načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Filosofie informace - Jiří Stodola

Filosofie informace
-16%
sleva

Kniha: Filosofie informace
Autor:

metateoretická analýza pojmu informace a hlavních paradigmat informační vědy
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  290 Kč 243
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » muni PRESS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 191
Rozměr: 237,0x162,0x13,0 mm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: Vydání první
Hmotnost: 0,35kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-210-8011-9
EAN: 9788021080119
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Monografie by se dala nejlépe zařadit do oblasti, pro kterou se v současnosti vžilo označení filozofie informace. Jejím cílem je vyslovit určité metateoretické předpoklady, na kterých stojí pokusy o definování pojmu informace a o které se opírají jednotlivá paradigmata informační vědy, vnést více světla do problémů, které se pojí zejména s pojmem informace a transdisciplinární povahou informační vědy, a navrhnout přístup informační vědy, který se opírá o zdůvodněné závěry metateoretických výzkumů. V rámci těchto výzkumů se zaměřujeme na dosažení tří dílčích cílů – definujeme pojem informace v rámci 1. epistemologie a 2. v rámci metafyziky a 3. vytváříme model domény, v níž dochází k tvorbě informací, pomocí funkční syntézy tří hlavních paradigmat informační vědy.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

30

2 inforMace a ePiSteMologie

Cílem této kapitoly je uvést do souvislosti základní způsoby chápání pojmu infor -

mace v informační vědě se stěžejními otázkami epistemologie. Využíváme k tomu

metody teorie informace (informační kauzalita) a rozkladu systému poznání na

objekt, subjekt a vzájemný vztah.

Epistemologie se ptá po podstatě a struktuře poznání. Nejprve si klade otázku, co vlastně poznání je. K zodpovězení této otázky je možné využít teorieinformace a rozlišení mezi energetickou a informační kauzalitou. Ve chvíli, kdy poznání označíme za výsledek informačního vztahu mezi objektem a subjektem, můžeme se zabývat strukturou poznání a ptát se, jakou roli hraje objekt a subjekt přizískávání poznatků. Rozlišeny jsou jednotlivé epistemologické školy podle toho, jakou váhu kladou na objekt a subjekt, a toho, zda považují subjekt za individuální či kolektivní. Je zkoumáno, jak se tyto školy dívají na pojem informace, a jejichpřístup je zhodnocen.

Na zodpovězení otázky po podstatě a struktuře poznání záleží celkové pojetí vědy i metod, které jsou v jejím rámci přípustné. Například empirismus jakoepistemologické východisko vede k pozitivismu, který za základní metodu považuje indukci a za zdroj informací mu slouží smyslová fakta. Naopak věda založená na racionalismu preferuje dedukci a více než vnější smyslový svět ji zajímá světpojmů. Různý přístup k zodpovídání epistemologické otázky také znamenápreferenci různých metafyzických modelů univerza. Empirismus například často implikuje materialismus: od metodologické podmínky zabývat se jen smyslově vnímatelným vede jen krůček k metafyzickému tvrzení, že vše, co existuje, je smyslověvnímatelné, a tedy hmotné. Racionalismus zase spíše tíhne k idealismu: od zájmu o subjekt poznání není daleko ke konstatování, že subjekt je vše, co existuje.

V následujících řádcích se pokusíme problematiku informace uvést do vztahu s epistemologií.


31

2 Informace a epistemologie

2.1 Informace a podstata poznání

Podstatné jméno poznání je odvozeno od slovesa poznávat, souvisí tedy s nějakým

dějem, činností či procesem. O jaký typ procesu se jedná? Nejprve trochu obecně.

U každého procesu či změny (srov. s Machula, 2007, s. 54-57) musíme rozlišit:

— to, co je měněno – subjekt

1

změny;

— výchozí a cílový stav změny;

— to, co změnu působí – objekt.

Zkusme si představit následující jednoduchou situaci. Chceme si uvařit čaj.

K tomu potřebujeme přivést vodu v konvici do bodu varu. Subjektem změny je

voda. Výchozím stavem je teplota vody, která je před započetím ohřívání,řekněme, 20°C. Cílovým stavem je teplota vody 100°C. Co působí přechod (proces)

z výchozího do cílového stavu? Například plamínek plynového hořáku odostatečné teplotě (energii), kterou předává konvici a jejím prostřednictvím vodě. To je

proces změny, který není poznáním.

Uvažme jinou situaci. Chceme cestovat z Brna do Bratislavy, ale neznáme žádné

vhodné spoje. Výchozím stavem je naše nejistota vzhledem ke způsobům, jakcestovat z Brna do Bratislavy. Cílovým stavem je odstranění této nejistoty, tj. získání

poznatku o možnostech cestování z Brna do Bratislavy. To, co působí odstranění

této nejistoty je informační systém, ve kterém si vyhledáme všechny relevantníspoje, přesněji je to výstup, který nám poskytuje systém v podobě znakového záznamu

jako reakci na náš dotaz (vstup). Systém nám nesděluje žádný druh energie, ale

informaci. Právě tento typ změny charakterizujeme jako poznání.

Rozdíl mezi dvěma popsanými procesy je zřejmý. V prvním případě vnějšípříčina (plamen) působí přechod subjektu (vody) ze stavu nižší teploty do stavuvyšší teploty a energie tohoto procesu je plně hrazena z energetické zásoby účinné

příčiny. Vztah mezi účinnou příčinou (objektem) a subjektem změny označujeme jako energetický (v terminologii tradiční filosofie jde o reálnou změnu). Ve

druhém případě vnější příčina (znakový záznam) působí přechod subjektu(člověka) ze stavu nevědomosti v jistém ohledu do stavu vědomosti ve stejném ohledu

a přitom žádná energie z účinné příčiny do subjektu, který podstupuje změnu,

nepřechází. Přesto dochází ke změně, k odstranění nejistoty, tj. k dodání infor -

mace. Proto v tomto případě vztah mezi účinnou příčinou (objektem) asubjektem změny nazýváme vztahem informačním (Cejpek, 1998, s. 26) (terminologii

tradiční filosofie jde o spirituální, duchovní změnu). Rozdíly mezi energetickým

a informačním vztahem, reálnou a spirituální změnou rozlišuje Zbigniew J. Gac- 1 Zde je termínu subjekt použito v širším ontologickém smyslu. Posléze se dostáváme k pojetíepistemologickému.


32

1 EPISTEMOLOGIE

kowski (2010) prostřednictvím pojmů vzor v podstatě ( pattern in substance) a vzor

ve formě (pattern in form). Ronald J. Day (2011) v této souvislosti hovoří o rozdílu

mezi mechanickou a formální (strukturální) kauzalitou.

2

A právě informační vztah (duchovní změna, přenos vzoru ve formě, formální příčina) je charakteristický pro proces poznání.

Poznání tedy můžeme definovat jako proces, během něhož subjekt přechází ze stavu nejistoty s ohledem na nějaký stav světa do stavu jistoty s ohledem na tentýž stav prostřednictvím informačního kauzálního působení objektu. 2.1.1 Objekt a subjekt Pro poznání jsou důležité tyto pojmy: subjekt, objekt a informační vztah. Pokud chybí tyto složky, můžeme o poznání hovořit jen v přeneseném smyslu.

Subjekt je někdo, kdo ze stavu nevědomosti přechází do stavu vědomosti.

3

Objekt je to, co zapříčiňuje změnu v subjektu a co je subjektu vnější (subjekt se při reflexi může učinit sám objektem, ale to až ve chvíli, kdy na základědostatečného poznání svého okolí, dokáže odlišit sám sebe jako svébytný systém odlišný od svého prostředí). Objekt, který je zdrojem odstranění nejistoty může být dvojího druhu. Může jít o předmět, který odstraňuje nevědomost přímo prostřednictvím svého kognitivního obrazu, který vzniká ve vědomí. Například, když potřebujeme vědět, zda venku prší, podíváme se z okna, a vidíme-li déšť, víme, že prší (a viceversa). Déšť je objektem, který působí v nás stav – „vidět, že prší“. Jiným objektem je objekt, který reprezentuje něco jiného, objekt, který plní zastupující funkci – znak. Prostřednictvím znaků bylo dosaženo odstranění neurčitosti ve druhém příkladě, který jsme uvedli. Znakový záznam, který obsahuje například znaky označujícískutečné místo a čas odjezdu vlaku z Brna do Bratislavy, reprezentuje situaci, která má nastat na základě jízdního řádu.

Informační vztah mezi objektem a subjektem je vztah, při kterém objekt působí in-formaci subjektu, tedy jakousi nehmotnou změnu. Vztah mezi poznatkem,který je reprezentací reality v subjektu, a skutečností samotnou (objektem) může být adekvátní či neadekvátní. Adekvátní vztah poznání a reality se nazývá pravdivým poznáním. 2 Jde o aristotelské rozlišení mezi účinnou a materiální příčinou na jedné straně a příčinouformální na straně druhé. 3 Toto pojetí poznání může být chápáno jako úzké. Evoluční ontologové (Šmajs, 2008) chápoupoznání šířeji – považují každý živý systém za poznávající včetně systémů, které nemají centrální nervovou soustavu a nemohou proto reprezentovat realitu prostřednictvím vjemů, představ a pojmů. Lze se jistě ptát, zda reakce živého organismu na prostředí, při které nedochází k reprezentaci stavu okolí vcentrální nervové soustavě, je poznáním či nikoliv. V naší práci se zabýváme pouze poznáním lidským, proto charakterizujeme poznání v užším smyslu.


33

2 Informace a epistemologie

2.2 Informace a struktura poznání

Epistemologie se rovněž zaměřuje na řešení otázky, jakou strukturu má proces

poznávání (jakou roli v něm hraje objekt a subjekt, jaké procesy při poznávání

probíhají atd.)? Přecenění role objektu je typické pro objektivismus, přecenění

subjektu pro subjektivismus. Škálu epistemologických přístupů si můžemezobrazit prostřednictvím kontinua subjektivismu a objektivismu podle Glaziera (2004,

s. 286).

Radikální

objektivita

Radikální

subjektivita

Rozsah vě tšiny

přesvědčení

Obrázek 2. Kontinuum subjektivismu/objektivismu (Glazier, 2004, s. 286)

Pro krajní objektivismus a subjektivismus je typická redukce subjektu na objekt a naopak (objektivismus považuje poznání za způsob bytí objektu, subjektivismus chápe bytí jako způsob poznání subjektu). Ke krajnímu objektivismu má nejblíže fyzikalistické paradigma (Stonier, 2002) a všechny přístupy založené naevolucionismu (Bates, 2005b; 2006; Bawden, 2007; 2011). Krajní subjektivismus je naopak typický pro sociální konstruktivismus (Savolainen, Tuominen, Talja, 2005), který subjekt pojímá kolektivně a realitu považuje za sociálně (tj. subjektivně)konstruovanou, nikoliv za poznávanou.

Mezi těmito dvěma extrémy nalezneme celou řadu variant více či ménětíhnoucích k objektivismu či subjektivismu. Výrazně objektivistický je empirismus, který považuje subjekt za konstituovaný objekty poznání – tokem informací (Floridi, 2011c). Ve středu mezi objektivismem a subjektivismem je realismus, který se snaží vyváženě reflektovat roli objektu a subjektu. K objektivismu má blíže realismus aristotelský (Stodola, 2011), subjektivněji je orientovaný realismus spojený sdoménovou analýzou (Hjørland, 2004). K subjektivismu mají blízko směry založené na racionalismu (kognitivní paradigma) (Ingwersen, 1996) a integrativníhermeneutice (Capurro, 2003).

Někteří autoři (Cejpek, 1998; Goguen 1997) sice protestují proti dichotomii mezi subjektem a objektem v teoriích poznání, to však nevede k řešeníepistemologického problému, ale spíše buď ke krajnímu subjektivismu nebo objektivismu. Když odmítneme distinkci mezi objektem a subjektem, musíme poznánípovažovat za něco naprosto subjektivního nebo naopak objektivního. Třetí cesta není. Rozlišení subjektu a objektu v poznání nám umožňuje rozumět poznání jakovztahu mezi tím, kdo ví, a tím, co ví. Podle kritéria vztahu subjektu a objektu můžeme rozlišit tři epistemologické směry:


34

1 EPISTEMOLOGIE

— racionalismus,

— empirismus,

— realismus.

2.2.1 Epistemologické školy

Racionalismus klade důraz na subjekt poznání (Markie, 2012). Podle racionalismu

subjekt poznání podstatně determinuje výsledný poznatek. Objekty poznání, které

se dostávají k subjektu prostřednictvím smyslů, jsou spíše jakýmsi podnětem, který

uvádí v činnost kreativní funkci subjektu. Hlavní roli však hraje rozum.Racionalismus je spojený v informační vědě s kognitivním paradigmatem (Belkin, 1990;

Ingwersen, 1996) a s tzv. integrativní hermeneutikou (Capurro, 2003). Klasický

racionalismus operuje s pojmem vrozených idejí, které jsou umístěny v lidském rozumu před tím, než má jakoukoliv zkušenost s vnějším světem.

Empirismus naopak zdůrazňuje objekty poznání a smyslové vnímání (Markie,

2012). Empiristé přejímají Aristotelovo tvrzení „nic není v rozumu, co nebylo ve

smyslech“, narozdíl od Aristotela však nerozlišují smysly a rozum. To, co nazýváme

rozumem, je podle nich práce se smyslovými představami. Subjekt je podleemiristů konstituován prostřednictvím objektů, které se k němu dostávajíprostřednictvím smyslových vjemů (Floridi, 2011c). Empirismus je spojený v informační

vědě s tradičním dokumentovým paradigmatem (Otlet, 1934; Briet, 2006) nebo

s fyzikalistickým přístupem (Stonier, 1990; Gackowski, 2010).

Realismus (Fuchs, 1995; Sousedík, 2006; Novák a Dvořák, 2011) vyváženěreflektuje vztah objektu a subjektu. Tvrdí, že každé poznání začíná poznáním smyslovým,

rozum však představuje kvalitativně jinou mohutnost. Ke klasickému realismu se

hlásí představitelé aristotelského přístupu (Stodola, 2010a).

2.2.2 Individualismus vs. kolektivismus

Klasická epistemologie chápe subjekt poznání v individuálním smyslu – je jímkonkrétní člověk. Tomuto přístupu se říká metodologický individualismus (Hjørland

a Albrechtsen, 1995). V současné době existují i různé varianty tzv. sociálníepistemologie (Goldman, 2010; Fuller, 2002), která chápe subjekt poznání spíše vkolektivním smyslu – subjekt poznání je v jistém smyslu kolektivní, je jím lidská

společnost. Tento přístup se nazývá metodologický kolektivismus (Hjørland aAlbrechtsen, 1995).

I mezi těmito přístupy můžeme najít podobnou škálu začínající racionalismem

a končící empirismem. Obdobou racionalismu v oblasti sociální epistemologie je

historismus (Foucault, 2002; Capurro a Hjørland, 2003), který se zabývá zkou>


35

2 Informace a epistemologie

máním sociální geneze pojmů, a sociální konstruktivismus (Berger a Luckmann,

1966; Frohmann, 1994a; 1994b, Savolainen, Tuominen a Talja, 2005), považující

realitu za sociálně konstruovanou. Empirismus je pak spojený zejména s pragmatismem (James, 1975; Blair, 1990; Sundin a Johannisson, 2005). K realismu se hlásí

protagonisté tzv. doménové analýzy (Hjørland a Albrechtsen, 1995).

2.3 Epistemologie a informace

Jednotlivé epistemologické školy definují pojem informace v souladu se svýmivýchodisky. Racionalisté považují informaci za něco subjektivního (v individuálním

či kolektivním smyslu), na vzniku informace se podílí zejména poznávající subjekt.

Empiristé naopak považují informaci za něco daného, co subjekt trpně přijímá

(často zakládají svoji definici informace na pojmu data). Realisté chápou informaci

jako vztah mezi informujícím a informovaným, který zakládá shodu meziskutečností a poznáním (operují proto často s kategorií pravdy).

V Bucklandově (Buckland, 1991) terminologii by se dalo říci, že racionalismus

se zaměřuje na informaci jako poznání, empirismus chápe informaci jako věc arealismus má blízko k pojetí informace jako procesu.

Podle těchto epistemologických kritérií můžeme rozlišit šest přístupů k pojmu

informace („Racionalismus nebo Empirismus nebo Realismus“ a„Individualismus nebo Kolektivismus“):

1. RaI – racionalismus – informace je subjektivní konstrukt individuálníhopoznávajícího subjektu (informace jako poznatek; není informace bez subjektu); 2. RaK – historicismus a sociální konstruktivismus – informace je konstrukt

kolektivního poznávajícího subjektu, není informace bez lidské společnosti;

3. EmI – empirismus – informace je smysly vnímatelný objekt, sekvence signálů,

informace jako věc, podle některých autorů je informace nezávislá napoznání;

4. EmK – pragmatismus – informace je něčím využitelným v praktickýchsituacích a při řešení sociálních problémů, není informace bez užitečnosti v lidské

společnosti; 5. ReI – realismus – informace je součást procesu, který zapříčiňuje vztahadekvace mezi objektem poznání a individuálním poznávajícím subjektem,informace jako proces; 6. ReK – doménová analýza – informace a poznání jsou společensky podmíněné,

ale to nevylučuje existenci extrakognitivní reality nezávislé na poznávajícím

subjektu, není informace bez společnosti, ale ani bez objektivní reality, ze které

jsou informace čerpány.


36

1 EPISTEMOLOGIE

Jsme přesvědčeni o tom, že třináct metateoretických přístupů, které uvádí Mar -

cia Batesová (Bates, 2005a) je redukovatelných na šest výše uvedených směrů.

Batesová za základní metateoretické přístupy k informační vědě považuje:

1. historický přístup (Barzun a Graff, 1992; Appleby, Hunt a Jakob, 1994);

2. konstruktivistický přístup (sociální konstrukce reality) (Dervin, 1983, 1999;

Kuhlthau, 2004);

3. konstrukcionistický přístup (diskurs) (Budd a Raber, 1996; Frohmann);

4. filosoficko-analytický přístup (Blair, 2003; Dretske, 1981; Fuller; 2002);

5. kritická teorie (Chu, 1999; Day; 2001);

6. etnografický přístup (Pettigrew, 2000; Wilson a Streatfield, 1981);

7. socio-kognitivní přístup (Hjørland a Albrechtsen, 1995; Hjørland, 2002);

8. kognitivní přístup (Belkin, Oddy a Brooks, 1982; Ingwersen, 1992, 1999);

9. bibliometrický přístup (Bradford, 1948; Brooks, 1968);

10. fyzikální přístup (Cherry, 1966; Wiener, 1961);

11. inženýrský přístup (Croft a Thompson, 1987; Over, 2001);

12. uživatelsky zaměřený design (Ackerman, 2000; Bates; 1990);

13. evoluční přístup (Bates, 2005b; Madden, 2004).

K racionalismu můžeme zařadit zejména kognitivní přístup. K prouduhistorismu a sociálního konstruktivismu pak patří zejména historický přístup, kritickáteorie, konstruktivismus, konstrukcionismus a etnografický přístup. Empirismusmůžeme spojit s bibliometrickým a fyzikálním přístupem. Pragmatismus s přístupem inženýrským, uživatelským a evolučním. Doménovou analýzu potom s přístupem socio-kognitivním. To, jak je orientovaný filosoficko-analytický přístup potomzávisí na orientaci konkrétního badatele. Dretske je například zařaditelný k realismu, Blair k pragmatismu.

2.4 Závěr

Pokusili jsme se na základě pojmu informace vysvětlit poznání a poznali jsme

v závislosti na jednotlivých epistemologických školách šest základních přístupů

k pojmu informace. Školy jsme rozdělili podle toho, jaký důraz kladou na subjekt

a objekt poznání. Závěrem této kapitoly je tvrzení, že informace je pojem, který

může sloužit k definici pojmu poznání, a že může být chápána jako něco zcela či

spíše subjektivního, něco zcela či spíše objektivního nebo něco, co má svéobjektivní i subjektivní aspekty.

V následující kapitole se seznámíme s několika typickými příklady definicpojmu informace v rámci racionalistické, empiristické a realistické školy.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist