načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fontána - Jonas Moström

Fontána
-11%
sleva

Elektronická kniha: Fontána
Autor: Jonas Moström

- Nová napínavá detektivní série s ústřední postavou Nathalie Svenssonové, psychiatričky specializující se na profily vrahů. - Psychiatrička Nathalie Svenssonová je konečně spokojená ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169 Kč 150
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 301
Rozměr: 22 cm
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ze švédského originálu Himlen är alltid högre ... přeložila Lucie Podhorná
Skupina třídění: Germánské literatury
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5600-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

První kriminální případ sympatické psychiatričky bude více než osobní. Nathalie udělala zásadní životní rozhodnutí, rozešla se s přítelem a přestěhovala se z Uppsaly do živoucího Stockholmu, kde hodlá se svými dětmi vést zajímavější život. Prostřednictvím sms zprávy jí o schůzku žádá slavný herec Rickard Ekengard, se kterým Nat prožila milostnou epizodu. Když však mladá žena dorazí na místo setkání, Rickard je před jejíma očima zastřelen. Jakoby se opakovala historie, neboť totožným způsobem zahynul před deseti lety i Adam, první velká láska Nathaliina života. Tento zločin však nikdy nebyl vyřešen. Dnes je Nathalie zkušenou profesionální psychiatričkou a tak hodlá udělat vše, aby oba zrůdné případy vražd vyřešila. Úvodní díl detektivní řady Nathalie Svenssonová s hlavní hrdinkou psychiatričkou Nathalií specializující se na psychologické profily vrahů. Populární švédský spisovatel a vystudovaný lékař bude v napínavé sérii pokračovat románem Domino.

Popis nakladatele

Nová napínavá detektivní série s ústřední postavou Nathalie Svenssonové, psychiatričky specializující se na profily vrahů.
Psychiatrička Nathalie Svenssonová je konečně spokojená se svým životem. Po nedávném rozchodu si koupila vlastní malý byt v centru Stockholmu, ve kterém chce vést zajímavější život, než je život pracující svobodné matky v Uppsale.
Jednou pozdě večer dostane textovku od známého herce Rickarda Ekengarda, s nímž před několika týdny strávila noc. Rickard ji chce znovu vidět a domluví si schůzku. Ale v momentě, kdy Nathalie přichází na místo setkání, Rickard Ekengard je chladnokrevně zastřelen a jeho tělo vhozeno do fontány.
Nejen, že je to hrozná situace, ale Nathalie má navíc pocit, že se historie opakuje! Stejně tak zahynul před deseti lety Adam, láska jejího života. A případ nikdy nebyl vyřešen.
Je to krutá hříčka osudu, nebo spolu vraždy souvisí? Nathalie se pustí do vyšetřování na vlastní pěst a obdrží výhružné zprávy. Zdá se, že pravda je ještě horší, než si vůbec kdy myslela…

Zařazeno v kategoriích
Jonas Moström - další tituly autora:
Fontána Fontána
Domino Domino
 (e-book)
Domino Domino
Půlnoc Půlnoc
 (e-book)
Půlnoc Půlnoc
 
K elektronické knize "Fontána" doporučujeme také:
 (e-book)
Půlnoc Půlnoc
 (e-book)
Domino Domino
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Fontána

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Jonas Moström

Fontána – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 9.12.16 10:16 Stránka 3



PROLOG

K

aždou chvíli se rozprší, ale rozhodne se to risknout. Pokud přidá

do kroku, měla by dorazit domů dřív, než se černé mraky letící nad

střechami domů ocitnou nad ní. Když to vezme zkratkou přes les, bude

doma za sedm minut.

Celý den byla zavřená za neprodyšnými kamennými zdmi. Má pocit,

že jarní pukání pupenů a rozvíjení lístků jde zcela mimo ni. A teď, když

je konečně venku, se počasí náhle úplně změní, skoro jako by se jí vy

smívalo.

Zabalí se do bundy a vyrazí. Je jí poněkud těsná, nové tenisky ji dřou

a připadá si neohrabaná. Uvědomí si, že je to kvůli všem těm hádkám,

které musela přes den vytrpět.

Mrak vrhá stín na bílošedou nemocniční fasádu za jejími zády a ona

zaslechne bubnování kapek na plechové střeše. Zrychlí.

Když vkročí na lesní cestu, utichne vše kromě stromů, které se kymácí

stále silněji. Za chvilku dorazí k cyklostezce. Už jen tři minuty. Jak

mile ji tato myšlenka napadne, celý les je ozářen mocným bleskem.

Na sekundu vidí všechno okolo zřetelně, každý list, jehličí i stéblo trávy

se jí v bílém světle vpaluje do sítnice.

Podvědomě odpočítává sekundy, jako to dělá už od dětství.

5

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 5

Prolog


Sedm.

Hrom zaduní jako zemětřesení.

Když na druhé straně lesa spatří vily a obytné domy, uleví se jí. Nebe je černé jako uhel. První kapky jí dopadají na zátylek s překvapivou silou.

Přes hlavu si přetáhne kapuci a ruce vrazí do kapes.

Svět se rozzáří dalším bleskem, v hlavě jí vznikne další fotografie.

Počítá. Tři sekundy.

Bouře je náhle nad ní. Déšť prudce udeří do asfaltu, lidé na zahrádkách panikaří a nosí dovnitř oblečení, polštáře a další věci, co stihnou v rychlosti popadnout. Země se vaří v bílé pěně a oblečením a botami

prosakuje vlhko.

Už jen dvě minuty, povzbuzuje se, když odbočuje mezi obytné domy

na ulici Gustava Kjellberga. Další blesk, ale teď prší tak silně, že ho zahlédne jen jako slabý záblesk. A následný hrom přes kapky dopadající na kapuci neslyší.

Rozběhne se a myslí na to, jak si hned po příchodu domů dá horkou sprchu.

V tu chvíli si jí všimne. Na ulici před jejím domem stojí bílá dodávka. Když prochází okolo, otevřou se její zadní dveře a z nich vyskočí dva černě oblečení muži.

Zboku se k ní přibližuje stín. Ještě než se stihne otočit, ucítí na ústech látku a předloktí jí sevře něčí ruka. Pokouší se vykřiknout, ale je slyšet

pouze utlumený záchvěv vlhké látky.

Muži se k ní přiblíží, ale do obličeje jim nevidí. Popadnou ji, jejich

ruce jsou všude.

Kouše, kope a škrábe. Párkrát je zasáhne, ale jejich sevření nepovolí ani o milimetr.

Zmítá se jako posedlá, sápe se po všem, na co dosáhne. Lapá po dechu.

6

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 6


Cítí, jak se jí zmocňuje závrať, jak její tělo ztrácí vědomí.

Chodidla se jí odlepují od chodníku. Je ve stavu beztíže, déšť jí dopadá přímo na obličej.

Dopad na tvrdou podlahu. Opětovné bouchnutí dvou dveří.

Když se probudí, leží na jiné podlaze. Hlava jí třeští a vidí rozmazaně.

Když se jí zrak projasní, skrze škvíru v pásce na očích něco spatří. Kresbu žilek na širokém dřevěném prkně, která se podobá čepici vánočního skřítka.

Pomalu zase začíná cítit své tělo. Leží na boku, s rukama svázanýma za zády. Když se jimi pokusí pohnout, zápěstí ji zabolí tak strašně, že chce vykřiknout, ale nedokáže vyplivnout látkový roubík. Dokonce i nohy má okolo kotníků a kolenou svázané tlustými provazy.

Pokouší se zvednout hlavu, ale svaly ji neposlouchají. Má pocit, jako by byla v mdlobách několik hodin. Džíny a svetr má provlhlé, ale bundu na sobě už nemá.

Kde to jsem? Kdo mě sem přivezl?

Slyší jen rytmus tichého bubnování deště do plechové střechy.

Vtom se otevřou dveře. Někdo kráčí rozhodnými kroky po prkenné podlaze.

Vidí jen pár hnědých bot s koženými střapci, který se zastaví metr před ní, u kresby žilek ve tvaru vánočního skřítka. Jsou široce rozkročené, se špičkami vytočenými ven, levá bota netrpělivě podupává.

Pak se bota zklidní a v místnosti se rozhostí napjaté ticho.

Něco zachrastí. Od osoby stojící před ní se k ní snese stín.

Zatočí se jí hlava. Rozhostí se tma.

V posledním okamžiku zaslechne zvonění mobilního telefonu.

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 7


001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 8


1

STOCKHOLM,

NEDĚLE 27. DUBNA 2014

N

athalie Svenssonová poděkovala za šampaňské, sklouzla z barové

stoličky a opustila štědrého, avšak necharismatického burzovního

makléře, jehož jméno už zapomněla. Byl příliš plachý a bez smyslu pro

humor. Určitě by mu trvalo několik týdnů, než by se odhodlal k něče

mu jinému než ji jen pozvat na další skleničku. Navíc měla tušení, že je

ženatý, byť tvrdil opak; když poprvé pozvedl svou sklenici, všimla si na

opáleném levém prsteníčku světlého proužku kůže.

K šatně odcházela nejistým krokem. Uvědomila si, že za to nemůžou

jen nové boty od Diora na vysokých podpatcích a barevná světýlka disko

koule, která se otáčela pod stropem. Kromě sklenice šampaňského vy

pila během večeře ještě jedno suché martini a půl láhve vína. Věrna své

mu zvyku sice střídala alkohol a minerálku, ale i tak si očividně dopřála

víc, než snesla.

Vyzvedla si kabát a zeptala se překvapivě čilého garderobiéra, kolik

je hodin. Usmál se na ni a odpověděl: „Půl čtvrté, mám vám objednat

taxi?“

„Děkuji, to není třeba,“ odvětila a opustila podnik.

9

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 9

1


Ve frontě před Café Opera stál tucet lidí. Hlídači právě vpouštěli

vchodem pro VIP dovnitř dva mladíky. Znala je z televize, nejspíš se

objevili v X-Faktoru, Idolu nebo nějaké další z talentových soutěží, na které měla ve zvyku po návratu z práce domů nepřítomně civět.

Copak lidi nikdy nemají dost, přemítala a uvědomila si, že odpovědí

na tuto otázku je ona sama. Poděkovala s úsměvem hlídači, který před ní nadzvedl šňůru, soustředila se na to, aby vypadala střízlivě, a vydala

se k pěší zóně mezi parkem Kungsträdgården a náměstím Karla XII.

Vzduch byl chladný. Nad ulicemi a náměstími se rozprostírala pří

jemná tma. Potřebovala se projít, aby se před cestou vlakem do Uppsaly alespoň trochu probrala. Možná, že si dokonce zvládne jít zaběhat na svou obvyklou běžeckou trasu okolo ostrova Djurgården. I když vypadala na svých čtyřicet pět let dobře, poslední dobou si povšimla, že jakmile se přestane hýbat, pár kilo přibere. Vždycky byla baculatá, ale zaoblená na těch správných místech, a sama se považovala za hezkou. Typická „plus size model“, jak říkávala Tyra Banks v pořadu America’s Next Top Model. Ale i křivky mají své meze. Od chvíle, kdy překročila svou ideální váhu, se cítila spíše opuchlá než svůdná.

Proto si koupila pár běžeckých bot se svítícími podrážkami a nutila

se chodit třikrát týdně běhat (někdy dvakrát, nebo taky vůbec, když se mohla vymluvit na počasí), byť sport nesnášela a vždy tvrdila, že si na

zkouškách se sborem v Ekeby zacvičí dostatečně. Běhání bylo stejně nudné jako sledování sportu v televizi, ale alespoň u toho mohla po

slouchat Backstreet Boys, One Direction nebo jinou chlapeckou skupinu, o které se nezmiňovala ani kolegům, ani přátelům ve sboru.

Zvláštní, pomyslela si, když uhýbala cyklistovi, který se řítil po cyklo

stezce směrem k Opeře: Poprvé od začátku mého nového života jsem se rozhodla jít domů sama.

Posledního půl roku, co měla pronajatý jednopokojový byt na ulici

Artillerigatan, jezdila do Stockholmu každý víkend, kdy u sebe neměla

10

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 10


děti, a dokonce i některé večery v týdnu, aby se setkala s muži, se kte

rými se seznámila na internetu či v hospodě.

Po devítiletém vztahu s Håkanem, v němž se cítila každým dnem

otrávenější a stále víc se uzavírala do sebe, se utrhla z řetězu. Udělala to,

o čem tajně snila, roztáhla křídla a zjistila, že ji stále ještě unesou.

Na začátku postupovala opatrně, ale po pár úspěšných leteckých po

kusech a se zvednutým sebevědomím se odvážila vyrážet na stále delší

jízdy. Romantické večeře, šílené výlety a skvělý sex. Nové vjemy, nová těla, nový smích. Už bylo načase.

Až do rozchodu se vždy pokoušela zapadnout. Ve škole byla ambi

ciózní, snaživá a ve všech předmětech dostávala nejlepší známky. Po maturitě na gymnáziu nevěděla, co chce dál dělat. Věděla jen, že chce vykonávat respektovanou profesi, kde by mohla pomáhat lidem. Proto se zapsala na medicínu. Navzdory trémě a pocitu, že na to nikdy nebude mít, své volby nelitovala. Vztahu s Håkanem litovala o to víc.

Kvůli němu zabředávala během let stále hlouběji do role manželky

advokáta a matky, která nemá jiné ambice než vystavovat na odiv svůj dokonalý vzhled a jednou týdně stát v zadní řadě sboru a zpívat. Její vlastní úspěchy coby vědkyně a psychiatričky se v Håkanově světě zaměřeném na peníze nikdy nepočítaly. Z bezpečí se stala šeď a ona se

s tím smířila.

Až do jednoho úterního večera dva týdny po jejích čtyřicátých pá

tých narozeninách, kdy vyndávala nádobí z myčky, stejně systematicky

a pečlivě jako vždy. V tu chvíli jako by ji dohonil všechen ztracený čas,

jako by se všechny potlačené pocity spojily do jednoho a rozhodly se

prorazit ven z vězení, které si sama pro sebe postavila. Tehdy to ještě nevěděla, ale rozhodla se opustit Håkana, ještě než zavřela dvířka myčky.

Teď měla v úmyslu všechna ztracená léta dohnat, a chtěla to dělat

naplno. Její život už nebude černobílý, promění se v barevný. Nehodlala

už promarnit ani sekundu.

11

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 11


Potají vyměňovala kousky svého dne zaplněné prací, dětmi a obtíž

nou matkou za svobodu, půvab a volné vztahy. Znovu se cítila přitažlivá

a šťastná a došlo jí, že taková v nitru byla vždy. Čím měla své tělo raději,

tím víc se líbilo také mužům.

I když ji kvůli Tee a Gabrielovi často dostihlo špatné svědomí, dařilo

se jí ho potlačovat. Ujišťovala samu sebe, že jim je také lépe. Gabriel vy

kazoval méně známek ADHD a většinu druhého pololetí druhé třídy

zvládl bez asistenta. Tichá a chytrá Tea si konečně začala ve školce hrát s kamarády, místo aby seděla ponořená v knihách a počítačových hrách. A především její děti získaly čilejší a šťastnější maminku.

Velký problém představoval Håkanův požadavek na výhradní péči o děti. Ona žádala samozřejmě péči střídavou a věděla, že on ji vlastně chce taky. Kromě její sebestřednosti a nezodpovědnosti neměl žádné argumenty. Advokátka, kterou si najala, tvrdila, že Håkan nemá šanci výhradní péči získat. Chtěl ji tak jen potrestat. Což jí opětovně potvrdilo, že udělala dobře, když ho opustila.

Občas ji napadlo, že Håkan prohlédl, co dělá ve Stockholmu – že vůbec nepřespává u Louise, že návštěv divadla a opery vůbec není tolik, kolik tvrdí.

Ale ne, uvažovala. Pokud by o jejím dvojím životě věděl, vmetl by jí ho do tváře. Nejhorší bylo, že by se ho při boji o děti nezdráhal použít jako argument.

Nejvyšší čas, abych začala žít svůj vlastní život, opakovala si. Byť to

k nejlepším létům měla už jen kousek, koloběh času jí teď připadal tak

reálný jako nikdy předtím. Vykvetla stejně pozdě jako letošní jaro, ale o to déle bude kvést.

Minula náměstí Blasieholmstorg a pokračovala směrem k nábřeží. Podpatky jí klapaly po chodníku a jejich klapot se rozléhal mezi kamennými zdmi, jako by byla ve spícím městě jediným živým člověkem.

12

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 12


Jako obvykle se vyhýbala kočičím hlavám a ráda si kousek zašla, jen aby mohla jít po hladké dlažbě.

Před aukční síní Bukowskis se náhle zastavila. Znovu to pocítila. Ten výrazný nepokoj, pocit, že ji někdo pronásleduje.

Vyděšeně se ohlédla. Všude ticho, nikde nikdo. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se, zkoumala vchody, rohy domů a sochu koně na náměstí.

Máš bujnou představivost, uklidňovala se a pokračovala dál. Vyčinila si za přehnanou reakci, ale věděla, co za to může. Osoba v tmavě zelené bundě, která se poslední měsíc objevovala snad všude, kde se jen nachomýtla. Nikdy ho nebo ji neviděla zblízka, jen zdálky – před vchodem do nové budovy psychiatrie, před IKEA v Boländerna a na schodech Carolina Rediviva, uppsalské univerzitní knihovny. Dotyčný měl normální postavu, modré džíny a na hlavě vždy tmavě zelenou kapuci, aby mu nebylo vidět do obličeje.

Zpočátku si myslela, že jde o pouhé náhody, ale na to, aby to náhoda byla, k tomu docházelo podezřele často.

Netušila, kdo to může být. Samozřejmě že měla spoustu bláznivých

pacientů, a když někomu odmítla napsat neschopenku či recept na lék

ze seznamu narkotik, tak jí občas vyhrožovali. Ale žádné konkrétní podezření neměla.

Jako od lékařky se od ní očekávalo, že půjde příkladem, obzvláště poté, co loni na jaře obdržela cenu Munken pro nejlepšího pedagoga

lékařské fakulty. Studenty by zcela jistě překvapilo, kdyby věděli, čemu

se věnuje ve volném čase.

Nemůže to mít něco společného s tím, že je nyní jako přední švédská

odbornice na antisociální poruchy osobnosti neoficiální členkou sku

piny profilování pachatelů státní kriminálky? Její disertační práce o po

tlačených vzpomínkách u psychopatů vzbudila velkou pozornost a loni v červenci se v Malmö zúčastnila vyšetřování vraždy prostitutky.

13

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 13


Nebo to byl možná některý z mužů, co potkala? Neurochirurg, tesař či básník, co psal do šuplíku?

Ne. I když někteří byli zklamaní, když jim vysvětlila, že se s nimi už znovu setkat nechce, žádný z nich nebyl vyloženě zdrcený.

Nathalie se ohlédla přes rameno. Ulice byla prázdná a její vyděšené

srdce se zklidňovalo. Občas – když byl Håkan obzvláště neodbytný – ji

napadlo, že to je on. Že s ní hraje idiotskou hru, aby ji vyděsil. Ale tahle

konstrukce byla tak chatrná, že se rozpadla ve chvíli, kdy ji blíže prozkoumala. Håkan byl navíc tento víkend v Oslu na konferenci.

Zastavila se u stánku Nybrogrillen a objednala si čokoládové mléko Pucko a zapečené párky s dvojitou přílohou. Mladík za pultem unaveně

přikývl. Za chvilku jí podal objednané rychlé občerstvení. Hltavě jedla

a pila, cítila, jak se jí projasňuje mysl.

Když přecházela ulici Birgera Jarla, něco jí v kožené bundě zavibrovalo. Vylovila mobil a viděla, že jí přišla textová zpráva.

Ahoj, jsi vzhůru? Jdu domů z R. Chceš se sejít? Rickard.

Po těle se jí rozlilo teplo a usmála se. Nejspíš vyráží domů z baru Riche.

Ráda. Stojím před tvým pracovištěm. 

Představě, že ji bude uhánět mladá vycházející hvězda Činohry, by se

před pár měsíci vysmála stejně jako tomu, že bude sedět v Riche na baru

v černých šatech s hlubokým výstřihem a ledabyle se kymácet na vysokých podpatcích, malinově zbarvené vložky jejích bot budou zářit a dokonale jí ladit s kabelkou.

Ta noc v jeho bytě před pouhými pár týdny byla nepřekonatelná. Na

okamžik zavřela oči. Vybavila si jeho ruce na svém těle, jeho chraplavý

hlas a jeho výdrž.

14

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 14


Stála tam s mobilem v ruce a čekala, ale žádná odpověď nepřichá

zela. Když uběhla minuta, postavila se na schody nad bronzovou hlavu

Strindberga a přeletěla pohledem vodu. Na nebe se jako ruměnec vkrá

dal nad zábavním parkem Gröna Lund úsvit. Připadala si stejně ne

smělá a žhnoucí jako ranní světlo.

Jedna z vlajek nad ní se zatřepetala a vtáhla ji zpátky do reality. Lát

kové praporky upoutávaly na Hamleta s Rickardem v hlavní roli a na

moderní verzi opery Don Juan, unikátní spolupráci divadla a Opery.

Táta ji a Louise pozval na páteční představení, pokud si dobře vzpomíná.

Znovu mrkla na displej. Stále žádná odpověď. Nechtěla vypadat ne

dočkavě, a tak se rozhodla, že půjde domů, ale přesně v té chvíli mobil zavibroval.

Za 10 min na Karlově nám.

Aby neměl dojem, že je snadno dostupná, vyčkala s odpovědí deset

vteřin.

Ok.

Konverzaci vymazala, ostatně jako vždy od té doby, co jí Håkan slí

dil v mobilu, a vyrazila směrem k náměstí.

Mezi ulicemi Artillerigatan a Jungfrugatan procházela okolo Loui

siny kliniky plastické chirurgie. Prohlédla si vystavené fotografie krás

ných mužů a žen a pouvažovala nad Louisiným návrhem, že by jí udělala

modelaci prsou a liposukci břicha. „Sama jsem si to po rozvodu s Fran

kem nechala udělat a ani jeden den jsem toho nelitovala,“ vysvětlovala jí

Louise jednoho večera, když popíjely v restauraci Sturehof. „A udělala

bych ti samozřejmě cenu.“

15

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 15


Ano, proč ne, pomyslela si Nathalie a zkusmo si sáhla na prsa. S pev

ností i velikostí byla celkem spokojená, ale jak se říká – proč vzít za

vděk dobrým, když to může být ještě lepší?

Vzpomněla si na Rickarda a vyrazila dál. Když došla až k mostu,

obrátila se k vodě a rudnoucímu nebi zády a zabočila do ulice Narva

vägen.

Prošla okolo Frankova vchodu, který byl přímo proti Historickému

muzeu. Zauvažovala, jestli se jí dnes večer neozval proto, že je v práci.

Většinou se s ní chtěl vidět, když byla v hlavním městě. Louise i Frank

s ní po rozvodu znovu navázali kontakt. Louise chtěla mít přítelkyni, se

kterou by mohla probírat drby a vyhazovat si z kopýtka, Frank chtěl

kamarádku, které by se mohl svěřovat.

Zkontrolovala čas. Zprávu jí poslal před čtvrthodinou. Přijdu právě

včas, pomyslela si.

Zrovna když chtěla vejít na přechod u Karlova náměstí, spatřila

Rickarda. Stál kousek od fontány, pohled upřený na mobilní telefon.

Zvedla ruku a chtěla na něj zavolat, ale zarazila se, když si všimla po

stavy, která se spěšně zvedla z lavičky u fontány. Rozhodným krokem

šla – nebo možná šel? – přímo k Rickardovi, který k ní stál obrácený

zády.

Odraz vody se zaleskl na něčem, co měl neznámý v ruce.

Nathalie přimhouřila oči, aby v pološeru lépe viděla.

Ozvala se tupá rána. Rickard se zhroutil na zem. Neznámý ho chytil

pod pažemi, dovlekl k fontáně, vytáhl na její okraj a shodil ho do vody.

Nathalie nechápala, co se to před ní odehrává. Nervové dráhy pro

pojující smysly s myšlenkami jako by se jí zablokovaly.

Neznámý odběhl ke kolu, které stálo opřené o jeden z jilmů rostou

cích okolo fontány. Při pohledu na tmavou bundu Nathalii ztuhla krev

v žilách.

Stála tam jako zkamenělá a nevěřícně na něj hleděla.

16

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 16


Žádná kapuce, nýbrž tmavá čepice stažená do obličeje. Díky rannímu šeru a tmavému oblečení zůstal jeho obličej skrytý ve stínu.

Až když neznámý odjel na kole směrem ke stanici metra, rozběhla se k fontáně.

Blížila se k ní krok za krokem a měla pocit, že běží nekonečně po

malu.

Když k ní doběhla, jako první spatřila červené zrcadlo krve, která se

rozlévala okolo Rickardovy hlavy jako svatozář.

Ležel na zádech s přivřenýma očima, černé pohorky se dotýkaly dna

fontány, šedý kabát ztmavl a potopil se.

Vlezla do vody.

„Rickarde?“ slyšela se říkat, napůl tázavě.

Slova zanikla v šumění fontány.

Chytila ho za zátylek a vytáhla mu hlavu z vody. Krev z ní tekla prou

dem, na ruce ucítila lepkavé teplo.

Rickard zalapal po dechu a pokusil se na ni podívat. S vypětím všech

sil pozvedl jednu ruku a sevřel jí paži. Zastřeným hlasem zasípal: „Vi...

vi... vi...“

Jeho pohled pohasl. Brada mu klesla na hruď, tělo jí v pažích zvláčnělo a ztěžklo na dvojnásobek.

V hlavě měla dvě myšlenky.

To není pravda.

Adam.

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 17


2

U

dálosti následující půlhodiny si Nathalie Svenssonová pamatovala

jen útržkovitě. Jak vytáhla Rickarda Ekengårda z vody a položila

ho na zem vedle fontány. Jak se pokoušela zastavit krvácení tím, že mu k prsům tiskla jeho šálu a zároveň vytáčela 112. Jak mu kontrolovala pulz a dýchání a věděla, že je naživu, i když nereaguje na její zoufalé volání.

Na štěrku pět metrů před tělem zastavila sanitka a zároveň k ní me

zerou mezi okolními stromy vjížděl první policejní vůz. Záchranáři

v zeleném jednali profesionálně, ale krev, která barvila zem a jejich

oblečení do ruda, je očividně znervózňovala. Okamžitě si všimli, že

obětí je Rickard Ekengård, ale nijak je to neovlivnilo, jen konstatovali fakta a dál pokračovali v naučených pohybech.

Rychle ven s nosítky, ochablé tělo na ně a do vozu. Zavést infuzi,

aplikovat kyslík a hrudní koš stlačit tlakovým obvazem.

Řidič Natalii zabránil následovat nosítka do sanitky a zavřel dveře.

O tři sekundy později se v šedém svítání rozlilo ostré modré světlo ma

jáků. Zvuk sirén se odrážel mezi kamennými fasádami a sanitka spěšně

zmizela v ulici Karlavägen.

Policista v uniformě jí přehodil přes ramena přikrývku a odvedl ji

k lavičce před modrobílou plastovou páskou, která brzy uzavřela okolí

fontány a ponechala jen východ k metru, tam, kde zmizel vrah na kole.

18

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 18

2


Policista s policistkou jí kladli otázky a mluvili do vysílačky. Brzy bylo na místě tucet policistů. Slyšela se, jak odpovídá, ale její hlas jako by patřil někomu jinému.

Rickard Ekengård.

Přímo před jejíma očima ho někdo postřelil a hodil do fontány.

Dokázala však myslet jen na Adama, lásku svého života, kterého jí osud tak brutálně vzal. Bylo to před deseti lety, ale představa toho, jak

ho někdo střelil do zad a nechal vykrvácet ve fontáně před hlavním

nádražím v Uppsale, nevybledla. To však neviděla na vlastní oči. Ne

bylo dne, kdy by si na něj nevzpomněla. A vzpomínky v ní ještě oživil

televizní pořad Nevyřešené zločiny, který na začátku měsíce jeho případ

rozebíral.

Teď se stala svědkem toho, jak byl podobným způsobem přepaden

Rickard.

Ne, to nemůže být pravda, říkala si, vzbuďte mě z té noční můry.

Přijížděli další policisté. Slyšela, jak jeden z nich telefonuje a pokouší

se najít někoho, kdo by zavřel vodu, jak se u uzavírky k ulici Narvavägen zastavili tři zvědaví mladíci, jak cvakal fotoaparát, když fotograf

v rychlém tempu pořizoval snímky. Přijelo černé auto s dvěma muži.

Oblékli si bílé overaly, rukavice a návleky na boty a přišli ke kaluži krve.

Otřásla se zimou, přitáhla si přikrývku blíže k tělu, ale zbytečně.

Nevěděla, jak dlouho tam už sedí a upírá pohled na kaskády vody. Někdo si k ní přisedl a položil jí ruku na rameno.

„Ahoj, Nathalie. Jak je?“

Frank. Byť jeho hlas postrádal pro něj typicky hluboký kovový tón, ihned ho poznala. Obrátila se k němu a setkala se s pohledem jeho zapadlých šedých očí. Byly celé zarudlé a zkoumaly ji tak nervózně, že

počáteční úlevu z toho, že ho vidí, nahradily obavy. Seděl blízko u ní,

jeho mužný obličej zbrázděný vráskami působil znepokojeně. Jako obvykle měl na sobě černou koženou bundu, tričko a džíny. Na bradě měl

19

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 19


ranku, která vypadala, že právě přestala krvácet. Horní ret měl vyboulený žvýkacím tabákem, na tváři se mu ježilo nahnědlé strniště.

„Co tu děláš?“ zeptala se.

„Nathalie, jsem tu ve službě,“ odpověděl ve snaze ukázat, že se ovládá, ale jeho hlas zněl i tak zvláštně. „Mám směnu na kriminálce, před deseti minutami vyhlásili poplach.“

Cítila, jak jí smyslové vjemy víří mozkem a vytvářejí neproniknutelný chaos. Slyšela se říkat: „Zrovna jsem šla okolo tvého vchodu...

před minutou... měla jsem v plánu ti dnes zavolat... ale něco mi do

toho přišlo... pak jsem přišla sem a...“

Hlas se jí zlomil a do očí jí stouply slzy.

„Vím, co se tak zhruba stalo,“ řekl Frank a objal ji jednou paží; do těla

jí hned začalo proudit teplo. „Muselo to být strašné...“

Přikývla a podívala se na něj.

„Co to máš na bradě?“

„Ale, to nic není,“ odvětil. „Jen jsem se řízl žiletkou.“

Na to, aby poznala, že lže, nemusela být lékařkou.

„Byl jsi doma?“ zeptala se.

„Ano,“ odpověděl a sundal ruku z jejího ramene. „Co jsi tu dělala?“

„Šla jsem domů... z Café Opera... byla jsem se projít, nadýchat čerstvého vzduchu.“

Lež přišla sama od sebe. Chtěla změnit téma, zeptala se: „Přežije to?“

„Nevím,“ pokrčil rameny Frank. „Právě ho vezou na operační sál. Samozřejmě pracujeme, jako by šlo o vraždu. Všechny dostupné hlídky prohledávají oblast, kde pachatel zmizel,“ kývl k metru.

Nathaliiny myšlenky se zatoulaly k vraždě Anny Lindhové, švédské ministryně zahraničí. Jak lékaři na tiskové konferenci prohlásili, že její stav je stabilizovaný. Jak byla o několik hodin později prohlášena za

mrtvou.

20

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 20


„Bylo to strašné,“ zamumlala a pohlédla na svoje boty. Byly rudé jako Rickardova krev.

Po štěrku se k nim blížily kroky a do jejího zorného pole vstoupila

drobná hubená postava.

„Ahoj, Nathalie,“ uslyšela pozdrav Angeliky Hübinettové.

Otočila hlavu a setkala se s pohledem soudní lékařky.

„Co tady děláš?“ podivila se Angelica a dívala se střídavě na ni a Franka.

Nathalie poznala Angelicu při práci se skupinou profilování pachatelů. Byla milá, schopná a odměřená.

„Je tu jako svědek,“ vysvětlil Frank.

„Aha,“ přikývla Angelica. „Jen mě napadlo, jestli náhodou nemobilizovali SPP.“

„Ne,“ odpověděl Frank, „na to je přece příliš brzo.“

„To ano,“ souhlasila Angelica. „Já tu jsem totiž normálně ve službě.“

Další pohled na Nathalii a další přikývnutí, které by se s trochou

dobré vůle dalo vyložit jako schválení.

„Dávej na sebe pozor, Nathalie. Měj se.“

Angelica Hübinettová odešla dlouhými kroky ke svým kolegům u fontány. Frank se obrátil k Nathalii a významně nadzvedl obočí. I když ji do SPP doporučil on, zrovna dvakrát se mu nelíbilo, když se skupina pletla kriminálce do práce.

„Můžeš mi znovu popsat, co jsi viděla?“ požádal ji Frank a zapnul diktafon.

Přinutila se vybavit si sled událostí ještě jednou.

O setkání s Rickardem však neřekla nic. Frank o mužích, se kterými se setkávala, nic nevěděl, a tak to mělo i zůstat. Navíc to s přepadením

mělo jen stěží něco společného.

Frank si hladil ukazováčkem ranku na bradě.

„Nathalie, chápu, že to musí být velmi těžké,“ řekl.

21

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 21


„Vůbec tomu nerozumím,“ odpověděla, ale v půlce věty se jí zlomil

hlas.

Do očí jí znovu stouply slzy a svět se rozmlžil.

„Bylo to před deseti lety,“ zamumlala.

„Já vím. Taky mi chybí.“

Frank ztichl.

Byl Adamův nejlepší přítel. Nathalie a Louise je poznaly na začátku studia medicíny. Po několika týdnech se z nich staly dva páry.

„Napadá tě ještě něco, co by pro nás mohlo být důležité?“ zeptal se Frank po chvíli.

Nathalie se podívala přímo před sebe a zhluboka se nadechla. Kruh

jilmů splynul s bílým vodopádem vody. Zavřela oči. Cítila, jak její tělo

na studené lavičce ztěžklo, rty jí znecitlivěly a hlas odumřel.

„Musím domů.“

„Zařídím to,“ nabídl se Frank. „Kdy jedeš do Uppsaly?“

„Nevím, jedu vlakem jako vždycky, musím být doma nejpozději

v sedm večer.“

„Zavolej mi, hned jak se probudíš.“

Frank se zvedl a nařídil jednomu z policistů, aby ji zavezl domů.

Neprotestovala, byť to k bytu na ulici Artillerigatan bylo jen pět set

metrů.

O minutu později už otevírala u přechodu, kde se stala svědkem

útoku, dveře označeného policejního auta. Když je zavírala, uslyšela vo

lání kriminalistického technika oblečeného v bílém pracovním oděvu. Ten stál u jilmu, o který měl pachatel opřené kolo. „Franku! Něco jsem tu našel, to musíš vidět!“

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 22


3

„M

ám s vámi jít dovnitř?“ zeptal se Nathalie policista Hansson,

když zastavil před vchodem do čísla 32 na ulici Artillerigatan.

Otočila se k němu, postřehla, jak bubnuje prsty o volant.

„Ne, díky, já to zvládnu,“ odpověděla a otevřela dveře. „Díky za sve

zení.“

Spustila nohy na asfalt a vystoupila. Zvedla ruku na pozdrav a oto

čila se k policistovi zády, aniž by se na něj podívala. Zhluboka se na

dechla svěžího vzduchu a slyšela, jak hodiny na kostele Hedviky Eleo

nory odbíjejí půl šesté. Na stromech před železným plotem hřbitova na

druhé straně ulice cvrlikali ptáci. Modré, bílé a fialové ladoňky v tmavé zemi zápasily se skvrnami sněhu, které pokrývaly zemi tam, kde za nepravidelně rozmístěnými náhrobními kameny nejspíš pořád ještě ležel stín.

Policejní auto odbočilo doprava na ulici Storgatan, ještě než vešla

do vchodu. Ujistila se, že se dveře za ní zavřely, a vyšla po schodech do

čtvrtého patra. Každá buňka jejího těla vibrovala neklidem a ona sama

byla nevýslovně unavená.

V malé chodbě, do které se vešlo právě tak pět háčků, botník, zrcadlo

a dveře na toaletu, ze sebe shodila kabát a boty. Ucítila, jak její chodidla

těžce dopadla na parkety, jako by přistála po dlouhém letu. Pohlédla

23

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 23

3


na nápadně umístěné neonové běžecké boty a uvědomila si, že tento

víkend žádnou běžeckou trasu v parku nepoběží. Jako by to snad bylo

důležité.

Když spatřila ve velkém zrcadle svůj odraz, trhla sebou. Tmavě hnědé

kadeře jí schlíple visely na ramena, řasenka jí pod očima namalovala černé stíny, tváře měla napuchlé a rty bledé.

Zašklebila se a po třech krocích se ocitla v jediném pokoji bytu. Ranní

šero dopadalo dovnitř oknem obráceným k severozápadu. Větve poseté

pupeny stále ještě umožňovaly výhled přes hřbitov na náměstí Öster

malmstorg.

Ve snaze dát se dohromady přejížděla pohledem po dobře známých

asvelkou péčí vybavených dvaceti dvou metrech čtverečních. Nalevo stála knihovna s přehrávačem, na kterém si před odchodem do Café Opera pouštěla první desku od Aviciiho, postel a kuchyňský kout. Nástěnky s máminými fotokolážemi, orientální koberec, co dostala od

táty, a křeslo od designéra Arneho Jacobsena, které si koupila v internetové aukci.

Mezi květináči s bílými orchidejemi ležely předražené videohry,

které koupila Gabrielovi a Tee. Uprostřed místnosti stál stojan na noty s písněmi do sboru na tento týden. Pověsila si na něj medaili z loňské

běžecké soutěže pro ženy jako připomínku toho, že má víc trénovat.

Snažila se to tam zútulnit.

Teď však něco bylo jinak. Obvyklý pocit bezpečí zmizel. Těkala

pohledem, chtěla zjistit proč. Zahleděla se na bíle pruhovaný závěs zakrývající přístěnek mezi postelí a kuchyňským koutem. Nebyly ty záhyby předtím jinak? Proč je látka půl metru nad parketami vyboulená?

Bez přemýšlení přistoupila k závěsu a odhrnula ho stranou.

Samozřejmě že tam nikdo nebyl. Jen běžné úklidové potřeby a žeh

licí prkno.

24

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 24


Ohnutá hadice vysavače mířila do pokoje.

Oddechla si a zakroutila hlavou nad svou představivostí. Ještě jednou si před vnitřním zrakem vyvolala vzpomínku na pronásledovatele. Jak zmizel za rohem, ten pocit, že je neustále nablízku, ale vždy mimo dosah.

Svlékla si šaty a pověsila je na své místo mezi ostatní oblečení do skříně. V kuchyňském koutu vzala vitaminovou tabletu a hodila ji do sklenice s vodou. Šum tablety jí připomněl fontánu. Osobu na lavičce, bleskový útok a krev, co zbarvila vodu do ruda. Rickarda, jak ji chytil za paži a slova: „Vi... vi...“

Poslední vteřina vědomí v jeho zraku, jako by pohled na ni byl to poslední, co si s sebou vzal.

Co chtěl říct?

Viděl jsem ho?

Rickarde. Přežiješ to?

Potlačila nutkání zavolat do nemocnice a zeptat se na něj. Uvědo

movala si, že by to bylo zbytečné. Ať to vypadá jakkoliv nemožně, musí

se pokusit usnout.

Vrátila se do koupelny, odklonila zrcadlo na skříňce, aby se na sebe nemusela dívat, a z kosmetické taštičky vytáhla půlku Oxazepamu.

Uklidňující léky většinou nebrala, ale toto je stav nouze.

Zajistila háček na dveřích, vysvlékla se a vlezla do sprchy. Otáčela

kohoutkem, dokud ji voda nepálila na kůži a pára ji nezahalila průsvit

ným oblakem.

Díky horku a proudu vody na těle začaly ze zmatku pocitů krysta

lizovat myšlenky.

To, co se stalo, bylo stejně nepochopitelné jako skutečné. Jako lékařka byla zvyklá přepínat mezi empatií a logikou, ale teď se cítila stejně

bezmocně jako pacienti, co se před ní občas zhroutili.

Byla svědkem pokusu o vraždu Rickarda Ekengårda.

25

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 25


Kdybych mu nezastavila krvácení a nezavolala záchranku tak rychle,

zemřel by, pomyslela si a vyplachovala si pěnu z vlasů.

Rickard. Co to do něj tak náhle vjelo, že se s ní chtěl potkat? Byl pro

stě jen opilý, nadržený, na cestě z hospody a chtěl zkusit, zda by s ním

šla domů?

Nathalie si vybavila večer v Riche před pár týdny. Seděla u baru a pila

víno, když se posadil vedle ní a pozdravil ji. Překvapilo ji to. Samozřej

mě že si všimla, jak po ni hází očkem od stolu, u kterého seděl se svými

hereckými kolegy, ale nikdy by ji nenapadlo, že by za ní přišel. Rozho

vor plynul, vyměňovali si běžná fakta a prokládali je žerty. Na rozdíl od

mnoha dalších mužů působil dojmem, že ho její odpovědi skutečně

zajímají. To ji potěšilo, uvolnila se. Ptal se na její rodinu, co obnáší práce psychiatričky, na sbor a rozvod (který ve většině případů nezmi

ňovala).

Hodiny ubíhaly. Když jim barman řekl, že budou zavírat, pozval ji

Rickard k sobě domů na láhev vyzrálého Amarone, kterou dostal od ředitele Činohry. Byl veselý a rozjařený, mluvil o hře, kterou zrovna zkoušel, a o blížícím se filmovém projektu.

Ale když se posadili na velkou koženou sedačku a přiťukli si vínem ru

bínové barvy, zvážněl. Řekl jí, že píše autobiografii a že hodlá všechno

odhalit.

Než se ho stihla zeptat, cože to chce odhalovat, naklonil se k ní a po

líbil ji. Jeho dlaň se začala sunout vzhůru a ona ho objala okolo krku. Milovali se několikrát.

Potom jí řekl, že je zvyklý spávat sám. Až do chvíle, kdy jí poslal

zprávu, si nenapsali.

Nathalie zastavila vodu. Z tepla a Oxazepamu se cítila unavená a otu

pělá. Pečlivě se osušila novým ručníkem od Ralpha Laurena, oblékla

si saténovou noční košilku a tři minuty si čistila zuby. Potom zhasla

všechny lampičky a přistoupila k oknu, aby zatáhla závěsy. Chvíli tam

26

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 26


stála s pohledem upřeným na hřbitov, kde na štěrkem vysypané cestičce

hopkali tři vrabčáci. Hroby se na okamžik zatočily a splynuly do jed

noho velkého šedého kamene.

Příšerná připomínka Adamovy smrti jí rezonovala v těle. Slova poli

cistů jí rozbila život na kousky a to, co sama onu noc prožila, se promě

nilo v neproniknutelnou temnotu, která v ní byla od té doby pohřbená.

Vyšetřování vraždy, kterého se účastnil i Frank jakožto čerstvě jme

novaný inspektor, nikam nevedlo. Věděli jen to, že Adam byl venku

pozdě do noci kvůli nějaké zakázce, ale jaké, to netušili. Saab, který sdí

lel s kolegou, stál na ulici Salagatan před kolegovým domem. Adam ho

ten večer použil a podle dohody také vrátil, nejspíš něco málo po jedenácté. Jelikož se žádné jiné vysvětlení nenabízelo, byl Adam nejspíše na

cestě do redakce Nových uppsalských novin. Nikdo netušil, co tam chtěl

uprostřed noci dělat, ale týden před tím přišel do redakce novin ano

nymní tip, a od té doby se choval divně.

Navzdory všem snahám policie se nikdy nepovedlo zjistit, na jaké

informaci to Adam pracoval. Jediným svědkem byl taxikář, co si o půlnoci udělal pauzu na cigárko a našel Adama ve fontáně.

Než taxikář vystoupil ze svého vozu, všiml si někoho, kdo běžel na

sever, k parkovišti u radnice. O deset vteřin později uslyšel startovat

auto. Nedokázal určit, co to bylo za auto, ani prchajícího blíže popsat. Potom přišel k fontáně, kde ve vodě plavalo Adamovo tělo.

Krev se kolem něj vznášela jako rudý mrak. Tělo bylo při příjezdu

sanitky stále ještě teplé, pokusy o oživení však nepřinesly žádný výsledek.

V té chvíli na ni dolehla ta hrůza.

Další obrazy, další bolest. Stála u okna a křečovitě svírala okenní rám.

Policie přišla s teorií loupežného přepadení, které se pachatelům vym

klo z rukou. Adamův fotoaparát a peněženka se totiž nenašly a v Upp

sale tehdy řádil násilnický gang z východní Evropy. Nathalie této verzi

27

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 27


nikdy neuvěřila. Toto přesvědčení vní ještě posílily Nevyřešené zločiny. Vpořadu se neobjevilo nic konkrétního, co by oficiální teorii popřelo, ale profesor, který tam působil jako poradce, byl toho názoru, že se vpřípadu vyskytla spousta nejasností. Po vysílání Nathalie vylezla na půdu anašla krabice sAdamovými věcmi. Ve chvíli, kdy zvedala víko první krabice, si to rozmyslela. Nikdy se do nich nepodívala. Po vraždě na to byla příliš smutná apozději, když už se smutek dal zvládnout, se bála toho, že by ji znovu přemohl. Policie navíc obsah krabic důkladně prohlédla.

Snad budou tentokrát úspěšnější. Možná už pachatele dopadli. Možná to Rickard přežije.

Adam. Rickard.

Deset let náhle nic neznamenalo.

Ve vybojovaném okamžiku odhodlání zatáhla závěsy adopotácela se do postele.

Donutila se zavřít oči. Ztratila vědomí aupadla do hlubokého spánku.

Opůl sedmé mobil na psacím stole zavibroval. Displej rozsvítila nová zpráva.

To jsem rád, že jsi dorazila domů v pořádku. Doufám, že se ti podařilo

usnout. Nezapomněla jsi, že ne? Tvůj přítel.

Zdálo se jí oAdamovi anic neslyšela.

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:31 Stránka 28


4

UPPSALA 2004

K

dyž dorazila domů, do bytu na ulici Gustava Kjellberga, byla zcela

vyčerpaná. Denní služba na psychiatrické ambulanci byl jeden

velký chaos. Od posouzení nedobrovolné hospitalizace psychotického

řidiče nákladních aut, co na ni čekal od rána, kdy převzala směnu, po registraci ženy z Alžírska se sebevražednými sklony, které bylo oznámeno rozhodnutí o vyhoštění, neměla přestávku déle než deset minut. Jelikož primář odjel na počítačový kurz, musela ho zastupovat a jako nedávná absolventka činit rozhodnutí daleko přesahující její kompetence. A aby toho nebylo málo, u oběda jí zavolala máma a poprosila ji, aby sepsala pozvánku na vernisáž blížící se výstavy jejích fotografií. Byť měla Nathalie tisíc důvodů proč říci ne, kývla na to. Vysvětlit mámě, že

nestíhá, by zabralo dvakrát tolik času.

Doufám, že Adam uvařil večeři, pomyslela si, když vycházela poslední

schody ke dvoupokojovému bytu ve třetím patře.

Překvapilo ji, když našla vstupní dveře zamčené. Copak Adam nejel

domů, jak jí slíbil, když spolu mluvili před odpolední vizitou?

Mrkla na hodinky. Pět minut po šesté. Měl být doma před víc než

hodinou.

29

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 29

4


Odemkla a vešla dovnitř. Na stole se povalovaly zbytky od snídaně.

Pod vlivem únavy a nízké hladiny krevního cukru nahlas zaklela. Ada

mův nedostatečný smysl pro pořádek ji rozčiloval ze všeho nejvíc.

Vyťukala jeho číslo, nadávka jí zněla v uších.

Nebral to. Ozvala se jen zdvořilá, předem nahraná zpráva, ve které ji

požádal, aby zavolala znovu, nebo kontaktovala redakci novin.

Sesbírala nádobí a utěrku zašpiněnou od marmelády hodila do prá

dla. Naštvaně si pomyslela, že Adam se určitě zabývá tím článkem o vý

chovném ústavu, který zmiňoval minulý týden. Nebo to je něco s tím uraženým hercem, co mu vyhrožoval v knihkupectví u Lundequistska. Nejspíš se v řadě neustále přibývajících Adamových úkolů objevil nějaký další – jeden důležitější než druhý, bez možnosti kterýkoliv z nich upřednostnit.

Adam měl ve zvyku pracovat přesčas. Poslední dobou se to stávalo

spíše pravidlem než výjimkou. Neustále měl na programu další rozhovory, články, na jejichž vydání se spěchalo, a příběhy, co měl napsat.

Dosud neprotestovala, ale začínala toho mít právě tak dost. Za hodinu měli vyrážet na večírek do kampusu. A slíbili ještě Louise, Håkanovi a dalším z jejich party, že předtím zajdou k Frankovi domů na skle

ničku. Jestli má vůbec stihnout sprchu a upravit se, nemá čas hrát si teď

na uklízečku a kuchařku.

Představila si Adama a přes to všechno se nedokázala neusmát.

Tomu, jak byl ambiciózní, jak chtěl každý den ukázat, že na to má, jak zuby nehty bojoval o to, aby se dočasné místo v Nových uppsalských novinách na podzim změnilo ve stálé. Věděla, že si Adam hluboko v sobě nese komplex z toho, že se Nathalie narodila do „lepší rodiny“, jak svým

ironickým způsobem říkával. Adam pocházel z prostých poměrů – jeho

maminka byla po třiceti letech práce pečovatelky v invalidním důchodu

a tatínek byl zaměstnán jako řidič vysokozdvižného vozíku u firmy vy

rábějící kávu. Její vlastní rodiče se sice jmenovali obyčejně Nilsonovi,

30

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 30


ale táta Victor byl uznávaným obchodníkem, vlastnil několik hotelů a často se objevoval v tisku ve spojitosti se svou politickou aktivitou ve věci rovnoprávnosti. Máma Sonja pocházela ze vznešené rodiny ze

stockholmského Östermalmu a třídní myšlení měla v krvi.

Nathalie vešla do koupelny a oblečení hodila do koše na prádlo.

Stáhla zásnubní prsten a vydrhla ho dezinfekcí na ruce, kterou si při

nesla domů z ambulance.

Sprchovala se teplou vodou a znovu si vzpomněla na Adama.

Zítra to bude devět měsíců, co se zasnoubili. Těšila se na svatbu a děti. Byl to pro ni samozřejmý osobní cíl. Často si představovala, jak budou

jejich děti vypadat, jak budou mluvit a pohybovat se. Touha po mateř

ství byla jako žár, jenž v ní každým dnem vzrůstal.

Brzy jí bude třicet pět. Už měla pomalu nejvyšší čas, ale chtěla, aby

datum svatby navrhl Adam. Možná na podzim, zadoufala a vmasí

rovala si do vlasů balzám. Když vyšla ze sprchy, zaslechla z chodby jeho

hlas: „Nathalie? Haló?“

I přes vodu v uších poznala, že je rozrušený.

Rychle se zabalila do ručníku a otevřela dveře. Střetla se s pohledem jeho hnědých očí a její pocit se potvrdil – něco se stalo.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Nic,“ zavrtěl hlavou a zouval si boty.

„Tak mi to řekni! Vždyť vidím, že se něco stalo.“

„Promiň, že jdu pozdě,“ řekl a podíval se na hodinky, co mu koupila k narozeninám.

Položila mu na tvář svou vlhkou dlaň, snažila se zachytit jeho pohled.

„Ale no tak, řekni mi to! Spěcháme.“

Rázně vešel do kuchyně. Přímo z krabice vypil zbytek jablečného džusu. Pak položil tetrapak na kuchyňskou linku a vážně se na ni zadíval.

31

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 31


„Dostala se ke mně jistá informace, proto jdu pozdě. Tentokrát to může být fakt něco...“

Osušil si ústa hřbetem ruky, přistoupil k ní o krok blíž a řekl s takovou vážností, jakou u něj ještě neviděla: „Nathalie, za tohle bych mohl dostat Velkou novinářskou cenu.“

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 32


5

STOCKHOLM,

PONDĚLÍ 28. DUBNA 2014

N

arůžovělá se prolnula s oranžovou a Nathalie ucítila na víčkách

teplo. Pomalu se probírala ze snu o Adamovi. Byl opravdovější než

ty v posledních letech. Slyšela jeho hlas, objímala ho, cítila jeho vůni,

chutnala jeho slaný pot. Vše v nelogické směsce působící jako ta nejpři

rozenější věc na světě.

V duši neexistuje čas, myslela si vždy, když prožívala scény z velmi

odlišných období svého života stejně intenzivně jako tehdy, když je za

žívala ve skutečnosti.

Adam. Byť se ho snažila uchovat v paměti, jeho obraz vybledl a na

hradily ho mučivé vzpomínky na Rickardovo přepadení. Nepříjemný

pocit neskutečna, se kterým usnula, se jí znovu zmocnil. Dusivé temno,

které nemohla a ani nechtěla pojmenovat.

Pozorovala bílý strop nad sebou a pohled jí utkvěl na trhlině v omítce

ve tvaru půlměsíce. Bolela ji hlava a noční košilka se jí lepila na zpo

cenou kůži. Tělo měla jako umrtvené a sílil v ní dojem, že se už nikdy

nedokáže zvednout.

33

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 33

5


Aby tomu ochromujícímu pocitu unikla, donutila se přehodit nohy přes okraj postele. Podívala se na radiobudík na nočním stolku. Pět minut po desáté.

Odvrávorala ke kuchyňskému koutu a vypila dvě sklenice pome

rančového džusu. Dodal jí dost energie na to, aby zvládla dojít k oknu.

Otevřela ho na pěticentimetrovou škvíru, kterou jí dovolila páčka. Tělo

jí ovanul čerstvý chladný vzduch a noční košilka se odlepila od těla.

Na trhu na náměstí se čile obchodovalo, jako by se nic nestalo. Napadlo ji, že to všechno byl jen zlý sen. Zvedla z psacího stolu mobil, aby si přečetla noviny Aftonbladet.

Zablikala na ni zpráva. Přišla v 6.32.

Možná ji poslal někdo z mužů, se kterými se seznámila?

Přečetla si ji. Čtyřikrát. Mobil jí ztěžkl v ruce. Do krve se jí vyplavil

adrenalin a zahnal únavu. Jednotlivá slova byla triviální, ale dohromady

avdané souvislosti vytvořila to nejhorší přání dobrého rána, co kdy dostala.

To jse m rád, že jsi dorazila domů v pořádku. Doufám, že se ti podařilo

usnout. Nezapomněla jsi, že ne ? Tvůj příte l.

Zašátrala po propisce, zapsala si číslo na reklamní leták obchodu Hemköp a zavolala na vyhledávání telefonních čísel. Dozvěděla se, že číslo patří k neregistrované předplacené kartě.

To jsi určitě ty. Ten, kdo mě sleduje.

Vzpomínky na všechny okamžiky, kdy spatřila svého pronásledo

vatele, se spojily ve film a ten se jí začal přehrávat před vnitřním zra

kem.

Jsi tu? Sledoval jsi mě včera?

Vrátila se k oknu. Přeletěla pohledem ulici, hřbitov a náměstí. Zele

nou bundu na sobě nikdo neměl a nezdálo se, že by ji někdo pozoroval.

34

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 34


Myšlenky se jí rozutekly. Až do včerejška se pronásledovatel obje

voval jen v Uppsale. Nikdo kromě Franka, Louise, mámy a táty o stock

holmském bytu nevěděl.

Sledoval jsi mě sem?

Každopádně to posunulo celé tohle šílenství na novou úroveň. Je roz

díl někoho pozorovat na domácí půdě a sledovat ho i na cestách.

Svaly okolo hrudního koše se jí stáhly. Naklonila se ke škvíře v okně

a znovu se nadechla. Pak pomalu vydechla a počítala přitom do tří, jak

vždy nařizovala pacientům s panickými záchvaty.

Vybavovala si, že ji z Karlova náměstí vezla domů policie. Podle toho,

co si pamatovala, je nikdo nesledoval, ale na druhou stranu – kdyby ano,

tak by si toho možná ani nevšimla.

Nebo jsi byl na náměstí, viděl jsi mě nastupovat do auta, došlo ti, že mě

vezou sem, a napsal jsi mi, až když jsem usnula?

Proč by jí jinak o půl sedmé ráno psal „doufám, že se ti podařilo

usnout“?

Znovu se zadívala na displej.

Nezapomněla jsi, že ne ? Tvůj příte l.

„Můj přítel rozhodně nejsi, ať už jsi kdokoliv,“ zamumlala.

Ještě jednou si vybavila svého pronásledovatele. Jeho vzhled byl

mlhavý a neurčitý; zelená bunda s kapucí, běžná stavba těla, úsporné

pohyby.

Mohl by to být ten samý člověk, co přepadl Rickarda?

Vyhledala v seznamu kontaktů Franka. Zvedl to po třetím zazvo

nění. Mluvil uštvaně a v pozadí se ozývalo hlučení lidských hlasů.

„Ahoj, to jsem já...“

„Výborně,“ prohlásil Frank. „Právě jsem ti chtěl zavolat a poprosit tě,

abys přišla, musím se tě zeptat na pár věcí.“

35

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 35


„Jistě,“ souhlasila. „Žije?“

Frank váhal s odpovědí.

„Tak ty jsi ještě neviděla zprávy? Ne, Nathalie, je mi líto, ale Rickard

Ekengård zemřel. I když zavolali dva nejlepší švédské specialisty na hrudní chirurgii a dali mu polovinu zásob stockholmské krevní banky, nešlo ho zachránit. Dozvěděl jsem se to před hodinou.“

Krev ve vodě se jí zableskla před očima a na sekundu zbarvila její byt

do ruda. Vrátila se ke škvíře v okně. Frank mluvil dál, aniž se ho musela ptát: „Žádného podezřelého jsme nezadrželi. Půltucet svědků viděl v blízkosti místa činu cyklistu ve tmavé bundě, v čepici i bez ní. Svědectví jsou jako obvykle neurčitá a protiřečí si. Nejde dokonce ani určit, zda šlo o muže, či ženu... Pár lidí slyšelo ‚úder‘ nebo ‚ránu‘, ale i v tomto

bodě se jejich výpovědi liší.“

Někdo ho znovu přerušil a Frank popuzeně odsekl: „Počkej chvíli, hned přijdu.“ Pak se jeho hlas znovu přiblížil k mikrofonu. „Chirurgové vyjmuli kulku. Ta je teď na cestě do Státní kriminalistické laboratoře. Snad poznají, z jaké zbraně byla vystřelena. Můžeš sem přijít?“

Nathalie těžce dosedla na okraj postele, v těle cítila tíhu a touhu vrá

tit se do snu.

„Samozřejmě,“ odpověděla. „Budu tam za půl hodiny.“

Ukončila hovor a otevřela aplikaci Aftonbladet. Velké titulky, fotografie Rickarda, zprávy o vraždě a herečtí kolegové vyjadřující soustrast. Udělalo se jí špatně.

Musí tu zprávu ukázat Frankovi, rozhodla se. Ať jsi kdokoliv, tohle jsi

přehnal.

Vysvlékla si noční košilku a natáhla si džíny a bílé bavlněné tričko.

Zhltla banán a hrst kešu oříšků. Všechno to spláchla hrnkem instantní

kávy a sklenicí aspirinu jako prevenci proti bolesti hlavy.

Navzdory běžným činnostem vše působilo hrozivě a cize.

36

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 36


Zavolala Gabrielovi na mobil, ale nezvedal to. Håkanův hlas byl sice

tím posledním, co chtěla slyšet, ale i tak navolila jeho číslo. Zněl pře

kvapeně a podrážděně. Prohlásil, že je na letišti v Göteborgu a nemá čas se s ní vybavovat. Spolkla svou hrdost a zeptala se na děti.

„Můžeš přece zavolat jim, jestli tě to zajímá?“ přerušil ji.

„Nikdo to nezvedá,“ odpověděla, byť měla rozhovor ukončit.

„Gabriel je na fotbalovém tréninku aTea peče s babičkou koláče.“

Z těch slov ji začalo pálit v očích. Zaťala zuby, řekla, že je vyzvedne v sedm, jak se domluvili, a ukončila hovor. Oblékla si koženou bundu

a nahlédla do kukátka. Nikdo tam nebyl. Pečlivě za sebou zamkla dveře

a sešla po schodech dolů.

Ve slunečních brýlích na ochranu proti ostrému dopolednímu světlu

kráčela po chodníku k ulici Karlavägen. Slunce hřálo, ale jeho teplo bylo

nespolehlivé a neslo v sobě ledový chlad zimy. Jakmile Nathalie vešla

do stínu budov, začala mrznout.

Na křižovatce prošla okolo kiosku, kde si často z náhlého popudu ku

povala zmrzlinu a sladkosti. Všechny titulní strany vykřikovaly obřími verzálkami:

RICKARD EKENGÅRD ZAVRAŽDĚN

NA KARLOVĚ NÁMĚSTÍ

Bezděčně se zahleděla na ulici před sebou a zavolala Louise.

„Cože? Děláš si srandu?“ vyhrkla Lousie, když jí Nathalie všechno vysypala.

Louise byla hovornější než obvykle, sama šla přes Karlovo náměstí dvě hodiny před vraždou po cestě domů z večírku. Byla sama a svědkem se tak dost dobře mohla stát i ona.

„To je šílené, Nathalie! A ze všech lidí zrovna Rickard Ekengård! Kdy jsi to šla k němu domů, to bylo teprve před dvěma týdny, ne?“

37

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 37


„Jo,“ povzdechla si Nathalie.

„Neuvěřitelné,“ prohlásila Louise. „Co máš teď v plánu? Nechceš

přijít ke mně?“

„Ne, musím na policii, za tátou a pak už jedu domů za dětmi.“ „To snad není možné!“ žasla Louise. „Můžu pro tebe něco udělat?

Můžu poprosit Franka, aby ti zavolal, jestli chceš...“

„Louise, už jsme se viděli. Vede vyšetřování. Za pět minut se s ním

mám sejít na Karlově náměstí.“

Několik sekund slyšela v mikrofonu jen Louisin dech.

„Ozvu se ti hned, jakmile to bude možné,“ dodala.

„Dobře, víš, že mi můžeš kdykoliv zavolat.“

Louisin hlas byl stále dotěrně zvědavý, ale dál se neptala. Nathalie si

uvědomila, že potřebuje alespoň hodinu času, než zavolá znovu.

Někdo za ní si odkašlal. Otočila se.

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 38


6

K

dyž si Nathalie všimla, že kašel vycházel z hrdla staršího pána se

dvěma bílými pudly, zastyděla se. Pán se na ni zkoumavě zadíval,

pak znovu zakašlal a zmizel v nejbližším vchodě. Popostrčila si brýle na

kořen nosu a přidala do kroku.

Na náměstí se to hemžilo lidmi. Okolí fontány bylo uzavřené a stejně

tak přechod u divadla Maxim. Před modrobílou páskou se shromáždili

staří i mladí zvědavci, diskutovali, ukazovali a práci policistů fotografo

vali mobilními telefony.

Proč lidi tak fascinují násilná úmrtí?

Štěbetání lidí se mísilo se šveholením ptáků a zvukem aut objíždějí

cích dokonale symetrické náměstí ve tvaru hvězdy.

Fontánu zastavili. Dva bíle oblečení technici stáli v holínkách ve

vodě a zkoumali dno. Čtyři novináři s nachystanými fotoaparáty a mik

rofony se pokoušeli upoutat pozornost policistů v uniformách. Na místě,

kde Nathalie vytáhla Rickarda ven, ležel tucet růží a tulipánů. Před

uzavírkou stály dvě policejní hlídky. V jednom z vozů vytušila na před

ním sedadle Frankovu siluetu. O třicet metrů dál stály dodávky televiz

ních stanic SVT aTV4.

Jsi tu taky?

39

001-304 Fontana_145x205 mm QXP 7.x 7.12.16 12:27 Stránka 39

6


Instinkt jí velel obrátit se a utéct pryč, ale nohy ji nesly vpřed. Za páskou na druhé straně fontány objevila muže v zeleném pršiplášti. Jako by ho tou myšlenkou přivolala. Zarazila se uprostřed kroku, strach ji udeřil do žaludku jako pěst.

Je to muž, tentokrát si tím byla jistá. Asi metr osmdesát vysoký. Krátké tmavé vlasy a světlé plátěné kalhoty.

Ne, to nejsi ty, pomyslela si.

Teď se díval přímo na ni.

Něco jí sevřelo střeva a zkroutilo je. Zadržela dech.

Vtom se muž otočil na podpatku a odešel směrem ke stanici metra u obchodního centra Fältöversten.

Ne, to nebyl on, rozhodla se a ochromení ji pustilo ze svého sevření. Když muž zmizel za skupinkou dětí se skateboardy, namířila



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist