načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Fascinující život rostlin - Volker Arzt

Fascinující život rostlin
-12%
sleva

Kniha: Fascinující život rostlin
Autor: Volker Arzt

Tato mimořádně zajímavá kniha vychází z nejnovějších věděckých poznatků a četných pokusů. Popisuje svět a život rostlin tak, jak je neznáte a jak by vás to nikdy nenapadlo. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  288 Kč 253
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EUGENIKA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 239
Rozměr: 200,0x130,0x17,0 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: přeložila Zuzana Žáčková
Skupina třídění: Botanika
Hmotnost: 0,181kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
Téma: botanika, rostliny, život rostlin, zajímavosti
Novinka týdne: 2015-11
Datum vydání: 201503
ISBN: 978-80-8100-392-9
EAN: 9788081003929
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Tato mimořádně zajímavá kniha vychází z nejnovějších věděckých poznatků a četných pokusů. Popisuje svět a život rostlin tak, jak je neznáte a jak by vás to nikdy nenapadlo. Zároveň se pobavíte na příhodách a svízelných snahách týmu, který se vydal do různých částí světa, aby prozkoumal exotické i zdánlivě obyčejné bytosti z rostlinné říše, ale také jejich parťáky z říše hmyzu a ptactva.

Popis nakladatele

Tato mimořádně zajímavá kniha vychází z nejnovějších věděckých poznatků a četných pokusů. Popisuje svět a život rostlin tak, jak je neznáte a jak by vás to nikdy nenapadlo. Zároveň se pobavíte na příhodách a svízelných snahách týmu, který se vydal do různých částí světa, aby prozkoumal exotické i zdánlivě obyčejné bytosti z rostlinné říše, ale také jejich parťáky z říše hmyzu a ptactva.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah

Prolog ...................................................................................... 7

Úvod ........................................................................................ 9

1. kapitola: Orientace: zemská přitažlivost zná cestu ......................13

Chytré rostliny u stolu ......................................................... 13

Co cítí cibule v lednici ........................................................... 16

Se statolity v rovnováze ........................................................ 18

Průhledná buňka .................................................................. 20

Beztíže: řasy v airbusu .......................................................... 27

2. kapitola: Výživa – hmyz jako předkrm .........................................32

Poučení na venezuelských stolových horách ........................ 32

Nejžravější rostlina světa ...................................................... 38

U láčkovky z Bruneje ............................................................. 41

Tajemství bílého okraje ......................................................... 43

Termiti na scestí ................................................................... 46

Expres do bažinatého lesa .................................................... 49

Pád ve vteřinovém rytmu ..................................................... 53

Nejrychlejší rostlina světa .................................................... 56

Čertova nit hledá rajče .......................................................... 62

3. kapitola: Obrana: zvířecí strážci .................................................70

Tělesná stráž akácií ............................................................... 70

Trny a nektar ........................................................................ 76

Záhada dlouhých zubů .......................................................... 82

Smrt v rákosí a jiná dramata ................................................ 90

Uvězněný záškodník ............................................................. 91

Bramborový lep ..................................................................... 93

Latexové mléko ..................................................................... 94

4. kapitola: Sebeobrana: číše jedu ....................................................96

S nervy v koncích .................................................................. 96

Optimální dávka ................................................................... 99

Velké vymírání ....................................................................102

Tah lumíků ..........................................................................105

Jed a protijed ......................................................................113

5. kapitola: Spojenci: volání o pomoc v poušti ...............................116

Výzkumná oáza v Utahu .....................................................116

Oheň pro pionýry ................................................................120 Silný tabák ..........................................................................123

Manduka – obrovská housenka ..........................................128

Když kukly odpočívají ........................................................131

Nebezpečné noční můry .....................................................137

Utnout hned v zárodku .......................................................140

6. kapitola: Supersmysl: život ve dvou světech ..............................145

Billion Dollar Beatle ............................................................145

Kyselina jablečná uzdravuje ...............................................150

Sousedská rozepře ..............................................................151

7. kapitola: Rozmnožování: sex na dálku .......................................156

O nevinnosti květin ............................................................156

Geniální rektor Sprengel ....................................................160

Incest: nežádoucí ................................................................166

Noc v lučním vězení ............................................................170

Svádění na Mallorce ............................................................173

Supersamička ......................................................................178

8. kapitola: Dorozumívání: řeč rostlin ...........................................186

Ti, kteří hovoří s rostlinami ................................................186

Namísto sluchu čich ............................................................188

Šepot fazolů ........................................................................191

Zprávy od rostliny k rostlině ..............................................198

Proč varovat sousedy? .........................................................202

Vnímavost vůči laskavému dotyku .....................................206

9. kapitola: Elektrické signály: nervózní bez nervů .......................211

Rychlejší než mouchy ..........................................................211

Mimóza v narkóze ...............................................................214

Dračinec na detektoru lži ...................................................216

Merlík červený v kleci .........................................................218

10. kapitola:

Šíření: Exotické cesty zralých semen ...........................224

Riziko v životě rostlin .........................................................224

Proviant na cestu ...............................................................225

Šimpanz jako dopravní prostředek .....................................226

Proč vidíme červenou .........................................................230

Zavlečené fialky ..................................................................232

Děti orchidejí: haldy místo třídy .........................................234

Doslov .................................................................................237


13

1. kapitola

Orientace:

zemská přitažlivost zná cestu

Chytré rostliny u stolu

„La Mirabelle“ na Bundesstraße, to je můj tajný tip. Francouzská kuchyně za snesitelné ceny. Pierre Moissonnier své hosty vítá osobně. Bílé sako s dvouřadým zapínáním signalizuje šéfkuchaře; džíny pod ním napovídají, že navzdory „Cuisine française“ se zde vystupuje po domácku – bez zbytečných cavyků jako v nějaké vybrané nóbl restauraci.

Jsme vítáni – i přes naši zřídkavou návštěvu se nám dostává pozdravu hodného štamgastů, a tak se také cítíme. V Hamburku nás to pokaždé po odevzdání filmu táhne do „Mirabelle“. Jedná se o jakýsi druh závěrečného rituálu ukončujícího další dokumentování zvířat. Téměř dva roky jsme pracovali na jednom filmu o „chytrých ptácích“. Seděli jsme nad scénářem, opájeli se letem ve výškách, bojovali s pády. Nyní jsme potřebovali nějaký zřetelný signál, jenž by ohlásil ukončení produkce. Připravit ho má Monsieur Moissonnier.

Pro Dietra Kaisera, vedoucího redakce filmů o zvířatech ve WDR (Westdeutscher Rundfunk – největší veřejnoprávní rozhlas a televize kontinentální Evropy – pozn. překl.), představuje pečlivě připravená hostina s vlastními filmaři více než pouhý tělesný požitek. Tvoří závěr společně přestátého dobrodružství (tváří v tvář všem příhodám a překvapením, jež s sebou filmy o zvířatech vždy nesou). Připravuje úrodnou půdu pro budoucí projekty. Po filmu znamená před filmem – tak by mohlo znít tajné heslo našeho shromáždění. Spolu s prvními nápoji a předkrmy smějí totiž na stůl také vize a vysněné projekty – pomatené, utopické a někdy také rozumné. Nic není tabu. Téměř nic. Každý ví, nebo se musel naučit (jako já), že Dieter Kaiser nestrpí žádná nevábná témata. Ne u jídla, a už vůbec ne v „Mirabelle“. Pro něho vydařená hostina znamená také estetický zážitek, k němuž nechutné výjevy patří právě tak málo jako propocená košile. Samo sebou, že se před návštěvou restaurace převlékl: bílá košile, kárované sako od návrháře, nenápadné, ale ve vytříbené kvalitě, kterou lze postřehnout teprve na druhý pohled.

Jaké téma snů se mi dere na mysl, se mne Dieter ptá ještě během předkrmu. Jestliže se náhodou naskytne příležitost... vždyť víte, nemám peníze, WDR je chudá... ale nejprve na zdraví! Můj lékař mi řekl, že prý mám vypít denně tři litry... Následuje přípitek na společnou práci. Skutečně dobrá medicína, kterou doporučil Monsieur Moissonnier.

Poslouchám, obrací se ke mně opět Dieter, a náhle mi už naše hodování nepřipadá tak uvolněné. Více než jasně se mi vtírá na mysl jedna situace z dřívějška. Tehdy jsem při večeři nabídl filmový projekt o symbióze a jako příklad uvedl práci našich symbiotických střevních bakterií. Dieter Kaiser pouze zhnuseně protáhl obličej: střevní bakterie. Jak ta dvě slova dokázala smést ze stolu můj návrh! Téma symbiózy bylo vyřízeno. Definitivně.

Abych získal trochu času, dal jsem si ještě doušek – aby to vypadalo, že tomuto znamenitému vínu nemůže konkurovat žádné téma. Stále poslouchám, s povzbuzující grimasou naléhal Dieter. A tak jsem to vyslovil – ono nežádoucí slovo, jež přímo ztělesňuje rozpor se základními pravidly filmu o přírodě a o zvířatech: Rostliny. Rád bych natočil film o rostlinách.

U stolu samí profíci, samí zkušení autoři filmů o zvířatech. Každý ví – nebo musel dostatečně často slýchat – že ve filmu o přírodě jistá témata prostě „nejdou“. Například filmy o hmyzu. Mívají pravidelně nízkou sledovanost. Ba i filmy o rybách nebo korálech bývají problematické. Hlavní protagonisté filmu o zvířatech mají být pokud možno velcí a vznešení jako například lvi a sloni. Měli by ukazovat mimiku nebo být přinejmenším příjemně hebcí, jako koaly nebo lední medvědi. A teď: rostliny. Rostliny, které ani nelezou, ani nelétají, o výrazu tváře už vůbec nemluvě. Nikdo nic neřekl, ale mně je, jako by se do doposud tak dobré atmosféry v „Mirabelle“ vmísil nádech trapnosti – jako bych vyprávěl vtip a zpackal pointu.

Dieter si vložil do úst lísteček salátu a řekl pouze: A co rostliny dělají? V každém případě se zdá, že moje rostliny odolaly déle než svého času střevní bakterie. Zmiňuji odborný článek s nadpisem „Plants like us“ (Rostliny jako my). Zapadá do situace. Rostliny prý na tom jsou podobně jako my: musí nalézt partnera, čelit nebezpečí, potlačovat konkurenci atd. Samozřejmě se musí také uživit! Uživit! – Nejraději bych se kousl do jazyka. Přesně toho jsem se chtěl vyvarovat: vytvořit přízemní napojení k naší večeři. Dříve než jsem opět chytil nit, za doprovodu samých vzdechů och a ach se podává menu. Skončilo to hloupě.

Dieter, nyní jako opravdový císař (Kaiser = německy císař – pozn. překl.), si odkašlává a významně se rozhlíží okolo: Soustředím se na poznatek, že příjem potravy u rostlin působí ve srovnání s tím naším nanejvýš nudně. Dobrou chuť.

Přesvědčivý protest předbíhá hlučný smích. Slyším, jak se směju také – ačkoliv mi do smíchu není. Proč jenom jsem ty rostliny vytahoval? Dieter právě bere vidličku a nůž a ještě jednou vzhlédne, aby se ujistil, že všichni naslouchají: Chytré rostliny. To uděláme. Kdy to můžete dodat?

Ten večer v „Mirabelle“ byl nádherný. Restaurace dělala čest svému jménu.

Co cítí cibule v lednici

Aniž bych cokoliv tušil, otevírám lednici a objevuji ji – jak leží na boku. Proměnila se, jen stěží bych ji poznal. A rozpakoval jsem se jí dotknout.

Není to poprvé, co jsem v přihrádce na zeleninu zapomněl cibuli a ona začala klíčit, ale tentokrát jsem ji viděl jinýma očima. Schválený filmový projekt pozměnil můj postoj – jako by „chytré rostliny“ převzaly v mé hlavě kontrolu. Hodnotily a selektovaly: co náleží tématu, síť neuronů a synapsí vnímá a vede přednostně a urychleně – jako jakási zelená vlna na semaforech.

Má zapomenutá cibule ke mně vztahuje svazeček bledých paží, nádech zelené se objevuje pouze na úplných konečcích. Tlačí se ze slupky cibule mladé a křehké výhonky – nejprve do strany, poté rozhodným pohybem vzhůru. A to mi padlo do oka: výhonky cibule rostou do zatáčky, vyhnala je vzhůru – k obloze. „Natahují se za světlem!“ blesklo mi hlavou. A v dalším okamžiku jsem si uvědomil onu absurditu: žádné světlo, za nímž by se mohly natahovat, neexistuje. Výhonky se probudily a rostly za temné noci. Z vlastního těla je cibule vytáhla kvůli poptávce po živinách a energii – a dokonce jim k tomu dodala vodu, přiměřeně čemuž tu nyní ochable a vysíleně leží: hnědé slupky jsou jí najednou o pár čísel větší.

Mladé cibulové výhonky jaksi vycítily, kde je „nahoře“ – a to dokonce v chladné tmavé přihrádce na zeleninu. Ale jak? Podle čeho naleznou rostliny svou cestu vzhůru? Například stromy na příkrém srázu: proč nerostou z půdy v pravém úhlu – tak jak děti zpočátku kreslí komín na šikmou střechu? Namísto toho namíří svůj kmen v souladu s gravitací – jako by podobně jako stavitelé komínů měli k dispozici olovnici.

Obdobný cit pro gravitaci mají i kořeny. Jak známo, na svou cestu vyrážejí směrem dolů – jedny kolmo, jiné pozvolněji, ale vždy jsou přesně zamířené a nasměrované. Tak jako moje kuchyňská cibule. Poté, co tak cílevědomě odrostla svému kulinářskému předurčení, jsem ji přemístil a nabídl jí nové místo: na záhonu na zahradě, aby se potom, co spotřebuje vlastní zásobu vody a živin, ujala ve vlhké hlíně.

Skutečnost, že stvoly rostou do výšky a kořeny do hloubky, je tak obvyklá a zdá se nám natolik banální, že vzbuzuje údiv nanejvýš u dětí. A vědců. Ti se také stále ještě podivují nad smyslem rostlin pro gravitaci a dodnes si s ním lámou hlavu.

Se statolity v rovnováze

Před více než sto lety objevili botanikové v určitých buňkách v konečcích kořenů malá zrnka škrobu, takzvané statolity. Na tence řezaných preparátech byly pod mikroskopem jasně patrné, zbarvovaly se dokonce domodra a bylo možné je i vyfotografovat. Ale jejich pozorování v živých kořenech nebylo technicky proveditelné. A tak bylo zprvu možné o úloze zrnek škrobu pouze spekulovat. Představují prostě zásobárnu energie pro období nedostatku? Nebo se jako ukazatel směru podílejí na smyslu pro rovnováhu? Poněvadž statolity – následkem gravitace – klesají vždy dolů, mohly by skutečně ukazovat kořenům cestu do hloubky.

Uvedenou myšlenku mnohé podporuje: toho, že po odřezání konečků se kořeny dezorientovaně vlní půdou, si všiml již o dvacet let dříve Charler Darwin. K tomu přičtěme, že rostliny nejsou jediní živí tvorové s gravitačními kamínky: nejen my lidé, nýbrž většina zvířat (od červa až po velrybu) používá statolity k tomu, aby cítila svou polohu v prostoru: kde je nahoře a kde dole, zda stojí zpříma, šikmo, nebo leží na zádech.

Takřka učebnicovou demonstraci představuje rak říční – jestliže mu vypomůžeme drobným experimentem. V jeho případě se kamínky nenacházejí uvnitř těla, ale vně, a to v drobných vchlípeninách chitinového krunýře. Tyto prohloubeniny se nacházejí na výstupcích receptorů a jsou vystlány kobercem citlivých chloupků. Roli statolitů zpravidla přejímají drobná zrnka písku. Podobně jako kuličky v míse se kutálejí vždy do nejhlubšího místa prohlubně – a svou polohu mění, kdykoliv zvíře ztratí rovnováhu. Prostřednictvím smyslových chloupků a jejich nervových útvarů je o nové poloze informován mozek a svaly. Jednoduché, ale účinné. Jakmile říční rak zjistí směr působení gravitace, může se postavit na svých deset nohou. Pouze při svlékání kůže má problémy s rovnováhou, neboť spolu se shazováním chitinového krunýře dochází také ke ztrátě kamínků – a s nimi také orientace. Rak se musí co nejrychleji postarat o jejich další přísun: cíleně doplňuje do důlku nová zrnka písku – jako statolity. Pokud nějaká nalezne...

Právě v tomto bodě se spouští experiment: písek se nahradí ocelovými zrnky podobné velikosti. Je to výzva, kterou rak bez rozpaků přijímá, vždyť i částečky železa, jakmile je zapřáhne, mu po svlečení kůže zprostředkují solidní vnímavost pro nahoře a dole. Smysl pro gravitaci se mu vrací.

Ovšem nyní ho lze právě v tomto ohledu snadno zmanipulovat: magnet umístěný v blízkém okolí natáčí raka do podivně nachýlené polohy a nepřirozeného držení těla: vyloženě se překlápí k jedné straně – a právě tak se postaví zpříma zrovna ve chvíli, kdy se magnet vzdálí. Vše je možné dle libosti opakovat: dálkové ovládání prostřednictvím magnetické síly. Železné statolity přitahuje magnet a vysouvá je z jejich původní polohy, čímž rakovi simuluje změněný směr působení gravitace, kterému i on přizpůsobuje polohu svého těla. Pokusy tohoto typu poprvé přinesly důkaz, že k získání informací o zemské přitažlivosti využívají zvířata malé kamínky, přesněji statolity.

Lidský orgán rovnováhy ve vnitřním uchu nepředstavuje žádnou výjimku: naše senzory pro gravitaci (v utriculu a sacculu) pracují s malými kamínky z vápna, jež spočívají uložené v rosolovité hmotě.

Zůstává nasnadě, že díky univerzálnímu využití v říši zvířat se i statolitům rostlin připíše úloha podobná směrové tabuli, která ukazuje nahoru, či dolů. Kořeny následují směr kamínků, výhonky ze stonku a listů se orientují přesně naopak. Může tomu tak být, „pro“ hovoří mnohé. Avšak kde hledat konkrétní důkazy, jež by odpovídaly přesvědčivosti „magnetického“ kraba?

Průhledná buňka

Již přes třicet let zůstává jedním z mých filmových snů představa, že se podívám do rostoucí špičky kořene a natočím na kameru, co tam kamínky provádějí. Tehdy v sedmdesátých letech jsem se dost tvrdohlavě pokoušel v jednom pořadu pro děti ukázat statolity naživo v akci v žijící buňce rostliny. Marně. Kořen by musel být průhledný, ale zároveň naprosto neporušený a schopný růstu. Aby špičky kořínků mohly růst ve směru zemské přitažlivosti, potřebovali bychom vodorovně ležící mikroskop. Tenkrát jsem to vzdal, avšak sen mi zůstal: sedět v kokpitu rostlinné buňky, zažít, jak kořen opisuje růstovou křivku, a zaměřit se přitom na jeho statolity – podobně jako pilot na svůj umělý horizont.

Nyní o několik desetiletí později mi „chytré rostliny“ poskytly druhou šanci. Podnikám nový nájezd a telefonuji na univerzitu v Bonnu do Institutu molekulární fyziologie a biotechnologie rostlin na oddělení gravitační biologie. Opatrně vysvětluji, že pátrám po možnosti nafilmovat statolity v živé rostlinné buňce...

Ano, není problém, to pro vás uděláme, říká Markus Braun a raduje se z mého úžasu. Pro nás žádný problém, patří to k badatelské rutině. Kdypak byste chtěl přijít?

Je mi do zpěvu. Náhle se zdá, že útes, na kterém jsem před desetiletími ztroskotal, lze zdolat! A dokonce bez problémů! Prý badatelská rutina. Můj vnitřní jásot poněkud dusí jediné: když je to tak bezproblémové, proč jsem to také nedokázal? Každopádně ve chvíli, kdy vyrážíme s kameramanskou výzbrojí do Bonnu, jsou má očekávání velká. Jak se vědcům podařilo nemožné? Jak se mohou dívat do nitra rostoucího kořínku, jako by byl ze skla?

Odpověď spočívá na bahnitém dně bonnského zámeckého rybníku. Jens Hauslage a Nicole Greuel – oba patří na institutu k vědeckému dorostu – klečí na opevněném břehu a pokoušejí se nataženými pažemi dosáhnout na dno rybníka. Či přesněji na houštinu vodních řas, která dno pokrývá. Jedná se o běžné parožnatky či chary, jak se botanicky správně nazývají. Trochu připomínají malé přesličky – od stonku totiž v pravidelných vzdálenostech odbočují přesleny bočních větví. Jens a Nicole pár celých rostlin utrhli, strčili do kádinky – a už mají po ruce připravený pokusný materiál pro následující dny.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist