načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Finanční analýza obchodních a státních organizací -- praktické příklady a použití - Miroslav Máče

Finanční analýza obchodních a státních organizací -- praktické příklady a použití

Elektronická kniha: Finanční analýza obchodních a státních organizací
Autor: Miroslav Máče
Podnázev: praktické příklady a použití

Příručka přibližuje soustavu ukazatelů, která představuje nejvýhodnější metodu souhrnných indexů hodnocení podniku. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  144
+
-
4,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2005
Počet stran: 155
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Účetnictví
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2006
ISBN: 80-247-1558-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka přibližuje soustavu ukazatelů, která představuje nejvýhodnější metodu souhrnných indexů hodnocení podniku.

Popis nakladatele

Úspěšný podnikatel, investor a manažer musí mít jasno v otázce kritéria výkonnosti podniku, způsobu jeho vyjádření a měření. Tato publikace není příručkou typu „podnikatelem snadno a rychle“, ale vychází z předpokladu, že smyslem existence firmy je tvorba bohatství. Tento axiom současné teorie financí důsledně respektuje jak v oblasti privátních tak i ve veřejných financích. Takto formuluje základní směr reformy veřejných financí v České republice. Kniha vychází z jediného kritéria hodnocení bohatství – čisté současné hodnoty, jehož aplikace v knize nevyžaduje žádnou úpravu dat stávajících účetních výkazů. Na základě tohoto kritéria buduje soustavu ukazatelů, v knize souhrnně vyjádřenou „výkazem tvorby bohatství“, která představuje nejvýhodnější metodu souhrnných indexů hodnocení podniku. (praktické příklady a použití)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miroslav Máče - další tituly autora:
 (e-book)
Účetnictví a finanční řízení Účetnictví a finanční řízení
 (e-book)
Platební styk -- klasický a elektronický Platební styk
 (e-book)
Finanční analýza investičních projektů -- praktické příklady a použití Finanční analýza investičních projektů
Platební styk -- klasický a elektronický Platební styk
Manažerské účetnictví veřejného sektoru Manažerské účetnictví veřejného sektoru
 
K elektronické knize "Finanční analýza obchodních a státních organizací -- praktické příklady a použití" doporučujeme také:
 (e-book)
Finanční analýza - 4. rozšířené vydání -- metody, ukazatele, využití v praxi Finanční analýza - 4. rozšířené vydání
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1. Základy účetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.1 Obecně uznávané účetní zásady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.2 Podvojné účetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

1.2.1 Akruární účetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.2.2 Účetnictví na základě příjmů a výdajů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.3 Kamerální a jednoduché účetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

2. Reprodukční proces firem a organizací . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.1 Výrobní podnik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.2 Obchodní podnik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.3 Státní organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

3. Ukazatelé finanční analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

3.1 Účetní výkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

3.1.1 Rozvaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

3.1.2 Výkaz zisku a ztráty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3.1.3 Přehled o peněžních tocích. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

3.2 Analýza absolutních ukazatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.3 Analýza poměrových ukazatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

3.3.1 Ukazatelé rentability . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

3.3.2 Ukazatelé likvidity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

3.3.3 Ukazatelé aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3.3.4 Ukazatelé zadluženosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

3.3.5 Ukazatelé kapitálového trhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

3.4 Analýza soustav ukazatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

4. Analýza výkonnosti firmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

4.1 Teorie hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

4.1.1 Časová hodnota peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

4.1.2 Čistá současná hodnota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

4.2 Kritérium výkonnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

4.2.1 Vyhodnocení současné hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

4.2.2 Ukazatel výkonnosti vlastního kapitálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

4.2.3 Ekonomická přidaná hodnota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

4.2.4 Total faktor produktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

4.2.5 Čistá současná hodnota růstových příležitostí . . . . . . . . . . . . . 60

5. Pyramidová soustava ukazatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

5.1 Analýza soustavy ukazatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

5.2 Analýza krátkodobé výkonnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

5.2.1 Tvorba EBIT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70


5.2.2 Dělení EBIT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

5.3 Analýza dlouhodobé výkonnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

5.3.1 Odhad alternativního nákladu na vlastní kapitál . . . . . . . . . . . . 81

5.4 Finanční rovnováha organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

5.4.1 Finanční rovnováha z rozvahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

5.4.2 Finanční rovnováha z rozvahové položky . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

6. Hodnocení výkonnosti organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

6.1 Soustava ukazatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

6.2 Balanced scorecard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

6.3 Případové studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

6.3.1 Obchodní organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

6.3.2 Státní organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

7. Manažerské účetnictví státní organizace . . . . . . . . . . . . . 123

7.1 Vymezení manažerského účetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

7.2 Subjekty manažerského účetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

7.2.1 Organizační složka státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

7.2.2 Příspěvková organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

7.2.3 Státní fond . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

7.2.4 Státní podnik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

7.2.5 Zvláštní státní organizace zřízená zákonem . . . . . . . . . . . . . . 128

7.2.6 Soukromoprávní subjekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

7.3 Transformace účetních výkazů státní organizace . . . . . . . . 129

7.3.1 Výkazy státního fondu za rok 2003 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

7.3.2 Výkazy státního fondu za rok 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

7.3.3 Proformy výkazů státního fondu na rok 2005 – 2006 . . . . . . . . . 142

8. Státní pokladna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

8.1 Klíčové přínosy zavedení systému státní pokladny . . . . . . . 150

8.2 Twinningová dohoda o systému státní pokladny ČR . . . . . . 151

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155


Předmluva

7

Předmluva

O finanční analýze bylo sepsáno již mnoho kvalitních pojednání. Tato

kniha není pouhým přehledem metod finanční analýzy, ale novým přístu

pem, který chce sjednotit hodnocení výkonnosti jak privátních, tak i stát

ních organizací. Motivem sepsání nebyla touha ukázat se na knižním trhu,

ale poukázat na řešení problémů, se kterými jsem se jako státní úředník

denně potkával. Tímto problémem je udržení veřejného sektoru ve stávají

cím rozsahu. Předlohou tohoto textu byla kniha Inky Neumaierové a Ivana

Neumaiera: Výkonnost a tržní hodnota firmy (Grada Publishing, 2002).

Přestože jádrem knihy je pyramidový rozklad kritéria čisté současné hod

noty na základě ekonomické přidané hodnoty, musel jsem před tuto kapi

tolu předřadit některé další kapitoly, které vysvětlují řešenou problematiku.

Vzhledem k tomu, že pyramidová ukazatelová soustava vyžaduje akruární

účetní systém, v prvních dvou kapitolách vysvětluji jeho podstatu a jeho

přednosti. Tento výklad je nezbytný k pochopení účetních výkazů v ka

pitole třetí (Ukazatelé finanční analýzy) a pojetí manažerského účetnictví

v kapitole sedmé (Manažerské účetnictví státní organizace). Kapitola třetí

(Ukazatelé finanční analýzy) je přehledovou kapitolou, nezbytnou pro

pochopení analýzy krátkodobé výkonnosti v kapitole páté (Pyramidová

soustava ukazatelů). Kapitola čtvrtá (Analýza výkonnosti firmy) je úvodní

kapitolou kapitoly páté (Pyramidová soustava ukazatelů). Poslední kapi

tolou je kapitola osmá (Státní pokladna), kde zdůvodňuji, proč jsem se

věnoval problematice finanční analýzy státních organizací.

Kniha pojednává o finanční analýze státních organizací, ale její podstatná

část je věnována finanční analýze firem. Se státní organizací se setkáme až na

konci kapitoly šesté (Hodnocení výkonnosti organizace). Pro čtenáře, kterého

pouze zajímá problematika hodnocení výkonnosti firmy, zde kniha končí.

Kapitoly, které jsou zcela původní:

– hodnocení výkonnosti organizace – státní organizace,

– manažerské účetnictví státní organizace.

Méně známá jsou témata následujících kapitol:

– analýza výkonnosti firmy,

– pyramidová soustava ukazatelů,

– státní pokladna.


Finanční analýza obchodních a státních organizací

8

Ostatní témata (obecně známá) jsou použita pro vysvětlení výše uvedených

témat:

– základy účetnictví,

– reprodukční proces firem a organizací,

– ukazatelé finanční analýzy.

Kniha obsahuje 101 vzorců a jejich odvození, 53 tabulek a 18 obrázků,

přesto není plná teorie a praxe. Předkládaná publikace je trochu náročnější,

nicméně může být přínosem i pro vás.

autor


Základy účetnictví

9

1. Základy účetnictví 1.1 Obecně uznávané účetní zásady Účetnictví je realizováno jako součást činností, odehrávajících se v jednoznačně vymezené specifické hospodářské entitě, v podniku. Podnikem rozumíme soustředění věcí, práv a břemen, jako celek vytvářející určitý specifický organismus, který zdravě prospívá na základě dosahovaných výkonů a dále roste, ale případně také „onemocní“ a zajde. Podnik je daným účetním systémem nejen popisován, ale na základě výstupů účetnictví, tj. údajů z účetních výkazů, je také hodnocen. Proto je zcela logický požadavek, obecně na účetnictví kladený, zachycovat skutečnosti hospodářského života daného podniku řádným způsobem. Splnění takového požadavku nutně vyžaduje přijetí určité konvence platné pro veškeré účtující subjekty, konvence určující „rámec prostoru“, ve kterém se účetní zobrazení ekonomických aktiv podniků bude odehrávat tak, aby byla zachována nezbytná míra jednotnosti ve vytváření účetního obrazu hospodářské skutečnosti. Konvence pro účtující subjekty v obecné rovině nejčastěji prezentujeme v podobě obecně uznávaných účetních zásad. Obecně uznávané účetní zásady (principy) lze rozdělit na významnější předpoklady, jejichž nedodržení by zásadním způsobem měnilo kvalitu zobrazení skutečnosti v účetnictví, a na zásady (principy v užším smyslu), které usměrňují zpracování údajů v účetnictví od vstupu až ke konečné podobě účetních výkazů. Skupina předpokladů stanoví podmínky, které chceme považovat za splněné, aby účetnictví správně plnilo svoji informační funkci. K předpokladům můžeme zařadit: I. celek, o němž má být účtováno, je přesně vymezen, a hospodářsky

oddělen od jeho vlastníků (-> účetní jednotka), II. aktivity účetní jednotky směřující k zajištění její činnosti nezmě

něně i v letech nejblíže příštích (-> podnik je a zůstane i nadále

„v chodu“), III. do účetnictví vstupují všechny údaje, jeho výsledky měření vyjádřené

v peněžních jednotkách, jejichž kupní síla se nemění (-> stálá jednotka

měření),


Finanční analýza obchodních a státních organizací

10 IV. finančně-majetková situace (majetek, dluhy a vlastní kapitál) a výsle

dek hospodaření (důchod, přínos, zisk, či újma, ztráta) jsou z účetnictví

odvozovány v pravidelných časových intervalech (-> informace za

jednotlivé účetní období).

Účetnictví podniku lze úspěšně organizovat a vést jen za předpokladu, že jsou přesně vymezeny hranice, oddělující podnik (jeho majetek, dluhy a vlastní kapitál) od okolí podniku (včetně vlastníků). Tento předpoklad není v případě státních organizací zcela vždy splněn. Účetním obdobím je 12 po sobě jdoucích měsíců, přičemž jednotlivá účetní období jsou pojímána jako nezávislá, tj. jsou zachycovány všechny skutečnosti související s daným účetním obdobím a nejsou směšovány události různých období. Předpokládá se nepřetržitý provoz firmy (instituce) v po sobě následujících obdobích. Účetnictví vychází z pěti základních zásad (principů, axiomů): 1. Zásada reálného zobrazení, která přikazuje věrnost obrazu reprodukč

ního procesu. 2. Zásada bilanční kontinuity čili návaznost zobrazení v čase. 3. Zásada stálosti metod, tzn. postupů účtování, oceňování majetku, odpi

sování. 4. Zásada opatrnosti, tj. nepřipouští se nadhodnocování majetku a výnosů

a podhodnocování závazků a nákladů. 5. Zásada nekompenzovatelnosti, tj. nemožnosti kompenzovat náklady

a výnosy či pohledávky a závazky a účtovat pouze o jejich rozdílu. 1.2 Podvojné účetnictví Předmětem prakticky provozovaného účetnictví je zpracování všech transakcí, které vyjadřují jakékoliv podnikové hospodářské aktivity, pokud je lze racionálním způsobem kvantifikovat, a pokud splňují znaky příslušnosti k určité účetní kategorii, metodikou a způsoby normativně stanovenými. Pro účetní zobrazování transakcí je nezbytné stanovit základní prvky, tedy samostatně sledované složky podniku, označované jako „hmotné nositele jeho hospodářské činnosti“. Identifikace, tj. určení jednotlivého hmotného nositele hospodářské činnosti, má vycházet především z pozice uživatele účetních údajů. Samostatně se v účetnictví budou zobrazovat takové prvky podnikové struktury, které jsou chápány jako příčiny (pří


Základy účetnictví

11

padně důsledky) změn obrazu této struktury v daném systému za uplynulý

časový interval.

Podnik uvažujeme jako soubor hmotného majetku a práv, jimiž je možno

podle podnikatelského záměru disponovat, s cílem zvýšit bohatství (jeho

hodnotově vyjádřený objem). Označme ho jako M. Soubor M nevznikl

aktem stvoření z ničeho, ale postupně tak, jakou měrou byly pro jeho

budování užity zdroje financování, jejich celek označme jako soubor F.

Proces aktivní podnikové činnosti se může uskutečňovat jen tehdy, jsou-li

k dispozici (jako součást souboru M) finanční prostředky k obstarání

nových produkčních činitelů, nezbytně však (jako součást souboru F)

musí podnik mít i použité zdroje financování, zdroje krytí těchto pro

středků. V podniku se veškerá aktivita uskutečňuje jak v podobě hmot

ných toků (operace v souboru M), tak i v podobě finančních toků (operace

v souboru F).

Prvky souboru M zná účetnictví jako podniková aktiva: Ocenitelný maje

tek nebo ocenitelná práva, jimiž je podnik oprávněn na základě minulých

transakcí plně disponovat a očekává od nich budoucí zvýšení svého eko

nomického prospěchu (užitku) v podobě pravděpodobného toku peněz

nebo peněžních ekvivalentů do podniku.

Prvky souboru F zná účetnictví jako podnikové kapitály, neboli pasiva:

Ocenitelná břemena, která podnik na základě minulých transakcí nese

a plně odpovídá za jejich snížení; v budoucnosti bude ekonomický pro

spěch právě jejich snižováním zmenšen, nejčastěji vysoce pravděpodob

ným odtokem peněz nebo peněžních ekvivalentů z podniku.

Kritériem, které dovoluje identifikovat jednotlivé části aktiv tak, aby k nim

mohla být přijímána odpovídající rozhodnutí, je způsob využití dané části

aktiv pro budoucí ekonomický prospěch: Podle tohoto kritéria odlišíme

části souboru, u nichž je využití pro budoucí prospěch okamžité, resp. za

krátký časový úsek, od těch částí, u nichž je využití pro budoucí prospěch

možné jen dlouhodobě, tedy přínos k prospěchu podniku nebude oka

mžitě nebo v krátkém časovém úseku roven celému potenciálu těchto částí.

Z praktických důvodů se kritériem pro identifikaci z tohoto hlediska stal

časový interval, za který se obvykle zjišťují základní finanční determinanty

podniku; je to původně doba výrobního cyklu v zemědělství, tj. jeden rok

(dvanáct po sobě jdoucích měsíců). Tyto prvky aktiv, které budou (skutečně

nebo potenciálně) v časovém úseku jednoho roku zcela využity (spotře

bovány) pro ekonomický prospěch podniku, označíme jako krátkodobá


Finanční analýza obchodních a státních organizací

12 (oběžná) aktiva. Ty prvky, které budou zcela využity (spotřebovány) pro ekonomický prospěch podniku, v časovém úseku delším než jeden rok, označíme jako dlouhodobá (vázaná) aktiva. Obdobně můžeme takovéto časové kritérium uplatnit u cizího kapitálu. Vlastní kapitál se vždy považuje za dlouhodobé (stálé) břemeno. Aktiva lze tedy vnitřně rozdělit na: 1. majetek dlouhodobě užitečný (dlouhodobě vázaná aktiva) a 2. majetek krátkodobě užitečný (oběžná, krátkodobě vázaná aktiva, pří

padně aktiva volná – platební prostředky). V pasivech můžeme samostatně uvádět: 1. kapitál vlastní (stálý zdroj financování), 2. dlouhodobé dluhy (stálý zdroj financování), 3. krátkodobé dluhy (jako přechodné zdroje financování). Podnik, který setrvává ve svých dosavadních aktivitách a bude v nich i v dohledné budoucnosti pokračovat neustále obnovuje rovnováhu majetkových prvků (aktiv) a kapitálových prvků (pasiv). Tato rovnováha nachází svůj formální výraz v základní zjednodušené podobě bilanční rovnice:

,

kde: c(m

i

) představuje funkci ocenění i-té položky množiny M aktiv,

c(f

j

) je funkcí ocenění j-té položky množiny F pasiv

Aby žádné zobrazení v účetnictví předpokládanou rovnováhu aktiv a pasiv nezměnilo, musí zobrazující operace mít povahu algebraických přípustných úprav bilanční rovnice. To znamená, že transakce všech druhů budou zobrazeny pouze operacemi, které můžeme rozdělit do čtyř typů: 1. operace zvyšující bilanční sumu v aktivech i v pasivech, 2. operace snižuje bilanční sumu v aktivech i v pasivech, 3. operace mění složení aktiv a pasiv se nedotýká, 4. operace mění složení pasiv a aktiv se nedotýká. Pokud u transakcí, zobrazovaných operacemi výše uvedených čtyř typů, nedochází ke změně velikosti (objemu) vlastního kapitálu v pasivech, jedná se o tzv. nepůsobivé operace. To znamená, že z jejich zobrazení v účetnictví není odvozen výsledek (zisk, ztráta) hospodářského období. Jen


Základy účetnictví

13

takové transakce, jejichž zobrazující operace mění výši vlastního kapitálu,

mohou být přímo spojeni s údaji, z nichž lze odvodit výsledek hospodaření.

Tím není řečeno, že všechny transakce zobrazené operacemi, které mění

výši vlastního kapitálu, jsou spojeny s výsledkem hospodaření. Ze všech

takovýchto transakcí musíme vyloučit transakce měnící výši vlastního

kapitálu přímými vklady nebo výběry vlastníků (vkladem nového kapi

tálu se objem vlastního kapitálu zvyšuje, ale nejde o spojení s výsledkem,

obdobně výběr z kapitálu tento objem snižuje bez spojení s výsledkem).

Zbývající transakce, které výši vlastního kapitálu mění, a současně nejsou

přímým vkladem nebo výběrem ze strany vlastníků. Takovéto transakce

jsou zobrazovány v účetnictví tzv. působivými operacemi.

Pokud zobrazující působivé operace zvyšují vlastní kapitál, jde o výnosy,

neboli „hrubý zisk“, pokud taková operace vlastní kapitál snižuje, jedná se

o náklady (výsledkové, uplatněné náklady), neboli o „hrubou ztrátu“.

1.2.1 Akruární účetnictví

Historicky vzato je účetnictví (a tudíž i výkazy na něj navazující) schopno

podat relativně spolehlivý a přesný obraz o stavu a pohybu peněžních

(nominálních) jednotek, užitých ve směných transakcích, které se v dané

jednotce uskutečnily ve vykazovaném časovém intervalu. Veškeré záznamy

na počátku existence moderního účetnictví byly záznamy o pohybu peněz

u obchodníka se zbožím: Penězi se transakce začínaly a jimi řetěz trans

akcí také končil a bylo možno jednoznačně určit, jakého bylo dosaženo

výsledku (na transakci vydal méně peněz, než kolik jich přijal se ziskem,

v opačném případě ztrátou). Teprve sílící a zákonně prosazované poža

davky na vykazování celkové situace a dosažených výsledků jednotlivých

firem k určitému datu dávají vzniknout fenoménu, který jsme zvyklí ozna

čovat jako růstová (akruární) základna zobrazování, tj. účtují se (a vyka

zují) nejen skutečné proudy peněžních výdajů a příjmů, ale také potenciální

proudy nárokovaných plateb penězi (náklad) a nárokovaných příjmů peněz

(výnos) proto, aby mohl být k určitému datu vyčíslen odhadovaný výsledek

z nároků vedle dosaženého výsledku ze skutečných proudů peněz.

Každý ryze peněžní přístup k obsahu účetních záznamů a výkazů účetní

závěrky musí nutně vést ke konstatování, že nemůžeme dobře vyčíslit

výsledek, který není dosud přeměněn ve skutečnou diferenci mezi (defini

tivním) příjmem peněz a odpovídajícím (definitivním) peněžním výdajem.

To je možné až v okamžiku faktického ukončení všech podnikových aktivit

při jeho likvidaci, v tzv. totálním výsledku.


Finanční analýza obchodních a státních organizací

14

Proto byl přijat přístup, jímž je totální výsledek zpětně rozkládán do

jednotlivých období vykazování podle uskutečněného prodeje výkonů

(růstová, spojitá báze), a nikoliv podle objektivně uskutečněných příjmů

a výdajů peněz (nespojitá báze). Neustále se vypořádáváme s problémem

jak dojít „nazpět“ od neznámé budoucnosti, v níž leží okamžik definitiv

ního ukončení všech transakcí, tedy i existence podniku samého, a kdy

teprve může být bez problému vyčíslen tzv. totální zisk (ztráta) v penězích,

každoročně nějakým – pokud možno objektivním – způsobem ke stano

vení velikosti zisku (ztráty) za uplynulé období. Zcela korektní výsledek

jsme schopni objektivně vyčíslit v penězích až v momentu, kdy jsou již

všechny abstraktní finanční toky (tj. náklady a výnosy) přeměněny na

příjmy a výdaje peněz.

Existuje více cest jak čistě početně teoretický výsledek celé doby exis

tence podniku rozdělit „zpětně“ na jednotlivé hospodářské roky. Můžeme

např. uvedený výsledek rozdělit na všechna období rovnoměrně. Postu

pem času však přednost získalo rozdělování podle uskutečněných obratů

(prodej výkonů) jakožto objektivního měřítka „zásluhy“ jednotlivých roků

o dosažený výsledek. Lze tedy poměrně nenáročným početním postupem

vždy zjistit velikost tržeb v daném období za příslušné množství proda

ných výkonů. Budeme dál předpokládat, že se nárokové příjmy z tržeb –

výnosy opravdu stanou příjmy v penězích. Pak pro co největší přiblížení

se k podílu na celkovém výsledku musíme s příslušně vymezenými výnosy

porovnat i určitou výši celkových peněžních výdajů. Ale znovu je tu potíž:

Peněžní výdaje každého jednotlivého období objektivně z velké části nebo

vůbec nesouvisí se spotřebou výrobních činitelů v prodaných výkonech.

Musíme tedy pro toto porovnání použít veličinu obdobně abstraktní jako

nárokované příjmy, ale ve své podstatě „opačného“ charakteru. Takovou

veličinou jsou náklady (započitatelné uskutečněné výdaje, nebo závazek

uskutečnění výdajů peněz).

Rozdělujeme tak neznámý totální výsledek podniku (za celou dobu jeho

existence) mezi jednotlivé hospodářské roky předem v podobě známých

a vypočitatelných částek nárokovaných příjmů (výnosy) snížených o známé

a vyčíslitelné částky započitatelných výdajů, závazků k peněžní úhradě

(náklady, přesněji výsledkové náklady). Poměřením výnosů a nákladů

za uzavíraný hospodářský rok tak zjišťujeme užitek nebo škodu, která

v podobě zisku nebo ztráty v daném roce nastala.

Tento způsob vymezení období pro odvozování výsledku je označován

jako spojitý (akruární) systém (koncept) klasifikace účtů. Umožňuje


Základy účetnictví

15

zkracovat časový interval pro vyčíslení výsledku hospodaření na dobu nekonečně malou; matematicky je veličina výsledku v takové soustavě účtů spojitou funkcí času. Systémy v současné době v podnikové praxi fungující zobrazují vesměs transakce příčinně. 1.2.2 Účetnictví na základě příjmů a výdajů Soustava účtů, která jako působivé transakce (resp. jako transakce zobrazující účetní operace) chápe výhradně peněžní příjmy a peněžní výdaje daného období, se označuje jako nespojité (důsledkové) účetnictví. Systémové znaky soustavy peněžních příjmů a výdajů jsou následující: 1. Neužívají se výnosy a náklady. 2. Dodržování bilančního principu není zajišťováno běžným účtováním

transakcí, ale pouze intervalově s využitím inventarizace.

3. Periodické zjišťování skutečného stavu majetku a dluhů (inventarizace)

jako jediné možnosti vyčíslení výsledku hospodaření, který by byl svým

obsahem ekvivalentní výsledku ve spojitých (akruárních) soustavách. 4. Výsledek hospodářského období je odvozován primárně na bázi zazna

menaných peněžních důsledků uskutečněných transakcí (příjmy, výdaje

peněz). Výsledek hospodářského období je v této soustavě odvozen

porovnáním příjmů peněz dosažených v období a (většinou zobec

něných) výdajů peněz stejného období. Nespojité systémy (ne-akruární) zachycují transakce státních organizací důsledkově (nespojitě). V těchto soustavách je v zásadě nemožné zkracovat časový interval pro vyčíslení výsledku hospodaření na dobu teoreticky nekonečně malou; matematicky veličina výsledku v takové soustavě není spojitou funkcí času. V těchto soustavách se výsledek odvozuje z uskutečněných peněžních toků (peněžních příjmů a peněžních výdajů) daného období. Uvedené toky jsou důsledkem již uskutečněných transakcí a pro jejich zahrnutí do výsledku hospodaření v dané soustavě je rozhodující pouze to, že se v daném období uskutečnily. Takovému přístupu se do jisté míry blíží (nikoli však totálně) některé redukované soustavy účtů na bázi operací příjmů a výdajů (např. jednoduché účetnictví jako redukovaný podvojný systém).

+


Finanční analýza obchodních a státních organizací

16

1.3 Kamerální a jednoduché účetnictví

Jako samostatné, relativně odlišné co do systémové konstrukce, používa

ných metodických prostředků a zčásti i specializovaného zaměření, existo

vala a v některých zemích ještě existuje vedle podvojného účetnictví také

soustava kamerálního účetnictví a soustava jednoduchého účetnictví.

Ve stručnosti můžeme kamerální účetnictví charakterizovat jako sou

stavu, která v původní podobě sleduje pouze peněžní toky, tedy příjmy

a výdaje peněz v návaznosti na přesné dispozice pro jejich vydání i příjmy

v podobě rozpočtu. Ať už je původ kamerálního účetnictví jakýkoli, jeho

podstata jej předurčuje k zobrazování peněžního hospodářství těch celků,

které nejsou zaměřeny na výdělek (zisk), ale které podle určitého plánu,

rozpočtu, přijímají peníze ze stanovených zdrojů a vydávají je na stano

vené účely. Ideální rozpočtové hospodaření má skončit jako vyrovnané,

tedy objem přijatých peněz má být opět celý vydán. Srovnáním příjmových

předpisů a výdajových předpisů zjistíme výsledek hospodaření (rozpoč

tový přebytek nebo schodek). Připojením rozdílu (zvětšení nebo zmen

šení) ve věcném jmění na základě inventury k tomuto výsledku dostáváme

výsledek celkového hospodaření.

Jednoduchým (obecným) účetnictvím rozumíme soustavu, která v hos

podářství daného celku (podniku) účetně eviduje jen některé operace,

principiálně neužívá bilance, tedy ani kategorii aktiv a pasiv, tím méně

vlastního kapitálu, tudíž nepracuje ani s porovnáním výnosů a nákladů

daného období pro zjištění výsledku hospodaření. Dominujícími složkami

(účetními kategoriemi) jednoduchého účetnictví jsou pohledávky a dluhy,

stav a pohyb peněžních prostředků a (inventarizací periodicky zjišťovaný)

stav rozdílu majetku celkem a dluhů celkem.

Jednoduché účetnictví se od počátku potýkalo s řadou metodických nedo

statků, které byly různým způsobem řešeny; nikdy však nebyl vyřešen

základní nedostatek této soustavy, omezená schopnost úplného zachy

cování hospodářských aktivit. Na druhé straně však jde o účetnictví, ve

kterém jsou používány ty základní prvky účetního zaznamenávání hos

podářských skutečností, které ztělesňují ověřitelnost, průkaznou podobu

záznamů. Proto v podmínkách malých podniků plnilo jednoduché účetnic

tví úspěšně funkci především informačního podkladu pro daňové účely.


Reprodukční proces firem a organizací

17

2. Reprodukční proces firem

a organizací

Vzhledem k cíli této publikace, použít stejné metody finanční analýzy jak

pro hodnocení firmy, tak i pro hodnocení státní organizace, je nezbytné

převést účetní výkazy nespojitého účetnictví do účetních výkazů spojitého

(akruárního) účetnictví. Z tohoto důvodu je nutné nalézt stejný účetní

model pro výrobní podnik, obchodní a státní organizaci. Z důvodu

pochopení kategorie nákladů a výnosů bude veden oproti předchozí kapi

tole zcela jiný výklad.

2.1 Výrobní podnik

Charakteristickým rysem výrobního podniku je sama výrova. Ta potře

buje nejméně tři druhy majetku: Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek

(majetek dlouhodobě užitečný), materiál a peníze (majetek krátkodobě

užitečný). Majetek se ve výrobním procesu postupně spotřebovává (nebo

jen opotřebovává) a transformuje se do výrobku ve formě nákladů. Hotové

výrobky se převádějí na sklad a prodávají se. Tím vznikají pohledávky za

zákazníky, kteří je uhrazují na vkladový účet podniku, čímž se uzavírá

jeden cyklus koloběhu. Rozdíl mezi cenou, za kterou podnik své výrobky

prodal a vlastními náklady na jejich výrobu je jeho výsledek hospodaření,

zisk nebo ztráta. Získané peněžní prostředky použije podnik, po splnění

odvodových povinností a dalších závazků (ke svým zaměstnancům, k do

davatelům aj.), na doplnění zásob, na obnovu dlouhodobého hmotného

a nehmotného majetku, na jeho rozšíření atd. Schéma tohoto koloběhu je

uvedeno na obr. 1.

2.2 Obchodní podnik

Jádrem činnosti obchodního podniku je nákup, skladování a prodej zboží,

tj. výrobků určených k prodeji zákazníkům v nezměněné formě. Tržby,

jichž podnik dosáhne prodejem zboží, se použijí na doplnění zásob zboží

a na úhradu nákladů na oběh zboží. Zbytek představuje zisk. Obr. 2 je

ukázkou tohoto koloběhu majetku v obchodním podniku.

2.3 Státní organizace

Důvodem existence státní organizace je plnění služeb (koupě investice)

pro veřejnost (daňové poplatníky). Tato služba spotřebovává jak dlouho


Finanční analýza obchodních a státních organizací

18

Materiál

Náklady

na

výrobu

Prodej

hotových

výrobků

zisk

Vlastní

náklady

Dlouhodobý

majetek

Výroba Výrobky

Výsledek

hospodaření

Základní

kapitál

Peněžní

prostředky

Pořízení vstupů

tržby

Obr. 1 Koloběh majetku ve výrobním podniku

Obr. 2 Koloběh majetku v obchodním podniku

Výsledek

hospodaření

Prodané zboží v ceně pořízení

Materiál

Prodej

Zisk

Dlouhodobý

majetek

Náklady

na oběh

Základní

kapitál

Peněžní

prostředky

Pořízení vstupů

Tržby

Zboží




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist