načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fifty shades of Grey - Padesát odstínů šedi - E L James

Fifty shades of Grey - Padesát odstínů šedi

Elektronická kniha: Fifty shades of Grey - Padesát odstínů šedi
Autor:

Strhující erotický román o temných touhách v každém z nás… Když se dvaadvacetiletá studentka literatury Anastasia vydává na pohovor s mladým podnikatelem Christianem Greyem, netuší, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 81.8%hodnoceni - 81.8%hodnoceni - 81.8%hodnoceni - 81.8%hodnoceni - 81.8% 78%   celkové hodnocení
35 hodnocení + 25 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 606
Rozměr: 21 cm
Název originálu: Fifty shades of grey
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Zdenka Lišková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-8705-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Strhující erotický román o temných touhách v každém z nás…

Když se dvaadvacetiletá studentka literatury Anastasia vydává na pohovor s mladým podnikatelem Christianem Greyem, netuší, že potká muže, který jí změní život i hodnoty. Christian je pohledný, chytrý a… tajemný. Naivní a nevinná Anastasia si začíná uvědomovat, že přes jeho skrývaná tajemství jím začíná být úplně posedlá.

Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Fifty shades of Grey - Padesát odstínů šedi" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Vera 2015-02-06 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Celá trilogie je velmi dobra,třetí dil možná trošku slabší,místy se opakují fráze,ale to nic nemění na tom,že velmi vydařený romantický příběh jako z červené knihovny,s nádechem trošku tvrdší erotiky,příběh popelky,který nikdy nepřestane bavit!kdo chce akci ať si čte detektivky,ale romantika má být přece o lásce,sexu,hádkách,usmirovani...koneckonců je to světový bestseller,který převálcoval i Harryho Pottera,má to být pro nás ženy přece unik z reality abychom se aspoň na chvilku mohli vcítit jaké to je,když se do nás,, zamiluje"krásný,bohatý,mladý muž a zasvětí nás do tajů erotiky a sado maso!velmi povedené
reagovat
 
G 2015-01-29 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
V životě jsem nečetla něco tak strhujícího jako tento román. Při čtení zapomente kde jste a necháváte se unášet neuvěřitelnými situacemi vztahu dvou lidí.Přečetla jsem celou trilogii. Excelentní ...
reagovat
 
Úžasný! venyss 2014-06-24 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Nikdy v životě jsem nečetla knihu s takovým zaujetím,jako toto. Nejsem příznivcem Harlekýnek,ale tohle se čte jedna báseň. Zhltala jsem všechny tři díly během jednoho týdne a úplně to se mnou zamávalo! Líbí se mi ta otevřenost,žádné mlžné situace,které si člověk sám podle sebe domyslí...fakt bomba,jsem z této trilogie naprosto nadšená. Nemohla jsem se dočkat,až přijdu z práce a budu pokračovat ve čtení. Mé okolí hodnotí stejně,tak jsem ráda,že jsem nedala na negativní recenze a knihy zakoupila ;)
reagovat
 
LisaBella 2014-05-02 hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%
Tak tohle opravdu nestojí ani za kačku. Napsané je to tedy celkem schůdně, takže se to dočíst dá, ale chce to notnou dávku trpělivosti. On je sice malý úchyláček, ona je ovšem nezodpovědný fracek, díky němuž člověk opravdu obrací oči v sloup. Téměř nijaký příběh, žádný spád, žádná zápletka, prostě jen sex a erotika.
reagovat
 
odstíny jir 2014-04-23 hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%
knížku jsem ani nedočetla,absolutně o ničem.
spíš je na způsob nějaké příručky o povrchním sexu povrchních vztazích ...
Nedoporučuji,zbytečně vyhozené peníze.
Věhlasná reklama ještě nedělá dobrou,hodnotnou a čtivou knihu.
reagovat
 
BRAK M 2014-02-26 hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%
bestseller? .. ani omylem !! .. ma chyba ze jsem knihu vubec cetla .. neskutecne chaba slovni zasoba, neustale se opakujici sceny, naivita hlavni hrdinky .. jednoduse vetsi brak jsem v zivote necetla a doufam ze ani nebudu - a to ctu hodne rada a temer vsecho
reagovat
 
Sara 2013-09-27 hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%
Mě to taky moc nenatchlo. Nedočetla jem to dokonce.
reagovat
 
Škvár Peta 2013-09-20 hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%hodnoceni - 10%
Nedá se to dočíst do konce. Neskutečně trapný, naivní, ubohý.
reagovat
 
Iva 2013-09-02 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Krasne odpocinkove cteni:-)knizka se cte jednym dechem.
reagovat
 
Skvělé čtení (nejen) pro ženy Ivík 2013-08-12 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Perfektní kniha (nejen) pro ženy na odreagování se. Nejedná se o žádnou náročnou literaturu, ale na dovolenou jako stvořené! :-) A Christian Grey je prostě úžasný... ;-)
reagovat
 
eM 2013-07-30 hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%
Nečekejte zázrak, ale spíš trochu lepší pornoromán pro ženy.. Jednoduché a vzrušující čtení, které vám možná dodá i nějakou tu inspiraci, ale žádné hlubší myšlenky od něj určitě nečekejte.. :D
reagovat
 
Lucka 2013-04-09 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Paráda !!! Už se těším na další díly a hlavně na film :) Jestli ty role dostane Alexis a Bomer tak budu jenom ráda :)
reagovat
 
internicka 2013-03-28 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Skvělá četba, přečteno jedním dechem...
reagovat
 
trojka Lenka 2013-03-19 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
trojku, trojku! co nejdříve!
reagovat
 
kateřina 2013-03-16 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
čtení zázračné, celé vás pohltí. I druhý díl nemá chybu. Chci třetí díl
reagovat
 
Lena 2013-02-24 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Víte, že Meet Bomer je gey?
Christian Grey je úžasný v tom, že tak touží po ženě, což v případě Meeta bude fraška.
reagovat
> Luci 2013-03-22 10:13:47
  Neil Patrick Harris je taky gay a jak hraje Barneyho...:))
reagovat
   
> Radka 2013-04-21 15:59:48
  Kdo jiný by mohl tak dokonale hrát postavu neodolatelného sexy muže, než gay? Lechtivé scénky pro něj nebudou problém, když ho žena nepřitahuje, nebude mít zábrany a nebude se stydět..
reagovat
   
 
majka 2013-02-01 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
exelentni,pekna fantazie,uz aby tady byl druhy dil,
reagovat
> ABZ.cz 2013-02-02 10:57:23
  Už asi týden už je skladem :) http://knihy.abz.cz/prodej/padesat-odstinu-temnoty-fifty-shades-darker
reagovat
   
 
gigi 2013-01-29 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
přečteno za dva večery, pěkně děkuji, ty kruhy pod očima nezamaskuji :) a budou čím dál větší, že by druhý díl na mém stolečku? :) a jestli Christiana bude hrát: Matt Bomer, no tak to potěš koště... asi se vrhnu na plátno :)
reagovat
 
nikouš 2012-12-18 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Dá se kniha i vypůjčit nebo je na to ještě brzo?
reagovat
> ABZ.cz 2012-12-18 20:02:07
  Dobrý den,
to zřejmě záleží na té které knihovně, což my bohužel nejsme :) Zkuste nejbližší pobočku, dle našeho odhadu už tam tento titul budou mít, ovšem možná s pořadníkem.
reagovat
   
 
anna 2012-12-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Kniha se čte jedním dechem, za 2 večery přečteno. Nečekejte žádný složitý děj, přeci jen se jedná o román erotický, ale mě to dostalo :) a těším se na další díly!
reagovat
 
Lenka 2012-12-09 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Kniha a příběh je super. Vždy jsem četla detektivky, ale toto je příjemná změna. Doporučuji! Těším se na další díly.
reagovat
 
Lucie 2012-11-16 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Knihu jsem přečetla jedním dechem, 600 stran za dva večery. Teď už jen čekat na další dva díly. Všem vášnivým čtenářům moc doporučiji :-)
reagovat
 
Padesát odstínů šedi golfacka 2012-11-07 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Knihu " Padesát odstínů šedi" přečtete na dva nádechy...možná na tři... Těším se na další knihy :-)
...a samozřejmě na film
reagovat
 
jana1980 2012-10-24 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Mě to dostalo!!!Těším se na film!!! Matt Bomer, je kus
reagovat
 
ABZ.cz 2012-09-27 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Článek o knize: http://kultura.idnes.cz/padesat-odstinu-sedi-0ra-/literatura.aspx?c=A120927_094922_literatura_ob
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Věnováno Niallovi,

vládci mého vesmíru


Poděkování

Za pomoc a podporu jsem zavázána těmto lidem:

Manželovi Niallovi. Děkuju, že jsi toleroval mou posedlost, že sis

vzal na povel naši domácnost a že jsi byl mým prvním korektorem.

Šéfce Lise. Děkuju, že jsi to se mnou vydržela ten poslední rok,

nebo na jak dlouho jsem vlastně propadla tomuto šílenství.

CCL. Nikdy neprozradím za co, ale děkuju.

Všem původním fanouškům. Děkuju za vaši neutuchající

podporu a přátelství.

SR. Děkuju za pomoc od samého začátku, a že jsi první.

Sue Maloneové. Za to, že jsi mě dala do pořádku.

Amandě a všem z TWCS. Za to, že jste to riskli.


Autorka publikovala dřívější verzi tohoto příběhu na pokračování

v on-line podobě pod názvem „Master of the Universe“

pod pseudonymem Snowqueen’s Icedragon.

Copyright © Fifty Shades Ltd 2011

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, s. r. o., 2012

Translation © Zdenka Lišková, 2012

ISBN 978-80-7388-705-6


7

Kapitola 1

Frustrovaně se na sebe mračím do zrcadla. Kčertu s mými vlasy,

které se prostě neumějí chovat, a kčertu s KatherineKavanagho

vou, která je nemocná a vystavuje mě tomuhle utrpení. Právě teď

bych se měla připravovat na státnice, jež vypuknou příští týden,

a místo toho tu zkouším přimět své vlasy k poslušnosti. Musím se

odnaučit chodit spát s  mokrou hlavou. Musím se odnaučit chodit

spát s  mokrou hlavou. Párkrát si tu mantru přeříkávám, zatímco

se ještě jednou pokouším dostat vlasy pod kontrolu. Podrážděně

protočím panenky a zadívám se na tu bledou hnědovlasou dívku

s modrýma, příliš velkýma očima. Vzdávám to. Jediná věc, která

mi zbývá, je svázat ty vzpurné prameny do  culíku a  doufat, že

vypadám aspoň trochu reprezentativně.

Kate je moje spolubydlící a k tomu, aby ulehla s chřipkou, si

ze všech možných dnů vybrala právě tenhle. Proto taky nemů

že udělat interview do  studentských novin, které si domluvila

s nějakým průmyslovým magnátem, o němž jsem v životěnesly

šela. Takže jsem byla vybrána jako dobrovolník. Mám se šprtat

na zkoušky, mám dokončit jednu esej a taky bych měla dnesodbr />

Fifty Shades of Grey

8

poledne jít do práce. Ale ne – místo toho se musím sebrat a ujet

sto šedesát pět mil až do Seattlu a sejít se tam s nějakýmtajemným výkonným ředitelem Grey Enterprises Holdings  s.r.o. Pro

tak výjimečného podnikatele a  hlavního sponzora naší univerzity je čas mimořádně drahý – mnohem dražší než ten můj  –,

a  přesto byl tak laskav, že Kate poskytne interview. Převratná

událost, jak mi dotyčná neustále zdůrazňuje. Kčertu s jejímimimoškolními aktivitami.

Kate leží schoulená na gauči v obýváku.

„Mrzí mě to, Ano. Trvalo mi devět měsíců, než jsme se na tom interview dohodli. A  trvalo by dalších šest ho přeplánovat – to už budeme mít obě odpromováno. Jako šéfredaktor to prostěnesmím prošvihnout. Prosím...“ žadoní tím svým chraplavýmrozbolavělým hlasem. Jak to jenom dělá? Dokonce i nemocná působí rozpustile a tak úchvatně. Má od přírody světlounce zrzavé vlasy a  zářivě zelené oči, i  když ty jsou teď zarudlé a  uslzené. Rychle potlačuju nevítanou vlnu soucitu.

„Jasně že tam pojedu, Kate. A ty by ses měla vrátit do postele. Nechtěla bys NyQuil nebo Tylenol?“

„NyQuil, prosím tě. Tady máš otázky a  můj diktafon. Prostě zmáčkneš nahrávání, vidíš? Dělej si poznámky, já to pak všechno přepíšu.“

„Nic o něm nevím,“ zabrblám a neúspěšně se pokouším krotit vzrůstající paniku.

„Otázky tě povedou. A jeď už. Je to dálka a já nechci, abys tam přišla pozdě.“

„No jo, vždyť už jedu. A ty se vrať do postele. Uvařila jsem ti polívku, tak si ji pak ohřej.“ Věnuju jí laskavý pohled. Ty jsijediná, pro koho něco takového udělám, Kate...

„Ohřeju. Hodně štěstí. A  díky, Ano – jako obvykle jsi mi zachránila život.“

Padesát odstínů šedi

9

Seberu svůj školní batoh, nejistě se na ni usměju a pak užvyrážím ze dveří směrem k autu. Nemůžu uvěřit, že jsem ji nechala, aby mě k tomu přemluvila. Faktem ale je, že Kate přimějekohokoliv k čemukoliv. Bude z ní vynikající novinářka. Je výmluvná, silná, přesvědčivá, schopná argumentovat, překrásná – a je mou nejmilejší, nejlepší kamarádkou. Když vyjíždím z  washingtonského Vancouveru vstříc Portlandu a  mezistátní dálnici I-5, silnice jsou poloprázdné. Ještě je brzy a já nemusím být v Seattlu dřív než ve dvě odpoledne. Naštěstí mi Kate půjčila svůj sportovní Mercedes CLK. Nejsem si totiž jistá, jestli by Wanda, můj stařičký Volkswagen Brouk, zvládnul dojet včas. Páni, řídit tenhle mercedes je ale radost, a  když sešlápnu plyn až na podlahu, míle doslova ubíhají.

Mým cílem je sídlo celosvětové společnosti pana Greye. Je to obrovská dvacetipatrová kancelářská budova, samé oblé sklo a ocel – architektova představa o užitkovosti – s nápisem GREY HOUSE diskrétně vyvedeným opět v  oceli nad vstupními prosklenými dveřmi. Je čtvrt na dvě, když s pocitem ohromné úlevy, že nejdu pozdě, vcházím do prostorné, a upřímně i dostzastrašující vstupní haly z oceli, pískovce a skla.

Za masivním kamenným recepčním pultem se na mě usmívá velmi atraktivní, pečlivě upravená mladá blondýna. Na  sobě má to nejlíp padnoucí uhlově černé sako s bílou halenkou, jaké jsem kdy viděla. Působí naprosto bezchybným dojmem.

„Jdu za panem Greyem. Anastasia Steeleová, místo Katherine Kavanaghové.“

„Omluvte mě na okamžik, slečno Steeleová,“ trochunadzdvihne obočí, když se před ní sebevědomě postavím. Začínám litovat, že jsem si nepůjčila jeden z  Kateiných blejzrů místo svého tmavomodrého sáčka. Vyvinula jsem nadlidské úsilí a  vzala si svou

Fifty Shades of Grey

10

jedinou sukni, k ní celkem ucházející hnědé vysoké boty a modrý

svetr. Podle mě je to elegantní. Předstírám, že mi ta blondýnanenahání strach, a strkám si uvolněný pramen vlasů za ucho.

„Slečna Kavanaghová je očekávána. Podepište se, prosím, sem,

slečno Steeleová. Použijte poslední výtah vpravo a zvolte sidvacáté poschodí,“ usmívá se na mě vlídně, když se zapisuju, ale není

pochyb o tom, že se baví.

Podává mi kartičku s  výrazným nápisem NÁVŠTĚVA. Neubráním se úšklebku. Osobně si myslím, že je zřejmé, že jsem tu

na  návštěvě. Vůbec se sem totiž nehodím. Takové věci se nemění, povzdychnu si. S poděkováním se odebírám k výtahům kolem

dvou mužů z ochranky, kteří jsou ve svých dokonale padnoucích

černých kvádrech mnohem lépe oblečeni než já.

Výtah se mnou do dvacátého patra letí nadzvukovou rychlostí.

Dveře se tiše otevírají a já se ocitám v dalším rozlehlém foyer –

znovu ta ocel, sklo a bělostný pískovec. Přede mnou se tyčí další

kamenný pult a další dokonale černobíle oděná mladá blondýna,

která vstává, aby mě pozdravila.

„Slečno Steeleová, počkala byste zde, prosím?“ pokyne mi

směrem ke křeslům potaženým bílou kůží.

Za  nimi se nachází prostorná prosklená zasedací místnost

s  velikým stolem z  tmavého dřeva a  nejméně dvaceti barevně

sladěnými židlemi kolem. A za tím vším celoskleněná venkovní

stěna, skýtající výhled na  panorama Seattlu až k  zálivu Sound.

Je to omračující scenerie, která mě na chvíli doslova paralyzuje.

Pane jo.

Sedám si, z  batohu lovím otázky, procházím si je a  mezitím

v duchu spílám Kate, že mi neposkytla aspoň jeho stručnýživotopis. O muži, se kterým teď povedu rozhovor, totiž nevím zhola

nic. Může mu být devadesát, nebo taky třicet. Ta nejistota jerozčilující, začínám mít nervy na pochodu a neklidně poposedávám.

Padesát odstínů šedi

11

Tyhle řeči z očí do očí mi nikdy moc nešly, spíš dávám přednost

anonymitě skupinové diskuse, kdy se můžu nenápadně skrývat

v zadní části místnosti. Abych pravdu řekla, ze všeho nejvícpreferuju svou vlastní společnost, nejlépe usazená na pohovcev univerzitní knihovně s nějakou britskou klasikou v ruce. A ne sedět

a svíjet se v nějaké kolosální budově z kamene a skla.

Sama nad sebou obracím oči v sloup. Koukej se sebrat, Steeleová. Soudě podle budovy, která je až příliš moderní a  sterilní, tipuju Greye na  čtyřicátníka: nejspíš bude v  dobré kondici, opálený a blond, aby ladil s personálem.

Další elegantní bezchybně oblečená blondýna vchází velkými dveřmi vpravo. Co to tu s těmi dokonalými blondýnami mají? To je jak ve Stepfordu. S hlubokým nádechem vstávám.

„Slečna Steeleová?“ táže se poslední blondýna.

„Ano,“ zaskřehotám a odkašlu si. „Ano.“ Vida, teď už to znělo mnohem přesvědčivěji.

„Pan Grey vás přijme za okamžik. Mohu vám vzít to sako?“

„Och, prosím.“ Snažím se z něj vyvléknout.

„Bylo vám nabídnuto nějaké občerstvení?“

„Ehm – ne.“ Páni, nedostanu blondýnu číslo dvě do potíží?

Třetí blondýna zabodne do mladé ženy za pultem pohleda zamračí se na ni.

„Dáte si čaj, kávu, vodu?“ ptá se, když obrátí svou pozornost zpátky ke mně.

„Sklenka vody bude stačit, děkuji,“ zamumlám.

„Olivie, opatři prosím slečně Steeleové sklenici vody,“ vyzve Olivii příkře. Ta okamžitě vyskakuje a odchází ke dveřímna druhé straně haly.

„Omlouvám se, slečno Steeleová, Olivie je naše nová stážistka. Posaďte se, prosím. Pan Grey bude zaneprázdněn ještě pět minut.“

Olivie se vrací s velkou sklenicí ledově vychlazené vody.

Fifty Shades of Grey

12

„Prosím, slečno Steeleová.“

„Děkuji.“

Blondýna číslo dvě mašíruje zpátky za přepážku, její podpatky na kamenné podlaze pravidelně klapou a rezonují. Sedá sia společně s blondýnou číslo tři se vrací ke své práci.

Možná pan Grey trvá na tom, aby všechny jehozaměstnankyně byly blondýny. Mimoděk se zamýšlím nad tím, jestli je tovůbec legální, když vtom se náhle otevřou dveře kanceláře a z nich vyjde vysoký, vkusně oděný muž tmavé pleti s  krátkými dredy. Teď už je jisté, že jsem se oblékla špatně.

Obrací se a do dveří říká: „A co si dát tento týden golf, Greyi?“

Odpověď neslyším. Otáčí se, a když mě spatří, usměje se tak, až se mu kolem očí utvoří vějířky vrásek. Olivie se mezitím vymrštila a přivolala výtah. Zdá se, že je to přeborniceve vyskakování ze židle. Ona je nervóznější než já!

„Na shledanou, dámy,“ loučí se ten muž a nastupuje do výtahu.

„Pan Grey vás nyní přijme, slečno Steeleová. Prosím, vstupte,“ vyzývá mě blondýna číslo dvě.

Tak trochu nejistě se zvedám, snažím se zklidnit své rozjitřené nervy. Sbírám svůj batoh, odkládám sklenici s  vodou a  kráčím směrem k pootevřeným dveřím.

„Nemusíte klepat – jen vstupte,“ usměje se na mě.

Zatlačím do dveří, a jak do nich vcházím, klopýtnu.Zakopávám o svou vlastní nohu a řítím se do kanceláře hlavou napřed.

Kruci, kruci – já a moje obě levé nohy! Klečím na všech čtyřech ve dveřích kanceláře pana Greye a něčí ruce mě jemně svírají, aby mi pomohly vstát. Je mi tak trapně – kčertu s tou mojí neohrabaností. Musím se doslova přinutit, abych vzhlédla. Do háje – je tak mladý.

„Slečno Kavanaghová,“ podává mi ruku s nezvykle dlouhými prsty, když konečně stojím. „Christian Grey. Jste v pořádku?Nechcete se posadit?“

Padesát odstínů šedi

13

Je tak mladý – a  přitažlivý, velmi přitažlivý. Vysoký, v luxusním šedém obleku, bílé košili a černé kravatě s rozcuchanýmivlasy s měděným nádechem a uhrančivým, pronikavě šedýmpohledem, kterým si mě pozorně měří.

Chvíli mi trvá, než se zmůžu na slovo.

„Ehm. Vlastně...“ vykoktám. Jestli je tomuhle chlápkovi přes třicet, tak sním svůj klobouk. Omámeně vkládám ruku do  jeho a  vzájemně si jimi potřásáme. Zároveň s  dotykem našich prstů ucítím zvláštní, vzrušující záchvěv. Celá v rozpacích se muspěšně vyvlékám. To musela být statická elektřina. Uvědomuju si, že zrychleně pomrkávám, pohyby mých očních víček kopírují rytmus mého srdce.

„Slečna Kavanaghová je indisponována, takže mě posílá místo sebe. Doufám, že vám to nevadí, pane Greyi.“

„A vy jste?“ Jeho hlas je hřejivý, možná zní trochu pobaveně, ale to se dá z jeho netečného výrazu těžko vyčíst. Projevuje sice mírný zájem, ale především z něj čiší – zdvořilost.

„Anastasia Steeleová. Společně s Kate, totiž... Katherine...totiž... slečnou Kavanaghovou studuji angličtinu na Washingtonské státní.“

„Aha,“ poznamená prostě. Mám pocit, že jsem v jeho výrazu zahlédla náznak úsměvu, ale jistá si nejsem. „Posadíme se?“Pokyne rukou směrem k bílé kožené sedačce ve tvaru písmene L.

Pro jednoho člověka je to až moc velká místnost. Předprosklenou venkovní stěnou stojí moderní stůl z tmavého dřeva,u kterého by se pohodlně najedlo šest lidí. K  němu ladí konferenční stolek u sedačky. Všechno ostatní je bílé – strop, podlaha i stěny. Až na  zeď u  dveří, kde visí seskupení šestatřiceti malých obrázků, uspořádaných do čtverce. Jsou nádherné – série obyčejných, zapomenutých předmětů, namalovaných tak detailně, že vypadají jako fotografie. Takhle pohromadě jsou dechberoucí.

Fifty Shades of Grey

14

„Místní malíř. Trouton,“ objasňuje mi, když si všimne, kam směřuje můj pohled.

„Jsou překrásné. Povyšují obyčejné na neobyčejné,“ zasním se u vytržení z něj i z těch obrázků. S hlavou nakloněnou ke straně se na mě upřeně zadívá.

„Lépe bych to nevyjádřil, slečno Steeleová,“ pronese měkce a já z nějakého nevysvětlitelného důvodu rudnu.

Kromě těch maleb je zbytek kanceláře chladný, čistý a sterilní. Zajímalo by mě, jestli to opravdu odráží osobnost toho řeckého boha, co se elegantně zabořil do jednoho z bílých kožených křesel naproti mně. Zatřepu hlavou, zneklidněná tokem svých vlastních myšlenek, a lovím z batohu Kateiny otázky. Pak se snažím zapnout diktafon, jenže mám tak roztřesené ruce, že ho na ten tmavýkonferenční stolek celkem dvakrát upustím. Pan Grey nehne brvou a trpělivě čeká – aspoň doufám –, zatímco já postupně podléhám extrémním rozpakům a  nervozitě. Když konečně seberu odvahu, abych na něj pohlédla, zjišťuju, že mě pozorně sleduje. Jednu ruku má uvolněně složenou v klíně, druhou si podpírá bradu a dlouhým ukazováčkem si přejíždí po rtech. Myslím, že se snaží skrýt úsměv.

„Promiňte,“ zajíknu se. „Na tohle nejsem zvyklá.“

„Klidně si dejte načas, slečno Steeleová,“ řekne.

„Nebude vám vadit, když si nahraju vaše odpovědi?“

„To se mě ptáte teď? Poté, co jste s tím tak zápasila?“

Do  tváří se mi hrne krev. On si mě dobírá?! Aspoň doufám. Zaraženě zamžikám, nejsem si jistá, jak na to zareagovat, ale zdá se, že ho to mrzí, protože se nade mnou nakonec slituje: „Ne,nebude mi to vadit.“

„Vysvětlila vám Kate, teda slečna Kavanaghová, k  čemu je to interview určeno?“

„Jistě. Objeví se v promočním vydání studentských novin,protože budu předávat diplomy na letošním promočním ceremoniálu.“

Padesát odstínů šedi

15

Panečku! Tohle je pro mě novinka. A já jsem dočasně zaujatá myšlenkou, že někdo ne o moc starší než já... dobrá, tak asi o šest let  a... dobrá, je megaúspěšný... ale stejně – on mi bude předávat diplom?! S nakrčeným čelem se nutím vrátit svou rozptýlenou pozornost k otázkám, které třímám v ruce.

„Dobře.“ Nervózně polknu. „Mám tu nějaké otázky, pane Greyi.“ Uhlazuju si zbloudilý pramen vlasů za ucho.

„To jsem si myslel...“ pronáší s  kamennou tváří. Je to jasné – dělá si ze mě legraci. Jakmile si to uvědomím, ucítím horko ve tvářích. Narovnávám se a zpevňuju ramena s úmyslemvypadat vyšší a  hrozivější. Zapínám diktafon a  pokouším se působit profesionálně.

„Na to, že jste vybudoval takové impérium, jste velmi mladý. Čemu vděčíte za  takový úspěch?“ Vzhlédnu k  němu. Ukáže mi chabý úsměv, ale celkově vypadá spíš lehce zklamaný.

„Obchod je jenom o  lidech, slečno Steeleová, a  já jsem v posuzování lidí  velmi dobrý. Vím, co je pohání, co je povznáší, co je oslabuje, co je inspiruje a  taky jak je pobízet. Zaměstnávám velmi mnoho dobrých lidí a odměňuji je štědře.“ Udělá drobnou pauzu a zaklesne se do mě svým šedým pohledem. „Věřím, žecesta k  úspěchu v  jakémkoliv projektu vyžaduje, aby se člověk stal jeho vládcem; aby to, čemu se věnuje, znal skrz naskrz, každýdetail. A já opravdu tvrdě, velmi tvrdě pracuji na tom, abych takový byl. Veškerá rozhodnutí činím na základě logických úvah a faktů. Mám přirozený talent pro vytipování a rozvíjení solidníchnápadů a také mám schopné lidi. A to je to podstatné, všechnonakonec stojí na schopných lidech.“

„Možná máte prostě štěstí.“ Tohle není na  Kateině seznamu, jenže on je tak arogantní. Překvapeně zamrká.

„Já nesázím na štěstí ani na náhody, slečno Steeleová. Zdá se, že čím usilovněji pracuji, tím víc štěstí mám. Opravdu je důležité

Fifty Shades of Grey

16

vybrat si do týmu ty správné lidi a zároveň dokázat beze zbytku

využít jejich energii. Myslím, že to byl Harvey Firestone, kdo řekl:

Největší výzvou vůdcovství je růst a zdokonalení podřízených.“

„Teď zníte jako někdo, kdo je posedlý kontrolou.“ Ta slova ze mě vypadnou dřív, než je stihnu zarazit.

„Ovšem, já praktikuji kontrolu v  každé situaci, slečno Steeleová,“ prohlásí, aniž by jeho úsměv nesl sebemenší stopyhumoru. Zadívám se mu do  očí a  on mi ten pohled netečně a  pevně oplácí. Zrychluje se mi tep a ve tvářích už zase cítím horko.

Proč mě tak znervózňuje? Je to snad tou jeho ohromující vizáží? Nebo to dělá ten spalující pohled? Způsob, jakým siukazováčkem přejíždí po spodním rtu? Chtěla bych, aby s tím přestal.

„Mimoto, obrovská moc spočívá v tom, když se ve svýchtajných snech dokážete přesvědčit, že jste se narodila proto, abyste ovládala,“ pokračuje měkce.

„Vy si myslíte, že máte obrovskou moc?“ Maniaku!

„Zaměstnávám víc než čtyřicet tisíc lidí, slečno Steeleová. To mi dává jistý pocit odpovědnosti – moci, chcete-li. Pokud serozhodnu, že už mě nezajímá telekomunikační byznys a  rozprodám ho, dvacet tisíc lidí bude řešit, jak následující měsíc zaplatí hypotéku.“

V šoku mi padá čelist. Jsem omráčená absolutní absencí jeho skromnosti.

„Nemáte snad dozorčí radu, které byste se z toho zodpovídal?“ vyhrknu znechuceně.

„Já svou společnost vlastním. Žádné radě se zodpovídat nemusím.“ Tázavě pozvedne obočí a já okamžitě rudnu. To bychsamozřejmě věděla, kdybych se aspoň trochu připravila. Zatraceně, když on je tak arogantní. Radši měním téma.

„A máte nějaké zájmy, kromě své práce?“

„Mé zájmy jsou pestré, slečno Steeleová.“ Na rtech se muobjevuje náznak úsměvu. „Velmi pestré.“ Jeho upřený pohled miz něPadesát odstínů šedi

17

jakého důvodu způsobuje rozpaky a zároveň tlačí krev do hlavy.

Jako by v jeho očích zaplála nějaká hříšná myšlenka.

„Když tedy tak tvrdě pracujete, co děláte pro to, abyste se po práci uvolnil?“

„Uvolnil?“ Věnuje mi zářivě bílý úsměv. A já přestávám dýchat. On je opravdu krásný. Nikdo by neměl vypadat tak dobře.

„No, abych se uvolnil, jak říkáte – plavím se, létám a...provozuji různá kondiční cvičení.“ Poposedá si v křesle. „Jsem velmibohatý muž, slečno Steeleová, a tak mám drahé a mimořádné koníčky.“

Ve snaze ukončit tuhle debatu vrhám letmý pohled na Kateiny otázky.

„Investujete do  výroby. Proč konkrétně?“ kladu další dotaz. Proč jen se v jeho přítomnosti cítím tak nesvá?

„Rád tvořím. Líbí se mi, když vím, jak věci fungují: co je uvádí do chodu, jak se skládají a zase rozkládají. A mou vášní jsou lodě. Co k tomu dodat?“

„Teď to skoro znělo, jako by mluvilo vaše srdce namísto logiky a faktů.“

Zacukají mu koutky, zkoumavě se na mě zadívá.

„To je možné. Nicméně existují lidé, kteří by řekli, že žádné srdce nemám.“

„Proč by to říkali?“

„Protože mě dobře znají,“ zkřiví rty v nahořklém úsměvu.

„Řekli by vaši přátelé, že je snadné vás dobře poznat?“ Téotázky lituju hned, jak ji vyslovím. Taky není na Kateině seznamu.

„Jsem velmi uzavřený člověk, slečno Steeleová, a dělámvšechno pro to, abych si ochránil soukromí. Rozhovory neposkytuji často...“

„Tak proč jste souhlasil s tímhle?“

„Protože jsem sponzorem univerzity. A  proto, že se mi, přes veškerou snahu, nepodařilo slečnu Kavanaghovou odbýt. Velmi

Fifty Shades of Grey

18

dlouho a neoblomně naléhala na mé lidi z propagačního a játakovou houževnatost dokážu ocenit.“

Ano, vím přesně, jak houževnatá dokáže Kate být. To je ten důvod, proč tu sedím a kroutím se pod jeho pronikavýmpohledem jako žížala na háčku, zatímco bych se měla učit.

„Investujete také do zemědělských technologií. Proč sezabýváte právě tímto odvětvím?“

„Peníze se jíst nedají, slečno Steeleová, a na této planetě jepříliš mnoho lidí, kteří nemají co do úst.“

„To zní velmi filantropicky. Je to něco, co vás naplňuje? Krmit hladovějící?“

Vyhýbavě pokrčí rameny.

„Je to prostě dobrý byznys,“ zamumlá a já si pomyslím, že není upřímný. Nedává to snad smysl – krmit hladové? Nevidím v tom žádný finanční přínos, pouze duševní uspokojení. Zmatená jeho postojem sklápím oči, abych přečetla další otázku.

„Zastáváte nějakou životní filosofii? Jestli ano, jaká to je?“

„Nemám životní filosofii jako takovou. Možná vůdčí princip – Carnegieho: Člověk, který dokáže plně vlastnit svou mysl, si dokáže přivlastnit cokoliv, na  co má oprávněný nárok. A  já jsem velmi ukázněný, jdu si za  svým. Mám rád kontrolu – nad sebou i  nad svým okolím.“

„Takže vy chcete věci vlastnit?“ Ty jsi posedlý kontrolou.

„Chci si zasloužit svoje právo je vlastnit, ale ano, sečteno a podtrženo, chci.“

„Teď jste zněl jako nefalšovaný prototyp konzumenta.“

„To taky jsem.“ Sice se usmívá, ale v jeho očích se úsměvneodráží. Tohle mi už zase nesedí na někoho, kdo chce nakrmit svět, takže se nemůžu zbavit dojmu, že mluvíme o  něčem jiném, ale absolutně netuším o čem. Ztěžka polknu. Jako by teplotav místnosti stoupala, nebo možná stoupá jenom ta moje. Mým jediným

Padesát odstínů šedi

19

přáním teď je, aby ten rozhovor skončil. Kate už bude mít určitě

dostatek materiálu. Čtu další otázku.

„Jste adoptovaný. Nakolik si myslíte, že vás tato skutečnost

formovala?“ Pane jo, to je dost osobní. Zkoumám Greye pohledem a doufám, že jsem ho neurazila. Trochu se zachmuří.

„To sám nedokážu posoudit.“

Tím vzbuzuje můj zájem.

„Kolik vám bylo, když vás adoptovali?“

„To jsou všechno veřejně dostupné informace, slečno Steeleová,“ odbyde mě stroze. Sakra. No jistě – kdybych věděla, že

budu dělat tenhle rozhovor, připravila bych se na něj. Nervózně

se vrhám dál.

„Kvůli práci jste obětoval rodinný život.“

„To není otázka,“ poznamená lakonicky.

„Promiňte,“ ošiju se. Teď se kvůli němu cítím jako nějakénevychované děcko. Zkouším to ještě jednou: „Musel jste kvůlipráci obětovat rodinný život?“

„Ale já mám rodinu. Mám bratra, sestru a dva milující rodiče. A nemám zájem ji dál rozšiřovat.“

„Jste gay, pane Greyi?“

On se ostře nadechuje a  já se samou hanbou propadám do  země. Taková hovadina! Proč jen ty otázky před přečtením aspoň trochu nefiltruju? Přece mu nemůžu říct, že je jenom čtu! Zatracená Kate a ta její zvědavost!

„Ne, Anastasie, to nejsem.“ Zvedá obočí, v  očích chladný záblesk. Nevypadá, že bych ho potěšila.

„Omlouvám se. Je to, totiž... je to tu napsáno.“ To je poprvé, co vyslovil mé jméno. Srdce mi buší jako o závod a já cítím, jak se mi zase rozpalují tváře. Nervózně si strkám neposlušné vlasy za ucho.

Grey naklání hlavu ke straně.

Fifty Shades of Grey

20

„To nejsou vaše vlastní otázky?“

Následuje prudký odliv krve z mého obličeje.

„Ehm... ne. Kate – teda slečna Kavanaghová –, to ona je sestavovala.“

„Copak vy nejste kolegyně ze studentských novin?“ Ach, ne. Se studentskými novinami nemám nic společného. Je to jejímimoškolní aktivita, ne moje. Teď jsem pro změnu rudá až za ušima.

„Ne. Je to moje spolubydlící.“

V  tiché úvaze si promne bradu, jeho šedé oči mě zkoumavě sledují.

„Nabídla jste se jí dobrovolně?“ ptá se hrozivě tiše.

Tak počkat, kdo tu koho zpovídá? Jeho pohled mě propaluje tak, že prostě musím odpovědět upřímně.

„Byla jsem vybrána. Ona se necítí dobře,“ odpovídám chabě ve snaze se nějak ospravedlnit.

„Tím se ovšem mnohé vysvětluje.“

Ozývá se zaklepání na  dveře a  v  nich se objevuje blondýna číslo tři.

„Pane Greyi, omlouvám se, že vyrušuji, ale za  dvě minuty máte další schůzku.“

„Ještě jsme neskončili, Andreo. Prosím, zrušte to.“

Andrea na okamžik zaváhá, nevěřícně na něj zírá. Vypadá, že je pořádně zaskočená. Grey k ní zvolna otáčí hlavu a zdviháobočí. Ona se zardí. Výborně. Aspoň v tom nejsem sama.

„Samozřejmě, pane Greyi,“ zatrylkuje a  odchází. On svraští čelo a pak znovu obrací pozornost mým směrem.

„Kde jsme to skončili, slečno Steeleová?“

Ach, takže jsme se vrátili ke slečně Steeleové.

„Jenom se se mnou, prosím vás, zbytečně nezdržujte.“

„Teď se chci pro změnu já něco dozvědět o vás. Myslím, žejedině tak to bude spravedlivé.“ Jeho šedé oči ožívají zvědavostí. No

Padesát odstínů šedi

21

to mě podrž. Kam tímhle míří? Opírá si lokty o  područky křesla

a z prstů rukou utváří na úrovni svých úst stříšku. Jeho rty jsou

velmi... zneklidňující. Nutkavě polknu.

„O mně se toho moc říct nedá.“

„Jaké máte plány, až doděláte školu?“

Pokrčím rameny, vyvedená z míry jeho zájmem. Přestěhovat se s Kate do Seattlu, najít si práci. Ještě jsem se tím vážně nezabývala.

„Nemám žádné plány, pane Greyi. Teď hlavně potřebujuudělat státnice.“ Na které bych se právě teď měla učit, spíš než sedět ve vaší výstavní nóbl sterilní kanceláři a cítit se nepříjemně pod vaším pronikavým pohledem.

„Máme tu výborný program pro absolventy,“ nadhodí tiše. Zvedám obočí – on mi nabízí práci?

„Aha. Budu to mít na  paměti,“ zablekotám úplně rozhozená. „I když si nemyslím, že bych se sem hodila.“ To ne, už zasepřemýšlím nahlas.

„Proč něco takového říkáte?“ Se zaujetím sklání hlavuke straně, na rtech mu pohrává náznak úsměvu.

„To je snad zřejmé, ne?“ Mám nekoordinované pohyby, jsem nedbale oblečená a nejsem blond.

„Mně ne,“ opáčí. Upírá na  mě intenzivní pohled, veškerý jeho humor upadl v  zapomnění a  já někde hluboko uvnitř podbřišku pocítím neznámé trnutí. Unikám jeho zkoumavým očím a  zadívám se na  své do  sebe propletené prsty. Co se to tu děje? Musím odsud pryč – a  to hned! Nakláním se, abych uklidila diktafon.

„Chtěla byste tu provést?“ nabízí mi.

„Jsem si jistá, že máte hodně práce, pane Greyi, a mě čeká dost dlouhá cesta.“

„Vracíte se zpátky do  Vancouveru?“ zazní překvapeně, snad dokonce úzkostně. Pohlédne ven z  okna, rozpršelo se tam. „Tak

Fifty Shades of Grey

22

to byste měla jet opatrně.“ Jeho tón je přísný až autoritativní. Co

se stará? „Máte vše, co jste potřebovala?“ dodává.

„Ano, pane,“ potvrzuju a ukládám si diktafon do batohu. On přitom zamyšleně přimhouří oči.

„Děkuju, že jste mi poskytl rozhovor, pane Greyi.“

„Potěšení bylo plně na mé straně,“ ujišťuje mě, opět zdvořilost sama.

Když vstávám, zvedá se a podává mi ruku.

„Dokud se zase nesetkáme, slečno Steeleová.“ Zní to jakovýzva, nebo hrozba, nejsem si jistá. Zamyšleně pokrčím čelo. A kdy bychom se jako měli setkat? Znovu mu potřásám rukou, užaslá, protože to podivné mravenčení nikam nezmizelo. Určitě jsou to nervy.

„Pane Greyi,“ kývnu. On s  grácií atleta přechází ke  dveřím a otevírá je dokořán.

„Jen se ujišťuji, že projdete bez úhony, slečno Steeleová.“Neatrně se usměje. Očividně naráží na můj nepříliš elegantní vstup do jeho kanceláře. Žádný div, že zase rudnu.

„To je od  vás velice ohleduplné, pane Greyi,“ šlehnu po  něm a jeho se úsměv rozšiřuje. Tak to mě moc těší, že jsem tě pobavila, kaboním se v  duchu cestou do  haly. Překvapeně zjišťuju, že mě Grey následuje. Andrea i Olivie k nám současně zvedají svézaražené pohledy.

„Měla jste nějaký kabát?“ zjišťuje Grey.

„Sako.“

Olivie je v tu ránu na nohou a přináší mi ho, ale Grey jí ho bere z rukou dřív, než mi ho stihne podat. Přidrží mi ho a já se do něj s naprosto absurdními rozpaky soukám. V jednu chvíli jeho dlaně krátce spočinou na mých ramenou. Při tom doteku se až zajíknu. Pokud si toho všiml, nedává to najevo. Svým dlouhýmukazováčkem přivolává výtah a oba u něj chvíli jen tak stojíme a čekáme –

Padesát odstínů šedi

já nesvá, on klidný a  vyrovnaný. Dveře se otevírají a  já v  touze

uniknout chvatně nastupuju. Opravdu už se odsud musím dostat.

Když se otáčím, abych na  něj pohlédla, opírá se o  stěnu u  dveří

výtahu. Je opravdu velmi, velmi hezký. Až zneklidňujícímzpůsobem.

„Anastasie,“ vysloví, jako by mi dával sbohem.

„Christiane,“ odpovídám a dveře se milosrdně zavírají.

24

Kapitola 2

Srdce mi tluče jako zvon. Výtah sjíždí do prvního patra a já se deru

ven hned, jak se jeho dveře otevřou. Opět zakopávám, tentokrát

se ale na tu bezchybnou pískovcovou podlahu nesvalím. Uháním

k širokým proskleným dveřím a pak už se ocitám na svěžím,vlh

kem prosyceném vzduchu Seattlu. Zvedám hlavu a nechávám se

smáčet osvěžujícím deštěm. Zavírám oči a s hlubokým očistným

nádechem se snažím posbírat zbytky své duševní rovnováhy.

Žádný muž na mě nikdy nezapůsobil tak jako Christian Grey,

a já netuším proč. Je v tom jeho vzhled? Nebo jeho uhlazenécho

vání? Bohatství? Moc? Prostě nerozumím své iracionální reakci.

Oddechnu si neskonalou úlevou. Ale co to, proboha, mělovšech

no znamenat? Opírám se o jeden z ocelových pilířů budovya srd

natě se pokouším zklidnit a uspořádat své myšlenky. Zatřesuhla

vou. Co to bylo? Srdce mi nakonec zpomaluje na obvyklý rytmus

a dech se vrací k normálu. Vyrážím k autu.

Jakmile nechám hranice města za  zády a  znovu si v  hlavě pře

hraju ten náš rozhovor, začínám se cítit hloupě a  trapně. Určitě

Padesát odstínů šedi

25

jsem prostě přehnaně zareagovala na něco, co se mi jenom zdálo.

Jasně, je velmi atraktivní, sebejistý, dominantní a  nenucený. Ale

na  druhou stranu je taky arogantní a  přes všechno to dokonalé

chování je panovačný a chladný. Teda, aspoň navenek.Zčistajasna mě příjemně zamrazí podél páteře. Možná je arogantní, ale tak

trochu na to má právo – už toho dokázal tolik, na to, jak je mladý.

Nedokáže vystát zabedněnce – ale proč by taky měl? A  už zase

jsem naštvaná, že mi Kate nedala aspoň jeho stručný životopis.

Zatímco směřuju k  dálnici I-5, dál nad tím vším rozjímám.

Opravdu jsem nepochopila, co ho nutí hnát se za takovýmúspěchem. A  některé jeho odpovědi byly tak tajemné – jako kdyby

něco skrýval. A  ty Kateiny otázky – no, uf ! Ta adopce... a  pak,

ptát se ho, jestli je gay! Samou hrůzou se zachvěju. Nemůžuuvěřit tomu, že jsem to vyslovila. Prosím, chci, aby mě pohltila zem!

Vím, že se budu propadat hanbou pokaždé, když si na to později

vzpomenu. Zatracená Katherine Kavanaghová!

Kontroluju tachometr. Jedu mnohem opatrněji, než bych jela

kdykoliv jindy. Jsem si vědoma toho, že je to kvůli vzpomínce

na upřené, pronikavě šedé oči a přísný hlas nabádající měk rozvážné jízdě. Zakroutím hlavou, když si uvědomím, že se Grey

chová, jako by mu bylo dvakrát tolik.

Už se v  tom nešťourej, Ano, okřiknu se. Nakonec si říkám, že

to byla opravdu zajímavá zkušenost, ale už bych se jí dál neměla

zaobírat. Prostě se přes to přenes. Vždyť už se s  ním nikdy neuvidím. Ta myšlenka mě okamžitě rozradostní. Pouštím si rádio – a to

pořádně nahlas, zapírám se do  sedadla a  s  důkladně sešlápnutým

plynem se zaposlouchávám do nezávislé rockové hudby. Kdyžnajedu na dálnici, zjišťuju, že přece jen můžu řídit tak rychle, jak chci.

Bydlíme v  malé kolonii dvojdomků ve  Vancouveru, poblíž areálu

Washingtonské státní univerzity. Měla jsem kliku – Kateini rodiFifty Shades of Grey

26

če ten domek pro Kate koupili a já jí přispívám na nájem směšnou

částkou. Strávila jsem tu poslední čtyři roky. Když parkuju předdomem, dochází mi, že Kate bude chtít slyšet všechno – slovo od slova

– a že je neodbytná. No, koneckonců, dostane tu nahrávku.Doufejme, že jí nebudu muset vykládat nic nad rámec toho interview.

„Ano! Jsi zpátky.“ Kate sedí v našem obýváku, obklopenáknihami. Zjevně se učila na státnice – i když má na sobě pořád toflanelové pyžamo s malými sladkými růžovými králíčky. To, které si šetří na chvíle po rozchodech, na nemoci a jiné depresivní nálady. Vrhá se ke mně, aby mě pevně objala.

„Už jsem si začínala dělat starosti. Čekala jsem, že se vrátíš dřív.“

„No vidíš, a  já myslela, bůhvíjak nejsem rychlá, vzhledem k tomu, jak to probíhalo,“ zamávám jí před obličejem diktafonem.

„Ano, strašně ti za  to děkuju. Tohle máš u  mě, vždyť víš. Jak to šlo? Jaký je?“ Ach ne, už je to tady... Katherine Kavanaghová – inkvizitor.

Snažím se vypotit odpověď. Co tak můžu říct?

„Jsem ráda, že to mám za  sebou a  že už ho nikdy neuvidím. Byl celkem děsivý, víš, jak to myslím,“ krčím rameny. „Přijde mi takový cílevědomý až zažraný... a mladý. Opravdu mladý.“

Kate mi věnuje nevinný pohled. A já se na ni zamračím.

„Netvař se jako neviňátko. Proč jsi mi nedala jeho životopis? Cítila jsem se před ním jako idiot, když jsem neměla ani základní přípravu.“

Kate si připlácne ruku na pusu. „Teda, Ano, to mě fakt mrzí. Vůbec mi to nedošlo.“

Podrážděně zafuním.

„Většinou byl zdvořilý, formální, skoro strojený... jako by předčasně zestárl. Nemluví, jako by mu bylo dvacet a něco. Kolik mu vlastně je?“

Padesát odstínů šedi

27

„Dvacet sedm. Ježiši, Ano, promiň. Měla jsem ti říct aspoň něco. Dej sem ten diktafon, hned se na to vrhnu.“

„Už vypadáš líp. Snědlas tu polívku?“ ptám se, abych změnila téma.

„Jasně, a  byla výborná jako vždycky. Cítím se mnohem líp,“ usměje se na mě vděčně.

Mrknu na hodinky.

„Musím běžet. Pořád ještě můžu stihnout službu u Claytonů.“

„Ano, ty se jednou uštveš.“

„Jsem v pohodě. Tak ahoj.“ U Claytonů pracuju už od té doby, co jsem nastoupila na WSU. Je to ten největší soukromý obchod pro kutily v Portlandu a okolí. Za ty čtyři roky už jsem se dozvěděla dost o všem, co tuprodávám – jenže ironií osudu jsem jako kutil naprosté dřevo. Všechny tyhle věci nechávám na tátovi. Jsem ráda, že jsem to do práce stihla – umožní mi to soustředit se na něco jiného než na Christiana Greye. Máme dost práce. Je začátek letní sezony, to všichni vymýšlí, jak by si vylepšili bydlení.

Paní Claytonová vypadá, že se jí ulevilo, když mě zahlédla.

„Ano! Myslela jsem, že už dnes nedorazíš.“

„Ta schůzka netrvala tak dlouho, jak jsem si myslela. Můžu odsloužit pár hodin.“

„Moc ráda tě vidím.“

Posílá mě do skladu přerovnávat zboží a já jsem brzypohlcena prací. Když se později vracím domů, Katherine má na uších sluchátka a je zabraná do práce na svém notebooku. Nos má ještě pořád červený, ale je do toho tak zažraná, že nevnímá a jen zuřivědatFifty Shades of Grey

28

luje. Já jsem úplně vyčerpaná, znavená dlouhým řízením,zničujícím rozhovorem a hromadou práce u Claytonů. Sesouvám

se na gauč a přemítám o eseji, kterou musím dokončit, a o všem

tom učení, ke  kterému jsem se dnes nedostala, protože jsem

byla... s ním.

„Máš tu pár slušných věcí, Ano. Dobrá práce. Nemůžuuvěřit, že jsi s ním nešla na tu obhlídku, když ti ji nabídnul.Očividně s tebou chtěl strávit víc času,“ vrhá na mě krátký zkoumavý pohled.

Cítím, jak červenám, a můj tep se z neznámých příčinzrychluje. To docela určitě nebyla jeho pohnutka. Určitě mě tam chtěl provést jenom proto, aby mi ukázal, že je pánem všeho, co ovládá. Zjišťuju, že si koušu spodní ret, a doufám, že si toho Katenevšimla. Ale ta se zdá plně ponořená do přepisu.

„Už slyším, cos myslela tou formálností. Dělala sis ty poznámky?“

„Hmm... nedělala.“

„To nevadí. I s tímhle můžu udělat dobrý článek. Škoda, ženemáme nějaké jeho nové fotky. Vypadá vážně dobře, mizera jeden. Co říkáš?“

„No, celkem to ujde.“ Usilovně se snažím znít nezaujatěa myslím, že se mi to daří.

„Ale no tak, Ano – ani ty nemůžeš být imunní vůči jehovzhledu,“ povytáhne na mě své dokonalé obočí.

Kruci! Do tváří se mi hrne krev, a tak se uchyluju k lichotkám – osvědčené taktice.

„Ty bys toho z něj asi dostala víc.“

„Tak o tom pochybuju, Ano. No tak – vždyť on ti praktickynabídnul práci! Když uvážím, že jsem to na tebe hodila na poslední chvíli, zvládlas to fakt skvěle.“ Hloubavě se na  mě zahledí a  já volím rychlý ústup do kuchyně.

Padesát odstínů šedi

29

„Takže, co si o něm doopravdy myslíš?“ Kčertu, ona je opravdu jako nějaká inkvizice. Proč to prostě nenechá plavat? Honem si něco vymysli.

„Jde si tvrdě za  svým, je posedlý kontrolou, je arogantní, jde z něj strach... na druhou stranu je hodně charismatický. Celkem chápu všechnu tu fascinaci jeho osobou,“ dodávám po pravdě a doufám, že jí to jednou provždy zavře pusu.

„Ty? Fascinovaná mužem? To je mi ale novinka,“ odfrkne si.

Začínám si připravovat sendvič, aby neviděla jak se tvářím.

„Proč jsi chtěla vědět, jestli je gay? A  mimochodem, to byla ta nejtrapnější ze všech otázek. Já z ní měla málem smrt a on byl naštvaný, že se ho na to ptám,“ mračím se při té vzpomínce.

„Protože kdykoliv se objeví na  společenských stránkách, vždycky je sám.“

„No, tak to bylo vrcholně trapné. Celá ta věc byla dostnepříjemná a já jsem fakt šťastná, že už ho nikdy neuvidím.“

„Prosím tě, přece to nemohlo být tak zlé. A navíc, myslím, že zněl, jako bys ho dost zaujala.“

Zaujala? Kate se nejspíš pomátla.

„Dáš si sendvič?“

„Jasně.“ Ten večer už k mé neskonalé úlevě o Christianu Greyovinemluvíme. Poté, co se najím, jsem schopná sedět u stolu vedle Kate,která dělá na svém článku, a pracovat na eseji o Tess z d’Ubervillů. To je děs, ta žena byla na špatném místě ve špatnýčas a ve špatném století. Když končím, je půlnoc a Kate už je dávno v posteli. Vyčerpaně se ploužím do svého pokoje, spokojená, že jsem toho za pondělek zvládla docela dost.

Ve  své bílé kovové posteli se zachumlám do  prošívané deky, kterou vyráběla máma, zavírám oči a  okamžitě usínám. Tu noc

Fifty Shades of Grey

30

se mi zdá o temných místech, bezútěšných, chladných bílýchposchodích a šedých očích.

Po  zbytek týdne se zabývám opakováním školní látky a prací v  Claytonovic obchodě. Kate je taky v  jednom kole, sestavuje své poslední vydání školního časopisu před tím, než ho bude

muset předat novému šéfredaktorovi, a taky se šprtá na státnice.

Ve středu už se cítí mnohem líp, takže dál nemám tu čest užívat

si pohled na její růžové flanelové pyžamo poseté králíčky. Volám

mámě do  Georgie, abych ji zkontrolovala a  taky aby mi mohla

popřát hodně štěstí u státnic. Taky mi vypráví o tom, že se pustila

do nového podnikání ve výrobě svíček – moje máma, to je jeden

velký riskantní podnik. V  podstatě se doma nudí a  potřebuje se

nějak zabavit, ale u ničeho dlouho nevydrží. Příští týden to bude

zas něco nového. Dělám si o ni starosti. Doufám, že kvůli svému

poslednímu projektu nezastavila dům. A taky doufám, že Bob –

její relativně nový, ale mnohem starší manžel – na ni dává pozor,

když tam teď nejsem. Vypadá, že stojí nohama na zemi mnohem

pevněji než Manžel Číslo Tři.

„Jak se pořád máš, Ano?“

Jenom na okamžik zaváhám, a mám její plnou pozornost.

„Fajn.“

„Ano? Tys někoho potkala?!“ Páni... jak jen tohle dělá?Vzrušení v jejím hlase je doslova hmatatelné.

„Ne, mami. O nic nejde. Byla bys první, kdo by o tom věděl.“

„Zlato, opravdu bys měla chodit víc mezi lidi. Mám o tebestarost.“

„Mami, jsem v pohodě. Jak se má Bob?“ Jako vždy, odvedení pozornosti je nejlepší obrana.

Později večer ještě volám Rayovi, svému nevlastnímu tátovi, matčinu Manželovi Číslo Dva, muži, kterého považuju za  svého

Padesát odstínů šedi

31

otce a jehož příjmení nosím. Je to krátký hovor. Vlastně spíš než

hovor je to série souhlasných zamručení v odpověď na můj tichý

monolog. Ray toho moc nenamluví. Aspoň vím, že ještě žijea sleduje fotbal v televizi (a chodí na bowling nebo muškaří, případně

vyrábí nábytek, když nedělá žádnou z těch předchozích věcí). Ray

je zručný tesař a taky důvod, proč se tak trochu vyznám. Zdá se,

že je s ním všechno v pořádku.

V pátek odpoledne s Kate probíráme, co večer podnikneme –toužíme po nějakém rozptýlení od opakování, práce a studentských

novin –, když vtom zazvoní zvonek. Ve dveřích stojí můj výborný

kamarád José s lahví šampaňského v ruce.

„José! Ráda tě vidím!“ Sevřu ho v rychlém objetí. „Pojď dál.“

José je první člověk, kterého jsem potkala, když jsem přijela na  WSU a  vypadala tak ztracená a  opuštěná, jak jsem se cítila. Hned ten den jsme v sobě našli spřízněné duše a od té doby jsme přátelé. Nejenže máme stejný smysl pro humor, ale taky jsmezjistili, že Ray a José senior spolu sloužili u stejné jednotky.Výsledkem toho je, že se z našich otců taky stali dobří přátelé.

José studuje techniku a  je ze své rodiny první, kdo to dotáhl až na univerzitu. Je doopravdy chytrý, ale jeho skutečnou vášní je focení. Má vážně velký talent.

„Mám novinku,“ kření se na mě a tmavé oči mu jenom září.

„Neříkej, že se ti podařilo další týden udržet na škole,“dobírám si ho a on se na mě naoko zamračí.

„Portlandská galerie od příštího měsíce vystavuje mý fotky.“

„To je úžasný – gratuluju!“ Mám takovou radost, že ho znovu obejmu.

Kate se na něj taky nadšeně usměje.

„Tak to je něco, José! Měla bych to dát do novin. Neznám nic lepšího než redakční změnu v pátek večer,“ předstírá rozmrzelost.

Fifty Shades of Grey

32

„Takže to oslavíme. Chtěl bych, abys přišla na zahájení.“ José na mě upře pronikavý pohled a já zčervenám. „Teda, vy obě,samozřejmě,“ dodává a nervózně zatěká očima Kateiným směrem.

Jsme s Josém dobří přátelé, ale já podvědomě cítím, že on by chtěl víc. Je hezký a je s ním legrace, jenže pro mě není ten pravý. Je to spíš bratr, kterého jsem nikdy neměla. Katherine si ze mě často utahuje, že mi chybí gen „Já chci chlapa!“, ale pravda je, že jsem ještě nepotkala nikoho... prostě nikoho, kdo by měpřitahoval. A  to navzdory tomu, že část mého já touží po  roztřesených kolenou, srdci v krku a té záležitosti s motýlky v břiše.

Někdy si říkám, jestli se mnou není něco špatně. Možná jsem strávila moc času se svými literárními vysněnými hrdinya v důsledku toho jsou mé ideály nastavené vysoko a  má očekávání prostě moc přemrštěná. Faktem ale zůstává, že v reálném životě mi ještě nikdo nic takového nezpůsobil.

Až donedávna, zašeptá nevítaný tenký hlásek méhopodvědomí. NE! Okamžitě ho umlčím. Už se k  tomu nehodlám vracet, ne po  tom zpackaném interview. A  jste gay, pane Greyi? Při té vzpomínce se zašklebím. Je pravda, že se mi o něm skoro každou noc zdá, ale to určitě jenom proto, aby se má nervová soustava vyrovnala s tím děsným zážitkem.

Sleduju, jak José otevírá šampaňské. Je vysoký a v těch riflích a  triku je samý sval a  široká ramena, opálená kůže, černé vlasy a  planoucí tmavé oči. Jo, José je vážně sexy, ale mám dojem, že mu to konečně začíná docházet – jsme jen přátelé. Korek zazní svým typickým hlasitým lupnutím a José ke mně s úsměvemzvedá pohled. Sobota strávená v  obchodě je jako noční můra. Jsme zavaleni samými kutily, kteří si chtějí vylepšit bydlení. Pan a  paní Claytonovi, John a  Patrick, což jsou další dva brigádníci, i  já jsme

Padesát odstínů šedi

33

všichni v  obležení zákazníků. V  době oběda ale nastává chvilka

klidu, a tak mě paní Claytonová žádá, abych zkontrolovalanějaké objednávky. Sedím za  pultem u  pokladny a  nenápadně ukusuju housku. Jsem ponořená do úkolu, který obnáší porovnávání

katalogových čísel se seznamem věcí, které bychom potřebovali,

a těch, které jsme už objednali. Pohledem těkám meziobjednávkovou knihou a  obrazovkou počítače a  ujišťuju se, že všechny

položky sedí. A  pak z  nějakého důvodu vzhlédnu... a  ocitám se

v zajetí přímého pohledu šedých očí Christiana Greye, kterýstojí za pultem a upřeně mě sleduje.

Selhává mi srdce.

„Slečno Steeleová. Jak příjemné překvapení.“ Jeho pohled je přímý a intenzivní.

Tak to mě podrž. Co tady sakra dělá? S  těmi rozčepýřenými vlasy a  v  neformálním oblečení – šedém svetru, riflích a pohodlných botách. Myslím, že na něj civím s otevřenou pusou,a nemůžu si vzpomenout, kde jsem nechala mozek, případně hlasivky.

„Pane Greyi,“ zašeptám, protože to je všechno, co zvládnu.

Na rtech mu zahraje náznak úsměvu a v jeho očích se objevuje pobavení, jako by si užíval nějaký svůj soukromý vtip.

„Pohyboval jsem se tady v  okolí,“ říká jakoby na vysvětlenou. „Potřebuju si dokoupit pár věcí. Moc rád vás zase vidím, slečno Steeleová.“ Jeho hlas je hřejivý a  tak trochu zastřený, jako karamelový fondán s  roztavenou hořkou čokoládou... nebo tak něco.

Lehce potřesu hlavou, abych nějak posbírala svůj zdravý rozum. Srdce mi freneticky bubnuje a  já se z  nějakého důvodu pod jeho zkoumavým pohledem červenám. Jsem tak rozhozená z  toho, že tu stojí přímo přede mnou. Paměť mi asi neslouží moc dobře, on není jenom hezký – je ztělesněním mužské krásy, oslnivé krásy. A je tady. Tady v Claytonovic železářství. Kdo by to

Fifty Shades of Grey

34

byl řekl. Konečně jsou mé kognitivní funkce obnoveny a  znovu

propojeny se zbytkem mé tělesné schránky.

„Ana, jmenuji se Ana,“ hlesnu. „S  čím vám mohu pomoci, pane Greyi?“

Usměje se a znovu to vypadá, jako by byl zasvěcendo nějakého tajného spiknutí. Znervózňuje mě to.

Zhluboka se nadechuju a nasazuju si svou profesionální masku v-tomhle-obchoděracuju-už-celé-roky. To dokážu.

„Je tu pár věcí, které potřebuji. Pro začátek bych chtěl kabelové svorky,“ zavrní a přitom se tváří napůl chladně a napůl pobaveně.

Kabelové svorky?

„Nabízíme různé délky. Mám vám ukázat, kde jsou?“ vypravím ze sebe tiše a rozechvěle. Seber se, Steeleová.

Pohledné obočí pana Greye se lehce stáhne. „Veďte mě, prosím, slečno Steeleová,“ požádá mě.

Zatímco obcházím pult, snažím se o nenucenost, aleve skutečnosti se musím pekelně soustředit, abych nezakopla o své vlastní nohy, protože právě získaly konzistenci želé. Jsem tak šťastná, že jsem si na sebe ráno natáhla své nejlepší džíny.

„Jsou v  oddělení elektrického zboží, osmá ulička,“ udávám až moc radostně. Pohlédnu na něj a téměř okamžitě toho lituju. Kruci, je tak pohledný.

„Až po vás,“ vydechne a pokyne mi svou dlouhoprstou rukou s dokonale pěstěnými nehty.

Vedu ho do  příslušné sekce. Cestou se pravděpodobně zadusím svým vlastním srdcem, protože ho mám až v krku, odkud se pokouší prorazit ven mými ústy. Co dělá v  Portlandu? Proč přišel sem, ke Claytonovým? A z nějaké zanedbatelné a nepoužívané části mého mozku – pravděpodobně umístěné uvnitř medullaoblongata, někde poblíž sídla mého podvědomí – přicházímyšlenka: Je tu kvůli tobě. To v žádném případě! popírám okamžitě. Proč

Padesát odstínů šedi

35

by tenhle krásný, mocný a kultivovaný muž měl chtít vidět právě

mě? Ta myšlenka je tak absurdní, že ji okamžitě zavrhuju.

„Jste v Portlandu obchodně?“ ptám se o oktávu vyšším hlasem. Jako bych si skřípla prst do dveří. Sakra! Uklidni se, Ano!

„Zastavil jsem se ve  Vancouveru na  zemědělské fakultě vaší univerzity. V  současné době tam podporuji výzkum týkající se střídání plodin a nauky o půdě,“ poznamenává věcně. Vidíš?Vůbec tu není kvůli tobě, vysmívá se mi mé podvědomí, halasně,pyšně a nabubřele. Až se zardím nad svou pošetilostí a nezdárnými myšlenkami.

„To je taky součástí vašeho plánu, jak nakrmit svět?“ zavtipkuju.

„Dalo by se to tak říct,“ připouští a jeho rty se zvlní v lehkém úsměvu.

Upírá pohled na nabídku vystavených kabelových svorek. Pro všechno na  světě, co s  nimi hodlá dělat? Nějak si ho nedokážu představit jako domácího kutila. Prsty přejíždí po  jednotlivých baleních a  já jsem z  nějakého nevysvětlitelného důvodu nucena uhnout pohledem. Shýbá se a vybírá si jeden balíček.

„Tyhle budou vyhovovat,“ pronáší s tím svým ó-tak-tajemným úsměvem.

„Ještě něco dalšího?“

„Snad nějakou širokou lepicí pásku.“

Širokou lepicí pásku?

„Tapetujete?“ vylétne ze mě dřív, než to dokážu zarazit.Na takovou práci má určitě vlastní tým nebo si na to najímá firmu.

„Ne, netapetuji,“ odvětí rychle a  vzápětí se uculí, takže mám vtíravý pocit, že se mi směje.

To jsem tak směšná? Nebo snad směšně vypadám?

„Tudy,“ pípnu rozpačitě. „Lepicí pásky jsou v  oddělení dekorací.“

Fifty Shades of Grey

36

Letmo se po něm ohlédnu.

„Pracujete tady už dlouho?“ zjišťuje tlumeným hlasem, zatímco mě soustředěně sleduje. V  obličeji získávám jasně rudou barvu. Proboha, proč na mě musí mít zrovna takový účinek?Přiadám si, jako by mi bylo čtrnáct – společenské trdlo a jako vždy úplně mimo. Kupředu hleď, Steeleová!

„Čtyři roky,“ kuňknu, když přicházíme na místo. Abych senějak rozptýlila, shýbám se a vybírám dvě různé šíře lepicích pásek, které nabízíme.

„Vezmu si tuhle,“ pronese Grey měkce a  ukáže na  tu širší, kterou mu vzápětí podávám. Naše prsty se přitom o sebe krátce otřou a  to proudění je zpátky – zasahuje mě, jako bych se dotkla obnaženého elektrického vedení. Bezděky zalapám po dechu, když vnímám, jak mnou prostupuje a klesá až někam do temných neprobádaných hlubin mého podbřišku. Zoufale se pokouším posbírat zbytky vnitřní rovnováhy.

„Přejete si ještě něco?“ zachraptím dýchavičně. Nepatrně se mu rozšiřují oči.

„Nějaký provaz, myslím.“ Jeho hlas se teď podobá mému, taky ochraptěl.

„Tudy.“ Pokynu hlavou příslušným směrem, abych skryla další uzardění, a vykročím vstříc danému regálu.

„Jaký typ byste si představoval? Máme tu syntetické,z přírodních vláken... různé motouzy... kabelové šňůry –“ zarazím se, když spatřím jeho výraz, to, jak mu potemněly oči. Ty bláho!

„Dejte mi pět metrů toho z přírodních vláken, prosím.“

Spěšně a  s  roztřesenými prsty odměřuju na  pevné měrce pět metrů, plně si vědoma toho žhavého šedého pohledu, který na mě upírá. Neodvažuju se na něj ani podívat. Ježkovy zraky, je vůbec možné, abych se cítila ještě rozpačitěji? Ze zadní kapsy kalhotvytahuju odlamovací nůž a  řežu s  ním provaz, pak ho pečlivě stáPadesát odstínů šedi

37

čím do smyčky a vážu na něm volný uzel. Nějakým zázrakem si

přitom neuříznu prst.

„Chodila jste do  Skauta?“ vyzvídá. Smyslně vykrojené rty se mu vlní v pobaveném úsměvu. Nekoukej mu na tu pusu!

„Organizované skupinové aktivity mi zrovna nesvědčí, pane Greyi.“

Zvedá obočí.

„A co vám svědčí, Anastasie?“ ptá se tiše a opět nasazuje ten svůj tajemný úsměv. Uhranutě na  něj zírám, neschopná slova. Právě se pode mnou pohnuly tektonické desky. Zkus se uklidnit. Ano, žadoní mé zmučené podvědomí na kolenou.

„Knihy,“ zašeptám, ale mé podvědomí vříská: Ty! To ty mi svědčíš! Okamžitě ho zpražím, zděšená zjištěním, že se mojeduševno zaobírá takovými neuskutečnitelnými myšlenkami.

„Jaké knihy?“ Sklání hlavu ke straně. Co se tak zajímá?

„No, znáte to. Nic neobvyklého. Klasika. Hlavně britská literatura.“

Promne si bradu mezi palcem a ukazováčkem, jako by se nad mou odpovědí hlouběji zamýšlel. Anebo se jen děsně nudí a snaží se to zamaskovat.

„Potřebujete ještě něco dalšího?“ Musím se nějak rozptýlit –pohled na jeho ruce v kombinaci s jeho obličejem je příliš omamný.

„Já ani nevím. Doporučila byste mi něco?“

Já abych ti něco doporučila? Vždyť ani nevím, co se s těmivěcmi chystáš dělat.

„Myslíte něco, co by se vám hodilo, až budete kutit?“

Přikývne, oči mu ožívají šibalstvím. Už zase červenám, a  tak zatěkám pohledem až dolů, na jeho přiléhavé džíny.

„Montérky,“ vypadne ze mě, a hned je mi jasné, že jsemzapomněla hlídat, co vypouštím z úst.

Pokrčí čelo, opět se dobře baví.

Fifty Shades of Grey

38

„Nechcete si přece zničit oblečení.“ Nesměle poukážu rukou na jeho kalhoty.

„Vždycky si je můžu sundat,“ uculí se.

„Ehm...“ Do obličeje se mi znovu hrne krev. Teď už má nejspíš barvu Komunistického manifestu. Mlč už. Proboha, mlč!

„Tak já si nějaké vezmu. Bůh chraň, abych si zničil oblečení,“ pronáší suše.

Pokouším se ze své hlavy vymazat spontánně vzniklou představu Christiana Greye bez kalhot.

„Bude to všechno?“ zasípu, když mu podávám  modrou pracovní kombinézu.

Mou otázku přechází bez povšimnutí.

„Jak jste na tom s tím článkem?“

Konečně mi položil normální otázku. Úplně odlišnou od všech těch matoucích dvojsmyslů a  narážek... otázku, na  kterou jsem schopná odpovědět. Chytám se jí oběma rukama, jako tonoucí stébla trávy, a odpovídám upřímně.

„Já ho nepíšu, to Katherine. Slečna Kavanaghová. Moje spolubydlící, to ona je jeho autorka. A je z něj unešená. Katherine



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist