načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Faktor Merde - Stephen Clarke

Faktor Merde

Elektronická kniha: Faktor Merde
Autor:

Angličan Paul West touží žít svůj pařížský sen a opravdu se přitom snaží zbytečně nedráždit Francouze. Jenže ne zrovna úspěšně. Jeho byt je tak malý, že si musí bagety krájet ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9% 88%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 284
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Merde factor
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Plus, 2013
ISBN: 978-80-259-0163-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Od bizarností francouzského života a pikantností úžasné Paříže se Stephen Clarke opět vrací k osudům Francouzy těžce zkoušeného Paula Westa. Ten je nejen bez práce a nucen žít v malinkém bytečku svého excentrického přítele, ale zdá se, že ho pronásleduje jeho bývalá přítelkyně. A pokus o nové zaměstnání též končí fiaskem... Sedmá u nás vydaná kniha oblíbeného autora opět povolává na scénu hlavního hrdinu Paula Westa.

Popis nakladatele

Angličan Paul West touží žít svůj pařížský sen a opravdu se přitom snaží zbytečně nedráždit Francouze. Jenže ne zrovna úspěšně. Jeho byt je tak malý, že si musí bagety krájet napůl, aby se mu vešly do kuchyně, a jeho průzkum francouzské cuisine málem vyústí ve všeobecnou stávku. Navíc to vypadá, že jej pronásleduje bývalá přítelkyně. A zatímco Paulovi hrozí vystěhování, ztráta práce a bankrot, postupně mu dochází, že jeho osobní faktor merde může vyvolat pořádný poprask.

Zařazeno v kategoriích
Stephen Clarke - další tituly autora:
Už zase skáču přes Merde (2) Už zase skáču přes Merde (2)
Celkem jde o Merde (3) Celkem jde o Merde (3)
 (e-book)
Už zase skáču přes Merde! Už zase skáču přes Merde!
Merde po evropsku Merde po evropsku
Merde po evropsku (brož.) Merde po evropsku (brož.)
Faktor Merde (brož.) Faktor Merde (brož.)
 
K elektronické knize "Faktor Merde" doporučujeme také:
 (e-book)
Tak pravil hlemýžď Tak pravil hlemýžď
 (e-book)
Přítelkyně Přítelkyně
 (e-book)
Už zase skáču přes Merde! Už zase skáču přes Merde!
 (e-book)
Celkem jde o Merde Celkem jde o Merde
 (e-book)
Merde Impossible Merde Impossible
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Faktor Merde CZ.indb 1Faktor Merde CZ.indb 1 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


Faktor Merde CZ.indb 2Faktor Merde CZ.indb 2 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


Faktor MerdeFaktor Merde

Faktor Merde CZ.indb 3Faktor Merde CZ.indb 3 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


Preložil Richard Podaný

© 2012, Stephen Clarke

Translation © Richard Podaný, 2013

Cover illustration © Jakub Požár, 2013

ISBN 978-80-259-0163-2

Faktor Merde CZ.indb 4Faktor Merde CZ.indb 4 16.4.2013 15:58:4516.4.2013 15:58:45


Věnuji tento román všem, kdo mi v posledních třech letech psali

a ptali se mě: „Kdy už konečně vyjde další román o Paulu Westovi?“

Merci za optání.

Faktor Merde CZ.indb 5Faktor Merde CZ.indb 5 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


Faktor Merde CZ.indb 6Faktor Merde CZ.indb 6 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


„Angličtina zkazila myšlení mých poddaných. Nesmíme vystavit

příští pokolení nebezpečí, že bude tímto jazykem przněno.“

FRANCOUZSKÝ KRÁL LUDVÍK XV. (1715–1774)

„Die Erde hat mich wieder.“

(„A Země má mě zase.“)

J. W. GOETHE, FAUST

„Die Merde hat mich wieder.“

(„A merde má mě zase.“)

SAMUEL BECKETT, WAT T

Faktor Merde CZ.indb 7Faktor Merde CZ.indb 7 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


Faktor Merde CZ.indb 8Faktor Merde CZ.indb 8 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


9

UN

Le printemps à Paris – il me donne suffi sament d’énergie

pour conquérir le monde. Ou au moins l’Angleterre.

(Jaro v Paříži – dává mi dost síly k tomu,

abych dobyl celý svět. Nebo aspoň Anglii.)

PAUL-OVIDE-ROBIN DESCLOUS,

generál Napoleonových vojsk a údajný Josefínin milenec,

kterého u Waterloo zabila zbloudilá francouzská dělová koule

1

Vyšlo slunce a jaro se vřítilo do Paříže jako hormonální tsunami.

Všem živým tvorům ve městě, od naparujících se holubů až po ob

vykle načuřené policajty, jako by se na tvář přilípnul úsměv.

Chodníky byly dopoledne přecpané jako jindy, ale teď jako by Paří

Faktor Merde CZ.indb 9Faktor Merde CZ.indb 9 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


10

žany procházka ke stanici metra těšila, zatímco jindy skloní hlavy

a ženou se jako parní válce. Kola k pronajmutí od fi rmy Vélib’ zmi

zela ze stojanů brzy, protože i občasní cyklisté se rozhodli vyrazit

do práce trasou s malebnými výhledy. Dívky skoro přes noc usou

dily, že sezona legín a punčocháčů skončila, muži se na ulicích pro

měnili ve výry a jejich krky při pátrání po holých nohách najednou

zvládaly rotaci o 360 stupňů.

Už se ukazovali i první turisté, i když zatím chodili po špičkách, asi

jako hosté, co přijdou na mejdan moc brzy a je jim z toho trapně,

ovšem jen dokud si nevšimnou, že tácy bufetu jsou plné lahůdek.

A načasovali si to dokonale – vytahovací rolety u kaváren někam

zmizely a terasy se vystavily slunci, takže se město změnilo v jedno

velikánské divadlo pod širým nebem.

Vysoké platany kolem ulic mávaly tenkými letošními větvičkami

jako nadšené děti a chrlily sněžnou vánici pylu, který vířil ve vzdu

chu a jehož částečky byly veliké jako mušky a pichlavé jako ranní

rozhovor s pařížským číšníkem. Dokonce i z kovových mřížek ko

lem kmenů tu a tam vykukovaly chomáče zeleně. Ty absurdně opti

mistické výhonky sice brzy oklovají ptáci nebo pomočí psi, ale pro

zatím ještě zvedaly hlavy skrz závěje pylu a špačky od cigaret a taky

si užívaly pařížského jara.

Proč jsem to nedokázal i já?

Inu, bezprostředním důvodem bylo, že jsem zrovna seděl v kavárně

v nóbl šestém arrondissementu a trpěl jsem jako zvíře. Byl bych zašel

dovnitř, abych nemusel platit přirážku za obsluhu venku, ale ani to by

mi nepomohlo. Číšník přede mě zrovna postavil kávu a vedle ní polo

žil čokoládičku jako prezent podniku, velkou asi jako balené párátko,

a účtenku, která spíš vypadala na to, že po mně chce, abych nějaké

zemi eurozóny pomohl z dluhové pasti. Určitě si mě nespletl s partou

u stolu přes uličku, kde se rodinka turistů pásla na haldě croissantů?

„Excusez-moi,“ zavolal jsem na něj, ale zrovna se věnoval tortuře

nějakého jiného hosta. Zaslechl jsem, že nějaká Američanka chce

cappuccino. Proboha, ne, tohle nedělejte, pomyslel jsem si.

Faktor Merde CZ.indb 10Faktor Merde CZ.indb 10 15.4.2013 17:35:2815.4.2013 17:35:28


11

„Un cappuccino? Ce n’est pas San Francisco ici, madame,“ po

chechtával se pingl.

Ona ale odmítla ustoupit. Rozhlédla se, přejela pohledem kožené

sedačky a míhající se číšníky v dlouhých zástěrách, zaposlouchala

se do cinkání lžiček na porcelánových šálcích.

„C’est un café ici, non?“ ujistila se s otřesným americkým přízvu

kem, jestli je opravdu v kavárně.

„Ofkous,“ vrátil jí to číšník. „Vy chtít un café crème?“

„Ne, chci cappuccino.“

Bylo by zábavné sledovat jejich zápolení – to, jak se číšník snaží

podrobit si zpupného vetřelce, i to, jak ta žena naivně očekává, že

ve francouzské kavárně dostane přesně to, co očekává – jenže právě

v tom okamžiku dovnitř vklusal důvod, proč jsem tu vůbec seděl, to

tiž fi gura, která ve zdejším šik prostředí trčela jako cigaretový špa

ček v talíři ústřic. I číšník sebou škubl.

Můj americký přítel Jake jako obvykle působil dojmem, že jde na

konkurz na roli mrtvoly vyplavené na pláži: jeho šaty klidně moh

lo dva dny žužlat hejno sardinek a dlouhé blond vlasy zřejmě s lás

kou nakadeřil stoupající příliv. Jediným prvkem symetrie na jeho

somnambulně oholeném obličeji byl úsměv od ucha k uchu.

„Hej, Paul, beau tempo, ha? Merci že jsi přišloval, čéče,“ pravil svou

neopakovatelnou frangličtinou. Patří totiž mezi lidi, kteří se nové

mu jazyku učí výhradně tak, že si z mozku vyhazují kusy toho sta

rého. Za těch zhruba deset let, co už žije v Paříži, se mu podařilo

rozvařit francouzštinu i americkou angličtinu do žmolkovité ling

vistické soupe à l’oignon. Jeden nikdy neví, co z toho vyleze: vývar,

krutony, nebo něco mezi tím?

„Tak jak to šlo?“ zeptal jsem se ho, jen co si přisedl.

„Formidábilně, čéče, adorovala je.“

Přikývl jsem, ačkoli tomu bylo těžko uvěřit. „Ona“ totiž byla lite

rární agentka, „je“ zase Jakeovy básně, a „adorovat“, natož obdi

vovat, nebyla činnost, ke které by se příčetný člověk kdy uchýlil, co

se jeho básní týče. Lepší výrazy by byly buď „přežít“, anebo „muž

Faktor Merde CZ.indb 11Faktor Merde CZ.indb 11 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


12

ně snášet“. Na té směsici přiblblých rýmů a nesnesitelně popisné

pornografi e bylo cosi, z čeho jste zatoužili jít a vsunout ukazovák

do elektrického ořezávátka, abyste to přehlušili jinou a menší bo

lestí.

„Opravdu tě pozvala k sobě? Myslím jako po tom, co jsi jí poslal

ukázky?“ Ze všech sil jsem se snažil, aby mi na hlase nebyla poznat

nevěřícnost.

„Oui, čéče,“ odpověděl Jake a vyndal si z kapsy paklík tabáku a pa

pírky. Nějak se mu nedařilo sžít se se zákazem kouření ve francouz

ských kavárnách. „Řek mi o ní jeden známej. Je spisovatel. No, teda

tvrdí, že je spisovatel, ale ještě nic nedopsal do konce – je to Fran

couz –, ale prostě mi sdělal... eee... sdílnul...“

„Sdělil?“ napověděl jsem. Jakmile Jake vrhl svou francouzštinou

nasáklou mysl do příliš složitých konstrukcí ve své mateřštině, mohlo

to konverzaci zaseknout i na hodiny.

„Jo, voilà – sdělil, že ta agentice proslavovává français spisovate

le ve světě. Víš, ona prosáznula, teda prosázela jednoho scenáristu

do Hollywoodu. Znáš ten fi lm, jak ten kluk potká tu holku, ale vlast

ně je to její duch, protože ona je v komatě?“

„Znám.“ Myslel tím nejprodávanějšího autora Francie, na jehož

první román si koupil práva Spielberg ještě před tím, než to vůbec

vyšlo, a to celé právě díky téhle pařížské literární agentce. „A ty si

myslíš, že se Spielberg bude zajímat i o tvoje básně?“ zeptal jsem

se. Neviděl jsem to jako reálnou možnost... leda by se v Hollywoodu

probudil nečekaný zájem o veršované hardcore porno. Jake ale pro

praktické záležitosti neměl smysl, a tak dál brebentil a vykládal mi,

jak to bylo. Takhle nadšeného jsem ho neviděl od té doby, co náho

dou narazil na skupinu delegátek z konference za záchranu ohrože

ných jazyků světa. Vzhledem k tomu, že si jako životní cíl vytkl mít

sex se ženami všech národností, co jich na světě je, bylo to pro něj

jako narazit na hromadu nehlídaných cigaretových papírků.

„Napsnul jsem pejzý spécialement pro ni, víš, inspirovanou tím pří

během o komatě. Chceš to slyšet?“

Faktor Merde CZ.indb 12Faktor Merde CZ.indb 12 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


13

„Eee...“ Jak se zdvořile říká „Proboha, jen to ne“? Nedostal jsem

šanci na to přijít.

„Holka, i když jsi v komatě, chtěl bych mít doma tě...“

„Ovšem, Jakeu, jsem v obraze.“ Ale radši bych ten obraz rozřezal

a rám spálil.

„Nevadí, že jsi v bezvědomí, hlavně že budíš libido mý.“

„Takže ty jsi jí poslal tohle, a stejně tě pozvala k sobě?“

Místo odpovědi se Jake jen zazubil a přikývl. Cigaretu už měl v puse,

rozhlížel se, kdo mu připálí, a děsně se divil, že tu nikdo nekouří.

„Dokonce zavolala k sobě do pracovny kolegové, aby si to poslyše

li,“ pokračoval, „a všichni hned pochopnuli moje ironie. Smáli se

nonstop.“

Ký to div, pomyslel jsem si.

„Prostě je adorovala, čéče,“ vykládal. „Řeknula mi, ať, eee...“

Zadíval se do blba, jako by si chtěl vychutnat ten kouzelný okamžik,

kdy mu někdo řekl, že se mu líbí jeho básně – nebo že je přinejmen

ším dokáže snést bez pomoci sedativ – „...ať jdu pryč,“ dokončil to.

„Řekla ti, ať jdeš pryč?“ Jako by do místnosti nečekaně pronikl pa

prsek slunce příčetnosti.

„Jo, a ať se vrátnu, až je tradukuju.“

„Tradukuju?“

„Jo, jasně, do jiný langváže. Ať zase přijdu, až to tradukuju do deseti

jinejch langváží. Aby to mohla prodat do světa.“ Už jsem to chápal.

Přeložit jeho básně do deseti jazyků? To bylo jak sdělit dvoumetro

vému uchazeči o místo žokeje, ať se nevrací, dokud nebude měřit

metr pade. Čili ať se nevrací nikdy.

„Můžu požádovat svoje expřítelkyně, aby mi pomohly,“ vykládal

nadšeně Jake. „Třeba Li, ta ze Severní Koreje, nebo Jamani ze Saúd

ský tý, a taky, eh, monsieur?“

Už jsem se strachoval, že Jake hodlá navrhnout číšníkovi, aby si

střihl nějakou obtížnější překladovou pasáž, ale on se ho jen zeptal,

jestli nemá oheň.

„Non, monsieur,“ odpověděl číšník podle pravdy. Jake to ale pořád

Faktor Merde CZ.indb 13Faktor Merde CZ.indb 13 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


14

nějak ne a ne pochopit, a tak dál držel tu ožižlanou věc v puse a dou

fal, že se zázračně zjeví někdo se zapalovačem.

„Ukončila náš dohovor, jen protože musela jít na párty,“ ohlásil mi

pyšně. „Má narozeniny, jinak by dál posluchovala moje oeuvre.“

Odmlčel se a podle toho, jak sebou cigareta zacukala, bylo poznat,

že ho něco napadlo. „Merde!“ vybafl , až po nás všichni v kavárně

otočili hlavy. „Musím jí napsat pejzý k narozeninám, improvizaci.

Oui!“

Nemohl jsem si pomoct, musel jsem sebou škubnout.

„Musím,“ zopakoval a šátral ve zmuchlaném saku po propisce.

„Zajdu za ní hned!“ Nabíral na síle jako sesuv půdy, co se chystá

zasypat nic netušící vísku.

„Pošli jí e-mail,“ zaprosil jsem.

„Ne, mnohem lepší, když to performuju en direct. Vrátím se k nim

do kanceláře, mají tam interkom. Budu jí to rapovat přímo z ulice.“

„Určitě je to dobrý nápad?“

„Ale oui.“

Vstal a v očích mu hořely plamínky závažného poslání. Odcházel

a prosliněná cigareta mu v puse nadskakovala nahoru dolů v rytmu

rodící se poémy.

Chudák ženská, řekl jsem si. Až do dneška ji práce literární agentky

určitě bavila – obtěžování nakladatelů a pořád nějaké ty pracovní

obědy a koktejlové večírky. Teď uvidí odvrácenou stranu svojí bran

že. A navíc na vlastní narozeniny. Potřásl jsem hlavou, abych se

zbavil myšlenek na to utrpení, které Jake agentce vbrzku způsobí.

Ale marně. Napadlo mě, co by asi mohlo být obdobou strčení prs

tu do elektrického ořezávátka. Aha, už vím, hádka s pinglem v nóbl

francouzské kavárně.

„Monsieur?“ zavolal jsem na něj, když šel kolem. Nevěnoval mi po

zornost a loudal se k dámě, co se snažila si objednat „sanfrancis

kou“ kávu. Zastavil se u jejího stolu, otočil se a obřadně jí předložil

učebnicové cappuccino s bílou čepicí ve vysoké sklenici. Umělecké

dílo v odstínech smetanové a béžové. Musel jsem se zasmát. Držko

Faktor Merde CZ.indb 14Faktor Merde CZ.indb 14 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


15

val, ale nakonec jí přinesl přesně to, co chtěla, jen ji za trest nechal

čekat o pár minut déle.

„Ah, merci,“ zapředla nadšeně.

Nato číšník přešel ke mně a opovržlivě se na mě zadíval. Takže mě

přece jen slyšel.

„Monsieur?“ prohlásil.

Přichystal jsem si bojovný projev. „Měl jsem espresso,“ hodlal jsem

mu povědět svou nejlepší francouzštinou, „ale vy jste mi dal účet

za celé menu du jour, non?“

Jenže jsem se k tomu bůhvíproč nedokázal přimět. Snad to bylo tím,

jak té turistce naservíroval cappuccino, anebo jak si mě nejdřív ja

koby nevšiml a pak šel rovnou ke mně. Nakonec to asi není až tako

vý nafrněný hajzlík. Prostě jen všechno dělá, jak je zvyklý to dělat.

„Je voudrais payer, s’il vous plaît,“ uculil jsem se.

Nějak z toho jara měknu.

2

Moje osobní printemps se ale poněkud zatáhlo mráčky hned pár mi

nut nato, když mi zazvonil telefon.

„Půle?“

Jen jediný člověk mi říká takhle, jen jediný ustrnul někde v „půli“

mezi tím, jak mě vyslovují Francouzi (krátce, „Pol“), a správnou vý

slovností.

„Bonjour, Jean-Marie,“ odpověděl jsem. „Neměli jsme se sejít až příští

týden?“

„Měli, ale mám teď chvíli čas. Můžeš přijít? Jsem v Sixième.“

„Vida, to já taky.“

„Výtečné, tak přijeď na...“ A nadiktoval mi adresu.

„Bezva, jasně. Jsem tam za deset minut.“

Pokud to neznělo patřičně nadšeně, pak proto, že jsem se ze schůz

Faktor Merde CZ.indb 15Faktor Merde CZ.indb 15 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


16

ky s Jeanem-Mariem snažil nějak vykroutit, asi jako se člověk moc

nežene k doktorovi na očkování proti chřipce. Z obojího, jak jsem

tušil, našinec odchází s pocitem, že bylo ublíženo stejné části jeho

těla.

Jean-Marie je chlapík, který mi šéfoval v mojí první práci v Paříži,

pak mě nespravedlivě vyrazil a nato se mi vnutil jako spolumajitel

čajovny, kterou jsem založil a rozjel; využil mých dočasných fi nanč

ních potíží a urval si padesát procent fi rmy. Schůzky s ním nebývaly

příjemné nikdy. Byl jakousi francouzskou směskou Silvia Berlusco

niho a prodavače ojetin, jen v poctivosti za oběma ještě o kusanec

pokulhával. K tomu připočtěte napoleonský komplex. Jak to pěkně

formuloval jeden můj pařížský přítel, byl zkrátka z těch lidí, kterým

není rozumné půjčovat kozu. (Pařížané dávno nechali své venkov

ské kořeny vyhnít, ale jak vidno, jejich genetická paměť si nadále

vybavuje, jaké hrůzy můžete vytrpět, když zapůjčujete dobytek ne

pravým lidem.)

Malér byl v tom, že schůzce s nejnespolehlivějším mužem v Paří

ži se vyhnout nedá, pokud je někdo, řekněme já, bez práce a bydlí

v podnájmu v mansardě tak titěrné, že musí prodavačky v boulange

rie vždycky poprosit, ať mu bagety překrojí na půl, aby se mu vešly

do kuchyňky. A Jeanovi-Mariemu se musí nechat, že má styky, a sty

ky jsou přesně to, co v Paříži potřebujete, abyste se takové mansardy

zbavili a obalili se trochu hotovostí.

Povolal mě na adresu kousek za bulvárem Saint-Germain. Kance

lář má rozhodně úplně jinde než tady v Latinské čtvrti, ale rád se

tu pofl akuje, aby si dodal na intelektuálském lesku. I když na jeho

velkoobchodu s masnými výrobky nic intelektuálského není.

A ještě typičtější pro Jeana-Marieho bylo, že uvedl jen adresu, ne ná

zev kavárny nebo kancelářské budovy. K čemu to utajení?

Když jsem tam dorazil, záhada se ještě prohloubila. Šlo o levnou jí

delnu v newyorském stylu, která se jmenovala American’s Dream.

To bude jistě nějaký omyl a nemyslím tím jen ten úchylný apostrof

a písmeno S za ním, ale to celé. Jakže, Jean-Marie, francouzský ma

Faktor Merde CZ.indb 16Faktor Merde CZ.indb 16 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


17

jitel společnosti, jež má hodnotu mnoha milionů eur, který nosí ob

leky tak drahé, že máte chuť se k nim modlit jako ke zlatému teleti –

a ve falešné americké jídelně?

Vešel jsem a do nosu mě hned praštila teplá zatuchlina složená z vů

ně jídla a z konverzace. Měli tu skoro plno a klientelu tvořili hlavně

dospívající Pařížané a jejich krajané jen o něco starší, tak po dvacítce.

Zvláštní, řekl jsem si. Samí zazobanci z jedné z nejzazobanějších

čtvrtí ve městě. Proč vysedávají u těchhle umělohmotných stolků

jako ze závodní jídelny?

Bylo to jako plahočit se rozpadajícím se chudinským sídlištěm a na

jednou narazit na nabitý koktejlový bar. Totálně nepatřičné.

A v koutě jednoho boxu pro čtyři seděl Jean-Marie a v ruce třímal

veliký bílý hrnek s kafem. Zubil se na mě a podle všeho obšťastňo

val nějakým strašně vtipným bonmotem překrásnou tmavovlásku,

která seděla vedle něj. Ona se zdvořile smála a tím mu dávala dů

vod, aby jí mohl sevřít rameno. Pane na nebi, pomyslel jsem si ces

tou k jejich stolu, ta je snad mladší než jeho dcera. Nemohlo jí být

víc než pětadvacet, byla to čistokrevná Parisienne s vlasy staženými

do ohonu: výkonná, ale sexy. Rty měla namalované rudou rtěnkou

a na sobě bílou blůzu zapnutou téměř ke krku, jako kdyby se pevně

rozhodla nikomu nedat nahlédnout do údolíčka mezi ňadry; para

doxně díky tomu byla ještě přitažlivější.

„Á, Půle, ty jsi mě našel!“ Chytil mě za napřaženou ruku a div že mě

nepřitáhl k sobě přes stůl.

„No... jistě. Dal jsi mi adresu,“ připustil jsem skromně.

„Tento mladý Angličan mě zná velmi dobře,“ oznámil dívce přes

ně s tím měkkým francouzským přízvukem, z něhož se kolenní

čéšky mladičkých Angličanek mění v huspeninu. „Příliš dobře.“

Hlučně se zasmál a poplácal mě po rameni. „Tohle je Amandine,“

doplnil; a než jsem se stačil rozmyslet, jestli jí mám potřást rukou,

nebo ji políbit na tvář, natáhla štíhlou ruku s dokonalou manikúrou

a na kratičkou chvilinku mi stiskla dlaň. „Amandine je moje... jak se

říká stagiaire?“ zeptal se Jean-Marie.

Faktor Merde CZ.indb 17Faktor Merde CZ.indb 17 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


18

„Praktikantka. Ahoj Paule,“ prohlásila ona s lehce transatlantickým

přízvukem. Odhadl jsem, že ji maminka a papínek asi poslali na ně

jakou americkou obchodní školu.

„Ano, praktikantka. A nemusíš se obtěžovat s tou svojí strašlivou

francouzštinou, Půle,“ dodal mile Jean-Marie. „Amandine mluví

výtečně anglicky. I když je teprve praktikantka, už je to nová hvězda

naší fi rmy.“

No, spíš hvězdička, pomyslel jsem si. Chudák holka. Pokusil jsem se

na ni povzbudivě usmát, ale dívala se do země, jako by si pod stolem

s něčím hrála.

Jean-Marie se tvářil ještě nafoukaněji než kdy jindy, pokud to je

v lidských možnostech. I za běžných okolností míval výraz naznaču

jící, že právě přefi kl hollywoodskou herečku a pod jejím polštářem

našel vítězný loterijní tiket. Teď se zubil, jako kdyby zrovna zjistil,

jak z trusu pařížských holubů vyrábět zlato.

Ale musel jsem uznat, že vypadá dobře. Byl štíhlejší, než když jsem

ho viděl posledně, a elegantnější; počínající kouty měl hladce vyho

lené a to mu dodávalo lehce výhružný výraz. Předtím vypadal prostě

jen vyčůraně, teď už nebezpečně vyčůraně.

„Jak to jde u VianDiffusion?“ zeptal jsem se a se zlomyslným uspo

kojením jsem si všiml, že sebou cukl. Jean-Marie mi nikdy neod

pustil, že jsem ho upozornil na jistý trapný fakt, když svého času

vymyslel fi remní značku pro svou mezinárodní divizi: totiž že VD

Exporters není dobré jméno pro potravinářskou fi rmu, protože VD

je anglická zkratka pro pohlavní choroby.

„Perfektně,“ odpověděl. „Dodáváme maso i pro tenhle podnik, víš?

A když nám Amandine pomůže, ovládneme svět.“ Znovu ji poplácal

po hřbetu ruky.

Tentokrát se ovšem Amandine nesmála tolik, snad proto, že jsem

u toho byl jako divák. Předstírala, že ji to pobavilo, ale na chvilku

se mi podívala do očí a já jako bych si tam přečetl něco na způsob

„hlavně si nemysli, že mě baví, když tohle dělá“.

„Když je řeč o mase... co si objednat?“ prohlásila s exemplárně ka

Faktor Merde CZ.indb 18Faktor Merde CZ.indb 18 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


19

mennou tváří. „Jistě.“ Jean-Marie pozvedl ruku řádně zatíženou

masivními rolexkami a zamával na chlapíka u pokladny. „Kevin je

majitelem podniku,“ oznámil mi. Jak jinak, Jean-Marie přece nebu

de jednat s nějakým podržtaškou.

Kevin přišel k nám. Okamžitě jsem zjistil, že to není Kevin. Byl to

„Ke-VÍÍN“, Francouz s anglickým jménem keltského původu, ja

kých je tu fůra, od nespočtu Brendanů („Brén-DÁÁN“) až po všech

ny Dylany („Dy-LÁN“). A stejně jako všichni šikézní Pařížané mezi

osmnácti a pětatřiceti měl taky husté vlasy, neoholenou chlapeckou

tvář a na ní výraz, jako by pořád váhal, jestli teda hetero, nebo radši

ne.

„Bonjour, Monsieur Martin,“ rozplýval se a třásl Jeanu-Mariemu ru

kou s přesně tou psí vděčností, jakou je majitel restaurace povino

ván svému dodavateli masných výrobků. Představili jsme se a on se

u Amandine zdržel o ždibíček déle než u nás. Takže přece jen hetero.

„Alors, que prendrez-vous?“ zeptal se nás Kevin, co si dáme, a na

chystal si propisku a bloček. „Voulez-vous juste coffee and toast, ou

pancakes avec bacon? Ou peut-être le total breakfast?“

Vyvalil jsem oči. Když nepočítám Jakea, v životě jsem neslyšel po

dobnou splácaninu francouzštiny s angličtinou.

„Moi, je prends pancakes avec maple syrup,“ prohlásila Amandine

bez mrknutí oka. „Neměla jsem dnes ráno breakfast.“

Od setkání s Jakem jsem nic nejedl, a tak jsem se rozhodl vrhnout se

po hlavě do té kulinární frangličtiny.

„Deux slices de toast, s’il vous plaît,“ povídám, „a hodně tento...

butter. A taky scrambled eggs avec deux pieces of bacon, très well

done.“

„Oukej.“ Kevin si to prostě všechno zapsal.

Ještě šílenější bylo, že Jean-Marie na to nijak nereagoval. A při

tom se nechal zvolit do jednoho obecního zastupitelstva za krajně

pravicovou partaj, co nejspíš prosazovala povinnou školní výuku

pétanque a zákaz zmínek o Waterloo v učebnicích dějepisu a která

zuřivě bránila francouzské tradice, jako je třeba právo ustřelit hlavu

Faktor Merde CZ.indb 19Faktor Merde CZ.indb 19 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


20

jakémukoli ohroženému druhu, který vletí do francouzského vzduš

ného prostoru. Čekal bych od něj, že bude nemilosrdně vyžadovat

jídelní lístek ve francouzštině, ale kdepak, on si s klidem dal „toast

avec butter“, jen dodal, že si musí hlídat váhu, „na rozdíl od naší

krásné Amandine, která je dokonalá od přírody“. Zase ji stiskl, ten

tokrát na paži, a já jsem si zase všiml, že si pod stolem s něčím po

hrává. Ať je to pepřový sprej, zatoužil jsem.

Když Ke-VÍÍN odešel, Jean-Marie na mě začal valit dojaté vzpo

mínky na to, jak jsme se posledně bavili o jídelníčcích v angličtině

a francouzštině. Já ovšem dojat nebyl, protože mi tím jen rval štychy

z ne zcela zahojené a hluboké fi nanční rány.

„Pamatuješ se, Půle, jak ti dali tu immense ... jak se tomu říká –

amende?“

„Pokutu,“ zafuněl jsem.

„Ano, třicet tisíc euro, že? Huáá!“ Se špatně hraným soucitem se

zašklebil. „Když Půl založil čajovnu,“ začal vysvětlovat Amandine,

„měl na menu příliš mnoho angličtiny a nepřeložené. Podívej se, jak

jsou na tohle“ – a zvedl v ruce zdejší rozkládací plastový jídelníček –

„jak tady jsou na to opatrní. Všechno přeložili maličkými francouz

skými písmenky. Všechno se musí přeložit, to je přímo francouzská

nemoc. Eee... francouzská nemoc? Není to něco sprostého?“ Ha

lasně se rozesmál.

„Ano, znamená to pohlavní nemoc,“ přikývla Amandine a zmohla

se na úsměv.

„Taková ta, proti jakým se my dívky musíme chránit.“

„No ovšem, ovšem, ochrana,“ prohlásil Jean-Marie najednou váž

ným tónem. „Doufám, že taky nějakou nosíš. Máš něco přímo v ka

belce?“

A Amandine, místo aby ho pokropila pepřovým sprejem, anebo mu

zabodla vidličku do ruky, se jen usmála, jako kdyby její šéfík řekl

kdovíco vtipného.

Ach jo, co všechno jen musejí tyhle pracující Francouzky snášet, po

myslel jsem si.

Faktor Merde CZ.indb 20Faktor Merde CZ.indb 20 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


21

„Půl to svoje menu nepřeložil vůbec,“ pokračoval Jean-Marie. „Na

padli ho kvůli... kvůli čemu to bylo? Cup of tea?“

„Ovšem,“ přikývl jsem. „Úřady měly strach, že pokud tam nebu

de napsáno ‚tassede thé‘, Francouzi by si mysleli, že nabízím kafáč

s kyselinou sírovou.“

„Třicet tisíc eur? Za tohle?“ Amandine nasadila opravdu otřesený

výraz, a taky aby ne.

„Naštěstí jsem mu fi nančně vypomohl a zachránil jsem ho,“ zaržál

radostně Jean-Marie a pak se odmlčel, jako by čekal, že si vlezu pod

stůl a dám mu najevo vděk. „Půl ze začátku nebyl nadšený, ale jak to

říkají Angličané? Konec vše naprasí?“

„Teď jsi to trefi l na hlavičku,“ souhlasil jsem.

„Každopádně,“ pokračoval Jean-Marie, „protože jsem koupil po

lovinu jeho fi rmy, teď jsme na tom dost dobře a chceme expando

vat.“

Právě kvůli tomu jsme se měli sejít – chtěli jsme probrat plány na ote

vření druhé čajovny, což byl nápad, do kterého jsem sice byl zamilo

vaný, ale na který jsem jaksi neměl.

„Proto ses chtěl sejít tady?“ zeptal jsem se ho. „Abys mi ukázal, jak

se správně píše menu?“

„Ne, to vůbec ne. Nebo skoro vůbec ne. Chtěl jsem tě seznámit s Amandi

ne, protože nám pomůže s papírováním.“

„Paráda,“ řekl jsem zcela upřímně. Když na něj budeme dva, určitě

se bude s Jeanem-Mariem jednat snáz. Sdílená bolest – poloviční

bolest. I když... on je s to rozdělovat bolest v tuplovaných dávkách,

aby to vynahradil.

„Ano, taky doufám, že to bude příjemné,“ přidala se Amandine, jen

na můj vkus s příliš velkým důrazem na slově „doufám“. „Musíme

vymyslet jméno pro druhou čajovnu. Mám pár nápadů...“

Z kouta, kde seděl Jean-Marie, se ozvalo odfrknutí.

„O tom si promluvíme na příští schůzce,“ prohlásil. „Dnes chci,

abyste se zamysleli nad něčím jiným.“ Přešel do spikleneckého še

potu: „Slyšeli jste o tom americkém obchodníkovi, co zarazil olivy

Faktor Merde CZ.indb 21Faktor Merde CZ.indb 21 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


22

do salátů podávaných v aerolinkách?“ Přikývli jsme a hned se nám

vybavila profl áknutá historka o chlapíkovi, který jen touhle změnou

v jídelníčku ušetřil miliony. „Psalo se, že je to génius. Ale není to

pravda. Nedokázal, jak se to říká? Myslet kremativně?“ Neopravil

jsem ho. „Správné řešení nebylo odstranit olivy,“ pokračoval Jean

-Marie. „Správné bylo odstranit celé jídlo. Už žádné jídlo zdarma

v letadle! To byla ta geniální idea.“ Až si vzdychl, jako ho to dojalo.

„Teď chtějí po pasažérech, aby stáli, a dokonce jim berou i záchody.

Za chvíli dají pryč i pilota, ne?“

„Jasně, a pak nejspíš i křídla,“ přikývl jsem. „Co to vlastně navrhu

ješ, Jeane-Marie? Čajovnu bez židlí, bez toalet a nejspíš i bez čaje?“

„Ne, ne, ne,“ odpověděl zcela vážně. „Chci jen, abyste o tom princi

pu přemýšleli do příští schůzky.“

Než jsem se stačil zeptat, o čem to sakra herdek mluví, přinesl nám

Kevin jídlo, začal ho servírovat a k tomu znovu odříkával tu blátivou

směsku angličtiny s francouzštinou. Pustil jsem se do toho a musel

jsem uznat, že to je dobré. Ne až tak dobré a určitě ne v tak okáza

le velkých porcích jako ve skutečné jídelně ve skutečné Americe,

ale rozhodně to přišlo k chuti. Začínal jsem chápat, proč tu mají

plno.

„Voilà. Tout va bien?“ chtěl vědět Kevin.

„Très bien,“ přikývl Jean-Marie a objal kolem ramenou jednou ru

kou Amandine a druhou mě. „Tout est parfait.“

„Ale já mám dotaz,“ řekl jsem Kevinovi anglicky. „Proč jste to tu na

zvali American’s Dream? Proč ne American Dream?“

„Aha, jíztě.“ Kevin se zatvářil fi lozofi cky a posloužil mi stejnou řečí.

„My zme roz ́odli, šé to je postátně hlupší uíznamovje. American’s

Dream! Že to sen jednoho Ameríšana, nebo o Ameríšanovi, nebo

dokonsé pro Ameríšana? Kdo je sybžet toho sna a kdo je obžet? A co

je ten zén?“

Polož Francouzi pitomou otázku – dostaneš pitomou francouzskou

odpověď.

„Vy šápete?“ zeptal se mě.

Faktor Merde CZ.indb 22Faktor Merde CZ.indb 22 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


23

„Ano,“ přikývl jsem raději. „Nad slunce jasně.“ Když se Kevin od

poroučel, podíval jsem se na Amandine a stihli jsme kratičký pohled

z oka do oka ještě předtím, než nám to překazil Jean-Marie.

„Mimochodem, Půle,“ prohlásil, „ty hledáš práci, že? Ale v čajovně

pomáhat nechceš, že?“

Přikývl jsem. Maká jich tam pět, proč bych měl jednomu brát místo?

„Tak zavolej tuhle dámu.“ Okázalým obloukem vytáhl velikou bílou

vizitku a pak mi ji pohybem krupiéra přisunul po stole blíž. Stálo

na ní typicky francouzské mnohadílné jméno, tuším Marie-Domi

nique Maintenon-Dechérizy, a vedle logo francouzské vlády: triko

lóra prolnutá s profi lem Mariany, symbolu revoluce, která ale vypa

dá k nakousnutí a bez vrásečky, jako kdyby ta jejich République byla

postpubertální diblík a ne dvousetletá protivná čúza.

„Ministerstvo kultury?“ přečetl jsem. „Co bych tak pro ně mohl dě

lat?“

„Zavolej Marie-Dominique a zeptej se. Aha, ještě něco.“ Přiložil si

prst ke spánku a špatně sehrál, jako že se na něco rozpomněl. „Benoît

mi pověděl nějaké zajímavé novinky.“ Benoît je syn Jeana-Marieho.

Dělá teď šéfa čajovny. „Prý viděl Alexu, jak fotografuje podnik.“

Upustil jsem vidličku.

„Alexa je jeho bývalá přítelkyně,“ informoval úslužně Amandine.

„Opustila ho kvůli... co to bylo? Ir? Anebo japonská lesbička? Ale

ovšem, oboje, že?“

Zcela přesně byl on Iroameričan a ona z Kambodže, ale kdo by se

hádal.

„A Benoît ví určitě, že to byla ona?“ zeptal jsem se.

„Ovšem. Mluvil s ní.“

„Proč by fotila čajovnu?“

„To nevím. Tobě nevolala? Možná má moc práce s přítelem a přítel

kyní, ne? To musí ubírat hodně energie, že? Že?“ Jean-Marie nadše

ním div nechrochtal, pokukoval mnohoznačně po Amandine – a já

najednou věděl zcela jistě, že z téhle jídelny musím vypadnout, co

nejdřív to půjde.

Faktor Merde CZ.indb 23Faktor Merde CZ.indb 23 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


24

Proč jen, přemítal jsem, když jsem vyletěl ze dveří rovnou do sku

pinky hlučně fl irtujících teenagerů, proč jen si po každém setkání

s Jeanem-Mariem připadám, jako by mě protáhl jedním ze svých

strojů na zpracování masa a nadělal ze mě sekanou?

3

Stačil jsem jen přejít přes ulici a už mi začal zvonit telefon. Otráveně

jsem se na něj podíval. Neznámé číslo. Nebo mi přece jen něco při

pomíná? Vylovil jsem vizitku od Jeana-Marieho. Ano, je to ono – ta

dáma z ministerstva. Kruci pytlík, řekl jsem si, ta je ale nedočkavá.

Nebo ji Jean-Marie zrovna navedl, ať mi zavolá. Každopádně jsem

se rozhodl dělat okolky, vrazil jsem mobil zpátky do nejhlubší kapsy,

vybral si úzkou uličku bez aut a vyrazil k řece.

Měl jsem namířeno k île de la Cité, ostrovu na Seině, který má tvar

myšího hovínka a na němž se kdysi zrodilo město pařížské. Ostrů

vek ovšem urazil notný kus cesty – od doby, kdy na něm žil nepočet

ný kmen komáry oštípaných Galů – a dnes na něm je nejen gotická

katedrála, ale také bezpochyby ten nejnepraktičtěji umístěný kvě

tinový trh v Evropě. Pokud si chcete zakoupit obrovitánský olivový

stromek v květináči, kam bude lepší se vypravit než na trh uprostřed

velkoměsta, ve kterém se prakticky nedá zaparkovat?

Ale i tak jsem měl k Marché aux Fleurs velice pěkný vztah, protože

se mi líbí jeho protáhlé skleníky a miniaturní velkoměstská džungle

z pokojových rostlin.

Kdykoli musíte přes Seinu, vždycky stojí za to si zajít a přivonět

ke kvetoucím pomerančovníkům, k listům fíků nebo prostě k tomu,

co zrovna roční doba nabízí. Ten den jsem navíc dobře věděl, že si

nějaké příjemné vůně budu muset preventivně nabrat plný nos,

abych to utrpení přestál.

Šel jsem totiž na prefekturu, která je přímo naproti květinové trž

Faktor Merde CZ.indb 24Faktor Merde CZ.indb 24 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


25

nici, a chtěl jsem si vyměnit svůj britský řidičák za francouzský. Šlo

o povinnou výměnu; dostal jsem spolehlivé informace (od Jakea)

v tom smyslu, že to musím udělat, pokud se chci vyhnout nutnos

ti skládat ve Francii znovu zkoušky, jako se to stalo jemu. A že mu

to sežralo měsíce času, než se opakovaně prodral nelidským testem

z francouzského silničního zákonodárství („Když se na křižovatce

blížíte k červené, měl/a byste (a) zabrzdit, (b) šlápnout na plyn,

(c) co je to červená?“), nemluvě o třech pokusech prokličkovat v do

provodu zkušebního komisaře nějakou pařížskou dopravní zácpou.

Nakonec si našel autoškolu až na okraji města, na zbrusu novém

předměstí obklopeném širokými bulváry a kruhovými objezdy ame

rického střihu a tam složil zkoušku u komisaře, který byl „dobrý

přítel“ jeho instruktora z autoškoly. A to je ze země, kde se jezdí

vpravo. Takže pro mě bude lepší si vyměnit papíry. Jak Jake dodal,

špatné na tom je jedině to, že budu muset na prefekturu.

Už jen z téhle informace jsem dostal sto chutí se opít a vybourat se

v citroënu. Právě Préfecture byla dějištěm mé první šarvátky s fran

couzským úřednictvem; stalo se to už krátce po mém příjezdu do Pa

říže, tedy před zhruba dvěma roky, kdy jsem byl nemilosrdně vtažen

do začarovaného kruhu typu „nedáme vám povolení k pobytu, pokud

nepředložíte čerstvý účet za elektřinu“ plus „účet za elektřinu ne

dostanete, pokud nemáte povolení k pobytu“. Tehdy jsem jim mu

sel nechat okopírovat tolik papírů, že mi fi rma Xerox nabídla část

akcií.

Aspoň že tentokrát budu potřebovat jen řidičák, pas, dvě fotky (o kte

rých na stránkách prefektury psali, že musejí být „identické“, jako

kdyby jim tam chodily zástupy cvoků, co přinesou jednu fotku svoji

a jednu svého psa) a vyplněnou žádost o výměnu řidičského průkazu,

kterou si ovšem lze vyzvednout jen na prefektuře. Na webové strán

ky je nedali, dle mého odhadu proto, že tím by se všechno příliš zjed

nodušilo. Ale co, říkal jsem si, neměl by být problém si o formulář

říct a při čekání ho vyplnit. Francie je nakonec země logiky, n’est-ce

pas?

Faktor Merde CZ.indb 25Faktor Merde CZ.indb 25 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


26

Po vzpružujícím doušku nakyslé vůně listů kumquatu jsem vyrazil

přes náměstí k impozantnímu šedému paláci s dvojicí věžiček, kde

sídlí ústředí pařížské policie. Budova vypadá, jako že Napoleon tou

žil po něčem velkolepém, co bude zachycovat jeho ideál imperiál

ního řádu, ale zároveň nakázal architektovi, aby stavba také ztěles

ňovala ducha francouzské byrokracie: totiž její neproniknutelnost.

Postavil jsem se do fronty patřičně podmračených lidí před střeže

ným hlavním vchodem.

Dalších dvacet minut jsem se přískoky vpřed blížil ke dvěma členům

ochranky v modrých sakách, kteří všem prohrabovali batůžky a ka

belky. Podle toho, co jsem viděl, se dá bomba pronést do ústředí pa

řížské policie tak, že ji schováte v kabelce až na dno, protože tak hlu

boko bezpečáci nikdy nedohrábli. Další možností je být dostatečně

atraktivní ženou. Vypadalo to, že dívky pěkných tváří a bujných tva

rů jsou tu mimo podezření.

Po té symbolické protiteroristické prohlídce jsem podle šipek došel

do místnosti, kterou zřejmě tým psychologů zařídil podle požadav

ku na maximální depresivitu. Barevné ladění: hnisovitě žlutá plus

hypotermicky modrá; sedačky uspořádané do dvou půlkruhů pro

ti sobě, aby každý viděl všechny ostatní a všichni tak násobili své

zoufalství; nad tím vším nízko visící strop podobný hustému bouř

kovému mraku. Už tu čekalo přes třicet vystresovaných lidí, kteří

přeskakovali pohledy z mobilů na neon s pořadovými čísly a zpět.

Pokaždé, když se uvolnilo jedno ze dvou okének, zablikalo červené

číslo. Vzal jsem si z automatu u stěny lístek. Číslo 888. Stačilo na

točit bokem, aby mi tiket sliboval tři věčnosti čekání, což je trochu

moc dlouho i na poměry francouzských čekáren. Na neonu zablika

lo 851. Paráda, dost času, abych si nechal narůst plnovous.

Všiml jsem si, že pár lidí šlo s dotazem rovnou k okýnkům. S tímto

pařížským zvykem jsem již byl dobře obeznámen: „Cože, jít do fron

ty? Moi? To bude nějaké nedorozumění.“

Všichni takoví se ale museli zklamaně vrátit, posadit se a jen otupěle

upírat zraky na svoje číslo, jako by to byl rozsudek smrti.

Faktor Merde CZ.indb 26Faktor Merde CZ.indb 26 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


27

O pouhých dvacet partií pasiánsu na mobilu a o všehovšudy deset

esemesek typu „hádej, co zrovna dělám“ později zablikalo číslo

888. Vykročil jsem k prosklenému okénku a snažil jsem se potlačit

všechnu netrpělivost. Zkušenost mi jasně říká, že u francouzského

úředníka dostanete jednu jedinou šanci.

Pokud podlehnete zoufalství, v mžiku jste navěky venku ze dveří.

„Bonjour,“ pozdravil jsem dámu karibského vzhledu, která seděla

za sklem poťapaným otisky prstů.

„Bonjour,“ odpověděla. Zatím by to šlo. Prohlédla si a pak zmačka

la můj lístek s číslem 888 a pořád se tvářila vcelku přátelsky. Tohle

bude brnkačka.

„Je viens changer mon permis de conduire anglais,“ oznámil jsem

jí, že jsem si přišel vyměnit anglický řidičák, a u toho jsem se usmí

val, jako kdybychom měli za tři minuty sedět na Saint-Michel a dá

vat si na oslavu úspěšné transakce koktejl.

„Ce n’est pas ici, ça,“ odpověděla. To se nedělá tady. Takže na ten

náš kir royal můžu zapomenout.

„Pas ici?“

„Ne, musíte na svou prefekturu,“ vysvětlila.

„Mais ici, c’est la Préfecture,“ namítl jsem, že tohle přeci je prefek

tura, ne že ne.

„Oui, ici, c’est la Préfecture.“

Jakýmsi zázrakem jsme říkali oba totéž.

„No tak jsem tady.“

Zasténala a na mžik obrátila oči v sloup, jako by hledala pomoc

shůry.

„Ne, tohle je la Préfecture,“ řekla polopatickou francouzštinou určenou

pro natvrdlé cizince. „Vy potřebujete votre préfecture.“

„Ale já bydlím v Paříži. Tohle je moje préfecture.“

„Ne, vy spadáte pod oddělení ve vašem arrondissementu. Kde

bydlíte?“

„V osmnáctém,“ odpověděl jsem. Zrovna jsem žil v Jakeově byteč

ku, protože on ho vyklidil a nastěhoval se k jedné své přítelkyni.

Faktor Merde CZ.indb 27Faktor Merde CZ.indb 27 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


28

„Aha.“ Vyťukala něco do počítače, vytiskla mi adresu na zadní stra

nu policejního propagačního plakátku a výsledek mi podstrčila pod

okénkem. „Musíte jít sem,“ povídá.

Tou dobou, po hodině a půl ve dvou frontách a po jednom směšném

rozhovoru, ve mně už zoufalství vřelo jako islandská sopka, která

co nevidět vybuchne a znemožní všem letadlům dva týdny přistávat

v Paříži. Ale stejně jako islandská hora jsem to zatím udržel v sobě.

„Mohl bych dostat jeden ten formulář?“ požádal jsem ji.

„Oui, oui.“ Vstala, vyšla z kancelářičky a po chvilence se vrátila se

svazečkem papírů. „Voilà,“ řekla a prostrčila je pod okýnkem. „Bo

nne journée,“ popřála mi.

Journée? Fakt journée? Je to možné, že venku je ještě denní světlo?

4

Nejbližší stanice metra je Cité. Je na lince 4, kterou teprve postupně

modernizují. Když ráno jede hodně lidí do práce, jediným způso

bem, jak získat místo k sezení v jednom z těch vyklepaných starých

vagonů, je přespat a držet si ho přes noc. Jinak musíte stát a snášet

dloubance loktem do ledvin a kýchance do obličeje. Teď už ale dopo

ledne pokročilo a většina Pařížanů se zabarikádovala v kancelářích,

takže zavládl klid. Ba co víc, příjemná nálada. Když jsou cestující

pařížského metra v nejhorší formě, i měsíc chcíplá ryba proti nim

vypadá jako estrádní komik, ale dneska jako by je postihl pravý opak

sezonní afektivní poruchy, jinak známé jako „vánoční nálada“; teď

spíš jako by trpěli jakýmsi pozitivním předávkováním jarem. Všu

de samá křiklavá trička a milé výrazy. Nikdo nereptal, dokonce ani

když vypadl proud a souprava se propadla do tmy a se skřípěním se

zastavila v tunelu mezi stanicemi. Z reproduktorů se ozvalo děsupl

né zakvílení a po něm hlas, patřící patrně robotickému mimozemš

ťanovi, který nám chce oznámit, že Země byla obsazena vesmírným

Faktor Merde CZ.indb 28Faktor Merde CZ.indb 28 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


29

agresorem. Byl to ovšem řidič soupravy, který nám co nejhlasitěji

sdělil, že „kakašinafak pišiviši gavakak“.

„Díky, vy nám taky,“ ucedila nějaká dáma a všichni kolem ní se ro

zesmáli.

Po několika minutách jsme se zase hrkavě rozjeli, já se v poklidu uve

lebil na svém rohovém místě a vyplňoval jsem žádost. I když byla tak

obsáhlá, nebylo to nijak obtížné.

Žádné chytáky, jako že bych měl uvést jména posledních tří vítězů Vel

ké ceny Monaka nebo seřadit modely renaultů chronologicky. A všech -

ny potřebné fotokopie jsem měl s sebou. Start sice trochu ulitý, ale

teď už se cílová páska doufejme blíží.

Když jsem vyšel ze stanice metra, podíval jsem se na ten plakátek.

Uváděl adresu místní Police de Proximité – šlo o policisty, co chodí

hodně na obchůzky a jsou pro lidi vždycky po ruce. Poslední dobou

kolem toho byl pořádný mediální rozruch – vláda se snažila překle

nout propast mezi francouzskou policií a veřejností tím, že policis

ty dostane jaksi blíž k lidem, a to ne jen proto, aby se do nich lépe

trefovalo kamením. Tím podivnější bylo, že jsem půl hodiny před

polednem našel policejní stanici zavřenou. Přes dveře kovová mříž,

zamřížovaná okna zavřená na okenice. Jo, jasně, proximité.

Na mříži přilepená cedulka, že na této stanici se úřaduje pouze od

poledne, a u toho adresa nejbližšího komisařství, což bylo asi deset

minut pěšky odsud. Docela štreka, pomyslel jsem si, hlavně pokud

vás pronásledují lupiči nebo jste zrovna našli kufr plný kokainu.

(A než se zeptáte, ano, Jake nebydlel zrovna v jedné z těch částí Pa

říže, které s oblibou zabírají v hollywoodských fi lmech o mladých

Američanech ve značkovém oblečení, kteří se tu do sebe zamilová

vají.)

Aspoň že na komisařství měli otevřeno – i když „otevřeno“ je re

lativní pojem. V téhle čtvrti nechali raději jediný vchod (když ne

počítáme velikou bránu, která se odsouvala do strany a vpouštěla

dovnitř hlídkové vozy) s dveřmi ze silného skla, vedoucí k dalšímu

neprůstřelnému okénku.

Faktor Merde CZ.indb 29Faktor Merde CZ.indb 29 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


30

Zazvonil jsem, nasadil jsem výraz neviňátka pro bezpečnostní ka

meru nad bzučákem, ve dveřích cvaklo a otevřely se.

Vešel jsem a na protější straně skla se objevil policista; hubený a ble

dý zhruba třicátník v bílé košili. Nevypadal na to, že by jeho život

ním hobby byla co největší proximité s místní populací.

„Bonjour,“ řekl jsem do mikrofonu – a on se zatvářil překvapeně,

jako kdyby sem všichni ostatní chodili mu sprostě nadávat.

„Bonjour, monsieur.“

Pověděl jsem mu, kvůli čemu tu jsem, a dal jsem mu formuláře. Nebo

spíš jsem je napěchoval do kovového šuplíku, který mi byl přisunut

a pak zase zatažen dovnitř, patrně abych nedostal šanci ukousnout

mu prst.

„Vous êtes anglais,“ všiml si.

„Oui,“ přiznal jsem se.

„Moc lidí od vás kvůli tomuhle nechodí. Většinou to bývají lidé z vý

chodní Evropy.“

„Možná je pro nás těžší do Francie dojet autem. To víte, pod mo

řem...“

Policista se mému zeměpisnému šprýmu ušklíbl.

„Jak dlouho žijete ve Francii?“ zeptal se a listoval mými formuláři.

„Asi dva roky.“

„Takže víc než rok?“ Listování formuláři ustalo, což bylo zlověstné.

„Vy myslíte jako nepřetržitě?“ zeptal jsem se. „Nepřetržitě tady by

dlím jen asi půl roku. Před tím jsem byl v Americe. Promiňte, nepo

chopil jsem to správně. Angličan, co byste chtěl.“

Téhle moudrosti vás styky s francouzským úřednictvem naučí rych

le: když jsi v nouzi, hraj si na blbečka z ciziny. Policista znovu rozlo

žil moje papíry a zeptal se, jestli moje adresa je trvalá.

„Ano,“ odpověděl jsem, přestože bylo jasné, že Jake ze mě může

udělat každou chvíli bezdomovce, pokud, anebo spíše jakmile mu

poslední přítelkyně dá kopačky. Jeho vztahy se většinou spíš než

soužití podobaly souboji.

„Dejte mi svůj anglický řidičský průkaz,“ požádal policajt a kovové

Faktor Merde CZ.indb 30Faktor Merde CZ.indb 30 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


31

šuple znovu třísklo a dojelo ke mně. Upustil jsem průkaz do něj, kov

cvakl a div mi neusekl ruku. „Necháme si ho, dokud nebude žádost

vyřízena.“

„Cože? A jak dlouho?“ zajímalo mě.

Pokrčil rameny. „Jak kdy. Tři týdny?“

Zaskučel jsem. „A proč si ho nemůžu nechat? Máte přece fotoko

pie.“

Odpovědí mi bylo jen další pokrčení rameny.

„Až bude průkaz hotov, zavoláme vám,“ oznámil mi a dovolil si sot

va znatelné pobavené pousmání nad tím, jakou tíseň mi způsobuje

odloučení od mého milovaného anglického dokumentu. „Bonne

journée, monsieur.“

5

„Merde,“ ohlásil jsem holubům při zpáteční cestě do Jakeova bytu.

Místo aby odlétli, jen na mě mile vrkali, takže mě přepadl pocit viny

z toho, že se zpěčuji té všeobecné, hystericky nadšené jarní euforii.

Jenže já měl k nakrknutosti dobré důvody, a nemyslím jen ten, že

můj řidičák se ocitl v péči policie. Byl jsem v Paříži už několik týdnů

a musel jsem se dívat, jak všechny moje plány bere vítr, jako by to

byl jarní pyl. Mobilní cateringová fi rma, do které jsem vkládal to

lik nadějí, se už nevzpamatovala z fi aska při svatební hostině dcery

Jeana-Marieho na jihu Francie. Ale copak to byla moje chyba, že

začala s takovým zpožděním? Práce v kuchyni se prostě krapítek

opozdí, když dojde k pokusu o atentát na hvězdného hosta svatby,

pana prezidenta republiky. A nikdo mi nemůže vyčítat ani následné

otravy z jídla – to vám poví každý z branže, jak těžko se v kuchyni

udržuje hygiena, když do ní vtrhne tlupa agentů francouzské tajné

služby a dožaduje se, aby všechny ryby v pekáčích byly podrobeny

zkoumání, jestli neobsahují výbušniny.

Faktor Merde CZ.indb 31Faktor Merde CZ.indb 31 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


32

Takže jsem švorc – a proto jsem tak vděčně přijal Jakeovu nabídku,

abych se utábořil u něj v bytě. Samozřejmě že ta nabídka byla dvou

sečná zbraň.

Jake je bezva kamarád a pomohl mi dostat se z několika průšvihů,

ale že by uměl zútulňovat domácnost, to tedy ne. Bydlet u něj, to

bylo něco jako půjčit si cizí neprané spoďáry. Ne, to není fér. On totiž

není špindíra, jen si nevšímá, co je kolem něj, takže patrně vůbec ne

zaznamenal ani to, že pánev na jedné ze dvou elektrických plotýnek

jeho sporáku je plná špačků z cigaret, které plovou v zatuchlé, tem

né kapalině. Nejspíš jednu cigaretu v pánvi omylem zamáčkl a pak

podvědomě usoudil, že to je přesně to místo, kam patří všechny jeho

nedohulené, vlastnoručně balené vajgly.

Čímž se vysvětluje, proč si vyžádalo celý den tvrdé dřiny, než jsem

z bytu udělal místo, ve kterém bude člověk se všemi funkčními smysly

schopen přespat.

Na tom bytě ale zase bylo výhodné, že byl vysoko nad širokým bulvá

rem, takže mě jen málokdy vzbudil rambajz, který tu už před úsvitem

dělají popeláři a metaři. Většinou jsem si mohl přispat až do doby, kdy

první zběsilí řidiči začali cestou do práce troubit a túrovat motory.

Byl jsem v nejvyšším, šestém patře, v přebudovaném bytě pro služ

ku, čili chambre de bonne. Říkám přebudovaném, ale nestalo se tu

nic víc, než že nějaký důmyslný spekulant narval do jednoho rohu

pidisprchový pidikout, do dalšího cosi na způsob toalety a k jedné

stěně připlácl dřez; podlahové plochy po tom všem zbylo akorát to

lik, aby si hypotetická služka mohla lehnout, pokud se stočí do klu

bíčka. A na to místo majitel bytu vmáčkl starobylou skládací pohov

ku, kterou měli správně odvézt do muzea ortopedických mučicích

nástrojů. Jakmile seženu dost peněz na to, abych podmázl nějakého

pařížského realitního agenta, takže se bude obtěžovat mou žádostí

a sežene mi byt lidských rozměrů, padám odsud.

Vyšel jsem po schodech nahoru a v bytě jsem okamžitě rozevřel do

kořán jediné okno, což byla součást mých déletrvajících snah dostat

Faktor Merde CZ.indb 32Faktor Merde CZ.indb 32 15.4.2013 17:35:2915.4.2013 17:35:29


33

dovnitř několik atomů kyslíku a rozředit odér Jakeova osvěžovače

vzduchu značky Old Tobacco. Dole na ulici nějaký řidič střídavě

troubil a řval na celou čtvrť, to vše v marné naději, že ten chlápek, co

zaparkoval do druhé řady a zablokoval ho, se odněkud vrátí a nechá

ho odjet. Dvě dámy z druhého a třetího patra se hlukem nenechaly

rušit a dál pečovaly o rostlinky na balkonech.

Bydlely v bytech zde známých jako deuxième droite a quatrième droi

te, což znamená, že dveře do jejich bytů byly v příslušných patrech

po pravé straně od vás, když jste šli nahoru.

Obě měly typicky pařížské falešné balkonky – to je dosti krutý

architektonický šprým, při kterém stavitel vystrčí kousek před okno

složité litinové mřížoví, aby vytvořil dojem, že budova má balcons.

Ty dvě dámy středního věku si mřížoví ověsily nádobami s rostlin

stvem a dnes přičinlivě obdělávaly půdu v nich, jako by se dřely

na rýžových políčkách, i když jejich jedinou úrodou byly červené

pelargonie, ty všudypřítomné pařížské květiny. Harmonická jarní

scénka. Ovšem jen do chvíle, než žena ze čtvrtého patra vytasila

plastovou konvičku a začala zalévat, takže se menší monzunový li

ják snesl i na květiny dámy z druhého patra (a při té příležitosti též

na její hlavu).

Dáma ctihodného vzhledu ječivě vypálila nahoru obvinění, že ten

vodopád byl spuštěn záměrně, a když se odpovědi nedočkala, přimě

lo ji to k sérii nadávek stejně barvitých jako její pelargonie. Posled

ních pár dnů jsem si dělal seznam jejích oblíbených vulgarismů –

a i dnes mě přiměla doběhnout si pro propisku a zaznamenat nový

úlovek: pisseuse de chiottes de merde, což, pokud jsem to přes trou

bení klaksonu zachytil dobře, znamená něco jako chcavě-hovnový

hajzlík. Působivě názorné.

Sprostopalba měla obvykle ten následek, že vylákala z doupěte sta

říka, který bydlel pode mnou v pátém (cinquième gauche). Byl to sa

motář, který podle všeho nedělal vůbec nic jiného, než že



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist