načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fifty Shades Freed: Padesát odstínů svobody - E L James

Fifty Shades Freed: Padesát odstínů svobody

Elektronická kniha: Fifty Shades Freed: Padesát odstínů svobody
Autor: E L James

- Ve chvíli, kdy se Anastasia Steeleová poprvé setkala s mladým úspěšným podnikatelem Christianem Greyem, netušila, jak moc se jí změní život…. - Ana od počátku věděla, že vztah s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7% 87%   celkové hodnocení
15 hodnocení + 2 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 654
Rozměr: 22 cm
Název originálu: Fifty shades freed
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Zdenka Lišková
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, XYZ, 2013
ISBN: 978-80-738-8782-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ve chvíli, kdy se Anastasia Steeleová poprvé setkala s mladým úspěšným podnikatelem Christianem Greyem, netušila, jak moc se jí změní život….
Ana od počátku věděla, že vztah s jejím Stínem nebude procházka růžovou zahradou. Musí se naučit sdílet s Christianem jeho styl života, který jí nikdy nebyl vlastní, aniž by ztratila sama sebe, svou vlastní integritu a nezávislost; Christian musí na oplátku překonat svou posedlost kontrolou a vypořádat se se svými vnitřními démony.
Nyní, když jsou konečně spolu, prožívají nekonečnou lásku, vášeň, vzájemnou blízkost a otvírá se před nimi svět nekonečných možností. Zdá se, že mají všechno. Pak ale zasáhne osud a před Anou vyvstávají její nejhorší noční můry…

Zařazeno v kategoriích
E L James - další tituly autora:
Grey Grey
Darker Darker
 (e-book)
Darker -- Padesát odstínů temnoty pohledem Christiana Greye Darker
Mister Mister
 (e-book)
Mister Mister
 
K elektronické knize "Fifty Shades Freed: Padesát odstínů svobody" doporučujeme také:
 (e-book)
Padesát odstínů temnoty Padesát odstínů temnoty
 (e-book)
Fifty shades of Grey - Padesát odstínů šedi Fifty shades of Grey
 (e-book)
Spoutaná Spoutaná
 (e-book)
Konec prokrastinace -- Jak přestat odkládat a začít žít naplno Konec prokrastinace
 (e-book)
Přítelkyně Přítelkyně
 (e-book)
Božský bastard Božský bastard
 
Recenze a komentáře k titulu



2014-05-02 hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%
Další díl nezáživného příběhu jednoho příliš mladého miliardáře a jedné mladé (malé) školačky, která nedokáže držet slovo, plnit sliby a nechápe, co znamená slovo zodpovědnost. Někomu se to možná zdá roztomilé, mně však nikoli, nedočetla jsem tento díl už ani do poloviny - tolik mi to rozmazlené ufňukané děcko lezlo na nervy.
 
2013-09-07 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Ohhh yeee
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

www.fiftyshadesofgrey.cz



Věnování

Para mi Mamá con todo mi amor y gratitud

A pro mého milovaného otce

Tatínku, scházíš mi každý den


Poděkování

Děkuji:

Niallovi, své opoře;

Kathleen za to, že se mnou ochotně polemizovala, byla mi

kamarádkou, důvěrnicí a zároveň technickou poradkyní;

Bee za nekonečnou morální podporu;

Taylor (své další technické poradkyni), Susi, Pam a Noře za to,

že mi s nimi bylo skvěle.

Za vzácné rady a diskrétnost bych velice ráda poděkovala:

MUDr. Raině Sluderové za pomoc v otázkách medicíny;

Anně Forlinesové za rady ohledně finančnictví;

Elizabeth de Vos za její laskavé konzultace týkající se

amerického adopčního systému.

Děkuji Maddie Blandinové za její mimořádné a inspirativní

výtvarné počiny.

A Pam s Gillian za sobotní ranní kávu a vtažení zpátky

do reálného života.

Také děkuji svému redakčnímu týmu – Andree, Shay a vždy

milé, pouze příležitostně soptící Janine, která snáší mé

vlastní soptění s trpělivostí, statečností a ohromným smyslem

pro humor.

A na závěr vzkaz pro Amandu a celý tým nakladatelství

The Writer ́s Coffee Shop: Děkuji.


Autorka publikovala dřívější verzi tohoto příběhu na pokračování

v on-line podobě pod názvem „Master of the Universe“

pod pseudonymem Snowqueen’s Icedragon.

Copyright © Fifty Shades Ltd 2011

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2013

Translation © Zdenka Lišková, 2013

ISBN 978-80-7388-782-7


7

Prolog

Maminko! Maminko! Maminka spí na  zemi. Už spí hrozně moc

dlouho. Češu jí vlasy, protože to má ráda. Nebudí se. Klepu s  ní.

Maminko! Bolí mě bříško. Bříško má hlad. On tu není. Mám žízeň.

V kuchyni si strkám židli k umyvadlu a piju. Vyšplouchnul jsem si

vodu na  modrý svetr. Maminka pořád spí. Maminko, vstávej! Ne

hýbe se. Je studená. Beru svoji dečku a maminku přikrývám, lehám

si k ní na lepkavý zelený koberec. Maminka pořád spí. Mám tu dvě

autíčka. Závodí spolu na podlaze u maminky. Myslím, že je mamin

ce špatně. Hledám něco k  jídlu. V mrazáku je hrášek. Je studený.

Pomalu ho jím. Bolí mě z něj bříško. Spím vedle maminky. Hrášek

je pryč. V mrazáku je ještě něco. Divně to voní. Olíznu to a lepí se

mi na to jazyk. Pomalu to jím. Nechutná to dobře. Piju vodu. Hraju

si s  autíčky a  spím u  maminky. Maminka je moc studená a  vůbec

se nebudí. Otevírají se dveře. Dávám na maminku svoji dečku. Je to

on. Do prdele. Co se to tady kurva stalo? Ta zasraná bláznivá děvka.

Sakra. Do prdele. Kliď se mi z cesty, ty malej šmejde! Kopne do mě

a  já se bouchnu hlavou o  podlahu. Bolí mě to. On někomu volá

a pak jde pryč. Zamyká dveře. Lehám si k mamince. Bolí mě hlava.


Fifty Shades Freed

Je tu paní policajtka. Ne. Ne. Ne. Nedotýkej se mě. Nedotýkej se mě. Nedotýkej se mě. Zůstanu s  maminkou. Ne. Nechoď ke  mně. Paní policajtka mi bere dečku a chytá mě. Křičím. Maminko! Maminko! Chci maminku. Ale slova jsou pryč. Nemůžu říkat slova. Maminka mě neslyší. Už neříkám slova. „Christiane! Christiane!“ Její hlas je naléhavý, táhne ho z  hlubin noční můry, z hlubin beznaděje. „Jsem tady. Jsem tady.“

Probouzí se. Ona se nad ním sklání, drží ho za  ramena a  třese s ním, ve tváři se jí zračí bolest, modré oči zalité slzami.

„Ano,“ osloví ji bez dechu, na jazyku pachuť strachu. „Jsi tu.“

„Samozřejmě že jsem.“

„Zdál se mi sen...“

„Já vím. Jsem tady, jsem tady.“

„Ano,“ vydechne její jméno, jako by to byla mantra, která ho ochrání proti té černé sžíravé panice, jež ho hrozí pohltit.

„Ššš, jsem u  tebe.“ Přimyká se k  němu, ovíjí se kolem něj, její teplo mu proniká do  útrob, zahání stíny, přemáhá strach. Ona je slunečním svitem, je světlem, je... jeho.

„Prosím, nehádejme se,“ vyzývá ji nakřáple a pevně ji objímá.

„Máš pravdu.“

„Ten slib. Kašleme na  poslušnost. Já to zvládnu. Nějakou cestu už najdeme,“ řine se mu z úst v návalu emocí, zmatku a znepokojení.

„To víš, že ano. My vždycky najdeme cestu,“ zašeptá a přitiskne své rty k těm jeho, umlčuje ho jimi a vrací ho do přítomnosti.

9

Kapitola 1

Mezírkami v  proutí slunečníku pozoruju tu nejmodřejší letní ob

lohu ze všech, středozemní blankyt, a nedokážu se ubránit spoko

jenému povzdechu. Christian je vedle mě, natažený na opalovacím

lehátku. Můj manžel – můj sexy překrásný manžel bez košile a jen

v džínových kraťasech – si čte knihu předpovídající kolaps západní

ho bankovního systému. Všechno nasvědčuje tomu, že jde o strhu

jící příběh, v životě jsem ho neviděla sedět tak klidně. Vypadá spíš

jako nějaký student než jako žhavý výkonný ředitel jedné z největ

ších soukromých společností ve Státech.

Na  poslední štaci líbánek lenošíme v  odpoledním slunci

na pláži trefně pojmenované Beach Plaza Monte Carlo v Mona

ku, i když v hotelu toho jména vlastně nebydlíme. Otevírám oči

a  zadívám se na Fair Lady kotvící v  přístavu. Sídlíme na  palu

bě luxusní motorové jachty, jak jinak. Na  hladině se majestátně

vznáší královna všech jachet v  tomhle přístavu, vyrobená roku

1928. Vypadá jako nějaká dětská hračka na klíček. A Christian ji

miluje – podezírám ho, že je v pokušení ji koupit. No fakt, ti kluci

a jejich hračky.

Fifty Shades Freed

10

Opírám se zpátky do lehátka zaposlouchaná do hudebního mixu Christiana Greye na svém iPodu a začínám na tom pozdně odpoledním slunci poklimbávat. V  duchu se přitom bezděky vracím do chvíle, kdy mě žádal o ruku. K tomu snovému okamžiku v loděnici... Skoro cítím vůni lučních květin...

W

„Můžeme se vzít zítra?“ broukne mi do  ucha. Ležím natažená na  jeho hrudi v  květinové komnatě v  loděnici, přesycená naším vášnivým milováním.

„Hmm.“

„To má být ano?“ V jeho hlase je slyšet naděje i překvapení.

„Hmm.“

„Nebo ne?“

„Hmm.“

Cítím, jak se usmívá. „Slečno Steeleová, nevyjadřujete se poněkud protichůdně?“

Zaculím se. „Hmm.“

To už se směje, pevně mě k sobě tiskne a líbá mě na temeno hlavy. „Rozhodnuto, Vegas, zítra.“

Ospale zvedám hlavu. „Myslím, že naši by z toho nebyli zrovna nadšení.“

Zabubnuje konečky prstů nahoru a  dolů po  mých nahých zádech, zlehka mě jimi polaská.

„Co bys teda chtěla, Anastasie? Vegas? Velkou svatbu se vší parádou? Pověz.“

„Velkou ne... Jenom pro přátele a rodinu.“ Dívám se na něj, zaujatá tichou naléhavostí v  jeho zářivě šedých očích. Copak by asi chtěl on?

„Tak jo,“ kývne. „Kde?“

Padesát odstínů svobody

11

Pokrčím rameny.

„A nemohli bychom to udělat tady?“ zkouší váhavě.

„U vašich? A nevadilo by jim to?“

Odfrkne si. „Moje matka by byla v sedmém nebi.“

„Tak dobře, tady. Jsem si jistá, že to naši uvítají.“

Láskyplně mě pohladí po  vlasech. Mohla bych být ještě šťastnější?

„Takže jsme si řekli místo, teď ještě čas.“

„To bys měl asi probrat s mámou.“

„Hmm.“ Christian v zamyšlení stáhne koutky. „Má na to měsíc, víc ne. Chci tě tak moc, že víc čekat nevydržím.“

„Christiane, vždyť už mě máš. Máš mě už pěknou chvilku. Tak jo – ať je to měsíc.“ Dávám mu pusu na prsa – jen malou, nevinnou, a oplácím mu úsměv.

W

„Spálíš se,“ šeptá mi do ucha a vytrhává mě z dřímoty.

„Jedině o tebe,“ usměju se na něj sladce. Odpolední slunce už postoupilo a já jsem teď vystavena jeho přímým paprskům. Uculí se a jediným svižným pohybem trhne s mým lehátkem do stínu slunečníku.

„Pryč ze středozemního slunce, paní Greyová.“

„Jsem vděčná za vaši obětavou péči, pane Greyi.“

„Je mi potěšením, paní Greyová, ale moje péče není ani trochu obětavá. Když se spálíš, nebudu se tě smět dotýkat.“ Zvedne jedno obočí, v očích mu šibalsky zablýskne a mně se rozbuší srdce. „Ale předpokládám, že to moc dobře víš a jen si ze mě utahuješ.“

„To bych si nedovolila!“ zajíknu se, když předstírám nevinnost.

„Ale ano, dovolila, a  taky si to dovoluješ. Často. Je to jedna z mnoha věcí, co na tobě miluju.“ Sklání se, aby mě políbil, a přitom hravě skousne můj spodní ret.

Fifty Shades Freed

12

„A  já doufala, že mě namažeš opalovacím mlékem,“ sešpulím pusu proti té jeho.

„Ach, paní Greyová, to je špinavá práce... ale je to nabídka, kterou nemohu odmítnout. Posaď se,“ rozkáže mi mírně a tak trochu chraplavě. Poslechnu ho a on na mě svými silnými a zručnými prsty velmi pomalu a velmi pečlivě nanáší mléko na opalování.

„Ty jsi opravdu výjimečně krásná. A  já jsem šťastný muž,“ mumlá, když klouže prsty kolem mých ňader a  vtírá mi do  kůže krém.

„To tedy jste, pane Greyi,“ vydechnu a zdrženlivě na něj pohlédnu skrz řasy.

„Jste skromnost sama, paní Greyová. A teď se otoč. Chci ti namazat záda.“

S úsměvem se přetáčím a on mi vzadu rozepíná pásek nechutně drahých bikin.

„Co bys řekl na to, kdybych byla nahoře bez, jako ty ostatní ženy tady?“ sonduju.

„Byl bych naštvaný,“ odpovídá okamžitě. „Už teď mě netěší, jak málo toho na sobě máš.“ Skloněný mi šeptá do ucha: „Nepokoušej své štěstí.“

„To má být výzva, pane Greyi?“

„Ne. To je prosté tvrzení, paní Greyová.“

S povzdechem zavrtím hlavou. Ach, Christiane... můj majetnický, žárlivý, kontrolou posedlý manželi.

Když je hotový, plácne mě po zadku.

„A je to, ženuško.“

Do toho se ozývá jeho všudypřítomný a vždy zapnutý BlackBerry. Já se na Christiana zamračím a on se na mě ušklíbne.

„Vy jste určená jenom pro moje oči, paní Greyová.“ Laškovně a tak trochu i varovně na mě pozvedne obočí, ještě jednou mě pleskne přes zadek a usazuje se zpátky na lehátko, aby ten hovor přijal.

Padesát odstínů svobody

13

Má vnitřní bohyně zavrní blahem. Možná bychom mohly dnes večer sehrát nějaké kabaretní číslo – jenom pro jeho oči, zaculí se vědoucně. S úsměvem nad tou myšlenkou se znovu propadám do svého odpoledního snění... „Mam ́selle? Un Perrier pour moi, un Coca-Cola light pour ma femme, s ́il vous plait. Et quelque chose à manger... laissez-moi voir la carte.“

Hmm... probouzí mě Christianova plynulá francouzština. Mžourám do slunce a zjišťuju, že mě Christian pozoruje, zatímco se od nás vzdaluje mladá žena v uniformě s tácem a vysoko vyčesaným culíkem, který se za ní provokativně pohupuje.

„Máš žízeň?“ ptá se mě Christian.

„Mám,“ zamrmlám rozespale.

„Mohl bych tě klidně sledovat celý den. Unavená?“

Zčervenám. „Včera v noci jsem se zrovna moc nevyspala.“

„Já přece taky ne.“ S úsměvem odkládá BlackBerry a vstává. Jeho šortky přitom sjíždí malinko níž a  svěšují se... tím způsobem... takže vidím, jak mu z nich vykukují plavky. Vzápětí si kraťasy svléká a vyzouvá se z žabek. O čem jsem to předtím přemýšlela?

„Pojď si se mnou zaplavat.“ Podává mi ruku a  já k  němu zvedám nepřítomný rozostřený pohled. „Zaplaveme si?“ urguje svou žádost, naklání hlavu ke  straně a  v  obličeji se mu zračí pobavený výraz. Když pořád neodpovídám, zvolna zavrtí hlavou.

„Vypadá to, že potřebuješ probudit.“ Najednou se ke mně vrhá, popadá mě a zvedá do náruče, až přitom vyjeknu, víc překvapením než strachy.

„Christiane! Dej mě dolů!“ zaječím.

Ale on se jen chechtá. „Jedině v moři, bejby.“

Několik lidí na pláži nás sleduje, ve tvářích výraz udiveného nezájmu, tak typického pro Francouze, jak už vím. Dívají se, jak mě Christian se smíchem nese k moři a chystá se do něj vrhnout.

Fifty Shades Freed

14

Zatínám mu paže kolem krku. „To neuděláš,“ ujišťuju se zadýchaně a snažím se v sobě zadusit hihňání.

Věnuje mi úsměv šelmy. „No tak, Ano, bejby, copak ses za  tu dobu, co jsme spolu, nic nenaučila?“ Políbí mě a já se chytám příležitosti – zajíždím mu prsty do vlasů, abych jich sevřela dvě pořádné hrsti, a  polibek mu oplácím, pronikám jazykem do  jeho úst. Vnímám jeho ostrý nádech, pak se ode mě odtáhne, pohled má žhavý, ale ostražitý.

„Já vím, o co ti jde,“ zašeptá a pomalu nás noří do chladivé čiré vody a  jeho rty znovu nacházejí ty mé. Za  chvíli už chlad Středozemního moře nevnímám, protože se pnu kolem svého manžela.

„Myslela jsem, že sis chtěl zaplavat,“ mumlám mu do rtů.

„Když ty mě hrozně rozptyluješ.“ Špičkou nosu opíše linii mé čelisti. „Ale nejsem si jistý, jestli tady chci váženým občanům Monte Carla předvádět peepshow.“

Přejedu mu zuby po  spodní hraně obličeje, na  jazyku přitom ucítím jeho pichlavé strniště, vážení občané Monte Carla mě ani za mák nezajímají.

„Ano,“ zavrčí. Ovíjí si můj ohon kolem zápěstí a  jemně za  něj zatáhne, takže mi zaklání hlavu a odhaluje krk. Posévá jej polibky od mého ucha až dolů ke klíční kosti.

„Mám si tě snad vzít ve vodě?“ vydechne.

„Jo,“ vzdychnu.

Odtáhne se a  počastuje mě užaslým pohledem, jeho oči jsou hřejivé, roztoužené a zároveň pobavené.

„Paní Greyová, vy jste nenasytná – a taky nestydatá. Co jsem to stvořil za monstrum?“

„Tak akorát pro sebe. Bral bys mě snad jinak?“

„Beru tě, jakkoliv tě můžu mít. Ale ne teď. Ne s obecenstvem.“ Ukáže hlavou směrem ke břehu.

Co jako?

Padesát odstínů svobody

15

No jasně, několik lidí na  pláži překonalo vrozenou netečnost a teď nás se zájmem sledují. Nečekaně mě popadá kolem pasu, zvedá do vzduchu a nechává mě plesknout do vln a zabořit se do měkkého písku na mořském dně. Vyskakuju nad hladinu, kašlu přitom a prskám a do toho se směju.

„Christiane!“ spílám mu a častuju ho ostře nabroušeným pohledem. Myslela jsem, že se pomilujeme v moři... a odškrtneme si další poprvé. Spodní ret si drží mezi zuby, aby se nerozesmál. Šplouchnu na něj vodu a on mi to obratem vrací.

„Máme na to celou noc,“ přesvědčuje mě a šklebí se u toho jako blázen. „Pozdějc, bejby.“ Zajíždí do vln a znovu vyplave až o metr dál, pak začne plynulým, ladným kraulem rázovat pryč od břehu, pryč ode mě.

Tss! Hravý Stín s mučitelskými sklony! Cloním si oči rukou a sleduju, jak se vzdaluje. To je takový provokatér... co bych tak udělala, abych ho donutila se vrátit? Zatímco plavu zpátky ke břehu, zvažuju své možnosti. Naše pití už bylo doručeno k lehátkům, a tak rychle usrkávám kolu. Z Christiana se stává nejasný bod v dálce.

Hmm... lehám si na břicho, neohrabaně bojuju s ramínky, sundávám si vrchní díl bikin a  ledabyle ho pohazuju na  Christianovo místo. Tu máte... zírejte, jak nestydatá dokážu být, pane Greyi. Nandejte si to na  talíř a  udavte se tím. Zavírám oči a  nechávám slunce, aby mi prohřívalo kůži, pouštím si jeho teplo až do morku kostí a znovu v tom žáru upadám do dřímoty, s myšlenkami volně plynoucími zpátky k našemu svatebnímu dni.

W

„Nyní smíte políbit nevěstu,“ pronáší slavnostně reverend Walsh.

A já se na svého muže široce usměju.

„Konečně jsi moje,“ zašeptá a přitáhne si mě do náruče. Ve vší počestnosti mě políbí.

Fifty Shades Freed

16

Jsem vdaná. Jsem paní Greyová. Jsem blahem bez sebe.

„Vypadáš nádherně, Ano,“ broukne uznale s hřejivým úsměvem na rtech. Oči mu planou láskou... a taky něčím temnějším, něčím nemravným. „Nenech nikoho, kromě mě, aby ti ty šaty sundal, rozumíš?“ Jeho úsměv se rozehřívá o dalších sto stupňů, konečky prstů mi sjíždí po tváři, čímž mi rozpaluje krev v žilách.

No teda... jak tohle dělá, jak to dokáže, s  tou spoustou lidí, co na nás zírají?

Němě přikývnu. Ježkovy oči, doufám, že nás nikdo neslyší. Reverend Walsh naštěstí taktně ustoupil. Zadívám se na ten nastrojený dav... Moje máma, Ray, Bob i Greyovi – všichni tleskají. Dokonce i  moje hlavní družička Kate, stojící vedle Elliota, Christianova svědka, celá úchvatná v té světle růžové. Kdo by si byl pomyslel, že se Elliot dokáže tak vyfiknout. Všichni se nadšeně usmívají – kromě Grace, která decentně štká do delikátního bílého kapesníčku.

„Připravená slavit, paní Greyová?“ optá se Christian a obdaří mě svým plachým úsměvem. Okamžitě taju. Je tak okouzlující, v  tom jednoduchém černém smokingu se stříbrnou vestičkou a stříbrnou kravatou. Je tak... švihácký.

„Jako nikdy dřív,“ křením se na něj s naprosto přihlouplým výrazem ve tváři.

Později se svatební párty rozjíždí plným proudem. Carrick a Grace se opravdu předvedli. Znovu postavili ten velký stan, nádherně ho vyzdobili světle růžovou, stříbrnou a slonovinovou. Jeho strany se tentokrát otevírají směrem k  zálivu. Počasí nám přálo a nad jeho vodami teď sálá slunce pozdního odpoledne. Na jednom konci stanu je taneční parket, na druhém okázalé občerstvení.

Ray tančí s  mámou a  něčemu se spolu smějí. Vidět je takhle pohromadě má pro mě hořkosladkou příchuť. Doufám, že nám to s Christianem vydrží déle. Nevím, co bych si počala, kdyby mě opustil. Kvapné ženění, dlouhé želení. To přísloví mě pořád pronásleduje.

Padesát odstínů svobody

17

Vedle mě stojí Kate, vypadá tak krásně v  té dlouhé hedvábné róbě. Zamračeně mě sleduje. „No tak, tohle má být nejšťastnější den tvého života,“ napomíná mě.

„Taky že je,“ špitnu.

„Co se děje, Ano? Díváš se na mámu a Raye?“

Posmutněle přikývnu.

„Oni jsou šťastní.“

„Šťastnější, když nejsou spolu.“

„Ty máš pochybnosti?“ vyhrkne zneklidněně.

„Ne, to vůbec ne. Já jen... jak strašně moc ho miluju.“ Zmlknu, nejsem schopná a ani nechci vyslovit své obavy nahlas.

„Prosím tě, každý vidí, jak tě Christian zbožňuje. Vím, že váš vztah začal tak nějak netradičně, ale taky vím, jak moc jste celý ten měsíc, co vás dva spolu vídám, šťastní.“ Popadá mě za ruce a pevně je tiskne. „Kromě toho, teď už je na to pozdě,“ dodává s uculením.

Rozesměju se. No jistě, Kate vždycky vypíchne to podstatné. Přitahuje si mě do Speciálního Objetí Katherine Kavanaghové. „Budeš v pohodě, Ano. A jestli ti zkřiví jediný vlásek na hlavě, bude mít co do činění se mnou.“ Pouští mě a zakření se na někoho, kdo stojí za mými zády.

„Ahoj, bejby,“ překvapuje mě Christian, zezadu mě objímá pažemi a dává mi pusu na temeno hlavy. „Kate,“ bere na vědomí i ji. I po těch šesti týdnech se k ní stále chová odměřeně.

„Ještě jednou ahoj, Christiane. Právě jsem se chtěla porozhlédnout po tom skvělém chlapovi, co sis ho vybral jako svědka a který se shodou okolností jeví jako skvělý chlap i mně.“ Oběma nám věnuje úsměv a vydává se za Elliotem, který popíjí s jejím bratrem Ethanem a naším kamarádem Josém.

„Je čas jít,“ broukne Christian.

„Už? Tohle je první večírek, na  kterém mi nevadí být středem pozornosti,“ otáčím se v jeho pažích čelem k němu.

„Taky si to zasloužíš. Vypadáš úchvatně, Anastasie.“

Fifty Shades Freed

18

„Však ty taky.“

Usměje se na mě, jeho výraz je tak vřelý. „Ty šaty ti moc sluší.“

„Myslíš tyhle?“ S plachým uzarděním popotáhnu jemný krajkový lem jednoduchých svatebních šatů, které pro mě navrhla Kateina matka. Líbí se mi, že krajka sahá jen k  hranici ramen – decentně a zároveň svůdně, aspoň doufám.

Skloněný mě zlehka políbí. „Tak pojď. Už se o tebe dál nehodlám dělit se všem těmi lidmi tady.“

„Můžeme vůbec odejít z vlastní svatby?“

„Bejby, je to naše párty, můžeme udělat, co se nám zlíbí. Dort už jsme nakrájeli. A právě teď tě prostě chci někam unést a mít jenom pro sebe.“

Zahihňám se. „Máte mě pro sebe na celý život, pane Greyi.“

„To velmi rád slyším, paní Greyová.“

„Ach, tady jste! Vy dvě hrdličky.“

V duchu zasténám... objevila nás Graceina matka.

„Christiane, miláčku – ještě jeden tanec s babičkou?“

Christian nepatrně semkne rty. „Jistě, babi.“

„A ty, překrásná Anastasie, jdi a potěš starého pána – zatanči si s Theem.“

„Kdo je Theo, paní Trevelyanová?“

„Přece dědeček Trevelyan. A myslím, že mi můžeš říkat babičko. Teď, když budete vy dva muset vážně zapracovat na mých pravnoučatech. Už tu moc dlouho nebudu,“ potutelně se na nás usměje.

Christian jen zděšeně zamžiká. „Pojď, babičko,“ vyzývá ji, spěšně ji bere za ruku a odvádí k tanečnímu parketu. Ještě se za mnou ohlédne a rozmrzele protočí oči. „Pozdějc, bejby.“

Když si razím cestu k panu Trevelyanovi, odchytává mě José.

„Ne, nechci tě žádat o  další tanec. Mám ten dojem, že jsem si už  tak urval dost tvého času na  parketu... ale, myslím to vážně, Ano. Budu tu pro tebe... kdybys potřebovala.“

Padesát odstínů svobody

19

„Děkuju, José. Jsi skvělý kamarád.“

„Myslím to vážně,“ řekne a jeho tmavé oči zahoří upřímností.

„Já vím, že ano. A  děkuju ti za  to, José. Ale jestli teď dovolíš  – mám rande s jistým starým pánem.“

Nechápavě vytáhne obočí.

„Christianův dědeček,“ upřesňuju.

Zazubí se. „Tak to ti přeju hodně štěstí, Annie. Hodně štěstí ve všem.“

„Díky, José.“ Dotančila jsem s  Christianovým šarmantním dědečkem a  teď stojím ve francouzských dveřích a sleduju, jak nad Seattlem zvolna klesá slunce a vrhá přitom oranžové a akvamarínové odstíny po celém zálivu.

„Tak pojď už,“ popohání mě Christian.

„Ještě se musím převléknout.“ Svírám jeho dlaň v  úmyslu ho těmi dveřmi vtáhnout dovnitř a  pak i  nahoru. Nechápavě svraští obočí a zarazí mě tím, že mě zlehka zatáhne za ruku.

„Myslela jsem, žes mi ty šaty chtěl svlékat ty,“ vysvětluju. V pochopení se mu rozsvítí oči.

„Přesně tak,“ roztáhne koutky v chlípném úsměvu. „Ale nebudu tě svlékat tady. To bychom odsud neodešli ani za... co já vím...“ Máchne svou dlouhoprstou rukou a  nechává tu větu nedokončenou. Její význam je ale naprosto jasný.

S červenáním ho pouštím.

„A ty vlasy si nerozpouštěj,“ zapřede zhluboka.

„Ale...“

„Žádná ale, Anastasie. Vypadáš skvostně. A  chci to být já, kdo tě svlékne.“

Jasně. Soustředěně krčím čelo.

„Zabal si jenom oblečení na cestu,“ instruuje mě vlídně. „Budeš ho potřebovat. Tvoje hlavní zavazadlo už vzal Taylor.“

Fifty Shades Freed

20

„Tak jo.“ Co si to jenom usmyslel? Ani mi neřekl, kam jedeme. Vlastně mám takový pocit, že nikdo neví, že už odjíždíme. Dokonce ani Mie nebo Kate se z něj nepodařilo nic vymámit. Přicházím k mámě a Kate, které spolu postávají nedaleko domu.

„Nebudu se převlékat.“

„Jak to?“ diví se máma.

„Christian si to nepřeje,“ pokrčím rameny, jako by to mělo všechno vysvětlit. Máma okamžitě vyklene obočí.

„Poslušnost jsi mu neslibovala,“ upozorňuje mě taktně. Kate se pokouší zamaskovat své odfrknutí zakašláním. Zúžím na  ni oči. Kate ani máma nemají žádné ponětí o tom, jak moc jsme se právě kvůli tomuhle s Christianem pohádali. Ani si to nechci připomínat. Ježiši, a  jak potom můj Stín trucoval... a  pak ten zlý sen. Ta vzpomínka je alarmující.

„Já vím, mami, ale jemu se ty šaty líbí a já mu chci udělat radost.“

Její rysy se uvolňují. Kate obrací oči v sloup a diskrétně se vytrácí, aby mě nechala s mámou o samotě.

„Vypadáš nádherně, holčičko.“ Carla mě jemně zatahá za  volný pramen vlasů a pohladí po tváři. „Jsem na tebe tak pyšná, zlato. Uděláš z Christiana velmi šťastného muže.“ Vtahuje si mě do náruče.

Ach, mami!

„Nemůžu uvěřit tomu, jak dospěle najednou vypadáš. Začínáš nový život... Jen si zapamatuj, že muži jsou z jiné planety, a budeš v pohodě.“

Zahihňám se. Christian je z jiného vesmíru. Kdyby tak věděla...

„Díky, mami.“

Připojuje se k nám Ray, vřele se na mámu i na mě usmívá.

„Udělali jsme dobře, co myslíš, Carlo?“ rozjímá, ale z  očí mu sálá pýcha. V černém smokingu a světle růžové vestičce působí tak elegantně. Do očí se mi tlačí slzy. Ale ne... až doteď jsem to zvládala bez nich.

Padesát odstínů svobody

21

„Dával jsi mi na ni pozor a pomáhal jí dospět, Rayi,“ posteskne si Carla.

„A užil jsem si každou minutu. Bylas nevěsta jako víno, Annie.“ Ray mi strká volný pramen vlasů za ucho.

„Tati...“ potlačím vzlyk a  on mě svým typickým rozpačitým způsobem obejme.

„A  taky z  tebe bude skvělá manželka, holčičko,“ šeptá mi přiškrceně.

Když mě pouští, přidruží se k nám Christian a staví se po mém boku.

Ray mu srdečně potřásá rukou. „Dohlédni na  mou holčičku, Christiane.“

„Přesně to mám v úmyslu, Rayi. Carlo.“ Pokyne Rayovi hlavou a políbí mámu.

Zbytek svatebčanů se mezitím zformoval do uličky, kterou musíme projít cestou k průčelí domu.

„Připravena?“ ptá se mě Christian.

„Ano.“

Bere mě za  ruku a  provádí skrz, zatímco naši hosté pokřikují gratulace, přejí nám hodně štěstí a zasypávají nás rýžovými zrnky. Na konci té řady čekají Carrick s Grace a oba nás objímají a líbají. Grace je opět dojatá, když se s nimi v rychlosti loučíme.

Taylor už čeká, aby nás bleskově naložil do  velkého audi. Ještě když mi Christian drží dveře, házím svou kytici bílých a růžových růží do  davu mladých žen, které se k  tomu chvatně shromáždily. Nad hlavu ji triumfálně zvedá Mia a směje se od ucha k uchu.

Se smíchem nasedám do auta, před očima Miin neohrožený výpad, a Christian se shýbá, aby se postaral o spodní lem mých šatů. Když jsem bezpečně uvnitř, loučí se s davem venku.

Taylor mu pak otevírá dveře. „Gratuluji, pane.“

„Děkuji, Taylore,“ odpovídá Christian, když se usazuje vedle mě.

Fifty Shades Freed

22

Taylor se rozjíždí a naše auto zezadu skrápí rýžový déšť. Christian mě bere za ruku a líbá kloubky mých prstů.

„Cítíte se dobře, paní Greyová?“

„Přímo výborně, pane Greyi. Kam to jedeme?“

„Na Sea-Tac,“ oznamuje mi prostě a nasazuje úsměv sfingy.

Hmm... copak má za lubem?

Taylor nemíří k  odletovému terminálu, jak jsem předpokládala, namísto toho projíždí přes bezpečnostní bránu a  zajíždí přímo na letištní plochu. Cože? A pak to spatřím – Christianovo letadlo... na jehož trupu je velkými modrými písmeny vyvedeno Grey Enterprises Holdings, s.r.o.

„Neříkej, že už zase zneužiješ majetek společnosti!“

„Já právě doufám, že ano, Anastasie,“ kření se.

Taylor zastavuje u  paty schůdků vedoucích do  letadla a  vyskakuje z auta, aby otevřel Christianovi. Rychle se na něčem dohadují a pak už Christian otevírá moje dveře – a místo toho, aby ukročil, abych měla dost místa na vystupování, sklání se a zvedá mě.

Počkat?! „Co to děláš?“ vyjeknu.

„Přenáším tě přes práh,“ řekne prostě.

„Aha.“ Neměl by to náhodou být práh domova?

Bez námahy mě vynáší do schodů. Následuje nás Taylor s mým příručním kufříkem. Nechává ho stát na prahu letadla a mizí zpátky dolů k audi. Uvnitř letadla poznávám Stephana, Christianova pilota, v uniformě.

„Vítejte na palubě, pane, paní Greyová,“ usměje se.

Christian mě staví na  zem a  podává Stephanovi ruku. Za  ním stojí tmavovlasá žena, které může být tak, kolik? Něco přes třicet? Taky v uniformě.

„Oběma vám gratuluji,“ pokračuje Stephan.

„Děkujeme, Stephane. Anastasie, Stephana už znáš. Dnes je to náš kapitán a tohle je jeho pilotka Beighleyová.“

Padesát odstínů svobody

23

Pilotka při Christianově proslovu rudne a  mrká jako o  život. Mám nutkání na  ni protočit oči. Další samice dočista uchvácená mým nebezpečně krásným manželem.

„Těší mě, že vás poznávám,“ rozplývá se Beighleyová a  rudne ještě o trochu víc. Vlídně se na ni usměju. Koneckonců – Christian je můj.

„Už jste prošli všechny kontroly?“ ptá se jich obou Christian, zatímco já se rozhlížím po  palubě letadla. Jejímu interiéru dominuje světlé dřevo javoru a světle béžová kůže. Je to velmi příjemné. Na druhém konci kabiny stojí další žena v uniformě – velmi pěkná brunetka.

„Už máme povolení. A počasí je dobré odsud až do Bostonu.“

Do Bostonu?

„Nějaké vzdušné víry?“

„Až k Bostonu ne. Ale nad Shannonem je srážková fronta, ta by nám mohla trochu zatopit.“

Shannon? Ten v Irsku?

„Rozumím. No, doufám, že tohle všechno prospíme,“ poznamená Christian nevzrušeně.

Prospíme?

„Tak my jdeme na to, pane,“ pronáší Stephan. „A vás ponecháme v odborné péči Natalie, vaší letušky.“

Christian pohlédne jejím směrem a lehce se zamračí, ale zpátky ke Stephanovi už se otáčí s úsměvem.

„Výborně,“ odtuší. Bere mě za ruku a odvádí k jednomu z přepychových kožených sedadel. Musí jich tu dohromady být tak dvanáct.

„Posaď se,“ vybízí mě, zatímco si svléká sako a rozepíná vestu ze stříbrného brokátu. Sedíme na dvou jednotlivých sedadlech umístěných čelem k sobě, s malým, vysoce leštěným stolkem mezi námi.

„Vítejte na palubě, pane, madam, gratuluji vám.“ Přistupuje k nám Natalie a nabízí sklenku růžového šampaňského.

Fifty Shades Freed

24

„Děkujeme,“ kvituje Christian. Ona se na  nás zdvořile usměje a odchází do kuchyňky.

„Tak na náš šťastný manželský život, Anastasie.“ Christian zvedá svou sklenku k mé a ťukáme si. Šampaňské je výborné.

„Bollinger?“ odhaduju.

„Přesně tak.“

„Když jsem ho pila poprvé, bylo to z čajových šálků,“ usměju se.

„Ten den si pamatuju velmi dobře. Tvá promoce.“

„Kam teda letíme?“ vyzvídám, neschopná nadále potlačovat svou zvědavost.

„Do  Shannonu,“ prozrazuje mi, oči mu ožívají vzrušením. Vypadá jako malý kluk.

„Do toho v Irsku?“ My letíme do Irska!

„Doplnit palivo,“ dodává poťouchle.

„A pak?“ pobízím ho.

Jeho úsměv se rozšiřuje, zavrtí hlavou.

„Christiane!“

„Londýn,“ prozrazuje. Soustředěně se na mě zadívá a pokouší se odhadnout mou reakci.

Zalapám po dechu. No ty bláho. Tak nějak jsem si říkala, že třeba jedeme do Aspenu, nebo do New Yorku, nebo možná do Karibiku. Stěží tomu dokážu uvěřit. Podívat se do Anglie je mým celoživotním přáním. Jako by se uvnitř mě všechno rozsvítilo, štěstí ze mě doslova sálá.

„Pak Paříž.“

Prosím?

„Pak jih Francie.“

Tak počkat!

„Vím, že jsi vždycky snila o tom, že navštívíš Evropu,“ řekne tiše. „A já ti ty sny chci plnit, Anastasie.“

„Ty sám jsi můj splněný sen, Christiane.“

Padesát odstínů svobody

25

„Nápodobně, paní Greyová,“ zašeptá.

Můj ty...

„Připoutej se.“

Usměju se na něj a plním jeho příkaz.

Zatímco letadlo s námi zvolna roluje směrem k ranveji, upíjíme šampaňské a  přihlouple se na  sebe křeníme. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ve dvaadvaceti letech konečně opouštím Spojené státy a letím do Evropy. Copak do Evropy – do Londýna!

Jakmile se ocitáme ve vzduchu, Natalie nám servíruje další šampaňské a připravuje pro nás svatební hostinu. A že je co jíst – uzený losos následovaný pečenou křepelkou s gratinovanými bramborami a salátem ze zelených fazolek, to vše připravené a podávané nadevše výkonnou a schopnou Natalií.

„Moučník, pane Greyi?“ ptá se Christiana.

Ten zavrtí hlavou, prstem si přejede po spodním rtu a zároveň na mě vrhne tázavý pohled – ztěžklý a nečitelný.

„Ne, děkuju,“ zamumlám, neschopná od něj odtrhnout oči. On se pousměje a Natalie se vytrácí.

„To je dobře,“ zavrní. „Já bych si totiž jako dezert dal radši tebe.“

Ale... to jako tady?

„Pojď,“ vyzve mě, když se zvedá od stolu a nabízí mi ruku. Odvádí mě až na konec kabiny.

„Tady je koupelna,“ ukazuje mi malé dveře a  pak mě vede dál krátkou chodbičkou a skrz další dveře na jejím konci.

Ježkovy oči... to je ložnice. I její prostory jsou laděné v odstínech krémové v kombinaci se dřevem javoru, na malé manželské posteli je zlaté povlečení a  šedobéžové polštářky. Vypadá velmi pohodlně.

„Napadlo mě, že bychom mohli naši svatební noc strávit ve výšce deseti kilometrů, Anastasie. A  je to něco, co jsem ještě nikdy nedělal.“

Fifty Shades Freed

26

No to mě podrž... další poprvé. Překvapeně na něj zírám, srdce mi už teď divoce buší... máme tu náš soukromý klub „Na  vrcholu“.

„Ale ze všeho nejdřív z  tebe musím svléknout tyhle úchvatný šaty.“ Oči mu zahoří láskou a něčím temnějším, něčím, co miluju... něčím, co oživuje mou vnitřní bohyni. Bere mi to dech.

„Otoč se.“ Hlas má hrubý, autoritativní a sexy až k zbláznění. Jak dokáže do těch dvou slov vložit tolik příslibů? Ochotně se mu podvoluju a on zvedá ruce k mým vlasům. Jemně z nich vyjímá jednu vlásenku po druhé, pro jeho zkušené prsty to není nadlouho. Vlasy mi v jednotlivých pramenech padají na ramena, pokrývají mi záda i hruď. Snažím se stát klidně a moc se nevrtět, ale doslova dychtím po jeho dotecích. Po tak dlouhém a vyčerpávajícím dni, i když byl vzrušující, ho chci – a celého.

„Ty máš tak nádherné vlasy, Ano,“ šeptá mi těsně u ucha. Vnímám jeho dech, přestože se mě jeho rty ani nedotknou. Jakmile mám vlasy úplně rozpuštěné, pročísne mi je prsty a  zlehka mi promne kůži na hlavě... to je skvělé... zavírám oči a vychutnávám si ty pocity. Nechává prsty klouzat mými vlasy dolů a zatáhne za ně, zaklání mi hlavu a odhaluje mi hrdlo.

„Jsi moje,“ zavrní a zatahá mě zuby za lalůček.

Vzdychnu.

„Ššš,“ napomíná mě. Shrnuje mi vlasy na hruď a prstem obkresluje linii zad mezi oběma rameny podél lemu šatů. Samou nedočkavostí se ošiju. Tiskne mi něžný polibek na záda, těsně nad první knoflíček zapínání.

„Tak krásná,“ vydechne a  zručně ho rozepne. „Dnes jsi ze mě udělala nejšťastnějšího muže na zemi.“ Nekonečně pomalu rozepíná i všechny ostatní. „Tolik tě miluju.“ Jednotlivými polibky si značí cestu od krku až k rameni. A do toho mumlá: „Já tě... tak moc... chci. Už abych... byl... v tobě. Jsi... moje.“

Padesát odstínů svobody

27

Každé z těch slov je jako dávka drogy. Přivírám oči a zakláním hlavu, aby měl lepší přístup k  mému krku, a  zvolna propadám mocnému kouzlu, kterým vládne Christian Grey, můj manžel.

„Moje,“ zašeptá znovu. Stáhne mi šaty dolů po pažích, až se mi rozprostřou u nohou jako nadýchaný oblak slonovinového hedvábí a krajkoví.

„Otoč se,“ vyzývá mě najednou nějak zhruble. Když to udělám, zalapá po dechu.

Na sobě mám upnutý sytě růžový korzet, podvazkový pás ladící s krajkovými kalhotkami a bílé hedvábné punčochy. Christian nenasytně putuje očima po mém těle, ale neříká nic. Jenom se na mě dívá, oči doširoka rozevřené touhou.

„Líbí?“ špitnu, vědoma si toho, že se mi do tváří hrne krev.

„Víc než jen to, bejby. Vypadáš úchvatně. Chyť se mě.“ Podává mi ruku a já ho za ni beru a vystupuju ven z šatů.

„Nevrť se,“ zamručí, a aniž by ze mě spustil tmavnoucí pohled, obepisuje prostředníčkem linii korzetu, končícího nad mými prsy. Úží se mi dech. Ještě jednou tu cestu po mé hrudi opakuje, bříško jeho provokujícího prstu mi způsobuje mrazení podél páteře. Pak ustane a zakrouží ukazováčkem ve vzduchu, čímž mi dává najevo, že chce, abych se otočila.

Právě teď bych pro něj udělala cokoliv.

„Stůj,“ řekne. Právě jsem čelem k  posteli, k  němu zády. Jednu paži mi ovíjí kolem pasu a přitahuje mě k sobě, tváří se mi tiskne ke krku. Jemně bere má prsa do dlaní, pohrává si s nimi, palci krouží kolem bradavek, takže se vztyčují proti látce korzetu.

„Moje,“ vydechne.

„Tvoje,“ ujišťuju ho.

Ponechává prsa jejich osudu a rukama zamíří přes mé břicho až na  stehna, palci se přitom otře o  můj klín. Potlačuju zakňourání.

Fifty Shades Freed

28

Prsty prozkoumává oba podvazky vpředu a s obvyklou zručností je odepíná od punčoch. Dlaněmi pak putuje na mé hýždě.

„Moje,“ zopakuje a  rozprostře na  nich prsty, jejichž konečkům dovoluje proklouznout až do rozkroku.

„Ach.“

„Tiše.“ Posouvá ruce níž, na zadní stranu mých stehen, aby i tam odepnul podvazky.

Sklání se a stahuje přehoz z postele. „Sedni si.“

Vyhovím mu, jsem plně v jeho moci, a on si kleká k mým nohám a zvolna mi sundává bílé svatební střevíčky od Jimmyho Choo. Pak sahá po vrchním okraji levé punčochy a pomalu ji svléká, přičemž mě palci laská po kůži... Bože. To samé pak opakuje i na dr uhé noze.

„To je, jako kdybych si rozbaloval vánoční dárek,“ mrkne na mě s úsměvem skrz dlouhé tmavé řasy.

„Dárek, který ti už patřil...“

Nesouhlasně se zamračí. „Ale ne, bejby. Opravdu mi patří až teď.“

„Christiane, patřím ti od  chvíle, kdy jsem řekla ano.“ Předkláním se a beru do dlaní jeho milovanou tvář. „Jsem tvoje. A vždycky budu, manželi můj. A teď – mám ten dojem, že máš na sobě příliš mnoho oblečení.“ Shýbám se, abych ho políbila, a on se najednou vztyčí, krade si mé rty a v rukách svírá můj obličej, prsty mi zaplétá do vlasů.

„Ach, Ano,“ vydechne. „Moje Ano.“ A znovu si podmaňuje mé rty, jeho jazyk si přesvědčivě nárokuje má ústa.

„Oblečení,“ zašeptám. Náš dech se vzájemně mísí, když mu stahuju vestu a on se z ní vyvléká, přičemž mě na okamžik pouští. Pak ale zaváhá, dívá se na mě, oči široce otevřené, chtivé.

„Dovol mi to, prosím.“ Můj hlas je tichý a vemlouvavý. Chci si ho svléknout, svého manžela, svého Stína.

Dosedá zpátky na paty a já v předklonu beru do ruky jeho kravatu – tu stříbrošedou, moji oblíbenou – a pomalu mu ji rozvazu

Padesát odstínů svobody

29

ju a sundávám. Zvedá bradu, aby mi usnadnil přístup k vrchnímu knoflíčku bílé košile; jakmile je rozepnutý, přesouvám se k  manžetám. Má je sepnuté platinovými kamínky, na  nichž jsou vyrytá vzájemně propletená písmenka A a C – to byl můj svatební dárek. Když jsem hotová i s nimi, bere si je ode mě a zavírá je do dlaně. Tu sevřenou pěst pak políbí a její obsah si schovává do kapsy kalhot.

„Pane Greyi, vy jste ale romantik.“

„Pro vás, paní Greyová – srdce a květiny. Už napořád.“

Zvedám mu ruku a přikládám rty k jeho jednoduchému platinovému snubnímu prstýnku, sleduju ho přitom skrz řasy. S  povzdechem zavírá oči.

„Ano...“ Mé jméno mu splývá ze rtů jako nějaká modlitba.

Sahám po  druhém knoflíku košile a  napodobuju ho, když mu za  každým dalším rozepnutým tisknu letmý polibek na  hruď a do toho šeptám: „Jsem... s tebou... tak... šťastná... Miluju... tě...“

Zasténá a  jedním svižným pohybem mě bere kolem pasu, přesouvá mě dál na postel a sám mě do ní následuje. Jeho rty se znovu ocitají na mých, ruce mi ovíjí kolem hlavy, drží mě, zatímco si naše jazyky vzájemně vyznávají lásku. Najednou si Christian sedá a zanechává mě bez dechu a roztouženou.

„Jsi tak krásná... ženo.“ Spouští ruce dolů po  mých nohách a  pak mě uchopí za  levý kotník. „Máš výstavní nohy. Chci zlíbat každičký jejich centimetr. A  začnu tady.“ Přitiskne mi rty k  palci a  následně přejede zuby po  jeho bříšku. Od  pasu níž ucítím známé trnutí. Jazykem putuje vzhůru po  mém vnitřním nártu, zuby sklouzne po hraně paty a výš ke kotníku. Měkkými vlhkými polibky si razí cestu nahoru po lýtku, takže se nutkavě zavrtím.

„V  klidu, paní Greyová,“ varuje mě. Znenadání mě přetáčí na břicho a plynule pokračuje v lenivé pouti po zadní straně nohou až na stehna a ještě výš, kde se zastavuje.

„Prosím...“ zakňučím.

Fifty Shades Freed

30

„Chci tě nahou,“ mumlá a  pomalu mi rozepíná korzet, háček po háčku. Když leží rozevřený pode mnou, přejede mi špičkou jazyka po páteři.

„Christiane, prosím.“

„Co byste si přála, paní Greyová?“ vyřkne měkce těsně u mého ucha. Téměř na mně leží... cítím ho, pevného, na svých hýždích.

„Te b e . “

„A já tebe, moje lásko, můj živote...“ šeptá, a dřív než se naděju, přetáčí mě na záda. Mrštně si stoupá a jediným plynulým pohybem se zbavuje kalhot i boxerek, takže se nade mnou tyčí v celé své nahotě a velikosti. Malá kajuta je zastíněna jeho oslnivou krásou, zaplňuje ji jeho chtíč a touha po mně. Sklání se a svléká mi kalhotky, prohlíží si mě.

„Moje,“ vykrouží ústy.

„Prosím,“ žadoním a  on se uculí... tím chlípným, zlotřilým, svůdným úsměvem, tak typickým pro mého Stína.

Vkrádá se zpátky na postel a tentokrát mi posévá polibky pravou nohu... až se ocitá v mém klíně. Rozevírá mi nohy.

„Eh... ženo moje,“ utrousí a  pak už mě tam líbá. Zavírám oči a  odevzdávám se jeho bože-tak-vynalézavému jazyku. Prsty mám zaťaté v  jeho vlasech a  boky se mi vlní a  krouží, jsou otroky jeho rytmu, až se vzpínají nad tu nevelkou postel. Chytá mě za ně, aby mě ustálil... ale jinak nepřestává s tím znamenitým mučením. Jsem blízko, tak blízko.

„Christiane,“ zanaříkám.

„Ještě ne,“ vydechne a  posouvá se vzhůru po  mém těle, špičku jazyka mi noří do pupíku.

„Ne!“ zaprotestuju. Kruci! Na břiše ucítím jeho úsměv a on pokračuje výš.

„Tak nedočkavá, paní Greyová. Než dosedneme na Emerald Isle, máme času dost.“ S posvátnou úctou mi líbá prsa, levou bradavku

Padesát odstínů svobody

vtahuje mezi rty. Aniž by ji pustil, zvedá ke mně zrak, jeho oči jsou temné jako tropická bouřka.

K nevíře... já úplně zapomněla. Ta Evropa!

„Muži můj, já tě chci. Prosím.“

Přesouvá se nade mě, vlastním tělem překrývá to moje, vzepřený na loktech. Špičkou svého nosu opisuje konturu toho mého a já mu mezitím sjíždím dlaněmi dolů po silných, pružných zádech, až na ten skvělý zadek.

„Paní Greyová... moje ženo. Snažíme se potěšit vzájemně.“ Otírá se o mé rty. „Já tě miluju.“

„Já tebe taky.“

„Oči dokořán. Chci je vidět.“

„Christiane... ach...“ zasténám, když se pozvolna pohne mým směrem.

„Ano, ach, Ano,“ vzdychne a začíná se hýbat.

W

„Co si sakra myslíš, že děláš?“ zařve a tím mi přetrhává to nadmíru příjemné snění. Stojí u lehátka a častuje mě nasupeným pohledem, celý mokrý a krásný.

Co jsem jako provedla? Ale ne... vždyť já ležím na zádech... Kruci, kruci, kruci, a on je naštvaný. Sakra. Pořádně naštvaný.

Kapitola 2

Najednou jsem úplně vzhůru, můj erotický sen jako by ani nebyl.

„Ležela jsem na břiše. Musela jsem se ve spánku otočit,“ šeptám v chabé sebeobraně.

Z očí mu šlehají blesky. Ohýbá se, popadá vrchní díl mých plavek ze svého lehátka a hází ho po mně.

„Nandej si to!“ zasyčí.

„Christiane, nikdo se nedívá.“

„Věř mi. Dívá. Jsem si jistý, že si Taylor a  jeho chlapi tu show náramně užívají!“ vrčí.

A  do  háje! Proč na  ně pořád zapomínám? V  panice si chytám prsa do dlaní, abych je schovala. Od té doby, co byla na Charlie Tango spáchána sabotáž, jsme nepřetržitě pod dohledem té zatracené ochranky.

„Jo!“ ucedí Christian. „A nezapomínej, že si tě taky může vyfotit kdejakej ubohej podělanej paparazzi. To chceš být zase na  titulce Star? Tentokrát nahá?“

Sakra! Paparazziové! Kruci! Když si ten top překotně a velmi neohrabaně navlékám, cítím, jak se mi vytrácí krev z  tváří. Celá se

Padesát odstínů svobody

33

zachvěju. V paměti mi vyvstává nevítaná vzpomínka na to, jak obléhali SIP poté, co unikla ta informace o našem zasnoubení – taky součást balíčku Christiana Greye.

„L’ a d d i t i o n !“ štěkne Christian na kolemjdoucí servírku. „Odcházíme,“ oznamuje pak mně.

„To jako hned?“

„Jistě. Hned.“

A do háje, teď není radno se s ním dohadovat.

Natahuje si šortky, přestože mu z plavek ještě kape voda, a šedé triko. V okamžiku se vrací servírka s jeho kreditní kartou a účtem.

Neochotně si navlékám tyrkysové letní šaty a  nazouvám žabky. Jakmile je servírka pryč, bere si tu svou knihu a  BlackBerry a  maskuje rozzlobený výraz za  letecké zrcadlovky. Samým napětím a  hněvem doslova vibruje. A mě píchne u srdce. Každá ženská na téhle pláži je nahoře bez  – zas takový zločin to není. Spíš jsem vypadala divně s  plavkami než bez nich. V  duchu si povzdechnu, už teď je ve  mně malá dušička. Myslela jsem, že to Christian vezme jako vtip... nebo tak něco... jenže to vypadá, že se jeho smysl pro humor někam vypařil.

„Prosím, nezlob se na  mě,“ špitnu, když si od  něj beru knihu a BlackBerry a ukládám si je do batůžku.

„Na to už je dost pozdě,“ řekne tiše – až moc tiše. „Pojď.“ Bere mě za ruku a dává signál Taylorovi a jeho dvěma nohsledům z francouzské ochranky, Philippovi a Gastonovi, kteří jsou nějakou podivnou shodou náhod identickými dvojčaty. Celou dobu trpělivě sledovali nás i všechny ostatní na pláži z hotelové terasy. Proč na ně pořád zapomínám? Jak to? I  Taylor má za  těmi tmavými brýlemi kamenný výraz. No to mě podrž, on se na mě taky zlobí. Ještě pořád si nemůžu zvyknout, že ho vídám tak neformálně oblečeného, v šortkách a černém triku s límečkem.

Christian mě vede zpátky do  hotelu, skrz vstupní halu a  ven na  ulici. Je zamlklý, zamyšlený a  rozmrzelý, a  to všechno je moje vina. Taylor a jeho chlapi jsou jako náš stín.

Fifty Shades Freed

34

„Kam to jdeme?“ ptám se váhavě s pohledem upřeným na jeho profil.

„Zpátky na loď.“ Ani se na mě nepodívá.

Ztratila jsem pojem o čase. Musí být tak kolem páté nebo šesté odpoledne. Když přicházíme na nábřeží, Christian mě vede rovnou k pontonu, u kterého se houpe motorový člun a vodní skútr z Fair Lady. Zatímco Christian odvazuje skútr, podávám Taylorovi batoh. Nervózně po něm střelím pohledem, ale on, stejně jako Christian, nedává najevo vůbec nic. Když si pomyslím, co předtím viděl na pláži, zčervenám.

„Tu máte, paní Greyová.“ Taylor mi podává záchrannou vestu z motorového člunu a já si ji svědomitě nasazuju. Proč jsem jediná, kdo ji musí mít na sobě? Christian s Taylorem si vyměňují významné pohledy. Ježiši, copak je naštvaný i  na  Taylora? Christian pak kontroluje pásy na mé vestě – prostřední utahuje, co to dá.

„Teď je to v pořádku,“ zabručí mrzutě a opět se vyhýbá pohledu do mých očí. Zatraceně.

Ladně nasedá na vodní skútr a podává mi ruku, abych si k němu přisedla. Pevně ho za  ni chytám a  daří se mi přehodit nohu přes sedadlo za ním, aniž bych se zřítila do moře. Taylor a dvojčata mezitím nasedají do motorového člunu. Christian odráží nohou skútr od mola a ten se lehce zhoupne vstříc přístavním vodám.

„Drž se,“ nakazuje mi a  já ho obemykám rukama. Tuhle část mám na ježdění vodním skútrem nejraději. Pevně Christiana objímám a tisknu mu nos mezi lopatky a přitom žasnu nad tím, že byly časy, kdy by mi nedovolil se ho takhle dotýkat. A voní tak krásně... sám sebou a mořem. Odpustíš mi to, Christiane, prosím?

Cítím, jak se pode mnou napne. „No tak,“ napomíná mě už mírněji. Dávám mu pusu na  záda a  zlehka si o  něj opírám tvář; zahledím se zpátky k molu, kde se shromáždilo pár rekreantů, aby sledovalo naše představení.

Padesát odstínů svobody

35

Christian otáčí klíčkem a  motor poslušně naskakuje. Jediným otočením plynu pak docílí toho, že skútr vyráží kupředu chladivými temnými vodami kotviště a dál do srdce přístavu, směrem k Fair Lady. Mačkám se k  němu ještě víc. Tohle miluju  – je to tak vzrušující. Tisknu se k němu, abych se udržela, a vnímám každičký sval na jeho nakloněném trupu.

Taylor se v  motorovém člunu drží po  našem boku. Christian se po něm ohlíží a vzápětí ještě víc zrychluje, takže vypálíme jako střela, kloužeme po vodní hladině jako nějaká zručně hozená žabka. Taylor jen rezignovaně zakroutí hlavou a  míří přímo k  jachtě, zatímco Christian kolem ní prosviští a vyjíždí s námi na širé moře.

Zasypává nás mořská vodní tříšť, teplý vzduch mě šlehá do obličeje a zběsile mi zmítá culíkem. Tohle je takový odvaz. Možná že vzrušení z  té jízdy rozptýlí Christianovu špatnou náladu. Sice mu nevidím do  obličeje, ale hádám, že si to užívá  – bezstarostný, pro změnu se zase jednou chová podle svého věku.

Vyváží nás v  obrovském půlkruhu, takže vidím celé pobřeží  – lodě v přístavu, mozaiku žlutých, bílých a pískově zbarvených kanceláří a apartmánů a za nimi rozeklané pohoří. Působí to chaoticky  – ne jako ty pravidelně sešikované bloky domů, na  které jsem zvyklá –, ale zároveň malebně. Christian se po mně dozadu ohlédne a já spatřím nepatrný úsměv, který mu pohrává na rtech.

„Ještě jednou?“ křikne přes hukot motoru.

Nadšeně zakývám hlavou. Úsměv, kterým mi na  to odpoví, je oslnivý. Přidává plyn a znovu zrychluje kolem Fair Lady až na volné moře... myslím, že je mi odpuštěno. „Opálila ses,“ konstatuje Christian mírně, když mi rozepíná záchrannou vestu. Lehce zneklidněná se snažím odhadnout jeho rozpoložení. Jsme na  palubě jachty a  vedle nás tiše postává jeden ze stevardů a čeká na vestu. Christian mu ji podává.

Fifty Shades Freed

36

„Bude to vše, pane?“ ptá se ten mladý muž. Líbí se mi jeho francouzský přízvuk. Christian se zadívá na  mě, sundává si sluneční brýle a strká si je za lem trika u krku.

„Dala by sis skleničku?“ zjišťuje.

„Potřebuju ji?“

Naklání hlavu ke straně. „Proč to říkáš?“ diví se měkce.

„Ty víš proč.“

Pozoruje mě, jako by v duchu něco zvažoval.

No teda, o čem asi přemýšlí?

„Dva giny s  tonikem, prosím. A  nějaké oříšky a  olivy,“ diktuje stevardovi, který kývne a rychle mizí.

„Ty si myslíš, že tě potrestám?“ odtuší Christian medově.

„Chtěl bys?“

„To si piš.“

„Jak?“

„Něco už vymyslím. Možná až to dopiješ.“ Tohle už je smyslná pohrůžka. Nutkavě polknu a má vnitřní bohyně na mě zamžourá ze svého lehátka. Kolem krku má rozprostřenou stříbrnou odrazku, ze které se snaží chytit bronz.

Christian krátce stahuje obočí.

„A ty bys chtěla?“

Jak to ví? „Přijde na to,“ zamumlám, celá červená.

„Na co?“ Vidím, jak se mu na rtech mihne úsměv.

„Jestli mi chceš ublížit, nebo ne.“

Teď se mu naopak ústa stahují do tvrdé přímky a veškerý humor upadá v zapomnění. Shýbá se a dává mi polibek na čelo.

„Anastasie, jsi moje žena, ne sub. Nechci ti ubližovat. To už bys měla touhle dobou vědět. Jenom... jenom si nesundávej šaty na veřejnosti. Nestojím o to, vidět tě nahou na fotkách v bulváru. Ani ty o to nestojíš a jsem si naprosto jistý, že o to nestojí ani tvoje máma a Ray.“

Padesát odstínů svobody

37

Ty jo! Ray. Do  háje, toho by kleplo. Co mě to jenom napadlo? V duchu si za to nadávám do pitomců.

Přichází stevard s  našimi drinky a  pochutinami a  pokládá je na stůl z teakového dřeva.

„Posaď se,“ vyzývá mě Christian. Poslechnu ho a sedám si do režisérského křesílka. On se usazuje vedle mě a podává mi gin s tonikem.

„Na zdraví, paní Greyová.“

„Na zdraví, pane Greyi.“ Dávám si vítaný doušek. Je chladivý, lahodný, tak akorát na zahnání palčivé žízně. Když zvednu oči, zjišťuju, že mě Christian soustředěně sleduje, nedá se odhadnout, jakou má náladu. Je to ubíjející... nedokážu posoudit, jestli je na mě ještě pořád naštvaný. Proto nasazuju svou osvědčenou rozptylovací techniku.

„Komu vlastně patří tahle loď?“ nadhodím.

„Jednomu britskému šlechtici. Sirovi Tomuhle-či-Onomu. Jeho pradědeček si otevřel obchod s potravinami. Jeho dcera si vzala jednoho z evropských korunních princů.“

Aha... „Multimilionář?“

Christian se najednou zatváří obezřetně. „Tak nějak.“

„Jako ty,“ zamručím.

„Ovšem.“

Hmm...

„A jako ty,“ pronáší šeptem a strká si do pusy olivu. Zrychleně zamrkám... v mysli se mi zjevuje vize Christiana ve smokingu a v té stříbrné vestě... jeho oči sálaly upřímností, když je na  mě upíral během našeho svatebního slibu...

„Všechno, co mi patří, teď patří i  tobě,“ citoval zpaměti jasným a zvučným hlasem.

Všechno moje? U všech svatých. „Je to divný. Nemít nic a najednou...“ máchnu rukou, abych poukázala na ten luxus, co nás obklopuje, „...všechno.“

Fifty Shades Freed

38

„Na to si zvykneš,“ ujišťuje mě povzbudivě.

„Já právě myslím, že si na to nikdy nezvyknu.“

Na palubě se objevuje Taylor. „Pane, máte hovor.“ Christian se zamračí, ale podávaný BlackBerry přijímá.

„Grey,“ vyštěkne a zvedá se, aby se přesunul na příď jachty.

Zadívám se na otevřené moře a nevnímám Christianův rozhovor s Ros – předpokládám –, jeho nejbližší spolupracovnicí. Jsem bohatá... nechutně bohatá. A neudělala jsem pro to vůbec nic... prostě jsem si vzala bohatého muže. Až se zachvěju, když si vybavím, co se přetřásalo před svatbou. Byla to neděle, den po Christianových narozeninách, seděli jsme v  kuchyni a  vychutnávali si poklidnou snídani... všichni. Elliot, Kate, Grace a já jsme se bavili o výhodách, které skýtá šunka oproti párkům, zatímco Carrick a  Christian si četli nedělní noviny...

W

„Podívejte se na tohle!“ vykřikne Mia a otáčí svůj notebook na kuchyňském stole monitorem k nám. „Na stránkách Seattleského slídila je bulvární článek o tom, že ses zasnoubil, Christiane.“

„Už?“ diví se Grace. A  pak stahuje rty, když ji napadne nějaká očividně nepříjemná myšlenka. Christian krabatí obočí.

Mia začíná číst nahlas:

„Doneslo se nám, že seattleského nejžádanějšího podnikatele, toho Christiana Greye, konečně nějaká klofla a  že už mu zní svatební zvony. Jenže, kdo je ta šťastná dáma? Slídil ji vyslídí. Vsadili bychom se, že právě teď čte tu nejzapeklitější předmanželskou smlouvu.“

Mia se zahihňá... ale pak najednou zmlkne, když ji Christian prošpikuje pohledem. Místnost upadá do  ticha a  atmosféra v Greyovic kuchyni najednou klesá pod bod mrazu.

Padesát odstínů svobody

39

To snad ne! Předmanželská smlouva?! Na  tu jsem vůbec nepomyslela. Ztěžka polknu a  cítím, jak mi mizí krev z  tváře. Pro



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist