načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Finančněprávní nástroje - Tomáš Sejkora

Finančněprávní nástroje
-11%
sleva

Kniha: Finančněprávní nástroje
Autor:

Boje proti únikům na dani z přidané hodnoty v prostoru Evropské unie
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  290 Kč 258
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Leges
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 201709
Počet stran: 223
Rozměr: 207,0x148,0x14,0 mm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Hmotnost: 0,281kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7502-226-4
EAN: 9788075022264
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Monografie provádí komplexní analýzu problematiky daňových úniků v oblasti daně z přidané hodnoty. Srovnává českou právní úpravu s právem Evropské unie a vybraných členských států.

Autor rozebírá jednotlivé termíny, se kterými se setkáváme z důvodu roztříštěnosti terminologie související s daňovými úniky (např. daňové podvody, zkrácení daně), klasifikuje daňové úniky a také analyzuje jednotlivá opatření k potírání daňových úniků, které rozeznává unijní právo. Dále zkoumá rozhodnutí Soudního dvora EU a závěry právní vědy a nalezené závěry zevšeobecňuje s poukazem na možná úskalí jejich aplikace v českém prostředí.

Monografie tak poskytuje ucelený pohled na terminologii daňových úniků v oblasti daně z přidané hodnoty a rozbor právních nástrojů unijního práva sloužících jejich potírání včetně hodnocení jednotlivých aspektů této problematiky s cílem nalézt tzv. best-practice treatment.

Kniha je určena nejen odborné právnické veřejnosti, ale i orgánům veřejné moci a jednotlivcům, na něž dopadá regulace daně z přidané hodnoty.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

127

4.2 Zneužití práva

11/2010-94, primárně se věnující zastřeným právním úkonům.

543

Mimo jiné je tato věc

věnována také vzájemnému vztahu zastřeného právního jednání a zneužití práva, kdy

bylo shledáno, že: „zneužití práva je ve své podstatě nepsaným obecným principemprávním, který se normativně projevuje rovněž v právu veřejném“

544

, kdy správce daně nemá

možnost libovolně rozhodnout, zdali aplikovat zákaz zneužití práva, nebo vycházet ze

skutečného obsahu disimulovaného právního jednání namísto jednání simulovaného,

protože zákaz zneužití práva má být aplikován zcela výjimečně, a to pokud neníaplikovatelné žádné jiné ustanovení zákona.

545

Z  výše uvedených závěrů rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu ČR lze tudíž dovodit, že i v judikatuře je zákaz zneužití práva chápán jako zcela výjimečněaplikovatelný institut, k jehož užití by mělo být přikročeno pouze za předpokladu, žezneužívající jednání je v rozporu s účelem zákona, avšak pouze za podmínky, že toto jednání nemá žádné jiné objektivní vysvětlení než získání daňové výhody. Aplikace principu zákazu zneužití práva, jak byl konstruován judikaturou v  daňovém právu, tak slouží především tam, kde neexistuje pozitivněprávní zakotvení obecného ustanovení proti vyhýbání se daňové povinnosti.

546

Na druhou stranu tento soud obezřetně nenechává

široký prostor pro diskreční pravomoc správce daně pro aplikaci této zásady, když se

vyslovuje pro přednostní aplikaci jazykového výkladu před výkladem teleologickým,

což ovšem nepovažuji za vhodné ve světle interpretačních normativ Soudního dvora

Evropské unie v  oblasti daně z  přidané hodnoty, který preferuje vedle systematického

výklad teleologický.

547

4.3 „Ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty

Směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty však pamatuje na nezbytnost

potírání daňových úniků i  ve své pozitivněprávní rovině, když k  zajištění výběru této

daně umožňuje členským státům Evropské unie stanovit povinnost k  její úhradě jiné

543

Tedy aplikace v  době rozhodování soudu platného ustanovení § 2 odst. 7 zákona

č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, které bylo nahrazeno v současnosti účinným

ustanovením § 8 odst. 3 daňového řádu. 544

Bod 36 rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13. května 2010, sp. zn. 1 Afs

11/2010. 545

Srovnej bod 37 tamtéž. 546

WATER, Robert L. van de. Netherlands. In: INTERNATIONAL BAR ASSOCIATION

a  SWEET & MAXWELL Ltd. Tax Avoidance, Tax Evasion . Londýn: Adlar & Son Ltd,

1982, str. 56. ISBN 0-9505876-7-2. 547

Srovnej bod 20 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. října 1982, Srl CILFIT

a Lani?cio di Gavardo SpA proti Ministero della sanità, C-283/81, zveřejněného ve Sbírce

rozhodnutí 1982, vložka 03415.

4 NÁSTROJE POTÍRÁNÍ DAŇOVÝCH ÚNIKŮ PRÁVA EVROPSKÉ UNIE

osobě než osobě primárně povinné k  uhrazení daně.

548

Z  tohoto důvodu pak bylo do

článku 205 směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty převzato ustanovení

článku 21 odst. 3 šesté směrnice, které umožňuje ve speci?ckých případech stanovit,

že daň z  přidané hodnoty je povinna uhradit i  jiná osoba než osoba povinná k  této

dani, bez ohledu na daňový status této osoby.

549

Z  jazykového vyjádření této normy

a  jejího systematického zařazení je pak možno vyvodit závěr, že toto ustanovení neurčuje, na koho se hledí jako na daňový subjekt, nýbrž že se jedná toliko o  přenesení

jedné povinnosti daňového subjektu týkající se platební roviny, a to povinnosti uhradit

daň z uskutečněného zdanitelného plnění příslušnému správci daně. Svou povahou se

tedy jedná pouze o hmotněprávní přenesení závazku daňového subjektu daň uhradit.

550

Přestože se jedná o poměrně jednoduše legislativně řešené ustanovení, praxe ukázala, že

se nelze opírat pouze o jazykové vyjádření ustanovení článku 205 směrnice o společném

systému daně z přidané hodnoty, ale také o další prameny práva Evropské unie a také

o judikaturu Soudního dvora Evropské unie.

4.3.1 Otázka jazykového výkladu

První problém související s  aplikací institutu podle ustanovení článku 205 směrnice

o společném systému daně z přidané hodnoty je na první pohled zřejmý z komparace

jednotlivých jazykových znění této směrnice. V  této souvislosti je nezbytné poukázat

například na české a slovenské znění tohoto ustanovení, jež dle svého jazykovéhovyjádření umožňuje zavést institut ručení za nezaplacenou daň z přidané hodnoty, kdyžpřevážná většina ostatních jazykových znění

551

této směrnice pracuje se společnoua nerozdílnou povinností k úhradě této daně, nikoliv tedy s institutem ručení.

552

548

Proposal for a  SIXTH COUNCIL DIRECTIVE on the harmonisation of legislation of

Member States concerning turnover taxes. Common system of value added tax: uniform basis of assestment. EXPLANATORY MEMORANDUM, č. j.: COM (73) 950. In:

Ec.europa.eu [online]. 1973, str. 24 [cit. 7. 3. 2017]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/

taxation_customs/sites/taxation/?les/docs/body/COM(1973)950_en.pdf. 549

Srovnej TERRA, Ben a  Julie KAJUS. A  Guide to the European VAT Directives. Introduction to European VAT . 1. vydání. Amsterdam: IBFD, 2011, str. 1178. ISBN 978-90-8722-

091-4. 550

Srovnej BAKEŠ, Milan, Marie KARFÍKOVÁ, Petr KOTÁB, Hana MARKOVÁ a  kol.

Finanční právo . 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 160. ISBN: 978-80-

7179-254-3. 551

Např. anglické, německé a portugalské. 552

Srovnej SEJKORA, Tomáš. Subrogační regres u institutu ručení za nezaplacenou DPH. In

VIČAROVÁ HEFNEROVÁ, Hana a Lucia MADLEŇÁKOVÁ (eds.). Kontroverzní názory

v  právu . Sborník z  konference Olomoucké debaty mladých právníků 2015. Praha: Leges,

str. 113 a násl. ISBN 978-80-7502-111-3.

4.3 „Ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty

Problematikou jazykového výkladu založeného na konkrétním lingvistickémvyjádření právní normy v odlišném znění dle jednotlivých jazykových znění právníhopředisu práva Evropské unie se přitom zabývá judikatura Soudního dvora Evropské unie

zakládající výkladové imperativy pro oblasti harmonizovaného práva právem Evropské unie. Nelze se totiž opírat pří výkladu konkrétního ustanovení práva Evropské unie

o  pouhé porovnání jednotlivých jazykových verzí příslušného právního předpisu

553

,

naopak dle Soudního dvora Evropské unie takovéto porovnání není nijak zvlášť relevantní pro výklad aplikované normy, neboť je nezbytné v každém konkrétním případě

aplikovanou normu vykládat s důrazem na její účel a také systematiku dalších pravidel,

jejichž je aplikovaná norma součástí.

554

Pakliže dochází mezi jednotlivými jazykovými

zněními směrnice o  společném systému daně z  přidané hodnoty k  odlišnostem, není

možné se bezvýhradně spoléhat na jazykový výklad konkrétního ustanovení, nýbrž je

nezbytné dostát požadavku Soudního dvora Evropské unie a  toto ustanovení posoudit v jeho celkové souvislosti s ostatními právními normami práva Evropské unie, a to

v souvislostech sledovaného cíle tohoto práva a stavu jeho vývoje k datu aplikacedotčeného ustanovení práva Evropské unie.

555

V případě výkladu konkrétního pojmu práva

Evropské unie musí být také zohledněn zavedený princip nezávislosti unijních de?nic pojmů unijního práva

556

, v  jehož důsledku není obvyklé interpretovat aplikované

ustanovení práva Evropské unie za použití pojmu národního právního řádu členského

státu Evropské unie.

557

Jedinou autoritou k závaznému výkladu unijního práva je totiž

Soudní dvůr Evropské unie.

558

Přesto jazykový výklad pro interpretaci práva Evropské

unie není zcela zanedbatelný, protože je již ustáleným judikaturním závěrem Soudního

dvora Evropské unie, že význam a obsah nede?novaného termínu práva Evropské unie

se v obecné rovině určuje v souladu s jeho obvyklým významem v běžném jazyce, avšak

553

BOBEK, Michal. Soudní dvůr Evropských společenství – UAB Pro?sa: K  výkladovým

„opravám“ nesprávných překladů práva Společenství. Soudní rozhledy . 2007, č. 9, s. 363–

366. ISSN 1210-6410.

554

Srovnej bod 17 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. června 2000,Commission of the European Communities v United Kingdom of Great Britain and Northern

Ireland, sp. zn. C-100/84, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí 1985, vložka 01169. 555

Srovnej bod 20 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. října 1982, Srl CILFIT

a Lani?cio di Gavardo SpA proti Ministero della sanità, sp. zn. C-283/81, zveřejněného

ve Sbírce rozhodnutí 1982, vložka 03415. 556

FARMER, Paul a Richard LYAL. EC Tax Law . New York: Oxford University Press, 1994,

str. 90. ISBN 978-0-19-825764-6. 557

CONFÉDÉRATION FISCALE EUROPÉENNE. VAT Opinion Statement of the CFE

on the Distinction between Taxable and VAT Exempt Letting of Immovable Property.

European Taxation . 2010, roč. 50, č. 2/3, str. 97. ISSN 0014-3138. 558

AMAND, Christian. Are VAT Exemptions Compatible with Primary EU Law? International VAT monitor . 2010, roč. 21, č. 6, s. 409. ISSN 0925-0832.

4 NÁSTROJE POTÍRÁNÍ DAŇOVÝCH ÚNIKŮ PRÁVA EVROPSKÉ UNIE

s přihlédnutím k již zmiňovanému kontextu (systematice) použití vykládaného termínu

a  sledovaného cíle právní úpravy, jejíž součástí tento termín je.

559

Je proto zřejmé, že

jazykový výklad je relevantní pouze v prvotní rovině výkladu, avšak relevantníeurokonformní interpretace lze dosáhnout pouze za použití systematické a teleologickévýkladové metody.

Je proto otázkou, zdali ustanovení § 108a a 109 zákona o dani z přidané hodnoty, jež jsou výsledkem transpozice ustanovení článku 205 směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty v České republice, je možné aplikovat jakožto speci?cký druh daňového ručení, jak je tento institut rozpoznáván českou jurisprudencí, anebo naopak je tato ustanovení nezbytné podrobit eurokonformnímu výkladu a přes jazykovévyjádření aplikovat režim odpovídající společné a nerozdílné odpovědnosti za úhradu daně.

4.3.2 Unijní rovina „ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty

Stručná úprava článku 205 směrnice o  společném systému daně z  přidané hodnoty

ponechává poměrně rozšířený prostor pro diskreci jednotlivých členských státůEvropské unie pro transpozici tohoto ustanovení do národních právních úprav daně z přidané hodnoty. Je tomu tak i  s  ohledem na možnost stanovení povinnosti uhradit daň

z přidané hodnoty vedle osoby povinné k dani podle tohoto ustanovení jakékoliv další

osobě, bez bližšího určení.

560

Je však dovozováno, že tato třetí osoba by k uskutečněnému

plnění měla mít dostatečně blízký kvali?kovaný právní vztah, který v  zásadě nebude

problematické dovodit u subjektu poskytovatele a příjemce zdanitelného plnění. Avšak

i osobám formálně nezapojeným do plnění mezi těmito subjekty lze povinnost k úhradě

daně podle ustanovení čl. 205 směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty

dovodit v případě existence objektivních skutečností, které aplikaci tohoto ustanovení

věcně ospravedlňují.

561

Nicméně se předpokládá, že se v  největším množství případů

tento institut uplatní právě vůči příjemci zdanitelného plnění.

562

Určení takové osoby

povinné společně a nerozdílně k dani také nesmí být diskriminační povahy, a topřede>559

Srovnej bod 21 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 10 března 2005, easyCar

(UK) Ltd v O‚ce of Fair Trading, sp. zn. C-336/03, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí

2005, vložka I- 01947. 560

Srovnej čl. 205 směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty. 561

BERGER, Wolfgang, Caroline KINDL a Marian WAKOUNIG. Směrnice ES o daniz přidané hodnoty: praktický komentář . Praha: 1. Vox, 2010, str. 550. ISBN 978-80-8632-483-8. 562

KASSOVIC, Karol. Tax Complience in VAT/GST and Direct Taxation. In PFEIFFER,

Sebastian a Marlies URSPRUNG-STEINDL. Global Trends in VAT/GST and Direct Taxes.

Vídeň: Linde, str. 123. ISBN 978-3-7073-3345-9.

4.3 „Ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty

vším ve vztahu vůči neusazeným osobám povinným k dani v tuzemsku.

563

O čem však

není pochyb, je skutečnost, že tato osoba vedle osoby primárně povinné k dani se stává

daňovým dlužníkem, tzn. v rámci daňové evidence je u jedné daňové pohledávkyveřejného rozpočtu evidován související dluh dvou, nebo dokonce více daňových subjektů.

564

Restrikce v legislativní konstrukci transponované právní normy na základě článku 205 směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty ale ztělesňuje nepsané právo Evropské unie, představované obecnými zásadami právními, ale také judikaturaSoudního dvora Evropské unie, která v  podstatné míře omezuje transpozici tohoto článku jakýmkoliv způsobem dle uvážení národního zákonodárce členského státu Evropské unie. První konkrétní rozsudek Soudního dvora Evropské unie se přitom zaměřoval na britskou právní úpravu transponovaného článku 205 směrnice o  společném systému daně z  přidané hodnoty, která byla zavedena za účelem potírání MTIC podvodů

565

a  umožňovala, aby Her Majesty’s  Revenue and Customs zaslal platební výměr na daň

z přidané hodnoty osobě povinné k dani (příjemci plnění), pokud tato osoba v okamžik

dodání určeného zboží věděla, nebo měla důvody se domnívat, že tato daň nebo její

část zůstane či zůstala při předchozím nebo následném dodání nezaplacena.

566

Národní

legislativa Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v této souvislostizaložila také právní domněnku, že osoba povinná k dani měla předpokládat, že daň z přijaté

transakce nebude uhrazena v případě, že od ní vyžadovaná cena byla nižší než nejnižší

cena, jíž by bylo možné rozumně na příslušném trhu předpokládat, nebo nižší než cena

za jakékoliv předcházející dodání této osobě dodávaného zboží.

567

Takovýto výkonsvěřených pravomocí národním zákonodárcem musí v prvotní rovině dbát především dvou

563

BERGER, Wolfgang, Caroline KINDL a Marian WAKOUNIG. Směrnice ES o daniz přidané hodnoty: praktický komentář . Praha: 1. Vox, 2010, str. 549. ISBN: 978-80-8632-483-8.

564

Srovnej jazykovou konstrukci rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. května

2006, Commissioners of Customs & Excise and Attorney General v Federation ofTechnological Industries and Others, sp. zn. C-384/04, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí

2006, vložka I-04191.

565

V  době zavedení tohoto institutu vykazovaly veřejné rozpočty Spojeného království

Velké Británie a Severního Irska ztrátu způsobenou rozličnými typy daňových podvodů

ve výši přesahující 1,5 miliard liber. Srovnej ANDERSSON, Helen a Karolina FRANZÉN.

Value Added Tax – the Right to Deduct in Case of Carousel Fraud . Jönköping, 2008, str. 32.

17. 2. 2008. Jönköping International Business School of Jönköping University.

566

TERRA, Ben a  Julie KAJUS. A  Guide to the European VAT Directives. Introduction to

European VAT . 1. vydání. Amsterdam: IBFD, 2011, str. 1179. ISBN 978-90-8722-091-4.

567

Srovnej bod 31 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. května 2006,

Commissioners of Customs & Excise and Attorney General v  Federation of Technological Industries and Others, sp. zn. C-384/04, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí 2006,

vložka I-04191.

4 NÁSTROJE POTÍRÁNÍ DAŇOVÝCH ÚNIKŮ PRÁVA EVROPSKÉ UNIE

obecných zásad právních, a to právní jistoty a proporcionality

568

, vyžadující přijetí pouze

takového opatření, které je s ohledem na cíl sledovaný národní legislativou nezbytné.

569

V  tomto britském případě se Soudní dvůr Evropské unie vyslovil, že článek 205 směrnice o  společném systému daně z  přidané hodnoty umožňuje „členskému státu považovat osobu za společně a  nerozdílně odpovědnou za odvod DPH, pokud v okamžiku operace uskutečněné v  její prospěch věděla nebo měla vědět, že by DPH splatná za tuto operaci, nebo za předchozí nebo následnou operaci, zůstala nezaplacená, a opřít se o domněnku v tomto ohledu, nic to nemění na tom, že takové domněnky nemohou být vyjádřeny takovým způsobem, aby se jejich vyvrácení důkazem o opaku stalo pro osobu povinnou k  dani prakticky nemožné nebo nadměrně obtížné“ .

570

Je totiž pravdou, jak

uvádí generální advokát k tomuto případu, že v opačném případě by zavedenínevyvratitelné domněnky de facto vedlo k vytvoření objektivního odpovědnostního systému za

odvedení daně z přidané hodnoty, které jde nad rámec nezbytného pro zajištění odvodu

této daně do veřejných rozpočtů

571

, které je tedy v  rozporu se zásadou proporcionality.

572

Podle Soudního dvora Evropské unie je proto nutné analogicky aplikovat závěry

již jednou tímto soudním dvorem vyslovené, týkající se pravomoci správce daněodmítnout nárok na odpočet, že subjekty, jež přijmou veškerá opatření, která po nich mohou

být rozumně požadována, aby zabránily své účasti na řetězci dodávek zasaženýchpodvodem na dani z  přidané hodnoty, musejí mít možnost důvěřovat v  zákonnost jimi

uskutečněných operací, aniž by riskovaly, že budou společně a nerozdílně odpovědné za

odvod daně z přidané hodnoty vedle svého dodavatele.

573

Je proto otázkou, zdalineaplikovat rovněž po vzoru právní konstrukce pravomoci správce daně odmítnout přiznat

568

Srovnej bod 44 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. června 2000,

Grundstückgemeinscha… Schloßstraße GbR v  Finanzamt Paderborn, sp. zn. C-396/98,

zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí 2000, vložka I-04279. 569

Srovnej bod 47 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne dne 18. prosince 1997,

Garage Molenheide BVBA, Peter Schepens, Bureau Rik Decan-Business Research

& Development NV (BRD) and Sanders BVBA v  Belgische Staat, spojené věci sp. zn.

C-286/94, C-340/95, C-401/95 a  C-47/96, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí 2000,

vložka I-07281. 570

Bod 32 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. května 2006, Commissioners

of Customs & Excise and Attorney General v Federation of Technological Industries and

Others, sp. zn. C-384/04, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí 2006, vložka I-04191. 571

Srovnej bod 27 stanoviska generálního advokáta ve věci Commissioners of Customs &

Excise and Attorney General v Federation of Technological Industries and Others, sp. zn.

C-384/04. 572

Srovnej KASSOVIC, Karol. Tax Complience in VAT/GST and Direct Taxation. InPFEIFFER, Sebastian a Marlies URSPRUNG-STEINDL. Global Trends in VAT/GST and Direct

Taxes. Vídeň: Linde, str. 123. ISBN 978-3-7073-3345-9. 573

Srovnej bod 33 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. května 2006,

Commissioners of Customs & Excise and Attorney General v  Federation of Technolo>4.3 „Ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty

nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu i požadavek k uplatňovánívědomostního testu o možném zapojení do obchodního řetězce stiženého daňovýmpodvodem také pouze k možnému daňovému podvodu v předcházejícím stadiu dodávek před

dodáním předmětného zboží určené osobě povinné k dani potenciálně stiženéspolečnou a nerozdílnou odpovědností za úhradu této daně. Pakliže by tento vědomostní test

nebyl takto regulován, je zřejmé, že by byly kladeny i zvýšené požadavky na ověřování

odběratelů každé osoby povinné k dani.

Pro českou právní úpravu „ručení“ za nezaplacenou daň z přidané hodnoty je však

relevantní i navazující judikatura Soudního dvora Evropské unie ve věci daňovýchpodvodů v oblasti stěžejních komodit zasažených daňovými úniky v České republice, jimiž

jsou minerální oleje.

574

Nizozemská právní úprava totiž stanovila odpovědnost skladovatele zboží v  jiném než celním skladu společně a  nerozdílně odvést daň z  přidané

hodnoty s osobou povinnou k dani, v důsledku čehož došlo k aplikaci dotčenéhoustanovení i vůči poskytovateli služeb zajišťujícímu pro své zákazníky mimo jiné uskladnění

ropných produktů až do okamžiku jejich konečného dodání koncovým zákazníkům,

jimiž jsou především čerpací stanice zajišťující maloobchodní distribuci pohonných

hmot.

575

Nizozemská právní úprava tak nestanovovala žádnou možnost vyvinit se ze

společné a nerozdílné odpovědnosti za daň z přidané hodnoty, tedy založila objektivní

odpovědnost třetí osoby za její odvedení.

576

Soudní dvůr Evropské unie proto shledal, že

taková bezpodmínečná objektivní společná a nerozdílná odpovědnost za daň z přidané

hodnoty se uplatní i v případě, kdy je skladovatel v dobré víře anebo nelze shledat žádné

úmyslné nebo nedbalostní protiprávní jednání, a proto „je zjevně nepřiměřené uvedené

osobě bezpodmínečně přičítat ztrátu daňových příjmů způsobenou jednáním třetí osoby

povinné k dani, na které nemá prvně jmenovaná osoba žádný vliv“ .

577

Důvod, proč Soudní dvůr Evropské unie dovodil pravidlo vědomostního testu

o účasti na obchodním řetězci stiženém podvodem pro aplikaci velice široce jazykově

konstruovaného ustanovení čl. 205 směrnice o  společném systému daně z  přidané

hodnoty, dle mého čistě subjektivního pohledu spočívá v  systematice oddílu 1 kapigical Industries and Others, sp. zn. C-384/04, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí 2006,

vložka I-04191. 574

Srovnej PETR, Miroslav a Nikita POLJAKOV. Prostor pro podvody s DPH se tenčí. Hosodářské noviny . 2011, roč. 55, č. 32, str. 13. ISSN 1213-7693. 575

Srovnej bod 7 a 8 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. prosince 2011,Vlaamse Oliemaatschappij NV v FOD Financiën, sp. zn. C-499/10, zveřejněného ve Sbírce

rozhodnutí 2011, vložka I-14191. 576

TERRA, Ben a  Julie KAJUS. A  Guide to the European VAT Directives. Introduction to

European VAT . 1. vydání. Amsterdam: IBFD, 2011, str. 1182. ISBN 978-90-8722-091-4. 577

Srovnej bod 23 a 24 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. prosince 2011,

Vlaamse Oliemaatschappij NV v  FOD Financiën, sp. zn. C-499/10, zveřejněného ve

Sbírce rozhodnutí 2011, vložka I-14191.

4 NÁSTROJE POTÍRÁNÍ DAŇOVÝCH ÚNIKŮ PRÁVA EVROPSKÉ UNIE

toly 1 hlavy XI směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty.

578

Jazykové vy -

jádření čl. 205 směrnice o  společném systému daně z  přidané hodnoty

579

a  zařazení

tohoto článku až na konec výše uvedeného oddílu této směrnice naznačuje, že společná

a nerozdílná odpovědnost za odvedení daně má sloužit jako speciální opatřeníodchylující se od obecné právní úpravy osoby povinné k  uhrazení daně z  přidané hodnoty

správci daně. Vedle toho tento oddíl obsahuje rovněž další institut zavedený k potírání daňových úniků, kterým je vedle společné a  nerozdílné odpovědnosti za úhradu

daně z  přidané hodnoty režim přenesení daňové povinnosti

580

, v  čemž právě spatřuji

nezbytnost dovození závěrů zaujatých Soudním dvorem Evropské unie, a to s ohledem

na následující důvod. Režim přenesení daňové povinnosti

581

je totiž regulovánvymezením konkrétních výrobních a jiných obchodních odvětví, u nichž lze přenést povinnost

uhradit daň z poskytovatele zdanitelného plnění na jeho příjemce

582

, anebo členský stát

Evropské unie může na základě tzv. mechanismu rychlé reakce zavést tento režim i ve

směrnici o dani z přidané hodnoty nestanoveném odvětví, pakliže si tak vyžaduje náhlá

potřeba potírání daňových úniků v určitém odvětví.

583

Je však zcela vyloučeno, aby bez

změny systematiky směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty, tedy shora,

bylo umožněno členskému státu Evropské unie zavést generální režim přenesení daňové

povinnosti, byť regulován určitou výší úplaty z  uskutečněného zdanitelného plnění

(tzv. hybridní systém).

584

Z perspektivy určení osoby povinné k odvedení daněz přidané hodnoty správci daně je přitom pro správu daní a  zajištění výběru daně z  přidané

hodnoty mnohem výhodnější zavedení společné a nerozdílné odpovědnosti k úhradě

této daně, a  tedy dvou povinných osob, než „pouhého“ přenesení povinnosti k úhradě této daně z  jednoho subjektu odpovědného k  odvodu daně z  přidané hodnoty na

subjekt druhý, tedy opětovně pouze jedné povinné osoby. Pakliže tedy směrniceo spo>578

Tedy ze systematiky vymezení osob povinných odvést daň z  přidané hodnoty správci

daně. 579

Tato norma výslovně vyjmenovává články upravující vymezení osoby primárně povinné

odvést daň z přidané hodnoty jakožto případy, kdy lze zavést společnou a nerozdílnou

povinnost k odvodu této daně. 580

KOGELS, Han. VAT Fraud with Emission Allowances Trading. EC Tax Review, 2010,

roč. 19, č. 5, str. 186. ISSN 0928-2750. 581

Tomuto režimu je věnována samostatná podkapitola. 582

Srovnej čl. 199 a 199a směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty. 583

Srovnej ustanovení čl 199b odst. 1 a  2 směrnice o  společném systému daně z  přidané

hodnoty. 584

EVROPSKÁ KOMISE. COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT IMPACT

ASSESSMENT. Generalised reverse charge mechanism, č. j. SWD(2016) 457. In Ec.eu-

ropa.eu [online]. Brusel, 2016, str. 27 [cit. 23. 3. 2017]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/

taxation_customs/sites/taxation/?les/swd_2016_457_en.pdf.

4.3 „Ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty

lečném systému daně z přidané hodnoty restriktivně omezuje zavedení režimupřenesení daňové povinnosti jen na určitá odvětví ekonomických činností, je třebadovodit, že i  z  pohledu daňových subjektů mnohem přísnější režim společné a  nerozdílné

odpovědnosti za úhradu daně z  přidané hodnoty musí být limitován. Proto je nutné

dovodit, že umožnění zavedení společné a nerozdílné odpovědnosti za odvedení daně

z  přidané hodnoty podle čl. 205 směrnice o  společném systému daně z  přidané hodnoty na základě vymezení konkrétního odvětví, v němž se bude tento institut generálně

uplatňovat, jako je tomu u režimu přenesení daňové povinnosti, je v rozporu s účelem

a systematikou směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty, vždyťv opačném případě by režim přenesení daňové povinnosti byl institutem zcela nadbytečným.

Je žádoucí, aby tedy nedošlo k  zavedení kritéria určujícího možnost zavedení režimu

společné a  nerozdílné odpovědnosti za odvedení daně z  přidané hodnoty založeného

na povaze uskutečněného zdanitelného plnění, nýbrž na určité kvalitě osoby povinné

k  dani. Jelikož však není možné zavést generální režim přenesení daňové povinnosti,

není ani možné argumentum a simili zavést generální režim společné a nerozdílnéodpovědnosti dodavatele i příjemce zdanitelného plnění za odvedení daně z přidané hodnoty

správci daně. Jako kritérium uplatňování společné a nerozdílné odpovědnosti zaodvedení daně z přidané hodnoty správci daně proto Soudní dvůr Evropské unie sáhl po již

známém vědomostním testu o účasti na obchodním řetězci stiženém podvodem, neboť

jiné kritérium by dle mého názoru neobstálo teleologickému a systematickému výkladu

dotčených ustanovení směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty.

585

Daňové úniky si vyžádaly rovněž úvahy týkající se rozšíření institutu společné

a ne rozdílné odpovědnosti za daň z přidané hodnoty spočívající v novelizaci směrnice

o společném systému daně z přidané hodnoty, která by členským státům Evropské unie

umožňovala tento institut aplikovat i na přeshraniční případy.

586

Nově navrhovaná mo -

di?kace společné a nerozdílné odpovědnosti za platbu daně z přidané hodnotynicméně zcela zjevně šla protichůdným směrem výše uvedené judikatury Soudního dvora

Evrops ké unie, když měla být založena v případě, kdy dodavatel z jiného členského státu

Evropské unie nesplní svou povinnost daňového tvrzení a  nevykáže příslušnou transakci ve svém daňovém přiznání správci daně.

587

Podle Evropské komise „ [j]e třeba mít

585

Osobně mne napadlo zavést společnou a  nerozdílnou odpovědnost za odvedení daně

z přidané hodnoty u plátce, jehož obrat překročí určitou výši, avšak takovéto kritérium

by dle mého názoru neobstálo z pohledu aplikace zásady proporcionality. 586

EVROPSKÁ KOMISE. Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a  Evropskému

hospodářskému a  sociálnímu výboru o  koordinované strategii ke zlepšení boje proti

podvodům s DPH v Evropské unii, č. j. COM(2008) 807. In: Ec.europa.eu [online]. 2008,

str. 8 [cit. 8. 3. 2017]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/1/2008/

CS/1-2008-807-CS-F1-1.Pdf. 587

TERRA, Ben a  Julie KAJUS. A  Guide to the European VAT Directives. Introduction to

European VAT . 1. vydání. Amsterdam: IBFD, 2011, str. 1183. ISBN 978-90-8722-091-4.

4 NÁSTROJE POTÍRÁNÍ DAŇOVÝCH ÚNIKŮ PRÁVA EVROPSKÉ UNIE

na paměti, že ustanovení o  společné a  nerozdílné odpovědnosti je již součástí směrnice

o  DPH, jeho používání členskými státy se však omezovalo na domácí plnění. Proto lze

odůvodněně považovat nesplnění povinnosti podávat hlášení v  souvislosti s přeshraničními plněními za důvod uznat subjekt společně a nerozdílně odpovědným za daňové ztráty

vzniklé v členském státě, který bez příslušných informací neměl možnost podniknout kroky

proti podvodům “.

588

Je tak evidentní snaha Komise stanovit nevyvratitelnou domněnku,

že v případě nepodání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty dodavatelemdodávajícím plnění do jiného členského státu dodavatel nepřijal veškerá opatření, jež po něm

mohou být rozumně požadována, aby zamezil své byť i  nevědomé účasti na daňovém

podvodu. Přes tuto iniciativu však do dnešní doby nedošlo k rozšíření společnéa nerozdílné odpovědnosti o  tuto skutkovou modi?kaci, když jako důvod spatřuji především

skutečnost, že by do této regulace měly promluvit i obecné zásady právní jako pramen

práva Evropské unie, které mimo jiné představují kritérium posouzení legitimitypřijatých opatření orgány Evropské unie.

589

Z tohoto důvodu se domnívám, že navrhované

opatření by neobstálo ve světle zásady proporcionality v podobě, jak ji vykládá v oblasti

potírání daňových úniků Soudní dvůr Evropské unie.

4.3.3 Ručení oprávněného příjemce

Systematicky první norma transponující institut společné a  nerozdílné odpovědnosti

za úhradu daně z  přidané hodnoty zavádí institut ručení oprávněného příjemce a  je

výsledkem tendence rozšiřovat institut ručení v oblasti daně z přidané hodnoty. Tento

druh ručení za daň z přidané hodnoty je přitom jasným příkladem, kdy byl sledován cíl

transponovat čl. 205 směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty způsobem,

aby společná a nerozdílná odpovědnost za úhradu daně z přidané hodnoty byla uložena

třetí osobě, která se přímo neúčastní uskutečněného plnění, ale má k  uskutečněnému

plnění kvali?kovaný blízký vztah.

590

K vymezení pojmu oprávněného příjemce ovšem musíme sáhnout do jinéhoprávního předpisu a  normu ustanovení § 108a zákona o  dani z  přidané hodnoty vykládat v  souladu s  maximou „vnitřní bezrozpornosti a  konzistentnosti právního řádu, a  tedy 588

EVROPSKÁ KOMISE. Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a  Evropskému

hospodářskému a  sociálnímu výboru o  koordinované strategii ke zlepšení boje proti

podvodům s DPH v Evropské unii, č. j. COM(2008) 807. In: Ec.europa.eu [online]. 2008,

str. 8 [cit. 8. 3. 2017]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/1/2008/

CS/1-2008-807-CS-F1-1.Pdf. 589

Viz výše v kapitole týkající se zákazu zneužití práva. 590

Srovnej Informace GFŘ k institutu ručení podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané

hodnoty. Č. j.: 3308/13/7001-21002-012287. In: Financnisprava.cz [online]. 2013, str. 2

[cit. 11. 3. 2017]. Dostupné z: http://www.?nancnisprava.cz/assets/cs/prilohy/d-seznam-

-dani/Ruceni.pdf.

OBSAH

Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.1 Cíle a výzkumné otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.2 Vědecké metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.3 Shrnutí jednotlivých kapitol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.4 Současný stav poznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

2 Daňový únik jako právní pojem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2.1 Tax evasion jako pojem související s daňovými úniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.1.1 Slovníkové de+nice Tax evasion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.1.2 Obsah pojmu tax evasion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

2.2 Vyhýbání se daňové povinnosti jako pojem související s daňovými úniky . 30

2.2.1 Tax avoidance jako ekvivalent vyhýbání se daňové povinnosti . . . . . . 32

2.2.1.1 Slovníková de+nice Tax avoidance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2.2.1.2 Tax avoidance a její vymezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

2.2.2 Obsah pojmu vyhýbání se dani . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

2.3 Zkrácení daně jako východisko pro vymezení pojmu daňový únik. . . . . . . . 50

2.4 Daňový podvod jako východisko pro vymezení pojmu daňový únik . . . . . . 55

2.5 Agresivní daňové plánování jako východisko pro vymezení pojmu

daňový únik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

2.5.1 Daňová optimalizace = daňové plánování? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

2.6 Vymezení pojmu daňový únik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

2.7 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

3 Klasi+kace daňových úniků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

3.1 Daňový únik v úzkém a širokém slova smyslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

3.2 Legální a nelegální daňový únik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

3.3 Daňové úniky řemeslné a průmyslové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

3.4 B2C a  B2B daňové úniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

3.4.1 Podvod chybějícího obchodníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

3.4.1.1 Missing trader intra-community/extra-community fraud . . 84

3.4.2 Kolotočový/karuselový podvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

3.5 Další členění a typy daňových úniků na dani z přidané hodnoty . . . . . . . . . . 95

3.6 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

4 Nástroje potírání daňových úniků práva Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

4.1 Odmítnutí přiznání odpočtu daně na vstupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

4.1.1 Odmítnutí přiznání osvobození plnění s nárokem na odpočet . . . . . 107

4.2 Zneužití práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

OBSAH

4.2.1 Zákaz zneužití práva jako princip soukromého práva . . . . . . . . . . . . . 111

4.2.2 Zneužití práva v oblasti daně z přidané hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

4.2.2.1 Zneužití práva jako obecná zásada práva . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

4.2.2.2 Aplikace zákazu zneužití práva dle judikatury Soudního

dvora Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

4.2.2.3 Aplikace zásady zákazu zneužití práva v oblasti daně

z přidané hodnoty v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

4.3 „Ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

4.3.1 Otázka jazykového výkladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

4.3.2 Unijní rovina „ručení“ v oblasti daně z přidané hodnoty . . . . . . . . . . 130

4.3.3 Ručení oprávněného příjemce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

4.3.4 Ručení příjemce zdanitelného plnění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

4.3.5 Ručení jako zvláštní druh společné a nerozdílné odpovědnosti? . . . 149

4.4 Režim přenesené daňové povinnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

4.4.1 Krátký úvod do právní úpravy Evropské unie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

4.4.2 Režim přenesené daňové povinnosti obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

4.4.3 Tzv. trvalý režim přenesení daňové povinnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

4.4.4 Tzv. dočasný režim přenesení daňové povinnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

4.4.4.1 Otázka eurokonformity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

4.4.4.2 Ústavní konformita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170

4.4.5 Tzv. mechanismus rychlé reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

4.4.6 Nový návrh obecného přenesení daňové povinnosti . . . . . . . . . . . . . . 177

4.5 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

5 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Přehled použité literatury a pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

Knižní literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

Časopisecká literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Sborníková literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

Elektronické zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

Legislativa a usnesení vlády České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

Judikatura, stanoviska a žádosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218

Závěrečné práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist