načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fenomén ženství a mužství -- psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy - MUDr.; PhDr. Jan Poněšický

Fenomén ženství a mužství -- psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy

Elektronická kniha: Fenomén ženství a mužství -- psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy
Autor: ;

Prim. MUDr. Jan Poněšický, dipl. psych., vkládá do této publikace nejen své zkušenosti lékaře a psychoterapeuta, jak tomu bylo v jeho předešlých dvou knihách, ale navíc se rozepisuje o ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  120
+
-
4
boky za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2003
Počet stran: 213
Rozměr: 21 cm
Úprava: 4 list. barevné obrazové přílohy: ilustrace
Vydání: 3., dopl. vyd.
Skupina třídění: Vývojová psychologie. Individuální psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Triton, 2008
ISBN: 978-80-738-7106-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor usiluje o popis mužství a ženství z pohledu psychologa a psychoanalytika. Snaží se vystihnout typické vlastnosti obou pohlaví, jejich zvláštnosti, rozdíly a vzájemné vztahy, způsoby prožívání a chování, problémy, se kterými se potýkají. Základní linií, ze které se vše odvíjí, je psychický vývoj mužů a žen, jejich vztahy s rodiči, proces individuace a hledání pohlavní identity. Velká pozornost je věnována zvláště vztahům mezi rodiči a dětmi, které mají - dle psychoanalytické interpretace - svoje zákonitosti i úskalí a které významně ovlivňují život člověka v dospělosti. Nejedná se o žádnou populárně naučnou příručku na téma partnerských vztahů, ale o odborný výklad psychologie ženy a muže, který potěší a zaujme čtenáře s hlubším zájmem o danou problematiku. Vysvětlení základních rozdílů mezi muži a ženami na základě jejich odlišného psychického vývoje.

Popis nakladatele

Prim. MUDr. Jan Poněšický, dipl. psych., vkládá do této publikace nejen své zkušenosti lékaře a psychoterapeuta, jak tomu bylo v jeho předešlých dvou knihách, ale navíc se rozepisuje o ženství a mužství z pozice psychoanalytika a psychologa. Srozumitelným způsobem integruje dosavadní často kontroverzní poznatky z každodenních zkušeností s věděním, jež vyplývá z dávné moudrosti pohádek a mýtů. Snaží se o nezaujatý a diferencovaný psychologický přístup, jenž má uvést typické ženské a mužské vlastnosti, úzkosti, vztahy i způsoby chování nejen do vzájemných souvislostí, nýbrž je – na rozdíl od většiny dosavadních popisů – také zdůvodnit na podkladě odlišného psychického vývoje. Čtenář nechť posoudí sám, nakolik vyváženě se mu podařilo zprostředkovat jak kritický, tak laskavý pohled na ženy a muže. Kniha by měla přispět ke vzájemnému porozumění mezi příslušníky obou pohlaví a tím i ke zlepšení kvality partnerských vztahů. (psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
MUDr.; PhDr. Jan Poněšický - další tituly autora:
Biologická léčba v revmatologii Biologická léčba v revmatologii
 (e-book)
Zásady prevence a psychoterapie neurotických a psychosomatických onemocnění Zásady prevence a psychoterapie neurotických a psychosomatických onemocnění
 (e-book)
Úvod do moderní psychoanalýzy Úvod do moderní psychoanalýzy
 (e-book)
Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky
 (e-book)
Člověk a jeho postavení ve světě Člověk a jeho postavení ve světě
 (e-book)
Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky -- 2. doplněné vydání Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky
Předoperační vyšetření dospělých Předoperační vyšetření dospělých
 (e-book)
Agrese, násilí a psychologie moci (2.vydání) Agrese, násilí a psychologie moci (2.vydání)
 (e-book)
Agrese, násilí a psychologie moci (1.vyd) Agrese, násilí a psychologie moci (1.vyd)
 (e-book)
Neurózy, psychosmatická onemocnění a psychoterapie Neurózy, psychosmatická onemocnění a psychoterapie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON


Věnováno mé ženě Ludmile




Jan Poněšický

Fenomén ženství a mužství

Psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována,

ani jinak šířena bez písemného souhlasuvydavatele.

MUDr. PhDr. Jan Poněšický

primář Psychoterapeutické kliniky MEDIAN

v Berggiesshübelu, SRN

© Jan Poněšický, 2008

© TRITON, 2008

Cover © Renata Brtnická, 2008

Vydalo Nakladatelství TRITON, Vykáňská 5,

100 00 Praha 10, www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-106-2


OBSAH

1 Úvod .................................................................................9

2 Biologická, psychologická

a kulturní podmíněnost vývoje osobnosti

(mužství a ženství) .........................................................14

3 Interakce a výměnné procesy

mezi dětmi a rodiči........................................................21

4 Problematika diskuse o ženství a mužství .................28

5 Potřeba vypracování diferenciální

ženské a mužské psychologie .....................................32

6 Vývoj k ženství ...............................................................36

6.1 Identita a vztahové chování žen .................................37

6.2 Separace a individuace................................................41

6.3 Ženský narcismus .........................................................44

6.4 Psychický vývoj v reakci

na tělesně-pohlavní uspořádání .................................51

6.5 Oidipální stadium .........................................................54

6.6 Závěr ...............................................................................60

7 Vývoj k mužství ..............................................................61

7.1 Problematika mužské identifikace a identity.............62

7.2 Separace a individuace ................................................67

7.3 Vztah matka – syn ........................................................69

7.4 Mužský narcismus.........................................................70

7.5 Oidipální stadium..........................................................71

7.6 Závěr ...............................................................................75

8 Puberta a adolescence.................................................78

9 Srovnání ženských a mužských vlastností .................85

10 Láska, partnerské vztahy a manželství ..................102

10.1 Zamilování .................................................................102

10.2 Partnerský vztah .......................................................107

10.3 Ženskost, ženská sexualita a vztahy k mužům .....112


10.4 Vztahy mužů k ženám..............................................118

10.5 Dlouhodobé partnerské vztahy a manželství ......123 11 Psychopatologie a psychoterapie žen a mužů ......129

11.1 Ženy: deprese, anorexie a bulimie ..........................129

11.2 Muži: srdeční infarkt,

hypertenze a alkoholismus......................................133

11.3 Ženy, muži a psychoterapie.....................................136

12 Feminismus, patriarchát

a mocenské uspořádání společnosti .....................140

13 Otázka ženské a mužské genderové identity ........148

Závěr ................................................................................161

Dočteno... ......................................................................167

Doslov..............................................................................173

Literatura ........................................................................177

Jmenný rejstřík ...............................................................181

Věcný rejstřík ..................................................................183


1

Úvod

Čtenář, jenž otevře tuto knížku, má právo vědět, co jej čeká

a naopak co zde nenajde. Chtěl bych zdůraznit, že se nejed

ná ani o populární příručku typu „Muži jsou z Marsu a ženy

z Venuše“, ani o návod, jak má jednat žena s mužem a muž

se ženou. Taktéž nejde o duchaplné intelektuální žonglování

na způsob Milana Kundery, stejně jako zde nenajdete hu

morné příběhy či dvojsmyslné vtipy. Nemám nic proti této li

teratuře, na kterou se tu a tam odvolávám, zkoumaje její

oprávněnost. Čerpá zajisté z mnohaleté zkušenosti s lidský

mi osudy, jako je tomu například u M. Plzáka, či vyplývá z ši

rokého dotazníkového a klinického výzkumu, jako například

kniha o úzkostech mužů od Ehmanna. Leží mi totiž na srdci

něco jiného, a to je vysvětlení a porozumění rozdílům mezi

muži a ženami. Jde o téma, o němž se – zvláště v západní

Evropě po revoluci mladé generace z roku 1968 proti kon

zervativní a často autoritativní výchově (zvláště dívek) –

kontroverzně diskutovalo či jež se spíše zamlžovalo. Dosud

panuje u mnoha žen představa či přání nedělat mezi obě

ma pohlavími rozdíly, s odvoláním se na fakt, že se v prvé

řadě přece jedná o člověka! To je pravda, avšak vždy jde

o člověka ženu či o člověka muže. Bude se zde tedy jednat

o sledování vývoje k mužství a ženství od samého počátku,

o vznik typických vlastností, senzibility, úzkostí či způsobu

vnímání a myšlení, o výsledných rozdílech v intimním proží

vání, názorech na spolužití a morálku. Samozřejmě mi jde

i o praktický význam takovéhoto projektu, o zlepšení kvality

spolužití, ba našeho života vůbec. Co jiného je krásnější

a uspokojivější nežli láska, naplněné partnerství! Co je již za

jímavější a důležitější nežli porozumění potřebám a psychi

ce druhého, zabývání se tím, jak budovat a udržovat vztah

atd. Absurdní je fakt, že škola, jež má připravovat pro život,

9


se o to skoro vůbec nestará, nehledě na to, že je otázka, kdo by k tomu byl kompetentní.

Nyní by si čtenář mohl pomyslet, že se jedná o vývojovou

psychologii osobnosti, rozdělenou na mužskou a ženskou část, tedy o učebnici či vědecké pojednání. Pravdu má v tom, že si tato knížka dělá nárok na sladění dosavadních nesourodých názorů na ženský a mužský vývoj, na to, co jej ovlivňuje, co je konstantní a co je měnlivé, ovlivněné kulturou, naším převážně patriarchálním společenském uspořádáním. Čtenář se však nemusí vědeckého pojednání bát. Jsem totiž toho názoru, že i tu nejpropracovanější teorii, v našem případě i ty nejsložitější duševní procesy a vzájemné, mnohavrstevné meziosobní interakce, lze srozumitelně vyložit a popsat. Jsem přesvědčen, že to je dokonce jedna z charakteristických vlastností dobré teorie. Vždyť i zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, tvůrce snad nejkomplikovanějšího systému hlubinné psychologie, shrnul výsledky svého více než padesátiletého úsilí týkajícího se zdravého a chorobného fungování osobnosti do čtyř zcela pochopitelných principů: 1. Lidské chování je více determinováno nevědomými po

hnutkami nežli našimi vědomými cíli a ideály.

2. Člověk nemůže nic ze své minulosti potlačit, je ovlivněn

průběhem svého vývoje od narození, zvláště pak zážitky,

které nestačil dostatečně či dodatečně zpracovat. Zde

Freud obohatil vývojovou psychologii o tzv. psychosexuální

stadia vývoje v raném dětství. To mimo jiné znamená, že se

člověk nerodí jako „nepopsaný list“, který popíší zážitky

a vlivy okolí, nýbrž že jejich vnímání a zpracování je ovliv

něno určitým vývojovým stadiem, jež jim dá specifický vý

znam. Tak například přísnost otce může v individuačním

stadiu mít za následek potlačení zdravé agresivity, v oidi

pálním stadiu má stejné chování spíše vliv na právě se

rozvíjející mužské či ženské sebevědomí a sexualitu. 3. Člověk je do značně míry omezen dosavadními vztahový

mi zkušenostmi, opakuje ony staré „vztahové vzorce“

chování a „přenáší“ je stále do nových meziosobních si

tuací. To se děje i tehdy, jsou-li tyto vztahy konfliktní, ma

10

JAN PONĚŠICKÝ / FENOMÉN ŽENSTVÍ A MUŽSTVÍ


ladaptivní či negativní, vedoucí ke zklamání, neboť jsou

jednak spjaty s nějakým skutečným či fantazijně předsta

vovaným uspokojením, jednak jsou alespoň známé, tak

že se jejich nositel vyhne riziku (úzkosti) z nové, neznámé

situace. 4. Dospělý „hotový“ člověk se brání změně, kritice, obhaju

je svůj způsob žití a nazírání, jako by šlo o ohrožení jeho

psychické existence, stability. Je to něco, co stojí v cestě

změně a vývoji osobnosti, psychoanalytici to nazývají od

porem k léčbě. Kromě této konzervativní tendence počí

tá psychoterapie i s protichůdnou vývojovou progresivní

motivací a schopností přizpůsobovat se novým životním

podmínkám.

Vše ostatní, týkající se výstavby a dynamiky osobnosti,

považoval Freud za něco, co se má neustále přezkoumávat, co může ta která kultura ovlivňovat a nad čím je třeba bádat. Tak např. mnoho psychoanalytiků zpochybňuje jeho závěrečnou představu o základním konfliktu v člověku mezi pudem života (eros) a pudem smrti (thanatos). Stejně jako pud ke smrti se odmítá i teze, že se z destruktivní tendence proti vlastní osobě (jakéhosi masochismu) odvozuje agresivita navenek. Ta se dnes většinou chápe jako důležitá motivační připravenost ve službách života, obrana proti ohrožení nebo jako reakce na frustraci či trauma. Z biologického hlediska (Angierová, 1999) se stres a agresivita dokonce spojuje s potřebou navazovat vztahy, ba dokonce s láskou.

V souvislosti s naším tématem stojí za zmínku, že Freud

sám o sobě sebekriticky prohlásil, že mu psychologie ženy zůstává hádankou, temným kontinentem, který je teprve nutno objevovat. Ale i o psychologii muže se zmiňuje jen v jednom stadiu jeho vývoje, v tzv. oidipálním období mezi 3.–5. rokem života, a to pouze více méně z pohledu vývoje pohlavního pudu.

Snad nejintenzivněji se začal zabývat mužským a žen

ským principem Freudův žák a zakladatel tzv. analytické

11


psychologie C. G. Jung (v příslušných kapitolách se budu za

bývat její charakteristikou). Jung nazval tyto tzv. archetypy

animus a anima, považoval je za psychické danosti, dnes

bychom řekli geneticky podmíněné vlastnosti či dispozice,

jež se v každém člověku v různém poměru aktualizují. Opět

se jedná, podobně jako v oněch populárních příručkách, byť

na vysoce odborné, fundované úrovni, o nijak nezdůvodně

né danosti, o deskriptivní popis. Jak známo, čerpal Jung jak

z psychoanalýzy, tak i z východních filozofií, a jistě mu neu

šlo, že v čínské filozofii hraje harmonie a vyváženost ženské

sečkávající síly Jin a mužské dobývající síly Jang podstatnou

roli. Mužský aspekt se tu přirovnává k mýtu Slunce, světlému

principu duchovna, rozumu, sebevědomí, jasnému úsudku

a schopnosti organizace – avšak chybí stín, stinná stránka

života, ženská schopnost ustoupit, přijímat, podřídit se pří

rodním cyklům, vyšší moudrosti i hlasu nevědomí, s důvě

rou, že se ty správné věci budou dít, až na ně nadejde čas.

Na ženy je naopak možno aplikovat mýtus Měsíce, kdy se

střídá světlo a stín, svět se jeví ve stále jiném světle, život je

změna, vše je v pohybu, v proudu. K tomu přistupuje ten

dence po celistvosti, vztahovosti, oddání se tomu, co přichá

zí, citové otevření se. Filozof a matematik Alfred North Whi

tehead (1861–1947) napsal: i když víme vše o Slunci, naší

Zemi a její atmosféře, přesto nám může ujít ona kouzelná

záře zapadajícího slunce. Jde o různé aspekty stejné skuteč

nosti či též o touhu člověka po celistvosti. Tak rozvíjí Sakie

Colegraveová ve své knize Jin und Jang vizi syntézy východ

ní moudrosti (Jin) a západního analyticko-vědeckého myšle

ní (Jang) coby ideálního doplňování se.

Thomas Mann napsal o protikladu racionalismu a ro

mantiky, apollónské a dionýské (mužské a ženské) stránky

života, následovné: „Jeden východní mýtus vypráví o dvou

stromech v zahradě světa, kterým se připisuje bazální a zá

roveň protikladná kosmická významovost. Jeden je olivov

ník, jehož šťávou se balzamují králové. Je to strom života,

svatý strom Slunce, vyzařující sluneční princip, to mužské,

duchovní, jasné... Ten druhý strom je fíkovník s plody plnými

12

JAN PONĚŠICKÝ / FENOMÉN ŽENSTVÍ A MUŽSTVÍ


sladkých granátových jader, a kdo z něj jí, ten zemře... Onen svět světla a slunce je duchovní svět, mužný a plodný, tvořivý... Je to svět vědomí, svobody a vůle, morálních kodexů a vysokých cílů, pyšně vzdorující vlastním rozumem fatální přirozenosti... Avšak přinejmenším polovina lidského srdce patří jinému světu, jenž je daleko přitažlivější, láká básníky, je to svět měsíčního božstva, nikoliv ducha, nýbrž duše, nikoliv mužský budující svět, nýbrž takový, jenž v sobě má něco nosného, objímajícího, hluboce smyslně mateřského. Nikoliv svět bytí a pravdy, nýbrž svět růstu v teplém klínu nevědomí.“

Chtěl bych spolu s Vámi, milí čtenáři, vystopovat, jak je možno se k těmto charakteristikám ženskosti a mužnosti dobrat, co je jejich základem, co je podstatné, prvotní, a co je následné, což není při pouhém výčtu mužských a ženských vlastností zřejmé. Předkládám tudíž pojetí vývojové a dynamické, narozdíl od výše zmíněných pojetí statických a popisných. Ta nacházíme, spíše nežli v psychologických pojednáních, v geneticko-biologických, evolučních, ale i v sociálně-kulturních konceptech coby jakýsi obtisk, odraz biologických či společenských daností v člověku.

Jednotlivé kapitoly na sebe jen volně navazují, to znamená, že je čtenář, který nemá dost času či zájmu o všechna témata, může číst i jednotlivě. V důsledku toho se některé hlavní teze v různých variacích opakují, mimo jiné i proto, abych demonstroval jejich platnost v rozmanitých životních situacích a oblastech. Je dokonce možno si napřed přečíst závěr, v němž jsou shrnuty některé hlavní myšlenky, a poté sledovat jejich oprávněnost a zdůvodnění v předchozích kapitolách.

13


2

Biologická, psychologická a kulturní

podmíněnost vývoje osobnosti

(ženskosti a mužskosti)

Až do poloviny 20. století dominovala představa, že psychic

ké rozdíly mezi pohlavími jsou určovány tělesností, která je

opět determinována genetickou výbavou a hormonálními vli

vy. Novější sexuologické a psycho-neuro-endokrinologické vý

zkumy však poukázaly na relativitu biologických vlivů na vý

slednou ženskou a mužskou identitu. Společensko-politický

vývoj od začátku 60. let minulého století včetně ženského

emancipačního hnutí vedl ke zdůraznění téměř výlučného vli

vu kulturních a psychosociálních faktorů. Často je v této sou

vislosti citován slavný výrok protagonistky explicitní so

ciogeneze Simone de Beauvoirové: „Člověk se nerodí jako

žena, nýbrž je do ní zformován“. Ke konci minulého století se

politické kyvadlo uchýlilo opět doprava, k tomu přistoupil

i nebývalý rozvoj genetiky, zároveň se otevřely nové horizonty

v diagnostice sexuálních anomálií. To vedlo mnohé biologicky

orientované sexuology k opětnému tvrzení, že člověk je více

méně obětí svého „biologického osudu“, určení. Přitom i tito

vědci, jak uvádí např. Bosinski, zjistili pouze čtyři velice obec

né rozdílnosti mezi pohlavími (které, jak později ukáži, jsou

vysvětlitelné i z hlediska vývojové psychologie). Jedná se

o větší agresivitu a o lepší prostorovou orientaci u chlapců,

dále o jejich větší připravenost k nevybíravému sexuálnímu

chování; u dívek je typické prosociální a demokratické chová

ní, s čímž snad souvisí i jejich lepší verbální schopnost, zvláš

tě tzv. řečová plynulost. Přepokládá se, že mužský hormon

testosteron zvyšuje agresivitu (připravenost k boji), zatímco

ženský hormon estrogen ve spolupráci s progesteronem spí

še uklidňuje, stupňuje schopnost chránit potomstvo a starat

se o ně. Bosinski shrnuje, že ve vývoji ženství či mužství se

14

JAN PONĚŠICKÝ / FENOMÉN ŽENSTVÍ A MUŽSTVÍ


jedná o vzájemně mezi sebou interagující biologické, psycho

logické i sociální faktory, jež mají formující vliv a působí od

časného dětství až do puberty a adolescence. Interakce bio

logického založení a vlivu okolí začíná již před narozením co

by souhra mezi genetickým a nitroděložním prostředím,

zvláště pak jde o vliv hormonů na vyvíjející se mozek. Po na

rození, zvláště pod vlivem uvědomění si své pohlavní diferen

ciace okolo 18. měsíce života, si dítě vybírá z prostředí určité

podněty, jež jeho mužskou či ženskou identitu potvrzují, a na

druhé straně jsou mu tyto podněty dle jeho pohlaví rozdílně

poskytovány, což jeho mužský či ženský „orientační plán“opět

zesílí (či v patologickém případě zkomplikuje). Čím silnější je

jeden z těchto faktorů – biologický, psychologický (daný např.

určitou rodičovskou konstelací) či sociokulturní, tím je proni

kavější a více determinující.

V této knize jde tedy o onen střední psychologický „spoju

jící článek“ mezi naší přirozeností a kulturou. Budu se zabý

vat tím, jak reaguje dívka i chlapec od narození odlišně na

setkání s ženským a mužským světem i se svou vlastní těles

nou pohlavní odlišností. Jak se vytváří mužskost a ženskost

v důsledku odlišného vnímání obou rodičů, osob buď stejné

ho, či odlišného pohlaví, a naopak, jak reaguje matka i otec

rozdílně na dceru a syna. Jde mi o vysledování rozdílných vý

měnných procesů, vzájemných identifikací, interakcí a vztahů

bez ohledu na danou kulturu či tradici, budu vycházet pouze

z faktu, zda se jedná o dívku či chlapce, již jsou ve styku s ví

ceméně duševně normálním otcem či matkou, obecně

s mužskými a ženskými vychovateli, bytostmi (popis těchto

psychosociálních interakcí umožní i vysvětlení úchylek, na

př. chybí-li jeden z rodičů trvale či přechodně, nedostalo-li

se od nich něco podstatného, nedostáli-li oni sami své ženské

či mužské roli, atd.). V rodinách dochází k typickým problé

movým situacím, těžkostem, krizím, úzkostem, konfliktům

a nejistotám, jež jsou u chlapců a dívek rozdílně zpracovává

ny a řešeny. Výsledná osobnost bude znamenat, že z veške

rého možného spektra lidského bytí uchopují ženy i muži jen

určité pro ně typické možnosti. Vycházím též z toho, že

15


předchozí vývojová stadia, ve kterých do sebe dítě zabudovalo zkušenosti s matkou a otcem, respektive s blízkými osobami obojího pohlaví, ovlivňují následující stadia, vcházejíce do nich, a naopak následující vývojový krok „přepisuje“, restrukturuje významovost dosavadních zážitků a zkušeností, včleňuje je do nových, „zralejších“ a většinou i realitě bližších souvislostí a významů.

Jak si to lze konkrétně představit během našeho vývoje od narození? Dítě přešlo z období naprostého ráje, automatického uspokojování všech životních potřeb v době těhotenství, do naprosté závislosti a snaží se onen ráj teplého kontaktu a stálého nasycení získat za nynějších změněných podmínek. Vnímá tudíž velice silně i stav nepohody a učí se rozeznávat to, co je pro ně dobré, co a kdo přináší uspokojení, a co je špatné. Rozděluje svět i lidi zprvu jen z tohoto hlediska na uspokojující a frustrující, „rozpůlí“ si takto i osobnost své matky (matka, která mu přivodí pohodu a je miluje, nebude tudíž kontaminována vjemem frustrující matky). Ten prvý stav se snaží získat a ten poslední odstranit. Tyto sebezáchovné tendence, ze kterých se budou diferencovat naše motivační struktury, jsou zajištěny vrozenými citovými dispozicemi, jež jsou buď příjemné, či nepříjemné, mající za následek žádoucnost, či vyhýbání se. Dítě se naučí desítkám, ne-li stovkám neverbálních interakcí s matkou, oba vytváří jakési předřečové dorozumívání – a tím se naučí vysílat i přijímat řadu důležitých signálů, jež se na počátku života týkají životně důležitého kontaktu a potravy.

Zde je potřeba si uvědomit, že náš nervový systém – podobně jako computer – získává informace na základě binárního zpracování, tedy na základě vytváření rozdílů, oproti původnímu spíše chaotickému vnímání, spjatosti s okolím, s přírodou, resp. v původní symbióze s matkou. Dítě má vrozenou schopnost uvést do jemu neznámého jistý řád, jenž se formuje dle jeho nejdůležitějších potřeb, což mu slouží k co nejefektivnější orientaci a možnosti si to, co potřebuje, vybírat. Dle toho, jak se v osobnostním zrání vynořují nové potřeby, se mu mění i význam světa okolo něj, stejně jako se

16

JAN PONĚŠICKÝ / FENOMÉN ŽENSTVÍ A MUŽSTVÍ


mění i vnímání sebe sama. Učí-li se např. kolem prvého roku

chodit, vnímá rodiče nejen jako dárce tělesné pohody či pů

vodce nasycení a nepohody, nýbrž jako bytosti, které mu dů

věřují, že se může samo vzdálit. Své chování prožívá jako ri

ziko odejít a zároveň testuje spolehlivost rodičů, tj. možnost

se k nim opět navrátit. Sebe sama pak dítě vnímá nejen

v pohodě či v pasivní vydanosti libovůli všemocným rodi

čům, nýbrž se začíná pociťovat jako aktivní subjekt, někdy

až s opojným pocitem náhle vzniklých nových možností. Ta

to nová kategorizace světa ve smyslu rozpoznání toho, co

poskytuje svobodu a co je svazuje, umožňuje získávat důle

žité informace, kde a jak si více svobody vydobýt. Zároveň

začíná hrát roli i vzdálenost (prostor) a čas (k přiblížení se

k vytouženému předmětu). Tyto zkušenosti jsou v předřečo

vé době představitelné jako interakční vzorce chování (ob

dobné senzomotorickým schématům dle Piageta), jež vedou

k uspokojení potřeb. Zároveň se vynořují věci i osoby v no

vém světle, ve své nové funkci. Můžeme vůbec říci, že k vy

tvoření smysluplného použitelného předmětu je třeba, aby

se tento dostal do středu zájmu dítěte, což vede k jeho sen

zomotorickému manipulování, používání. Při tom se objevu

jí jeho různé aspekty, jejichž syntéza na úrovni aktuální pou

žitelnosti vede k vynoření vědomí předmětu. Zároveň vytuší

i okolí (rodiče), že se dítě nalézá v tom kterém stadiu vývoje,

a samo mu daný předmět (či činnost) pojmenuje. Vyvrchole

ním tohoto procesu bezprostředního odtrhávání se od příro

dy, od nereflektovaného vnímání k reprezentaci světa ve vě

domí, což je předpokladem pojmového myšlení, je získání

řeči, jež se etabluje v období vrcholícího procesu separace

a individuace (okolo druhého roku života). Ta zprostředkuje

vědomí (zdvojení, reprezentaci) světa i sebe na vyšší a zře

telnější „digitální“ úrovni. K tomu přistupuje i zráním umož

něná schopnost vnímat sociální situaci více osob najednou

i s její tzv. oidipální ambivalencí a konfliktovostí. V této době

– a to jsme již u našeho tématu – se jedná o začátek uvědo

mování si pohlavní diferenciace, jež opět přináší nový po

hled na sebe i svět, to znamená, že nastává – nyní zároveň

17


s osvojováním si řeči – nové „přepsání“ dosavadního orien

tačního „kódu“. Takto překódované dosavadní paměťové

stopy neodráží původnost předchozích zážitků a zkušeností,

nýbrž se jim dostane určitého slovního, vědomého označení,

významu, který je schopna zprostředkovat rodná řeč. Záro

veň poskytují označení oněch původně preverbálních inter

akcí rodiče a na obecnější úrovni daná kultura. Kromě toho

umožňuje řeč, jak jsme se již zmínili, dichotomicky založe

nou konstrukci reality, včetně tzv. „verbálního já“, což má na

jedné straně za následek enormní přírůstek komunikativní

kompetence, na druhé straně to vede k redukci celostního

smyslového vnímání sebe i ve vztahu k ostatním ve pro

spěch kategoriálního řečového systému.

Již v předchozí fázi docházelo ke ztrátě „symbiotického

ráje“. Útěchou se staly nové možnosti pohybu, vlastní inicia

tiva a prosazení aktivní vůle. Nyní dojde k opětné ztrátě oné

původní celistvosti, sepětí s přírodou (Erich Fromm), vykou

pené možností se jasně dorozumívat s kýmkoliv. Následkem

toho (či přesto) vznikají první známky smutku, smutku

z těchto ztrát, zároveň zde lze i nalézt nejhlubší prameny

oné nikdy neutuchající touhy po znovunastolení oné symbió

zy či celistvosti. Osmutnění se týká toho, co se nikdy nedo

stane do řečové oblasti, co nebude označeno (Lacan, Loren

zer), což se označuje jako tzv. primární nevědomí. Tam patří

i to, co je pojmenováno „nesprávně“, když např. rodiče

označí vzpurné chování dcerky za drzé, odvahu za neposluš

nost, u chlapce opět slzy za holčičí chování. Podobný smu

tek nad ztracenou celistvostí a harmonií se odehrává ve fázi

pohlavní diferenciace s vědomím redukce na jednopohlav

nost. Zároveň jde o řečovou socializaci dle pohlavních rolí,

jež jsou společností, konkrétně rodiči, dívkám a chlapcům

přisuzovány. Tato slovní označení chlapeckého či dívčího

chování se však hodí i k překonání onoho smutku, zklamání,

„narcistické rány“ dosavadnímu celostnímu nároku na se

be. Chlapci jsou traumatizováni, resp. ztrácí, více, celou ob

last původní ženskosti a s ní spjaté emocionality, neboť je

jich pohlavní přiřazení k mužství znamená být ne–jako–

18

JAN PONĚŠICKÝ / FENOMÉN ŽENSTVÍ A MUŽSTVÍ


matka, jejich řeč je méně citová, snaží se ulehčit si své po

stavení pohrdavým postojem a separací od dívek, utvrzují

a potvrzují se ve svém chlapeckém chování. Později (počína

je oidipální fází, jež vrcholí ve třetím až šestém roce života

a končí stářím) se budou muži snažit ženu opět získat, ona

přesto pro ně zůstane stále cizí, jiná, neznámá, nedosažitel

ná, tajemná, ale i frustrující, prostě ženská. Dívky trpí spíše

tím, když pro ně zůstane též vlivem řečové socializace čás

tečně uzavřený prostor pro osamostatnění, agresivitu a in

dividuaci.

Již zde si dovolím poskytnout krátké, zatím ještě nesyste

matické shrnutí. Vývoj symbolizace směřuje od analogové

ho, komplexního vnímání reality k digitálnímu, od chaotic

kých emočních zkušeností k binárnímu usuzování. Pohlavně

diferencované, převážně patriarchální kódování, přepis

předchozích vývojových etap může leccos vynechat, vznik

nou mezery vyplněné klišé či psychosomatickými příznaky

(které lze chápat jako následky napětí, pakliže určité emoč

ní interakce nemají přístup k řečovému výrazu, uvědomění

a vědomému chování). Lacan jde ještě dál, když prohlašuje,

že řečový symbol znamená smrt věcem. Na základě odliš

ných a tím i pohlavně jednostranných interakcí s rodiči či vy

chovateli obou pohlaví je něco zdůrazněno, určitým způso

bem řečově i emočně označeno, jiné spojeno s úzkostí či

vinou. Tato polarizace nás jednak omezuje, neboť vnímáme,

myslíme, cítíme a jednáme buď žensky, nebo mužsky, sou

časně však diferencuje: zvláště v době raného dětství, ve

stadiu dosud křehké a vyvíjející se osobnosti to pomáhá

k vytvoření vlastní, dívčí či chlapecké identity. Odlišení se od

druhého pohlaví podporuje přirozenou tendenci k individua

ci, má důležitou „kompasovou funkci“, stává se mocným or

ganizátorem vědomého příklonu k nápodobě ženských či

mužských vzorů. Jedná se o aktivní výběr podnětů a infor

mací, jenž posiluje pohlavní identitu, dítě získává větší jas

nost o mužské a ženské roli, pocit sebejistoty, vyhledává se

bepotvrzení, naopak stvrzování ženské či mužské role zvenčí

podporuje jeho vnitřní přiravenost se takto vnímat. (Z biolo

19


gického hlediska je tato diferenciace důležitá v zájmu bu

doucí erotické přitažlivosti, t.j. rození potomstva). Psychote

rapeutická zkušenost ukazuje, že teprve silná vlastní pohlav

ní identita a sebejistota je podmínkou pro eventuální

překročení těchto vlastních hranic, pro přijetí toho a porozu

mění tomu, co je v druhém, teprve pak je člověk schopen se

zabývat oním starým snem o znovunastolení celistvosti.

20

JAN PONĚŠICKÝ / FENOMÉN ŽENSTVÍ A MUŽSTVÍ


3

Interakce a výměnné procesy

mezi dětmi a rodiči

Nyní bych chtěl poukázat na komplexitu vlivů, kterým je dítě

od narození vystaveno a jejichž aplikace by měla vysvětlit

rozdílný vývoj dívky a chlapce. Již jsem se zmínil, že při utvá

ření budoucí osobnosti hraje roli biologicko-genetické, po

hlavní, tělesné a hormonální založení, dále přirozený růst,

zrání a vývoj a konec konců i to, co bude předmětem naše

ho zkoumání: učení v širokém slova smyslu, obohacování se

a sbírání zkušeností ve styku s okolím, zvláště pak s matkou

a otcem, výchova. Jaké mezilidské procesy výměny a vzá

jemného reagování formují budoucí osobnost? Vše začíná

vzájemnými akcemi a reakcemi ve službách oboustranného

uspokojování potřeb, resp. vzájemného styku a dorozumění.

Tak např. matka se usměje, dítě se usměje zpět a zavrní,

matka je pohladí a jde pro láhev s mlékem, řekne dítěti, že

je musí přihřát, dítě zkrabatí obličej, matka je pohladí, dítě

relaxuje – jde o jakýsi koncert vzájemných reakcí na sebe,

jež psychologové označují za „pasování“ k sobě, což zpro

středkuje dítěti základní důvěru. Jessica Benjaminová při

rovnává toto vzájemné působení na sebe k interakčnímu

tanci, při kterém se oba partneři na sebe naladí. Tato časná

zkušenost souzvuku tvoří pravděpodobně bázi pro pozdější

pocity splynutí, jakož i pro skupinové vzájemně sladěné ta

neční či hudební aktivity, a v neposlední řadě i pro schop

nost a umění milostné hry. Zde nejde v prvé řadě o pudové

uspokojení, jak to popisovala tradiční psychoanalýza, ani

jen o odvážení se separace a svobody, jak to popisuje Mar

garet Mahlerová, nýbrž o samu potřebu a radost z interakcí,

zvědavost na reakce druhého a přání kooperace. Tyto inter

akce procházejí různými „stupni“ napětí během vzájemné

ho porozumění, souhry, takže cílem není vždy okamžité

21




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist