načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fotbalový trénink -- Rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech - Donald T. Kirkendall

Fotbalový trénink -- Rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech

Elektronická kniha: Fotbalový trénink
Autor: Donald T. Kirkendall
Podnázev: Rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech

Její autor připravil 79 kondičních cvičení, která jsou podrobně popsána a doplněna názornou anatomickou ilustrací se zakreslením pracujících svalů. Součástí každého cvičení je i ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339
+
-
11,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 220
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Soccer anatomy
Spolupracovali: překlad Libor Soumar
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4491-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Její autor připravil 79 kondičních cvičení, která jsou podrobně popsána a doplněna názornou anatomickou ilustrací se zakreslením pracujících svalů. Součástí každého cvičení je i popis s obrázkem konkrétní fotbalové činnosti, při níž hráč dané svaly zatěžuje. Publikace přináší nevšední pohled na to, jak vhodně rozvíjet sílu, rychlost a obratnost pro zlepšení hry a jistější střelbu.

Popis nakladatele

Seznamte se s tím, jak a které svaly se zapojují při fotbalu - nejpopulárnější sportovní hře. Publikace přináší nevšední pohled na to, jak vhodně rozvíjet sílu, rychlost a obratnost pro zlepšení hry a jistější střelbu. Její autor, Donald T. Kirkendall, připravil 79 kondičních cvičení, která jsou podrobně popsána a doplněna názornou anatomickou ilustrací se zakreslením pracujících svalů. Součástí každého cvičení je i popis s obrázkem konkrétní fotbalové činnosti, při níž hráč dané svaly zatěžuje. S touto knížkou získáte přehled o tom, jaké svaly se zapojují při kopech, běhu, obranných činnostech, střelbě, chytání míče apod., což vám umožní trénovat podle konkrétních specifických osobních potřeb hráčů a minimalizovat riziko jejich zranění. (rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Donald T. Kirkendall - další tituly autora:
Fotbalový trénink -- Rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech Fotbalový trénink
 
K elektronické knize "Fotbalový trénink -- Rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech" doporučujeme také:
 (e-book)
Fotbalová cvičení a hry -- Druhé, doplněné vydání Fotbalová cvičení a hry
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7,

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Fotbalový trénink

rozvoj síly, rychlosti a obratnosti

na anatomických základech

Seznamte se s tím, jak a které svaly se zapojují při

fotbalu – nejpopulárnější sportovní hře. Publikace

přináší nevšední pohled na to, jak vhodně rozvíjet sílu,

rychlost a obratnost pro zlepšení hry a jistější střelbu.

Její autor, Donald T. Kirkendall, připravil 79 kondičních

cvičení, která jsou podrobně popsána a doplněna

názornou anatomickou ilustrací se zakreslením pracujících

svalů. Součástí každého cvičení je i popis s obrázkem

konkrétní fotbalové činnosti, při níž hráč dané svaly

zatěžuje. S touto knížkou získáte přehled o tom, jaké

svaly se zapojují při kopech, běhu, obranných činnostech,

střelbě, chytání míče apod., což vám umožní trénovat

podle konkrétních specifických osobních potřeb hráčů

a minimalizovat riziko jejich zranění.

Fotbalový trénink

Donald T. Kirkendall

Fotbalový

trénink

Donald T.

Kirkendall

na anatomických

základech

rozvoj síly, rychlosti

a obratnosti

velký sval

bedrostehenní

kyčlostehenní

sval

čtyřhlavý sval

stehenní

lýtkové svaly

šikmý sval lýtkový

dvojhlavý sval lýtkový

přední sval holenní

hamstringy

svaly předloktí

trojhlavý sval

pažní

přímý sval břišní

šikmý vnější

sval břišní



Fotbalový

trénink

Grada Publishing

na anatomických

základech

rozvoj síly, rychlosti

a obratnosti

Donald T.

Kirkendall


Donald T. Kirkendall Fotbalový trénink rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Kniha byla přeložena z originálu Soccer Anatomy vydaného nakladatelstvím Human Kinetics, P.O. Box 5076, Champaign, IL 61825-5076, USA www.HumanKinetics.com Copyright © 2011 by Donald T. Kirkendall, PhD Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5137. publikaci Překlad Libor Soumar Odpovědná redaktorka Markéta Fiedlerová Grafická úprava a sazba Jakub Náprstek Návrh obálky Jakub Náprstek Počet stran 220 První vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Translation © Grada Publishing, a.s., 2013 ISBN 978-80-247-4491-9 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8472-4 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8473-1 (ve formátu EPUB)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Fotbalista v pohybu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1 FIFA zAhřáTí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

2 PAže. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

3 RAmeNA A KRK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

4 hRUDNíK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

5 záDA A PáNev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .110

6 BřIcho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

7 DolNí KoNčeTINy: jeDNoTlIvé SvAly . . . . . . . . . 156

8 DolNí KoNčeTINy: KomPlexNí cvIKy. . . . . . . . . .176

9 KomPlexNí cvIKy NA PoSíleNí celého TělA . . . . 198 Seznam cviků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Doporučená literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218

Předmluva

Pelé nazval fotbal „krásnou hrou“. Jednoduchost jeho poznámky mezi příznivci fotbalu

rezonovala celé dekády. Krása fotbalu je v dovednostech. Spočívá v umění ovládat

vrtkavý míč, jak to předvedl například Dennis Bergkamp při gólu v osmdesáté deváté

minutě FIFA World Cupu v roce 1998 nebo jakým bylo Maxi Rodríguezovo stažení

hrudníkem a kop z voleje z rohu pokutového území při FIFA World Cupu v roce 2006.

Krása fotbalu spočívá v ideálně umístěném pasu skrz malou mezeru v obraně, jaký

vidíme, kdykoliv hraje Kaká (Brazílie) nebo Xavi (Španělsko). Krásný byl sólový Mara

donův driblink „jeden proti sedmi“ během zápasu s Anglií při FIFA World Cupu 1986

anebo dlouhá dělová rána Paula Breitnera při FIFA World Cupu 1974. A pak je tu také

taktická brilance. Co třeba sekvence dvaceti pěti navazujících přihrávek zakončených

brankou Argentiny v zápase proti Srbsku ve FIFA World Cupu 2006 nebo bleskový

protiútok přes celé hřiště ve hře USA proti Brazílii ve finále FIFA Confederation Cupu

2009? Brazilský čtvrtý gól v zápase proti Itálii ve World Cupu 1970 je dodnes považo

ván za mistrovskou ukázku týmové práce, dovedností a šikovnosti.

Fotbal má stejně jako mnoho jiných kolektivních sportů jasný cíl: skórovat častěji než

soupeř. Záměr je jednoduchý, provést ho je však ve skutečnosti nesmírně komplikované.

K úspěchu je zapotřebí, aby tým byl schopen předvést lepší fyzický, technický, taktický

a psychologický výkon než soupeř. Podaří-li se všechny složky fotbalového umění sladit,

stává se z fotbalu krásná hra. Pokud však jedna ze složek v souladu s ostatními není,

tým může podat vynikající výkon, a přesto prohrát. Britové říkají: „Hráli dobře, a zemřeli

v kráse.“ (They played well and died in beauty.) Fotbal, stejně jako baseball, trpí jistou his

torickou setrvačností: „Tohle jsme nikdy v minulosti nezkoušeli, a přesto jsme vyhráli, tak

proč něco měnit?“ nebo „Když jsem hrával já, tohle jsem nikdy nedělal.“ Spolu s tím, jak

se bude fotbal vyvíjet, bude tento přístup víc a víc trenéra, tým i jednotlivé hráče limitovat.

A jak se fotbal změnil! Když se například v sedmdesátých letech měřila vzdálenost,

kterou během utkání naběhají angličtí profesionálové, došlo se k číslu 8 500 m. Dnes

se v průměru jedná o 10–14 km. Ženy, přestože mají menší srdce, méně hemoglobinu

a méně svalové hmoty, mohou uběhnout i 10 km, stejně jako muži. Spolu s tím, jak se

hra zrychluje, vzrůstá také vzdálenost a počet úseků absolvovaných maximální rych

lostí. Ti z nás, kdo fotbal sledují delší čas, také vědí, že profesionální fotbalisté do kopů

vkládají více síly.

Fotbal ale přináší víc než jen vyhrané zápasy. Objevují se nové důkazy, že pravidelné

hraní fotbalu dospělými má stejný vliv na zdraví a léčbu některých chronických obtíží

jako tradiční aerobní cvičení (např. jogging). U osob s hypertenzí, které pravidelně hrají

fotbal, lze pozorovat obdobný pokles krevního tlaku jako u pravidelných kondičních

běžců, při pravidelném hraní fotbalu dochází také k poklesu krevních tuků. Zvýšená

citlivost na inzulin prospívá osobám s diabetem II. typu a metabolickým syndromem.

Pravidelné hraní fotbalu působí příznivě i při redukci tělesné hmotnosti. Tato zábavná

míčová hra však prospívá i v mnoha dalších ohledech. Ze studií vyplývá, že řada běžců

po určité době s běháním přestane, zatímco fotbalisté v pohybové aktivitě pokračují.

Po celém světě, kdykoliv je to možné, se fotbal hraje v rodinách, mezi sousedy i přáteli.6

FOtbalOvý trénink

Doplňkové posilování fotbalisté v minulosti vnímali značně skepticky. Řada hráčů pova

žuje běh delší, než je délka hřiště, za zbytečný a vyhýbají se všem aktivitám, které

se provádějí bez míče. Ale dejte jim míč, a budou po hřišti běhat celý den. Bohužel

řada trenérů aplikuje princip specifičnosti příliš doslovně („chceš-li být lepším fotbalis

tou, hraj fotbal“) a odmítá tréninkové metody, které prokazatelně zlepšují tělesný výkon

a působí preventivně proti zraněním.

Tato kniha se zaměřuje především na doplňková posilovací cvičení určená fotbalistům.

Správný rozvoj tělesné síly umožní hráčům běhat rychleji, být silnější v osobních sou

bojích, skákat výše a déle odolávat únavě. Mnoho fotbalistů má k posilování negativní

postoj, protože se provádí v posilovně a nepoužívá se při něm kopací míč. Při výběru

cviků v této knize byl tento postoj vzat v úvahu, a mnoho z nich lze proto provádět na

hřišti při běžném tréninku a některé zahrnují i práci s míčem.

Pokud má trenér nebo hráč kladný přístup k posilování, většinou se zaměřuje na posi

lování nohou. Specialisté na silový trénink by vám ale řekli, že je nutné dosáhnout

vyváženého rozvoje svalů celého těla, protože jednotlivé tělní segmenty (řetězce) jsou

provázány a souvisí spolu. Nejlépe trénovaní fotbalisté se v silovém tréninku zaměřují

na rovnoměrný rozvoj všech řetězců, nejen na jeden či dva z nich. Dále by vám stejní

odborníci potvrdili, že i když jedna svalová skupina může být důležitější než jiná, pří

lišné zaměření na tuto skupinu a zanedbávání svalů provádějících opačný pohyb vede

v daném kloubu ke svalové dysbalanci. A dysbalance mohou být příčinou zvýšeného

rizika zranění. Již mnoho let je známo, že kombinace silného čtyřhlavého svalu ste

henního a slabých hamstringů (svalů na zadní straně stehna) zvyšuje riziko zranění

kolene a že sportovci, kteří trpí zraněními hamstringů, mají málo rozvinuté nejen svaly

na zadní straně stehna, ale i svaly hýžďové. S oslabenými hamstringy souvisejí také

bolesti v dolní části zad.

Mnozí čtenáři si z této knihy vyberou ta cvičení, která se zaměřují na určité slabiny.

Cviky zařazené do této publikace jsou vhodným doplňkem k tradičnímu fotbalovému

tréninku, nejsou ale neměnným systémem. Jsou vhodným začátkem. Při správně zvo

leném postupně rozvíjejícím tréninku bude sestava cviků u hráčů zlepšovat zdatnost,

která je pro zápasy důležitá, ale která není předmětem tradičního, na míč orientova

ného tréninku. Fotbalisté, kteří chtějí hrát, zůstat zdraví a trénink z důvodu zranění

přerušovat jen minimálně, do něj musí zařadit i posilování. Pokud se chtějí rozvíjet,

ale zanedbají silový trénink, budou překvapeni, jak rychle se jim ve výkonnosti ostatní

hráči vzdalují a kolik úsilí budou muset později vynaložit, aby se jim vyrovnali. Měl by

uvedený seznam cviků být považován za definitivní? Samozřejmě že ne. Nabídnou

kondiční trenéři alternativní přístupy? Určitě ano. Každopádně je tato kniha pro hráče

i trenéry dobrým výchozím bodem, s možností volby.

Unikátnost knihy není ve výběru cviků, existuje řada jiných zdrojů s obdobným obsa

hem. Její výjimečnost je v detailním vhledu do každého cviku, ve vysvětlení, které svaly

se jej účastní a jak přispívají ke správnému provedení pohybu. Anatomické ilustrace,

které cviky doprovázejí, jsou barevně označeny, aby se odlišily hlavní a pomocné svaly,

které se na pohybu podílejí. Poznatky získané z této knihy použijte ke zlepšení doved- 7

PŘEDMlUva

ností, zvýšení síly a vytrvalosti a dosažení optimálního sportovního výkonu. Vyberte

cviky odpovídající vašemu věku, pohlaví, zkušenostem a tréninkovým cílům. I mladým

hráčům fotbalu může silový trénink prospět. U dětí vychází růst svalové síly především

ze zvyšování tréninkového objemu přidáváním opakování a sérií při zachování nižší

hmotnosti břemene (např. dvě až tři série po 12–15 opakováních ve dvou až třech

dnech nenásledujících po sobě). Pro děti jsou nejvhodnější ty cviky, které místo bře

mene využívají hmotnosti vlastního těla.

Se silovým tréninkem, stejně jako s jakýmkoliv jiným, jsou spojena některá nevy

hnutelná rizika. S přibývajícím věkem a zkušenostmi vzrůstá u sportovce schopnost

adekvátně zpracovat, aplikovat a dodržovat instrukce k provádění cviků, a tím i mini

malizovat riziko zranění. Obecně řečeno, při používání přídavných břemen, jako jsou

nakládací či jednoruční činky, je série zpravidla prováděna do svalového odmítnutí

(vyčerpání). Cviky využívající hmotnost těla mají obvykle předem určený počet opako

vání, i když někdy dojde k svalovému vyčerpání před provedením požadovaného počtu

opakování. V závislosti na cíli cvičení musí být hmotnost břemene individualizována

a odpovídat věku cvičícího. Dokážete-li provést požadovaný počet opakování v sérii,

aniž by došlo k svalovému vyčerpání, zvyšte hmotnost břemene o 5–10 %.

Na cíli tréninku závisí, jaká bude náplň posilování. Chcete-li zvýšit lokání svalovou

vytrvalost, je třeba vysoký objem opakování (20–25) a nízká intenzita cvičení. Tré

nink zaměřený na rozvoj svalového objemu je předpokladem pro trénink vyšší kvality

a vyžaduje 10–20 opakování v nízké až střední intenzitě. V silovém tréninku zaměře

ném na rozvoj základní síly se cvičí s vyšší intenzitou (80–90 % maximální síly), ale

objem je nízký (2–5 opakování v sérii). Trénink výbušnosti vyžaduje vysokou intenzitu

(90–95 % maximální síly) a nízký objem (2–5 opakování v sérii). V zásadě by se trénink

v soutěžním období měl zaměřit na udržení silových schopností, což znamená trénovat

s vysokým objemem a nízkou až střední intenzitou dvakrát týdně, rozvoj síly by měl

probíhat mimo soutěžní období.

V posilovně je nejdůležitější bezpečnost. Vždy posilujte s partnerem a na činky

pokaždé připevňujte bezpečnostní objímky. Při zvedání činky zvedejte břemeno

nohama, nikoliv zády. Pravidelně pijte vhodné tekutiny a dodržujte správný postoj.

Přiměřeně se oblékejte a dávejte pozor, abyste neupustili činku. Zvažte používání

tréninkového deníku, který vám pomůže sledovat váš vývoj. Naslouchejte svému

tělu a necvičte navzdory bolesti kloubů nebo neobvyklým bolestem ve svalech.

Navštivte lékaře specializujícího se na tělovýchovné lékařství. Odbornou pomoc

vyhledávejte u specialistů.

8

FOtbalOvý trénink

Fotbalista v pohybu

Fotbal je na rozdíl od individuálních sportů, jakými jsou například golf, tanec, plavání,

cyklistika nebo běh, kde si každý sportovec sám určuje svůj výsledný výkon, kolektiv

ním sportem. Týmová spolupráce u kolektivních sportů s sebou nese dimenzi přímého

kontaktu se soupeřem, spoluhráči, míčem a pravidla ohledně faulů a dalších záležitostí

v neustále se měnícím taktickém prostředí individuálních i skupinových útoků a obrany.

Kolektivní sport jako fotbal vyžaduje komplexní a intenzivní tělesnou a psychickou pří

pravu v rozsahu, jaký u většiny individuálních sportů nenacházíme.

Příprava na utkání v kolektivním sportu vyžaduje získání herních dovedností, taktickou

přípravu, mentální přípravu a tělesný trénink. Hráči fotbalu musí být připraveni prak

ticky ze všech pohledů tělesné kondice. To znamená, že typický dobře trénovaný fotba

lista má poměrně značně rozvinuté pohybové schopnosti, přestože zpravidla v žádné

z nich významně nevyniká. Sprinter musí být rychlý, maratonec vytrvalý a vzpěrač

silný. Na rozdíl od těchto sportů fotbal od úspěšného hráče nevyžaduje výjimečné

výkony z pohledu jednotlivých pohybových schopností. Tím lze částečně vysvětlit při

tažlivost fotbalu – hrát jej může každý.

Tato kapitola se zaměřuje na fyzické a fyziologické předpoklady hráče. Ale pojednat o fyzické

přípravě nelze bez základních znalostí taktiky, protože taktika a kondice spolu úzce sou

visí. Pro porozumění hráčům je nutné chápat podstatu hry. Je taktické podání hry týmem

výsledkem kondice hráčů? Nebo vyšší kondice umožňuje hráčům uplatnit složitější taktické

dovednosti? To je fotbalová verze klasické otázky, co bylo dříve, zda vejce, nebo slepice.

Fotbal jako sport

Fotbal je sportem, kde se vše neustále hýbe. Zápas dospělých se skládá ze dvou pěta

čtyřicetiminutových úseků měřených hodinami, jež podle pravidel nelze zastavit. Herní

čas běží bez zastavení, míč ale ve hře není celých devadesát minut, zpravidla se jedná

o 65–70 minut. Čas, kdy se nehraje – padne-li gól, před rohovým kopem, při zranění,

při penalizaci hráče a podobně –, je navíc. Domnívá-li se rozhodčí, že tyto okolnosti hru

zkracují, může na konci každé poloviny prodloužit její trvání. Jedním z půvabů fotbalu

je i fakt, že rozhodčí je jediný, kdo zná skutečnou délku hry.

Hra není kontinuální, a proto se ani hráči nepohybují neustále. Odborníci, kteří pohyby

fotbalistů detailně studují, rozlišují několik činností: stoj, chůze, klus, rychlý běh a sprint.

Pokud je pohyb rychlejší než klus, je považován za běh vysokou a velmi vysokou intenzi

tou a je dále spojen se skoky, během stranou, šikmým během a během vzad. V průběhu

zápasu provede fotbalista téměř tisíc různých činností, které se mění každých 4–6 sekund.

Podíváme-li se na pohyby hráče z tohoto pohledu, nejeví se hra jako kontinuál ní činnost

trvající určitý čas, ale spíše se jedná o střídání různých činností, rychlostí a změn směru.

Vzhledem k tomu, že se činnosti hráče velmi často a nepředvídatelně mění, nepřekvapí

nás, že fotbalisté mají velmi vysoce rozvinuté obratnostní schopnosti. 9

FOtbalista v POhybU Tým je úspěšný podle toho, jak dokáže využívat prostor hřiště. Taktiku hry lze ve fotbale shrnout do jednoduchého pravidla: při útoku zvětšete hřiště na maximum, v obraně jej zmenšete na minimum. Pohyby míče Fotbal má stejný cíl jako mnoho jiných kolektivních sportů: skórovat častěji než protivník. Během jednoho utkání padnou v průměru 1,5–2 branky. Při dlouhodobém srovnání počtu střel na bránu a gólové úspěšnosti vidíme, že úspěšnost je poměrně nízká, na deset střel typicky připadá jeden gól. Při mistrovství Evropy v roce 2008 na jeden zápas průměrně vycházelo 324 přihrávek. Vzhledem k povaze hry se držení míče neustále střídá – během devadesáti minut má tým míč pod kontrolou přibližně 240krát, což odpovídá přibližně jedenácti sekundám na každé držení míče. (Nezapomeňte, že váš tým nemá míč pod kontrolou celých devadesát minut, přibližně polovinu času jej má v držení soupeř.) Tým může míč držet velmi krátce, bez uskutečnění přihrávky, nebo velmi dlouze, s několika přihrávkami, dokud ho neztratí z důvodu technické chyby hráče, neúspěšné přihrávky, osobního souboje, ofsajdu, míče ze hry nebo gólu. Na základě dlouhodobého sledování tisíců zápasů je zřejmé, že držení míče skončí před úspěšnou přihrávkou asi ve 40 % případů a v 80–90 % si míč přihrají čtyři hráči třemi přihrávkami (viz obrázek 1.1). To vysvětluje, proč se tolik tréninkových činností odehrává v malých skupinách (čtyři na čtyři), jedná se totiž o podstatu hry.

100 %

90 %

80 %

70 %

60 %

50 %

40 %

30 %

20 %

10 %

0 %

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Počet přihrávek

Procento držení míče

obrázek 1.1 Počet přihrávek vzhledem k držení míče Dostane-li se váš tým k míči v blízkosti soupeřovy branky, bude počet hráčů a přihrávek nižší. Jedná se o důležitý koncept. Donutíte-li soupeře k chybě v blízkosti jeho branky, získáte tím významnou herní výhodu. Ve fotbale je gól často důsledkem chyby protivníka, nikoliv výsledkem dlouhé řady přihrávek útočícího týmu. Zní to zvláštně, ale 10

FOtbalOvý trénink


intenzivní obranná činnost v obranném území soupeře je důležitou útočnou taktikou.

Ve fotbale se střídají různé rychlosti a směry pohybu hráčů, proto se také často střídají

držení míče a rychlé protiútoky.

V nejvyšší anglické fotbalové soutěži je pro 80 % individuálních držení míče hráčem

charakteristický jediný dotek míče, případně dva doteky (zpracování a přihrávka), bez

driblování. Sedmdesát procent gólů je dáno střelou na jeden kontakt a přibližně dvě

třetiny gólů pocházejí z otevřené hry, zbytek připadá na standardní situace – volné

kopy, kopy z rohu a pokutové kopy. Porovnáme-li tato čísla s počtem přihrávek, je

zřejmé, že fotbal je hrou přihrávek, nikoliv driblinku. Čím kratší je vedení míče a čím

rychlejší je výměna míče mezi hráči, tím je hra celkově rychlejší.

Fyzické předpoklady hráče

Před mnoha lety jsem se někoho ptal, kolik kilometrů fotbalista během zápasu naběhá,

a bylo mi řečeno, že šestnáct. Spočítal jsem si, že 16 km za 90 minut odpovídá při

bližně 5,6 minuty na kilometr (10,6 km/h), což je realizovatelné. Ovšem délka hřiště

činí 100 m, což znamená, že hráč by za zápas přeběhl celé hřiště 160krát rychlostí

10,6 km/h, a to není pravděpodobné.

Sledovat uběhnutou vzdálenost není snadné. K tomuto účelu byly používány různé

systémy: sledování pohybu hráče a odečítání z videozáznamu, krokoměry, GPS

a další metody. Bez ohledu na použitou metodu je sledování pohybu fotbalisty po hřišti

časově náročné. Oborníci zabývající se studiem fyzických nároků fotbalu se shodují,

že průměrná uběhnutá vzdálenost v mužském profesionálním fotbale se pohybuje

mezi 9 700 a 13 700 m. V profesionálním ženském fotbale je to asi 8 000 m, ale některé

záznamy prokazují, že ženy záložnice uběhly 9,7 km. Celková uběhnutá vzdálenost je

nižší u dorostu, kde je hra celkově pomalejší a kratší.

Tempo hry může být různé, proto se uběhnutá vzdálenost klasifikuje podle rychlosti,

kterou byla překonána. Obecně platí, že jedna polovina až dvě třetiny uběhnuté vzdá

lenosti připadají na aerobní zatížení čili chůzi a klus. Zbytek tvoří běh ve vyšší anae

robní intenzitě plus běh stranou a běh vzad. Uběhnutá vzdálenost se navíc liší podle

postu na hřišti. Střední útočník a záložník se pohybují nejvíce, následují je záložníci

a obránci na křídlech, hrotový útočník a nejméně naběhá středový obránce. Někdy

je pomalé tempo hry nazýváno poziční intenzitou (zaujetí správného místa v poli)

a rychlé tempo hry strategickou intenzitou (tvořením hry).

Zápas může být vyhrán nebo prohrán strategicky načasovaným sprintem, proto se při

výběru hráčů hledají rychlí, šikovní a takticky důvtipní hráči s tím, že vytrvalost mohou

natrénovat. Obecně se délka sprintů ve fotbale pohybuje od 9 do 27 m a opakují se

každých 45–90 sekund. Celková vzdálenost překonaná sprintem je u profesionálů

730–910 m, samozřejmě rozdělená do 9–27m úseků. Rychlý běh se opakuje každých

30–60 sekund. Čas mezi rychlými běhy je stráven klusem, chůzí a stáním. 11

FOtbalista v POhybU


Je-li při běhu veden míč, vzrůstá fyziologické zatížení při všech rychlostech asi o 15 %. Proto lze intenzitu tréninku jednoduše zvýšit tím, že při dané herní činnosti hráč vede míč. Hra čtyři na čtyři (nebo menší) zvyšuje příležitost kontaktu s míčem a obvykle je intenzivnější než hra ve větších skupinách (např. osm na osm), kdy hráč nemá míč v držení tak často a více stojí nebo chodí. Fyziologické předpoklady hráče Popsat fyziologické předpoklady fotbalisty se už pokoušeli mnozí. Základním sledovaným parametrem je srdeční (tepová) frekvence v zápase. Rozběhne-li se člověk, jeho tepová frekvence se skokově zvýší. Při udržování konstantní nízké rychlosti běhu se po chvíli ustálí a příliš se v průběhu pomalého běhu nemění. Dojde-li k ustálení tepové frekvence, znamená to, že příjem kyslíku se rovná jeho spotřebě. Pokud se běžec zastaví, tepová frekvence začne klesat (zpočátku rychle, pak stále pomaleji), až se po čase navrátí na klidové hodnoty. Odpovídající spotřeba kyslíku je ukázána na obrázku 1.2.

4

3

2

1

0 2 4 6 8 10 12 14 16 18

Cvičení Zotavení

Spotřeba kyslíku (l/min)

kyslíkový deficit

kyslíkový dluh

po skončení cvičení

A

C

D

E

B

obrázek 1.2 Spotřeba kyslíku během cvičení a zotavení U hráče fotbalu pozorujeme v tepové frekvenci obdobné změny. Průměrné tepové frekvence jsou ukázány na obrázku 1.3. Pokud však sledujeme tepovou frekvenci v delším časovém období, pozorujeme její odlišnou dynamiku, která odráží přerušovaný charakter zatížení. Tepová frekvence je v zápase jen zřídka stabilní. Její rychlý nárůst na vysoké hodnoty při rychlém běhu je následován rychlým poklesem v následující zotavné fázi při stání a chůzi (viz obrázek 1.4). V soutěžním fotbale se tepová frekvence nejčastěji pohybuje mezi 150–170 tepy za minutu s občasným výskytem hodnot nad 180 tepů/min. Většina hráčů využívá 75–80 % své kapacity, proto je fotbal, dle standardní interpretace, považován za aerobní cvičení.12

FOtbalOvý trénink


Flanagan (2002)

Ali (1991)

Van Gool (1988)

Florida-James (1995)

Ogushi (1993)

Bangsbo (1991)

Reilly (1986)

150 155 160 165 170 175

Průměrná tepová frekvence

obrázek 1.3 Průměrná tepová frekvence v zápase na základě sedmi různých studií

200

180

160

140

120

100

80

60

Tepová frekvence (tepů/min)

0 15 30 45 60 75 90 105 120 135 150

Čas (min)

první poločas druhý poločas

maximální tepová frekvence: 182 (tepů/min)

obrázek 1.4 Dynamika tepové frekvence při zápase 13

FOtbalista v POhybU

Publikováno se svolením Dr. Petra Krustrupa


Při intenzivní činnosti tělo vytváří kyselinu mléčnou (laktát), která je produktem anaerobního metabolizmu. Její kumulace je vnímána jako bolest (pálení) v zatěžovaných svalech, ale laktát je v zotavné fázi organizmem rychle odbourán. Klidové hodnoty laktátu jsou přibližně 1 mmol/l. Pro běžnou populaci jsou za vysoké považovány hodnoty od 6 do 10 mmol/l. U sportovců anaerobních sportů jako zápasníků či veslařů může koncentrace laktátu dosáhnout hodnot vyšších než 15 mmol/l, někdy i více než 20 mmol/l. Fotbal však nevyžaduje tak intenzivní anaerobní zatížení. Studie dokládají, že se koncentrace laktátu během zápasu zvyšuje (viz obrázek 1.5), ale ve srovnání s jinými sporty se nejedná o nijak výjimečné hodnoty. Naměřené koncentrace laktátu závisí na čase mezi posledním intenzivním během a okamžikem odběru krve. Zpravidla se krevní vzorek odebírá v pevně stanovených časech (viz obrázek 1.5). Byl-li mezi posledním intenzivním během a časem odběru delší časový interval, budou hodnoty naměřeného laktátu nižší. Klíčovou vlastností dobře trénovaného fotbalisty je schopnost brzy se po každém rychlém běhu zotavit, a proto nás nepřekvapuje, že měřené hodnoty laktátu jsou nízké. Fotbalisté dokážou laktát rychle metabolizovat, protože trénink je na rychlé zotavení připravil.

12

10

8

6

4

2

–15 0 5 15 45 60 65 70 90 +15

Laktát (mmol/l)

Čas (min)

první poločas druhý poločas

obrázek 1.5 Hodnoty laktátu během zápasu (publikováno se svolením Dr. Petra Krustrupa) biochemické procesy v lidském těle Chceme-li pochopit, jaké požadavky fotbal na hráče klade, musíme alespoň v základech porozumět tomu, jak se hradí energetické potřeby. K vykonávání mechanické práce tělo potřebuje energii, kterou získává využitím chemických procesů. Auto má jednu palivovou nádrž obsahující jeden typ paliva, ale tělo má několik možností, odkud energii čerpat. Tělo volí zdroj energie podle toho, která energie je k dispozici, a podle intenzity cvičení. Energii, kterou naše tělo potřebuje, získáváme ze slunce prostřednictvím přijaté potravy. Technicky vzato, energii nevytváříme, ale do buněk, které na jejím základě vykonávají svou specifickou činnost, ji dopravujeme ze slunce prostřednictvím potravy. Měnou, v níž se platí za buněčnou práci včetně té svalové, je adenosintrifosfát (ATP). ATP je mole-14

FOtbalOvý trénink


kula, v níž jsou na kostru adenosinu navázány tři fosfáty, a v této vazbě, která drží fos

fát svázaný s adenosinem, je uložena energie. Pro získání této energie je nutné fosfát

od adenosinu oddělit, čímž vznikne adenosindifosfát (ADP). Tento proces je urychlován

enzymy. Když dojde k oddělení fosfátu a uvolnění energie, je nutné doplnit zásoby ATP

shromážděním energie a opětovným připojením fosfátu k adenosinu. Tělo neustále vyu

žívá zásoby ATP a neustále je doplňuje. Odhaduje se, že objem celkové zásoby ATP

v těle se pohybuje kolem 200 ml. Proto musíme zásoby ATP stále doplňovat. Tělo se

nikdy nenachází v úplném klidu, protože stále spotřebovává a doplňuje ATP.

Tělo využívá energii uvolněnou z adenosinfosfátové vazby pro celou řadu činností,

při cvičení především pro svalovou kontrakci, což je nesmírně komplikovaný mecha

nizmus. Mechanicky je práce svalu podobná ráčně a každé otočení ráčny (svalová

kontrakce) vyžaduje chemickou energii. Asi jen 40 % energie je však použito pro čin

nost buněk včetně svalové kontrakce, zbytek se uvolňuje v podobě tepla. Toto náhlé

uvolnění energie při štěpení ATP při cvičení zvyšuje tělesnou teplotu, a abychom se

nepřehřáli, musí být takto vzniklé teplo z těla odvedeno.

anaerobní metabolizmus

Slovo anaerobní znamená „bez přítomnosti kyslíku“. Existují dva způsoby anaerobní

tvorby energie, z nichž prvním je štěpení ATP. Pokud organizmus potřebuje více ener

gie, může použít dvě molekuly ADP, z jedné odštěpit fosfát a ten spolu s uvolněnou

energií použít k doplnění druhé molekuly ADP na ATP, čímž z dárcovského ADP

vznikne adenosinmonofosfát (AMP). Jedná se o velmi rychlé procesy, ale i tak dojde

k vyčerpání zdrojů ATP velmi brzy. Pokud by se při nějaké pohybové činnosti používal

výhradně tento způsob doplnění energie, došlo by během několika sekund k zastavení

svalových kontrakcí.

Zásoby ATP musí být stále doplňovány. Tělo tak činí transferem fosfátu a energie z jiné

vysokoenergetické molekuly, nazývané kreatinfosfát (CP), do ADP. Tím vznikne nový

ATP a volný kreatin, kterému musí být dodána energie, aby se mohl znovu navázat

a být připraven pro další přenos energie. Pokud by tělo použilo pouze tento zdroj ener

gie (což se nikdy nestane), vystačil by mu pro přibližně desetisekundový sprint. Cyklus

přenosu energie mezi ATP a CP probíhá neustále s každou svalovou kontrakcí, proto

musí existovat způsob kontinuálního doplňování energie a fosfátu. Toho je při cvičení

dosaženo metabolických štěpením sacharidů (glukózy) a tuků (triglyceridů).

Dalším anaerobním způsobem tvorby ATP pro ATP-CP cyklus je chemické štěpení gly

kogenu, což je zásobní forma glukózy. Glykogen je dlouhý řetězec glukózových molekul

uložený v těle na mnoha místech. My se zaměříme na glykogen uskladněný ve svalech.

Glukóza je molekula tvořená šesti atomy uhlíku, která je rozložena na dvě tříuhlíkové

jednotky. Při jejím rozštěpení se uvolní dostatek energie pro znovunavázání fosfátu do

molekuly ADP a vytvoření ATP. Ve skutečnosti se rozštěpením jedné molekuly glukózy

vytvoří čtyři molekuly ATP, ale dvě jsou spotřebovány na uskutečnění tohoto procesu,

takže čistým produktem rozštěpení jedné molekuly glukózy jsou dvě molekuly ATP – to 15

FOtbalista v POhybU

+


není moc. Energetického zdroje (glykogenu) pro tento proces je však v těle více než

ATP, proto může fungovat déle, jen intenzita cvičení bude trochu nižší a jako vedlejší

produkt se bude v těle hromadit laktát. Je-li laktát produkován rychleji, než jej tělo dokáže

metabolizovat, změní se v místě kumulace laktátu tkáňová chemie a celý metabolický

proces se zpomaluje, aby nedošlo k poškození svalových buněk. To je jedna z příčin

únavy. Pokud byste sprintovali a jako zdroj energie použili pouze štěpení glukózy (což

nelze), odhaduje se, že by sprint mohl trvat asi 45 sekund, pak by chemický vliv laktátu

zapříčinil vyřazení buněk z činnosti jako prevenci jejich poškození.

aerobní metabolizmus

Proces aerobního štěpení glukózy probíhá stejným způsobem, jaký byl popsán výše,

je tu však jedna změna – za přítomnosti kyslíku se netvoří laktát. Místo toho je před

chůdce laktátu transportován do opakujícího se cyklu, v němž se oddělí oxid uhličitý

(oněch šest uhlíků z původní glukózy se musí někam podít) a několik sloučenin, které

nesou vodík (oněch šest uhlíků molekuly glukózy má navázán vodík, který se také

musí někam přesunout). Tyto sloučeniny vodíku procházejí procesem, v němž je vodík

v sérii několika kroků transportován ke svému konečnému příjemci – kyslíku. Každý

kyslík přijme dva vodíky, čímž se vytvoří voda (H

2

O). Při tomto přenosu vodíku se získá

dostatek energie, která je přenesena do ADP a k znovuvytvoření ATP. V závislosti na

dalších okolnostech vytvoří kompletní metabolizmus jedné molekuly glukózy za pří

stupu kyslíku 35–40 molekul ATP.

Glukóza (sacharidy) ovšem není jedinou látkou, která se metabolizuje aerobně. Velké

množství energie je uskladněno v tucích. Zatímco molekula glukózy obsahuje šest

atomů uhlíku, triglycerid se skládá z glycerolu (obsahujícího tři uhlíky a na ně navá

zaný vodík) a tří řetězců mastných kyselin, z nichž každý může obsahovat 10–20 uhlíků.

V tukovém metabolizmu je každý řetězec mastných kyselin rozštěpen na dva dvouuh

líkové segmenty, z nichž každý pokračuje cestou aerobního štěpení, která je podobná

jako u glukózy. Vzpomeňte si, že glukóza je rozdělena na dvě části a každá polovina

prochází procesem uvolnění energie. Na rozdíl od glukózy je však triglycerid mnohem

větší, protože obsahuje tři řetězce mastných kyselin. Pokud by každý řetězec obsahoval

osmnáct uhlíků (proces vyžaduje dvouuhlíkové segmenty a nezapomeňte na glycerol), je

evidentní, že aerobní štěpení triglyceridů vytvoří mnohem více ATP než štěpení glukózy,

možná i desetkrát více. A produktem jsou lehce vyloučitelný oxid uhličitý a voda. Tukový

metabolizmus je bohužel také nejpomalejším procesem. Organizmus umí využít jako

zdroj energie i tělesné bílkoviny, ale množství takto získané energie je poměrně malé.

Zpravidla se energetický přínos štěpení bílkovin pro cvičení nebere v úvahu.

Konečným produktem aerobního metabolizmu sacharidů a tuků je voda a oxid uhličitý,

které lze ve srovnání s laktátem z těla vyloučit snadno (močí a dýcháním). Z časového

hlediska je aerobní štěpení glukózy a triglyceridů pomalejší než anaerobní a mnohem

pomalejší než ATP-CP proces. Rychlost doplňování ATP není silnou stránkou aerobního

metabolizmu, jeho výhodou naopak je, že může poskytovat energii po neomezeně dlou

hou dobu, zejména s ohledem na bohaté zásoby tělesného tuku, které většina z nás má.16

FOtbalOvý trénink


Energie při cvičení Interakce těchto procesů je složitý děj. Žádný z procesů či energetických zdrojů není nikdy stoprocentním dodavatelem energie. To, který zdroj energie převažuje, je dáno intenzitou a trváním cvičení, které spolu nepřímo souvisejí: čím delší je cvičení, tím nižší je jeho intenzita; a naopak kratší cvičení může být intenzivnější. Nelze uběhnout maraton tempem sprintu na 100 m a asi byste nechtěli závod ve sprintu na 100 m vyhrát tempem maratonce. Vztah intenzity a trvání cvičení vysvětluje obrázek 1.6. Na ose x je doba cvičení, osa y ukazuje procentuální podíl energetických systémů na krytí potřeb organizmu. Pro velmi krátké cvičení, jakým je například sprint na 40 m, bude primárním zdrojem energie ATP a CP, v malém množství ho doplní anaerobní a aerobní štěpení glukózy. Při prodlužování cvičení ke čtyřem minutám se stává primárním zdrojem energie anaerobní štěpení glukózy, ale část energie pochází i z ostatních zdrojů. Při delším než čtyřminutovém cvičení tělo využívá především aerobního štěpení glukózy a tuků se stále menším podílem energie z ostatních zdrojů.

10 s 30 s 2 min 5 min

Trvání cvičení

Kapacita energetického systému (%)

100

90

80

70

60

50

40

30

20

10

krátkodobý

energetický

systém (glykolýza)

dlouhodobý

energetický

systém (aerobní

metabolizmus)

okamžitý energetický

systém (ATP-CP)

obrázek 1.6 Vztah trvání cvičení a zapojení energetických systémů Množství energie uložené v ATP-CP je velmi malé. Množství energie uchovávané v sacharidech je mnohem vyšší, ale stále omezené. Zásoba energie v tucích je prakticky neomezená. Množství tuku uložené ve svalech, okolo orgánů a v podkoží je mnohem větší, než 17

FOtbalista v POhybU


člověk pro cvičení potřebuje. Ale nezapomeňte, že pro to, aby se energie z tuků uvolnila,

je nutný delší čas. Odhaduje se, že pokud bychom pro běh jako zdroj energie používali

výlučně tuk, pohybovali bychom se přibližně na padesát procent své kapacity, což odpo

vídá chůzi či velmi pomalému běhu. Také svalový glykogen je omezenou zásobárnou

energie. Jeho vyčerpání nás donutí zpomalit, protože v tuto chvíli se primárním zdrojem

energie stává tuk. Zásoba svalového glykogenu se u většiny lidí vyčerpá přibližně po deva

desáti minutách cvičení. Proto se i fotbalistovi může stát, že mu v průběhu zápasu zásoby

glykogenu dojdou. Chtějí-li fotbalisté tuto možnost eliminovat, měli by přijmout stravovací

doporučení pro zvýšení množství svalového glykogenu, jakými se řídí sportovci individuál

ních sportů. Kombinace tréninku a stravy s vysokým obsahem sacharidů umožní svalům

přezásobit se glykogenem a fotbalista tak může hrát déle s plným nasazením.

aplikace na fotbal

Vraťme se ale k fotbalu. Jak jsme si již řekli, fotbal je sport založený na velkém počtu

krátkých sprintů a okamžiků vysoce intenzivní anaerobní práce přerušovaných chví

lemi aerobní činnosti v nízké intenzitě, které slouží jako příprava na další náročnou

činnost. Při každé intenzivní aktivitě (sprintu, kopu, skoku nebo kličce) se spotřebovává

ATP a glukóza. Následně se hráč zotavuje při pohybu nízké intenzity v pomalejší fázi

hry (chůze, klus, stoj), během níž se doplní zásoby ATP, odstraní se laktát a organiz

mus se připraví na další náročnější úsek. (Laktát se metabolizuje aerobně a to je také

důvod zrychleného dýchání na konci vysoce intenzivní činnosti.)

Délka doby, kterou hráč potřebuje, aby se připravil na další náročnou činnost, závisí

na tom, jak rychle je doplněn ATP, kolik laktátu bylo metabolizováno a jak bylo dokon

čeno několik dalších elektrochemických procesů souvisejících se svalovou kontrakcí.

Musíme si uvědomit, že důležitou částí hry – částí, která rozhoduje, kdo zápas vyhraje –

jsou vysoce intenzivní úseky, v nichž spotřebu energie pokrývají především anaerobní

systémy, zatímco ve chvílích zotavení ji dodávají systémy aerobní.

Mnoho trenérů si neuvědomuje, že zotavení je aerobní děj, nebo tento fakt ignoruje.

Čím vyšší je aerobní kapacita organizmu, tím rychleji se hráč regeneruje, tím častěji

se může zapojit do vysoce intenzivních částí hry a tím později se u něj dostaví únava.

Fotbalista s málo rozvinutými aerobními schopnostmi se po sprintu bude zotavovat

déle a následující sprint bude pravděpodobně kratší a pomalejší. Výzkumy ukazují,

že vytrvalostní výkon lze tréninkem zlepšit snadněji než výkon sprinterský, a proto je

rychlost u hráčů tak vysoce ceněna. Trenéři si uvědomují, že vytrvalost lze natrénovat

snadněji, a proto dávají přednost rychlým hráčům, kteří mají potenciál na zlepšení vytr

valostních schopností, před hráči, kteří sice mohou běhat celý den, ale jsou pomalí.

Přesto v moderním fotbale nezáleží pouze na rychlosti, ale také na tom, jak rychle se

hráč po sprintu zotaví, aby mohl svou rychlost použít opakovaně.

Podle některých studií lze na základě aerobní kapacity týmů téměř vytvořit konečné

pořadí ligových klubů. Proto trenéři stále hledají tréninkové jednotky, které by u hráčů

zlepšily vytrvalost a rychlost zotavení. Pro zvýšení intenzity využívají hru malých týmů 18

FOtbalOvý trénink


na malém hřišti, například opakované dvouminutové zápasy s krátkou přestávkou mezi

nimi, hru čtyři na čtyři, která zajistí více kontaktu s míčem, nebo hru v penaltovém či

jiném malém označeném území s přihrávkami do sprintu, při níž se musí hráči rychle

rozhodovat. Hra na malém hřišti znamená méně času pro pohyb v nízké intenzitě, takže

organizmus nemá čas na úplné zotavení a to jej nutí adaptovat se. Pro rozvoj vytrva

losti se většinou využívá hra s více hráči na větším hřišti, doplněná omezeními, která

nutí hráče pohybovat se konstantní rychlostí a po delší dobu (například 15–20 minut

hry osm na osm na třech čtvrtinách hřiště nebo celém hřišti, například s omezením, že

před vystřelením na bránu musí být všichni hráči útočícího týmu v útočné zóně). Hráč

s vyšší úrovní aerobních schopností se zotaví rychleji, dostane se do nové pozice dříve

a je připraven na vysoce intenzivní činnost rychleji než hráč s horší kondicí.

Klus konstantní rychlostí po hřišti nebo v parku zlepší schopnost pomalého běhu,

ale nepřipraví organizmus na to, co je zapotřebí pro rychlé opakované zotavení ve

hře s neustálým střídáním nízké a vysoké intenzity. Při rovnoměrném klusu dochází

k zotavení pouze jednou – na jeho konci, zatímco ve fotbale probíhá zotavení opa

kovaně. Dobře trénovaný fotbalista bude svaly udržovat dobře zásobené ATP, aby

mohl dobře fungovat ATP-CP proces, a tak se oddálil vliv laktátu na lokální svalovou

únavu. Fotbalisté, kteří nejsou schopni rychle doplnit zásoby ATP pro ATP-CP pro

ces, budou postávat opodál a čekat, zatímco je trénovanější hráči rychle míjejí.

Zapojení svalových vláken

Možná už jste slyšeli o rychlých a pomalých svalových vláknech. Lidský organizmus

má k dispozici několik typů svalových vláken se specifickými vlastnostmi, která nám

umožňují provádět řadu různých aktivit. Stručně řečeno, velká, rychlá svalová vlákna

jsou schopna rychlé a silné kontrakce, ale nedokážou těchto kontrakcí provést mnoho.

Menší, pomalá vlákna se vyznačují slabšími a pomalejšími kontrakcemi, ale mohou

je provádět opakovaně. Připomeňte si energetické krytí a aplikujte je na typ svalových

vláken. Rychlá vlákna využívají energii anaerobně (pro jednorázové výkony), zatímco

pomalá vlákna aerobně (pro opakované výkony). Poměr rychlých a pomalých svalo

vých vláken je do značné míry podmíněn geneticky. Přestože by někdo mohl doporu

čovat, aby fotbalista měl víc těch nebo oněch vláken, většina studií dokládá, že hráči

fotbalu mají vlákna nejčastěji v poměru 50:50. Fotbal je hra pro každého, takže žádný

geneticky předurčený faktor, jako například vysoký podíl pomalých svalových vláken

u maratonců nebo tělesná výška u basketbalistů, v něm není určující.

specifika ženského fotbalu

Nárůst počtu hráčů fotbalu je z většiny dán celosvětovým nárůstem počtu fotbalistek. Pra

vidla jsou v ženském i mužském fotbale stejná, přesto mezi nimi existují drobné taktické

odlišnosti, které nemusí být příležitostnému divákovi zřejmé. Obecně je charakter zatížení

u ženského fotbalu stejný jako u mužského, pouze s menším objemem a intenzitou, přes- 19

FOtbalista v POhybU




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist