načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Faust Dante - Vojtěch Filip

Faust Dante

Elektronická kniha: Faust Dante
Autor:

Rodina Faustů Dantů je rodina nesoucí s sebou své rodové prokletí v podobě zvýšeného zájmu duchovních sil o jejich osoby. Před dávnými časy předek rodiny vyvolal Ďábla a uvalil tak ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  95
+
-
3,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 95
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2130-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rodina Faustů Dantů je rodina nesoucí s sebou své rodové prokletí v podobě zvýšeného zájmu duchovních sil o jejich osoby. Před dávnými časy předek rodiny vyvolal Ďábla a uvalil tak na dalších 666 svých potomků kletbu.

Zařazeno v kategoriích
Vojtěch Filip - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Vojtěch Filip

Faust Dante


3

Copyright

Autor: Vojtěch Filip

Vydal: Martin Koláček – E-knihy jedou

2015

ISBN:

978-80-7512-128-8 (ePub)

978-80-7512-129-5 (mobipocket)

978-80-7512-130-1 (pdf)


4

FAUST DANTE

PROLOG

AAAAááá ozvalo se zpoza dveří chladné nemocniční místnosti a

následovala tupá rána, jak kdosi narazil hlavou o zeď. Jaké strašné

utrpení vyjadřované srdceryvným křikem rozléhajícím se po bílých a

studeně kachlíčkovaných chodbách psychiatrie. Tupé rány se

opakovaly, znovu a znovu, a ubožák nepřestával křičet. Po potemnělé

noční chodbě běžela sestra a zvuk jejích podpatků se odrážel od stěn.

Nesla na tácku utišující injekci, jiná sestra a nemocniční zřízenec

otevírali dveře do pokoje nebožáka. V pokoji leželo zakrvácené nahé

tělo mladého muže, jeho krev byla na zemi i na stěnách. Muž nejevil

známky života, měl od strašných ran, které si sám způsobil, frakturu

lebky, na první pohled byla ta deformace zřejmá. Sestra viděla tříštivou

zlomeninu a otřásla se odporem a hrůzou. Další sestra volala lékaře,

zřízenec muže zatím oživoval.

Mladý muž se na to vše díval ze shora a se zájmem sledoval, jak s jeho

tělem manipulují a snaží se ho přivést zpět k životu. K životu do toho

strašného světa utrpení, které za poslední rok prožil. Usmál se pro sebe,

teď už budu mít klid. Před očima se mu začal odehrávat příběh jeho

života a věděl, že nechce žít. Myšlenky se mu přesunuly k minulosti a

pomalu se před jeho vnitřním zrakem odvíjel film událostí, které ho tak


5

poznamenaly a dovedly až k brutální sebevraždě. Mladý muž se

jmenoval Faust Dante, potomek prastaré rodiny Dantových.


6

KAPITOLA I.

Lásko, skoč, prosím tě, koupit mléko a máslo a vynes smetí, ano? Sladký

hlas se ozval z obývacího pokoje panelového bytu na obyčejném sídlišti

v jednom větším městě. Zlato, slyšel jsi mě? Ale no jo, ozvalo se

z obývacího pokoje otráveně, vždyť už jdu, broučku. Ozvaly se kroky a

mladý muž se vynořil v kuchyni za svou milou a políbil ji na krk. Žena se

koketně zasmála, až přijdeš, něco ti ukáži, chceš? Mladý muž jistě že

chtěl, byli svoji teprve pár měsíců a jejich láska byla stále ještě

nenasycená. Jdi už, lásko, a nezapomeň na to smetí. Muž pokrčil

rameny, v duchu již byl z nákupu zpět u své milé. Jemně pohladil ženu

po zadečku, miluji tě, prohodil a odešel. Žena se usmála, věděla, že ji

opravdu miluje, a měla pocit, že se znají od nepaměti. Každé ráno si

sedali naproti sobě, nemluvili, jen se nechali unášet štěstím. Povzdychla

si, když díky svým myšlenkám pocítila vzrušení, usmála se a

přemýšlela, čím vším slastným svého manžela potěší.

Mladý muž zatím běžel po schodech s pytlem odpadků. Výtah

v paneláku opět nefungoval, a tak musel po svých. Když seběhl, hodil

pytle do kontejneru, koupil v nedalekém obchodě potraviny a spěchal,

aby už byl doma. Moc se těšil, jeho představivost pracovala na plné

obrátky a on toužil po své Karolíně. Když se přiblížil k domu, uviděl na

schodech sedět kamarádku své ženy Hedviku. Co ta zde dělá, pomyslil si

a zvedl ruku na pozdrav. Hedvika se postavila a vyšpulila svá velká,

pevná a nádherně oblá prsa. Dante, počkej, potřebuji s tebou mluvit, je

to důležité. I když se jmenoval Faust, všichni přátelé mu říkali

příjmením Dante, nějak se to kdysi ujalo, a tak ho tímto jménem každý


7

oslovoval. Mladý muž Dante se zarazil, něco mu říkalo, aby se

s Hedvikou nebavil, ale ze slušnosti posečkal, aby si vyslechl, co chce.

Hedvika začala mluvit nějaké podružnosti. Dante, představ si, co se mi

stalo v práci, znáš našeho vedoucího? Tak ten mi řekl, že prý málo

dělám, parchant, přitom nemáme ani pořádnou přestávku na oběd a on

si mi dovolí mě takhle napadat, není to k vzteku? Dante koukal

vyjeveně, co to Hedvika plácá? To ho zdržuje od jeho milované jen kvůli

takovým hloupostem? Nechápal. Hedvika dál mluvila a občas ho

dobrácky plácla po ramenou a stále mluvila a mluvila. Dante jí nakonec

přerušil s tím, že pospíchá domů, ať se Hedvika nezlobí. No jo, tak zas

někdy a promiň, nevěděla jsem, že pospícháš, pozdravuj Karolínu,

usmála se šibalsky. Dante mávl rukou, tak ahoj. Hedvika odcházela a při

tom dávala Dantovy vlasy, které posbírala z jeho ramenou, do krabičky

od cigaret. A mám tě, prohlásila a škodolibě se usmála.

Dante konečně přiběhl domů, na nic nečekal a objal svou milovanou

Karolínu, ta objetí opětovala. Slíbila jsem, že ti něco ukážu, ale ty si to

vezmeš sám, smála se. Dante ji zvedl do náruče a přenesl ji do ložnice.

Prádlo létalo vzduchem, polibky se opakovaly a vše spělo

k nádhernému a silnému vyvrcholení. Po nějakém čase si Dante zapálil

cigaretu, objímal rukou svou milovanou a ta objímala jeho. Miluji tě,

prohodila zasněně a šťastně. I já tebe, prohodil on.


8

KAPITOLA II.

Ještě tutéž noc se oblaka roztrhla a měsíc v úplňku z nich vyplul jako

magický kotouč. Nahá dívka se v posteli nazdvihla a prohnula se v pase

rozkoší a zavzdychala. Bledý měsíc pronikající otevřeným oknem ve

vlahé noci ozářil její alabastrové tělo a učinil ho ještě krásnějším a

přitažlivějším. Dívku popadl třas a rozkoší nahlas vykřikla jméno Dante.

Byla sama, ale její vášeň a touha přerůstaly v posedlost. Vstala z postele

a zcela nahá namalovala křídou na zemi pentagram, rozsvítila svíčku

u každého z vrcholů, další pentagram jako přívěsek si pověsila na krk.

Vlahá noc se začala měnit, mraky na nebi houstly, nahá dívka začala

pronášet svá zaříkání. Když vytáhla Dantovy vlasy a umístila je do

připravené voskové figurky, oblohu proťal první blesk.

Dante se mezitím převaloval v posteli. Pak vykřikl a probudil se.

Karolína ho chytla za ruku. Něco se stalo, prohlásil Dante. Poznal, že se

něco děje a že to není nic dobrého. Podívej se na oblohu, řekla Karolína.

Viděli, jak černé mraky zatáhly dosud zářící měsíc a první blesky

proťaly nebeskou klenbu. Byla to jen náhoda, nebo snad znamení?

Dante se podíval na hodinky, bylo k jedné hodině noční. Další blesk

proťal oblohu a Dante ucítil jakousi energii, která ho obklopila. Cítil, že

je tmavá, jako byla tmavá noc bez měsíce. Dante nevěděl, co má dělat,

cítil vzrůstající paniku. Rozbušilo se mu srdce jako o závod. Karolína ho

vyjeveně uklidňovala. Dante rychle vstal z postele, promiň, miláčku, ale

musím něco... Běžel do komory a začal vyhazovat uložené věci a šaty.

Karolína byla zmatená, ještě nikdy se Dante tak podivně nechoval.

Konečně našel, co hledal, byla to stará skříňka jeho babičky, kterou po


9

ní zdědil. Vysypal skříňku na zem, uprostřed ležel její starý růženec,

který celý život používala jako silně věřící katolička. Vzpomněl si, že mu

kdysi říkala, že léty promodlená věc má kouzelný účinek. Srdce mu již

bušilo tak silně, že cítil slabost a bál se o svůj život. Rychle si růženec

své babičky nasadil na krk. Snad to byla víra v jeho čarovnou moc, nebo

byl růženec skutečně mocný, nabitý lety babiččiných modliteb, ale

skutečně pocítil úlevu.

Nahá čarodějka pocítila, že se Dante brání její magické moci a pousmála

se. Má to v sobě, věděla jsem to. Chci ho a můj pán ho chce také. Před

kruhem, ve kterém seděla, se začala zhmotňovat duchovní koule. Byl to

démon průvodce, který ji vedl a kterému se upsala. Pocítila vlnu moci a

myšlenky prastaré bytosti. Chci, aby mi Dante patřil, nesmí jít ve

šlépějích svých předků a vzdorovat mi. Zasvěť ho do umění a on se

k nám připojí, neodolá velké moci. Napiš jeho zrcadlo a zasvěť ho, pak

bude tvůj. Vlna rozkoše pohltila čarodějku a ona cítila, jak její moc

vlivem bytosti vzrůstá. Přestala na Danta působit a oddala se vlně

přicházející z hlubin propasti, do které před časem nahlédla a které

zcela propadla.


10

KAPITOLA III.

Zazvonil budík. Ruka zpod peřiny se vymrštila a rychle ho zaklapla. Pak

bylo opět ticho, minuty ubíhaly, nakonec se peřina odhrnula a Dante

s povzdechem vstával do práce, Karolína se převalila na bok, něco

zamumlala a spala dál. Dante jemně přikryl její odhalené tělo a vstal.

Byla to těžká noc. V koupelně se podíval do svých začervenalých a

nevyspalých očí, příhoda včerejšího večera byl sen, nebo skutečnost?

Růženec na krku ho uvedl do skutečnosti. Co se to jen stalo? V hrudi

cítil jakousi sílu, která tam dříve nebyla. Kde se vzala, přemýšlel.

Pomalu čistil zuby, osprchoval se, oholil a navoněl, šoural se pomalu

obléci se a bez snídaně vyrazil ven na autobus.

Do práce dojel o minutku později, než by chtěl, pan šéf ho již vyhlížel. Á,

pan Dante se konečně uráčil, pro pana Danta asi neplatí to, co pro

ostatní, třeba začátek pracovní doby, že? Protáhl obočí. Byl to malý

otylý skrček s poďobanou tváří, který se na post šéfa dostal jen kvůli

tomu, že měl strýčka ve vedení firmy. Nic pořádně neuměl, ale honit

druhé a dělat mezi zaměstnanci dusno, to ano, to jediné mu šlo na

výbornou. Promiňte, pane, řekl Dante, autobus se opozdil. Á, tak

autobus, vykřikl vedoucí, tak průhledná výmluva zde již dlouho nebyla,

že? Učinil nejhrozivější grimasu, jakou uměl, a protáhl dramatickou

pauzu, aby si viník mohl uvědomit, jak je hrozný. Dante si pomyslel, jen

ať se vyřve, stejně mně může políbit šos. Tak vy si myslíte, že vám snad

můžu políbit šos, skoro telepaticky navázal šéf na to, jak se Dante

zatvářil. Vy mě vůbec neposloucháte, co? Tady máte práci, hodil

Dantovi na stůl balík lejster, a aby vám to nabylo málo, tady je přídavek.


11

Před Dantem se vršila hromada papírů. To je ale dvakrát víc práce než

jindy, zaprotestoval. Tak jestli se vám to nelíbí, tak můžete jít a hned,

jasné? Takové pracovníky jen do počtu tady nikdo držet nebude, zvýšil

hlas šéf. To už je šikana, pomyslel si Dante a začínal dostávat zlost. Dělal

svou práci poctivě, dokonce několikrát po šéfovi opravoval jeho chyby a

zachránil firmě velké ztráty. Dantovi se začala vařit krev v žilách. Šéf,

skoro jako by byl řízen nějakou vyšší zlou mocí, nechtěl přestat. Už

i ostatní kolegové kroutili hlavami, co to jako má být, ale šéf se po

Dantovi vozil dál. Koukněte se všichni na něj, nejhorší pracovník a ještě

si dovolí odmlouvat! Najednou v sobě Dante ucítil takový hněv, že se

přestal ovládat. Postavil se naproti šéfovi a jednu mu prostě vlepil, až

skrčkovi zrudla tvář. Co si to dovolujeteéé? Vypískl šéf tenounkým

hláskem jako myš. Když ale viděl, že je Dante v ráži, couvl a raději

rychle odešel, drže si rukou svou opuchlou líci. Dante se pomalu

uklidňoval, tak a jsem bez práce, promluvil sám k sobě.

Pracovní hodiny ubíhaly a po šéfovi jako by se slehla zem. Ještě téhož

dne pozdě odpoledne přišla k Dantovi sekretářka s výpovědí z práce,

uražený šéf se mstil. Dante papíry podepsal, než se zlobit s takovým

volem, tak raději půjdu. Takovou práci a tak mizerně placenou najdu

všude, pomyslel si. Sekretářka na něm mohla oči nechat, všiml si toho,

ale pro špatnou zprávu, kterou přinesla, to přešel. S ostatními

zaměstnanci se příliš nepřátelil, tak mu nebylo za těžko se se všemi

rozloučit, zabalit si své věci a zabouchnout za sebou dveře. Venku si

odplivl, věděl, že šéf je parazit a vedení firmy si zaměstnanců neváží.

Kašlu na ně, jsem vlastně rád, že jsem volný, uvědomil si.


12

KAPITOLA IV.

Týdny ubíhaly a Dante byl stále bez práce, ale magická síla, které se mu

dostalo a na kterou nebyl připraven, mu řádně zamíchala psychikou.

Negativní vlastnosti u něj pomalu převládaly. Jednou po večeři seděli

s manželkou mlčky za stolem, musíme si vážně promluvit, řekla

Karolína. Jsem už z tebe unavená, nepomáháš mi, nechodíš do práce,

začal ses chovat hrubě a začal jsi pít! Co to s tebou je? Prosím tě, mluv

se mnou! Udělala jsem něco? Dante si pomyslel, co zase otravuje, na řeči

nemám náladu. Mlčky přešel k lednici a otevřel si pivo. Miláčku?

V Dantově hrudi vybuchla energie ohně, popadl láhev, a aniž by

přemýšlel, mrštil jí o stěnu. Dej mi pokoj, ty krávo, zakřičel. Utrápená

Karolína se dala do pláče. Jdu do hospody, prohlásil Dante a zabouchl za

sebou dveře. Když vyběhl ven, před domem na něj jako náhodou čekala

Hedvika. Kam jdeš? Dante se zarazil, prohlédl si hlubokým výstřihem

poodhalená oblá prsa, její pevné boky a útlý pas. Podíval se jí do očí a

uviděl žár životní síly, takovou ženu kdyby měl, pomyslel si. Najednou

se mu Hedvika jevila ve zcela jiném světle. Byla jsem si zaběhat, nechceš

se projít? Dante se nemohl vynadívat na krásu ženskosti Hedviky, která

se před ním otvírala jako květ. Nikdy jsem si nevšiml, jak jsi krásná,

prohodil tiše. Hedvika se kouzelně usmála, zadívala se mu do očí a vzala

ho za ruku. Pojď, kývla hlavou. Karolína z okna viděla svého manžela,

jak odchází s Hedvikou.

Ráno se Dante vracel domů s odporem, když otevřel dveře, Karolína na

něj čekala. Probděla celou noc. Oči měla zarudlé od pláče, seděla

v křesle naproti vstupním dveřím. Ty na mě čekáš? prohodil Dante


13

znechuceně. Dante, co máš s Hedvikou, zavzlykala ona, ty mě podvádíš?

Jak by mohla vědět, pomyslel si Dante. Máš nějaké představy, jsi

poslední dobou divná. Karolína vstala z křesla a přičichla si k Dantovi,

voní ženskou. Poznala to, koukla se mu do očí a on uhnul zrakem.

Karolína viděla jeho zasněný pohled a bylo jí jasné, že se s Hedvikou

vyspal. Ruka jí sama vyletěla, dala mu facku, až mu zrudla tvář. Blbce ze

mě dělat nebudeš, slyšíš? Jak jsi jen mohl zradit naši lásku, věřila jsem

ti, ale ty jsi jen odporný hajzl, křičela. Rozvádím se s tebou! Dante začal

zuřit, taková nicka, ani v posteli to pořádně neumí, stejně je to všechno

její vina, pomyslel si. Přilétla další facka, až se mu zatmělo před očima,

sáhl si na tvář a poznal, že mu prstýnkem roztrhla líci, neudržel se a dal

jí pěstí. Viděl jako ve zpomaleném filmu, jak Karolína padá naznak,

zakopává o židli a hlavou naráží na roh stolu. Pak již nebylo nic,

Karolína se nehýbala. Ticho zavládlo pokojem, jen bezvládné tělo dívky

leželo na zemi a z jejích očí skanula jediná slza. Dante rychle vystřízlivěl

a uvědomil si, co udělal, přiskočil k manželce, nedýchala. Lásko, špitl

v hrůze, která ho obestřela. Lásko, no tak vstávej. Ale ona ležela

s otevřenou pusou a pod její hlavou se pomalu zvětšovala louže krve.

To ne, zakřičel, nedýchá, zabil ji snad? Rychle vytáhl mobil a zavolal

sanitku. Jsi vrah, uslyšel jako ve snu hlas svého svědomí, jsi odporný

vrah!!!


14

KAPITOLA V.

Faust Dante, máte návštěvu, volal bachař. Už jdu, zvolal Dante. Za

okýnkem v návštěvní místnosti uviděl Hedviku, posadil se naproti ní a

mlčel. Chvíli se na sebe dívali. Dante, mám skvělého právníka, pošlu ti

ho a on tě dostane ven. Dante stále mlčel, honily se mu v hlavě

myšlenky a cítil podivné emoce, na jednu stranu toužil po Hedvice, ale

na druhou stranu věděl, že to, co cítí, je zlé, že tím jen ublížil své

Karolíně i sobě. Hedviko, zašeptal, už se nemůžeme scházet, není to

správné, přemohl se říct nahlas, co mu radilo jeho svědomí. Hedvika se

zarazila, jsi ještě v šoku, to přejde, nyní můžeme být pořád spolu, byla

to nehoda, ty za to přece nemůžeš. Tvá žena je v kómatu a asi se už

neprobere. Dante ale věděl, že je to on, kdo má vše na svědomí. Copak

již mě nemiluješ?, zeptala se ona. Dante se jí podíval přímo do očí.

Hedviko, nechci tvého právníka, ponesu svou vinu, už se s tebou nechci

scházet, nemohu se s tebou scházet, musíš to pochopit. Hedvice ztvrdly

rysy a zestudeněla. Tak ty si myslíš, že se se mnou vyspíš a pak mě

odkopneš? Ne, tak to není, bránil se Dante, Hedviko, já... ale ona mu

skočila do řeči. Když nebudeš můj, tak ničí, rozumíš! zasykla jako had.

Dante se jí lekl, takovou jí neznal. Hedvika prudce vstala, dávám ti

poslední šanci, rozmysli se dobře, jsi rozrušen, přijdu tedy zítra a čekám

tvou omluvu, aniž by čekala na Dantův pozdrav, odešla.

Dante celou noc nespal, jeho svědomí mu úlevu spánku nedovolilo.

Druhý den Hedvika přišla a vyslechla si Dantovu zamítavou odpověď.

Ještě jsi neprožil nejhorší chvíle svého života, Dante, proklínám tě. To,

co zažiješ nyní, tě zlomí, budeš žadonit, syčela nenávistně Hedvika a




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist