načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Expanze na Mars - Alexandra Hrouzková; Eva Krátká

Expanze na Mars

Elektronická kniha: Expanze na Mars
Autor: ;

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat 2.0:-) Z pohledu dvou odvážných slečen, čtení zábavné i poučné pro dámy i pro pány: "A pak jsme si jednoho večera, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » 4mobile, s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 136
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-9400-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat 2.0:-) Z pohledu dvou odvážných slečen, čtení zábavné i poučné pro dámy i pro pány: "A pak jsme si jednoho večera, sedíce na balkoně, uvědomili, že už dávno neříkám, že spolu nechodíme. A že už uběhl rok a půl od doby, kdy jsme se potkali, potulujíce se zmateně v onom baru ztracených duší a že za tu dobu se stala spousta věcí a že jsme je všechny přežili. A tehdy nám došlo, že už jsme někde jinde, a s úsměvem jsme vzpomínali na naše noci na studovně, popíjení vína v okně, stěhování pryč z kolejí, společné stavění skříně, montování postele, první noc na bytě ve vaně s šampáněm, na to jak mi Marťan Jesus k narozeninám koupil vytoužené houpací křeslo, na to, jak jsme se koupali v noci nazí v přehradě, milovali se ve stanu, nasávali atmosféru festivalu, natírali v montérkách prkna na baráku jeho mamky, přežili vykrmovací útok mojí mamky a hlavně na to, jak jsme při sobě vždy stáli v obdobích dobrých i zlých. A já najednou zjistila, že jiného Marťana už nikdy nechci. A tak jsme si s Marťanem Jesusem uloupili srdce."

Zařazeno v kategoriích
Alexandra Hrouzková; Eva Krátká - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Alexandra Hrouzková

Eva Krátká

Expanze na Mars

Knihovna ve vaší kapse!

Alex Hrouzková, Eva Krátká, 2013

© 4mobile s.r.o., 2013 (elektronické vydání)

Ilustrace © Eva Krátká

ISBN 978-80-87794-00-5 (formát PDF)

ISBN 978-80-87794-01-2 (formát ePub)

ISBN 978-80-87794-02-9 (formát MobiPocket)


Slovníček pojmů

Tak aby bylo jasno

Než se pustíte do čtení, naučte se potřebné pojmy:

Marťan = muž

mrdka = muž

jeboň = muž

týpek = muž

psychopat = muž

filozof = mrdka

obtáhnout = pohlavní styk

ošukat = pohlavní styk

omrdat = pohlavní styk

obírat = příprava na pohlavní styk

namotávat = příprava na pohlavní styk

jebnutý = magor

normovaný = magor, nudný a je jich většina

Bobr = Evča nebo Alex

nadbobr = Alex nebo Evča

expanze = pokus najít Marťana, se kterým lze žít

Vysvětlivky pro osoby se specifickou poruchou humoru:

Toto má být legrace.


Orientace v čase, místě, prostoru

Evča:

Rozená optimistka – asi každou třetí minutu života se jí chce umřít. Rozená feministka – pro

Marťany by se rozkrájela, pokud zrovna nechce umřít. Rozená hédonistka – spí na zemi, kouří

v okně a pak zase spí na zemi. Rozené dítě štěstěny – kde se zjeví, tam se něco posere, na co

sáhne, to se posere, a i když nic nedělá, tak se taky všechno kolem posere. Miluje lidi –

hlavně když se nevyskytují v okruhu dvou kilometrů kolem ní. Má smysl pro humor – natolik

specifický, že se směje jen ona. Životní partner – existenciální vakuum. Identita – tragéd,

malý génius, tříleté dítě, umírající žena, třikrát v týdnu baletka. Půl života valila oči z důlků –

teď už na to sere. Celoživotní cíl – umřít co nejdřív.

Alex:

Rozená pesimistka – umřít se jí chce až každou pátou minutu. Rozená mamina – těší se, až

bude děti pěstovat ve skříni. Rozený asketa – spí na Marťanech, kouří Marťany a pak zase spí

na Marťanech. Rozený smolař – kde se zjeví, tam dostane napapat, na co sáhne, z toho

dostane napapat, a i když nic nedělá, tak dostane napapat. Lidi nenávidí – hlavně když od

nich nedostane napapat, když jí nedají dáreček a když už ji nemají sílu ošukat. Má smysl pro

humor – natolik specifický, že se směje jen Evča. Životní partner – vibrátor. Identita –

manický nadržený hladový bobr. Půl života hledala jeho smysl – teď už na to sere. Celoživotní

cíl – ušukat se k smrti.

Vysvětlivky pro osoby se specifickou poruchou humoru:

Tento humor je černý.



Úvodem: Zpátky z Marsu i s kuframa

No, tak na tenhle návrat z Marsu asi jen tak nezapomenu. Svítí slunko. Supr. Fouká vítr. Supr.

A já si táhnu kufr. Supr.

Další Marťan v trapu, a tak si to pěkně štráduju za Evčou, která zrovna (po půl roce) zjistila,

že živením alkoholika pravděpodobně nedosáhne vrcholu své seberealizace, a nabídla mi

střechu nad hlavou a jeho místo v posteli.

Klepu, říkám: „Čus, Bobře,“ Evča říká: „Čus, Bobře.“

„Otevři víno, Bobře!“

Evča říká: „Dobře, Bobře.“

„Bobře, já na ten Mars už seru!“ Kufr letí do rohu, špunt z flašky na podlahu a naděje

v Marťany do hajzlu.

Po dvou deckách: „Bobře, já na ty Marťany už seru!“

Po osmi deckách: „Bobře, seru na ně!“

Po litru Evča hlásí : „Mrdky! Marnost nad marnost!“

Ale jak to všechno začalo???


Alex: 1. Jak to vzniklo, že si Alex oblíbila sex

Motto: „Když žák dorůstá učitele, učitel chce hrát frisbee.“

Na přízeň osadníků z Marsu jsem si zvykala už od plínek, když mě batolící se kámoš soused

při společném přebalování a za nepozornosti maminek vášnivě diskutujících o rozvařené

mrkvi bral opakovaně chrastítkem přes hlavičku.

Ve školce jsem následně byla zneužita tělesně, když se mi nadržené marťanské nedochůdče

pokusilo oslintat tvářičku v mé skříňce s třešničkama vedle té jeho s lopatkou.

Ve dvanácti jsem absolvovala první rande na úrovni, když mě spolužák – rodící se Marťan

Hajzl – vzal na Titanic a já zažila první duševní splynutí, které ovšem odplynulo ve chvíli, kdy

zmrzlý Leonardo vydechl naposledy. Pak jsem vzala roha, jakmile se Marťanova pařáta

pokusila dostat pod můj, slzami dojetí skrápěný svetřík.

Ve čtrnácti jsem s Marsem absolvovala první vážný vztah. Líbajíc svou drahou polovičku jsem

v oblaku marihuany opovrhovala komerčním a povrchním světem a nechávala se těžce

ovíněná a povalená v podchodu přemlouvat k prvnímu milování s tím, že je to fakt super, že

je jedno, kolik mi je, že zákony akorát omezujou lidskou přirozenost. Asi bych se nenechala

k porušení norem dlouho přemlouvat, kdyby to můj milený mezitím nepokazil útěkem

z domova kvůli své nové zálibě v pervitinu.

A pak v šestnácti přišel on, Marťan number 1. Šťouchal do mě, když jsem se po školní chodbě

romanticky procházela s Marťanem jiným, takzvaným „Marťanem rodinného typu“, který

měl v plánu se mnou prožít dlouhý a šťastný život plný mimin tahajících mě za zástěru.

Ovšem jak už to tak chodí, čím víc do mě mé budoucí číslo 1 šťouchalo, tím víc mi docházelo,

že bych mimina plodila raději s ním.

Svůj nový objev jsem se nicméně rozhodla zbožňovat velice nenápadně až tajně. Ono to,

ehm, bylo jaksi jednodušší než na něj například promluvit. A byla jsem, věřím, velice

nenápadná, když jsem na něj civěla na školním plese přikovaná k sedačce vedle své tehdejší

„en ká“ (nejlepší kámošky), zatímco on se promenádoval v rozepnuté košili po parketu.

Dodnes nevím, zda to byl můj soustředěný pohled, vesmírné síly či jeho promile, co mu

vnuklo nápad dopotácet se k mému stolu. Sedl si, zahlásil, že se mu už dlouho strašně líbím,

a začal mě líbat. Já ztratila mozek.

Prochodili jsme spolu krásné podzimní měsíce, kdy jsem ho po jednom koncertu zvládla

pozvracet a zároveň neopomenula dodat, že na něj bleju rýži, protože k obědu byla játra.

Stále mě nepřestal milovat.

Na Vánoce mi můj dokonalý Marťan daroval nejen plyšové lvíče, ale také těžko

identifikovatelný předmět vlastní výroby, na němž jsem mohla ocenit právě onu velkou

lásku, již do výroby vložil, a esemesku o tom, jak mě miluje na věky věků a jak se těší na

společně prožitého Silvestra.

O silvestrovské party, pořádané v domě Marťanových rodičů, mě můj milovaný poprvé

přefiknul. Nevím, zda to má na svědomí množství drinků, nebo zda jsem tento romantický


zážitek pro jistotu vytěsnila do nevědomí, ale víc než samotný akt mi utkvěl v paměti

následný pohled na milovanou „en ká“ zvracející na schodišti kousek od našeho pokoje.

Co tak osudového se vlastně oné noci stalo, mi došlo až druhý den odpoledne krátce po

návratu domů v okamžiku, kdy má drahocenná matka poznamenala: „Á, vidím, že z tebe

přece jen udělal ženu!“

Přisámbůh, dodnes netuším, čím se mé nově nabyté ženství mohlo prozradit natolik, že ho

matka rozpoznala asi tak půl minuty poté, co jsem vstoupila do dveří. Já sama na sobě nic

nenašla, přestože jsem se o to před zrcadlem usilovně pokoušela další tři dny.

Můj Zbožňovaný se ujal mého zácviku do sexuálního života velice zodpovědně a osouložoval

mne kdykoli a kdekoli jsme se ocitli aspoň trošku či aspoň zdánlivě sami. A já si furt myslela,

že orgasmus je ten slaďoučký pocit, když vedle mě můj Marťan občas ulehne i na posteli a

šimrá mě asi tak minutu po zádech, než usne.

Čas ubíhal a přišel Valentýn, svátek všech zamilovaných. Pamatuju si, že toho dne jsem se ve

škole intenzivně soustředila především na své představy o plápolajících svíčkách a červeném

saténu, do kterého si mne můj Milovaný večer položí a za tichého znění milostných songů mi

bude – pravděpodobně ve verších – vyznávat lásku.

Můj Jedinečný nechtěl zklamat a na tento večer se také náležitě připravil. Už ve dveřích mi

nadšeně oznámil, ať zamířím rovnou do obýváku, kde na mě čekala jedna zapálená svíčka,

láhev červeného vína, mísa čipsů, dvoulitrová cola, roztáhnutý gauč a na něm obrovský

plyšový krokodýl s velkou červenou mašlí kolem krku. Byla jsem dojata.

Mé dojetí drobátko polevilo, když mi můj Úžasný vylíčil, že se mu podařilo sehnat dývídýčko s

filmem Matrix a že se moc těší, až se na něj společně koukneme. Byla jsem tak plná lásky, že

mě ani nenapadlo kazit mu radost z kulturního zážitku, a na sledování Matrixu jsem

přistoupila.

Asi po třetině filmu do sebe můj Marťan hodil poslední hrst čipsů, zajel mi rukou pod tričko a

utřel si svou poněkud mastnější dlaň do mé nové podprsenky. Druhou ruku mi vrazil do

rozkroku, řekl, že jsem ta nejlepší baba, jakou mohl potkat, a najednou jsem ležela nahá s

roztaženýma nohama na kraji postele s pocitem, že svíčka plápolající na stole přímo naproti

mému rozkroku mi osvětluje skrze vagínu i žaludeční stěny. Ach ano, v tento den jsem

ztratila veškerý stud. A vzápětí poznala svůj první orgasmus.

Toho jara se můj život proměnil v román od Danielle Steelové. Můj První se měl stát mým

Jediným, měl už jen vystudovat vysokou, udělat mi tři děti a obšťastňovat mne do konce

života nekonečnými souložemi.

Můj Jediný úspěšně odmaturoval, dostal se na vysokou školu a přišel mi říct, že už se mnou

nechce dál být. Pak taky dodal, že mě má pořád rád, a že když je venku tak hezky, že bychom

si mohli jít zahrát frisbee. Sklopila jsem oči, nabídku s frisbee jsem tiše odmítla a začala

chodit po světě s hlavou svěšenou.

Když jsem pak jednoho dne hlavu zase zvedla, věděla jsem, že vyhlašuji boj. Od této chvíle

chraň ruka páně každého Marťana, jež mi přijde do cesty!



Evča: 1. Mé první střety s obyvateli Marsu aneb Tady něco nehraje

Motto: „Jak se i prudká inteligence změní v demenci, když je psychomarťan nablízku.“

Že mě nikdy nezaujme nějaký normovaný Marťan, mi mělo dojít už v útlém věku. Moje

preference se od samého počátku rýsovaly jasně. V mateřské školce jsem zbožňovala lehce

úchylné Marťanče, které místo poklidného poobědního spánku skákalo obnažené po

postýlkách a škodolibě se řehtalo tomu, jak si holčičky s vřískáním zakrývají oči. Já seděla na

postýlce a fascinovaně zírala na to, jaký to zajímavé Marťanče dělá rozruch.

V osmi letech mě uchvátil Marťan od kolotočů. Zpronevěřujíc se své vrozené nenávisti

k jakémukoliv sportovnímu úkonu, dupala jsem kilometry a kilometry na kole po okolních

vesnicích, následujíc hlas svého srdce a trasu přemísťujících se kolotočů. Na kočovného

Marťana jsem opět jen fascinovaně zírala.

V deseti jsem se bláznivě zamilovala. Do ukrajinského kopáče! Telecom se tehdy rozhodl

obšťastnit naši malou village jakýmisi kabely, a tak se mi pod okny leskly zpocené svaly

krásného kopáče. Sedíc zasněně u okna, hrála jsem na kytaru srdceryvné songy Kelly Familly

a láskyplně se kochala pohledem na svůj negramotný idol. A protože když už mě něco

chytne, tak mě to chytne pořádně, tak já, malý génius nosící domů výhradně jedničky, jsem

najednou nosila kule. Nebyl čas vnímat bláboly učitelů, musela jsem plánovat, jak s mým

milovaným kopáčem i přes odpor rodičů a celého světa utečeme a budeme se milovat až do

smrti někde v příkopu. Moje plány byly ukončeny ve chvíli, kdy jsem dostala průplesk od

matky a hned vzápětí byla násilně odvlečena z kopáčovy maringotky.

V šestnácti jsem došla k závěru, že jsem divná a že je načase přestat pouze zbožně zírat!

Jakožto stále nepolíbená jsem se na chvíli vzdala svých idealistických snů a usoudila, že

čekání na první polibek až od nějaké lásky by mohlo být taky čekáním věčným! A tak jsem si

racionálně vyhlédla odpovídající zaučovací objekt, tedy přiměřeně pohledného a pro jistotu

opilého Marťana, a soustavně ho hypnotizovala pohledem, až mě ukořistil na pomalé

písni čky. Marťan mi začal upřeně civět do ksichtu, a tváře se smrtelně pateticky, přibližoval

se k mému obličeji. Mně se z toho chtělo tlemit, ale v zájmu dosažení cíle jsem se přemohla.

Když se dostatečně přiblížil, strčil mi do pusy jazyk a já dostala šok a odskočila! Cosi slizkého,

studeného a mokrého mi parazitovalo v ústech! Začala jsem se řehtat. Marťan na mě tupě

zíral. Já ze sebe vytlemeně vykoktala „sorry“ a odkráčela. Následně jsem dumala, že jestli

toto je onen tolik opěvovaný zážitek, tak můžou lidi zrovna tak požírat zaživa slimáky a vyjde

to nastejno.

V prváku jsem vytvořila bleskový rychlovztah „umělec kontra jeptiška“. Bleskový byl proto, že

s tímto sebevědomým bohémským Marťanem promenádujícím se po škole ve výstředním

baretu jsem strávila dvě rande, sedíc neschopna slova u klavíru, z něhož loudil nádherné

tóny, a následně se mu napříště vyhýbala, bo jsem se během těchto dvou setkání stihla

komplet ztrapnit. Jako nekoordinovatelný malý žhář jsem soustavně ohrožovala piano

podpálením, jak jsem rudla při každém jeho sladkém slovu a oslovení „jeptiško“.

Ve druháku mi jeblo a znenadání se ze mě stala nejaktivnější členka dříve nenáviděného

školního sboru. Příčinou byl nový přírůstek učitelského sboru v podobě charizmatického

sbormistra. Jedné osudné soboty při povinném sborovém soustředění, kdy jsem ležela


rozpláclá na školní lavici a koukala do stropu v naději, že se mi přestane točit hlava a zvedat

žaludek po prokalené páteční noci, vyšel onen fascinující Marťan z hloučku spolužaček, které

kdesi u katedry ohromoval svým improvizačním umem na housle, a zamířil do zadních rohů

učebny k lavici, kde jsem bojovala o stabilizaci žaludečních šťáv já, abych u následující Ave

Maria nehodila šavli. V momentu, kdy přistoupil ke mně a před osmdesátičlenným, závistí

zelenajícím dívčím sborem zahrál melodii plnou vášně jen pro mě (ha, už tehdá malého

narciska), jsem se v okamžiku rozplývala touhou být zbožňovaným virtuosem povalena a

vášnivě pomilována ihned na lavici, přestože bych ho pravděpodobně poblila. Sexuální pud

byl probuzen.

Brzy nato jsem na jedné z mnoha kalebních akcí zažila prvně pohlcení okamžikem. Zcela

zhypnotizovaně jsem zírala (opět) na jednoho bohémského týpka. Podíval se na mě, přišel,

řekl, že je Víťa, dal mi pusu, stoupl si vedle mě a za zády mě chytl za ruku a začal si hrát s

mými prsty. Do pěti minut jsem byla opřená o zeď za kulturákem a při líbání zajížděla ve

stavu mimo sebe do jeho neupravených vlasů ve stylu Kurta Cobaina. Pravděpodobně bych s

Kurtem strávila zbytek života (v případě, že bych začala hulit a zpívat si v jeho objetí Nirvánu,

dokud by nám ještě zbývaly neurony), ale na scénu vstoupil Marťan jiný, Modrooký. Kostky

byly vrženy.



Vstup ze současnosti č. 1

Jinak dneska svítilo slunko. Alex nevstala do práce. Nemá čas na píčoviny. V rámci lovu na

Marťana se pokusila uvařit. Uvařila nudle. Následkem únavy usnula na tři hodiny. Mezitím

zapadlo slunko.

Evčina deprese byla následkem slunka tak hluboká, že ani neusnula. Dala si na ksicht zelenou

bahenní masku. Zděsila se, když objevila, že Alex spí. Alex nikdy nespí. Alex se zděsila, když ji

Evča se zeleným ksichtem vzbudila. Evča totiž jinak spí. To byl bááájo den!

Vysvětlivky pro osoby se specifickou poruchou humoru:

Tento humor je absurdní.


Alex: 2. Jak si Alex našla zálibu v metalu

Motto: „Když se přejí i teplé housky.“

Táhlo mi na sedmnáct a ruku v ruce s věkem mi začal docházet i fakt, že pokud má můj život

mít nějaký smysl, musím ho prožít alternativně. A když jsem tak jedno sobotní odpoledne

trávila naprosto alternativně rozvalená na gauči u televize a snažila se pomocí nanukáče a

čipsů zbavit přetrvávajícího poopičního stavu (zatímco moje famílie naprosto nepřípustně

komerčně korzovala po nákupním centru), přišla mi esemeska z cizího čísla: Ahoj, kdybys

teda chtěla přijít podívat, hrajeme v pátek v Jazzu.

Nějak se mi nedařilo dát si dohromady páté a deváté a kolečka, jež se mi v hlavě roztočila,

aby vyvolala alespoň záblesky vzpomínek na předchozí večer, zatočila víc než s obsahem mé

paměti s obsahem mého žaludku a já byla donucena zamířit nad záchodovou mísu. A protože

k odtajnění Marťana mi ani tato alternativní aktivita nedopomohla, tak jsem mu odepsala, že

jasná věc, že v pátek dorazím.

Pátečního večera nabraly události přirozený spád. Marťan byl úžasným zpěvákem úžasné

jazzrockové kapely s úžasně inteligentními texty a já si s ním úžasně zasouložila v zákulisí

mezi šatnou a záchodkama. Marťan Umělec dokázal úžasně ocenit mou alternativní duši,

řekl, že jsem úžasně „fríí“ a „kúúl“ a začali jsme spolu úžasně, samozřejmě nezávazně, chodit.

Vzhledem k tomu, že Marťan Umělec žije tak, aby naplno prožil a hluboce procítil každý

okamžik svého nicotného života, naše čtvrté rande se konalo v bytě Marťanova kamaráda

bubeníka společně se zbytkem kapely, několika litry vína a lahví vodky.

Aniž bych to měla původně v úmyslu, o hluboký prožitek jsem se svému Umělci toho večera

postarala dokonale. Jakmile mi v krvi kolující promile dokolovaly k rozkroku a já

zaregistrovala, že můj Marťan Umělec není v dostatečném dosahu, zaměřila jsem svou

pozornost na černě oděného Marťana Metalistu, brnkajícího cosi na baskytaru a tudíž v tu

chvíli na Marťana nejpřitažlivějšího, řekla mu, že je supr, jak hraje, on řekl, jestli nejdu do

kuchyně na cigárko, já řekla, že jo a stočili jsme to do koupelny. V koupelně se mnou

Metalista mrsknul nejdříve o stěnu, pak o pračku, nakonec mě ohnul přes vanu, a než jsem

se stihla nadechnout, souložil mě zezadu. Kromě toho, že mi tento slastný požitek drobátko

narušovala nepřítomnost kyslíku, vloudila se ještě jedna nepatrná chybička, a to když do

koupelny zavítal Marťan Umělec. Ten nejdříve zakopnul o práh, pak o Marťana Metalistu,

který se mi v úleku zřítil na bedra, a celý tento proces zastavila až má hlava zaražená

v protější stěně vany.

Sotva se Metalista vysoukal zpod vany, neminul ho Umělcův pravý hák a opětovný návrat

k zemi, a mně se dostalo důrazné upomínky, že tohle jsem tedy přehnala a že to je absolutní

konec našeho vztahu. Jakého to přesně vztahu, jsem se zavěšená ve vaně a s překousnutým

jazykem už jaksi nezvládla zeptat.

Marťan Metalista se živil alternativně výpomocí v pekárně, již vlastnili jeho rodiče. Když jsem

za ním do pekárny následujícího dne dorazila, sdělil mi, že má kvůli mně natrhnuté obočí,

ucpal mi pusu teplou housku, mrsknul se mnou mezi pytle od mouky, já mrskla čelem o


podlahu, ztratila vědomí, pak vědomí opět nabyla, zapnula si džíny, polknula zbytek pečiva a

omluvila se mu za jizvu v obočí.

Cestou domů, žužlajíc třetí housku a snažíc se dostat mouku z kalhotek, jsem se pokoušela

rozluštit, zda to, co jsem právě absolvovala, bylo rande, sex anebo večeře.

Rande číslo dva (a sex číslo tři, čtyři, pět bez večeře) se konaly v Metalistově bytě. Sotva

Marťan otevřel dveře, já ohluchla a přistála s roztaženýma nohama a Marťanovou hlavou

v rozkroku na manšestrovém křesle. Dohrál song, mně se vrátil sluch a dostalo se mi

poučení, abych se příště vyholila úplně, že takhle ho to akorát škrábe.

Fakt, že počet schůzek s Marťanem Metalistou narůstal řadou aritmetickou, zatímco počet

souloží řadou geometrickou, mě vnitřně uspokojoval, zejména v oblasti podbřišku. Co se

smyslu bytí týče, proškolení v metalu mou tápající duši příliš neuklidnilo.

A tak když jsem jednoho dne v pekárně opět setřásla z oblečení zbytky mouky a jako obvykle

se chopila té nejvoňavější postkoitální housky, došlo mi, že to je v tomto stylu má houska

poslední. S Marťanovým přáním: „Tož ať se daří, sexuální poklade,“ a užmoulanou houskou

v ruce jsem opustila pekárnu i éru metalu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist