načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fénixové českých zámků – Petr Janoch

Fénixové českých zámků

Elektronická kniha: Fénixové českých zámků
Autor: Petr Janoch

Publikace vypráví příběhy deseti méně známých zámků v Česku. Jejich noví vlastníci se rozhodli vyzdvihnout tyto stavební památky z ruin a dát jim novou náplň; text doplňují ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 110
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), mapy
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Architektura
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3213-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace vypráví příběhy deseti méně známých zámků v Česku. Jejich noví vlastníci se rozhodli vyzdvihnout tyto stavební památky z ruin a dát jim novou náplň; text doplňují černobílé i barevné fotografie původního i současného stavu.

Popis nakladatele

Kniha dokumentuje výjimečné počiny neobyčejných lidí, kteří měli tu odvahu a vrhli se do opravy zchátralých českých zámků. Každý zámek je unikátní, stejně jako jednotliví vlastníci: podnikatel s dostatkem financí, soukromý pivovar či obchodnice s luxusním nábytkem. Jedno je však všechny spojuje: snaha zachránit dědictví našich předků.

(příběhy neobyčejných lidí, kteří dokázali obnovit chátrající dědictví našich předků)
Předmětná hesla
ZámkyČesko – 20.-21. století
Obnova a rekonstrukce památekČesko – 20.-21. století
Soukromé vlastnictvíČesko – 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Petr Janoch - další tituly autora:
Fénixové českých zámků Fénixové českých zámků
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Fénixové

českých zámků

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Petr Janoch

Fénixové českých zámků – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Fénixové českých zámků


Fénixové českých zámků

Příběhy neobyčejných lidí, kteří dokázali obnovit

chátrající dědictví našich předků

Petr Janoch


5

PŘEDMLUVA

Do 20. století vstoupily zámky v Čechách a na Moravě celkem poklidně. I když se některé objekty přesunuly do rukou velkých podnikatelů nebo umělců, tradiční majitelé zámků, šlechta, dosud drželi pevně své privilegované postavení. Téměř nic nevarovalo před událostmi, které zakrátko nastaly.

Velká válka, jež byla teprve po několika desítkách let zpětně nazvána první světovou, rozbila ve svém výsledku nejen několik velkých monarchií, ale také hluboce zasáhla šlechtický stav. Evropa se proměnila k  nepoznání. V Československu, první středoevropské demokracii, bylo užívání šlechtických titulů zakázáno a také vstoupil v platnost zákon o pozemkové reformě. Ten v  novém státě významně ztenčil pozemkové držení šlechty i katolické církve. Řada zámků následkem reformy změnila své majitele, neboť ti je nadále nemohli z ekonomických důvodů vlastnit.

Se vznikem Protektorátu ztratila své zámky další, tentokrát Němcům nepohodlná, část majitelů. Nacisty naštěstí za několik let odvál čas. Sovětský vítr s sebou ale přinesl komunistický režim. Nové zákony zlikvidovaly zakrátko to, co ještě z privilegií šlechty zbývalo. A druhá pozemková reforma odebrala šlechtě nejen zbytky pozemkového vlastnictví, ale také zámky a ostatní majetek. Stovky zámků tak během několika málo let změnily majitele. Stal se jím „lidově-demokratický stát“.

Co s nabytým vlastnictvím? Z většiny zabavených zámků se svážel mobiliář do určených objektů, na vybrané zámky nebo jinam, leccos se rozkradlo, leccos se zničilo, řada levnějších věcí se prodala v dražbách. Do zámeckých interiérů vstoupili obránci vlasti, zvířata, skladníci, učni, důchodci, zemědělci, chovanci polepšoven, alkoholici, horníci, rekreanti. Tady jednou v noci vyházeli opilí účastníci plesu kusy nábytku z okna paláce; tamhle zas byl zřízen zámecký výzkumný ústav chovu prasat; onde pak pohotovým přepažením štukového stropu v sále vzniklo hned několik potřebných kanceláří ředitelství. Do jedné kaple se naskládaly pytle s umělými hnojivy, které prosolily zdivo. Do jiné se uskladnily zbraně. Zámecké místnosti, ze kterých se na některých místech staly sklady, byly tak přetíženy, že stropy začaly praskat. Mobiliář se stal občas venkovním – státní správce totiž po zralé úvaze dospěl k názoru, že jej uskladní vyházením. Pálily se písemnosti, nábytek i knihy. Do podzemí, do sklepů, na podlahy a na stěny se lila a stříkala betonová směs. Některé zámky se dokonce „odpamátnily“, aby se na ně mohly vystavit demoliční výměry. Takové pak byly řízeně demolovány a srovnávány buldozery se zemí.

Jen asi 150 objektů bylo otevřeno veřejnosti. Na nich však byla zpřístupněna pouze malá část areálu. Návštěvníci mohli skoro na každém z nich vidět zanedbané dvory plné rostoucích kopřiv, hromad kamení a rozpadajících se částí zařízení. Tento neutěšený stav trval desítky let, velkou část neklidného století.

PŘEDMLU VA


6

Přišla devadesátá léta, doba restitucí. Jen malá část potomků majitelů si zažádala o navrácení „svého“ zámku. Přitom ne všichni byli úspěšní.

Výše uvedenými událostmi byl poznamenán ve větší či menší míře osud každého zámku v Československu. Tato kniha sleduje osudy deseti zámků, které prošly spletitými událostmi a povstaly jako bájný pták fénix z popela, ze stavu technické i právní neutěšenosti. Zanedbané budovy, leckde i v podobě ruin, se dočkaly po dlouhých desetiletích nových majitelů, kteří se je rozhodli zachránit.

Tato kniha popisuje časově, psychicky i fi nančně náročný boj nových majitelů o obnovu jejich zámků. Je to optimistická kniha. Ačkoliv mnohý zámek u nás na svého dobrodince dosud čeká, na uvedených případech můžeme sledovat cesty směřující k  příjemnému konci. I když o žádném konci vlastně nemůžeme hovořit. Zámek se znovu narodil a může nyní dobře sloužit svému účelu, třebaže často notně pozměněnému. Pro něj to je jen další etapa z jeho dlouhého života.

Zalistujte a začtěte se do příběhů „fénixových zámků“. Kniha jistě probudí vaši zvědavost a chuť některý ze zámků navštívit. Ne všechny jsou přístupné i uvnitř, na všechny se lze však podívat, obhlédnout okolí a udělat si vlastní úsudek. Pěkné čtení!

Karel Březina


7

ÚVOD

Když dva šedé stíny dorazily na místo, slunce stálo na horizontu a okolní krajina se zvolna nořila do tmy. Oprýskaná fasáda zámku s vytlučenými okny se před nimi temně zvedala jako melancholická opona, avšak poslední patro a střecha s malou věžičkou se stále ještě topily v posledních slunečních paprscích toho dne.

Přicházející stíny přivítalo ticho a klid, nerušené ničím než jejich opatrnými kroky ve vyschlé trávě. Ani pták nezazpíval, vítr nezaševelil. Přesto se mladší z dvojice plaše rozhlédnul kolem, a byl nesmírně rád, že jeho starší bratr byl s ním. Přeci jen neutěšené kulisy rozpadajícího se zámku i žebrácké okolí, připomínající spíše rumiště než někdejší anglický park, působily temným poklidem. Ale byli tu dobrovolně a v podstatě jen kvůli němu. Tuhle výpravu si vymyslel sám a starší bratr ji pouze pozměnil na mrazivou stezku odvahy.

Rychle přeběhli volné prostranství a tiše vklouzli do zčernalého stínu půlkruhového arkýře, podpíraného dvěma pískovcovými sloupy. Kdysi zelené vstupní dveře byly pochopitelně zavřené, ale stačil kratičký záblesk světla baterky, a bylo jasné, že obě dveřní křídla drží u sebe jen díky zpuchřelému provázku. Masivní visací zámek na rezavé petlici pouze budil dojem nedobytnosti. Najít na zemi nějaký střep bylo dílem okamžiku, stačilo jím párkrát přejet po provázku a mohli vstoupit do budovy.

Přivítal je pach tlejícího dřeva, prachu a vlhké omítky. Hned za dveřmi stoupalo do prvního patra dřevěné schodiště s masivní balustrádou a vábilo je k sobě. Kluci však odolali a místo toho začali s prohlídkou spodního patra. Chtěli co nejvíce využít zbytků světla, rychle se vytrácejícího z každého rohu. I to však stačilo, aby stihli projít těch několik přízemních místnosti. Všude je čekala zapomenutá neutěšenost, zmar a pozvolný zánik: holé stěny s prasklinami, opadaná omítka, místo prkenných podlah jen udusaná hlína, střepy a všude se povalující stránky, vytržené ze starých knih. V jedné boční místnosti se ve světle baterky na okamžik zaskvěla barevná stropní freska s baculatými cherubíny na obláčcích. Pak se malba opět ponořila do černého ticha. Nejspíš zámecká kaple, oltář připomínal už jen tmavý obdélník u jedné zdi.

Po přízemí přišlo na řadu horní patro, kam je zavedlo rozvrzané schodiště, v polovině přerušené malým odpočívadlem a vysklenými dveřmi vedoucími do půlkruhového arkýře. Prázdnými okenními rámy profukoval podvečerní vánek s vůní luk, a jen takřka nedotčená barva a mosazné kličky propůjčovali místu dojem, že poslední majitel odešel teprve včera. Tentýž dojem budila i podlaha s dvojbarevnými dřevěnými parketami, seskládanými do hvězdicovitého obrazce. Mladšího z příchozích místo fascinovalo, vábilo a zároveň zanechávalo chladné doteky mrazení v zádech.

Hned vedle arkýře se nacházely vstupní dveře do hlavního sálu. Do čtverců vyskládaná parketová podlaha se ještě místy matně leskla zbytky lakování, u oken stále visely těžké závě

ÚVOD


8

sy z červeného brokátu, ze zdi napravo vyrůstala černá tlama masivní krbové římsy z bílého mramoru a téměř ve středu místnosti stál malý empírový stolek. Paprsky narůžovělého světla dávaly místnosti pohádkový nádech. Ano, tam někde za zavřenými dveřmi musí čekat spící princezna a její komorné! V mysli se jim bezděčně vybavila pohádka o Šípkové Růžence.

Mladší z dvojice mlčky přistoupil k stolku s intarzovanou deskou a se zatajeným dechem vysunul šuplík. Na dně ležel uschlý květinový věneček. V tu chvíli nebylo obtížné si představit atmosféru z dob dávno minulých: urozené dámy s pastelově barevnými šaty, krajkami a volány, přihlížející karetní hře či pasiánsu vážně se tvářících pánů. Teplo a praskot hořících polen, vycházející z krbu, a celý prostor vyplněn jemnými tóny spinetu...

O deset let později bylo všechno jinak. Sice jsem tam byl opět se starším bratrem, ale tentokrát mě stíny tolik neděsily a vstupní dveře zely zcela dokořán otevřené, přestože jsme je za sebou kdysi opět svázali provázkem. Dřevěnou balustrádu na schodišti kdosi serval do poslední třísky, hvězdicovitě seskládané parkety v půlkruhovém arkýři vytrhala zatékající voda, brokátové závěsy v hlavním sále byly pryč, stejně jako empírový stolek i s věnečkem, a v místě krbové římsy zela jen vykotlaná díra. Strop sálu se probořil, padající trámy rozdrtily parkety a dešťová voda po nich čile stékala do všech škvír a děr. Zmizelo téměř vše, včetně zaprášeného dětského kočárku na půdě, otočeného tak, že do něj nebylo vidět. Vyvolával ve mně přímo hororové představy – nezapomněl v něm někdo něco, někoho?

A přesto v  těch prázdných, bezútěšných a rozpadajících se zdech zůstalo něco, co nebylo možné nahmatat, ani popsat slovy. Ale bylo to všudypřítomné, sice pomalu vyprchávající, avšak stále ještě dost podmanivé a silné na to, aby to o rok později oslovilo manželský pár, který se rozhlížel po objektu vhodném pro jejich podnikání a relaxaci.

S novými majiteli začala nová etapa jednoho rozpadajícího se zámku. Pomalu, plaše a nejistě povstával v průběhu let doslova z trosek, aby dnes opět zářil ve své nesražené kráse a noblese. Sice se do něj již nevrátily zašlé časy urozených dam a pánů, ale zato žije jiným, novým životem. Z larvy se stane motýl, z této ruiny zase vyrostl balónový zámek, který svým geniem loci utkvívá v mnohých vzpomínkách i srdcích. Peníze vložené do jeho opravy se patrně nikdy nevrátí, ale to majitelům nedělá velké vrásky. Litují jen napáchaných škod, které nelze vzít zpět. Přesto se jim podařilo završit koloběh stvoření, zániku a dalšího stvoření, dopsat jednu kapitolu z dlouhého příběhu jednoho zámeckého sídla.


9

Rád bych na tomto místě co nejsrdečněji poděkoval těm,

bez nichž by tato kniha nikdy nespatřila světlo světa:

Všem majitelům i správcům fénixových zámků, kteří mi

věnovali svůj čas a vyprávěli mi příběhy nového zrození

jedné zdevastované památky; paní Karolině Myškové

z nakladatelství Fragment, která se ujala mého snu

a s jistotou profesionála jej dotáhla do tištěné podoby;

mé manželce Lence Janochové za první čtení a následné

korektury, jakož i za trpělivost s mými múzami

a morální podporu mé maličkosti; rodinnému příteli

Karlovi Březinovi za podnětné tipy na některé fénixové

zámky a ochotné napsání předmluvy; jakož i všem,

kdo mají pochopení pro mé sny a touhy, a stojí

při mně na cestě za jejich uskutečňováním.

Petr Janoch



11

zámek

B

archov

Nevelká obec Barchov v Královéhradeckém kraji, 8 kilometrů jihovýchodně od Nového Bydžova, se v roce 1775 ocitla ve středu rozsáhlého selského povstání, které bylo krvavě potlačeno v nechvalně proslulé bitvě u Chlumce. Spisovatel Václav Kaplický tento nerovný boj proti vrchnosti poutavě vylíčil v románu Smršť, jehož děj zasadil z velké části právě na barchovský zámek. Chybělo málo a zdejší sídlo dopadlo stejně špatně jako zoufalí sedláci.

V  roce 1999, krátce po své svatbě, navštívili manželé Daniela a Jaroslav Součko

vi Barchov, kde si od rozpadlého plotu prohlíželi tamní chátrající zámek. Bylo to obyčejné zastavení, neplánovaný výlet, které člověk zažívá dennodenně. Avšak cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jako by si vybíral konkrétní lidi i místa a po rozličných stezkách je v nečekaných souvislostech sváděl dohromady, aby pak mezi nimi vytvořil

velmi silné pouto. Od onoho výletu

uplynulo deset let, když se Jaroslav

Souček rozhodnul rozšířit polnosti

zděděné po předcích, na kterých

hospodařil. Za tím účelem koupil

sto hektarů polí, k nimž patřil i bar

chovský zámek s  velkým parkem

a hospodářskými budovami. Nyní

vyvstala otázka: co se zchátralou bu

dovou, vyžadující značné fi nanční

prostředky? Manželé Součkovi se na -

konec rozhodli dát zámku novou

šanci.

Tak začalo několikaleté martyrium

boj o přežití jedné z  nejvýznamněj

ších barokních památek Královéhradeckého kraje. Dosud sice není hotovo, avšak nejhorší období v historii barchovského sídla je již naštěstí minulostí.

ve znamení řepkového květu

V mistrně provedené fresce byly použity pigmenty smaltu, azuritu, ultramarínu, lapis lazuli, zelené hlinky a okru.

zámek Barchov


12

Post krajského hejtmana byl od nepaměti úřadem nejen váženým, ale také reprezentativním. To už si v osmnáctém století uvědomoval i baron Kryštof Norbert Voračický z  Paběnic, tehdejší hejtman Hradeckého kraje. Za tím účelem si nechal doslova na zelené louce vystavět moderní třípatrovou barokní rezidenci s kaplí, dostatečně odpovídající jeho vysokému postavení. Jméno autora není známo, avšak je možné jej hledat v  okruhu stavitelů pracujících pro význačné barokní architekty Jana Blažeje Santini-Aichela nebo Františka Maxmiliána Kaňku. Styl i kvalita provedení tomu odpovídají.

Baron si svůj reprezentativní zámek bohužel neužil dlouho. Topil se v dluzích, a tak v roce 1738, pouhých pět let po své dostavbě, přešel barchovský statek do rukou baronovy největší věřitelky Anny Josefy Liebsteinské z Kolowrat. Ta jej o deset let později prodala, čímž předznamenala další osudy zámku: majitelé se neustále střídali, zámek i s polnostmi kupovali a zase prodávali dál.

V kolotoči stále se měnících majitelů po sobě jedinou výraznou stopu zanechala hrabata z rodu Kinských. Ti provedli neoklasicistní přestavbu a dokonce se zasloužili o nový oltář pro zámeckou kapli. Jde o dílo pražského raně barokního dvorního sochaře Jeronýma Někdejší honosná rezidence se během několika desítek let proměnila v ruinu s narušenou statikou. zámek Barchov – ve znamení řepkového květu


13

Kohla, které se původně nacházelo v  pražském Chrámu sv. Víta a do Barchova bylo převezeno v  60. letech 19. století. Zde dnes čeká po restaurátorském zásahu na opětovné sestavení a nové vysvěcení.

Po Kinských následovalo dalších šest majitelů, než v  roce 1919 zámek zakoupila rodina Pickových. Ta jej nechala opravit a z části vybavit novým mobiliářem. Bohužel ani oni si zámek neužívali příliš dlouho: na konci roku 1948 jim byl znárodněn a předán do rukou Státních statků.

Vlastníci z řad lidu hospodařili, jak bylo tehdy zvykem: rozsáhlé hospodářské pozemky byly rozparcelovány a v zámeckých místnostech se ubytovali sezónní zaměstnanci, kteří se v zimě neostýchali rozebírat dřevěné parkety na otop, demolovat mobiliář nebo dokonce odřezávat masívní trámy z krovu.

Zdá se to neuvěřitelné, ale i po takovém zacházení (nebo možná právě proto) byl barchovský zámek prohlášen za kulturní památku. Nicméně při památkovém ohledání budovy v  roce 1964 zděšení památkáři shledali, že tato ofi ciální ochrana nemá na stav památky příliš valný dopad: vodoinstalace byla zamrzlá, v přízemí byla na zdech metr vysoká plíseň a v neužívaných místnostech se povalovaly trosky mobiliáře. Když požadovali okamžitou nápravu, ředitelství Státních statků se nechalo slyšet, že o budovu nemá zájem a opravovat ji rozhodně nebude. Později patová situace dospěla dokonce tak daleko, že se vážně uvažovalo o vyjmutí zámku ze seznamu památek a jeho následné demolici.

Zdá se to neuvěřitelné, ale i po takovém zacházení

(nebo možná právě proto) byl barchovský zámek

prohlášen za kulturní památku.

K bourání naštěstí nedošlo – to byla ovšem jediná dobrá zpráva. Jinak noční můra historické budovy pokračovala dál. Zámek dostal do užívání Okresní archiv, který si pro své potřeby adaptoval třetí patro a zaplnil jej tunami starých písemností. V osmde

Stropy horního patra musely být strženy i s krovem.

zámek Barchov – ve znamení řepkového květu


14

sátých letech pak byla vykradena

kaple, v jejíž zákristii si zdejší my

slivecké sdružení udělalo záchody.

Poslední ránu zasadila zdemo

lovanému zámku restituce údaj

ných potomků rodiny Pickových.

Ta podle právníků neproběhla správ

ně, takže si zámecký areál musel

přetrpět několik dalších krušných

let. Kaple byla opět vykradena, při

čemž z  oltáře zmizely rokokové

lavice a postranní sochy sv. Še bes

tiána a sv. Rocha. Jednatelka resti

tuentů, paní Myslivečková, proda

la  lesy patřící k zámku, a dokonce

nechala ze sloupů kolem parku

strhnout masivní pískov cové hla

vice a spolu s  dalšími kamenický

mi  prvky je prodala do zahraničí.

Nakonec se zámek dostal k ital

ským majitelům a od nich jej po

několika letech koupili jeho dnešní

vlastníci – manželé Součkovi. To už

byl z  někdejší honosné rezidence

jen holý a zničený skelet s  naruše

nou statikou. O sousedních hos

podářských budovách a přilehlém

parku ani nemluvě.

Paní Danielu Součkovou potkávám na kraji zámeckého parku u rozestavěných ploto

vých sloupů s pískovcovou podezdívkou. Je sice konec října, ale slunce svítící na modré obloze kouzlí hezký podzim. Na půlce jižní strany parku již sloupy stojí, na dalších se pracuje. Zbylé strany jsou zatím v původním stavu – zdivo bez omítky, polorozpadlé, povážlivě nahnuté a zcela bez dřevěných plotových planěk.

„Každý sloup musíme rozebrat cihlu po cihle, podezdívku dát bokem a pak je všech

ny na novém betonovém základu znovu postavit,“ vysvětluje paní Součková a jedním pohledem přejíždí dílo hotové i to ještě zbývající. „Sloupů je celkem sedmdesát a všechny se musí udělat takhle. Nedovedete si představit, kolik je to práce.“ Do kaple se vrátí kopie barokních obrazů Petra Brandla. zámek Barchov – ve znamení řepkového květu


15

Na špatném stavu sloupů se krom kořenů stromů podepsaly povětrnostní podmínky. Zkázu pak uspíšilo již zmíněné odstranění pískovcových hlavic. Dát je všechny zase do původního stavu se snad podaří do konce příštího roku.

Zdá se, že paní Součková má celkový koncept

obnovy zámku promyšlený do posledního detailu.

Jižní průčelí zámku, otočené směrem do zahrady, kde stojíme, bylo neznámým stavitelem pojato jako čelní, dominantní. „Od vchodových dveří povede cestička kolem fontánky, pokračovat bude přes park a vysázené květinové záhony. Po pravé straně zámku bude v  parku jezírko,“ ukazuje mi paní Součková své vize do budoucna. „Stejná cestička povede také kolem zámku, tak jako před dvěma sty padesáti lety. Přesně jak to ve svém románu popisuje Václav Kaplický,“ dělí se o svou knižní inspiraci. Zatím tu však kromě stromů není nic než tráva a podzimem shozené listí.

Zdá se, že paní Součková má celkový koncept obnovy zámku promyšlený do posledního detailu. Jak se mi ale později svěří, jsou za tím bezesné noci dumání a přemýšlení, co a jak by se mohlo ještě udělat, vylepšit, dotáhnout k dokonalosti. Kde zjistit podobu ztracených dveří do kaple, když se nezachovala jediná fotografi e, nákres, nic? Jak udělat repliky prodaných pískovcových hlavic a zároveň se fi nančně nezruinovat, když za jednu chtějí kameníci 50 tisíc? Jedna otázka palčivější než druhá.

Východisko nalezla paní Součková ve zlaté střední cestě: do kaple přijde replika dobových dveří od nich ze statku; hlavice plotových sloupů budou pískovcové, ale menší a lehčí, tudíž o něco levnější. Je to cesta kompromisů, ústupků, ale rozhodně nijak nesnižuje historickou hodnotu stavby.

„Synovec pracuje pro jeden pražský aukční dům, takže když se objeví něco zajímavého, co by se hodilo k nám do zámku, dá mi

Původní bohatě tvarovaná štuková zrcadla byla nahrazena

věrnými replikami.

zámek Barchov – ve znamení řepkového květu


16

vědět,“ říká paní Součková. Touto

cestou se jí podařilo získat již ně

kolik barokních uměleckých před

mětů, které budou zdobit kapli,

oltář i park. Cílem manželů Souč

kových je obnovit budovu zámku,

včetně dochovaných umělecko-ře

meslných prvků, pro příležitostné

výstavy. Nebo třeba pořádat aukce

starožitností. Kde jinde než v  ho

nosné barokní rezidenci?

„V  šesti místnostech druhého

patra by mohly být v  budoucnu

výstavní prostory. Co sezóna, to

nějaká tematická výstava. Samozřejmostí bude kompletní zabezpečení, včetně kamer,“ říká mi paní Součková.

Nijak brzy to ovšem nebude; i když se podařilo odvést pořádný kus práce, ještě dost jí

zbývá. Stavba samotná byla v době příchodu manželů Součkových časovanou bombou, stojící už jen silou vůle – jakmile se do ní jednou sáhlo, začala se hroutit pod rukama. Zámek zachránili, obrazně řečeno, v hodině dvanácté.

Paní Součková má ohledně využití zámku jasno.

Za svou vizí jde pomalu, ale jistě – a s citem.

„Okresní archiv nechal v sedmdesátých letech celé třetí patro vybetonovat, aby uneslo

tíhu dovezených archiválií,“ vzpomíná majitelka. „Během třiceti let však váha podlahy narušila statiku budovy natolik, že ta se začala hroutit.“

Podobně špatně na tom byl i krov, ztrouchnivělý tak, že musel jít celý pryč. Nesta

čilo jen vyměnit tašky a pár střešních latí. „Chvíli jsme měli místo stropů jen modrou oblohu a na podlaze igelitové plachty,“ dozvídám se v jedné z místností prvního patra. „Strhli jsme krov a s ním i betonový strop prvního patra. Jinak to nešlo. Původní, značně poškozené štuky jsme přesně zaměřili a zakreslili a pak se podle toho dělaly kopie, protože originály vzaly za své spolu se stropem.“

Ano, strop jako jediný září novotou. Stěny jsou zatím ve zbědovaném stavu, místy

pouze s vyškrábanými čtverci restaurátorských sond, které odhalí všechny vrstvy výmalby až na zdivo. Příprava konstrukce nové zvoničky před osazením na krov. zámek Barchov – ve znamení řepkového květu




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist