knihy
abz.cz
+420 595 782 815
sleva
Kniha:
Filosofie a věda
Autor:
Pavel Hobza
Skladem také:
Ihned také k odběru: Ostrava
Kdy zboží dostanu
ukázka
| Nakladatelství: | » OIKOYMENH |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 2016 |
| Počet stran: | 256 |
| Rozměr: | 200x130 |
| Úprava: | 255 stran |
| Vydání: | První vydání |
| Jazyk: | česky |
| Vazba: | brožovaná |
| EAN: | 9788072982134 |
| Ukázka: | » zobrazit ukázku |
První část monografie je věnovaná historické analýze vztahu filozofie a vědy. Druhá část o vědě ukazuje, že věda je skutečnost a skutečnost nelze od vědy odlišit.
Věda se dnes stala nedílnou součástí našeho světa i našich životů. Tato mimořádná role vědy však nebyla dosud uspokojivě reflektována; pokud filosofie vědu vůbec brala v potaz, buď ji kritizovala (např. fenomenologie), anebo se její pomocí jen snažila řešit tradiční epistemologické či ontologické problémy (např. naturalismus). Jestliže však filosofie není schopna vědu přiměřeně reflektovat, ukazuje tím jen vlastní omezenost a neužitečnost. Filosofie je však nezastupitelná. Formuje naše myšlení: vytváří myšlenková schémata, jejichž prostřednictvím rozumíme světu i sobě samým. Dosavadní neschopnost filosofie porozumět vědě souvisela především s tím, že vědu (skutečnost i člověka) reflektovala pouze na základě tradičních pojmů a kategorií, které byly ovšem kdysi vytvořeny pro popis zcela jiných podmínek, než v jakých se lidstvo nachází dnes. Tato kniha je pokusem o vytvoření či nalezení takových schémat a pojmů, které by umožnily adekvátnější pochopení situace, v níž se dnešní lidstvo nachází a v níž věda hraje klíčovou roli. První část knihy představuje historickou analýzu vztahu filosofie a vědy, z níž vyplývá, že filosofie je naším sebeporozuměním. Analýza druhé části ukazuje, že věda je skutečnost (přinejmenším z praktického hlediska našeho jednání nelze dnes totiž vědu od skutečnosti odlišit). (filosofické pojednání o skutečnosti)
Vztah filosofie a vědy se většinou chápe jako vztah dvou odlišných popisů skutečnosti či obecněji jako vztah dvou odlišných přístupů ke světu. Chceme-li však jejich vztah opravdu důkladně promyslet, je třeba si nejprve položit otázku, co filosofie a věda vůbec jsou. Důkladná filosoficko-historická analýza naznačuje, že filosofie je především naším (vlastním lidským) porozuměním světu a sobě samým, respektive naším sebe-porozuměním. Protože věda o vědě neexistuje, lze vědu nahlížet či reflektovat pouze z hlediska filosofie, a tudíž z hlediska našeho vlastního lidského sebe-porozumění. Z filosofického hlediska (respektive z hlediska našeho sebe-porozumění) se ovšem věda jeví jednoduše jako skutečnost (a nikoli – jak se většinou chápe – jako jakýsi nástroj pro poznání skutečnosti). Myšlenka, že věda je skutečnost, se pochopitelně zdá být nejenom značně neintuitivní, nýbrž přímo absurdní; na tom ovšem není nic zvláštního, protože každá filosofická myšlenka musí zpočátku působit neintuitivně, ba absurdně, jinak by totiž nepřinášela nic nového. Jako absurdní se navíc jeví především z čistě teoretického hlediska. V našem každodenním jednání se však dnes s vědou (případně její praktickou či aplikovanou stránkou, totiž technikou) běžně a samozřejmě stýkáme a nijak ji neodlišujeme od toho, co bychom snad v teoretické reflexi označili jako přirozené. Přinejmenším z praktického hlediska našeho (dnešního) jednání nelze tedy vědu a skutečnost odlišovat. (A připomeňme, že nejpozději od Kanta se váha filosofického zdůvodnění přesunula z teoretické, respektive metafyzické oblasti do oblasti jednání a praxe).
