načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fotografujeme děti - Marie Němcová

Fotografujeme děti

Elektronická kniha: Fotografujeme děti
Autor:

Fotografujete děti? Kniha vám poradí jak na to. Provází ji množství návodných obrázků, tipů i rad, jak pořídit skvělé snímky, nastavit správnou expozici i vhodnou kompozici.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Marie Němcová
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 136
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-8768-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fotografujete děti? Kniha vám poradí jak na to. Provází ji množství návodných obrázků, tipů i rad, jak pořídit skvělé snímky, nastavit správnou expozici i vhodnou kompozici.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

FOTOGRAFUJEME DĚTI

O B S A H

Fotogeničnost Str. 6

Volba stanoviště 8

Volba pohledu 10

Dělení postavy 16

Barva oblečení 23

Výraz dětského obličeje 29

Dětský portrét 36

Dětská postava 47

Fáze pohybu 56

Pozadí v obraze 63

Rekvizita 68


3

Stín v obraze str. 70

Nerežírovaný a režírovaný snímek 75

Barvy v obraze 79

Černobílé variace 85

Tvůrčí snímek 91

Více dětí v obraze 93

Časosběrný snímek 98

Volíme tvar obrazu 101

Rám obrazu 107

Kompozice obrazu 111

Tvůrčí snímek a jak na to 127


4

Eliška


5

FOTOGRAFUJEME DĚTI

Je jedno, jestli budeme pořizovat dokumentární snímky z dovolené nebo

se nám fotografování stane koníčkem a nastoupíme cestu tvůrčí tvorby.

Vždy by měly být naše snímky jednoduché, zřetelné, líbivé a sdělné.

Dokumentární snímek sděluje, co nebo kdo je na snímku. Jeho účelem je

podání informace o skutečnosti, nic víc. Kdežto tvůrčí snímek nás nutí

přemýšlet o tom, co nám autor sděluje. Nabízí hlubší obsah, je složitější.

Ve tváři vidíme napětí, obavy, rozpoložení. Tvůrčí fotograf vidí všední věci

nevšedně a dokáže je nabídnout divákovi jako zajímavý zážitek.

Fotografické techniky fotografování dětí, expozice i kompozice, jsou sice

obdobné jako při fotografování dospělých, přesto mají řadu specifik, která

se od fotografování dospělých liší. A o tom pojednává tato kniha.


6

Fotogeničnost je seskupení prvků, ploch i linií, které ve spojitosti se

světlem, barvou i kompozicí obrazu působí na estetický cit diváka.

Nejčastěji spojujeme fotogeničnost s portrétem. Fotogeničnost je však

proměnlivá. Může se stát, že obličej dítěte krásný na pohled a převedený

do fotografického obrazu, nemá divákovi co nabídnout. Naopak obličej, ve

skutečnosti nevýrazný, má v sobě něco přitažlivého a to v určité situaci.

Dítě má splihlé vlasy, ale když vyskočí, vlasy se načechrají, získají dojem

pohybu, rozpustilosti a také výraz tváře se změní.

Vybíráme fotogenické dítě, které je něčím zajímavé. Působí harmonicky

a líbivě. Nemusí se jednat jen o krásnou dívenku, ale i o rozpustilého

kluka, který má v obličeji vepsán úlek, napětí a živost. Po skluzavce jede

holčička. Z výrazu obličeje je znát, že se bojí. Tmavé vlásky jsou

rozčepýřené, ručky rozhozené a nožkama se snaží jízdu mírnit. Oblečení je

kontrastní s barvou skluzavky. Rychle mačkáme spoušť.

Následně jede chlapec a to už po několikáté. Výraz má neutrální, ruce

připažené, oblečení v barvě skluzavky. Pro oko fotoaparátu je málo

fotogenický a nic nenaznačuje výraznější pohyb.

Fotografovat, znamená hledat fotogenické tváře a vnímat krásu,

což obohacuje život.

Krásný by měl být celý snímek. Jeho krása spočívá v silném obsahu,

vyvážení obrazových prvků a ploch, výběru hlavního motivu.

Záleží nejen na obsahu, ale také na formě předvedení. 7

K fotografování vybereme fotogenické dítě, vhodnou fázi pohybu

a následně i stanoviště. Jeho výběrem ovlivníme úhel pohledu na dítě,

způsob osvětlení i velikost záběru a pozadí.

Hoch kope do míče. Zvolíme boční pohled, který nabízí švih nohou, ruce

v akci, výraz obličeje z boku. Spoušť zmáčkneme v okamžiku, kdy se ruce

i nohy nepřekrývají a za chlapcem je vhodné pozadí. Můžeme zvolit přímý

pohled, nadhled nebo podhled.

Osvětlením ovlivňujeme atmosféru i prokreslení záběru. Dramatický

snímek může být podpořen kontrastním světlem s málo detaily, kdežto

portrét jemné dívky vyžaduje rozptýlené světlo, prokreslené detaily nebo

světlou tonalitu ve stylu Hygh-key. Volbu velikosti záběru i pozadí

ovlivníme nejen výběrem stanoviště, ale také možností přiblížení objektu

pomocí teleobjektivu nebo zoomu.

Nestačí jen skvělý výběr hlavního motivu, tedy fotogenického dítěte, ale

také výběr stanoviště. Kromě toho významně ovlivňuje snímek i řada

dalších fotografických technik a triků, o kterých hovoří tato kniha.

Krása tváře – většinou vybíráme hezké dítě, neboť to je polovina

úspěchu, bonus navíc. Nestačí však, aby obličej dítěte byl pouze

krásný. Měl by umět zobrazit emoce, rozpoložení, náladu, vzdor.

Fyzická podoba dítěte by tak měla být doplněna o prvky

osobnosti.

Výraz dítěte — měl by být sdělný a to vizáží, pohyby i oblečením,

aby dokázal především zaujmout.

Oči umístíme do horní třetiny snímku. Jedná se o natočení

„sedm osmin“, kdy je vidět větší část tváře a je naznačeno

další oko, které je méně zřetelné.

Z očí do očí – pohled dítěte z očí do očí a to jak přes aparát, tak na

snímku, má své kouzlo. V očích dítěte můžeme vidět zvědavost,

bezelstnost, nadšení, zklamání, lhostejnost. Je to těsný kontakt, kdy si jsou

osoby bližší. Na děti se díváme většinou shora. Z důvodu výškového

rozdílu by tedy musely být všechny snímky dětí nadhledem. Můžeme

nadhled využít, stejně jako

podhled, ale vždy by měla

volba úhlu pohledu souznít

s obsahem snímku.

Oči jsou níž, neboť

potřebujeme zobrazit

indiánské péro.

Jde o přímý pohled

a to z očí do očí, který

komunikuje s divákem.

Fotografujeme-li snímek,

který je v naší režii, máme

dostatek času. Můžeme

nafotografovat více snímků

a vybírat. 1. Dívka se usmívá, ale snímek obsahově nenabízí nic víc 2. Dívka je mírně otočená, avšak kousek nosu je mimo obličej 3. Nejedná se o čelní, ani boční pohled. Vlasy a boční část tváře

zabírají značnou část obrazové plochy, avšak oči, nos a ústa

pouze menší a málo zřetelnou část

4. Zamyšlený výraz, mírně boční pohled. Z uvedených čtyř pokusů

bychom vybrali tento pohled.


12

Přímý pohled - působí sugestivněji a divák ho přijímá příznivě. Jakoby dítě

komunikovalo nejdříve s fotografem a na snímku s divákem. Oči jsou,

zejména u dětí, bránou do duše. V přímém pohledu by měly být ostré.

V bočním pohledu by mělo být ostré oko, které je k divákovi nejblíže.

Pohled z očí do očí je změnou, která snímku dodá působivost. Přímý

pohled zachytíme tak, že držíme aparát v přímém směru a snížíme se na

úroveň dítěte. Sedneme si, klekneme nebo i lehneme a díváme se přímo

na dítě. To se může dívat do objektivu nebo na jeho hranu, což je

vhodnější. Při fotografování portrétu by mělo dítě velmi nepatrně sklonit

hlavu. To ho donutí při pohledu na aparát více otevřít oči a snímek vypadá

přirozeněji. Stačí zvednout ruku, aby se na ni dítě podívalo.

Fotografujeme-li dítě ležící v trávě, lehneme si do ní také. Záběr vedeme

mírně šikmo. Pozadí se oddálí, nízké clonové číslo rozostří popředí, tedy

hlavu a tělo se bude do dáli rozostřovat. Vznikne mírně diagonální

kompozice, která bude pro oko diváka příjemná a dítě bude od neostrého

popředí i pozadí izolované. Pokud bychom vedli záběr rovno, bude tělo

dítěte silně deformované.

Při fotografování dítěte shora, by pásmo ostrosti zabralo nejen dítě, ale

i trávu kolem. Popředí i pozadí by splynuly s dítětem a rušily.

Boční pohled – při zcela bočním pohledu je vidět pouze jedno oko, které

by mělo být ostré. Jelikož se dítě dívá před sebe a tedy do boku, mělo by

mít před sebou dostatek místa a to daleko více, než za sebou.

Nejen portrét, ale také postava, která je k nám otočená bokem, někam

směřuje, měla by mít také před sebou dostatek místa, aby nenarazila na

rám obrazu. Můžeme využít pohled mimo záběr, za rám obrazu nebo na

jinou osobu. Tento pohled nabízí většinou příběh a divák si může děj

domýšlet. Co dítě zaujalo, kam směřuje.


13

Podhled můžeme zvolit

u dětí, u starších osob není

vhodný. Pro volbu podhledu

musí být důvod. V tomto

případě dívka zvědavě

nakukuje za rám obrazu. U zcela bočního pohledu nevidíme obě oči, pouze jedno. Jedná se o profil.

14

Nadhled – představuje dítě v podřízené pozici, snižuje jeho postavení.

Pozadí se dostane těsně za dítě. Aby nerušilo, můžeme ho rozostřit

nastavením nižšího clonového čísla a současně odsunutím dítěte od

pozadí. Má-li dítě pozadí těsně za sebou, nižší clonové číslo nám moc

nepomůže. Dbáme také na to, aby postavička dítěte byla kontrastnější

a to tonálně, barevně nebo pomocí ostrosti, neboť jinak s pozadím splyne.

Nevýhodou nadhledu je zvětšení vlasové části, zejména u portrétu.

U postavy je zvětšená celá hlava i ramena. Naopak nožky jsou krátké

a zužují se. Pokud nemůžeme zvolit nižší stanoviště, volíme alespoň delší

vzdálenost. Tím dojde ke zmírnění nadhledu. Chlapec hraje fotbal.

Nemůžeme se plést na hřišti, stojíme na vyvýšené tribuně. Sejdeme níže

a fotografujeme fotbalistu, až je dále od nás, nikoliv přímo pod námi.

Nefotografujeme tedy dítě zblízka a shora dolů, pokud nejde o záměr.Jde

li nám spíše o přímější pohled, volíme stanoviště o něco dále, pouze

v mírnějším nadhledu. Můžeme si ho „přitáhnout“ teleobjektivem nebo

zoomem. Výsledný snímek může nabídnout téměř přímý pohled.

Podhled – přidává dítěti sebevědomí a zvýrazňuje ho. Je vítanou

změnou od obvyklého pohledu na dítě ve skutečnosti. Na rozdíl od

nadhledu, odsune pozadí nebo za dítě vloží oblohu. Je-li podhled značný,

dokáže postavu deformovat, kdy nohy jsou delší a širší, kdežto nahoře je

malá hlavička.

Umístění dítěte, tedy vzdálenost od aparátu, pomáhá nejen při mírném

nadhledu, ale také podhledu. Dítě je na jevišti a my sedíme ve spodní

řadě. Nezvolíme první řadu, kdy by došlo k silnému podhledu, ale třeba

šestou. Mírný podhled se stane téměř přímým pohledem na snímku.

FOTOTIP

 Nadhled i podhled bychom měli využívat s citem, volit větší

vzdálenost, která nám pomůže vyhnout se případné deformaci.

Oči dítěte by měly být v přímém pohledu ostré a v bočním

pohledu by mělo být ostré oko, které je blíže.

 Vybíráme pózu dítěte, která vystihne zejména charakter pohybu

a do snímku také vkládáme nápad, aby měl divák o čem

přemýšlet. Dívka je sice zachycena z vyššího nadhledu, ale z větší vzdálenosti. Z toho důvodu působí snímek jako pořízený z očí do očí, i když si je dívka zakrývá.

16

Hovoříme-li s dítětem, díváme se mu do očí, sledujeme jeho výraz

obličeje nebo gestikulaci. Nedíváme se na jeho nohy, pokud nepřitahují

mimořádnou pozornost. Prohlížíme-li si portrét, neschází nám zbývající

část postavy.

Záleží tedy na obsahu, situaci a volbě našeho záběru, kterou část postavy

hodláme zachytit a za zmáčknutí spouště nám stojí. Do snímku vkládáme

jen tu část postavy, která je nositelem obsahu a k jehož vyjádření je

nezbytná. Kope-li dítě do míče, je třeba zachytit celou postavu, neboť

nohy jsou nezbytné. Sedí-li u počítače, nohy k tomu nepotřebuje.

Určitou roli tedy přidělujeme postavě podle postoje, výrazu, oblečení

nebo rekvizity. Pokud zabereme celou postavu, nedůležité a zbytečné

části odstraníme pomocí výřezu v editoru počítače.

Dělení postavy dítěte provádíme citlivě. Jednak by na snímku mělo být

vše, co jeho obsah vyžaduje a divák potřebuje k pochopení. Pokud dítě

šermuje, drží meč, má zajímavý postoj, zachytíme ho v typické pohybové

fázi pro tento sport. Je jasné, že záběr vyžaduje zachycení celé postavy.

Pořizujeme-li portrét, může být zobrazena pouze hlava dítěte. Podpírá-li si

dítě hlavu rukou nebo ji rozpačitě vkládá k tváři, jsou ruce součástí

obsahu snímku. Do snímku vkládáme jen jejich nejnutnější část a u rámu

obrazu je ztmavíme, aby nepřitahovaly nežádoucí pozornost.

Některá postava nese podnět už v sobě, jiné ho musíme přidat.

17

Postačí zobrazení pouze části rukou, lokty nepostrádáme

Hlavní motiv vyžaduje zachycení celých rukou

18

Zákonitosti dělení postavy - ruce a nohy nedělíme zásadně v kloubech.

„Přeříznuté“ části zakončíme tak, aby vypadaly přirozeně a nepřitahovaly

nežádoucí pozornost, jakoby byly přeříznuté cirkulárkou.

Ruce – dělíme je mezi ramenem a loktem nebo mezi loktem a zápěstím.

Loket můžeme „uříznout“ a to v případě, že je zbytečný a k němu by vešlo

do scény i část nefunkčního pozadí. Dlaň a prsty jsou však součástí děje

a k nim je soustředěna pozornost diváka. Opět musí být „přeříznutí“

u loktů ztmavené a rozostřené, aby nebudilo zbytečnou pozornost.

Nohy – dělíme je mezi kyčlí a kolenem nebo mezi kolenem a kotníkem.

Má-li dívka sukni, měla by končit její postava nad koleny. Postava chlapce

v kalhotách by měla končit pod koleny.

Paže – ořez paží je někdy nutný. Pokud je přeřízneme v loktu, horní část

ruky jde za rám obrazu a vrací se zpět oříznutá dolní část, jakoby

„odněkud“. Nikdy neřežeme ruku přesně v loktu. Pokud to není možné,

poslouží její ztmavení nebo rozostření tak, aby tento pahýl nepřitahoval

pozornost. Vhodnější je, této kombinaci se vyhnout.

Prsty – měly by být vidět celé, být jemně pokrčené a nabízet přirozený

pohled. Pokud jsou ohnuté, tak by měly vypadat přirozeně, aby nevznikla

z prstů nepřehledná spleť. Prsty rukou nemusí být těsně u sebe a měly by

být ohnuté jen s náznakem, aby nevypadaly jako amputované.

19

Ořízneme horní část šátku, tedy nefunkční plochu, kterou pro

obsah snímku nepotřebujeme. Loket také není třeba, jeho

uříznutí mezi klouby působí přirozeně. Celý hřbet levé ruky by

tvořil prázdnou, nic neříkající plochu, takže se bez něj také

obejdeme. Ořez provedeme mimo kloub. Celá postava – dělíme ji v rámci jedné třetiny a to nad pasem, nikdy v pase. V rámci dvou třetin dělíme postavu podle oblečení. Pokud mají děti krátké kalhoty nebo krátkou sukýnku, dělíme jejich postavu podle pravidla dělení rukou a nohou. Ukončení postavy – volíme nenásilné a pozvolné, aby nepoutalo pozornost a neodvádělo ji od obličeje nebo rukou, které jsou součástí obsahu. Zejména světlé části přitahují pozornost, proto by okrajové části měly být rozostřené a tmavší a to zejména, jsou-li „přeříznuté“ rámem obrazu. Pomůže i Vinětace, která okrajové části ztmaví a světlý střed obrazu přitáhne pozornost. „Přeříznutí“ také ztmavíme nástrojem „Ztmavení“ ve Photoshopu nebo pomocí Řídících bodů v jeho pluingu. Školáckou chybou je dotyk boty nebo nohy s rámem obrazu nebo jejich těsné uříznutí rámem obrazu. Týká se to nejen nohou, ale také i rukou, kdy dotek s rámem obrazu působí nevhodně. U portrétu můžeme uříznout větší část vlasů, nikoliv vlasy pouze úzce seříznout. Činilo by to dojem, že se hlava do obrazu sotva vešla.

FOTOTIP

 Zvážíme, jaká část postavy dítěte je nositelem obsahu a která je ve

snímku zbytečná

 Končetiny dělíme mezi klouby a postavu podle třetinového pravidla,

nikdy ne v pase

 „Přeříznuté“ části nesmí přitahovat pozornost



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist