načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Fantom vraždí za soumraku -- 18 detektivních povídek - Jiří Houdek

Fantom vraždí za soumraku -- 18 detektivních povídek

Elektronická kniha: Fantom vraždí za soumraku -- 18 detektivních povídek
Autor:

Pražská kriminálka řeší tři sebevraždy, které se navzájem až příliš podobají. Pokaždé zemře bohatý muž středního věku a vždy je v osudné místnosti zapnutý počítač ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Irgona
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 103
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-260-4787-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Terapie Su Jok, nejlepší svépomocná a jednoduchá metoda léčení, která spočívá v působení na ruku a nohu.

Popis nakladatele

Pražská kriminálka řeší tři sebevraždy, které se navzájem až příliš podobají. Pokaždé zemře bohatý muž středního věku a vždy je v osudné místnosti zapnutý počítač připojený k internetu. Existuje snad tajemný virus nebo záření z monitoru, které přivede uživatele k myšlenkám na smrt? Nebo je to jen bujná fantazie policejního vyšetřovatele Polanského a soukromého detektiva Marka Damma? Proč se vždy těsně před sebevraždou objeví po boku oběti mladá žena s dlouhými vlasy? Je snad přízrakem, který má za úkol zvěstovat neodvratný konec? Titulní povídka sborníku Fantom vraždí za soumraku je plná otázek, záhad a připomíná svou zápletkou seriál Akta X. Kromě novely Fantom vraždí za soumraku najdete v této knize ještě dalších sedmnáct napínavých krimi povídek. Jsou to sugestivní příběhy, v nichž vládne tajemno, záhadné zločiny a hrdinové se dostávají do nebezpečných situací. Sborník detektivek je rozdělen do dvou  částí. V první, s názvem Serpentýny osudu, si vychutnáte řadu povídek v žánru napínavého kriminálního thrilleru. Příběhy z druhé části, s názvem Záhady pro Marka, spojuje postava soukromého detektiva Marka Damma, jenž sám, nebo s pomocí své odvážné sekretářky Lindy, řeší celou řadu neobvyklých kriminálních případů. Všech osmnáct povídek napsal Jiří Houdek. Jiří Houdek vystudoval filmovou scenáristiku. V České televizi byla podle jeho scénáře natočená inscenace Víc než stíny. V roce 2001 napsal divadelní hru, detektivku Princeznina pomsta. V roce 2005 vytvořil scénář k celovečernímu filmu Šedý, v němž také hraje významnou roli kriminální motiv. Pro televizi Nova moderoval v letech 2004 až 2005 třicet reportáží o celebritách do pořadu Prásk! Od roku 2007 se s jeho detektivními povídkami můžete pravidelně setkávat v časopisech Jedním dechem a Stalo se! Působí i jako překladatel, publikoval překlady z angličtiny a ruštiny, a to zejména pro časopisy Týdeník Televize a 100+1. Překládá především sci-fi povídky a také články o hollywoodských celebritách. Pokud právě nic nepíše, s oblibou vaří exotická jídla, v létě plave a jezdí na kole, má rád zvířata a zbožňuje cestování po zemích blízkých i vzdálenějších. Sborník osmnácti detektivních povídek Fantom vraždí za soumraku je jeho druhá kniha.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Houdek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Fantom vraždí za soumraku

Vydalo nakladatelství Irgona v roce 2013

www.irgona.cz

© Jiří Houdek

ISBN 978-80-260-4787-4


Jiří Houdek

FANTOM VRAŽDÍ ZA SOUMRAKU

(18 detektivních povídek)

Kniha byla zakoupena na serveru www.palmknihy.cz

Upozorňujeme, že tato kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Kniha jako celek, ani žádná její libovolně dlouhá část nesmí být volně šířena na internetu, ani

jinak dále zveřejňována či kopírována jakýmkoli způsobem. V případě dalšího šíření

neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a

trestního zákoníku.

Nakladatelství Irgona / 2013

Copyright © Jiří Houdek 2013

OBSAH

Část první – Serpentýny osudu

Pomstu v sobě máš...........................stránka 5

Bonnie a Clyde z Jižního města .........stránka 12

Smrt přichází na silvestra..................stránka 16

Přelud v bílém...................................stránka 26

Intuice..............................................stránka 31

Kudy kráčí zrada............................... stránka 36

Vražedné proroctví............................stránka 43

Návštěva z pekla...............................stránka 49

Láska, jaro, smrt...............................stránka 55

Noc nájemných vrahů........................stránka 62

Vášeň nezná slitování........................stránka 68

Část druhá – Záhady pro Marka

Vražda, noc a krásná blondýna...........stránka 73

Ďábelský plán od přítele.....................stránka 80

Klíček.................................................stránka 89

Krvavý poklad.....................................stránka 93

Černý kůň...........................................stránka 101

Krotká dáma na útěku.........................stránka 105

Fantom vraždí za soumraku.................stránka 110


4

Část první – Serpentýny osudu


5

Pomstu v sobě máš

No tohle! Zaskočí ji vlastní slzy! Kateřina se nestačí divit. Myslela si, že už nedokáže plakat.

Od sedmi let, když se rozváděli její rodiče, jí slzy po tvářích netekly. A teď, v devatenácti, ji

rozbrečí blbejch dvacet kilo vepřovýho!

*** *** ***

„Makej do obchodu a kup vepřový maso! Dvacet kilo! Hni sebou! Jestli ti to nedošlo, budou

se tu slavit narozeniny!“ Hlavní hospodyně Lívie řvala jak na lesy. Byl to její normální stav. Za

tři měsíce práce pod Líviiným diktátorsko-uzurpátorským vedením si Kateřina na křik a

invektivy všeho druhu začala zvykat. „Zavolej řidiče a švihej, at‘ jsi do půlnoci zpátky!“ slyšela

za sebou Kateřina, když spěšně kráčela z obrovské kuchyně ke dveřím do rozkošné haly.

Teprve teď, když sedí vedle pánova osobního řidiče, vedle toho hezkého světlovlasého

Romana, se Kateřina rozpláče naplno. V limuzíně se zatemněnými skly, v luxusním bouráku,

který důstojně vyjíždí z vrat milionářského sídla, ji Lívie nemůže vidět!

Roman přijíždí k nejbližší křižovatce a zamračeně vrčí: „Kam teď? Do Prahy? Nebo někam

jinam?“

Kateřina jen vzlykne: „Já nevím, třeba do pekla!“

„Dálnice do pekla je ucpaná. Moc hříšníků. Vybereme Prahu...“ zašeptá Roman a otočí

pneumatiky za čtyřicet tisíc směrem ke stověžaté.

*** *** ***

V nákupním centru měli naštěstí ještě otevřeno. Pravda, zoufalství se ke Kateřině vrátilo

ihned poté, co zjistila, že vepřového je na regálu jen devět balíčků, po půl kile každý. Děs!

Co teď? Najít ve 22:10 v Kauflandu vedoucího oddělení masa a uzenin je krajně složitý úkol.

Ale přesvědčit ho, že by měl naporcovat, zabalit a prodat dvacet kilo vepřového úplně

neznámé holce, jejíž jedinou předností je souměrná postava a hezká tvář, to zabralo víc jak

půlhodinu naprosto přesvědčivé argumentace, za kterou by se nestyděl ani předseda

Valného shromáždění OSN.

Když se ve 23:48 vypotácela z limuzíny a vkročila do kuchyně s obří flákotou masa zabalenou

do celofánu a ještě do jednoho celofánu, Lívie si ji změřila pohledem plným pohrdání a

znechuceným tónem pronesla: „Odnes to do budky – bodyguardům...“ a teprve když se

Kateřina přikovaná údivem k podlaze nebyla schopna ani pohnout, Lívie ještě suše dodala:

„Změna plánu. Pánovy narozeniny se nebudou slavit tady, ale ve Španělsku. Odlétáme zítra,

v šest ráno. Messenger přivezl před chvílí letenky. Koukej umýt nádobí od večeře. A hned.

Jinak si mě nepřej!“

Dívka utíká do malého domku pro strážné a bodyguardy, potom zpátky do kuchyně, rychle

umýt nádobí, pak do svého miniaturního pokoje, sbalit pár nejnutnějších věcí, - „jak dlouho

tam vlastně budeme, v tom Španělsku?“ – napadá ji, když si lehá pod deku, aby si alespoň

na tři hodiny zdřímla...

*** *** ***

V letadle směr Barcelona dívka neklidně přemýšlí o životě. Lívie naštěstí nasupeně sedí

v business classu, Kateřina má v turistické třídě vzácné dvě hodiny klidu, a to i přesto, že se

tísní mezi tlustou snědou babou pocházející patrně z Maroka a divným katalánským

managerem, co si pořád něco polohlasem mumlá pro sebe. Ne, spát se tu pořádně nedá. A

tak se hlavou honí různé myšlenky na právě uplynulé dny a hodiny a minuty...


6

Její zaměstnavatel a domácí pán v jednom má jméno, které zná celá republika. Ivan Traman.

Majitel prosperující cestovní kanceláře a několika továren na výrobu kosmetiky. Nestoudně

bohatý, s krásnou, o sedm let mladší manželkou, údajně třetí nejbohatší muž ve státě. A

právě se chystá oslavit své čtyřicátiny. V jeho luxusní vile se přípravy rozjely naplno už před

dvěma týdny. Do nádherného domu se zahradou měly přijít celebrity všech druhů, kategorií

a vah: herci, zpěváci, moderátoři, missky, pár sportovců ověnčených medailemi z olympiád.

Suma sumárum – čtyřiadvacet nejslavnějších mužů a žen ze všech zákoutí šoubyznysu.

Jenže včera večer, právě ve chvíli, kdy Kateřina odjížděla shánět maso, zavolala do vily

policie. Mají prý od informátorů čerstvou hlášku, že při oslavách narozenin se někdo pokusí

Tramana zabít. Po vzrušené diskusi s odborníky z kriminálky uslyšel magnát od české policie

vychytralou radu: „Nejlepší by bylo odjet! Nahonem, okamžitě, na místo, které je daleko od

Prahy, nejlíp v zahraničí. Pozvěte si hostů kolik chcete, ale ne k sobě domů!“ zněla výzva

kriminalistů.

*** *** ***

"No nazdar!" říká si Kateřina už potřetí a rozhlíží se po stěnách luxusní vily Rosamar,

nacházející se 30 kilometrů severně od Barcelony. Přiletěly s Lívií záměrně o den dřív, aby

všechno v klidu stihly připravit k oslavám Tramanových narozenin. Oslavenec, jeho krásná

manželka Natálie a šílená smečka VIP hostů dorazí zítra dopoledním letadlem. Pobyt pro ně

začne exkluzívním obědem a večer poteče šampaňské proudem. V noci prý bude i

ohňostroj...

"Bože, ta vila je krásná!" Křišťálové lustry, mosazné kliky u dveří, pozlacený rám zrcadla v

koupelně... a je přesně taková, jakou si ji přáli mít policisté. Ze strany silnice palmový háj,

vysoká železná ohrada, kamerový systém... Z opačné strany, od moře, Rosamar chrání sotva

metr vysoká kamenná zídka. Ano, je nízká, jenže vyšší tenhle miniaturní val opravdu být

nemusí, vždyť pod ním už jsou jen skály, pár ostrých kamenů a mořské vlny divoce narážející

do břehu pod srázem.

Kateřinu vyrušil Líviin křik: "Kde jsi!? Dělej! Dej se do práce!" Dívka si uvědomila, že tahle

skoro čtyřicetiletá šeredka ji vlastně za celé tři měsíce ještě neoslovila jménem...

*** *** ***

Následující den odpoledne to vypuklo! Čtyřiadvacet "vipáků" plus Traman se ženou přiletěli

poledním letadlem. Vtrhly do domu jako kobylky. Přípitky, smích, zdvořilostní polibky,

strojené úsměvy... Kateřina pobíhala jak šílená, Lívie na ni jen pořvávala: "Vezmi koště a

zameť terasu... odnes do haly mísu s ovocem... přines víno... otevři láhev koňaku!...“ . Dívka

si přesto připadala, jako když surfuje po televizních kanálech o silvestrovské noci. Na terase

pokuřoval známý tlustý bavič, mluvil s někým mobilem a tvářil se tragicky, v hale se věhlasný

moderátor dohadoval s předsedou parlamentu, jestli si má koupit ferrari nebo chevroleta.

Samotná oslava se rozjela ještě před setměním, vipáci se ládovali, jako by dva roky pobývali

v uprchlickém táboře v Somálsku. Kateřina sotva stíhala měnit ušpiněné ubrusy a nosit na

bufetový stůl další a další dobroty, které s nevídanou rychlostí mizely. A také nesměla

zapomenout, že až se přiblíží půlnoc, začne honosný desetiminutový ohňostroj. Musí totiž

dbát na to, aby právě v tuhle chvíli měl každý z hostů v ruce sklenku s ideálně vychlazeným

šampaňským. Bude-li komukoli sklenička šampusu chybět, tak to dívka od Lívie pořádně

schytá.

*** *** ***

"Prásk! Bum! Ssssss..." ohňostroj skončil a Kateřina začíná být čím dál tím více unavená.

Chce se osvěžit chladivým mořským vzduchem, a proto odváží na pojízdném vozíku další


7

várku koktejlů na terasu. Tam zaslechne, jak jeden z olympijských vítězů přiopile oznamuje

známé muzikálové zpěvačce, že "není nic krásnějšího, než květnová noc u Středozemního

moře". Když potom hokejistovi, jenž právě slaví nebývalé úspěchy v NHL, Kateřina nese již

sedmou piňa coladu až přímo k zídce nad mořským skalnatým břehem, náhodně zaslechnutá

slova musí sama pro sebe potvrdit. Není nic lahodnějšího, než květnová noc u Středozemního

moře...

Ve tři v noci jsou namol už úplně všichni. Známý bavič v jednu chvíli vytřeští oči a hlasitě se

upšoukne. Hned poté se odpotácí na záchod s omluvným úsměvem na tváři. Předseda

poslanecké sněmovny nepokrytě svádí vítězku poslední SuperStar a je mu zjevně jedno, že

věkový rozdíl mezi ním a začínající zpěvačkou činí minimálně nějakých třicet let. Hokejista z

NHL zvrací pod vysokou palmou hned u bazénu a kňouravým hláskem kastráta volá nějakou

Henriettu. Kromě Kateřiny ho však nikdo nemůže slyšet, protože většina hostů se potácivě

přesunula do jídelny, kde se muzikálová zpěvačka zrovna svlékla do naha a v Evině rouše

tančí cosi jako foxtrot mezi špinavými talíři na jednom ze stolů.

Lívie to zahlédne a lusknutím prstů k sobě přivolá Kateřinu. Následuje velitelské kývnutí

bradou směrem k obnažené tanečnici. "Diskrétně ukliď to nádobí do kuchyně, ať to

nerozdupe. Pak si můžeš jít lehnout. Nařiď si ale na mobilu budíka! V devět už musí bejt

hotový kafe a čaj a každýmu, kdo bude vzhůru, uděláš snídani!" poroučí svým skřehotavým

hlasem Lívie.

"Spát, spát, spát..." opakuje si se zoufalou radostí Kateřina, když unaveně klopýtá se

špinavým nádobím do kuchyně. Za deset minut už usíná v miniaturním "pokoji pro nižší

personál", jak vtipně oznamuje španělský nápis na úzkých dveřích.

*** *** ***

"ÁÁÁÁ! Pomóc!" ječivý hlas se zařezává do uší. Kateřina nejdřív neví, jestli to není sen... Ne,

není... Slyší ten jekot pootevřeným okénkem znova. "Když chlastaj, nevědí, kdy přestat,"

pomyslí si dřímotou omámená dívka. Jenže jekot nepřestává. Potom Kateřina slyší z dálky

větu: "Proboha - vždyť je mrtvej!!!"

*** *** ***

Mrtvé tělo Ivana Tramana objevila vítězka SuperStar a předseda poslanecké sněmovny. Oba

byli opilí a snad právě proto se rozhodli, že přelezou nízkou zídku, sešplhají po pár kamenech

a sednou si na jeden z výčnělků skály, na níž celá vila Rosamar stála, a budou pozorovat, jak

nad mořem vychází slunce. Předseda si od jednoho ze strážných stojících u vchodu půjčil

baterku, vzal SuperStar za něžnou devatenáctiletou ručku a celý roztoužený pomyšlením na

eventuální sex s puberťačkou začal spolu s dívenkou sestupovat zhruba do dvou třetin skály.

Tam už měli vyhlédnutou plošinku, na které se chtěli posadit... Když ale na plošinu konečně

sestoupili, pokusil se předseda SuperStar políbit, ta udělala malý upejpavý krůček dozadu,

aby to hned zezačátku nevypadalo, že je nějaká lehká holka, když v tom nečekaně o něco

měkkého zakopla. Překvapeně se ohlédla, předseda na "to něco" posvítil baterkou a v kuželu

světla náhle uviděli obrovskou louži krve a mrtvolu Ivana Tramana, kterému z hrudi trčela

rukojeť kuchyňského nože na porcování masa. Dívka začala řvát hrůzou. Předseda

poslanecké sněmovny jen stál, potil se a nebyl schopen ze sebe vydat ani zvuk. Naprosto

ztuhnul.

*** *** ***

Španělská policie si dala na čas. Křik „SuperStarky“ všechny probudil ve čtvrt na šest ráno.

Auto s nápisem Polícia Local zabrzdilo před vchodem do vily až v devět. Přivezli ale s sebou i

tlumočníka z konzulátu. Anglicky uměli barcelonští policisté jen trochu a z Čechů ovládal


8

španělštinu pouze mrtvý Ivan Traman.

Policisté po krátkém ohledání mrtvoly i místa činu konstatovali to, co beztak věděli už všichni

přítomní. Ivana Tramana někdo zabil. Jediným, silným, přesně vedeným úderem do srdce.

Potom ho vrah dotáhl k nízké zídce a bezvládné tělo přehodil přes hrazení dolů. Zlosyn

původně asi chtěl, aby tělo zmizelo v moři. Je možné, že špatně odhadl místo, odkud má

mrtvého hodit dolů, nebo neměl tolik síly, aby mohl bezvládné tělo odhodit dál od skály.

Vždyť Traman vážil kolem osmdesáti kil. Krátce a jednoduše - mrtvola se v průběhu pádu

zachytila na malé skalní plošině, kterou si ještě za světla, v odpoledních hodinách

předchozího dne, rafinovaně vyhlédl pro svou eventuální milostnou avantýru předseda

Poslanecké sněmovny.

Policejní lékař po ohledání těla zjistil, že rána do srdce byla smrtelná a že exitus nastal

nejspíše mezi čtvrtou a půl pátou ranní. Svědci tohoto zločinu se – pochopitelně – žádní

nenašli. Podezřelí byli všichni, kdo ve vile tu noc pobývali. Záznamy z bezpečnostních kamer

ukázaly, že hlavním vchodem se do Rosamar nikdo nevplížil a ze strany moře to prostě nešlo,

protože doplavat ke skálám, aniž by silné vlny tohoto vetřelce nevrhly na ostré a kluzké

kameny, bylo zhola nemožné. Přijet tam člunem také nešlo, protože ten, aby vůbec zůstal

celý, by musel kotvit pětadvacet metrů od skály, na níž vila stála. Takže možný vetřelec by

zase musel do vody...

Okruh podezřelých se tudíž velice rychle omezil na čtyřiadvacet "vipáků", Tramanovu krásnou

ženu Natálii, pomocnici Kateřinu, zlou hlavní hospodyni Lívii, dva katalánské kuchaře a

jednoho místního barmana, kteří však odjeli barmanovým autem ve tři čtvrtě na čtyři ráno do

Barcelony.

Většina "vipáků" okamžitě nažhavila mobily a žádali své právníky, aby sem za nimi ihned

přijeli. Policie totiž požadovala, aby nejbližších 48 hodin nikdo z obyvatel pronajaté vily

neopustil území španělského království.

Pokorně a zkroušeně chodily celebrity do jedné z místností ve vile k výslechům. Brzy se ale

ukázalo, že nikdo nic neviděl, všichni byli opilí, spali nebo se zabývali sexem. O zločinu se

každý z nich dozvěděl až kvůli křiku holky ze SuperStar. Na terase také mnoho stop nebylo.

Policie tápala. Korunu všemu nasadila vdova po Tramanovi, když dala do českých novin a na

internetové stránky inzerát, že vyplatí 50 tisíc euro tomu, kdo jí oznámí informaci, která

povede přímo k odhalení vraha jejího muže. Slušná částka, kvůli které už stojí za to namáhat

chvilku paměť. Ale neozval se nikdo.

*** *** ***

Uplynuly necelé dva dny. Kateřina sedí ve své komůrce, dívá se z okna na moře, vzpomíná

na osudnou oslavu Tramanových narozenin a pořád jí něco nesedí. Někde hluboko v

podvědomí cítí, že něco nebylo tak, jak to obvykle bývalo. "Ach jo, 50 tisíc euro, ty by se

hodily! Vždycky jsem chtěla na vysokou, na právnickou fakultu. Měla bych zajištěná léta

studií a ještě by mi dost peněz zbylo! Vždyť to je skoro 900 tisíc korun! Hmm... Jen si tak

vzpomenout, co mi tu neštimuje..." V tu chvíli Kateřinu cosi napadlo. "Honem do haly, tam je

počítač s připojením na internet." Kateřina spěchá, úplně zapomíná na zářivé odpolední

slunce, na šumění palem u bazénu. Monitor se rozzářil a dívka se vrhá do hledání. Vlastně

ani prozatím přesně neví čeho...

*** *** ***

Před patnácti lety byla Eva tou nejšťastnější dívkou pod středoevropským sluncem.

Připravovala se ke svatbě a strašně se jí tahle činnost zamlouvala. Nádhera - vybírat si šaty,

obrážet módní obchody s luxusními oděvními doplňky, kupovat si ženské časopisy a studovat

v nich současnou módu... a hlavně - testovat se svým budoucím manželem Michalem

nejrůznější pražské restaurace a zvažovat, kterou z nich oni dva poctí privilegiem, že si u


9

nich rezervují prostory pro svatební hostinu. Číšníci i číšnice je v průběhu tohoto lákavého

testování většinou horlivě obskakovali. Jak by ne, vždyť často viděli, že k nim Eva s Michalem

přijeli povečeřet v nablýskané limuzíně značky mercedes a že Michal má na ruce hodinky

minimálně za 40 tisíc!

Michal byl totiž výjimečně dobrá partie. Díky svému taťkovi měl spoustu peněz, k tomu navíc

hodně užitečných kontaktů ve světě velkého byznysu a - byť byl o šest let starší než Eva -

vypadal naprosto skvěle!

"Máš ty ale kliku!" říkaly napůl udiveně a napůl závistivě Eviny kamarádky a jednohlasně

schvalovaly blížící se vdavky. Jediným člověkem z Evina okolí, komu se tento ženich

nezamlouval, byl dívčin otec. Několikrát jí s výrazem obrozeneckého učitele káravě

připomínal: "Uvědom si, že peníze nejsou všechno. Dřív jsi chodila s Ivanem. Ten by se k

tobě hodil víc. Vím, není kdovíjak bohatej, ale je to pracant, studuje, přivydělává si, snaží se

prosadit. Působí v chemii a v kosmetice, v oboru, kterej má budoucnost. Michalovi spadly

jeho prachy do klína. Má otce, kterej byl před listopadem vysokým úředníkem na ÚV KSČ.

Kdo ví, jak ten jeho papínek přišel k penězům!"

To ale byla věc, která Evu nezajímala. Ivana prostě pustila k vodě a nechtěla o něm už od

nikoho slyšet ani slovo. Možná i proto, že když se rozcházeli, tak se Ivan nepředstavitelně

vztekal. Dokonce na ní křičel něco v tom smyslu, že bude litovat. Ubožák! Ať jde k šípku

tenhle Ivan se svým zrezivělým žigulákem! Michal má mercedes, dvoupatrový byt 5 + 1 v

centru Prahy, v Pařížské ulici, a k tomu rodinný dům s velkou zahradou v Karlových Varech,

pár kroků od kolonády! To Ivan bydlí v podnájmu! Hrůza! Po té jejich hádce se milej Ivánek

naštěstí už neozval. Asi pochopil, že má nadobro zmizet z Evina života.

*** *** ***

Dlouho očekávané datum Eviny svatby se kvapem blížilo. Restaurace i svatební šaty už jsou

vybrané. Na den svatby se Eva objednala k nejlepšímu kadeřníkovi. Na sedm ráno. To krásně

stihne. Do půl desáté bude u kadeřníka, potom rychle domů, nalíčit se, převléci se a v

jedenáct pojede s rodiči na radnici, kde všichni musejí být těsně před dvanáctou, protože v

pravé poledne se Eva před oddávajícím podepíše a začnou nejšťastnější chvíle jejího života.

Zahájí jiný, bohatší život, s novým příjmením.

*** *** ***

V rozhodující den se probudila brzy, vypila rychle silnou kávu, oblékla se a spěchá do

kadeřnictví. Dneska musí všechno klapat, nic se nesmí opozdit, zpožděná svatba nenosí

štěstí. Hodí si přes halenku lehký svetřík a vybíhá z domu, honem přes park, potom za roh...

když tu najednou v parku zpoza keře vykročí Ivan, zahradí jí cestu a - chrstne jí do obličeje

nějakou tekutinu!! NE!! Strašně to pálí! "Pomóc!!" Eva křičí, kleká si na chodník, nemůže to

bolestí vydržet "Lidi! Kde je kdo?! Pomozte mi!"

*** *** ***

Večerník Praha, 3.6.1992

Obětí brutálního útoku doposud nezjištěného násilníka se včera v ranních hodinách stala

čtyřiadvacetiletá Eva R. V parku v centru Prahy ji přepadl neznámý útočník, který jí stříkl do

obličeje nezjištěnou tekutinu, patrně kyselinu. Eva R. má silně popálenou většinu tváře.

Vzhledem k tomu, že zrovna v tento den měla postižená mít svatbu, bylo nutné obřad

odložit. Žena je nyní v nemocnici a tvrdí, že viníkem je její bývalý milenec. Policie však

zjistila, že se tento muž nacházel 150 kilometrů daleko od místa činu,v Českých Budějovicích,

kde ho v tu dobu vidělo šest svědků...


10

*** *** ***

"Bzzz..." Tiskárna připojená k počítači vydává i ve Španělsku úplně stejné vrčení jako v Praze.

Kateřina konečně našla, co potřebovala. Nebude vůbec od věci pár stránek si vytisknout.

Úspěšnost hledání byla skoro stoprocentní. Až se jí z toho zrychlil puls...

*** *** ***

Lívie seděla na terase v proutěném křesle a pochutnávala si na čokoládové pěně, kterou

připravil jeden z barcelonských kuchařů. Vyhřívala se jako zmije v příjemně teplých paprscích

odpoledního slunce. Její oči byly chladné a zlé.

"Hezké odpoledne," snažila se Kateřina veselým hlasem zahájit konverzaci. Lívie zvedla tvář,

v níž se nepohnul ani sval a studeným hlasem jen poručila: "Padej do kuchyně. Tady nemáš

co pohledávat."

Kateřina se zasmála, uvelebila se v proutěném křesílku hned vedle Lívie, a rozverně se

ušklíbla: "Co bych se hnala do kuchyně. Radši si tu s vámi posedím, budeme si povídat..."

"Cože?!" vytřeštila oči hlavní hospodyně. "Co si to dovoluješ?!!"

"Je dobrá ta pěna?" bavila se dál Kateřina.

"Není pro tebe! A koukej vypadnout!"

"Ale no tak. Co to říkáte? Netušíte, jak jste mi blízká, poté, co jsem se o vás všechno

dozvěděla, paní, nebo vlastně pořád ještě slečno Evo Rebcová..."

"Zopakuj to!" zavelela Lívie.

"Leccos mi došlo, v něčem pomoh‘ internet... Nejste žádná Lívie, ale Eva Rebcová a Ivana

Tramana, našeho šéfa, jste zavraždila vy. Za to, že vám kdysi dávno zničil život, že vám

chrstnul do obličeje kyselinu. Nechal vás bohatý ženich, musela jste podstoupit celou řadu

plastických operací... A já si říkala, jak to máte natrénovaný – chladný hlas, v obličeji se vám

nepohne ani sval. Nemůže se pohnout, po všech těch operacích. Změnila jste vizáž, změnila

jste si i jméno a doklady. Byla to makačka, co? Zavraždit dávného nepřítele právě v den jeho

čtyřicátin - krásně mystický, ďábelský..."

Poprvé v životě viděla Kateřina Lívii, či spíše Evu Rebcovou, naprosto mimo sebe.

"Co chceš?" zašeptala po chvíli hlavní hospodyně, ale v jejím hlase nebyla už zloba, ale jen

náznak zoufalství.

"Co by – šedesát litrů eur. Když půjdu teď za Natálií a prásknu tě, dostanu za deset minut

padesát tisíc. Takže těch deset tisíc navíc – to je cena za mojí diskrétnost."

"Tolik nemám," hlesla vražedkyně.

"Aha, tak to bude problém... Nejspíš půjdu za Natálií..."

"Jak jsi na tohle všechno vůbec přišla?" zeptala se přiškrceným hlasem Lívie alias Eva

Rebcová.

"Jak? Pořád mi na průběhu té osudné noci, kdy Tramana někdo zabil, něco nesedělo, a

nevěděla jsem co. Až najednou, před pár hodinami mi to došlo. Když jsi mě poslala spát, byla

jsem tak unavená, že jsem se tomu tvému příkazu nedokázala ani divit. Dělám pod tvým

velením už tři měsíce, ale nikdy se mi ještě nestalo, že když jsi mě viděla unavenou,

zničenou, vyřízenou, že bys mi nějak vyšla vstříc. Naopak – vždycky jsi mi v takových chvílích

ještě ublížila. Když jsem si vzpomněla na průběh té noci, došlo mi, že poslat mě spát, to

přece vůbec není tvůj styl. A potom - stejně jako každého tady, i mě vyslýchala policie. Jenže

těsně přede mnou tam s policisty seděl ten známý bavič, ten, co moderuje ty nablblý soutěže

na Primě. Byly trochu pootevřený dveře, tak jsem slyšela, co říká. Protože je tlustej, tak

vydrží hodně pít. Možná i proto si zapamatoval, že kolem půl čtvrtý jsi ty sama roznášela

všem hostům absinth! Nedokážu si představit, Lívie, teda vlastně - Evo, že bys mě poslala

spát a sama potom roznášela pití! Leda bys měla něco za lubem. Všichni se napili absinthu a

ty sis dobře vypočítala, že tohle silné pití v kombinaci se všemi těmi tequilami, šampaňským

a nejrůznějšími koktejly většinu hostů na tři hodinky dokonale uspí. V tu chvíli mi došlo, že


11

tys tohle potřebovala. Abys neměla svědky. A potom jsi šla do kuchyně pro nůž, vrátila ses

na terasu a probodla jsi opilého Tramana, který se na nějakém křesílku tady na terase

propadal do polodřímoty. Potom jsi ho nadzvedla a přehodila přes zídku. Jen jsi neměla dost

síly, abys skoro osmdesátikilovýho chlapa odhodila daleko od skály. A tak se ti místo do vln

skutálel jen na plošinu, kde si předseda parlamentu potom, o hodinu později, chtěl užít s

vítězkou SuperStar. Jenže chudák holka zakopla o mrtvolu. Tys jí vlastně zkazila večer! "

Lívie - Eva seděla schoulená v proutěném křesle. Čokoládová pěna odpočívala v misce

nedojedená...

"Jenže pořád mi nešla do hlavy jedna věc – proč bys měla vraždit Tramana zrovna ty?“

pokračovala Kateřina. „Chyběl mi motiv. A tak jsem se vrhla na internet. Hledala jsem

všechna málo známá fakta z Tramanova života. A ejhle - v létě roku 1992 tam bylo podezření

ze spáchání zločinu. Nějaká holka, co zrovna chystala svatbu, odskákala útok jakéhosi

maniaka. A ta holka – jménem Eva Rebcová – si ne a ne dát říct: pořád opakovala, že na ni

zaútočil tehdy ještě neznámý Traman. Zvláštní... A Traman měl alibi. Dokonalé alibi. Možná

až příliš dokonalé. Koho z nás vidí ve všední den v sedm ráno šest lidí, kteří bez váhání

potvrdí, že potkali zrovna jeho? Potom jsem na webu našla fotografii z novin. Nejste si moc

podobné. Lívie a Eva Rebcová se vizáží liší, hmmm... proměna se povedla. Byla tam ale

jedna fotka, kde ležíš na ARO, máš zavázaný obličej a tvoje pravá ruka spočívá na bílém

povlečení. Na prsteníku ruky oné Evy Rebcové je hnědé mateřské znaménko, má úplně

stejnou velikost a tvar, jako máš ty. Jen se podívej!" A Kateřina vytáhla z kancelářských

desek vytištěnou stránku z internetu, na níž byla přesně ta fotografie Evy Rebcové, o níž

právě mluvila. Lívie - Eva se honem snažila skrýt kamsi do rukávu svou pravou ruku i s

prsteníkem, který měl na sobě mateřské znaménko.

"Šedesát papírů v eurech prostě nemám. Můžu si půjčit, ale... nevím, kdy je seženu. Co se

chystáš udělat?" zeptala se Eva Rebcová.

"Nenávidím tě. Zatím tě ale neprásknu. Pokud mi slíbíš, že do tří měsíců seženeš ty prachy. A

do tý doby si vyměníme role. Padej teď do kuchyně, přines mi kafe a čokoládovou pěnu.

Potom se tam vrátíš a vycídíš všechno nádobí. Za dvě hodiny začneš prostírat stoly k večeři.

Pamatuj si – jednou jedinkrát na mě ještě zvýšíš hlas a bude s tebou ámen! A nepokoušej se

mě otrávit nebo nějak jinak zbavit. Ve velice šikovně vybraném místě je tady, ve vile,

schovaný papír, kde je vysvětleno česky a anglicky všechno to, co jsem ti právě řekla. Navíc

– své nejlepší kamarádce jsem napsala mail, kde jí, co se tebe týče, úplně všechno podrobně

popisuju. A ta přítelkyně studuje na posledním járu právnický fakulty, a to opravdový

právnický fakulty, žádná Plzeň! Takže mám takový dojem, že kdybych zemřela za podivných

okolností nebo nějak příliš náhle, asi bys běhala volná po světě možná tak den, maximálně

dva... "

Eva Rebcová se tiše zvedla a rychlým a poslušným krokem odkráčela do kuchyně pro

čokoládovou pěnu a espresso s mlékem.

Kateřina se pohodlně natáhla do proutěného křesílka a řekla si, že si bude muset dojet do

Barcelony pro sluneční brýle. Zítra dopoledne se hodlá na terase opalovat...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------br />



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist