načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Francie s českou příchutí - Ivan Fučík

  > > > > Francie s českou příchutí  

Kniha: Francie s českou příchutí
Autor:

Sladká Francie plná skvělých českých ingrediencí. Čím nás Francie, tato země vína, skvělého jídla a zajímavého životního stylu odjakživa tak silně přitahuje? Přestože nemáme ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  254
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Rok vydání: 2016-08-31
Počet stran: 168
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 167 stran : ilustrace (převážně barevné), mapy, 1 genealogická tabulka
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: fotografie: Josef Nekvasil, Ivan Fučík
Vazba: brožovaná šitá s chlopněmi
Doporučená novinka pro týden: 2016-36
ISBN: 9788026411888
EAN: 9788026411888
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Sladká Francie plná skvělých českých ingrediencí. Čím nás Francie, tato země vína, skvělého jídla a zajímavého životního stylu odjakživa tak silně přitahuje? Přestože nemáme společné hranice, máme k Francii velice blízko. V průběhu staletí se naše dějiny občas osudově proplétaly, a vytvářela se tak pouta, jejichž pozůstatky jsou znatelné dodnes. Kniha „Francie s českou příchutí“ je přepracované vydání původní knihy Francie s ozvěnou domova, jež je známá i televizním divákům díky stejnojmennému dokumentárnímu cyklu. Svébytný průvodce Francií po stopách Čechů a historických událostí svázaných s naší zemí od středověku až po 20. století zavede čtenáře na bojiště u Kresčaku, kde padl český panovník Jan Lucemburský, k hrobům československých legionářů z první světové války, do pařížské kavárny, kterou vyzdobil Alfons Mucha, a na mnoho dalších zajímavých míst.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ivan Fučík - další tituly autora:
Francie s českou příchutí Francie s českou příchutí
Fučík, Ivan
Cena: 140 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

IVAN FUČÍK

FRANCIE S ČESKOU PŘÍCHUTÍ
LOTRINSKO
Na západ od pohoří Vogézy se rozprostírá zvlněná krajina, kterou od jihu na
sever protínají dvě hlavní řeky Moselle a Meuse. Blízké sousedství s Německem
mnohokrát udělalo z Lotrinska bitevní pole, jehož stopy se nesmazatelně vryly
do tváře této krajiny. Největším svědkem válečných útrap je verdunské bojiště,
které se stalo národním památníkem. Stejně jako Alsasko, i  Lotrinsko bylo ve
středověku součástí Svaté říše římské a vliv francouzských králů se v této oblasti
prosazoval pozvolna. Roku 1678, třicet let po skončení třicetileté války, se
lotrinský vévoda Karel IV. stal druhým manželem ovdovělé Marie Eleonory, sestry
římského císaře Leopolda I. Sblížení obou rodů vyvrcholilo ve třetí generaci po
smrti císaře Karla  VI., kdy se jeho dcera Marie Terezie roku  1736 provdala za
Františka Štěpána Lotrinského. Situace na šachovnici Evropy se tím poněkud
zkomplikovala, nicméně mírová dohoda mezi Francií a Rakouskem v roce 1738
stanovila, že Lotrinsko doživotně připadne svrženému polskému králi
Stanislavu Leszczynskému, tchánu francouzského krále Ludvíka XV., a František
Štěpán náhradou získá Toskánsko, kde vymřel rod Medicejských.
Departement Meurtre-et-Moselle
Ve středověku si lotrinští vévodové zvolili Nancy za centrum svého rozlehlého
panství. Z původního městského opevnění ze 14. století však zbyla už jen brána
Craff e. Když tudy vstoupíme do vnitřní části města, ulicí Grande-Rue dojdeme
až k vévodskému paláci. V renesančních prostorách jsou od roku 1848 umístěny
sbírky Lotrinského muzea. I když by se na první pohled mohlo zdát, že historie
Lotrinska je nám vzdálena, právě expozice v  prvním patře svědčí o  opaku. Je
tu připomenuto období, kdy Karel Lotrinský bojoval ve službách Habsburků –
jeho podíl na porážce osmanských Turků u Vídně roku 1683 a dále u Moháče
roku 1687. Císař František Josef I. projevoval svou přízeň Lotrinskému muzeu
řadou darů. Během své cesty na Světovou výstavu v Paříži 22. října 1867 muzeum
dokonce osobně navštívil. Později, po požáru paláce v roce 1871, přispěl sumou
100 000 franků na jeho opravu.
34





Když vévoda František Štěpán defi nitivně odešel z  Lotrinska, král
Stanislav velkoryse přebudoval centrum města, dnes zařazené mezi světové
dědictví  UNESCO. Během tří let architekt Emmanuel Héré za pomoci uměleckého
kováře Jeana Lamoura vytvořil elegantně souměrné náměstí, bohatě zdobené
pozlacenými bránami a mřížovím. O slavnostním otevření v roce 1755 si
veřejnost jistě dlouho vyprávěla. V kašnách teklo víno a náměstí bylo v noci
osvětleno tisíci svícemi. Stanislav Leszczynský z  vděčnosti ke svému tchánovi mu
dal název „Královské náměstí“ a  v  jeho středu stála socha Ludvíka XV až do
roku 1792. Teprve po čtyřiceti letech, roku 1831 v době tzv. Restaurace, byl
prostor přejmenován na Stanislavovo náměstí a doprostřed byla tentokrát umístěna
socha iniciátora tohoto urbanistického díla.
Na východ od Stanislavova náměstí je menší náměstí Alliance, ozdobené
fontánou. Název má připomínat nově navázané spojenectví mezi Ludvíkem XV.
a císařovnou Marií Terezií, které bylo ujednáno dne 1. května 1756 zplnomocněnci
obou panovníků v  Jouy-en-Josas nedaleko Versailles. Bohužel ani tato smlouva
nezabránila sedmileté válce, kterou Prusko brzy vyvolalo proti Rakousku.
V Nancy bychom neměli opomenout navštívit i dva místní chrámy.
Nedaleko vévodského paláce je bazilika Saint-Epvre, postavená ve druhé polovině
19. století v novogotickem stylu na místě staršího kostela. Mezi její nejvýznačnější
35
LOTRINSKO
Nancy, Stanislavovo náměstí





IVAN FUČÍK

FRANCIE S ČESKOU PŘÍCHUTÍ
sponzory patřili Napoleon III. a František Josef I. Monumentální vstupní
schodiště s litinovou výzdobou je darem rakouského císaře Františka Josefa I., stejně
tak i vitraje uvnitř kostela, kde jsou sv. František a sv. Alžběta zpodobněni jako
rakouský císařský pár. Rovněž v bazilice je umístěna pamětní deska,
připomínající tuto význačnou návštěvu.
Na náměstí generála de Castelnau stojí barokní kostel
Notre-Dame-deBon-Secours. Uvnitř je hrob krále Stanislava i  socha českého mučedníka Jana
Nepomuckého, kterého král Stanislav velmi uctíval jako svého vzdáleného
příbuzného a  nazýval ho „nebeským bratrancem“. Tuto náklonost sdílela i  jeho
dcera Marie, od roku  1725 francouzská královna, která tento kult donesla do
Versailles, kde světec měl v  kapli svůj oltář. Marie na sobě vždy nosila šperk
s obrázkem Jana Nepomuckého.
Asi 30 km na východ od Nancy leží další pozoruhodné město Lunéville.
Na začátku 18. století zde pobýval lotrinský vévoda Leopold, velký obdivovatel
Ludvíka XIV., „krále Slunce“, kterého se snažil napodobovat alespoň ve
skromnější míře svých fi nančních možností. Protože starý palác v Nancy mu
nepřipadal dostatečně reprezentativní, nechal sídlo v  Luneville přestavět na honosný
zámek, který až nápadně připomíná zmenšenou verzi Versailles. Stejně tak
i  zahrada, vytvořená v  následujících letech, nezapře úpravu ve stylu slavného
architekta André Le Nôtra. V tomto prostředí se narodil Leopoldův syn
František Štěpán, budoucí římský císař. V patnácti letech byl odeslán na vychování do
Vídně, kde se pak oženil s dědičkou habsburského trůnu Marií Terezií. A snad
bychom měli připomenout i  Leopoldova mladšího bratra Karla, který se stal
olomouckým biskupem.
Ze zámecké zahrady se na jihu vchází do ulice Lorraine, lemované starými
domy a paláci. Tady se můžeme zastavit před číslem 61, nazývaném též „Maison
de Traité“. V paláci Beauvau-Craon byla dne 9. února 1801 zpečetěna smlouva
mezi dvěma válčícími císaři. Po dvoudenních společných jednáních, spojených
s  recepcemi, bály i  výlety do okolí, v  salonu paláce podepsal zástupce
poraženého římského císaře Františka  II. hrabě von Cobentzel mírovou smlouvu
s Josefem Bonapartem, Napoleonovým bratrem. Po předchozích francouzských
vítězstvích u Marenga a Hohenlinden bylo říšské území nalevo od Rýna natrvalo
předáno Francii, jak to ostatně připomíná pamětní deska nad vchodem paláce.
Odtud už vedla přímá cesta ke konci Svaté říše římské. František II. se v srpnu
36





1806 vzdal koruny a říši prohlásil za rozpuštěnou. Ve zbytku monarchie se poté
stal rakouským císařem Františkem I. A brzy nato, v roce 1810, si Napoleon vzal
za manželku právě jeho dceru Marii-Louisu.
Z ulice Lorraine ještě zahneme vlevo a zamíříme na náměstí Saint-Remy,
k baroknímu kostelu svatého Jakuba. Jeho věže zdálky vyčnívají nad střechami
domů a  na vrcholu jsou ozdobeny sochami. Nalevo stojí archanděl Michael
a vpravo na nás shlíží český světec Jan Nepomucký.
V polovině cesty mezi Nancy a Metami na řece Moselle leží město
Pont-à-Mousson. Jeho název připomíná most, který tu byl postaven již v  11. 
století. Nad městem na pravém břehu řeky jsou zříceniny hradu Mousson, který
patřil pánům z  Baru. Na druhém břehu u  řeky Moselly, naproti ostrovu Esch,
jsou zbytky věže nazvané Tour de Prague, která byla součástí městských hradeb.
O přesném původu tohoto jména jsem však žádnou zmínku nenašel.
Ve 14. století se město stalo svědkem sporů Jana Lucemburského a jeho
spojenců, k nimž patřil i hrabě z Baru, s bohatými patriciji ze sousedního města Mety.
Vzájemné vyjednávání v  Pont-à-Mousson dne 14.  září  1324 nepřineslo žádoucí
výsledek a obě strany vstoupily do ozbrojeného konfl iktu. Jan Lucemburský spolu
37
LOTRINSKO
Luneville, zámek





IVAN FUČÍK

FRANCIE S ČESKOU PŘÍCHUTÍ
s  Baudoinem, hrabětem z  Baru a  vévodou lotrinským se dohodli na podrobení
města Mety, kdy po jeho dobytí každý dostane čtvrtinu. Na konci roku přilehli
k  městu, ale metští žoldnéři naopak škodili na lucemburském zboží. Teprve po
půldruhém roce vzájemného plenění a ničení se podařilo boje zastavit
a v Pont-à-Mousson opět probíhala nová jednání. Spor nakonec skončil mírovou smlouvou,
která zde byla podepsána 3. března 1326. Důležitost města, které střežilo přechod
přes řeku Moselle, se dále zvyšovala. Karel IV. roku 1353 město povýšil na
markýzát ve prospěch Roberta I. z Baru a později 1372 i na říšské město, aby je více
uchránil od nepřátelství Met, které v něm viděly obchodního rivala.
Departement Moselle
Na soutoku řek Moselle a Seille leží město Mety (franc. Metz). Na tomto
strategicky výhodném místě se původně rozkládalo galořímské město, významná
křižovatka obchodních cest. Svědčí o  tom torza sloupů a  prázdné sarkofágy
v  parku na břehu řeky Seille. V  7.  století, kdy tu vládli merovejští králové, na
jejich dvoře pobýval dnes již neznámý kronikář, nazývaný později Fredegar. Díky
38
Metz, katedrála Saint-Étienne





jeho letopisům známe například i  příběh o  kupci Sámovi. Z  Met také pochází
benediktýnský mnich Reginhard, od roku 1162 opat sázavského kláštera, který
vynikal v  mnoha řemeslech, dokonce ovládal i  sklářské umění. Město se
hospodářsky vzmáhalo a  některé patricijské rodiny neobyčejně zbohatly. Nabyté
peníze měšťané půjčovali nejen lotrinským vévodům, ale i francouzskému králi
nebo římskému císaři. Postupný vliv, který tím získali, patřičně využili a  na
počátku 13. století se Mety staly svobodným říšským městem. Ve své době bylo
bohaté město prakticky nedobytné, vysoké hradby a vodní toky je chránily před
případnými dobyvateli.
V  listopadu 1356 císař Karel  IV. svolal do Met zasedání říšského sněmu
a  přijel sem se svou manželkou Annou Svídnickou. Před branami byl již
očekáván představiteli města, kteří ho přivítali symbolickým předáním klíčů od
městských bran. Odtud se průvod odebral do katedrály svatého Štěpána, kde
uvítací slavnost vyvrcholila. Císařský pár byl ubytován v  biskupském dvoře
naproti katedrále. Na zasedání sněmu Karel  IV. obnovil říšskou svrchovanost
nad burgundským svobodným hrabstvím (Franche-Comté) a lotrinským
vévodstvím. Byl také připraven obnovit přátelskou smlouvu s  Francií, kterou před
39
LOTRINSKO
Metz, Interiér katedrály Sainte-Étienne





IVAN FUČÍK

FRANCIE S ČESKOU PŘÍCHUTÍ
deseti lety uzavřel se svým švagrem Janem Dobrým. Před Vánocemi proto také
do Met přicestoval dauphin Karel se svým doprovodem (král Jan II. Dobrý byl
v tu dobu v anglickém zajetí a zemi spravoval jeho syn, synovec našeho císaře).
Na Boží hod se všichni účastnili slavnostní mše v  katedrále svatého Štěpána.
Potom následovalo slavnostní shromáždění a  oběd v  síni specielně postavené
pro tento účel na volném prostranství u  řeky Seille (Champ-à-Seille  – tržní
náměstí nedaleko brány svatého Th eobalda, dnes již zaniklé). Odpoledne při
udělování říšských lén potvrdil Karel  IV. hrabství Vienne dauphinovi Karlovi
a jmenoval ho tam říšským vikářem. Během těchto setkání synovec Karlovi IV.
daroval nákladně zdobený meč a dva trny z Kristovy koruny (tento akt Karel IV.
později nechal zvěčnit v jedné z Ostatkových scén, vymalovaných na stěně
kostela Panny Marie na Karlštejně) a Karel IV. synovci zapůjčil obnos 50 000 fl orinů.
Departement Vosges
Na jihu Lotrinska je oblast, kde se nachází mnoho léčivých pramenů, které
znali již staří Římané. Přibližně 20 kilometrů na jihovýchod od známých lázní
Vittel se rozprostírají rozsáhlé listnaté lesy. Ve 14. století se jeden z lotrinských
vévodů rozhodl využít zdejší přírodní bohatství a nechal tu zřídit sklárny.
Přilákal sem šikovné řemeslníky z českého pohraničí, pravděpodobně z okolí
Vimperka a Kraslic, kteří se usadili v osadě Hennezel. Žili tady zhruba sto let a poté
se přesunuli do vzdálenější Anglie. V blízkosti osady tehdy vyrostlo 19 skláren,
dnes již zaniklých. Připomínku těchto časů najdeme v muzeu ve městě Darney,
které je právě na okraji zdejších lesů.
Při vjezdu do města Darney se tu ihned cítíme jako doma. Velká cedule
u silnice oznamuje, že partnerem města je náš Slavkov, malý parčík hned vedle
nese jméno Václava Havla a  pomníček uprostřed trávníku připomíná 17. 
listopad  1989. V  centru města stojí zámeček, dnes Československé muzeum.
Bohatá expozice ve dvou sálech dokumentuje zdejší pobyt našich legionářů
během  první světové války. Pečlivost, s  jakou je spravována, je až dojemná.
Vděčíme za to panu André Poirotovi, který se už léta muzeu obětavě věnuje.
Také při procházce ulicemi je možné si všimnout dalších důkazů družby obou
měst.
40





Na druhé straně města bývalo kdysi nádraží. Koleje už dávno
zmizely, zůstala jen nevelká budova a  název místního hotelu. Za první světové
války odtud odjížděly stovky českých legionářů přímo na bojiště. Za městem byl
velký vojenský tábor, zvaný Camp Kléber, kde vojáci byli soustředěni. V prosinci
1918, když se Tomáš Garrigue Masaryk z  Ameriky vrátil do Francie, zamířil
rovnou sem, do Darney. Chtěl, aby jeho první ofi ciální návštěva patřila
československým legionářům a v roli hlavy státu tady vykonal první vojenskou přehlídku.
Dům s  pamětní deskou, připomínající zdejší pobyt TGM, stojí na horní části
Masarykova náměstí.
Těsně před druhou světovou válkou začaly za městem horečné stavební
práce. Tehdejší starosta města André Barbier navrhl, aby na místě bývalého
tábora Kléber vyrostl francouzsko-československý památník. Jeho odhalení
bylo naplánováno na 20. výročí uznání Národní rady jako svrchovaného orgánu
československé vlády. I  když původní památník Němci pak nechali zbořit,
v roce 1968 se dočkal obnovy. Dokonce v moderní podobě. Nedávno sem navíc
přibyl symbolický vagon, vyrobený ještě před první světovou válkou. Velmi se
podobá těm, které z  blízkého nádraží odvážely vojáky na bojiště. Dnes je tu
mírumilovné ticho, jen občas přerušené vzpomínkovými slavnostmi.
Imigrace Lotrinčanů do Čech a na Moravu
Mezi Verdunem a Sedanem na řece Meuse leží městečko Pouilly-sur-Meuse,
odkud pocházejí předci rodu Mensdorff -Pouilly, kteří v  Česku dodnes vlastní
řadu panství (např. Nečtiny a  Boskovice). Během Velké francouzské revoluce
se z  vlasti vystěhovali a  v  roce  1818 jim byl v  Rakousku udělen hraběcí titul.
Emanuel Mensdorff -Pouilly se dostal do rakouské armády. Oženil se se Sophií
z německého rodu Sachsen-Coburg-Saalfeld a byl to také on, kdo přijal jméno
Mensdorff . Od roku 1838 měl inkolát pro Čechy, Moravu a Slezsko a usídlil se na
Nečtinách.(patřily rodu až do roku  1945) Hrabě Alexander Mensdorff -Pouilly
byl generál a státník (1864 až 1866 rakouský ministr zahraničí). Empírový zámek
v Boskovicích vlastní rod s výjimkou komunistického období dodnes.
Do Čech se přistěhovali i  další urození či neurození Lotrinčané. Na
Hrubém Rohozci sídlila rodina Des Fours, jež pochází z  panství Athienville
41
LOTRINSKO





IVAN FUČÍK

FRANCIE S ČESKOU PŘÍCHUTÍ
(severně od Luneville). Po smrti Ludvíka, vyslance a  rady císaře Rudolfa  II.,
se hraběcí rodina rozdělila na větev lotrinskou a  českou. Zakladatelem české
větve je Mikuláš Des Fours, který vstoupil do císařského vojska, bojoval na Bílé
hoře, stal se generálem ve Valdštejnově vojsku a právě od Albrechta z Valdštejna
obdržel Hrubý Rohovec. V  roce  1634 byl jmenován podmaršálkem a  povýšen
do hraběcího stavu. Znak rodiny Des Fours z  roku  1674 je na litinové krbové
desce, umístěné na podestě východního schodiště. Na nádvoří je do zdi vsazená
náhrobní deska Albrechta Maxmiliána Des Fourse. V  zámecké obrazové
galerii se setkáme s Louisem Des Fours, lotrinským vyslancem u dvora Rudolfa II.
a  také s  Adletou Des Fours, dlouholetou přítelkyní Jana Evangelisty Purkyně.
V jídelně je obraz válečníka z Valdštejnovy armády, Mikuláše Des Fourse.
Na předměstí Tábora, stojí zámek Měšice, ve kterém delší dobu pobýval
lotrinský generál Joyeuse. Před jižním průčelím roste lípa, kterou zde údajně
zasadil. Hrabě Jean-Baptiste de Joyeuse byl potomkem prastaré francouzské
rodiny, pocházející od pánů z Chateauneuf-Randonu, která roku 1423 obdržela
baronii Joyeuse. Za vlády Marie-Terezie bojoval v císařském vojsku a získal
hodnost generála. Když roku 1744 vyháněl pruská vojska z Táborska, tehdejší majitel
panství mu zámek poskytl jako sídlo dočasného hlavního stanu. Generál si zdejší
kraj natolik oblíbil, že zde zůstal až do svého skonu roku  1775. V  táborském
kostele Proměnění Páně hned u  vchodových dveří je umístěna jeho náhrobní
deska. Starou francouzštinou na ní je následující nápis (v překladu do češtiny):
„Zde leží veliký a mocný velmož, pan hrabě de Joyeuse rytíř de Petit Sivry
v Lotrinsku, v  kraji Lonquionském, skutečný komoří  J. c. a  k. Ap. V. a  generál major
Jeho vojska, jenž sloužil domu rakouskému po dobu 50 let. Narozen v Petit Sivry
25. listopadu 1699, zemřel na svém statku Měšicích 18. září 1775. Modlete se za
jeho duši.“
Také na Moravě se usadilo dokonce několik lotrinských rodin. Když František
Štěpán Lotrinský zakoupil vylidněné hodonínské panství, potřeboval ho znovu
osídlit. Proto kolem roku 1770 nechal přistěhovat celé rodiny z Lotrinska,
Franche-Comté a Burgundska do opuštěné Čejče. Osadníci znovu zkultivovali půdu
a  pěstovali tu vinnou révu. Tak vznikla malá francouzská kolonie uprostřed
Moravy, jejímž dokladem jsou neobvyklá jména zapsaná ve staré matrice, jako
je např. Chalet, Masson, Flosse. Obdobně vznikla i sousední vesnice Terezin.
42






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.