načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fotografie -- Rodinná tajemství, lásky, ztráty a tajemná fotografie. – Debbie Rixová

Fotografie -- Rodinná tajemství, lásky, ztráty a tajemná fotografie.

Elektronická kniha: Fotografie
Autor: Debbie Rixová
Podnázev: Rodinná tajemství, lásky, ztráty a tajemná fotografie.

Itálie, 1958: Rachael je mladá vdova, která po neúspěšném maďarském povstání v roce 1956 nachází spolu se svým otcem azyl v Anglii. Dlouho bojovala o přežití, nevěděla, kde má domov ani komu může důvěřovat, a až když doprovází otce ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339
+
-
11,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 462
Rozměr: 21 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: přeložila Věra Kotábová
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-762-5067-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Itálie, 1958: Rachael je mladá vdova, která po neúspěšném maďarském povstání v roce 1956 nachází spolu se svým otcem azyl v Anglii. Dlouho bojovala o přežití, nevěděla, kde má domov ani komu může důvěřovat, a až když doprovází otce archeologa za prací na prosluněnou Sardinii, nachází místo, kde se cítí v bezpečí. Anglie, 2017: Sophie má pohledného manžela, úžasný dům na anglickém venkově a úspěšnou kariéru antropoložky. Když se v důsledku nenaplněné touhy po dítěti začnou v jejím manželství objevovat trhliny, upne se na svoji práci a útěchu hledá i ve vzpomínkách na dětství a na svou milovanou babičku Rachael. Jednoho dne objeví v jejím starém sekretáři fotografii mladého muže a hedvábný náramek. Pustí se do pátrání, které odhalí neobyčejný příběh babiččiny minulosti a tajemství, které má moc změnit jí život...Nakladatelská anotace.

Popis nakladatele

Itálie, 1958: Rachael je mladá vdova, která po neúspěšném maďarském povstání v roce 1956 nachází spolu se svým otcem azyl v Anglii. Dlouho bojovala o přežití, nevěděla, kde má domov ani komu může důvěřovat, a až když doprovází otce archeologa za prací na prosluněnou Sardinii, nachází místo, kde se cítí v bezpečí. Rachael zde prožívá bezstarostné léto, zapomene na stíny minulosti a zamiluje se. Nepřinese jí však nově nalezené štěstí jenom další zklamání? Anglie, 2017: Sophie má pohledného manžela, úžasný dům na anglickém venkově a úspěšnou kariéru antropoložky. Když se v důsledku nenaplněné touhy po dítěti začnou v jejím manželství objevovat trhliny, upne se na svoji práci a útěchu hledá i ve vzpomínkách na dětství a na svou milovanou babičku Rachael. Jednoho dne objeví v jejím starém sekretáři fotografii mladého muže a hedvábný náramek. Pustí se do pátrání, které odhalí neobyčejný příběh babiččiny minulosti a tajemství, které má moc změnit jí život…

Zařazeno v kategoriích
Debbie Rixová - další tituly autora:
Fotografie -- Rodinná tajemství, lásky, ztráty a tajemná fotografie. Fotografie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Fotografie je román plný emocí. Autorka čtenáře přenáší mezi dvěma vypravěčkami a časovými obdobími – mezi Rachael a Sophií, mezi Itálií 50. let a Anglií současnosti. Zatímco Rachael hledá po emigraci své místo na světě, Sophie má zdánlivě vše, po čem může toužit. Jejich životy jsou ale propojenější, než by se zpočátku mohlo zdát.

Itálie, 1958: Rachael je mladá vdova, která po neúspěšném maďarském povstání v roce 1956 nachází spolu se svým otcem azyl v Anglii, ale teprve když doprovází otce archeologa za prací na prosluněnou Sardinii, nalézá místo, kde se cítí v bezpečí.

Anglie, 2017: Sophie má vše, přesto se v důsledku nenaplněné touhy po dítěti začnou v jejím manželství objevovat trhliny. Útěchu hledá i ve vzpomínkách na dětství a na babičku Rachael. Když objeví v jejím starém sekretáři fotografii mladého muže a hedvábný náramek, pustí se do pátrání, které má moc změnit jí život...

Fotografie je strhující a neodolatelný příběh lásky, ztráty a rodinného tajemství zasahujícího několik generací.

Debbie Rixová

Přeložila Věra Kotábová

FOTOGRAFIE

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické kni

hy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné

podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neopráv

něné užití této knihy bude trestně stíháno.

The Photograph © Debbie Rix 2018

First published in Great Britain in 2018

by Storyfire Ltd trading as Bookouture.

Translation © Věra Kotábová, 2019

Czech edition © Grada Publishing, a. s., 2019

All rights reserved

ISBN 978-80-7625-388-9 (ePub)

ISBN 978-80-7625-387-2 (pdf)

ISBN 978-80-7625-067-3 (print)

OBSAH

PROLOG 7

PRVNÍ ČÁST Kapitola 1 Herne Hill, Londýn březen 2016 11 Kapitola 2 23 Kapitola 3 Herne Hill, květen 2016 40 Kapitola 4 Uprchlický tábor v Traiskirchenu, Rakousko prosinec 1956 56 Kapitola 5 Gloucestershire září 2016 68 Kapitola 6 Londýn březen 1957 79 Kapitola 7 Gloucestershire listopad 2016 94 Kapitola 8 Hampstead listopad 1958 105

DRUHÁ ČÁST Kapitola 9 Sardinie, Itálie leden 1959 121 Kapitola 10 Gloucestershire prosinec 2016 133 Kapitola 11 Sant’Antioco duben 1959 141 Kapitola 12 Gloucestershire prosinec 2016 155 Kapitola 13 Sant’Antioco květen 1959 172 Kapitola 14 Gloucestershire Vánoce 2016 193 Kapitola 15 Sant’Antioco červenec 1959 206 Kapitola 16 Sant’Antioco říjen 1959 217 Kapitola 17 Gloucestershire prosinec 2016 224 Kapitola 18 Sant’Antioco říjen 1959 239

TŘETÍ ČÁST Kapitola 19 Londýn listopad 1959 251 Kapitola 20 Londýn březen 2017 268 Kapitola 21 Hampstead Vánoce 1959 281 Kapitola 22 Gloucestershire květen 2017 301 Kapitola 23 New York únor 1960 308 Kapitola 24 Gloucestershire květen 2017 333

Kapitola 25 New York prosinec 1960 343

Kapitola 26 Gloucestershire květen 2017 365

Kapitola 27 Londýn leden 1961 373

Kapitola 28 Gloucestershire červenec 2017 382

ČTVRTÁ ČÁST

Kapitola 29 Hampstead srpen 1978 399

Kapitola 30 Sardinie červenec 2017 413

Kapitola 31 Sant’Antioco červenec 2017 435

Kapitola 32 Gloucestershire září 2017 447

Kapitola 33 Londýn červen 2018 455

Dopis od Debbie Rixové 461

Historická poznámka 462

Poděkování 465

PROLOG

Dav kolem ní na okamžik prořídl. Tommaso vzhlédl

a  v  nastalé mezeře ji uviděl. Ve tváři mu blesklo po

znání. Něco řekl příteli a  vstal. Rachael se na něho

prchavě usmála a zmizela. Kvapně se vrátila k autu, vy

couvala z uličky, kde parkovala, na hlavní silnici a na

jela na obchvat. Zamířila zpátky do Cagliari, nasedla

na první trajekt a vrátila se do Londýna – ke všemu,

co jí bylo v životě nejdražší.

Antonymu

PRVNÍ ČÁST

Patřím tobě;

jinak se to vážně vyjádřit nedá,

a ani tohle není dost výstižné.

Franz Kafka

Kapitola 1

Herne Hill, Londýn

březen 2016

Sophie zavřela dveře do malé komory co nejtišeji, aby

nevzbudila manžela Hamishe, který spal v ložnici na

druhé straně podesty. Komora byla plná zaprášených

krabic, které pocházely ještě z doby, kdy se sem před

pěti lety stěhovali z jejich předchozího domova. Roz

čilovalo ji to. Chtěla místnost dávno vyklidit, ale Ha

mish jí odmítal pomoct. Ten malicherný spor už trval

několik měsíců a byl součástí většího poměřování sil

a  komplikovaného přediva bublajících vášní, které

mezi manželi vřely.

Sophie sešla dolů do kuchyně, postavila konvici na

sporák a  začala poklízet nádobí ze včerejšího večera.

Na večeři měli návštěvu a dřez byl plný použitých pán

ví, které nechala přes noc odmočit. Byl to docela pří

jemný večer – žertovali, bavili se o politice a probírali

klípky z práce, ale pod povrchem konverzace bylo znát

manželské rozladění a  nevyřčené výčitky, které občas

vyplouvaly na povrch. Po odchodu přátel Sophie na

točila do dřezu horkou vodu a začala mýt nádobí. Ha

mish byl po červeném víně a brandy trochu pod parou.

Postavil se za ni, objal ji kolem pasu a laskal ji na krku. Debbie Rixová

„Nech toho a radši mi pomoz.“

Hamishe její odmítnutí urazilo a odebral se do postele.

Když konečně Sophie dorazila do ložnice, pohádali se a s nevolí se odvrátili každý na svoji stranu postele.

Sophie myla a utírala pánve a ukládala je dolů do kuchyňské skříňky. Při tom přemýšlela o Hamishovi; o tom, jak se k ní v noci otočil zády. Pořád ještě cítila stopu averze kvůli tomu, že jí odmítl pomoct, ale přesto jako malé usmiřovací gesto uvařila dva šálky čaje a  vzala je nahoru. Hamish už byl vzhůru, seděl v posteli a kontroloval na mobilu došlé maily.

„Dobré ráno,“ pozdravil. „Omlouvám se za ten včerejšek. Měl jsem ti pomoct.“

„To ano... No, už jsem to dodělala.“ Položila mu hrnek s čajem na noční stolek.

„Díky...“ Zpod pískových řas k ní vyčkávavě vzhlédl. „Byl jsem prostě unavený,“ vysvětlil.

Chvilku ho pozorovala svýma šedozelenýma očima a pak přešla k prádelníku a uchopila kartáč na vlasy.

„Ale to není omluva, že?“ Odmlčel se a  čekal, co ona na to, ale Sophie si energicky pročesávala dlouhé vlasy.

„Jsem prostě nervózní z hledání nového místa,“ pokračoval. „Víš přece, jak je to pro mě důležité.“

„Chápu, Hamishi,“ pronesla netečně a podívala se na něho, „ale teď na to nemám čas. Musím se vypravit do práce.“

„Můžeme si o tom promluvit později?“ Usrkával čaj a obdivoval, jak jí hedvábné kimono sklouzlo z ramen; zářivé prameny vlasů jí splývaly po zádech. „Sophie...?“Fotografie

Neodpověděla, ale stočila si vlasy do pevného uzlu, zkušeně je upevnila dvěma hřebínky a vyndala ze skříně černou sukni.

„Nevrátíš se do postele?“ zeptal se.

„Ne, dneska ráno nemůžu, promiň. Mám hned ráno schůzku s konzultantem své doktorské disertace a vážně už s tím potřebuju trochu pohnout.“

Když se oblékla do černé sukně a  bleděmodrého pulovru, nacpala svoje poznámky do tašky, naklonila se přes postel a dala mu zlehka pusu na tvář – asi jako když políbíte vzdáleného příbuzného, ne jako když manželka líbá svého muže.

„Neměl bys už taky jít?“ zeptala se a zkontrolovala se v zrcadle.

„Půjdu o něco později.“

„Tak to budeš mít čas vyklidit komoru,“ navrhla mu sladce a přehodila si tašku přes rameno.

„Už s tím zase začínáš. Nemůžeš to nechat být?“

„Dobrá, dobrá...“ odbyla to netrpělivě a  popadla kožené sako přehozené přes židli. „Večer nashle.“

Sophii bylo třiatřicet a  za Hamishe se vdala před osmi lety. Setkali se na svatbě přátel a byla to láska na první pohled – aspoň podle toho, jak si to pamatovali a jak to líčili novým přátelům a známým. Sophie byla antropoložka a dělala si doktorát na Londýnské univerzitě, zkoumala různé způsoby pohřbívání ve starém Římě. Hamish pracoval jako sekundář v  nemocnici King’s  College Hospital na jihu Londýna. Bydleli v malém domku s terasou v Herne Hill, také v  jižním Londýně. Sophie vyrostla v  Hampsteadu a nikdy si na život jižně od Temže pořádně nezvykla. Debbie Rixová Hamish to měl ale blízko do práce, a protože měl náročnější pracovní dobu včetně víkendů, kdy musel být na telefonu, a často se zdržel v práci do noci, přestěhovali se sem, kde mu to lépe vyhovovalo.

Teď už zastával stejné místo čtyři roky, a  proto se poohlížel po pozici primáře. Když včera připravovali večeři pro hosty, probírali se Sophií místo, které se inzerovalo v Cheltenhamu. Hamish se o ně chtěl ucházet, jenže Sophie váhala se stěhováním tak daleko od Londýna.

„Jak bych asi tak dodělávala disertaci, kdybychom bydleli v  Cheltenhamu?“ ptala se ho, když čekali, až dorazí hosté. „Musím být v  Londýně přinejmenším dvakrát nebo třikrát týdně. Mívám schůzky s konzultantem. A taky přednáším – a vedu studentské práce. Pomyslel jsi na to?“

„Čestně? Ne,“ odpověděl. „Ale tady nejde o  tebe, Sophie. Jde o mě a naši společnou budoucnost...“

Když mířila na vlak, s novým podrážděním si uvědomila Hamishův předpoklad, že zahodí roky práce na disertaci jen proto, že mu to bude vyhovovat. Taky ji štvala ta komora. Tvrdošíjně odmítal pomoct jí s vyklízením. Proč se z toho stalo takové jablko sváru? Nebylo to v tom, že by místnost nutně potřebovala uklidit. Nic na ně netlačilo, žádná návštěva příbuzného nebo naléhavá potřeba dalšího volného pokoje. Ale Sophie toužila, aby tam bylo prázdno; chtěla ji mít připravenou – čistou a  vyzdobenou. Chtěla, aby tam čekal pokojíček, až se jí, jak doufala brzy, podaří otěhotnět.

Kdyby měla miminko, třeba by byla svolnější nechat svůj doktorát být, přestěhovat se do GloucesterFotografie shire a stát se primářovou manželkou. V mnoha směrech to bylo vlastně přesně to, po čem toužila. Ale čirý smutek z  toho, že se jí nedařilo počít, způsobil, že se zatvrdila. Komora, plná manželových poznámek z dob studií a vyřazených pozůstatků jejich minulých životů, byla fyzickým důkazem jejího nezdaru. Chtěla dítě, ale její tělo odmítlo spolupracovat. Chtěla pokojíček připravený pro miminko; její manžel odmítl spolupracovat. Chtěl se přestěhovat pryč z Londýna; ona odmítla spolupracovat.

Když stála na nástupišti na nádraží Herne Hill, foukal na ni přes koleje chladný větřík. Zastávka byla špinavá a, jak musela Sophie připustit, působila dost depresivně.

Vlak byl jako obvykle přeplněný, takže stála celou cestu až do Londýna, natlačená mezi odpudivě páchnoucím mužem a mladou ženou, která bez přestání celou cestu telefonovala. Na stanici Blackfriars Sophie přestoupila na metro na Tottenham Court Road. Odtud už šla pěšky až do Britského muzea, kde měl pracoviště jeden z  jejích konzultantů. Tu cestu měla strašně ráda – domy v téhle části Londýna jsou architektonicky vytříbené. V  blízkosti muzea, když procházela mezi skupinkami turistů dychtivě se připravujících na prohlídku, a pak, když překročila práh a  vstoupila do rozlehlého atria budovy, se jí vždycky zmocnilo nedočkavé očekávání. To úžasné centrum vzdělanosti, výzkumu a vědomostí – to byl její píseček. V  takové dny, jako byl dnešní, byla přesvědčená, že má tu nejlepší práci na světě.

Vyjela výtahem do prvního patra, kde sídlilo antro

+


16 Debbie Rixová pologické oddělení a výzkumné středisko. Do schůzky s  konzultantem zbývalo ještě deset minut, a  tak bloumala po galerii, kde byly vystaveny římské a řecké lodě, elegantní amfory i  bronzové misky a  keramika zdobená různými výjevy. Vědomí, že něco tak křehkého dokázalo přestát bez úhony víc než dva tisíce let, Sophii nepřestávalo fascinovat. Ve zvláštní oblibě měla portlandskou amforu. Foukaná římská amfora z modrého kobaltového skla pocházela z prvního století a krášlila ji bohatá reliéfní výzdoba z bílého opakního skla zpodobňující malátné muže a ženy odpočívající u moře. Vykopali ji v sedmnáctém století v Itálii, pak ji převezli z Neapole do Anglie, kde ji vévoda z  Portlandu zapůjčil Josiahu Wedgewoodovi, jenž na tomhle úžasném vzoru založil svou věhlasnou řemeslnou výrobu.

Badatelé měli za to, že amfora byla svatební dar a jako taková byla pozoruhodnou ukázkou řemeslného mistrovství prvního století. Všechny předměty pocházející z tohoto období vzbuzovaly Sophiinu pozornost – nejen proto, že byly krásné, ale i z odborného hlediska. Název její disertace zněl Rituály a obřady na pohřebištích starověkého Říma se zvláštním zřetelem na pohanské, židovské a křesťanské zvyklosti v prvním a druhém století po Kristu. Jednalo se o téma, které ji zajímalo už dávno. Její pradědeček, George Laszlo, byl odborník na klasickou archeologii a rovněž přednášel na Londýnské univerzitě. Sophie byla na svoji rodovou linii pyšná. Když vcházela do univerzitních budov, často si připomínala, že po stejných schodech stoupal před padesáti lety i její pradědeček. Když zísFotografie kala magisterský titul, rovněž začala učit na univerzitě a dvakrát či třikrát do roka brala studenty na archeologické vykopávky do Středomoří. Její práce byla náročná a  naplňovala ji, ale dlouhá období mimo domov vnášela do jejího manželství nevyhnutelný stres a komplikovala pokusy o početí. Čas trávený na vykopávkách, obzvlášť v  době ovulace, byl přinejmenším frustrující. Zprvu se s tím, že kvůli tomu nemůže otěhotnět, smiřovala.

Když čekala před konzultantovou kanceláří, připomněla si, jak začali s  Hamishem mluvit o  založení rodiny. Zrovna se tenkrát přestěhovali do domu v Herne Hill; byl v docela žalostném stavu, takže každý volný víkend trávili tím, že ze zdí odtrhávali staré dřevěné obložení.

„Chceš mít děti, Hamishi?“ zeptala se, když navlhčovala tapetu vodou.

„Cože, teď?“ zvedl se smíchem ruce upatlané od lepidla.

„Ne, teď ne...“ smála se, „ale někdy časem.“

„Jasně, mám děti rád. Ale je to na tobě, Sophie. Cokoli si přeješ.“

Nebylo to tak bezvýhradné nadšení, v  jaké doufala. Když si tuhle chvíli představovala, fantazírovala o tom, že ji uchopí do náruče a s vyhlídkou na otcovství bude nadšeně souhlasit – něco jako Jimmy Stewart v It’s Wonderful Life. Sophii se ten film strašně líbil, hlavně moment, kdy Mary oznamuje Georgeovi, že je těhotná. Stewartovi se v  obličeji zračí celá škála citů, od nevěřícnosti přes radost po nadšení. Nebylo pochyb, že Stewartovi připadá myšlenka na otcovství poDebbie Rixová vznášející. Hamishův postoj k  otcovství byl rozhodně hodně vzdalený od pojmu „povznášející“. Když o tom teď tak přemýšlela, byla to vlastně skvělá reakce, a Sophie si uvědomovala, že na ni nechtěl vytvářet zbytečný tlak. Dával jí na vědomí, že ať se stane cokoli, on to vezme v pohodě. Ale zároveň to znamenalo, že nesla to břemeno – tedy touhu po dítěti a zoufalství v podobě pravidelně se objevující menstruace – úplně sama. Toho večera si po večeři sedla k Hamishovi.

„Ráda bych se tě na něco zeptala. Na něco, o čem už delší dobu přemýšlím.“

„OK.“ Vypadal, že ho to trochu znepokojilo, a nalil si další sklenku vína. „Neopouštíš mě, že ne? Vím, že se poslední dobou moc neshodneme...“

„Ne!“ Naklonila se přes stůl a vzala ho za ruku. „Samozřejmě že ne. Uvědomuju si, že jsme oba trochu nervózní. Je toho hodně, co jsme si nevyjasnili, pokud jde o naše životy.“

„Jako třeba moji práci?“

„Ano, tvoji práci, moji snahu dokončit doktorát a možná to nejdůležitější, aspoň pokud jde o mě, miminko.“

Hamish se trochu začervenal. „Miminko...?“

„Ano. Víš přece, jak toužím po dítěti, ne? Je mi třiatřicet, už přes dva roky neberu antikoncepci, a  pořád jsem ještě neotěhotněla. Mám strach, že je něco špatně.“

„No, tělo si asi musí zvyknout, když jsi vysadila pilulky.“ Útěšně jí stiskl ruku, ale na čele se mu objevily perličky potu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.