načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fotografické tipy a triky I. - Marie Němcová

Fotografické tipy a triky I.

Elektronická kniha: Fotografické tipy a triky I.
Autor:

Skvělé snímky vyžadují zvládnout kontrast, grafiku, vyváženost v obraze, celistvost figury i roli prvků v obraze. To vše a ještě více poradí tato kniha a její I. díl.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Marie Němcová
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 150
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-3929-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Skvělé snímky vyžadují zvládnout kontrast, grafiku, vyváženost v obraze, celistvost figury i roli prvků v obraze. To vše a ještě více poradí tato kniha a její I. díl.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

FOTOGRAFICKÉ TIPY A TRIKY

Jak vykouzlit prostorový snímek 6

Vrţený stín, jako objekt v obraze 18

Efekt tvarů objektů 26

S odleskem nebo bez něj? 33

Barvy z duhy 40

Černobílé variace 48

Středová kompozice - kdy ano a kdy ne! 55

Drobný objekt s větší obsahovou váhou 60

Diotón neboli dvoubarevný snímek 66

Rekvizita oţiví obraz 71

Měnící se tváře vody 77

V jednoduchosti je krása 85

Jak zvládnout tvůrčí portrét 91

Ostrost a neostrost - jak je vyuţít 102

Vnímáme tonální rozdíly 112

Fotografujeme květiny 125

Třetinová kompozice 132

Důleţitost popředí snímku 144

3

„Ve skutečnosti neexistuje nic takového jako umění. Existují

pouze umělci." Takto označuje Ernst Gombricht osoby, které

se odhodlají vytvořit, ať už pomocí štětce nebo fotoaparátu,

uspokojivý a podmanivý obraz. Osoby, které se nespokojí

s prostou reprodukcí, ale chtějí ve svém výtvoru posunout

hranice běžného, normálního a všedního."

Michael Freeman FOTOGRAFICKÉ TIPY A TRIKY Tvůrčí snímek má v sobě otisk reality viděný očima fotografa, který má fotografický cit, dokáţe do snímku vloţit svůj vlastní pohled a nápad. Snímek tak získá obsah a sdělení, které by mělo být předvedeno vhodnou formou. Je to svědectví o pocitech, emocích, náladě, které fotograf při zmáčknutí spouště pocítil a dokázal podpořit fotografickými technikami, které obsah snímku umocní. Tato kniha nabízí základní přehled fotografických kouzel, tipů a triků, předvedených pomocí návodných obrázků s komentářem. Vyuţijeme-li je vědomě nebo intuitivně při častém fotografování a přidáme k nim vlastní nápad, stanou se naše fotografie tvůrčím sebevyjádřením. Fotografický obraz by měl působit uceleně, vyváţeně, přehledně a zejména jednoduše. Měl by však mít bohatší obsah. Abychom dokázali zachytit kouzlo okamţiku, nepotřebujeme drahou fotografickou techniku. Je jedno, jestli zajímavý okamţik zachytíme pomocí dírkované krabice od bot nebo supermoderním digitálním fotoaparátem. To je jen základní akord, nikoliv záruka tvůrčího snímku. Je třeba k němu přidat řadu dovedností, které pomohou ty pomíjivé podněty ţivota vhodně zobrazit. Měly bychom to zachytit pohledem, který ostatní postrádají a navíc ho okořenit vlastním nápadem. Vyznění snímku ovlivňuje jeho nastavení v aparátu, výběr stanoviště, úhel pohledu a postprodukční úpravy. Celý tento proces by měl podporovat obsah snímku. Ten můţe mít různé vyznění, být jemný, kontrastní, jasný, pochmurný, měkký, hrubý, vzdušný, těţší, jednoduchý nebo sloţitý. Moţnosti vyjádření i zpracování jsou nesmírně bohaté. Abychom zvolili správnou formu vyznění snímku, nabízí kniha řadu tipů a triků, které můţeme vyuţít při kreativním zpracování fotografované scény.

"Publikum, které si fotografie prohlíží, samo fotí! Ouvej. Něco takového se

umělcům nelíbí, ale tak se věci vyvinuly. Myslím, že je příhodná doba pro svedení

prohlížení a pořizování snímků dohromady."

Michael Freeman


5

"Oči, kreativní vnímání, myšlenky, světlo a objektiv. To jsou ingredience nutné

pro vznik skvělých snímků. Fotoaparát? To je jenom držák k filmu nebo

digitálního snímku." Jan Karbusický JAK VYKOUZLIT PROSTOROVÝ SNÍMEK Vyfotografujeme-li horolezeckou stěnu, víme, ţe je ve skutečnosti plochá a tuto její plošnost očekáváme i ve snímku. Zachytíme-li určitý objekt, třeba postavu a obklopuje ji okolí, je třeba tento prostor na snímku znázornit. K tomu slouţí řada fotografických technik a prostředků. Kaţdá obrazová scéna vyuţívá jiný prostředek, většinou se jich v obraze sejde více a to:  Linie - prostor zobrazí v šikmé poloze. Vede-li cesta před námi vodorovně, působí jako

překáţka a prostor je popřen. Stejně tak linie, vedoucí šikmo z rohu do rohu prostor

nezobrazí. Pokud vede cesta šikmo a končí ve středu obrazové plochy, působí snímek

silně prostorově. Záleţí tedy na stanovišti a úhlu pohledu, ze kterého snímáme objekty,

tvořící výrazné linie. Stoupneme-li si vedle cesty v úhlu 30 stupňů, konec cesty umístíme

blízko středu snímku a zvolíme mírný nadhled, bude cesta působit prostorově.  Objekty - zobrazují prostor pomocí změny velikosti. Ve skutečnosti vidíme stejné objekty,

rozloţené v různé vzdálenosti od sebe tak, ţe blízké jsou velké a zřetelné, vzdálené

menší a rozostřené. Zobrazíme-li takto balíky slámy na poli, odhadneme nejen

vzdálenost mezi balíky, ale zobrazí se jako uloţené v prostoru.  Ostrost a neostrost - porovnáme-li známý, blízký a ostrý objekt jakékoli velikosti, s jiným

známým objektem, ale rozostřeným a barevně tlumeným, poznáme podle míry

rozostření, jak daleko oba objekty od sebe jsou.  Zmenšování mezer mezi stejně velkými objekty - třeba plot zobrazí prostor v šikmé

poloze více prostředky. Zachycený z boku vede jako šikmá linie do středu obrazu,

jednotlivé tyčky se zmenšují, ztrácejí ostrost a mezery mezi tyčkami se také zmenšují.

Stejně tak zobrazuje prostor rytmicky se střídající světlo a stín, jejichţ mezery se do dáli

zuţují a tonalita je méně výrazná.  Ostrý detail vpředu, mlhavé a namodralé dálky vzadu. Porovnáváme-li tyto dva prvky

připomínající skutečnost, je zřejmé, ţe mezi nimi je značný prostor. Vzdušné dálky tvoří

opar, který sniţuje kontrast vzdálených částí krajiny a současně ji zesvětluje. Naše oči

tento jev vyuţívají jako vodítko k určení vzdálenosti, kdyţ tyto blednoucí dálky

porovnáme s detailem v popředí.

7

Záměrem bylo zobrazit psa, jako hlavní motiv a dívku jako motiv vedlejší. Pes je tedy

blízko, ostrý, výrazný a větší, na rozdíl od dívky, která je dále, menší a rozostřená. Důleţitý

byl výběr stanoviště, pro prostorové zobrazení okolí, ke kterému pomohly okraje fontánky

s vodou. Kdybychom si stoupli s aparátem tak, aby obrubníky fontány tvořily před námi

vodorovnou linii, působily by jako překáţka a prostor by popíraly. Pes i dívka by byli stejně

velcí a ostří. Aparát byl umístěn mírně šikmo k obrubníkům, ty vytvořily šikmou linii

procházející celým obrazem a v dálce se k sobě přibliţují. Ve fontánce jsou naznačeny

malé schůdky, které se do dály nejen zmenšují, ale také jsou blíţe u sebe, coţ je další

optický prostředek, který prostorovost podporuje. Mezi oběma aktéry je určitá vzdálenost,

tedy prostor. Bliţší objekt je vţdy větší, vzdálenější menší. Stejně to chápeme na snímku.

Pes byl v pohybu, neměl by být blízko rámu obrazu. Nemá však snahu jít dál, napil se

z fontánky a navíc má hlavu otočenou směrem k aparátu. Zaujalo ho cvakání spouště.

8

Při zachycení mostu šlo především o jeho prostorové zobrazení. Objevují se v něm dvě

základní linie, obě šikmé. Kdybychom si stoupli vedle mostu v šikmém směru, tedy vedle

linií, pokud by to ovšem šlo, splynuly by postranní příčky z obou stran v jeden nepřehledný

objekt. K zobrazení dojmu prostoru by nepomohlo ani jejich ukončení ve středu obrazu.

Řešením je tedy opět práce s liniemi. Pouţijeme širokoúhlý objektiv, nepatrně ho

sklopíme a most se rozevře. Linie, stejně jako ve skutečnosti, se do dáli zuţují a končí ve

středu snímku, kdy působí prostorově nejsilněji. Pokud by pokračovaly dál, stala by se

z nich jednokolejka, coţ zjistil uţ Jára Cimrman. Boční příčky, ale i desky podlahy mostu

se do dáli zmenšují a zkracuje se vzdálenost mezi nimi, stejně jako to vidíme ve

skutečnosti, coţ působí silně prostorově. Dvoubarevné provedení snímku sluší, oddaluje

ho od skutečnosti a přenáší do neznáma.

9

Snímek velké tribuny, působící plošně. Je však zřejmé, ţe ve skutečnosti jsou sedadla

umístěna za sebou, stejně jako schody, takţe tribuna není plošná stěna, ale má značnou

prostorovou hloubku. Na snímku je však předvedena spíše v grafickém pojetí a prostor

k tomu nepotřebuje. Schody vedou z levého dolního rohu do horního pravého rohu, čímţ

se stávají linií, která prostor popírá. Dokonce jsou zachyceny z úhlu, který zachovává jejich

velikost i rozestup, takţe nedochází k jejich zmenšování. Kdyby byla tribuna zachycena

tak, ţe by se schodiště stalo středovou linií a pomocí širokoúhlého objektivu by se na

začátku rozšířilo a do dáli zuţovalo, získal by snímek prostorovou hloubku, podobně jako

snímek mostu.

10

Stejná tribuna jako na minulém snímku, pouze jiný úhel pohledu. Řada schodů, souběţná

s rámem obrazu, představuje délku tribuny. Porovnáme-li ji s drobnou stavbou v zadní

části obrazu, budou se ostatní řady od ní rozvíjet jako vějíř. Vidíme jasně sedadla a jejich

prostorovost, na rozdíl od horního snímku.

Nejblíţe jsou tři sedadla, která se do dáli zmenšují, aţ spolu splývají. Podpěry pod sedadly

a světlá podlaha se stávají tvary, které se také zmenšují a prostorovost snímku silně

podporují. Pomáhá také textura a struktura sedadel. Vpředu jsou zřetelná, do dály splývají

a jsou rozostřená. Stejně tak vidíme tribunu i ve skutečnosti.

U kaţdého snímku, ať znázorňuje prostorovost nebo plošnost, záleţí vţdy na správném

úhlu pohledu. Vybíráme takový pohled, který není okoukaný a diváka překvapí.

Cyklista riskoval ţivot. S kolem vyskákal po

schodech tribuny nahoru. Naštěstí se mu to

podařilo a skončil bez úrazu.

Prostor je vyznačen, ne však tak sugestivně, jako

na minulém snímku. Schody se do dáli zuţují, ale

ne příliš. Budeme-li stát dále od schodiště a mírně

výše, rozestupy schodů budou větší a zobrazení

prostoru také. Linie schodiště se nahoru sice zuţují,

ale mírněji, podobně jako malé rozestupy sedaček.

Účelem vyznění tohoto snímku bylo spíše ukázat

výšku a počet schodů, které musel cyklista zdolat,

o prostorovost zde tolik nešlo. K jejich zobrazení

bylo potřeba být blíţe tribuny. Kdybychom byly dále,

výška tribuny by nebyla tak zřejmá, zato zobrazení

prostorovosti ano. Slunce svítilo shora zleva, coţ

naznačuje stín cyklisty. Osvětlovalo jen hrany

schodů, nikoliv schody celé.

Malování světlem a jak na to?

 Malování provádíme večer, ve tmě, na volnější ploše

 Aparát dáme na stativ, asi 40-80 cm vysoko

 Jednu nebo dvě baterky s barevným světlem vloţíme do ruky

 Nastavíme expoziční čas zkušebně asi na 1-2 min. a spustíme

samospoušť

 Stoupneme si asi 3-5 m před aparát a malujeme bez přerušení konkrétní

motiv nebo abstrakci baterkou, jejíţ světlo je namířeno na aparát

 Zkontrolujeme obraz v náhledu a upravíme vzdálenost od aparátu,

případně expozici

FOTOTIP


12

Je zřejmé, ţe jsou to především linie brázd, které na tomto snímku prostor zobrazují,

avšak za podpory tonality. Střed brázd je tmavší a nahoře světlejší. Pokud by byly brázdy

jednobarevné bez tonální škály a dokonce bez struktury a textury, působil by snímek zcela

graficky a prostor by nebyl zobrazen tak autenticky. Tonalita pomocí světlých, středních

a tmavých tónů pomáhá odlišit vzdálenost. K tomu jí pomáhá i struktura a textura, které

jsou zblízka, stejně jako ve skutečnosti, rozeznatelné vč. detailů a do dály se jejich

zřetelnost výrazně sniţuje. Příjemné je obloukovité lomení linií, které prohlíţení snímku

zpomaluje. Zelené stromy v dáli umoţňují porovnání s brázdami vpředu. Dovedeme si

představit, jaká vzdálenost je mezi nimi. Výrazně barevné popředí snímek „uzemňuje―, do

dáli se hnědá zesvětluje, coţ dojem prostoru také zvýrazňuje.


13

Okolí postav je bez informace. Hlavním motivem je ţena, která je zachycena mírně

z podhledu. Muţ, stojící blízko ţeny, působí jako by byl proti ní velmi malý, avšak tak tomu

není. Je větší, neţ ţena na snímku. Snímek je zachycený teleobjektivem a jak známo, ten

si přitahuje vzdálené objekty k sobě, natěsná je za sebe a tak je přiblíţí. I kdyţ muţ stál

daleko za ţenou a byl větší, teleobjektiv si ho "přitáhl" a zmenšil..

Byla nastavena clona f/4, zaostřeno na ţenu a muţ se ocitl zcela mimo hloubku ostrosti,

ale s pomocí teleobjektivu poměrně blízko ţeny. Vzdálenost a umístění tak způsobily jeho

rozostření a značné zmenšení.

Ţena je zachycena z mírného podhledu, který postavám přidává na důleţitosti. Muţ, který

byl hodně vzadu byl tak zachycen z mírného nadhledu, coţ se přidalo k jeho optickému

i obsahovému sníţení. Budeme-li mít vpředu postavu a hodně vzadu půjde za ní slon,

budou se jevit ve skutečnosti i na snímku stejně velcí. Osoba bude ostrá, výrazná a slon

silně rozostřený. Takţe fotografická technika dokáţe zobrazit prostor podobně, jak ho

vidíme ve skutečnosti, vyuţijeme-li vhodné prostředky k jeho zobrazení.


14

Dojem prostoru ve snímku vytvářejí především balíky slámy a to svojí rozdílnou velikostí.

Ze zkušenosti víme, ţe jsou všechny přibliţně stejně velké, ale rozloţené do dáli je vidíme

jako zmenšující. Stejně to vidí objektiv. Největší balík je vpředu, velikost dalších se

zmenšuje a nahoře na horizontu jsou balíky nejmenší. Největší a nejbliţší balík je zřetelný,

je na něj zaostřeno a leţí v pásmu hloubky ostrosti. Stačí nastavení clony f/4. Ostatní

balíky se tak ocítají mimo taoto pásmo.. Čím jsou od něj dále, tím více jsou rozostřené.

Linie řádků na poli jsou jen v mírném oblouku, proto samotné pole nepůsobí výrazně

prostorově, ale pouze podpůrně. Přesto si dokáţeme představit, ţe by se balíky slámy

mohly rozkutálet shora dolů. Na horizontu je v dáli černý les, který působí silně plošně

jako stěna. Snímek je zaloţen především na tvarech.


15

Prostor kostela je výrazně znázorněn. Umoţnilo to více faktorů. Jednak jsou to linie lavic,

které vedou do středu snímku spolu s jejich zmenšováním a to jak sedadel, tak rozestupu

mezi nimi. Pomáhá i tonalita, která je po bocích tmavá a střed je světlejší, takţe přitahuje

pozornost z boku do středu. Světlo se tak stává dalším prostředkem, které hloubku

prostoru zobrazuje.

Můţeme porovnat i velikost jednotlivých objektů, které známe, třeba velikost stolu a první

lavice na začátku snímku. Víme, jak je asi stůl velký a můţeme ho porovnat s ostatními

objekty. Kstky dlaţby jsou vpředu větší a do dálky se zuţují.

Dalším prostředkem, který ve snímku pomáhá prostor zobrazit jsou stíny lavic. Ty nejbliţší

jsou širší a také mezery mezi nimi jsou větší a do dálky se vše zuţuje.


16

Bláto, ozářené zapadajícím sluncem. Slunce dostatečně svítilo, ale dostal se před ně

obrovský difuzér, kterým byl velký mrak.

Po vypuštěném rybníku zůstala pustá krajina, oţivená protékajícím potokem. Ten se vlévá

do obrazu zleva a vede šikmo a klikatě obrazem. Jeho zásluhou působí snímek silně

prostorově. Potok tvoří linii, která prochází scénou šikmo, zuţuje se do dáli a končí ve

středu obrazu. Tato linie je jedním ze základních principů výstavby prostorové scény.

K dojmu prostoru přispěl i širokoúhlý objektiv, nepatrně nakloněný. Popředí značně

rozšířil, vidíme vtok potoka a část bláta, ale do dáli se potok i celá scéna zuţují. Docela

vzadu, za hradbou tmavých stromů se ukrývá část města Křiţanov.

V popředí je zřejmá textura nánosu bahna, v dáli se ztrácí, bahno se pouze leskne

a vypadá jako hladké. Stejně tak to vidíme i ve skutečnosti. Snímek nebyl barevně

upraven, jeho barevné ladění poskytlo zapadající slunce. Snímek působí silně prostorově.


17

Ostrá a barevná tráva vpředu nutí k porovnání s velikostí stromů v pozadí, coţ nám

umoţní odhadnout vzdálenost od trávy ke stromům. Tráva je stejně velká jako stromy

v dáli. Dovedeme si také představit, v jaké vzdálenosti je asi část rybníka. Šikmá linie,

která tvoří jeho břeh, se na dojmu prostorovosti podílí. Stromy jsou však vyskládány

vodorovně, stejně jako linie horizontu a tak v horní třetině není prostor zobrazen.

Před pořízením snímku vţdy zváţíme,

zda obsah vyţaduje zobrazit plošnost, prostorovost nebo výšku.

FOTOTIP

Krása na fotografii

Krásu posuzujeme na základě naší subjektivní představy o přírodě a tvarech.

Krásná můţe být mladá dívka i stará vrásčitá paní, které do tváře vryl vrásky ţivot.

Krásný neznamená fotogenický. Krásná ţena v reálu, nemusí zaujmout na snímku.

Samotná krása nestačí. Je jen vnější slupka a snímek vyţaduje obsah


18

VRŢENÝ STÍN JAKO OBJEKT V OBRAZE

Vrţený stín vytváří jednoduchý obraz objektu na podloţce. Můţe být celý nebo se zobrazí

jen část. Někdy je objekt zobrazen obrysově celkem věrně, jindy ztrácí podobu objektu.

Vyuţijeme zejména výrazné stíny, které jsou v kontrasstu se světlem a jejich tvar se do

dáli zmenšuje, stejně jako mezery mezi nimi, coţ působí silně prostorově.

Aby stín vytvořil další obraz na podloţce a nesplýval s objektem, je třeba zvolit větší

vzdálenost objektu od podloţky a vhodný směr stínů. Jinak vytvoří stín a objekt

nevzhlednou kouli.

Směr stínu je dán směrem světla. Přední světlo nabízí krátké stíny, kdeţto boční je silně

protahuje. Nejdelší stín nám nabídne světlo, které je nízko a je silně kontrastní. Nejhlubší

stín nabízí šmolkově modrá obloha bez mraků. Sledujeme také barvu a tonalitu podloţky,

na kterou stín dopadá. Tmavý stín na podobně tmavé podloţce zanikne.

Stín vyuţívá ke svému zobrazení tmavou tonální škálu. Čím je svit slunce kontrastnější,

tím je stín sytější. Sílu stínu i směr ovlivňuje volba stanoviště, úhel pohledu a zejména

intenzita světla. Vrţený stín se stává dalším objektem ve scéně, člení plochu a je třeba

s ním počítat v rámci kompozičního uspořádání prvků.

Stín, věrněji vykreslený, tvoří kontrast s fotografovaným objektem a vytváří světelnou

náladu. Jeho délka naznačuje denní dobu, kdy v poledne je krátký a často s objektem

splývá. Navečer nebo brzy ráno, při nízkém svitu slunce, se silně prosazuje je dlouhý

a výrazný. S vrţeným stínem musíme počítat při volbě kompozice jako s dalším prvkem

v obraze. Pokud vytváří obrys objektu, vkládáme ho do obrazové plochy celý.

Tvar vrţeného stínu ovlivňuje:

 Výška zdroje světla - čím je zdroj světla níţe, tím jsou stíny delší a čím je výše, tím

jsou stíny kratší.

 Směr světla - udává i směr vrţeného stínu. S tím souvisí i volba stanoviště a úhlu

pohledu.

 Vzdálenost od zdroje světla - čím je světlo blíţe, tím jsou stíny sytější

19

Cyklista měl zdroj světla přímo z boku, slunce bylo poměrně nízko. V létě to můţe být

kolem 17.00 ho. a později. Aby vznikl dostatečně výrazný stín, je třeba, aby osvětlení bylo

silně kontrastní. Stín se lehce dotýká vzájemně kol, jinak je naprosto oddělen a kopíruje

postavu jezdce i kola docaela věrně.

Před jakýmkoliv pohybujícím se objektem, tedy dívkou i cyklistou, je třeba nechat více

místa, neţ za ním. Kdyby bylo kolo těsně u rámu obrazu, mohlo by se zdát, ţe do něj

narazí a celkově by snímek nepůsobil dobře.

Stínový obraz jezdce i kola se stává dalším objektem, se kterým bylo nutno v rámci

kompozice počítat. Nesmí se dotýkat rámu obrazu a musí být dostatečně zřetelný na

podloţce, která je tonálně odlišná.

Otisk postavy i hůlek vykreslilo na

cestu slunce, které bylo níţe a svítilo

na jezdkyni mírně bokem, ale

především zezadu. Na rozdíl od

cyklisty, na kterého svítilo zcela

bokem.

Aby se stín vloţil v obraze do místa,

kam potřebujeme, je třeba zvolit

vhodné stanoviště a úhel pohledu.

Stín se tak stává dalším objektem

v obraze, i kdyţ plochým a je třeba

s ním v rámci kompozice počítat.

Naznačuje-li celou p ostavu,

nemůţeme ji v polovině přepůlit.

Nesmí se dotýkat dalších prvků, ani

rámu obrazu.

FOTOTIP

Máme vlastní styl ve fotografii

Styl je osobitý způsob, kterým něco vyjadřujeme nebo děláme

Ve fotografii je to způsob vyuţití kompozice, nastavování expozice, technických

a fotografických technik v podobném stylu ve svých fotografiích.

Fotograf vyuţívá efekty, které se mu líbí. Můţe to být klasika, velmi prostý styl aţ

stoický, promyšlený chaos nebo experiment. Vytváří tak svůj vlastní rukopis.

Některý styl staví na normálním, symetrickým nebo asymetrickým zobrazení, jiný

na napětí a dramatičnosti. Můţe být jednoduchý nebo sloţitý.

Styl stavíme většinou na tom, co diváka osloví a je schopen přijmout

Květy nejsou zcela odděleny, spíše

částečně, avšak je zřejmé, co je květ

a co jeho stín. Rozlišit od sebe je pomáhá

barva. Na horním snímku je oddělení více

patrné, dole se květ a stín v jednom

místě s květem překrývá, přesto netvoří

jeden tvar, ale stín se snaţí ho kopírovat.

Květ leţel na podloţce, proto bylo velmi

důleţité zvolit správný úhel pohledu, aby

byly stíny oddělené.

Světlo bylo vybráno směrové, kdy svítilo

na horní květ zleva a více shora, kdeţto

na spodní květ svítilo z boku. Pro horní

květ je zvolen přímý pohled, kdeţto dole

je to podhled.

Stín se stal dalším objektem, se kterým

bylo nutno počítat jako s kompozičním

prvkem. Nedotýká se rámu obrazu

a spolu s květem tvoří jednotnou scénu.

Pozadí je jednoduché, spíše nefunkční,

aby obrazové prvky nerušilo.

FOTOTIP

Zobrazení chaosu v obraze

B. Fleming řekl: „Reality is chaos.― Přesto chaos a neuspořádanost na snímku

nevyhledáváme, ale naopak řád, soulad, estetický záţitek. Je-li však v chaosu

určitý řád, můţe snímek překvapit. A to za předpokladu, ţe je jednoduchý

a čitelný. Jedná se tedy o přehledný chaos, ve kterém se divák vyzná.


22

Snímek je zaloţen na tvarech a liniích, čemuţ se přizpůsobily i stíny. Nesnaţí se kopírovat

tvar ţidlí, ale vytváří obrazce po svém. Doplňují vhodně obraz, neboť samotné ţidle by

působily fádně. Schody jako uspořádané, tvoří šikmé linie, které se stávají kontrastním

prvkem ke tvarům ţidlí a stolků. Tvoří je osvětlené linie, které kontrastují s oblouky ţidlí.

Vzdálenost ţidle od podloţky nebylo moţno ovlivnit, stejně tak směr světla. Bylo zvoleno

stanoviště a úhel pohledu, coţ ovlivnilo směr stínů a jejich umístění na podloţce. Slunce

bylo poměrně kontrastní a svítilo shora a velmi mírně zleva. Proto se stíny poloţily spíše

dolů a dprava. Teplé barevné ladění zve k posezení.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist