určena pro nejlepší vědeckou studentskou práci a která

právě v roce 1879 byla předávána poprvé. Vědecké pojednání

o tom, proč žaludeční šťáva nestráví žaludeční sliznici, čili co

chrání žaludeční sliznici před sebestrávením, bylo v roce 1881

publikováno na  pokračování v Časopise lékařů českých pod

názvem „O vlivu fermentů na živočišný organismus“.

20

Byla to

první vědecká práce Františka Mareše (Mareš jako autor je zde

uváděn s chybnou zkratkou křestního jména – J. Mareš), a tím,

že se stala jeho první publikovanou vědeckou prací, přísluší

jí ještě jedno „prvenství“ – Mareš zde poprvé uvádí termín

životní síla, ale v poněkud jiném pojetí a odlišném kontextu

než ve svých pozdějších publikacích. Pojem životní síly v této

stati považuje za neurčitý, všeobecný, který navíc „... připomíná

na ošumělý zjev starých „spiritus vitales“, kdežto tato se zakládá

na prostém, jasném chemickém procesu... Život buňky nějaké

má svůj hmotný výraz v chemických processech, které se v ní

stále dějou, ve výměně hmot. Tato jest pramenem vší hmotné

síly, kterou živá buňka dovede rozvinouti. Jeví-li se tatoživotní síla tím, že se nedá buňka fermentem zažívacím překonat,

tož jest poslední toho příčinou táž výměna hmot, týž vitální

chemický process.“

21

Tento článek také zahájil dlouholetou

spolupráci Františka Mareše s Časopisem lékařů českých, ale

zároveň je potřebné dodat, že nejen s tímto periodikem. Jak bude

patrné z dalšího textu této práce, představovala publicistická

činnost Františka Mareše, ať již měla čistě vědecký čivědecko-popularizační charakter, významnou součást jeho odborných,

pedagogických, osvětových a  společenskopolitických aktivit.

Vždyť několik let působil spolu s  Bohuslavem Raýmanem

20

 MAREŠ, František. O vlivu fermentů na živočišný organismus. Časopis lékařů českých, 1881, r. 20, č. 23, s. 357–359, č. 24, s. 374– 376, č. 25, s. 388–390. 21

 MAREŠ, J. O vlivu fermentů na živočišný organismus. Časopis lékařů českých. 1881, r. 20, č. 24, s. 374.


– 19 –

(1852–1910) jako redaktor časopisu Živa, zejména své filosofické názory obhajoval v Naší době a České mysli, od témat

přírodovědných k  tématům národnostním sahala tematická

šíře jeho příspěvků v časopisech Přehled, Osvěta a Cesta. Svou

politickou národněsocialistickou orientaci a  národovectví

obhajoval na stránkách Vlajky a Národní výzvy.

V oboru lékařství byl Mareš promován 14. ledna 1882, ihned po promoci nastoupil vojenskou službu, kterou vykonal v Praze a  po  jejím skončení se stal asistentem na  porodnické klinice profesora Jana Strenga

22

(1817–1887). Krátce po Marešověpromoci byl 28. 2. 1882 přijat zákon o rozdělení pražské univerzity

na českou a německou, který v sobě obsahoval i zásady, které

významně ovlivnily přípravy ke zřízení české lékařské fakulty

v Praze, neboť německé fakultě připadly všechny teoretické ústavy

a většina klinik, „... pouze tři paralelní kliniky, v jejichž čele stáli

v době rozdělení čeští profesoři (B. Eiselt – interní, V. Weiss –

chirurgická, J. Streng – porodnická), byly převedeny na českou

fakultu.“

23

Vezmeme-li v úvahu, že ostatní ústavy a kliniky bylo

potřebné na české lékařské fakultě nově vybudovatv podmínkách, kdy byl nedostatek vhodných místností s  dostatečnou

kapacitou pro výuku, pro umístění knihoven a sbírek, nedostávalo

se rovněž dostatečného množství učebnic psaných česky, byly

počátky pedagogické i vědecké práce na české lékařské fakultě

neobyčejně obtížné. Problémem se stal i český jazyk coby jazyk

vyučovací, s nímž se obtížně vyrovnávali někteří přednášející,

kteří „... ač národnostně uvědomělí – se netajili tím, že jim dělá

potíže přednášet česky, vzhledem k mezerám v české odborné

terminologii.“

24

Přednostové teoretických oborů byli získáváni

22

 MATOUŠEK, Miloslav. Fysiolog František Mareš a jehoidealistická filosofie. Praha: SPN, 1960, s. 29. 23

 HAVRÁNEK, Jan. Dějiny Univerzity Karlovy III. 1802–1918. Praha: Univerzita Karlova, 1997, s. 233. 24

 Tamtéž, s. 233.


– 20 –

i  ze zahraničí, neboť v  emocemi bouřlivém období rozdělení

pražské univerzity nebylo jednoduché, aby čeští kandidátihabilitačního řízení byli úspěšní u německých přednostů, „... kteří

dávali i  při výběru asistentů přednost německy smýšlejícím

uchazečům.“

25

Z  předcházejících faktů je zřejmé, že ve  velice

krátkém časovém úseku muselo být vynaloženo značné úsilí pro

vytvoření základních prostorových i personálních podmínek,

které by umožnily zahájit výuku a vědeckou práci. V těchto širších

souvislostech je možné pochopit, že ačkoli zákon o rozdělení

pražské univerzity na českou a německou platil od konce února

1882, česká lékařská fakulta zahájila výuku až 15. října 1883.

26

Právě v době příprav na zřízení české lékařské fakulty byl mezi

kandidáty na asistenty vybrán i František Mareš s podmínkou, že

se bude věnovat fyziologii, a proto se v březnu roku 1883 Mareš

vydal do Vídně a pracoval v několika vědeckých ústavech, aby

se seznámil s metodikou potřebnou pro práci ve fyziologickém

ústavu. Pražský fyziologický ústav oficiálně vedl Vladimír To m s a

(1830–1895), který v době jmenování v srpnu 1883 pobýval jako

profesor fyziologie v Kyjevě, a protože jeho uvolnění z ruské státní

služby trvalo administrativně až do dubna 1884, zastupoval ho

Arnold Spina (1850–1918). V čele anatomického ústavu působil

Václav Steffal (1841–1894), ústav histologie a embryologie vedl

Jan Janošík (1856–1927), v čele ústavu lékařské chemie stanul

Jan Horbaczewski (1854–1942), patologicko-anatomický ústav

řídil Vilém Dušan Lambl (1824–1895), ústav všeobecnéa exerimentální patologie Arnold Spina.

27

Za Spinova a To m s o v a

vedení pokračoval Mareš ve vědecké práci. Roku 1884 uveřejnil

v Časopise lékařů českých stať „Vliv kyslíku na  výměnu látek“

a pojednání „O tvoření se tuku v těle živočišném“. Když roku

1883 začala vycházet vědecká revue Athenaeum, redigovaná

25

 Tamtéž, s. 241. 26

 Tamtéž. 27

 Tamtéž, s. 242–245.


– 21 –

T. G. Masarykem (1850–1937), začal Mareš spolupracovati s tímto periodikem a roku 1884 uveřejnil Mareš v 8. čísle Athenaea

na stranách 234–239 článek „O  ́životní ́ síle“, který bylv zásadě filosofickou úvahou a ukazoval na nové proudy v tehdejší

fyziologii. Marešovým východiskem se zde stalo konstatování,

že proti dosavadnímu názoru o chápání fyziologie jako fyziky

a chemie živé hmoty je možné vyslovit námitky právěs ohledem na pojem životní síla: „Slovo životní síla má tedy posud

své oprávnění, poněvadž ho nelze nahraditi žádným pojmem

obsahu známého.“

28

Vedle toho ještě životní sílu prohlašuje

za synonymum životní funkce protoplazmy nebo vitálníaktivní činnosti buněk. Je možné konstatovat, že v tomto článku se

František Mareš jako fyziolog poprvé zevrubněji vyjádřil k pojmu

„životní síla“

29

, a proto bývá pokládán za důležitý mezník v jeho

fyziologických a filosofických úvahách „... o existenci svébytné

životní síly, duchovního hybného činitele životních procesů.“

30

Pro obor fyziologie byl František Mareš habilitován 19. břez- na 1886 na  lékařské fakultě v  Praze.

31

V  roce 1889 doplnil

Mareš své odborné vzdělání vědeckou cestou po  Německu

a Holandsku.

32

Další cesty podnikl záhy, jak sám uvádí:„V letních měsících roku 1890 dostalo se mi toho, že jsem mohl

28

 MAREŠ, František. O  ́životní ́ síle. Athenaeum, 1884, r. 2, č. 8, s. 238. 29

 Úplně poprvé se o pojmu „životní síla“ zmiňuje Mareš v roce 1881 v článku O vlivu fermentů na živočišný organismus pro Časopis lékařů českých. 30

 ZOUHAR, Jan. PAVLINCOVÁ, Helena. GABRIEL, Jiří. Demokracie je diskuse... Česká filosofie 1918–1938. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2005, s. 25. 31

 Archiv Univerzity Karlovy, fond František Mareš, inv. č. 766, karton 32. 32

 NAVRÁTIL, Michal. MUDr. František Mareš, nově zvolený rektor české Karolo-Ferdinandey. Osvěta, 1913, r. 43, č. 9, s. 667.


– 22 –

navštívit Francii a  Švýcarsko, abych poznal směr a  způsob

bádání fysiologického, jakož i některá zařízení vysokých škol

se týkající. Pobyl jsem delší čas v Paříži a Lyoně, a navštívil

universitní města švýcarská, více fysiologických ústavův Německu poznal jsem již v  dřívějších letech.“

33

Podobně jako

cesty do Německa a Holandska, uskutečnil Mareš své zahraniční

vědecké pobyty ve Francii a Švýcarsku na základě doporučení

profesora Vladimíra Tomsy. V Paříži navštěvoval Collège de

France, Ecole de médicine a Museé d ́histoire naturelle.

34

Tomsovi také věnoval Mareš svou publikaci Úvahy z cest napsanou

na základě zkušeností s organizačním zajištěním a obsahovou

náplní výzkumné činnosti v navštívených zemích. Na s. 3 se

uvádí: „Slovutnému pánu doktoru Vladimíru Tomsovi, cís.

ruskému státnímu radovi, profesoru fysiologie, svému učiteli, staroslavné české university Karlo-Ferdinandovy rectori

magnifico věnuje autor.“

35

V šedesátistránkové knize o sedmi

kapitolách se střídá a  někdy částečně prolíná problematika

fungování vědeckých ústavů s Marešovými úvahamio fyziologii coby vyučovacím předmětu na lékařských a filosofických

fakultách a rovněž zde autor odhaluje obsah některých diskusí,

které vedl zejména ve Francii ohledně vitalismu. Domníváme

se, že to byly právě diskuse se zahraničními vědci, které Mareše

utvrdily v jeho vitalistickém názoru – v poslední sedmékapitole popisuje Mareš jednu z diskusí s francouzskými fyziology,

kteří se domnívali „... že se život mechanicky vyložiti se nedá,

že třeba, by ku hmotě a fysické síle přistoupil zvláštní činitel

33

 MAREŠ, František. Úvahy z cest. Praha: nákladem vlastním, 1890, s. 5 34

 NAVRÁTIL, Michal. MUDr. František Mareš, nově zvolený rektor české Karolo-Ferdinandey. Osvěta, 1913, r. 43, č. 9, s. 667. 35

 MAREŠ, František. Úvahy z cest. Praha: nákladem vlastním, 1890, s. 3.


– 23 –

život vzbuzující.“

36

Pojem životní síla se objevuje ažv samotném závěru textu knihy na  předposlední straně, kde Mareš

považuje za  veliký omyl, pokud se někdo domnívá, „...  že

uveda všechny zjevy života, i citlivosť a poznání na fysickou

sílu, totiž pohyb hmoty, jakožto poslední příčinu, zbaví se vší

té abstraktné či metafyzické mohutnosti, ať zove se tvůrčí,

evoluční nebo životní silou.“

37

Poté, co v roce 1891 začal František Mareš spolu s chemikem Bohuslavem Raýmanem redigovat znovuobnovený – v roce 1853 Janem Evangelistou Purkyně (1787–1869) založený – časopis Živa (časopis vycházel s přestávkami v těchto periodách 1853–1868, 1891–1915, 1953 dosud), se jeho publikační časopisecká aktivita zaměřená zejména na popularizaci vědy ještě rozrostla. Vedle popularizačních i  vysoce odborných příspěvků začal Mareš postupně vydávat i své učebnice a rozsáhlé vědecké práce,kterými výrazně ovlivnil české vědecké badání na poli fyziologie.

Před dosažením profesury působil Mareš jako asistentFyziologického ústavu při lékařské fakultě, a to od 1. října 1883 do 30. září 1895.

38

V roce 1890 byl František Mareš jmenován mimořádným

profesorem fyziologie na české lékařské fakultě v Praze, zpráva

o jmenování ho zastihla při jeho pobytu v Paříži.

39

Současně se

stal i mimořádným členem nově založené České akademie věd

a umění. V roce 1894 vydal Mareš v Praze svou prvníučebnici fyziologie s  příznačným názvem Všeobecná fysiologie, a  to

vlastním nákladem: „... nechtěje znepokojovat nakladatelských

firem, ježto hmotný úspěch vydání nezdá se ani povahou spisu

36

 Tamtéž, s. 55. 37

 Tamtéž, s. 60. 38

 Archiv Univerzity Karlovy, fond František Mareš, inv. č. 766, karton 32. 39

 NAVRÁTIL, Michal. MUDr. František Mareš, nově zvolený rektor české Karolo-Ferdinandey. Osvěta, 1913, r. 43, č. 9, s. 664.


– 24 –

ani jeho autorem zajištěným.“

40

Mareš v knize definoval pojem

fyziologie neobyčejně široce jako vědu pojednávající o životních

dějích, jako vědu, která vyhledává a určuje tyto děje s cílem, aby

stanovila podstatu života coby přírodního jevu. Fyziologii jako

přírodní vědě přísluší tedy podle Mareše úkol: podat teorii života.

41

Vydání této učebnice je potřebné ocenit i z toho důvodu, že to

byla první česky psaná učebnice fyziologie – „Učebnice To m s o v a

byla psána rusky a Procháskova latinsky“.

42

Řádným profesorem

byl František Mareš jmenován 15. září 1895 a zároveň v témže

roce převzal po Tomsově smrti vedení Fyziologického ústavu,

v jehož čele coby přednosta působil až do roku 1930.

43

V letech

1899/1900 a  1906/1907 a  1915/1916 vykonával Mareš funkci

děkana lékařské fakulty a  při panovnickém jubileu byl v  roce

1908 vyznamenán řádem železné koruny III. třídy.

44

Ve stejném roce, kdy byl poprvé zvolen děkanem lékařské fakulty – v roce 1899, se František Mareš oženil s Emílií Říhovou (1878–1964), vychovali pět dcer: Ludmilu (1900–1989),Miladu (1901–1987), Annu (1903–1977), Boleslavu (1904–1990), Helenu (1906–2002) a syna Přemysla (1910–1961).

45

Rodina

bydlela v Praze na Vinohradech, v ulici Na Smetance č. 1074.

46

40

 MAREŠ, František. Všeobecná fysiologie. Praha: nákladem vlastním, 1894, s. V. 41

 Tamtéž, s. III. 42

 LAUFBERGER, Vilém. František Mareš. Časopis lékařů českých, 1942, r. 81, č. 8, s. 211. 43

Archiv Univerzity Karlovy, fond František Mareš. 44

 HAVRÁNEK, Jan. Dějiny Univerzity Karlovy III. 1802–1918. Praha: Univerzita Karlova, 1997, s. 342. 45

 Životopisná data členů rodiny poskytl doc. MUDr. Jan Mareš, CSc. 46

Almanach české akademie císaře Františka Josefa pro vědy,slovesnost a umění. Praha: Nákladem České Akademie věd a umění,

1915, s. 28.


– 25 –

Emílie Marešová se věnovala vědecké kresbě a ve svýchilustracích, spojujících „... rigorózní vědecké pozorování s osobitým

smyslem pro kompozici a ornament, doprovázela odborné spisy

svého manžela.“

47

Kořeny jejího výtvarného nadání bychom

mohli nalézt – podle slov jejího vnuka Jana Mareše – v Rakousku

(v městech Murau a Judenburg): „Odsud totiž byl prastrýc mé

tety a mého otce, malíř Vincenc Renati. Jeho obrazy –krajinomalby charakteristické pro polovinu 19. století – se v rodině

dodnes zachovaly.“

48

Z  Marešových dětí se veřejně známou

a  uznávanou osobností stala Milada Marešová, akademická

malířka, která na  Akademii výtvarných umění vystudovala

malbu u Vojtěcha Hynaise (1854–1925) a na studentském pobytu

v Paříži navštěvovala ateliér Františka Kupky (1871–1957).

49

První léta dvacátého století zastihla Františka Marešev neobyčejně rozsáhlé vědecké a publikační činnosti, rozmanitost jeho zájmů byla nepřeberná, až se téměř zdá, že nemělahranice, uvědomíme-li, kolik vědeckých prací v  té době napsal – od filosofických statí časopiseckých až po čtyřsetstránkovou filosofickou knihu a další rozsahem menší a filosofickyzaměřené publikace, od vědeckých fyziologických studií v odborných časopisech k několikadílné fyziologické monografii, kde ovšem 47

 PACHMANOVÁ, Martina. Milada Marešová: malířka novévěcnosti. Praha: Argo, 2008, s. 11. 48

 Tamtéž, s. 152. 49

 Výtvarní kritici hodnotí jako nejlepší obrazy ty, které namalovala v předválečném období, později se věnovala hlavně ilustracím knih. Neopomenutelnou etapou jejího života byla účast v protinacistickém odboji, jehož se účastnila jako ilustrátorka ilegálního časopisu V boj vydávaného Vojtěchem Preissigem. Za tuto činnost byla zatčena, více než tři roky strávila v káznici ve Waldheimu a k tomuto nelehkému období svého života se vrátila v knize z roku 1945 s vlastními ilustracemi Waldheimská idyla s úvodní básní Jaroslava Seiferta a doslovem Anny Masarykové.


– 26 –

filosofická reflexe nikdy nechyběla, od členství v komisi, která

převzala dozor nad zkouškami Rukopisů až k několikarozsáh

lým publikacím o  pravosti Rukopisů. Navíc musel František

Mareš plnit povinnosti vyplývající z jeho akademických funkcí

děkana nebo rektora, k tomu v souvislosti se změnami politické

situace v roce 1918 přibyly zájmy politické. Chceme-li v časové

posloupnosti toto období Marešova života charakterizovat,

není to pro přehlednost a plynulost textu jednoduché, neboť

Mareš se často zabýval několika problémy a tématy současně.

I  proto se náš výklad po  charakteristice jedné problematiky

vrací v  časové ose zpět, aby mohla být zachycena vývojová

posloupnost další tématiky.

V  roce 1901 vydal František Mareš své stěžejní filosofické

dílo Idealism a  realism v  přírodní vědě, jemuž jak pro nebý

valé množství souhlasných i nesouhlasných ohlasů, tak i pro

„odstartování“ některých sporů v české filosofii, věnujemesa

mostatnou kapitolu v této knize. Rozsahem ojedinělé však bylo

i Marešovo dílo fyziologické. Na Všeobecnou fysiologii z roku

1894 navázala v  letech 1906–1929 vycházející šestisvazková

čtyřdílná Fysiologie (Fysiologie. Díl I., Všeobecná fysiologie.

Praha: Bursík&Kohout, 1906. – Fysiologie. Díl II., Pohyby a jejich

inervace. Praha: Bursík& Kohout, 1908. – Fysiologie. Díl III.,

Výživa. Část 1. a  2. Vnitřní prostředí (Krev, její koloběh, mok

tkáňový a lymfa.) Praha: Bursík& Kohout, 1911. – Fysiologie.

Díl III., Výživa. Část 3. Úprava vnitřního prostředí. Praha:

Jos. Springer, 1923. – Fysiologie. Díl IV., Fysiologickápsycholo

gie. Část 1. Základy, subjekt, city, snahy. Praha: Jos. Springer,

1926. – Fysiologie smyslů. Praha: Mladá generace lékařů při

Ú. J. Čs. L., 1929), jejíž vydávání se opět neobešlo bez problémů

s hledáním financí, a proto vycházelo po dobu 23 lets dlou

hými přestávkami. V roce 1929 vydal Mareš Fysiologii smyslů

jako samostatný svazek a chápal ho jako druhou část čtvrtého

dílu Fysiologie. A právě ve Fysiologii smyslů Mareš nejvícebi

lancoval svou dosavadní vědeckou práci a hodnotil ji sice jako


– 27 –

osamělou, ale docházející stále širšího uznání, neboť podle

jeho názoru mechanistický názor ve fyziologii tehdy ustupoval

vitalistickému – i proto se toto dílo stalo pro řadu Marešových

příznivců i odpůrců cenným zdrojem při hledání autorových

postřehů, pohnutek, doplnění, analýz. I my využijeme z této

knihy Marešovo hodnocení jeho vlastního nejrozsáhlejšího

díla: „I mám za potřebné vysvětliti, proč jsem podnikl dílo tak

rozsáhlé... Tato „Fysiologie“ není myšlena jako učebnice pro

studující. Nelze učit se z ní ke zkoušce a nikdy nebylo podle ní

zkoušeno. Bylo by bývalo výhodnější a snadnější sepsat učebnici.

Ale mně takový úkol nevábil. Učebnice má podávat učení, má

být učebná, dogmatická. Tím však již se zmenšuje její vědecký

význam, poněvadž zvláště fysiologie není vědou hotovou, nýbrž

vědou, která se neustále tvoří... Hlavní zájem tohoto díla jest

v osobní koncepci celku, v synthesi vybraných fakt k utvoření

organického souboru... Fysiologie jakožto věda o dějích aneb

výkonech životních je povolána přispívat ke tvoření vědeckého

„názoru na život“. Proto mají koncepce fysiologické všeobecnou

důležitost pro národní kulturu.“

50

V době, kdy pracoval Mareš na své Fysiologii, se zároveňintenzivně zapojil do akademického života na pražské univerzitě, i proto nemůžeme v Marešově životě pominout dva časové úseky, které oba souvisely s jeho působením ve funkci rektoraKarlo-Ferdinandovy univerzity, později Univerzity Karlovy – poprvé byl František Mareš rektorem v období 1913/14, podruhé pak v  letech 1920/1921.

51

„Roku 1913 mimo obvyklý turnus, kdy

byl na  řadě zástupce theologické fakulty a  kandidován z  ní

50

 MAREŠ, František. Fysiologie smyslů. Praha: Mladá generacev lékařů při Ú. J. ČSL. L., 1929, s. V. 51

 HAVRÁNEK, Jan. Dějiny Univerzity Karlovy III. 1802–1918. Praha: Univerzita Karlova, 1997, s. 343 a BEČVÁŘ, Jindřich. Dějiny Univerzity Karlovy IV. 1918–1990. Praha. Univerzita Karlova, 1998, s. 553


– 28 –

professor pastorální theologie Th. Dr. Gabriel Pecháček, kněz

rytířského řádu Křižovníků s  červenou hvězdou, zvolen dne

20. června za rektora naší alma mater MUDr. František Mareš,

c. k. veřejný řádný professor stolice fysiologické na  vysokém

učení Karlo-Ferdinandském. Osobnost nového rektora je tak

rázovitá a jeho pověst ve světě učeném i za hranicemi vlasti tak

chvalná, že zasluhuje bližšího povšimnutí.“

52

Přednáška, kterou

pronesl Mareš ke své inauguraci rektorem, byla publikována pod

názvem „Život – tvůrčí síla“ v roce 1914 a stala se jednímz dalších vyjádření Marešovy vitalistické pozice. K této inaugurační

přednášce se vrátíme v dalších částech naší publikace. To, co se

odehrávalo v souvislosti s působením Mareše ve funkci rektora

Karlovy univerzity a co se ukázalo jako nepřehlédnutelné, byly

jeho snahy a návrhy k prosazení univerzitního zákonao poměru obou pražských univerzit (české a německé). Projednávání

tohoto zákona probíhalo dramaticky a trvalo od listopadu 1918,

kdy záležitosti univerzity měly hned od začátku samostatného

československého státu významné místo v jednáníchRevolučního národního shromáždění, a pokračovalo do začátku roku

1920. „Vztah obou pražských univerzit byl kodifikován zákonem

ze dne 19. února 1920, č. 135 Sb., známým pak pod jménem

předkladatele jako Lex Mareš. Jeho první paragraf zněl: Česká

universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení

Karlova. Jména obou pražských universit ustanovená zákonem

ze dne 28. února 1882 č. 24 ř. z.: „Česká universitaKarlo-Ferdinandova“ a „Německá universita Karlo-Ferdinandova“ se zrušují.

České universitě se vrací jméno „Universita Karlova“. O jménu

německé university rozhodne se zvláštním zákonem.“

53

Na základě tohoto zákona česká univerzita převzala vlastnická práva

52

 NAVRÁTIL, Michal. MUDr. František Mareš, nově zvolený rektor české Karolo-Ferdinandey. Osvěta, 1913, r. 43, č. 9, s. 666. 53

 BEČVÁŘ, Jindřich. Dějiny Univerzity Karlovy IV. 1918–1990. Praha: Univerzita Karlova, 1998, s. 23.


– 29 –

budovy Karolina, tato vlastnická práva se vztahovala i na archiv,

starobylé pečeti, insignie, knihy i obrazy. „Universitním zákonem

zvaným lex Mareš, ze dne 19. února 1920 čís. 135 měly býti

odčiněny staré újmy a stará bezpráví a zejména těžká křivda z r.

1882, kdy zákonem ze dne 23. února č. 24 ř. z. na místo staré

university nastoupily university dvě, česká i německá. Staráuniversita přestala existovati a měly ji nahraditi dvě university, jedna

s vyučovací řečí německou, druhá s českou. Ve skutečnosti byla

česká universita odbyta jako Popelka, symboly staré university,

stará insignia, jakož i archiv dán universitě německé, jež převzala

také téměř všechen inventář universitních ústavů.“

54

Marešovy

aktivity související s naplněním tohoto zákona neskončily dnem

přijetí daného zákona, neboť jeho realizace se protáhla na několik

let, jak ukážeme dále.

František Mareš se vedle vědeckopedagogické a akademické činnosti účastnil i politického života. V literatuře nacházíme počátky Marešovy politické činnosti ve  dvou verzích. Milan Nakonečný spojuje vstup Mareše do politického života s rokem 1913 a s jeho setkáním s Karlem Kramářem, který Marešeněkolikrát vyzýval ke vstupu do své strany.

55

Miloslav Matoušek

považuje za první politické vystoupení Františka Mareše jeho

podpis spolu s  dalšími 35 intelektuály pod provolání „České

veřejnosti“,

56

které uveřejnil časopis Přehled v  březnu 1914

a které si kladlo za cíl uklidnit českou politickou scénu po tzv.

Švihově aféře.

57

Samotný Mareš svůj vstup do politickéhoži>54

 DOMIN, Karel. Marešův universitní zákon z 19. února 1920 a boj o Karolinum. In: Karolinum statek národní. Praha: Karlova universita, 1935, s. 11. 55

 NAKONEČNÝ, Milan. František Mareš vědec, filosofa národovec. Praha: Národní myšlenka, 2007, s. 104. 56

 Text prohlášení viz příloha (3). 57

 MATOUŠEK, Miloslav. Fysiolog František Mareš a jehoidealistická filosofie. Praha. SPN, 1960, s. 97.


– 30 –

vota načrtnul formou dopisu adresovanému Karlu Kramářovi

v úvodní pasáži své knihy z roku 1923 Otázky filosofické,národní a sociální v politice: „PANE, uvedl Jste mne do politického

života, do kterého jsem sám nemínil vstoupiti pro svou práci

na jiném poli národní kultury. Ale na jaře osudného roku 1914,

kdy byla rozvířena „Švihova aféra“, zakrývající mraky na okraji

našeho národního obzoru, zúčastnil jsem se akce „Přehledu“

pro Národní Sjednocení. Dne 27. června toho roku byla proto

uspořádána přečetně navštívená veřejná schůze v Karlíně...Tehdy Jste nás vyzýval, abychom jen vstoupili do politických stran,

v nich pracovali a neštítili se bláta, kterým budeme poházeni.“

58

Když došlo na přelomu let 1917 a 1918 k dobrovolnémurozuštění politických stran – mladočeské, pokrokové, státoprávně pokrokovéa lidovookrokové – a k jejich následnému sloučení v novou politickou stranu, která měla název Česká státoprávní demokracie a v jejímž čele stanul Karel Kramář (1860–1937),Mareš se stal jejím členem. Byly mu sympatické zejména cíle strany zaměřené na vybojování a vybudování českého státu, oslovovaly ho i konzervativní názory provázené nacionalismem a protihradní orientací, reprezentací majetných vrstev, s postupnou inklinací ke krajní pravici.

59

Ještě před vznikem samostatnéhoČeskoslovenska se Mareš zapojil do  veřejných přednášek na  podporu

nového československého národa, o čemž svědčí například jeho

vystoupení v Táboře 7. září 1918, jehož text otiskl týdeník Cesta,

Mareš v  samotném úvodu zdůraznil: „Národní duch dospívá

všude k tak jasnému sebevědomí, že požadavek sebeurčenínárodů bude vůlí všech uskutečněn. Národové budou vyproštěni

z cizího poručenství a utvoří novou kulturu. Takové jsou dnes

58

 MAREŠ, František. Otázky filosofické, národní a sociálnív politice. Plzeň: Grafické závody, 1923, nestr. 59

 MALÍŘ, Jiří. MAREK, Pavel a kol. Politické strany. Vývojpolitických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. I.

díl: období 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005.


– 31 –

všeobecné tužby lidstva. Aby však byly též uskutečněny, je třeba

vyjádřit jasně i jejich důvody, aby je každý chápal a tudíž také

chtěl a působil k jejich uskutečnění. Zvláště nám národučeskoslovenskému, třeba jasně chápati smysl oněch tužeb, poněvadž

jsme se ocitli takřka v ohnisku, z něhož vyzařují.“

60

Po obnovení

Národního výboru v červenci roku 1918 zastupoval Mareš Českou

státoprávní demokracii v tomto orgánu, od roku 1918 do roku

1920 byl Mareš poslancem Revolučního národního shromáždění

za Českou státoprávní demokracii (strana přijala v březnu 1919

název Československá národní demokracie), jako senátorreprezentoval v  Národním shromáždění Československou národní

demokracii v období 1920–1925.

61

V  období hospodářské krize se na  jaře roku 1930 objevila na politické scéně organizace Vlajka

62

– k jejím předchůdcům

patřily spolky pravicových nacionalistických studentů, které byly

volnou součástí Národní obce fašistické – jeden ze studentských

spolků se na  jaře 1928 osamostatnil a  vytvořil Národní svaz

mládeže a studentstva, který vydával časopis Vlajka. Totoperiodikum se stalo základnou pro vznik nového politického klubu

63

s názvem Vlajka, do jehož činnosti se František Mareš zapojil

především prostřednictvím svých článků do  stejnojmenného

periodika. Když bylo úřady vydávání této revue v obdobíod břez>na1935 do října 1937 zastaveno, zastoupila její funkci Národní

výzva. Vlajka (hnutí) se skutečně v prvních letech své činnosti

prezentovala coby klub a nikoli jako politická strana, protodo jejích řad vstupovali i členové jiných politických stran (zejména

60

 MAREŠ, František. O národním duchu. Cesta, r. 1, 1918/1919, sešit 19, s. 507. 61

 KOLÁŘ, František ed. a kol. Politická elita meziválečnéhoČeskoslovenska 1918–1938. Praha: Pražská edice, 1998, s. 209. 62

 podrobněji k její historii příloha (4). 63

 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. Praha: Academia, 2011, s. 126, 127.


– 32 –

pravicových). Její programové zaměření bylo dáno následujícími

aspekty: „Jedním z ideových pilířů Vlajky bylo v době vzniku

naprosté odmítnutí komunismu, dalším odpor vůčiněmeckému živlu, který u některých jedinců dosahoval až národnostní

nenávisti... Její ostrý nacionalismus se vymezoval i vůči Židům

a vlajkaři nejednou vystupovali doslova antisemitsky... Trnem

v oku ideologům hnutí byl i kulturní kosmopolitismus přinášející

do domácí české kultury nežádoucí cizorodé prvky, podle nich

zpravidla marxistického původu. Symboly češství vlajkařispatřovali v Karlu Kramářovi, zavražděném Aloisi Rašínovi, spisovateli

Aloisi Jiráskovi, ale i velikánech devatenáctého století, Františku

Palackém, Karlu Havlíčku Borovském nebo Františku Ladislavu

Riegrovi.“

64

K programovým bodům patřily i negativní reakce

na příliv přistěhovalců z Německa, kteří utíkali předpronásledováním z národnostních a politických důvodů, a ke kterým se

vyjádřil i František Mareš.

65

V říjnu 1932 byl na valné hromadě

Vlajky zvolen František Mareš jejím čestným členem a čestným

předsedou.

66

Ještě v květnu roku 1938 ve svých jednaosmdesáti

letech poslal IV. sjezdu Vlajky pozdrav, který byl ve skutečnosti

hlubokým filosofickým zamyšlením nad Kantovou filosofií a také

moderní kulturou a funkcí náboženství v živo



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist