načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Faraonův soud - Karel Cubeca

Kniha: Faraonův soud
Autor:

Správce egyptské provincie Manéthon zneužívá mladou služku Laylu, jejího muže přinutí k vyloupení starého hrobu a pak se svědků zbaví. Jediná Layla přežije a s novorozeným synem ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  245
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  289 Kč
15%
naše sleva
8,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Počet stran: 312
Rozměr: 205mm x 135mm x 27mm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Vazba: pevná s přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-48
EAN: 9788075435491
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Správce egyptské provincie Manéthon zneužívá mladou služku Laylu, jejího muže přinutí k vyloupení starého hrobu a pak se svědků zbaví. Jediná Layla přežije a s novorozeným synem se jí podaří uniknout do Théb, kde se jí ujme královská manželka Teje. Jenže Manéthon uprchlici najde a obviní, že je zlodějka a lhářka.

Kniha je zařazena v kategoriích
Karel Cubeca - další tituly autora:
A Bůh mlčel A Bůh mlčel
Cubeca, Karel
Cena: 247 Kč
Ve spárech osudu Ve spárech osudu
Cubeca, Karel
Cena: 199 Kč
Poselství v dlani Poselství v dlani
Cubeca, Karel
Cena: 248 Kč
A bůh mlčel A bůh mlčel
Cubeca, Karel
Cena: 140 Kč
Faraonův následník Faraonův následník
Cubeca, Karel
Cena: 239 Kč
Zlato Afriky Zlato Afriky
Cubeca, Karel
Cena: 140 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Faraonův soud" mají také často zájem o tyto tituly:
Mrtví se mstí -- Mordy v časech císaře Rudolfa II. Mrtví se mstí
Bauer, Jan
Cena: 199 Kč
Kořeny zla Kořeny zla
Dán, Dominik
Cena: 239 Kč
Husitská epopej VI 1461-1471 -- Za časů Jiřího z Poděbrad Husitská epopej VI 1461-1471
Vondruška, Vlastimil
Cena: 351 Kč
Kněžna Ludmila Kněžna Ludmila
Whitton, Hana
Cena: 237 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky


Po dvou letech, táhlo jí už na třináctý rok, se stala z pomocného děvčátka
respektovanou součástí Manéthonova služebnictva. Rozkvétala do takové
krásy, až mnohé manželky často zle zahlížely na své muže, kteří se nemohli na
její štíhlé a vysoké tělo a překrásnou tvář, lemovanou dlouhými tmavými
kučeravými vlasy, vynadívat.
A co potom, když se, bez povolení svého pána, přidala jednoho večera
zcela spontánně k tanečnicím a ukázala hostům, co za taneční kreace se sama
potají doma na statku naučila. Vymýšlela je po nocích a přes den je
donekonečna zkoušela a pilovala, aby v nich, až přijde čas, neudělala jedinou
chybičku.
Hodovníci včetně Manéthona jí bouřlivě tleskali a provolávali uznání a
slávu. Nebyla otrokyní, ale služebnou, proto si k ní nikdo nic nedovolil, přestože
lačné pohledy mužů dobře vnímala. Respekt, který postupně získávala, ji
neobyčejně těšil.
Poprvé v životě pocítila při pohledech mužů podivné mrazení v podbřišku.
Nebo to byla horkost? Ne. Bylo to příjemné šimrání, které se odlišovalo od
všech pocitů, které dosud zažila.
V dalších dnech a týdnech získávala sebevědomí a pocit, že její um a krása
jí dávají nad ostatními lidmi, zejména nad muži, podivnou převahu.
Přestávala být ustrašená a vyjukaná.
Ačkoli to bylo přísně zakázáno, cpala se dobrotami stejně jako hosté,
jenom si dávala pozor, aby ji nikdo neviděl. A když už ji někdo spatřil, rošťácky
pokrčila rameny a usmála se, někdy se jí dokonce podařilo prohodit i
nějakou vtipnou poznámku.
Faraonův soud






F a r a o n ů v s o u d
Její sebevědomí rostlo do té míry, že se odhodlala i k tomu, co by ji
dříve ani nenapadlo. Začala si z hostin tajně odnášet jídlo domů. Nebylo nijak
složité uvázat si pod sukni pytlík z pevného lněného plátna a do něj
naskládat trochu dobrot.
Doma je pak servírovala bratrům, kteří museli slíbit, že rodičům o tom
neřeknou ani slovo. Věděla, že krádež by jí ani u táty, ani u mámy nikdy
neprošla.
„Jsme chudí, ale poctiví,“ říkali často a mysleli to vážně.
Znamenalo to, že bohatí lidé poctiví nejsou? Ptala se tak sama sebe a
odpovídala si, že někteří poctiví budou a někteří ne, stejně jako je tomu i u
chudých lidí.
Když bylo Cuje třináct a půl roku, její matka si zlomila nohu. Tvrdý život
doma se stal ještě tvrdším. Noha jí totiž už nikdy pořádně nesrostla a chůze se
pro ni stala bolestivou a pomalou. Pracovat zdaleka nemohla tak jako dříve.
A na polích rázem chyběl jeden pár rukou.
Cuja se ji snažila nahradit a dřela společně s tátou a bratry až do úmoru, ale
předepsané odvody z úrody se nedařilo plnit. A nebylo nikoho, kdo by jim
poskytl nějakou úlevu.
Přestože bývala unavená a sedřená, nesmírně se těšívala na hostiny v domě
nejvyššího představitele provincie. Tam vždy v průběhu pozdního odpoledne
a večera zapomínala na běžné strasti života.
Bez doprovodu matky měla navíc mnohem více svobody a současně i
méně zodpovědnosti.
Matka ji totiž vždy hlídala a strážila. A kolikrát to bylo jenom o fous, aby
jí nepřišla na drobné krádeže jídla. I když by jídlo nikomu nechybělo,
protože po každé hostině ho ještě spousta zůstala, máma by jí takovou věc
nikdy neodpustila.
„Jsme chudí, ale poctiví,“ zaklínala by se a možná by ji Manéthonovi
dokonce i udala a zavázala se, že mu škodu, která vlastně žádnou škodou
nebyla, nahradí.
Na hostinách Cuja mohla alespoň na pár hodin skutečně zapomenout, kam
společensky patří. Vždyť pod služkami už byli jenom otroci, nikdo jiný,
kdežto nad nimi byla šlechta, písaři, kněží, vojáci, umělci či řemeslníci...
Jak jen se posunout ve společenské hierarchii výš? Jak jen proniknout mezi
privilegovanější vrstvy a stát se členkou jedné z nich?






F a r a o n ů v s o u d
Nikdy ji nenapadlo, že by místo cesty vzhůru mohla naopak klesnout ješ -
tě hlouběji.
A přece se to stalo.
Jednoho večera, kdy ji přepadl splín z toho, že celý svůj budoucí život stráví
jako příslušnice té skoro nejspodnější společenské vrstvy, si tajně přihnula
trochu více vína než jindy.
Zjistila, že víno, když se ho vypije dostatečné množství, splín a smutky
otupuje a že všechno se stává tak nějak veselejším a krásnějším, a že všechny
nepříjemné myšlenky se musí pakovat a postupně mizet. Co na tom, že jen na
chvíli?
Po skončené hostině pomáhala jako vždy uklízet a taky si svědomitě
naplnila pytlík dobrotami a uvázala si ho pod sukni šatů jako jindy. Bratři už sice
byli velcí, ale pořád si s ní hrávali na hostiny, proč by také ne, když se při tom
mohli cpát nejvybranějšími pochoutkami?
Tentokrát jí ovšem bylo díky vínu lehčeji než jindy, nechodila, ale
vznášela se. Alespoň tak jí to připadalo. A chtělo se jí pořád smát.
Odcházela jako poslední.
Mávla a usmála se na Manéthona, který seděl v křesle a unaveně zíral
do liduprázdné hodovní síně, jež ještě před chvílí překypovala nezměrným
veselím.
Víčka se mu klížila a napůl podřimoval, ale jako vždy byl rozhodnut splnit
svoji roli hostitele do posledního puntíku a odejít až jako poslední.
Jednou bych chtěla být jako on, pomyslela si a představila si, jak jako paní
velkého domu vítá své hosty a pak se s nimi loučí a potom sedí v hodovní síni
a čeká, až poslední host i poslední sloužící odejdou domů.
Zasnila se, přivřela oči a po tváři se jí rozlil zvláštní povznesený výraz. Šla
tak lehounce, jako by skutečně kráčela ve snu.
Dílem kvůli snění, dílem kvůli přimhouřeným očím a dílem kvůli alkoholu
si nevšimla lavice, kterou kdosi neuklidil správně a nechal ji trčet do
místnosti. Šla tudy už nejméně tisíckrát a nepředpokládala, že by jí tu cokoli
mohlo stát v cestě.
Když do lavice narazila, zpočátku jí to přišlo dokonce směšné. Vždyť teď,
před chviličkou, ještě kráčela. A najednou letěla po nose dolů, pleskla sebou
o zem jako nezbedné děcko, které při honičce zakopne o kořen stromu.
Žuchla sebou o zem a uvědomila si, že ji pád vůbec nebolel. Jen se
proletěla vzduchem. Rozesmála se a chvilku zůstala ležet. Že by po vínu člověk






F a r a o n ů v s o u d
nejenom zapomněl na trápení, ale dokázal i létat jako pták? A že by necítil
žádnou fyzickou bolest?
Znovu se zasmála té představě, že najednou umí to co ptáci, a odhrnula si
vlasy z tváře.
Spatřila nad sebou obličej Manéthona, který se jí starostlivě ptal: „Jsi v
pořádku? Neuhodila ses?“
„Jsem naprosto v pořádku, jen jsem se proletěla jako vlaštovka,“
odpověděla laškovně a mrkla jedním okem, jak to viděla u některých žen, které tak
občas pomrkávaly na muže.
„Snad sis nic nezlomila,“ pronesl starostlivě, „víš, jak dopadla tvá
matka. Do smrti už nebude pořádně chodit. Pajdavá žena jen těžko najde
dobrého muže.“
„Nic mi není,“ zakroutila hlavou. „Omlouvám se, že tu dělám takové
hloupé věci jak malé děcko. Dám si příště větší pozor, pane.“
„Prohlédnu tě,“ pokýval hlavou, „co kdybys měla něco zlomeného?
Mladým sice srůstají kosti líp než starým, ale když se zlomí, musí se srovnat,
čím dřív se narovnají, tím líp.“
Prohmatal jí ruce a zátylek, a když chtěl stejně učinit i u nohou, ucukla.
„Jsem lechtivá,“ rozesmála se. „Opravdu mi nic není.“
„Počkej, nehýbej se!“ přikázal jí najednou přísně. „Zdraví je vážná věc.
Nechci, aby se o mně začalo roznášet, že v mém domě si služky lámou kosti.“
„Pane, teď by se vás jeden i polekal,“ vyprskla smíchy.
Víno jí pořád dodávalo skvělou náladu a jedno zakopnutí o lavici na tom
nemohlo nic změnit.
Pak ucítila, jak jí roztahuje nohy, jak se jeho ruce sunou po jejích stehnech
nahoru, jak jí vyhrnují sukni, načež se na okamžik zastavily.
Ucítila známé příjemné mrazení v podbřišku a uvědomila si, že by chtěla,
aby ruce pokračovaly ještě kousek výš a spojily se s tím pocitem
mravenčení v jedno a... nevěděla přesně, co by vlastně chtěla, ale uvědomovala si jen
jedno. Jeho dlaně byly tak příjemné, tak hebké a tak okouzlující!
Pak zaznamenala škubnutí a vzápětí se na ni Manéthon obořil: „Můžeš mi
to nějak vysvětlit?“
Ztuhla. Čekala laskavá slova, vzrušení, zkušený dotek muže, který to jistě
s ženami uměl a dovedl by si poradit s horkostí a vlhkostí, které zrovna
opanovaly její rozkrok, ale tón a síla hlasu, který ji udeřil do uší, rázem
zahnaly kouzlo okamžiku.






F a r a o n ů v s o u d
„Co?“ optala se polekaně a stáhla nohy k sobě.
Stál nad ní jako bůh hromů a blesků. Držel v ruce cosi nevelkého a mával
jí tím nad obličejem.
„Můžeš mi to nějak vysvětlit?“
Lekla se. V jeho hlase byla zlost a výhružka.
Udělala jsem něco špatně? Přemýšlela rychle, překotně, ale nic ji
nenapadalo. Vždyť jen zakopla o lavici, skulila se na zem a nechala se od něho
osahávat. Že by jej tím nějak pohoršila, nebo se ho dotkla a on se rozhodl proti
jejímu prostopášnictví ohradit...? Copak...?
Bohové, svitlo jí najednou, když zaostřila zrak a rozpoznala, čím jí mává
před očima. Pytlík! Zapomněla na ten zatracený pytel s jídlem, který ukrývala
pod sukní a z něhož chtěla servírovat na statku svým bratrům, až si zítra...
„Tak co?“ pleskl jí přes obličej dlaní, „budeš mluvit, nebo jsi oněměla?“
Bože můj, zloději se zavírali do vězení? Nebo se jim sekaly ruce? Nebo se
popravovali? Nikdy dříve neuvažovala nad tím, co by se stalo, kdyby byla
přistižena. Nepovažovala se za zlodějku, jen si brala trochu toho, co už stejně
bylo na vyhození. Nic víc. Ale teď neměla čas nad tím uvažovat.
Nasadila lítostivý a omluvný výraz: „Vzala jsem si hrst jídla poprvé!
Opravdu. Jen zbytky pro psa.“
„Pro psa?“ zeptal se ledovým hlasem.
„Celý večer jsem ho slyšela výt, možná je to fenka a má mladé, chtěla
jsem...“
„Lžeš. Jak dlouho mě už okrádáš?“
„Na mou čest, pane, stalo se to poprvé, opravdu, věřte mi.“
„Pravdu!“
„Poprvé, na mou čest.“
Zvedla se ze země a poklekla: „Vím, měla jsem vám o tom říci, a chtěla jsem!
Ale zdálo se mi, že jste usnul, a nechtěla jsem vás budit. Věřte mi, prosím. Už
se to nikdy nestane. Měla jsem jen hloupý nápad, lituji, už nikdy...“
„V tom máš pravdu. Už nikdy nepřekročíš práh mého domu. Zítra mi sem
pošli své rodiče. Řeknu jim, co se stalo, a pak tě pošlu před soudce. Ten
rozhodne spravedlivě, jaký trest zasloužíš. A teď už jdi! Vypadni odsud!“
Schoulila se na zem a rozplakala se.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist