načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Felix, Net a Nika. Gang neviditelných – Rafal Kosik

Fungujeme! Vážení zákazníci, knihy si u nás můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS či aktualizovanou Zásilkovnou. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Nařízením vlády jsou z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky, bližší informace naleznete zde
Felix, Net a Nika. Gang neviditelných
-15%
sleva

Kniha: Felix, Net a Nika. Gang neviditelných
Autor: Rafal Kosik

Dobrodružství tří kamarádů, spolužáků Felixe - vynálezce, Neta - odborníka na informační technologie a tajemné Niky, která má také své zvláštní schopnosti. Zvědavé a podnikavé ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1%hodnoceni - 75.1% 100%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009
Počet stran: 336
Rozměr: 140 x 200 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Felix, Net i Nika oraz Gang niewidzialnych ludzi
Spolupracovali: přeložili Martin Kuchař a Bohdan Polak
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 5. 5. 2009
Nakladatelské údaje: Praha, Albatros, 2009
ISBN: 9788000021751
EAN: 9788000021751
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dobrodružství tří kamarádů, spolužáků Felixe - vynálezce, Neta - odborníka na informační technologie a tajemné Niky, která má také své zvláštní schopnosti. Zvědavé a podnikavé děti obklopuje čím dál víc záhad. Co se to děje na půdě jejich školy? Jakým způsobem mizí po každé loupeži gang, který přepadává varšavské banky? Je ve starém hradu na Kočičí skále skutečně ukrytý poklad? Zdánlivě neřešitelné a nesouvisející otázky postupně míří k odhalení strašlivé pravdy... Knížka na pomezí žánrů detektivka, sci-fi a horor. Pro starší děti.

Popis nakladatele

Kniha o přátelství a dobrodružstvích gymnazistů plná napětí, tajemna, bláznivých nápadů, ale i každodenních starostí se školou a rodiči. Každý den se v našem okolí odehrávají pozoruhodné události, jenže většina z nás je není schopna odhalit. Felix, všestranný vynálezce, Net, počítačový expert, a tajemná Nika však objevují ducha gymnázia, při návštěvě hradu nalézají poklad, v horách narazí na neidentifikovaný létající předmět a účastní se pátraní po tajemných lupičích. (gang neviditelných)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Rafal Kosik - další tituly autora:
Vertikál Vertikál
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Poslední klient prošel skleněnými dveřmi banky. Znuděný hlídač

je zamknul, zívnul, popotáhl si opasek se zbraní a zkontroloval, zda

jsou všechny počítače vypnuté a nikdo nepovolaný v budově nezůstal.

Pak pokračoval v obchůzce. Jako každý den byl v tuto dobu otevírán

sejf a do něj ukládány peníze ze všech pokladen v bance.

„Dobrý den, paní Lucinko,“ pozdravil uklízečku, která teprve nyní

začínala svou práci, a zmizel ve dveřích na druhém konci chodby.

„Dobry den, pane Stefane,“ odpověděla s typickým zpožděním paní

Lucinka.

Byla to již starší dáma a v bance pracovala více než třicet let a po

slední tři čtyři roky neodpovídala na pozdrav včas a stále si pletla jmé

na – pan Stefan se ve skutečnosti jmenoval úplně jinak. Otevřela dveře

do nevelkého kumbálku, protáhla se mezi velkým vysavačem a leštič

kou podlah a vytáhla vozík s kbelíky a mopy. Její paměť již nebyla

nejlepší a v polovině chodby se s výkřikem a s plesknutím uhodila ru

kou do čela. S nářky na svou roztržitost se otočila a šla zpět pro láhev

saponátu na podlahy. Každý den na něj zapomínala a každý den se pro

něj vracela. Obvykle se pro různé věci vracela dvakrát i třikrát a po

každé její návrat doprovázelo plácnutí do čela. Večer pak dlouze pře

mýšlela o tom, proč ji tak bolí hlava.

Znovu otevřela kumbálek a vytřeštila oči. Tísnili se tam tři urost

lí muži v modrošedých kombinézách. Vyšli na chodbu a obstoupili

vystrašenou uklízečku. První z nich odmotal pruh široké lepicí pás

ky a přilepil její konec na rukáv paní Lucinky. Předal pásku druhému


8

muži, druhý třetímu a ten znovu prvnímu. V několika sekundách tři

páry rukou, připomínající nohy velkého pavouka, oblepily uklízečku tak, že se nemohla hýbat.

„Promiňte, asi jsem si spletla dveře,“ řekla teprve nyní uklízečka.

První muž přiložil pásku k její tváři, druhý kousek odvinul a tře

tí jej nožem uřízl. Přitlačili pásku po obou stranách, aby se neodlepila

a vytáhli z Lucinčiny kapsy magnetickou kartu, která otevírala všech

ny dveře v bance. Nakonec nemohoucí stařenku postavili do kumbá

lu a zamkli dveře. Upravili si kombinézy a rázným krokem vyrazili na

konec chodby, odkud bylo slyšet hluk otevírajících se dveří sejfu.

Před vchodem do banky zastavila smykem bílá dodávka a vystou

pili z ní další tři muži v modrošedých kombinézách.

9

1. První den ve škole

„Musím běžet,“ řekla máma posmutněle a upravila Felixovi klopy

kabátu. „Máme ve fi rmě problém, který beze mě nevyřeší. Buď hodný

a poslouchej paní učitelku.“

Ještě ho políbila na čelo, posadila se do své červené Alfy Romeo

a vyrazila. Felixovi se zdálo, že jezdí moc rychle.

Felix Polon byl třináctiletý, štíhlý, světlovlasý chlapec s oříškový

ma očima. V podstatě vypadal jako normální kluk. Dnes snad kromě

oblečení. Byl totiž začátek školního roku a on měl na sobě černý ele

gantní oblek a bílou košili.

Mámino auto zmizelo v zatáčce. Felix se obrátil a podíval se na

svou novou školu. Připadala mu příliš velká. Základní školu, do kte

ré chodil šest let, tvořilo přízemní stavení, kolem něhož se rozprostí

rala velká zahrada s pískovišti, skluzavkami a dřevěnými chatičkami.

Vypadala spíš jako školka. Tahle působila úplně jinak. Stará, čtyřpa

trová budova měla minimálně sto let. Dýchala z ní ponurá atmosfé

ra, jako by to byl spíš hrad. Vyvýšenou střechu v rozích budovy bylo

možno s trochou představivosti považovat za bašty. Před vchodem

rostly dva topoly, jejich větve se pohybovaly ve větru. Gymnázium

profesora Stefana Kušminského – místo, které bude navštěvovat příš

tí tři roky.

Pokrčil rameny a vydal se po širokých schodech k obrovským dve

řím. Vzal za kliku ve výšce svého čela, otevřel skřípající vrata a vešel

10

dovnitř. I když do slavnostního zahájení zbývalo více než dvacet mi

nut, stálo ve vstupní hale několik studentů. Většina v doprovodu rodi

čů. Felixův otec bohužel nemohl přijít. Byl vynálezcem a právě dnes

probíhala prezentace jednoho z jeho vynálezů významnému ministro

vi. Matka si našla jen tolik času, aby ho doprovodila ke škole. Babička

by s ním ráda přijela autobusem, ale Felix s poděkováním odmítl. To

by tak ještě scházelo, aby ho první den v nové škole viděli s babič

kou.

Rozhlédl se kolem sebe. Všechno tady bylo ohromné. Pod vyso

kým stropem visel obrovský dekorativní lustr. Naproti vstupním dve

řím viděl prosklené dveře vedoucí na dvůr se starými pokroucenými

stromy. Napravo i nalevo se rozbíhaly široké chodby. Felix přistoupil

k nákresu budovy na stěně, který v případě požáru sloužil jako evaku

ační plán. Půdorys budovy měl tvar čtverce s atriem uprostřed. První

a druhé patro bylo možné obejít kolem dokola. Ve třetím patře to ne

šlo, protože celou přední část tvořila tělocvična s šatnami. Zádní část

přízemí rozděloval průchod, který spojoval atrium a školní zahradu.

Nad třetím patrem se nacházelo podkroví, které na plánu nebylo vy

značeno. Než ale Felix vešel do školy, všimnul si malých, půlkruho

vých oken ve střeše. Půda tam tedy být musela.

Na druhé straně vstupní haly stála drobná rusovlasá dívka v dží

nové bundě a pronikavýma zelenýma očima pozorovala Felixe. Její

vlnité vlasy, rozevláté do všech stran, nedokázala zkrotit ani pevná gu

mička do vlasů. Když se na ni Felix podíval, odvrátila zrak a předstíra

la nezájem. Pomyslel si, že její tenoučké nohy v těžkých martenskách

vypadají směšně. „Osobnost,“ ohodnotil ji.

Studentů přibývalo a v hale začalo být trochu těsno. Někdo dal sig

nál k odchodu do tělocvičny, kde mělo proběhnout přivítání studentů

prvního ročníku. Zástup vyrazil po schodech do třetího patra.

„Klid prosím!“ zaznělo v tělocvičně silným hlasem. „Dobrý den,

jmenuji se magistr Julius Sedmikráska a jsem ředitelem školy. Jsem

rád, že zde mohu přivítat naše nové žáky i jejich rodiče. Prosím rodiče,

aby se přemístili napravo a posadili se na připravené židle. Pro žáky

jsou určeny židle vlevo.“

Vřava ustala během chvilky. Felix se poslušně s ostatními dětmi

usadil nalevo. Majitelem zvučného hlasu se ukázal být malý tlouštík

11

v těsném, tmavě červeném obleku, s pečlivě uvázaným zeleným mo

týlkem pod krkem. Hlavu mu zdobila elegantní pleš.

Ředitel školy, magistr Sedmikráska. „To si musím zapamatovat,“

pomyslel si Felix.

„Tak je to lepší,“ promluvil znovu ředitel. „Nyní již žádného rodiče

nebudeme považovat za žáka.“

Jedinou reakcí na vtip bylo tiché chichotání v zadních řadách.

Ředitel se rozpovídal o historii školy, pedagogických výsledcích

a školním řádu. Úvodní řeč přestala Felixe bavit po několika minu

tách. Moc dobře věděl, čím se odlišuje gymnázium od základní školy.

Stejné vyučovací hodiny, přestávky a zvonění, ale náročnější výuka

a větší disciplína. Bude se prostě muset přizpůsobit. Příjemnou změ

nou ale bylo kapesné, které dnes ráno dostal poprvé v životě.

Celá slavnost i s prezentací školní vlajky trvala něco přes dvacet

minut. Poté všichni vstali a pomalu se přesunuli na schodiště. Někde

v polovině chodby si Felix uvědomil, že nemá zdání, kam vlastně jde.

Diskutující rodiče scházeli do přízemí, aby se vrátili ke svým běžným

povinnostem, a skupinky žáků mířily do učeben v doprovodu učitelů.

Po několika minutách Felix zjistil, že je na chodbě sám. Tak, gym

názium znamená samostatnost a důvtip. Měl jsem poslouchat ředite

le, pomyslel si.

„Hej, mlíčňáku!“ uslyšel za zády.

Otočil se a uviděl dva starší studenty. Vypadali tak na druhý, tře

tí ročník.

„Máš nějaký prachy?“ zeptal se vysoký, hubený kluk s rezavými

vlasy, předkusem a křivými zuby.

„Je to moje první kapesné“, odpověděl nejistě Felix a šáhnul si do

kapsy. V tu chvíli si uvědomil, že udělal chybu.

Druhý kluk byl menší a dost tlustý. Měl černé kudrnaté vlasy a vel

ké kalhoty s rozkrokem u kolen. Ušklíbl se a s rychlostí, kterou by

u něj jen těžko někdo předpokládal, vytrhl Felixovi peníze z ruky.

„Díky,“ ušklíbl se, otočil a strčil si peníze do kapsy. Oba pak odešli,

jako by se nic nestalo.

„Hej, počkejte,“ křiknul na ně Felix a vykročil směrem k nim. „To

jsou moje...“

Oba se otočili, došli těsně k Felixovi, až do něj téměř strčili. Byli alespoň o hlavu vyšší. Felix si vzpomněl na Cabana. Caban byl jeho

velký černý chundelatý pes, který teď určitě spokojeně spal u něj v po

koji. Kdyby tady byl, určitě by nedovolil takové zacházení se svým

pánem.

„Říkal jsi něco?“ zeptal se ho zrzek.

„Nechte ho být!“ křiknul na ně kluk v šedé bundě, který stál opodál a celou scénu pozoroval.

Podívali se na něj, odplivli si jeho směrem a pomalu odešli. Menší

se při každém kroku kolébal v marném boji se svou nadváhou.

„Díky,“ řekl Felix a podával mu ruku „Jsem Felix...s ,x‘ na konci.“

„Ernest,“ představil se neznámý a stiskl Felixovi dlaň. „S ,t‘ na kon

ci. Radši si na ně dávej pozor. I takoví se rodí a do nějaké školy cho

dit musí. Vyšlo to na náš gympl. Ten vyšší a zrzavý se jmenuje Marcel

a ten tlusťoch je Ruben.“

„Vzali mi deset zlotých.“

„Můžeš to nahlásit své třídní,“ navrhl Ernest.

„Nechci žalovat...“

„Tak se s nima rozluč.“

Poklepal ho po rameni, účastně se usmál a měl se k odchodu.

„Počkej!“ zavolal Felix. „Proč na mě volali mlíčňáku?“

„Dělají si legraci z toho, že tu jsi nový.“

Vítej v nové škole, pomyslel si Felix. Vrátil se do vstupní haly

v přízemí, aby konečně zjistil, kde je jeho třída. V hale byl pouze vy

soký, jako tyčka hubený kluk ve volných maskáčích s řetízkem u pás

ku a vytahané mikině s kapucí. Jeho světle hnědé vlasy vypadaly jako

po výbuchu petardy.

„Promiň,“ řekl Felix. „Hledám svou třídu.“

„Seznam je ve vitríně,“ odpověděl modrooký blonďák s brýlemi.

„Pojď, ukážu ti to.“ Ve vitríně uprostřed ostatních oznámení visel se

znam tříd a jejich žáků.

„První A,“ přečetl Felix.

„Stejně jako já,“ zaradoval se druhý kluk. „Tak to jsme spolužáci.

Jmenuju se Net Bielecki.“

„Felix Polon. Felix s ,x‘ na konci.“

Podali si ruce.

„To ,x‘ ti dali rodiče?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist