načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Expertní inženýrství v systémovém pojetí - Přemysl Janíček; Jiří Marek; kolektiv

Expertní inženýrství v systémovém pojetí

Elektronická kniha: Expertní inženýrství v systémovém pojetí
Autor: Přemysl Janíček; Jiří Marek; kolektiv

Autoři využívají zcela původní systémovou metodologii, v níž dominují systémový přístup a obsahově vytříbené základní a odborné pojmy. Kniha pojednává o řešení technických ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  587
+
-
19,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 592
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Věda. Všeobecnosti. Základy vědy a kultury. Vědecká práce
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4127-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autoři využívají zcela původní systémovou metodologii, v níž dominují systémový přístup a obsahově vytříbené základní a odborné pojmy. Kniha pojednává o řešení technických problémů, o současném inženýrství a novodobých inženýrských oborech. Publikace s neobvyklým zaměřením představuje průvodce světem systémových metod a inženýrských oborů expertních analýz.

Popis nakladatele

Na trhu ojedinělá publikace s neobvyklým zaměřením představuje průvodce světem systémových metod a inženýrských oborů expertních analýz. Uznávaní autoři využívají zcela původní systémovou metodologii, v níž dominují systémový přístup a obsahově vytříbené základní a odborné pojmy. Kniha pojednává o řešení technických problémů, o současném inženýrství a novodobých inženýrských oborech. V systémovém pojetí analyzuje expertní inženýrství a na něho navazující inženýrství znalecké, bezpečnostní, rizik a jakosti. Čtenáře provází světem techniky – od řešení konstruktivních problémů až po podniky vytvářející technické artefakty. Je určena výzkumným pracovníkům, lidem z praxe i vysokoškolským studentům.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Přemysl Janíček; Jiří Marek; kolektiv - další tituly autora:
Český pravopis   obtížná slova Český pravopis obtížná slova
Systémové pojetí vybraných oborů pro techniky - soubor 1+2 Systémové pojetí vybraných oborů pro techniky
Pružnost a pevnost II. - Úlohy Pružnost a pevnost II.
Systémová metodologie Systémová metodologie
Vzpomínky na samet ´89 nejen z Brna Vzpomínky na samet ´89 nejen z Brna
Mechanika těles - Pružnost a pevnost II. Mechanika těles
 (CDmp3 audiokniha)
Můj strýc Odysseus - CDmp3 Můj strýc Odysseus - CDmp3
 (audio-kniha)
Můj strýc Odysseus Můj strýc Odysseus
Design of CMC machine tools Design of CMC machine tools
Systémové pojetí vybraných oborů pro techniky - soubor 1+2 Systémové pojetí vybraných oborů pro techniky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Expertní

inženýrství

v systémovém pojetí

V SYSTÉMOVÉM POJETÍ

Přemysl Janíček, Jiří Marek a kolektiv

Přemysl Janíček,

Jiří Marek a kolektiv

 Systémová metodologie a terminologie

 Scénář řešení příčinných problémů

 Inženýrství v současném pojetí

 Novodobé inženýrské obory

 Systémově nejen o expertním inženýrství

 Svět techniky a jeho problémy

 Psychologické aspekty řešení problémů

 Systémový přístup k podnikům

EXPERTNÍ INŽENÝRSTVÍ

Konen• i ervená ísla

mohou znamenat zisk

ŠKODA Octavia RS s benzinovým motorem 2,0 TSI o výkonu

147 kW, šestistup­ovou automatickou pºevodovkou DSG,

se sportovními kože nými sedadly, koženým tºíramenným

multifunkním volantem, aerodynamickým spoilerem

a xeno no vými pºedními sv•tlo mety s natáením.

SIMPLY CLEVER

www.skoda-auto.cz

Kombinovaná spotºeba a emise CO

2

modelu

Octavia RS: 5,7–7,7 l/100 km, 149–180 g/km

ISBN


Nakladatelství děkuje za podporu při vydání této knihy: Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně a společnosti Autonova Brno, spol. s r. o. prof. Ing. Přemysl Janíček, DrSc., FEng., prof. Dr. Ing. Jiří Marek, FEng., a kolektiv Expertní inženýrství v systémovém pojetí Kniha je monografie TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5051. publikaci Autorský kolektiv: prof. Ing. Přemysl Janíček, DrSc., FEng. (kapitoly A, 1-B až 7-B, spoluautor 1-C až 6-C) prof. Dr. Ing. Jiří Marek, FEng. (spoluautor 1-C až 4-C, 6-C) doc. Ing. Pavel Máchal, CSc. (spoluautor 6.3.3-C) prof. Ing. Jan Mareček, DrSc. (kapitola 8-B, spoluautor 9-B) doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. (spoluautorka 5-C) Ing. Eva Krčálová, Ph.D. (spoluautorka 9-B) Odborní recenzenti: prof. Ing. Vladimír Kročko, CSc., dr. h. c. doc. Dr. Ing. Radek Knoflíček Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odpovědný redaktor Petr Somogyi Sazba Milan Vokál Počet stran 592 První vydání, Praha 2013 Vytiskla tiskárna PBtisk, s.r.o., Příbram © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-4127-7 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8196-9 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8199-0 (ve formátu EPUB)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Obsah

O autorech .................................................................... 10

Úvod ......................................................................... 11

Předmluva – krátký průvodce knihou ............................................. 13

Kapitola A ....................................................... 13

Kapitola B ...................................................... 15

Kapitola C ....................................................... 17

Kapitola A: Systémová metodologie ............................................... 19

1-A Systémová metodologie .................................................... 20

1.1-A Vznik a struktura systémové metodologie ............................ 20

1.2-A Systémový přístup ................................................ 22

1.2.1-A Vstupní úvahy o vzniku systémového přístupu .............. 22

1.2.2-A Současnost systémového přístupu ......................... 23

1.2.3-A Systémové atributy ...................................... 24

1.3-A Systémové myšlení ................................................ 30

1.4-A Systémové disciplíny .............................................. 32

1.5-A Systémové algoritmy .............................................. 34

2-A Základní pojmy v systémové metodologii .................................... 35

2.1-A Pojmy související se strukturou entit ................................. 36

2.1.1-A Entita, okolí entity a hranice entity ........................ 36

2.1.2-A Struktura a strukturovanost .............................. 37

2.1.3-A Rozlišitelnost a rozlišovací úroveň ........................ 38

2.1.4-A Vazba a interakce ....................................... 38

2.1.5-A Prvek entity, oddělování a uvolňování prvku z entity ........ 40

2.1.6-A Systém a soustava ....................................... 41

2.2-A Pojmy související s procesy na entitě ................................. 42

2.2.1-A Aktivace entity ......................................... 42

2.2.2-A Ovlivňování entity ...................................... 43

2.2.3-A Proces na entitě a stav entity .............................. 43

2.2.4-A Jev, projev a chování entity, důsledek ....................... 44

2.2.5-A Situace ................................................ 46

2.3-A Pojmy související s poznáváním ..................................... 48

2.3.1-A Vlastnost a funkce entity ................................. 48

2.3.2-A Poznávací proces ........................................ 48

2.3.3-A Poznatek ............................................... 49

2.3.4-A Znalost a poznání ....................................... 52

2.3.5-A Vědomosti a dovednosti ................................. 53

2.3.6-A Data .................................................. 54

2.3.7-A Informace .............................................. 55

2.3.8-A Informačně-dovednostní soustava ......................... 56

2.3.9-A Teorie a hypotéza – souvislosti ............................ 56

2.3.10-A Inženýrství, technika .................................... 58

2.3.11-A Věda a vědeckost ........................................ 59

2.3.12-A Zákonitost, zákon, náhoda ............................... 60

2.3.13-A Komplexnost, komplexita ................................ 62

2.4-A Pojmy související s kvantifikací entit ................................ 63

2.4.1-A Veličina ................................................ 63

2.4.2-A Chyba ................................................. 64 2.5-A P ojmy související s modelováním ................................... 65

2.5.1-A Neurčitost, nejistota, vágnost ............................. 65

2.5.2-A Mezní stav entity, spolehlivost, bezpečnost, životnost ........ 67

2.5.3-A Nebezpečí, zdroj nebezpečí, riziko, mezní riziko ............. 68

2.5.4-A Deterministické a stochastické veličiny a procesy ............ 68

2.5.5-A Deterministické a stochastické modely .................... 72

2.5.6-A Deterministické a stochastické zákony ..................... 74

3-A Problémy a jejich řešení .................................................... 75

3.1-A Vstupní úvahy .................................................... 75

3.2-A „Světy“ a problémy podle Poppera .................................. 76

3.3-A Členění problémů podle různých kritérií ............................. 77

3.4-A Komplexní analýza problému ....................................... 78

3.5-A Jednotný scénář řešení problémů .................................... 81

3.5.1-A Vytváření systému podstatných veličin ..................... 82

3.5.2-A Podmnožiny systému veličin ∑(Ω) ......................... 84

3.5.3-A Ilustrativní příklady na vytváření systému podstatných

veličin ................................................. 85

3.6-A Struktura procesu řešení problému .................................. 87

3.7-A Rozpory v řešení problémů ......................................... 89

3.8-A Překážky a bariéry v řešení problémů ................................ 90

4-A Úvod do vybraných systémových disciplín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

4.1-A Logika a logické metody ........................................... 93

4.1.1-A Základní pojmy z logiky ................................. 93

4.1.2-A Zákony logiky (správného myšlení) ........................ 95

4.1.3-A Přehled typů logik ...................................... 96

4.1.4-A Soustava logických metod ................................ 99

4.2-A Systémové pojetí experimentu ..................................... 102

4.2.1-A Vytvoření komplexní zobecněné struktury experimentu .... 102

4.2.2-A Členění experimentu ................................... 104

4.2.3-A Členění struktury experimentu .......................... 105

4.2.4-A Teorie experimentu – struktura .......................... 106

4.2.5-A Okolí experimentu ..................................... 107

4.2.6-A Chování experimentu .................................. 108

4.2.7-A Přípravná etapa experimentu ............................ 109

4.3-A Teorie modelování ............................................... 112

4.3.1-A Základní atributy modelování ........................... 112

4.3.2-A Základní charakteristiky modelu ......................... 116

4.3.3-A Zobecněná struktura modelu ............................ 116

4.3.4-A Vymezení typů modelování ............................. 119

4.3.5-A Zobecněná struktura modelování ........................ 124

4.3.6-A Analýza klasického výpočtového modelování .............. 127

4.3.7-A Specifické typy výpočtového modelování .................. 130

4.3.8-A Hybridní modelování ................................... 132

4.3.9-A Přehledná struktura typů modelování ..................... 135

4.3.10-A Úloha experimentu ve výpočtovém modelování ............ 137

4.4-A Systémové pojetí základů statistiky ................................. 139

4.4.1-A Vstupní úvahy ......................................... 139

4.4.2-A Pojednání o pojmu „statistika“ ........................... 140

4.4.3-A Pojednání o popisné statistice ............................ 142

4.4.4-A Statistické soubory a výběry ............................. 143

4.4.5-A Systémové pojetí statistických veličin a metod .............. 144

4.4.6-A Systémové pojetí statistických metod ..................... 146 4.5-A Te orie mezních stavů ............................................. 149

4.5.1-A Vymezení pojmu mezní stav ............................. 149

4.5.2-A Členění mezních stavů (MS) ............................. 150

4.5.3-A Členění mezních stavů technických ....................... 154

4.5.4-A Mezní stavy související s poškozováním povrchů těles ....... 157

4.5.5-A Mezní stavy specifické .................................. 159

4.5.6-A Environmentálně-technické mezní stavy .................. 160

Literatura ke kapitole A ........................................................ 162

Kapitola B: Inženýrství a novodobé inženýrské obory .............................. 165

1-B Komplexně o inženýrství a novodobých inženýrských oborech ..................166

1.1-B Všeobecně o inženýrství ..........................................166

1.1.1-B Počátky inženýrství......................................166

1.1.2-B Novodobé pojetí inženýrství ..............................167

1.1.3-B Relace mezi inženýrstvím a vědou .........................172

1.1.4-B Některé základní skutečnosti ve vztahu k inženýrství .........174

1.2-B Inženýrství a inženýrské obory .....................................177

2-B Vymezení vybraných novodobých inženýrských oborů ........................183

2.1-B Systémové inženýrství .............................................183

2.1.1-B Vznik systémového inženýrství............................183

2.1.2-B Charakteristiky a atributy systémového inženýrství...........185

2.1.3-B Situace v systémovém inženýrství..........................186

2.2-B Znalostní inženýrství .............................................188

2.2.1-B Situace v nedávné minulosti ..............................188

2.2.2-B Situace znalostního inženýrství v současnosti................190

2.3-B Informační inženýrství ............................................191

2.3.1-B Teoretické aspekty informace .............................191

2.3.2-B Aplikační aspekty informace ..............................193

2.4-B Bioinformační inženýrství .........................................195

2.4.1-B Pojmy bioinformace, bioinformatika a biosignály ............195

2.4.2-B Vstupní úvahy o lidském organismu .......................196

2.4.3-B Informační dráhy a lidský organismus......................198

2.5-B Softwarové inženýrství ............................................200

2.5.1-B Vymezení softwarového inženýrství........................200

2.5.2-B Krizové a rizikové situace v SW-inženýrství .................200

2.5.3-B Vytváření softwarových produktů..........................203

2.6-B Skupina „inženýrství expertních analýz“ .............................205

3-B Expertní inženýrství ......................................................207

3.1-B Vymezení pojmu „expertiza“ a „expertní inženýrství“ .................207

3.2-B Obecně o expertizách .............................................208

3.3-B Strukturovanost expertiz ..........................................208

3.3.1-B Strukturovanost expertizy jako soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

3.3.2-B Struktura expertiz podle různých kritérií ...................210

3.4-B Analýzy prvků soustavy „expertiza“ ................................213

3.4.1-B Expertní entita..........................................213

3.4.2-B Zadání expertizy ........................................214

3.4.3-B Expertní úlohy (problémy)................................216

3.4.4-B Experti.................................................217

3.4.5-B Expertní týmy ..........................................223

3.4.6-B Expertní analytik........................................229

3.4.7-B Expertní činnost ........................................230

3.4.8-B E xpertní metody ........................................239

3.4.9-B Expertní hodnocení .....................................241

3.5-B Přehled expertních metod .........................................252

3.5.1-B Verbální expertní metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

3.5.2-B Verbálně-numerické expertní metody ......................258

4-B Znalectví a znalecké inženýrství ............................................272

4.1-B Znalectví jako odborná disciplína ..................................273

4.1.1-B Znalectví z různých pohledů ..............................273

4.1.2-B Dvanáctero charakteristik znalectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 4.2-B Znalectví jako strukturovaná entita .................................277

4.2.1-B Základní struktura „znalectví“ ............................277

4.2.2-B Struktura „okolí znalectví“................................278

4.2.3-B Znalecké entity a znalecké obory ..........................279

4.2.4-B Základní členění znalectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280

4.2.5-B Znalecké problémy ......................................281

4.2.6-B Znalecká činnost ........................................282

4.2.7-B Znalecký posudek .......................................285

4.2.8-B Znalec .................................................286

4.2.9-B Etika znalce.............................................291

4.3-B Znalecké inženýrství jako vědecký obor .............................295

4.3.1-B Znalecké inženýrství jako vědecký obor – konkretizace .......296

4.3.2-B Filozofie znaleckého inženýrství (ZI).......................297

4.3.3-B Znalecké inženýrství a systémovost ........................298

5-B Inženýrství rizik ..........................................................299

5.1-B Riziko v běžném životě ............................................299

5.2-B Na začátku bylo bezpečnostní inženýrství ...........................301

5.2.1-B Vstupní úvahy ..........................................301

5.2.2-B Vznik bezpečnostního inženýrství .........................303

5.3-B Vznik inženýrství rizik ............................................304

5.4-B Struktura a pojmy v inženýrství rizik ................................305

5.4.1-B Struktura inženýrství rizik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

5.4.2-B Základní pojmy ve struktuře procesu vzniku rizika...........306

5.5-B Algoritmus realizace procesu rizika .................................309

5.6-B Rozdíl mezi managementem rizik a analýzou rizika entity .............311

5.7-B Typy nebezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 5.8-B Č lenění rizik podle různých kritérií ..............................313

5.9-B Z áklady managementu rizik .......................................314

5.9.1-B Intuitivní management rizik ..............................314

5.9.2-B Normovaný management rizik ............................316

5.9.3-B Zobecněná metodika managementu rizik...................318

5.9.4-B Analýza prvků zobecněné struktury managementu rizik ......320 5.10-B Soustava „expertní analýza rizik“ ...................................321

5.11-B Expertní činnosti o riziku .........................................323

5.12-B Realizace fáze K2 „identifikace rizik“ ................................323

6-B Bezpečnostní inženýrství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

6.1-B Vymezení bezpečnostního inženýrství a několik úvah .................327

6.2-B Strukturovanost bezpečnostního inženýrství .........................329

6.3-B Metody pro identifikaci poruch a nebezpečí ..........................331

6.4-B Přístupy k zajištění spolehlivosti technických entit ....................332

7-B Inženýrství jakosti ........................................................335

7.1-B Jakost a její struktura .............................................335

7.1.1-B Vymezení a struktura jakosti..............................335

7.1.2-B Vztah subjektů k jakosti ..................................337


7

7.2-B J akost jako faktor úspěšnosti organizace .............................338

7.3-B Management jakosti a systém managementu jakosti ...................341

7.3.1-B Vymezení a základní činnosti managementu jakosti..........341

7.3.2-B Desatero principů managementu jakosti....................343

7.3.3-B Management jakosti a expertizy jakosti.....................344

7.3.4-B Analýza základních okruhů managementu jakosti............347

7.3.5-B Sedm klasických nástrojů managementu jakosti .............355

7.3.6-B Sedm novodobých nástrojů managementu jakosti............360

8-B Expertní odhadcovská činnost .............................................368

8.1-B Vymezení základních pojmů .......................................368

8.2-B Vymezení expertní odhadcovské činnosti, charakteristiky oceňování ....369

8.3-B Právní vymezení oceňování majetku ................................369

8.3.1-B Právní vymezení výkonu profese odhadce majetku...........369

8.3.2-B Požadavky odborné způsobilosti odhadce majetku ...........370

8.4-B Metodika oceňování majetku ......................................371

8.4.1-B Uplatnění Zákona o oceňování majetku při činnosti

odhadce majetku ........................................371

8.4.2-B Způsoby oceňování majetku a služeb ......................373

8.5-B Oceňování podniků ..............................................375

8.5.1-B Důvody pro ocenění .....................................375

8.5.2-B Hodnota podniku a jeho cena.............................376

8.5.3-B Oceňování podniků jako multifaktorová problematika........378

8.5.4-B Oceňování podniků jako autonomní disciplína oceňování

majetku ................................................378

8.5.5-B Metodická východiska oceňování podniků..................378

8.5.6-B Systematika procesu oceňování podniků....................379

8.5.7-B Základní metody oceňování podniku ......................381

8.5.8-B Komplexní a výsledné ocenění podniku ....................389

8.5.9-B Obecná doporučení pro oceňování podniků.................389

8.5.10-B Metodický postup pro oceňování podniků a obchodních

společností .............................................389

8.5.11-B Podklady potřebné pro ekonomické zhodnocení podniku

a jeho ocenění ..........................................391

8.6-B Forma odhadu a struktura dokumentu ocenění obecně ................393

8.6.1-B Formální struktura dokumentu ocenění podniku ............394

9-B Expertní činnost samostatného likvidátora pojistných událostí ..................395

9.1-B Osoby provádějící likvidaci pojistných událostí .......................395

9.1.1-B Likvidátor pojistných událostí – zaměstnanec pojišťovny......395

9.1.2-B Samostatný likvidátor pojistných událostí (fyzická osoba).....396 9.2-B Komplexně o samostatném likvidátorovi pojistných událostí ...........396

9.2.1-B Odborná způsobilost samostatného likvidátora pojistných

událostí ................................................396

9.2.2-B Důvěryhodnost samostatného likvidátora pojistných

událostí ................................................397

9.2.3-B Registrace samostatného likvidátora pojistných událostí ......397

9.2.4-B Právní vztahy samostatného likvidátora pojistných událostí

k druhým osobám .......................................398

9.3-B Likvidace pojistných událostí ......................................399

9.3.1-B Postup likvidace pojistných událostí........................399

9.3.2-B Formální struktura zprávy o likvidaci pojistné události .......401

9.4-B Spolupráce samostatných likvidátorů pojistných událostí a pojišťoven ...403

9.5-B Organizace a instituce působící v oblasti pojišťovnictví ................404

9.5.1-B Česká kancelář pojistitelů.................................404


8

9.5.2-B Č eská asociace pojišťoven ................................404

9.5.3-B Česká komora samostatných likvidátorů pojistných událostí...405

9.5.4-B Komora samostatných likvidátorů pojistných událostí ........405

9.5.5-B Evropská federace likvidátorů pojistných událostí............406

Literatura ke kapitole B .........................................................406

Kapitola C: Problémy ve „světě techniky“ ......................................... 411

1-C „Svět techniky“ ..........................................................412

1.1-C Naše Země je systémovým objektem ................................412

1.2-C Svět techniky jako součást „Země lidí“ ..............................415

1.3-C Svět techniky jako strukturovaný objekt .............................416

1.3.1-C Technická praxe.........................................417

1.3.2-C Další prvky „světa techniky“..............................420

2-C Problémové situace ve „světě techniky“ ......................................423

2.1-C Vstupní úvahy ...................................................424

2.2-C Zdroje kritické sebereflexe techniky .................................425

2.3-C Globální odezvy na kritickou sebereflexi vědy a techniky ..............428

2.4-C Okolí světa techniky jako prostor sebereflexí .........................429

3-C Typy problémů v technické praxi ...........................................430

3.1-C Vlastnosti a charakteristiky technických objektů ......................430

3.1.1-C Vlastnosti technických objektů ............................430

3.1.2-C Specifické charakteristiky technických objektů...............432

3.2-C Technický život technického objektu ................................433

3.3-C Problémy v technickém životě TO ..................................434

3.3.1-C Konstruktivní problém...................................434

3.3.2-C Poznávací problém ......................................436

3.3.3-C Rekonstruktivní problém.................................437

3.3.4-C Havarijní problém.......................................437

3.3.5-C Likvidační problém......................................437

3.3.6-C Problém přípustnosti odchylek ............................437

3.4-C Přístupy k řešení technických problémů .............................439

4-C Řešení konstruktivních technických problémů ................................442

4.1-C Charakteristiky současného konstruktivního problému ................443

4.2-C Dílčí problémy konstruktivního problému a jejich řešení ..............444

4.2.1-C Soustava dílčích problémů................................444

4.2.2-C Přístupy k řešení koncepčně-strukturního problému .........448

4.2.3-C Intuice jako nezastupitelná součást tvůrčího procesu .........451

4.2.4-C Dílčí problémy konstruktivního problému u návrhu

obráběcího stroje........................................453

4.3-C Fáze řešení konstruktivního problému ..............................457

4.4-C Vývojové etapy způsobu řešení konstruktivního problému .............461

4.5-C Řešení technických problémů technických objektů ....................463

4.5.1-C Sériové inženýrství ......................................464

4.5.2-C Paralelní inženýrství .....................................466

5-C Psychologické aspekty řešení technických problémů ...........................478

5.1-C Vymezení základních pojmů .......................................478

5.1.1-C Pojem osobnost .........................................478

5.1.2-C Pojem pracovní tým .....................................479

5.1.3-C Pojem komunikace ......................................482

5.1.4-C Pojem konflikt ..........................................483

5.1.5-C Emoce .................................................484

5.1.6-C Emoční inteligence ......................................485


9

5.2-C P ojednání o stresogenních situacích. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 486

5.2.1-C Problémová situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 487

5.2.2-C Stresové situace .........................................488

5.2.3-C Konfliktní situace........................................490

5.2.4-C Frustrační situace .......................................493

5.2.5-C Krizové situace..........................................494

5.2.6-C Emoční stresory.........................................496

5.2.7-C Morální normy jako stresory..............................496

5.2.8-C Časová tíseň jako stresor .................................498

5.2.9-C Deficit profesních znalostí jako stresor .....................499

5.2.10-C Strategie zvládání stresu a nadlimitní zátěže.................499

5.3-C Psychologické aspekty činností při řešení problému ...................501

5.3.1-C Informační činnosti......................................501

5.3.2-C Tvůrčí činnosti..........................................502

5.3.3-C Hodnoticí činnosti ......................................505

5.3.4-C Rozhodovací činnosti ....................................506

5.3.5-C Výkonné činnosti........................................508

5.4-C Psychologické aspekty odpovědnosti nejen za výsledky řešení

problémů .......................................................510

5.4.1-C Odpovědnost v řešení problémů technických objektů.........510

5.4.2-C Právní odpovědnost tvůrčích pracovníků za své činnosti......511

5.4.3-C Odpovědnost za výsledek dobrovolně konaných poznávacích

procesů ................................................511

5.4.4-C Odpovědnost za výsledek smluvně sjednaných poznávacích

procesů ................................................512

5.4.5-C Odpovědnost za tvorbu technického díla v závěrech

Bergamského kongresu...................................514

6-C Podnik a podnikové procesy ze systémového pohledu .........................516

6.1-C Procesy v životě technického objektu ................................516

6.2-C Podnik v systémovém pojetí .......................................517

6.3-C Podnikové procesy v systémovém pojetí .............................542

6.3.1-C Podnikový proces v systémových atributech.................543

6.3.2-C Modelování podnikových procesů .........................549

6.3.3-C Přístupy k podnikovým procesům .........................556

6.4-C Nakonec dva doslovy .............................................575

Literatura ke kapitole C ........................................................576

Závěr: ilustrace expertízy o jedné společenské struktuře ............................580

Z1 Preprocessing expertní činnosti (stať 3.4.7-B; bod B) .......................580

Z2. Processing expertní činnosti (stať 3.4.7-B; bod C) ..........................585

Z3. Postprocessing expertní činnosti ........................................587

Z4. Závěr expertízy .......................................................590

Shrnutí ......................................................................592

Summary ....................................................................592


O autorech10

O autorech

Prof. Ing. Přemysl Janíček, DrSc., FEng.

Je absolventem fakulty Strojného inženierstva Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Deset

let pracoval v turbinářském průmyslu jako vedoucí pevnostních a termodynamických výpočtů

speciálních turbin. V roce 1970 nastoupil na nynější Ústav mechaniky, mechatroniky a biomecha

niky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, jehož byl šest let i ředitelem. Zde pracuje dodnes.

V roce 1990 obhájil titul DrSc., o rok později byl jmenován profesorem pro obor Mechanika.

Přednáší širokou škálu předmětů, od mechaniky těles přes biomechaniku, mezní stavy, statistiku,

teorii systémů, teorii experimentu, teorii modelování, filozofii vědy a inženýrství až po psychologii

osobnosti. Publikoval přes 150 odborných článků, napsal desítky skript a několik odborných a fo

tografických knih. Je členem inženýrské Akademie České republiky s právem používat titul FEng.

Prof. Dr. Ing. Jiří Marek, FEng.

Pracuje na pozici technického ředitele společnosti Toshulin. Přednáší na Vysokém učení technic

kém v Brně obor Konstrukce CNC obráběcích strojů a na Mendelově univerzitě v Brně v Institutu

celoživotního vzdělávání, oddělení Expertního inženýrství. V roce 1995 byl jmenován soudním

znalcem pro obor strojírenství a ekonomika.  Je členem řady odborných organizací. Je členem

inženýrské Akademie České Republiky s právem používat titul FEng.

Doc. Ing. Pavel Máchal, CSc.

Působí jako vedoucí oddělení Expertního inženýrství Institutu celoživotního vzdělávání Mende

lovy univerzity v Brně. Jako pedagog se specializuje na oblast projektového a procesního řízení.

V současné době jako prorektor pro koncepci, rozvoj a IT Mendelovy univerzity v Brně řídí soubor

projektů, které jsou realizovány za účelem dosažení strategických cílů univerzity. Je předsedou

Certifikační rady Společnosti pro projektové řízení a držitelem certifikátu Senior Project Manager

IPMA Level B.

Prof. Ing. Jan Mareček, DrSc.

Působí na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně jako vedoucí Ústavu zemědělské,

potravinářské a environmentální techniky. Je předsedou České komory samostatných likvidátorů

pojistných událostí a soudním znalcem v oborech strojírenství a ekonomika. Rovněž je členem

vědeckých rad jak českých, tak i zahraničních univerzit.

Doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc.

Působí jako ředitelka Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Profesně

je orientována do oblasti pedagogické psychologie. Rovněž aktivně působí v oblasti vzdělávaní

behaviorálních kompetencí projektových manažerů. Je držitelem certifikátu Project Manager

IPMA Level C.

Ing. Eva Krčálová, Ph.D.

Působí jako odborná asistentka na Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Věnuje se problematice environmentálních

právních předpisů a jiných nástrojů ochrany životního prostředí a dále oblasti materiálových

a energetických transformací biologických materiálů. Významná je její spolupráce s podnikatel

skými subjekty, s orgány státní správy a samosprávy i s dalšími institucemi v ČR a v zahraničí.


Úvod 11

Úvod Čtenářům se dostává do rukou publikace, která z hlediska tematiky doposud nemá obdoby. Pojednává o expertním inženýrství v systémovém pojetí, což je z hlediska způsobu pojetí v odborné literatuře přelomová situace. Skutečný obsah knihy je však daleko bohatší. Za „systémovým pojetím“ je totiž skryta celá systémová metodologie a expertní inženýrství je jen jedním z množiny těch inženýrských oborů, které se zabývají realizací analýz a expertíz u nejrůznějších entit. Pod systémovým pojetím se v této publikací rozumí takový přístup k určité entitě (tou je zde expertní inženýrství), při němž systémově myslící člověk používá systémový přístup, systémové disciplíny a systémové algoritmy, jejichž průnikem je systémová metodologie. Nutnou podmínkou osvojení systémového přístupu je systémové myšlení a nutnou podmínkou jeho realizace je respektování jeho dvaceti systémových atributů. Ty jsou uvedeny a komentovány v publikaci. Jelikož aplikace systémové metodologie vyžaduje pojmovou čistotu, navazuje na text o metodologii pojednání o základních pojmech, používaných v publikaci. Tím se snižuje vágnost jejího textu. Z hlediska „inženýrství“ se publikace nezaměřuje jen na expertní inženýrství a jiné inženýrské obory. Primárně je zde pojednáno o současném progresivním pohledu na inženýrství. Ten spočívá v tom, že inženýrství je přičleněno k pojmům věda a umění, čímž se vytváří triáda základních oblastí lidských činností. Samotné inženýrství je chápáno jako funkce vědy, techniky a praxe. Jsou zde analyzovány přímé kladné zpětné vazby mezi vědou a inženýrstvím, které mají charakter tacitních a procesních znalostí. Stejný typ vazeb existuje mezi inženýrstvím a praxí, jen obsah vazeb je odlišný, jsou to know-how a zkušenosti. V knize se zdůrazňuje, že slovo inženýrství nemá množné číslo. Existuje jen jedno inženýrství (tak jako je jen jedna věda), které může mít podobu různých inženýrských oborů. Těch v současnosti existuje velké množství. Publikace přispívá do filozofie inženýrství tím, že existující inženýrské obory nejprve člení na klasické a novodobé, ty kategorizuje do šesti skupin (viz následující předmluva), v nichž vymezuje konkrétní obory. Úvahy o inženýrství jsou zakončeny jeho současným paradigmatem:

Inženýrství je základní tvůrčí oblast člověka postavená na úroveň vědy a umění. Samo je umě

ním toho, jak s využitím poznatků vědy a v součinnosti s praxí vytvářet pro lidstvo prospěšné

inženýrské artefakty. Je otevřenou soustavou inženýrských oborů zaměřených na jednotlivé

konkrétní oblasti lidských činností. Pro předkládanou publikaci jsou charakteristické následující dvě tendence: implicitní (nevyslovené) hledání souvislostí, podobností a analogií mezi entitami, strukturami soustav, vlastnostmi, procesy, jevy apod. a explicitní (realizované) induktivní zobecňování až unifikace. Za zobecnění lze v této publikaci považovat tyto příspěvky do filozofie metodologie: ■ vytvoření zobecněné struktury experimentu, ■ vytvoření zobecněné struktury modelování, ■ vytvoření jednotného scénáře řešení příčinných problémů, ■ vytvoření zobecněné struktury expertíz v „inženýrstvích expertních analýz“. Inženýrské obory, které sjednocuje to, že výsledkem jejich činností jsou analýzy a expertízy týkající se různých problematik v různých oblastech lidských aktivit, byly sdruženy do skupiny „inženýrství expertních analýz“. Do této skupiny byly zařazeny: expertní inženýrství jako východisko pro ostatní obory, dále znalecké inženýrství, bezpečnostní inženýrství, inženýrství rizik a inženýrství jakosti. Kniha o nich pojednává, navíc v jednotném systémovém pojetí, jehož konkretizací bylo vytvoření již zmíněné jednotné struktury zpracování expertíz pro všechny uvedené inženýrské obory. To lze považovat za určitou unifikaci v konkrétní skupině inženýrských oborů. O ostatních důležitých inženýrských oborech (systémové, znalostní, softwarové, informační, bioinformační inženýrství atd.) je zde pojednáno jen v rozsahu potřebném pro publikaci.

Úvod12

V knize je respektována i současná orientace na řešení problémů. Proto je pojem „problém“

dominantním termínem publikace a je probírán v mnoha různých souvislostech. Je zde použita

odpozorovaná skutečnost, že problém je důsledek existence problémové situace. Je to nestandardní

situace (stavové veličiny takové situaci se nenacházejí v „normě“), kterou je nutné ze subjektivních

nebo objektivních důvodů nahradit situací standardní. Problémové situace a z nich formulované

problémy jsou v publikaci analyzovány a členěny z různých hledisek. Jsou uvedeny jejich zdroje

a metody řešení, mezi nimiž dominuje modelování. Z obecného pohledu úroveň řešení problé

mů determinuje úroveň techniky, ekonomiky, obecně společnosti. Je proto žádoucí, aby „umění“

řešit problémy bylo součástí celého pedagogického procesu, o čemž pojednává závěr publikace.

Hlavním přínosem systémového pojetí ve vztahu k  expertnímu inženýrství (platí to obecně

pro všechny inženýrské obory ve skupině „inženýrství expertních analýz“) je, že expertízy jsou

považovány za soustavy, tedy jsou složeny z prvků expertízy a z vazeb mezi nimi. K podstatným

prvkům expertízy patří: zadání expertízy, expertní úlohy (problémy), experti (expertní týmy),

expertní analytik, expertní činnost, metody a hodnocení. Všechny tyto prvky jsou v publikaci

detailně vymezeny. Vazby mezi nimi jsou pak zřejmé z grafického modelu expertízy.

Kniha umožňuje nahlédnout i do světa techniky – tím, že ho analyzuje jako součást Země lidí. Po

prvé je „technika“ explicitně analyzována jako soustava, u níž jsou vymezeny její prvky (technická

praxe, věda, školství, politika, sociologie, etika...). Za přínos pro filozofii techniky lze považovat

rozsáhlou analýzu problémů vyskytujících se v technickém životě technických objektů, se zamě

řením na konstruktivní problém (vývoj a návrh technického objektu) a jeho dílčí problémy (např.

koncepčně-strukturní, procesně-funkční, jakostně-bezpečnostní atd.). Přínosem je i zařazení

problematiky psychologických aspektů, bariér a stresorů při realizaci informačních, tvůrčích,

hodnoticích, rozhodovacích a výkonných činností, které jsou aktuální při řešení technických

problémů.

Myšlenka napsat tuto publikaci vznikla při vytváření studijního programu pro obor Technické

znalectví a expertní inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně. Průzkum v oblasti odborných

publikací ukázal, že neexistuje „na úrovni“ a v „poctivém“ systémovém pojetí napsaná kniha

o expertním inženýrství a jemu podobných inženýrstvích. Kniha však nemusí být studijním

podkladem jen pro posluchače této univerzity. Jelikož je napsána v nadoborovém duchu, v tom

nejobecnějším pojetí (podle kapitol: systémová metodologie, problematika inženýrství a svět

techniky), má i nadoborovou použitelnost. Může být studijním materiálem nejen pro posluchače

jakékoli technické univerzity, ale i pro inženýrsko-technické pracovníky z libovolného oboru.

Kniha vznikla díky finanční podpoře dvou organizací: firmy MJM LITOVEL a. s., která je vý

znamným hráčem na trhu v oblasti zpracování rostlinných produktů, výrobě krmiv a krmných

směsí a mlynářské výroby, a Autonova Brno, Brno, Masná ul., spol. s r. o., která provádí prodej

nových a ojetých aut Škoda, servis a prodej originálních dílů a příslušenství automobilů značek

Škoda, VW, Seat a prodej motocyklů KTM a je významným podporovatelem odborné a vědecké

publikační činnosti.

Předmluva – krátký průvodce knihou 13

Předmluva – krátký průvodce knihou

Předmluva dává čtenáři první přehled o tom, co ho v knize čeká a v komprimované podobě ho

seznamuje s jejími hlavními myšlenkami. Má formu krátkého průvodce knihou. V existující inflaci

vydávaných knih je mnoho takových, které různými způsoby kompilují to, co již existuje v jiných

publikacích a jsou vylepšeny „rozumy“ z webových stránek. Autoři publikace nezvolili „kompilační

chodníček“, ale chtěli, aby kniha obsahovala v oblasti zvolené tematiky nové a původní myšlenky.

Kapitola A

Kapitola je věnována systémové metodologii, která prolíná celým výkladem a na níž je celá publi

kace založena. Je zde chápána jako průnik těchto svých čtyř částí: systémového přístupu, myšlení,

disciplín a algoritmů. Systémový přístup je vymezen dvaceti systémovými atributy, které by měly

být „nosnou konstrukcí“ jakéhokoli našeho jednání a činností a které by neměly být opomenuty.

Systémové myšlení je zde chápáno zcela netradičně jako průnik myšlení v duchu systémových

atributů a progresivních typů myšlení, tedy produktivního, analyticko-syntetického, divergent

ního, tvůrčího, reaktivního, environmentálního a komplexního. Za systémové disciplíny jsou

považovány disciplíny nadoborové, z nichž jsou zde pro oblast techniky stručně charakterizovány

tyto: logika, experiment, modelování, statistika a mezní stavy. Nezbylo již místo pro na logistiku

a různé typy chaosů, jejichž problematika se stává nejen v  oblasti techniky zásadní. Vytvoření

systémové metodologie s uvedenou strukturou je zcela původním počinem, který výrazně přispívá

ke zvýšení úrovně řešení problémů.

Existence předpokladů (premis) při vytváření matematických teorií je považována za samozřej

most. Zcela analogicky tomu musí být i při psaní odborných a vědeckých textů v tom smyslu, že

premisemi zde jsou správně vymezené pojmy. Není-li tomu tak, je velká pravděpodobnost, že

texty budou nesrozumitelné až chaotické. Proto jsou v první kapitole vymezeny základní pojmy

související s náplní publikace, např. struktura, vazba, interakce, systém, soustava, situace, informa

ce, data, poznatek, znalost, poznání, věda, vědeckost, inženýrství, zákonitost, náhoda, neurčitost,

nejistota, vágnost, determinističnost, stochastičnost veličin a procesů atd. Mnohé z těchto pojmů

jsou vymezeny jinak, než je tradicí.

Za původní lze považovat výklad pojmu „ p r o b l é m“ a zobecněný přístup k jeho řešení. S problé

mem je principiálně spojena tzv. problémová situace. Je to nestandardní situace (stavy, které ji

popisují, nejsou v tolerancích „normálnosti“), která ze subjektivních nebo objektivních důvodů

vyžaduje řešení. Na základě toho, co je v problémové situaci podstatné k  jejímu vyřešení, se

formuluje úkol. Jeho řešení řeší i problémovou situaci. Postačují-li k tomu známé, rutinně pro

váděné činnosti, je úkol úlohou. Může to být domácí úloha ze psaní, nebo práce na soustruhu,

u nichž víme, jak to dělat. V opačném případě je úkol problémem a jeho řešitel musí realizovat

různé činnosti, zejména informační, tvůrčí, hodnoticí, rozhodovací a výkonné. Toto netradiční

pojetí problému se ukazuje jako velmi vhodné pro rozvíjení různých souvislostí s problémy. Ty

jsou v publikaci členěny podle různých kritérií a jsou formulována doporučení, podle nichž se

realizuje komplexní analýza problému jako předetapa jeho řešení.

Za originální novost lze považovat vytvoření „jednotného scénáře řešení příčinných problémů“

na entitách typu objekt či subjekt. Jeho součástí je další „novinka“ v podobě vytváření systému

podstatných veličin souvisejícího oborově s problémem. Tento systém je tvořen podmnožinami

těch veličin, které jsou pro řešení jakéhokoli příčinného problému společné a podstatné a jsou

uspořádány v posloupnosti „od příčin k  následkům“. Jsou to veličiny popisující tyto příčiny:

okolí objektu, jeho geometrii a topologii, vazby a interakce objektu na okolí, aktivaci a ovlivňování

objektu z okolí, oborové vlastnosti objektu a tyto důsledky příčin: procesy na objektu, jeho stavy

a projevy a nakonec důsledky projevů objektu ve  svém okolí. Jednotný scénář je nadoborový

a prakticky neexistuje jediný příčinný problém, na který by nebyl aplikovatelný. Předmluva – krátký průvodce knihou14 Součástí systémové metodologie jsou systémové disciplíny, které mají v oblasti poznávání (dokonce se dá říct, že ve vědě) nadoborový význam. Autor do těchto disciplín řadí: teorii systémů, logiku, experiment, modelování, statistiku, logistiku, mezní stavy, teorii chaosu a samoorganizaci soustav a systémové inženýrství. Tyto disciplíny by měly být základem vzdělávacího procesu na všech typech technických škol. Samozřejmě na každé úrovni vzdělávací soustavy a pro každé oborové zaměření v určité modifikaci. Měly by být základem, na němž se bude vytvářet oborovost jedince. Je to zatím nerealizovatelná fikce, ne ze strany žáků a posluchačů, ale ze strany pedagogů, protože to chce změnu myšlení na skutečně systémové myšlení a ze strany řídicích složek našeho školství. A v této sféře nemá cenu si dělat iluze. Zřejmě by to chtělo problematiku systémových disciplín a jejich aplikaci ve vzdělávacím procesu (včetně problematiky problémově orientované výuky) analyzovat v samostatné publikaci. Jedním z hlavních rysů systémových disciplín by mělo být zobecňování všeho, co je zobecnitelné, s využitím induktivního přístupu. V tomto duchu byly u experimentu a modelování vytvořeny jejich zobecněné struktury, což lze považovat za prvotní metodologický počin. Trend zobecňování by se neměl týkat jen systémových disciplín, ale obecně všeho. V  publikaci je např. vytvořena zobecněná struktura expertíz pro tzv. „inženýrství expertních analýz“. V  současnosti je nejdůležitějším přístupem k  řešení problémů modelování. Téměř každý, kdo dnes řeší problém, modeluje, aniž má do základů domyšleno, co vlastně dělá. Doposud nejucelenější podobu modelování vytvořili Ondráček a Janíček v  roce 1990 v publikaci Výpočtové modely v technické praxi. To, co je zde uvedeno, je dalším rozvinutím myšlenek uvedených ve zmíněné publikaci. Pojem model je chápán jako prostředek k řešení problémů. Zavádí se tzv. pomocný objekt (označuje se jako modelový objekt O

M

). Modelovým objektem může být cokoli,

co umožňuje věrohodné a efektivní řešení problémů. S uvážením uvedeného lze konstatovat, že modelování je nepřímým řešením problému na určitém objektu W prostřednictvím modelového objektu O

M

(na rozdíl od přímého řešení problému – problém se řeší přímo na W). Je zajímavé, že

tato filozofie modelování, která je tak průhledná, je pro mnohé až nepochopitelná. Různí jedinci stále vymýšlejí různá samospasitelná „perpetum mobile modelování“, ale nic lepšího než uvedená koncepce zatím nebylo vytvořeno. Navíc tato koncepce umožňuje vytvoření „zobecněné struktury modelování“, do níž lze „vtěsnat“ všechny existující typy modelování. Podle typu modelového objektu existují tyto typy modelování (jsou to činnosti s modelem): ■ Mentální modelování – modelovým objektem je ta část mozku jedince, v níž se realizují nevě

domé činnosti ve vztahu k realizaci jeho činností, např. k tomu, jak se bude řešit určitý problém.

Je to tedy vytváření představ o modelování. Souvisí s kognitivní a systémovou úrovní jedince. ■ Materiální modelování – modelovým objektem je materiální objekt. Člení se na: a) klasické

experimentální modelování (na aktivovaném materiálním objektu se realizují experimenty

s cílem získat informace pro řešení určitého problému), b) experimentální simulační modelo

vání (specifický případ experimentálního modelování, jehož cílem je určit potenciálně možná

chování objektu pro zvolenou strategii vstupních údajů). ■ Abstraktní modelování – objektem O

M

je abstraktní objekt (jakákoli soustava informací).

Členění: a) Datové modelování (O

M

je množina dat, která se získávají průzkumy, referendem,

měřením v rámci experimentu, počítačovým experimentem apod.). Modelování se realizuje

s využitím matematické statistiky. b) Teoretické modelování (O

M

je teorie verbální, matema

tická, počítačová, nebo grafická). c) Výpočtové modelování (O

M

je matematická teorie, která

se realizuje jako výpočet. Teorie musí být sama matematicky řešitelná, algoritmizovatelná, na

něčem řešitelná a musí být k dispozici věrohodné vstupní údaje do modelování). d) Znalostní

modelování (O

M

je množina oborově orientovaných znalostí, s jejichž využitím lze řešit určitý

oborový problém – v tomto modelování se využívají expertní a znalostní systémy). e) Formální

modelování (O

M

je formální struktura, která využívá různé matematické, geometrické a logické

prostředky; lze sem řadit metody umělé inteligence, např. genové algoritmy či neuronové sítě).

Předmluva – krátký průvodce knihou 15

■ Hybridní modelování – existují dva různé modelové objekty. Člení se takto: a) Podobnostní

modelování – je to hybridní materiálně-abstraktní modelování (typ znalostně-experimen

tálně-výpočtové). Znalosti se využívají k určení systému podstatných veličin na primárním

objektu W (je to obvykle zmenšenina reálného objektu, např. zmenšená turbina, a označuje

se jako podobnostní objekt PO). Experimentálně se na podobnostním objektu PO získávají

informace pro řešení problému na reálném objektu. Výpočtově se realizuje zobrazení (viz

dále) v  podobě rovnosti podobnostních čísel na primárním objektu W a na podobnostním

objektu PO. b) Analogové modelování – využívá analogii fyzikálních procesů (dějů, jevů).

Analogové fyzikální procesy jsou popsány stejnou matematickou operátorovou rovnicí (je to

např. soustava parciálních diferenciálních rovnic) a stejnými okrajovými podmínkami. Když

se vyřeší problém u jednoho fyzikálního procesu, lze výsledek řešení přenést na jiný fyzikální

proces. Důležité: proces řešení problému modelováním v duchu této publikace se od „historicky

vžitého modelování“ odlišuje v tom, že se rozlišují pojmy:

• Modelový objekt – pomocný prostředek k řešení problému v podobě dat, znalostí, expe

rimentálního objektu, určité teorie, např. matematické, který určuje typ modelování.

• Model – výkonný prostředek k  řešení problému, který je tvořen množinou dílčích pro

středků (S(W), O

M

, Z, mSW, mHW).

Kapitola B Celá tato kapitola je věnována inženýrství z netradičního (současného) pohledu. V současnosti je nutno rozlišovat inženýrství jako filozofickou kategorii (v tomto významu existuje pouze jedno inženýrství) a inženýrské obory (označují se též jako inženýrství a je jich velké množství, např. inženýrství strojní, chemické, materiálové, jaderné, procesní, genetické, systémové, softwarové, městské atd.). Jazykovědci se shodli na tom, že pojem „inženýrství“ je spojován jak s technikou, konkrétně se stroji označovanými v Anglii jako „engines“ (spalovací motor na svítiplyn a parní stroj, 1860–1887), tak i s latinským slovem „ingenium“ ve významech: tvůrčí duch, schopnost, důvtip, vynalézavost. To však není tak podstatné. Důležité je, že inženýrství je oborem lidských činností spojených s vytvářením entit (inženýrských artefaktů), které vznikly tvořivou cílevědomou snahou svých tvůrců (inženýrů) o účelné využití dostupných prostředků vědy, techniky, organizace a řízení a jejich vědomým snažením hledat optimální cestu pro dosažení formulovaného cíle a dosáhnout ho. Uvedené skutečnosti jsou však charakteristické i pro vědu. V ní vědci vytvářejí vědecké artefakty v podobě získání nových poznatků o přírodě, vesmíru a člověku, ale i o druhé přírodě, kterou svými artefakty vytvořili inženýři. Tvořivost a cílevědomost je charakteristická i pro umělce při tvorbě uměleckých artefaktů. Takže je zcela přirozené, že vznikla triáda základních lidských činností tvořená vědou, inženýrství a uměním. Samotné inženýrství je pak chápáno jako funkce vědy, techniky a praxe. Ve stati o inženýrství jsou analyzovány přímé kladné zpětné vazby mezi vědou a inženýrstvím (tacitní a procesní znalosti) a mezi inženýrstvím a praxí (know-how a zkušenosti). V současnosti dostává nový význam i pojem „technika“ (je to vlastně návrat k původnímu významu). Nyní se „technika“ zase chápe jako složka „lidské kultury“, která zaručuje schopnost nebo dovednost „něco vytvářet“ v jakémkoli oboru lidského konání. Je to množina lidských činností, pracovních způsobů a výrobních prostředků, založených na aplikaci přírodních věd a využití různých nástrojů, přístrojů a procesů pro výrobu artefaktu. S technikou je spojeno vytváření procesních znalostí (know-how; vědět jak). V současném pojetí se tedy „technika“ neztotožňuje se strojírenstvím. Hlavní autor publikace přispívá do filozofie inženýrství tím, že u existujících inženýrských oborů provedl jejich roztřídění do těchto skupin: ■ Pokročilé klasické inženýrské obory – rozvíjejí klasická inženýrství díky existenci počítačů

a pokročilých experimentálních a numerických počítačově orientovaných metod, např. inže

nýrství letecké, energetické, fluidní, jaderné, kosmické, dřevařské, textilní atd.

+


Předmluva – krátký průvodce knihou16 ■ N adoborové inženýrské obory – v současnosti jsou součástí lidských činností nadoborového

charakteru, např. inženýrství systémové, znalostní, informační, softwarové, webové atd. ■ Teoreticko-aplikační inženýrské obory – jejich náplní je aplikační využití teoretických věd

ních disciplín (matematika, fyzika, chemie, biologie atd.). Patří sem např. inženýrství fyzikální,

matematické, přírodovědecké, biologické, genetické (genové, buněčné, tkáňové atd.). ■ Inženýrské obory expertních analýz – tato inženýrství se zabývají analýzami a expertízami

v různých technických, společenských a ekonomických oborech. Patří sem např. expertní

inženýrství, znalecké inženýrství, inženýrství rizik, bezpečnostní inženýrství, spolehlivostní

inženýrství, inženýrství jakosti, realitní inženýrství apod. ■ Bio-inženýrské obory – patří sem velké množství oborů, které jsou průnikem biologických

a technických věd, a to ve směru od přírody k technice (bionika, kybernetika), od techniky

k přírodě (biomechanika, biokybernetika apod.) a směrem k podstatě inženýrství, kterou je

tvořivost (zmíněné genetické, enzymové a jiná inženýrství). ■ Módně-aplikační inženýrské obory – vznikly často díky módnosti nebo proto, že jsou spole

čensky a finančně lépe hodnoceny, než kdyby existovaly pouze jako obory bez nálepky „inže

nýrství“. Patří sem např.: inženýrství restaurační, kulinářské, městské, volební apod. Novým a nosným prvkem této publikace je vytvoření zmíněné množiny inženýrství s názvem „inženýrské obory expertních analýz“. Do této množiny patří ta inženýrství, v jejichž rámci se vypracovávají expertní analýzy pro nejrůznější účely (hodnoticí, rozhodovací, občansko-právní, soudní apod.) prakticky v  jakýchkoli oblastech (technika, přírodověda, medicína, ekonomie, ekologie atd.), která mají tyto podobné charakteristiky: ■ Všechny obsahují určité analýzy určitých entit (objektů, subjektů, procesů, stavů, jevů, důsledků,

rizik), na které mohou navazovat příslušné syntézy. ■ Inženýrské obory jsou systémovými objekty, konkrétně abstraktními soustavami, protože mají

tyto vlastnosti: lze je strukturalizovat, jsou otevřené vůči svému okolí, mají vazby na toto okolí

a pro každé z nich je charakteristické určité c



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist