načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fotografujeme portrét a postavu - Marie Němcová

Fotografujeme portrét a postavu

Elektronická kniha: Fotografujeme portrét a postavu
Autor:

Chcete fotografovat portrét a postavu a nemáte profesionální fotoateliér? NEVADÍ!! Tato kniha vám poradí, jak pořídit skvělé snímky v jednoduchém interiéru i exteriéru, bez špičkové ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Marie Němcová
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 232
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-2825-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Chcete fotografovat portrét a postavu a nemáte profesionální fotoateliér? NEVADÍ!! Tato kniha vám poradí, jak pořídit skvělé snímky v jednoduchém interiéru i exteriéru, bez špičkové techniky. Knihu provází 130 návodných obrázků.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

TVŮRČÍ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY

PORTRÉT v interiéru i exteriéru

POSTAVA v interiéru i exteriéru ————————————————————————————————— 1 Portrét a postava viděné objektivem 6 1.1 Fotogeničnost 7 1.2 Způsob zachycení portrétu a postavy 9 1.2.1 Nereţírovaný snímek 9 1.2.2 Reţírovaný snímek 11 2 Postava a její dělení v obrazové ploše 13 2.1 Jednotlivá postava 13 2.1.1 Celá postava stojící 14 2.1.2 Sedící postava 16 2.1.3 Polocelek postavy 17 2.1.4 Polodetail větší 18 2.1.5 Polodetail menší 19 2.1.6 Detail - neboli klasický portrét 20 2.1.7 Velký detail 25 2.1.8 Směr pohledu postavy 26 3 Figurální portrét skupiny osob 30 3.1 Dvojportrét 32 3.2 Tři osoby ve snímku 37 3.3 Seskupení více osob 41

3

4 Postava a její role ve snímku 47

4.1 Postava, symbolika, rekvizita 52

4.2 Fotografujeme postavu v exteriéru 55

4.2.1 Nereţírovaná postava v exteriéru 55

4.2.2 Reţírovaná postava v exteriéru 59

4.2.3 Fotografujeme postavu v interiéru 66

4.2.4 Nereţírovaný snímek postavy v interiéru 67

4.2.5 Reţírovaný snímek postavy v interiéru 69

4.2.6 Postoj postavy v exteriéru i interiéru 75

4.2.7 Postava v pohybu 85

5 Portrét v interiéru i exteriéru 90

5.1 Způsob zachycení portrétu 91

5.2 Fotolíčení - make-up pro interiér i exteriér 96

5.3 Tvar obličeje 100

6 Expozice portrétu a postavy 107

6.1 Fotografování v RAW 110

6.2 Osvětlení portrétu a postavy 113

6.3 Světelné pomůcky 118

6.4 Osvětlení interiéru 131

6.5 Odlesky a stíny 143

6.6 Filtry 146

6.7 Objektivy 148

4

7 Tvůrčí portrét a snímek postavy 153

7.1 Stavba obrazu 156

7.2 Obsah a forma snímku 159

7.2.1 Forma předvedení snímku 161

7.2.2 Výraz obličeje u portrétu i postavy 163

7.2.3 Jednotlivé části obličeje 167

7.2.4 Oblečení pro portrét i postavu 172

8 Černobílé provedení, sekvence barvy

a duotón 174

9 Pozadí portrétu a snímku postavy 183

10 Popředí snímku 189

11 Barva portrétu a postavy 189

12 Kompozice portrétu 196

13 Kompozice postavy 201

14 Formát snímku pro portrét a postavu 207

15 Úpravy v editoru počítače 213

16 Akt 224

17 Autoportrét 226

"V každém člověku je skryto tajemství a úkolem fotografa

je, ho podle svých schopností odkrýt. Podaří-li se to, pak

se toto odhalení vyjeví ve zlomku vteřiny v bezděčném

pohybu, třpytu oka či krátkém nadzdvižení škrabošky,

kterou všichni lidé nosí..." Yousuf Karsh

6

1 Portrét a postava viděné objektivem

Tato kniha je určena fotografům amatérům, kteří chtějí tvořit

portrétní snímky s nápadem, kreativně, avšak bez profesionálně,

skvěle a draze vybavených ateliérů, se štábem pomocníků, od

vizáţistů aţ po osvětlovače. Takovou fotografii, určenou pro prestiţní

časopis, zdobí ještě známé jméno fotografa i modelky, které mu

přidávají "punc" výjimečnosti. V této knize nehovoříme o portrétní

profesionální fotografii pořízené na zakázku, ale o tvůrčím snímku,

který je výpovědí autora, jeho pohledu na osobu, zachycení

nevratného a zajímavého okamţiku, třeba s minipříběhem.

7

1.1 Fotogeničnost

Fotogeničnost je seskupení prvků, ploch i linií, které ve spojitosti se

světlem, barvou i kompozicí obrazu působí na estetický cit diváka.

Nejčastěji ji spojujeme s portrétem, postavou, ale fogenický můţe

být i neţivý objekt. Kromě zachycení prvků osobnosti zaujme portrét

nebo celá postava také fyzickou krásou. Neznamená to, ţe

fotogenická můţe být pouze mladá, krásná dívka. Krása je širší

pojem. K tomu Pablo Picasso poznamenal: "Krásné ţeny jsou

uţitečné jen pro milence a pro malíře bez fantazie."

A my můţeme dodat, ţe i pro fotografy. Fotogenická můţe být i stará

paní, která má v obličeji plno vrásek, ve kterých se zračí celý ţivot.

Avšak ne kaţdá vrásčitá paní je fotogenická. Většinou nám poradí

náš cit a zkušenost. Při výběru figury k fotografování sledujeme její

rysy, zajímavé vzezření, vymykající se ze všednosti.

Fotogeničnost obličeje, tedy fyzická podoba, je tvořena tvarem

obličeje, rozmístěním jednotlivých obličejových částí a doplněna

prvky osobnosti. Můţe se stát, ţe obličej, krásný na pohled,

převedený do fotografického obrazu, nemá divákovi co nabídnout.

Naopak obličej, ve skutečnosti nevýrazný, má v sobě něco

přitaţlivého a to přesto, ţe zachycuje i některé nedokonalosti osoby.

Zaujmout nás můţe výrazná modelace hlavy, stejnoměrně tvarovaný

obličej, větrem rozvlněné kudrnaté vlasy, výrazné oči nebo ruce.

Fotogeničnost celé postavy je především v jejím postoji, který by měl

být ladný, v souladu s činností, výkonem a pohybovou fází. Golfistu

zachytíme v momentě, kdy se chystá k úderu, jeho pohybová fáze je

přirozená a odpovídá výkonu. Nádherná dívka sama o sobě krásnou

fotku nevytvoří. Buď se dokáţe naladit na představu autora nebo ho

dokáţe naladit na vlastní vlnu a fotograf to zvládne zachytit. Měla by

působit přirozeně, nikoliv ztrnule nebo přehnaně snaţivě.

Muţ je bezesporu fotogenický typ. Vousy, vlasy, výraz

obličeje, to vše ho ozvláštňuje. Krása můţe být dokonalá souměrnost, olivová pleť, modré oči, dlouhé nohy. Mohou to být i vrásky kolem očí, šedé vlasy, unavený výraz. V současné době se vnímání krásy mění. Cindy TraueKerberová se ptá: "Jsme opravdu připraveni akceptovat přirozenost? Odpověď nabízejí hlavně sociální sítě, které neustále mění módní svět a vnímání krásy raketovou rychlostí." Úkolem krásné modelky je vypadat lépe neţ ostatní lidé, prodat auto nebo kosmetiku. Účelem je prostě zaujmout a přitom některé modelky dnes ani klasické představy o kráse nesplňují. Krása však má mnoho podob, je třeba ji objevit a umět zachytit. A to je úkol fotografa. 1.2 Způsob zachycení portrétu a postavy V této knize budeme hovořit o tvůrčím snímku a profesionálům, vybaveným špičkovým ateliérem, se nebudeme plést do cesty.Profesionální snímky se vymýšlejí a zejména tvoří složitým způsobem, za pomoci speciálního týmu pomocníků, v profesionálních podmínkách. Při tvorbě tvůrčího snímku vsázíme na bezprostřednost, uvolněnost, přirozenost a zejména nápad, kterým do snímku vložíme tvůrčí dech tak, aby dokázal zaujmout. Může to být náhoda, spontánnost nebo překvapující moment. To, že se člověk chová přirozeně, odkryje obraz své vlastní osobnosti a na fotografovi je, umět ji zachytit a divákovi ukázat. Portrét a postavu můžeme fotografovat jako: 1.2.1 Nerežírovaný snímek Pořídíme ho v exteriéru i interiéru. Sledujeme situaci a dění kolem sebe a mačkáme spoušť v rozhodujícím okamžiku nebo ve chvíli, kdy nás osoba něčím zaujala a hodláme ten okamžik "zmrazit". Jedná se o momentku, amatérský reportážní snímek, který je možnonafotografovat a zpracovat tak, že se bude podobat ateliérovému snímku.

Fotografické dílo je výrazem fotografovi duše, jeho vidění

světa, pocitů a vnímání. Můţe si tedy dovolit vloţit do

tvůrčího snímku svoji vizi, pocity, rozpoloţení a sdělení. Síla

fotografie je ukryta v okamţiku, kterým je zastavená setina

vteřiny a je jedno, jestli je to romantická zastávka nebo

vypjatý okamţik.

10

Je však třeba, aby snímek měl jiskru a nápad, vyzněl tedy kreativně,

o což nám v této knize jde. Většinou jej pořizujeme v exteriéru, aleta

ké můžeme fotografovat ve velké hale taneční páry nebo vystoupení

dětí a to jako snímek postavy nebo i portrét. Je možné pořídit portrét

dívky na louce, rytíře na turnaji, kluka na startu koloběžkovéhozá

vodu nebo klasický portrét diváka, sledujícího sportovní utkání.

Podkladem jsou momentky, nerežírované snímky, z nichž každý je

zajímavý originál. Momentka je zachycení spontánního okamžiku,

kdy výsledný portrét má přirozený výraz. Divák chce snímku věřit,

proto by měl být přirozený. Můžeme pořídit jednotlivé snímky nebo

celou řadu a to jako amatérskou reportáž, esej nebo minipříběh. Nerežírovaný snímek v interiéru, kterým je cirkus. Nedostatečné osvětlení a barevné reflektory ztěžovaly fotografování. Řešením byl formát RAW, kdy Vyvážení bilé bylo upraveno až v editoru počítače. Spoušť byla zmáčknuta těsně před rozevřením kruhů. Expoziční čas 1/125 s postačil, neboť zachytil “vrcholný okamžik”, kdy se kruhy rozevřely, ale ještě nezavíraly. Tento okamžik je setina nebo tisícina vteřiny. 1.2.2 Režírovaný snímek Jedná se o promyšlený, cílený snímek s modelkou nebo modelem, který je možno fotografovat v exteriéru nebo interiéru jako tvůrčí snímek, aniž bychom k tomu potřebovali nejmodernější profesionální fotografickou techniku. Jako model poslouží většinou přítelkyně, manžel nebo potomek. Pokud osobu známe, je režírování jednodušší. Nejde v něm o určitý úkol, zadání, ale o samotnou tvorbu, kdy do krajiny, ve které převládá jarní zeleň a vítr čechrá dlouhé stonky trávy, vložíme dívku, která jaru dodá lidskou podobu. Můžeme fotografovat při rozptýleném světle, bez dalších pomůcek nebo zvolíme jednoduché pomůcky, kdy nám osvětlení nepřeje.

"Počátek portrétní fotografie se datuje od r. 1839. První

portrétní fotografie si pořídili dva pánové a to W. Talbot, ale

také L. J. Daguerr, kteří stáli u zrodu fotografie. Kolem roku

1870 vznikly slavné portréty ve významných fotoateliérech,

které byly nejen technicky zdařilé, ale portrétovaní byli

zobrazováni jako osobnost.

12

Rozptýlené světlo v exteriéru zafungovalo, jako bychom použili

několik odrazných pomůcek. Obličej je stejnoměrně nasvícen,

pleť má příjemnou barvu a v očích najdeme světýlka.

Rámeček je vhodným barevným doplňkem ke “klobuku”.

"Fotografování neznamená pouze vidět, ale i cítit."

Aneta Coufalová 2 Postava a její dělení v obrazové ploše Nejčastěji se hovoří o dělení postavy na třetiny - hlava, pod pas a celá postava. Neznamená to, že musíme záběr postavy přesně dělit. “Přeříznutí" by mělo být nenápadné, přirozené a divák by měl mít pocit, že na snímku je vše, co k jeho pochopení potřebuje. Končetiny u rámu rozostříme, tonálně ztmavíme nebo využijeme vinětaci. Je-li část postavy zachycena zajímavě, má co nabídnout, nohy k tomu nepotřebujeme, neboť by často obsah snímku rozmělnily. Hovoříme-li s někým, díváme se mu spíše do obličeje, nikoliv na nohy. Přizachycení fotbalisty při výkopu míče jsou naopak nohy podstatnou částí těla, která zasahuje do obsahu. 2.1 Jednotlivá postava Je-li postava na snímku pouze jedna, může být zachycena celá nebo v rozličném dělení až po velký detail tváře. Každé dělení postavy má svá specifika, avšak vždy by mělo být dělení předvedeno tak, aby divák neměl pocit, že postava není celá a něco jí schází. Ve skutečnosti si také neprohlížíme osobu před námi od hlavy až k patě. Konejší-li matka dítě, zajímá nás jejich obličej i ruce, ale nohy si neprohlížíme. Stejně tak chápeme i podobný výjev ve snímku. U tanečního páru sledujeme z dálky celkový postoj, držení hlavy,pohyby rukou i nohou. Stejně si budeme tanec dvou osob prohlížet na snímku, pokud budou zachyceny celé a dále od fotografa.

"Setkávám se s modelkou před focením a snažím se ji poznat, ale

také hlavně získat důvěru té dámy. Nemám rád, když žena hraje

lacinou hru. Nemám rád vyzývavé pohledy." Peter Nagy 2.1.1 Celá postava stojící Figurální portrét celé postavy, která je na snímku v roli hlavníhomotivu, zabírá celou obrazovou plochu nebo se vedle postavy prosazuje pozadí, vedlejší motiv, třeba rekvizita nebo další postava. Je-li stojící postava na snímku sama, tvoří pozadí nevýraznou plochu. Věnujeme pozornost jak výrazu osoby, tak i jejímu postoji, který by měl být přirozený a něčím zaujmout. Postava by měla být dostatečně výrazná, aby bylo zřejmé, že nejde o dokument. Tedy o to, jak postava vypadá, ale jde o tvůrčí snímek, který nabídne něco navíc. Zabírá-li postava zcela obrazovou plochu, můžeme ji umístit do středu obrazu. Čím je blíže, tím více záleží na detailech, výrazu tváře, ale také na jejím postoji. Je-li na snímku, kromě osoby, ještě rekvizita, vedlejší motiv nebo zajímavé pozadí, je vhodnou volbou klasická nebo třetinová kompozice. Figura by měla mít k dalším prvkům vztah, neměla by stát ztrnule, nepřirozeně, bezobsažně. Zobrazení by mělo mít nápad, předvedený vhodnou formou. Postoj a pohybová fáze, třeba u sportovce, by měly odpovídat soustředění nebo výkonu. Věnujeme pozornost nohám, nejen u stojící, ale také sedící postavy, neboť často poutají zbytečnou pozornost. Záleží na postoji i způsobu zachycení. Překřížené nohy někdy působí nevhodně. Jindy, zejména u žen, vypadají lépe a to jako delší a užší nebo umí-li osoba sedět s nohama v přirozené pozici. Důležitý je výběr stanoviště, kdy podhled zdůrazňuje spíše nohy ahlava je menší, kdežto nadhled zvětšuje čelo, brada I tělo jsou užší.

"Portrétní fotografie začala existovat s několikaměsíčním

zpožděním od vynálezu fotografického procesu Daguerraotypie.

Stalo se tak v srpnu 1839. Byla levnější, přístupnější a rychlejší,

než technika portrétní malby."

15

16

Středová kompozice nedělí snímek na dvě části. Pozadí je neutrální,

pouze dodává snímku atmosféru, spolu s jemným odrazem ve spodní

části. Šikmé linie oděvu dodávají stojící postavě trochu dynamiky.

2.1.2 Sedící postava

Může působit přímočaře, čelem k divákovi. Vhodný je volnější prostor

s náznakem prostorového zobrazení. Pomůže nasvícení, stín křesla,

nohou a také působení barev. Teplé barvy vystupují do popředí,

tmavé a studené ustupují dozadu. Sedící osoba by měla vypadatpři

rozeně, ať už se jedná o dramatickou akci nebo něžný projev. Pro

zachycení celé sedící postavy by měl být důvod a měla by sedět tak,

aby působila přirozeně. Na snímku jsou i nohy, neměly by poutat

mimořádnou pozornost, pokud k tomu není důvod.

Reportážní snímek je většinou příběhem a sedící osoba je něčímzau

jatá. Pokud se jedná o aranžovaný snímek, měl by mít také určitýob

sah, aby sezení bylo odůvodněné a fotogenické. Osoba by měla být

mírně pootočená nebo alespoň tělem mírně nakloněná. Zcela přímý

pohled k divákovi a to bez důvodu, zařazuje snímek mezidokumen

tární fotografii.

Jelikož osoba sedí, dá se předpokládat, že se do snímku vloudí i židle

nebo křeslo. Mělo by souznít s osobou, výrazem i oblečením a tvořit

sladěnou scénu. Židle nemusí být zcela vidět, stačí jen její náznak. Je

rozdíl, sedí-li osoba na supermoderní židli nebo naopak na

starodávném křesle, neboť tak silně ovlivníme vyznění snímku. Židle

by měla být v souladu s oblečením, způsobem sezení a výrazemfoto

grafované osoby nebo být s ní v kontrastu. Sedí-li portrétovaná oso

ba, měla by sedět na kraji židle a to s rovnými zády a mírným

předklonem k aparátu, s nepatrným šikmým náznakem, kdy ramena

jsou více vpředu. Vyniknou klíční kosti a postoj nepůsobí prkenně.

Johanka

Fotografujeme-li sedící osobu na zemi, neměly by být vpředu

nohy, ale hlava a trup, které jsou důleţité. Hlava je v místě

horního průsečíku Zlatého řezu, tělo v diagonále a nohy tvoří

lomenou křivku, kdy se vzdalují.

2.1.3 Polocelek

Postava končí těsně nad nebo pod koleny. V americkém pojetí končí

v polovině lýtek. Může sedět nebo stát. Divák se více soustředí na

obličej a ruce, nohy by budily nežádoucí pozornost. Většinou fotografujeme celou postavu a v editoru počítače provedeme výřez.

Využíváme ztmavení nebo vinětaci v místě "přeříznutí".

18

2.1.4 Polodetail větší

Postava končí v polovině stehen a může sedět nebo stát. Účelem je

přitáhnout pozornost k horní polovině těla. Kromě obličeje jsou

důležitým prvkem i ruce, které jsou většinou celé, i když tomu tak

nemusí zcela být. Pokud jsou celé, neměly by se dotýkat rámu

obrazu ani jiného prvku. Příliš světlé poutají zbytečnou pozornost.

Oblečení by mělo být také tlumené a méně výrazné.

19

2.1.5 Polodetail menší

Hlava a celé ruce, postava končí u pasu. Nikdy by neměla být

"přeříznutá" v pase, vhodnější je zakončení mírně nad nebo pod

pasem. Většinou jsou zachyceny i ruce a část trupu s pažemi. Aby

snímek vypadal přirozeně, pomůže mírné natočení, kdy jednorame

no a ruka jsou blíže, ostřejší, druhá ruka sice celá, ale mírněrozos

třená. Zachycení postavy i s celýma rukama by mělo mít cíl a smysl,

neměly by ve snímku jen "trčet" navíc. Lokty by měly být spíše vzadu,

nikoliv vystrčené dopředu, hlava i oči natočeny v jednom směru a to

do strany. Divák se už nesoustředí pouze na hlavu, ale sleduje i řeč

těla a celkové ztvárnění portrétu. Pokud jsou ruce na snímku celé, neměly by se dotýkat rámu obrazu nebo jiného prvku, pokud to není součástí obsahu. 2.1.6 Detail - neboli klasický portrét Tedy klasika, ale spíše zajímavý originál, ve kterém je i osobitostautorského pohledu, jde-li nám o tvůrčí snímek. Cílem je zachytit osobu spíše z přímého pohledu, s přirozenou barvou pleti, nepřílišnápadnou rtěnkou, kdy vynikne barva očí, zvláště, jsou-li modré. Barva vlasů by měla s obličejem ladit a světlejší nebo barevné pramínky se stávají vítaným akcentem. Klasický portrét vyžaduje rozptýlené měkčí světlo, které zajistí dostatečnou kresebnost a prostorovost. Klasický portrét může mít více variant:  Klasický portrét

Většinou je zachycena hlava a ramena, někdy i s jednou nebo

oběma rukama. Je to typický portrét, který vsází na výraz tváře,

výraznou mimiku a celkové pojetí obrazu. Pozadí ustupuje,

nepodává žádnou informaci o místě pořízení. Jeho úkolem jezobrazit portrétovaného jako osobnost. Hlava by měla být pootočena na stranu vůči aparátu, čímž bude jedno rameno blíže

k aparátu a druhé trošku dál. Pokud je hlava nepatrně natočena

na opačnou stranu než ramena, může portrét jenom získat.

Doporučuje se fotografovat ženy, kterým tento styl sluší avypadají půvabně. Kdežto mužský portrét by měl mít natočení hlavy,

ale i ramen na stejnou stranu, což vypadá zase mužněji. Pokud

portrétovaná osoba stojí, přenese váhu na jednu nohu, čímž

dosáhne naklonění ramen. Sedící osoba se nakloní nepatrněšikmo k aparátu. Ruce by neměly být překřížené, ale volně položené

na opěradle nebo klíně, pokud se jedná o poloviční portrét.

Diagonální poloha dodává snímku napětí a vzruch. Výraz

tváře je dostačující, ruce nejsou potřeba. Naopak by

odváděly pozornost od obličeje.

22

 Snímek s náznakem ramen, jedním ramenem nebo oběma,ane

bo můžeme nabídnout trochu hlubší záběr. Dbáme na vhodné

natočení ramen. Kolmo k aparátu působí spíše rušivě, bývají

zvětšená. Nehodné je tričko bez rukávů, neboť se z ramene stane

světlá koule, která přitahuje nežádoucí pozornost. Pokud to jde,

pořídíme více snímků s mírným pootočením ramen.

Ve směru pohledu ponecháme více místa. Mírné natočení

ramen v šikmém směru snímku prospívá. Pokud bychom

ponechali všechny vlasy, tvořily by stejný díl jako obličej . Oči

by se dostaly do středu obrazové plochy a to přesto, ţe by

měly být v horní třetině obrazu. Výřez je vhodnou volbou.

24

 Pouze hlava a obličej - portrét by měl nabídnout víc, než jen obrys

obličeje. Je to těsná blízkost tváře, nejintimnější kompozice, úzký

kontakt s divákem. Jeho zachycení vyžaduje daleko větší nároky

na osvětlení než krajina a také přesnější technické parametry.

Můžeme volit klasiku, ale také netradiční pojetí. Je to základní

varianta, kterou lidé většinou očekávají.

25

Příjemná linka klobouku I vlasů ozvláštňuje obličej. Černobílé

podání zvýrazňuje jednoduché linie a tvary. V barvě by se ten

to efekt vytratil. Nepatrně boční pohled v diagonální poloze.

2.1.7 Velký detail

Detailní pohled na obličej. Hlava je téměř bez vlasů. Ramena schází,

obličej je zobrazen bez krku, tedy mezi čelem a bradou. Je to těsný

ořez, který klade značný důraz na výraz fotografované osoby. Vidíme

vše v detailu a to nejen oči, rty, ale i doplňky, třeba náušnici. Zřetelné

jsou všechny vady a nedostatky v líčení. Pozadí na snímku zcela

schází nebo tvoří minimální plochu. O to víc vynikne obličejová čast.

Můţeme experimentovat jako v následujícím obrázku. 2.1.8 Směr pohledu postavy

 Přímý a čelní pohled (enface). Můžeme ponechat nad hlavou

kousek pozadí a oči umístíme do horní třetiny snímku. Vhodnější

je však užší výřez a to horní části vlasů. Obličej tak více vynikne.

Vyhneme se však přímému dotyku hlavy s rámem obrazu.

 Lehce pootočená a mírně skloněná hlava s mírným náznakem

prostředí, by měla mít nad hlavou určitý prostor. Sice to dodává

snímku formálnější vzhled, ale celkový dojem může být jemný až

půvabný.

 Mírný podhled hlavy s rameny, kdy je aparát ve výši hrudifotografované osoby, zvětší bradu a čelisti, nos, oči a čelo budou

menší. Zvedneme-li aparát proti čelu, prodlouží se nos, rozšíříčelo, avšak dvojitá brada se zúží. Zvedneme-li aparát do mírného

nadhledu, bude tento efekt ještě více zvýrazněn.

 Nadhled - zdůrazní hlavu a ramena, ale také vlasovou část hlavy,

oči, nos a rty "přitlačí" k sobě. Nohy opticky zeštíhlí. Můžeme ho

využít u portrétu, je-li k tomu důvod.

 Podhled je vhodný pro zachycení muže, který se pyšní značnou

pleší. Nevýhodou jsou zvýrazněné nohy nebo chodidla, tělo se

zmenší a u silného podhledu bude nahoře, jako třešnička na

dortu, malá hlavička. U prvních portrétů se kladl důraz na to, aby osoba vypadala vznešeně. Šlo také o určení charakteristiky příslušnosti k zájmové, sociální nebo pracovní skupině. Osoba k ní nemusela patřit, ale spíše tak vypadat. A. S. Southworth v r. 1871 požadoval, abycharakter člověka byl patrný hned při prvním pohledu na fotografii a měl nejlepší výraz, jaký je schopen předvést.

27

Přímý pohled komunikuje sice s divákem, ale milý úsměv

nenabídne nic víc.

Při mírně bočním pohledu sledujeme zřetelnost zadního oka

a skutečnost, aby nos nepřesahoval obličej. Někdy je však

výraz obličeje tak zajímavý, ţe jsme schopni přesah nosu

tolerovat. Sledujeme také vyznění účesu, který z některé

strany vypadá lépe, přirozeněji a obličej vhodně rámuje,

z jiné mu spíše uškodí.

U zcela bočního pohledu není vidět druhé oko nebo jenom

v náznaku. Před obličejem by mělo být více místa, neţ za

postavou. Oči by měly být v horní třetině obrazové plochy.

Mírný tonální nádech snímku prospívá.

29

Podhled by neměl zkreslovat ani deformovat osobu, ale naopak podpořit její důleţitost a působit příjemně. Dvoubarevné provedení, velmi mírný boční směr pohledu i vinětace, dodávají snímku zvláštní ráz. Příjemně působí i natočení ramen, i kdyţ nevyznívá koketně. 3 Figurální portrét skupiny osob Více osob na snímku nabízí více variant zachycení. Nejdříve vybereme hlavní motiv. Může jím být jedna osoba a ostatní tvoří pozadí nebo prvky doplňující. Hlavním motivem může být také celá skupina. Odlišení těchto rolí musí být zřejmé z formy zachycení, kdy hlavnímotiv je výraznější, ostrý a blízko. U nerežírovaného snímku zachytíme osoby, které mají už ve skutečnosti k sobě určitý vztah, třeba fotbalisté, zápasící o míč. Zachytíme-li však dva diváky, kteří se neznají, mladého moderního muže a starého pána, ocitnou se spolu oba dva na jednom snímku. Mají sice společný zájem, ale vzniká mezi nimi kontrastní vizuální vztah. U režírovaného snímku roli figurám určuje fotograf a podle toho zvolí i jejich vztah i formu provedení. Je tedy třeba jednotlivým figurám nejen přidělit určitou roli, ale také zvolit formu zachycení, která dokáže jejich vztah zvýraznit nebo naopak doplňující funkci předvést tlumeně. Vždy by mělo být zřejmé, která osoba je hlavní motiv a které ji jenom doplňují. Osoba v roli hlavního motivu bude výrazná, ostatní rozostřené. Mohou být blíže nebo dále od hlavního motivu.

"Pavel Hečko pořizuje soubory osob, nazvané Sestry, Dvojčata

nebo dokonce Inverzní portréty, kdy porovnává stranově

převrácené snímky. Srovnává také staré portréty lidí s fotografiemi

z jiné doby, ale z téhoţ prostředí."

31

Alenka a Elenka Obě děvčátka jsou hlavním motivem a je zřejmé, že k sobě patří. Snímek je nerežírovaný v exteriéru. 3.1 Dvojportrét Snímek dvou osob by měl mít vlastní dynamiku. Nezáleží na tom, zda je to skutečný pár nebo jsme zachytili dvě cizí osoby, které se náhodou ocitly vedle sebe. V každém případě vznikne mezi nimi vztah, který diváka bude zajímat. Je jedno, jestli byl dvojportrét pořízen v exteriéru nebo interiéru. Můţe být reţírovaný i nereţírovaný. Můţeme pořídit snímek, na kterém jsou:

 Dvě postavy jako hlavní motiv - budou ostré a něco je budespojovat. Při formálním uspořádání, třeba s abstraktním pozadím,

kdy se osoby dívají přímo na diváka, by neměly u tvůrčího

snímku působit jako dva solitéry, fotografující se na občanský

průkaz. což je snímek dokumentární. Měly by působit uvolněně,

třeba se vzájemným vztahem.

 Jedna osoba je motiv hlavní a druhá vedlejší. Postava v roli

hlavního motivu bude ostrá, druhá, jako motiv vedlejší, rozostřená. Tyto osoby by mělo také něco spojovat. Divák musí zjistit

důvod, proč se osoby ocitly spolu na snímku. Dívají se jedním

směrem, jsou spolu v kontrastu, jedna je aktivní, druhá ji pouze

pozoruje. Na další straně, na horním snímku, se obě postavy stávají hlavním motivem, je mezi nimi zřejmý kontakt. Na snímku dole je hlavním motivem dívka vpravo, druhá stojí mírně za ní, je rozostřená, méně důležitá, tedy v roli vedlejšího motivu. Spojuje je opticky obličení mažoretek, což naznačuje jejich vzájemný vztah. 33 Forma zachycení:  U režírovaného dvojportrétu se vyhýbáme formálním pózám avolíme přirozený a uvolněný výraz. Osoby by neměly sedět vedle sebe,

koukat až vyletí ptáček a to bez jakéhokoliv naznačení

vzájemného vztahu, např. matka objímající své dítě.  U nerežírovaného dvojportrétu vybíráme zajímavé a fotogenické

typy. To neznamená, že fotografujeme pouze krásné obličeje, ale

zajímavé, ve kterých se zračí něco navíc. Pokud se osoby nudí,

musí snímek o jejich nudě hovořit a neměl by nudit diváka. Po

cestě jde několik osob s deštníky a my vložíme dvě z nich do

snímku. Zaujmou nás jejich deštníky, které jsou spolu v souladu

nebo v kontrastu. Ve skutečnosti žádný vztah osoby k sobě neměly,

ale v obraze ho získaly.  Čelní pohled je méně vhodný, neboť se tak vytrácí kontakt mezi

osobami a snímek působí spíše všedně. Hlavy by měly být mírně

natočené, kdy osoby něco pozorují, spolu komunikují nebo se na

něco soustředí. Vybíráme proto mírně boční pohled nebo alespoň

jeho náznak a volíme úhel pohledu, který přímý pohled vylučuje.

Pokud ovšem osoby něco spojuje, stejná rekvizita nebo jsou spolu

v kontrastu, nemusí být přímý čelný pohled na závadu. Avšak oči

by, pokud je to moţné, neměly být v jedné rovině.  Osoby by neměly mít hlavy v jedné výši, coţ umoţňuje jejich

rozdílné postavení. Jedna osoba můţe být blíţe, druhá dále, jedna

výše, druhá níţe. To umoţní, ţe i oči obou osob nebudou v jedné

výši. Mezi jejich očima vznikne diagonála, která je na pohled

příjemnější, neţ vodorovná linie čtyř očí.  Osoby by měly být blízko sebe, pokud nejde o specielní vyjádření.

Neměl by mezi nimi být hluchý prostor bez informační hodnoty.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém

obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist