načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Etika v podnikání a hodnoty trhu - Anna Putnová Pavel Seknička

-15%
sleva

Elektronická kniha: Etika v podnikání a hodnoty trhu
Autor:

Publikace přináší nový pohled na možnosti a limity trhu včetně uplatnění etických hodnot, norem a standardů. Představuje aktuální metody a nástroje etického řízení v podnikání. ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  246 Kč 209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 199
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5545-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace přináší nový pohled na možnosti a limity trhu včetně uplatnění etických hodnot, norem a standardů. Představuje aktuální metody a nástroje etického řízení v podnikání. Zároveň srozumitelným způsobem přibližuje kauzální vztahy existující mezi rizikem a nejistotou, které souvisejí s tržním prostředím.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Etika v podnikání
a hodnoty trhu
Pavel Seknička
Anna Putnová
Aktuální metody
a nástroje etického
řízení
Uplatnění etických
hodnot, norem
a standardů v podnikání
Vztahy mezi rizikem
a nejistotou v tržním
prostředí
Akt
a nástro
řízení
Uplatněn
odnot, n
ndar
kých
m
odniká
í etic
orem
rdů v p
mezi rizik
tou v trž

no
rdů
m
po
dy
nejis
ostředí
o
Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
e-mail: obchod
@grada.cz, www.grada.cz
Etika
v podnikání a hodnoty trhu
Pavel Seknička Anna Putnová
Publikace uznávaných autorů přináší nový a hlubší pohled na
možnosti a limity trhu včetně uplatnění etických hodnot, norem a standardů.
Představuje aktuální metody a nástroje etického řízení, které jsou
v české odborné literatuře dosud málo známé. Problematika etických
hodnot je tvůrčím způsobem spojena s etikou v podnikání, konkrétně
s novým náhledem na nástroje a metody etického řízení. Zároveň
autoři srozumitelným a přehledným způsobem přibližují kauzální vztahy
existující mezi rizikem a nejistotou, které souvisejí s tržním prostředím
a pravidly, zejména etickými pravidly a zvyklostmi.
Z obsahu knihy:
• Tradiční ctnosti a hodnoty
• Moderní a sociální teorie hodnot
• Hodnoty ekonomické činnosti a trhu
• Hospodářská etika a etika v podnikání
• Nástroje a metody naplňování etiky v podnikání
• Standardy a mezinárodní reporting společenské
odpovědnosti podniku










Etika v podnikání
a hodnoty trhu
Pavel Seknička
Anna Putnová
Grada Publishing
Aktuální metody
a nástroje etického
řízení
Uplatnění etických
hodnot, norem
a standardů v podnikání
Vztahy mezi rizikem
a nejistotou v tržním
prostředí





Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být
reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného
souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
PhDr. Mgr. Pavel Seknička, Ph.D.
Doc. RNDr. Anna Putnová, Ph.D., MBA
Etika v podnikání a hodnoty trhu
Kniha je monografie
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
www.grada.cz
jako svou 6186. publikaci
Odborná recenze:
Doc. JUDr. PhDr. Ilona Bažantová, CSc. – Právnická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Doc. Ing. Marie Bohatá, CSc. – CERGE UK v Praze a EI AV ČR
Doc. Ing. Jolana Volejníková, Ph.D. – Fakulta ekonomicko-správní, Univerzita Pardubice
Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.
Odpovědná redaktorka Mgr. Marie Zelinová
Grafická úprava a sazba Milan Vokál
Návrh a zpracování obálky Eva Hradiláková
Počet stran 200
První vydání, Praha 2016
Vytiskla Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice
Monografie vznikla v rámci výzkumného záměru Univerzity Karlovy v Praze, Právnické fakulty
PRVOUK 04 – Institucionální a normativní proměny práva v evropském a globálním kontextu.
© Grada Publishing, a.s., 2016
Cover Photo © Depositphotos/Sergey Nivens
ISBN 978-80-271-9147-5 (ePub)
ISBN 978-80-271-9146-8 (pdf )
ISBN 978-80-247-5545-8 (print)





Obsah 5
Obsah
O autorech.............................................................9
Úvod .................................................................10
1. Morálka, etika
a mravnost ........................................................13
1.1 Morálka ......................................................14
1.1.1 Morální smysl ...........................................14
1.1.2 Morální jednání .........................................22
1.1.3 Morální integrita ........................................23
1.1.4 Morálka individuální a společenská, relativizace hodnot ......24
1.1.5 Morálka a právo .........................................26
1.1.6 Morálka a politika .......................................28
1.2 Etika .........................................................30
1.2.1 Základní otázky etiky ....................................30
1.2.2 Formativní charakter a logická výstavba etiky ...............32
1.2.3 Etické zkoumání ........................................34
1.2.4 Stručný nástin etapizace vývoje etického myšlení .............36
1.2.5 Vztah morálky a etiky ....................................37
1.3 Mravnost .....................................................39
2. Obecně o ctnostech a hodnotách ....................................41
2.1 Ctnost ........................................................42
2.2 Etická hodnota ................................................43
3. Tradiční ctnosti ....................................................47
3.1 Systémy ctností ve starověkém Řecku a Římě ......................48
3.1.1 Ctnosti v Sokratově filozofii ...............................48
3.1.2 Systém ctností u Platona ..................................49
3.1.3 Ctnosti v Aristotelově etice ...............................50
3.1.4 Ctnosti ve stoické etice ...................................53
3.2 Křesťanské koncepty ctností .....................................55
3.2.1 Formování křesťanských ctností ...........................55
3.2.2 Koncept ctností Tomáše Akvinského .......................56





6 Etika v podnikání a hodnoty trhu
3.3 N ovověké systémy ctností v 16. až 18. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
3.3.1 Benedikt Spinoza ........................................59
3.3.2 Immanuel Kant .........................................60
4. Moderní teorie hodnot .............................................63
4.1 Filozofie hodnot ...............................................64
4.2 Existencionální filozofie a etika (filozofie života) ....................65
4.3 Hodnotová etika ...............................................68
4.3.1 Novokantovská hodnotová etika ...........................69
4.3.2 Fenomenologická hodnotová etika .........................71
4.4 Utilitarismus ..................................................73
4.5 Teorie spravedlnosti ............................................76
5. Sociální teorie hodnot ..............................................81
5.1 Sociologie hodnot ..............................................82
5.2 Psychologie hodnot ............................................85
5.2.1 Psychologie morálky a etiky ...............................89
6. Institucionální koncepce hodnot ....................................91
6.1 Funkce a typy institucí ..........................................92
6.2 Vývoj institucí .................................................95
6.3 Pravidla a jejich klasifikace ......................................97
6.4 Institucionální hodnoty ........................................100
7. Hodnoty trhu ....................................................107
7.1 Hodnoty trhu v morální filozofii a klasické ekonomii
Adama Smitha ................................................108
7.1.1 Teorie mravních citů ....................................108
7.1.2 Morální filozofie Adama Smitha ..........................110
7.1.3 Ekonomické myšlení A. Smitha z pohledu etiky .............111
7.2 Odpovědnost a důvěra – základní hodnoty trhu ...................112
7.3 Hodnoty ekonomické činnosti ..................................117
8. Hospodářská etika a etika v podnikání ..............................121
8.1 Kultura podnikání ............................................122
8.2 Vztah etiky a ekonomie ........................................127
8.3 Hospodářská etika ............................................128
8.3.1 Úrovně hospodářské etiky ...............................129
8.4 Etika v podnikání .............................................131





Obsah 7
8.5 V ývoj podnikatelské etiky jako vědní disciplíny ...................135
8.5.1 Důvody pro vznik vědního oboru etika v podnikání .........136
8.5.2 Vývoj etiky v podnikání v 21. století .......................139
8.6 Instituce zaměřené na etiku v podnikání .........................140
8.6.1 Významné instituce ve světě .............................140
8.6.2 Významné instituce v České republice .....................142
9. Tradiční a moderní nástroje kultivace etiky v podnikání ..............145
9.1 Tradiční nástroje ..............................................146
9.1.1 Etický kodex ...........................................146
9.1.2 Princip předběžné obezřetnosti ...........................150
9.1.3 Týmová práce ..........................................150
9.1.4 Leadership ............................................151
9.2 Moderní nástroje .............................................152
9.2.1 Mentoring .............................................152
9.2.2 Etický ombudsman .....................................152
9.2.3 Etický a sociální audit ...................................153
9.2.4 Pravidelné vzdělávání ...................................155
10. Tradiční a moderní metody naplňování etiky v podnikání .............157
10.1 Tradiční metody ..............................................158
10.1.1 Dialog ................................................158
10.1.2 Metoda praktického uvažování ...........................159
10.1.3 Konsenzus .............................................160
10.2 Moderní metody ..............................................160
10.2.1 Společenská odpovědnost podniku ........................160
10.2.2 Corporate governance ...................................165
10.2.3 Metoda zájmových skupin ...............................168
11. Standardy a mezinárodní reporting společenské odpovědnosti
podniku .........................................................173
11.1 Současná situace ..............................................174
11.2 Společenská odpovědnost podniku a její reportování ...............176
11.3 Současné standardy spojené s CSR ..............................177
Závěr................................................................185
Literatura............................................................187
Rejstřík..............................................................197










O autorech 9
O autorech
PhDr. Mgr. Pavel Seknička, Ph.D.
Je absolventem oboru ekonomie a filozofie na Filozofické
fakultě UK v Praze. V  současnosti působí jako vysokoškolský
učitel v oboru národního hospodářství na Právnické fakultě UK
v Praze. V letech 1990–1998 pracoval jako generální manažer
v různých organizacích na finančním trhu, poté se věnoval
přednáškové a vědecké činnosti v oblasti teorie národního
hospodářství, zároveň vyučoval i volitelné předměty etika v podnikání
a vybrané otázky kapitálového trhu na PF UK v Praze.
Odbornou a vědeckou činnost zaměřuje na institucionální aspekty v podnikání,
finanční ekonomii, právo kapitálového trhu a také na etiku v podnikání. Je autorem
a spoluautorem několika publikací: Úvod do hospodářské etiky (1997, 2001), Vybrané
otázky kapitálového trhu (2003), Etické řízení ve firmě (2007).
Je členem Společnosti pro etiku v ekonomice, podnikání a správě. Podílí se na
výzkumu zejména v rámci programu PRVOUK 04 „Institucionální a normativní
proměny práva v evropském a globálním kontextu“. Absolvoval studijní pobyty ve
Velké Británii, Belgii a Německu. Publikuje doma i v zahraničí.
Doc. RNDr. Anna Putnová, Ph.D., MBA
Je docentkou a bývalou děkankou Fakulty podnikatelské VUT
v  Brně. Vyučuje podnikový management a etiku v
podnikání. Od roku 2002 do roku 2004 byla členkou „Týmu expertů“
Ekonomické komise OSN pro podnikání žen. Vedla několik
výzkumných projektů zaměřených na etiku podnikání.
Spolupracuje s mezinárodními organizacemi a výzkumnými
pracovišti. Hostovala a přednášela na univerzitách v Itálii, Rakousku
a Řecku. Absolvovala studijní pobyty ve Finsku a Velké Británii.
Odborně se zabývá otázkou aplikace etického řízení firem v českém a mezinárodním
prostředí. Publikuje v domácím i zahraničním odborném tisku.





10 Etika v podnikání a hodnoty trhu
Úvod
Současné dění ve světě je spojeno s celou řadou očekávání v nejrůznějších oblastech.
Globální ekonomika přináší nejen nové možnosti a výzvy, ale také nové podoby
nelegálního jednání, které se dosud nevyskytovaly. V hospodářské činnosti, podnikání
a obchodu veřejnost očekává, že aktéři jednání a rozhodování budou zachovávat
základní pravidla fair play a chovat se eticky. To je předpokladem k tomu, aby obchod
i hospodářství země mohly fungovat.
Na významu tak nabývá etika v podnikání. Může být charakterizována různým
způsobem, avšak vždy vychází a bude vycházet z etických pravidel, zejména hodnot,
norem a principů, které jsou založeny na dobrovolnosti a sebekontrole. Klíčový
význam pro řešení všech etických dilemat a problémů v ekonomické praxi mají, podle
našeho názoru, právě etické ctnosti a hodnoty, jež vnímáme jako vodítka a směrníky
jednání a chování.
Ideový základ etiky v podnikání spočívá totiž především na ctnostech a
hodnotách. Plně si uvědomujeme, že kromě ideové a teoretické báze má etika v podnikání
také instrumentální podstatu. Ta je založena hlavně na tradičních a moderních
nástrojích a metodách. Společně utváří komplexní etickou infrastrukturu v ekonomické
činnosti. Monografie, kterou vám předkládáme, obsahově navazuje na  publikaci
Etické řízení ve firmě autorů Anny Putnové, Pavla Sekničky a Pavla Uhláře, která
vyšla v roce 2007 v nakladatelství Grada Publishing, a.s.
Nová práce, monografie Etika v podnikání a hodnoty trhu je motivována snahou
ukázat hodnotová východiska naší kultury, užívaná v  každodenním rozhodování,
a také praktické nástroje, které mohou posloužit jako návod pro kultivaci firemního
prostředí. Kniha zahrnuje jedenáct kapitol a závěr.
První kapitola je uvedením do problematiky morální filozofie a etiky. Cílem je
definovat základní pojmy: morálka, etika a mravnost. V této kapitole věnujeme značnou
pozornost charakteristice morálky, zejména analýze pojmů morální smysl, morální
jednání a morální integrita. Morální integritu považujeme za svorníkový pojem, který
má značný význam i pro etiku v podnikání, hlavně pro společenskou odpovědnost
podniku (corporate social responsibility, CSR), udržitelný rozvoj podniku (corporate
sustainability, CS) a firemní občanství (corporate citizenship, CC).
Druhá až pátá kapitola jsou věnovány stručnému přehledu dějinného vývoje teorií
a konceptů etických hodnot. Zabýváme se pouze západní linií vývoje etického
myšlení a s ním spojené filozofie a teorie hodnot. S ohledem na možnosti rozsahu pub -
likace se jedná o stručný přehled. Pokusili jsme se zaměřit na nejdůležitější vybrané





Úvod 11
etické a hodnotové koncepty od antiky po současnost. Soustředili jsme se na tradiční
a moderní koncepty etických hodnot. Nevěnujeme se postmoderní a radikální etice,
i když tyto proudy vnímáme jako relativně významné platformy, které mají ve vztahu
k současnému hlavnímu proudu etického myšlení alternativní roli.
Moderním hodnotovým konceptům v etickém myšlení v 19. a 20. století, tj. v éře
pokantovské, věnujeme více pozornosti než tradičním konceptům hodnot. Především
proto, že podle našeho názoru tyto filozofie hodnot a života a etické teorie hodnot
jsou v současnosti podceňovány. Domníváme se, že přehlížení moderní ideové
platformy a upřednostňování tradiční má mnohdy za následek nízkou účinnost řešení
etických problémů. Rozšíření, ale také přesnější zacílení ideové platformy etiky
v podnikání by minimálně rozšířilo možné způsoby řešení etických problémů.
Šestá kapitola je věnována méně známé institucionální teorii hodnot, kterou
rozvíjí také nová institucionální ekonomie. Základem je členění pravidel na: interní
(neformální, mimoprávní) a externí (formální, právní), jakož i analýza jednotlivých
druhů interních i etických pravidel, zejména hodnot a norem.
Sedmá kapitola je zaměřena na hodnoty ekonomické činnosti a hodnoty trhu.
Výchozím konceptem, který jsme zvolili, je teorie mravních citů a zejména přínos
Adama Smitha k řešení vztahů mezi ekonomií a etikou. Značná pozornost je
věnována hodnotám trhu: odpovědnosti a důvěře.
Osmá kapitola je „vstupní branou“ do tematiky etiky v podnikání. Její jádro tvoří
charakteristika klíčových pojmů, jako jsou: podniková kultura, hospodářská etika
a etika v podnikání, stranou zájmu však nezůstává ani historie vývoje etiky
v podnikání jako relativně samostatné vědní disciplíny filozofického charakteru, která má
interdisciplinární povahu. Tato kapitola představuje etiku v podnikání jako
dynamickou disciplínu, jež má svoje organizační zastoupení jak v organizacích komerčního
charakteru, tak v institucích výzkumného, vzdělávacího (univerzitního) a
charitativního zaměření.
Devátá a desátá kapitola mapují instrumentální fenomény, tj. tradiční a moderní
nástroje a metody etiky v podnikání. Pozornost je věnována jak klíčovým nástrojům
etiky v podnikání: etickému kodexu a etickému a sociálnímu auditu, tak tradičním
metodám: dialogu a konsenzu. Poměrně velký prostor jsme poskytli moderním
metodám, k nimž patří: společenská odpovědnost podniku (corporate social
responsibility, CSR), řízení a správa korporací (corporate governance), kde jsme se zaměřili
hlavně na kulturně-etickou rovinu tohoto podnikatelského modelu, a teorie
zájmových skupin (teorie stakeholderů).
Jedenáctá kapitola se soustřeďuje na základní standardy a reportingové
nástroje. Tato tematika je nadmíru aktuální v souvislosti s procesem implementace nové
směrnice EU č. 2014/95/EU o uvádění nefinančních informací a informací týkajících
se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami, která má nabýt účinnosti





12 Etika v podnikání a hodnoty trhu
k 1. 1. 2017. Důležitou otázkou je, jakým způsobem a prostřednictvím jakých nástrojů
bude realizace společenské odpovědnosti kontrolována.
Závěr monografie zahrnuje hlavní závěry, ke kterým autoři dospěli. V prvé řadě
je to nutnost věnovat značnou pozornost rozvoji společenského diskursu o
hodnotách tržní ekonomiky, ekonomické činnosti a trhu. Současný stav společnosti
i ekonomiky vede k postupnému rozleptávání tradičních hodnot, což se projevuje
také v ekonomické činnosti. V tomto ohledu nelze nadále spoléhat pouze na pasivní
předávání vzorů dobré ekonomické praxe. Je nezbytné zcela vědomě a cíleně tyto
aspekty připomínat, jak ve vzdělávání, tak i působením na rozhodování manažerů
i vlastníků, proto také tato monografie vznikla.
Při zpracování monografie jsme využili deskriptivní metodu, analýzu, syntézu
a komparaci. Z metodologického pohledu považujeme za významný i mezioborový
přístup, využili jsme poznatky z řady vědních oborů, především z etiky, ekonomie,
filozofie, biologie, psychologie, sociologie, managementu, marketingu a teorie or -
ganizace.
Monografie Etika v podnikání a hodnoty trhu poskytuje jak vědomosti a znalosti,
tak širokou škálu nástrojů a metod etiky v podnikání, které umožňují využití v praxi.
V tomto směru se domníváme, že monografie může být přínosem jak pro studijní
účely, tak pro manažerskou, ekonomickou či společenskou praxi.





13
Kapitola
Morálka, etika
a mravnost
1





14 Etika v podnikání a hodnoty trhu
Pojmy morálka, etika a mravnost jsou v běžném životě často používány synonymně.
Z pohledu morální filozofie, resp. praktické filozofie či etiky, se však jedná o rozdílné
pojmy, které musíme bedlivě rozlišovat, a to jako odborné termíny.
1.1 M orálka
Morálka je pojem, který je odvozen od latinského slova mós
1
, jež znamená zvyk,
obyčej či mrav. Pojem morálka z obecného filozofického pohledu je zaměřen na
hledání základních příčin lidského jednání a chování. Jedná se o složitý pojem, jenž má
celostní, resp. komplexní povahu a vícedimenzionální charakter.
Morálka v tradičním pojetí označovala povinnost plnit vůli autority, např. boha
či panovníka, a to prostřednictvím nejrůznějších norem, hodnot, standardů, ale
i zákonů, jednat podle tradičních zvyků a  obyčejů (mores). Cílem bylo harmonizovat
jednání a  chování člověka s  normami, hodnotami, pravidly a  mravy. Morálku tak
charakterizujeme jako soubor specifických zvyklostí, norem, standardů, etických
a kulturních pravidel či vzorců, jež jsou požadovány a očekávány od jedince, který
se ve společnosti nebo kolektivitě průběžně, tj. v čase, identifikuje jako „dobrý
člověk“. V uvedené definici je oprávněný důraz na dynamiku či vývoj morálky, kterou
chápeme jako pohyb v rámci humanity, což v praxi znamená kontinuální nastolování
nových kritérií, jež činí morální jednání prospěšnějším, funkčnějším a hlavně lidsky
hodnotnějším.
2
Morálka jako jedna z nejvýznamnějších forem společenského či sociálního vědomí
je založena na rozumu, citech (emocích) a vůli. Jádrový význam má morální vědomí,
jež je integritou morálního smyslu a morálního jednání. Základem analýzy uvedených
pojmů je koncept přirozené morálky, která spočívá nejenom na filozofických
základech, ale také na psychologických a biologických aspektech.
1.1.1 MO RÁLNÍ SMYSL
Vztahem morálky a přirozenosti se zabývá již Charles Darwin, který předpokládá,
že morální smysl je založen na imperativu „mělo by být“, a v souladu s křesťanskou
1
Odvozeno z latiny: mós – moralis – moralitas.
2
Seknička, P.  – Bohatá, M.  – Šemrák, M.: Úvod do hospodářské etiky. Praha, ASPI
Publishing, 2001, s. 10.





Morálka, etika a mravnost 15
tradicí zakládá moralitu na tzv. zlatém pravidle
3
.
4
Ch. Darwin předpokládá, že
morální smysl člověka vychází z určitých předpokladů, jimiž disponují i jiné živočišné
druhy a jež se kultivovaly v evolučním vývoji člověka.
V evoluci člověka rozlišuje Ch. Darwin čtyři stupně vývoje morálního smyslu:
● první typ, který se nachází u předchůdce člověka a u primátů a je založen na
vrozených sociálních instinktech
5
;
● druhý typ, který se nachází u  předchůdců člověka a  je založen na mentálních
schopnostech, jež umožnily rozvoj svědomí;
● třetí typ, který souvisí se schopnostmi vyjadřovat přání komunity jazykem, jenž
umožnil formulovat společný názor, jak by každý člen komunity měl konat veřejné,
resp. společné dobro, které se stává klíčovým vodítkem jednání;
● čtvrtý typ, který souvisí se schopností naslouchat přáním a žádostem komunity
6
.
Ch. Darwin také rozlišuje tyto formy chování
7
:
● poslušnost, resp. podřízenost vůdčí osobnosti nějaké kolektivity;
● sebeovládání, jehož prostřednictvím člověk uplatňuje ctnosti, které jsou nezbytné
pro dosažení dobra;
● altruismus, jenž je spojen s  laskavostí, sympatií, láskou a  věrností jedince vůči
druhým;
● odvahu, bez níž není člověk užitečný svému lidu.
3
Zlaté pravidlo ( regula aurea) je tradičním kritériem správného jednání a chování. Pojem
zlaté pravidlo morálky se objevuje v 16. století, ale jeho kořeny sahají až do období před
Kristem. Uvedené pravidlo v negativní formulaci obsahuje již Starý zákon, ale je obsaženo
i v hinduismu i konfucianismu. Starořecká etika ho zná od 5. století př. n. l. Zlaté pravidlo
se v dějinách etiky objevuje v pozitivní i negativní formulaci. Formulace pozitivní:
„Všecko, co chceš, aby jiní činili tobě, čiň i ty jim.“ Formulace negativní: „Co nechceš, aby jiní
činili tobě, nečiň ani ty jim.“ Z pohledu vývoje známe tři stupně tohoto pravidla: první
umožňuje potrestat škodlivý způsob jednání, druhý byl založen na tzv. principu tália,
tj. odplaty, jež dovoluje čin oplatit stejným činem, třetí je založen na dobrém jednání vůči
druhému. Zlaté pravidlo morálky se v současnosti využívá především k regulaci v oblasti
mezilidských vztahů.
4
Krámský, D.: Filosofické základy psychologie morálky. Liberec, Nakladatelství Bor, 2015,
s. 26.
5
Darwin, Ch.: The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex. New York, Rand,
McNally & Company, 1874, s. 95.
6
Tamtéž, s. 96.
7
Tamtéž, s. 114–115.





16 Etika v podnikání a hodnoty trhu
Na Darwinovo pojetí morálního smyslu navazuje jak koncept psychologický
a biologický, tak koncept filozofický. Psychologický a biologický koncept je velmi obsažný,
a  proto se budeme zabývat pouze vybranými problémy, které souvisí s  analýzou
morálky z pohledu biologie, především evoluční biologie, a z pohledu psychologické
reflexe morálního usuzování a rozhodování.
Řada významných evolučních teorií staví na konceptu vlastního zájmu, resp.
sobectví
8
, přičemž sobectví je většinou chápáno jako jednání, které rozšiřuje schopnosti
jeho činitelů a  omezuje schopnosti příjemců.
9
V  uvedených biologických teoriích
jsou řešeny také problémy morálky a etiky, zmiňuje se o nich i Edward O. Wilson
10

ve svém díle O lidské přirozenosti
11
(On Human Nature) z roku 1978:
● máme nějaký urgentní morální problém vyžadující naše řešení;
● budeme-li brát v potaz naši biologickou přirozenost, máme celé spektrum
alternativních řešení;
● disponujeme schopnostmi si mezi těmito alternativami vybrat; to znamená, že
máme biologicky založené kognitivní, emoční a behaviorální kapacity, umožňující
nám tyto naše schopnosti realizovat;
● disponujeme souborem základních hodnot osvobozených z našeho genetického
uspokojení a přirozeného vědění, které nám říkají, pro jaký druh volby bychom
se měli rozhodnout a následně podle něj také jednat.
Vedle sobectví je potřeba také specifikovat mechanismus spolupráce, resp. solidární
a altruistický přístup.
12
Klíčový v tomto směru je fenomén přátelství, jenž vede
k prohlubování spolupráce, sounáležitosti a altruismu. Důležitá je role emocí v procesu
„altruistické“ adaptace.
13
Podle některých autorů je možné se domnívat, že existuje
neurobiologický základ takovýchto adaptačních strategií.
14
8
Krebs, D.: The Origins of Morality: An Evolutionaliry Account. New York, Oxford University
Press, 2011.
9
Kurland, J. A. – Gaulin, S. J. C.: Cooperation and Conflict among Kin. In: Buss, D. (ed.):
The handbook of Evolutionary Psychology . New York, John Wiley & Sons, 2005.
10
Významný sociolog Wilson zastával názor, že nastává čas, kdy bude etika odebrána z rukou
filozofů a bude biologizována, a hovořil o aktivitě „emočních center“, která nám umožňují
adaptaci morálně-deontologických kánonů. Blíže viz Wilson, E. O.: Sociology. Cambridge,
MMA: Harvard Univerzity Press, 1975, s. 562–563.
11
Wilson, E. O.: O lidské přirozenosti. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1993.
12
Rottschaefer, W. A.: The Biology and Psychology of Moral Agency. New York, Cambridge
University Press, 2008.
13
Trivers, R.: Mutual Benefits at All Levels of Life. Science, 2004, vol. 304, s. 964–965.
14
Verplaetse, J. et al.: The Moral Brain. New York, Springer, 2009.





Morálka, etika a mravnost 17
Pro psychologickou reflexi morálního usuzování má význam koncept morálky
jako kognitivní reflexe. Velmi významný v tomto směru je koncept Lawrence
Kohlberga
15
, který v návaznosti na švýcarského psychologa Jeana Piageta
16
charakterizuje
tři úrovně vývoje morálního myšlení, z nichž každá obsahuje dvě stadia:
● Prekonvenční úroveň morálky:
■ stadium orientace na trest,
■ stadium orientace na odměnu.
● Konvenční úroveň morálky:
■ stadium orientace na to být dobrým dítětem,
■ stadium orientace na trest a zákon.
● Postkonvenční úroveň morálky:
■ stadium orientace na společenskou smlouvu,
■ stadium univerzální etiky.
Koncept L. Kohlberga se zaměřuje na rozlišení autonomní a heteronomní morálky,
přičemž klíčový je problém autonomního rozhodování. Z pohledu našeho zájmu je
významné „stadium univerzální etiky“, ve kterém je charakterizováno zaměření na
vyšší principy a svědomí. Za významnou je považována autonomnost člověka
(v návaznosti na I. Kanta), jež je předpokladem uznání platnosti morálních a právních
principů. Morálka je definována v návaznosti na univerzalitu principů, kdy morální
subjekt se snaží odhlížet od dílčích zájmů jedince. Významnými Kohlbergovými
následovníky jsou James Rest
17
a  Georg Lind, zmínit lze také Carol Gilliganovou
18
,
která rozdělila morální usuzování na mužské a ženské.
Dalším významným počinem L. Kohlberga je tvorba modelu morálního
rozhodování.
19
L. Kohlberg na základě výzkumů dospívá k názoru, že každý člověk ve své
jedinečnosti vstupuje do rozhodování z pozice různých morálních dispozic, resp. mo-
rální vyspělosti. Na základě tohoto výzkumu sestavil L. Kohlberg model šesti stupňů,
15
Kohlberg, L. – Hersh, R. H.: Moral Development. A Review of the Theory. Theory into
Practice: Moral Development, 2001, 16(2), s. 53–59.
16
Piaget, J.: The Moral Judgment of the Child. London, Kegan Paul, Trench, Trubner and Co.,
1932.
17
Rest, J.: Development in Judging Moral Issues Test 3rd ed. Minneapolis, University of
Minnesota, 1974.
18
Gilliganová, C.: Jiným hlasem. Praha, Portál, 2001.
19
Kohlberg, L.: Stage and Sequence: The Cognitive Developmental Approach to
Socialization. In: Goslin, D. A. (ed.): Handbook of Socialization and Research. Chicago, Rand
McNally, 1969, s. 347–480.





18 Etika v podnikání a hodnoty trhu
resp. stadií morálního růstu, který se dnes používá jako podpůrný model etického
rozhodování v rámci organizací, hlavně podniků.
Kohlbergův model etického rozhodování zahrnuje tyto stupně:
● První stupeň „odměna a trest“ – jednotlivec si uvědomuje, jaké má ve společnosti
závazky a odpovědnost, zejména vůči pravidlům a moci. V rámci limitů
ustanovených společností uskutečňuje své vlastní cíle.
● Druhý stupeň „účelové myšlení“ – člověk při realizaci vlastních cílů uznává potřeby
ostatních, usiluje o vzájemný soulad na bázi vzájemně výhodných smluv.
● Třetí stupeň „shoda s ostatními“ – jedinec plní to, co od něj ostatní očekávají, je
k  nim vstřícný a  chce jim pomáhat. Orientuje se na ta etická pravidla, u  nichž
může najít co největší shodu s ostatními. Do popředí tak vystupují hodnoty jako
zdvořilost, slušnost, vstřícnost, přátelskost atd.
● Čtvrtý stupeň „orientace na společnost“  – člověk podřizuje osobní cíle zájmům
společnosti a  vědomě podporuje společenský systém. Klíčová je odpovědnost
jednotlivce při naplňování hodnot, principů a pravidel ve společnosti.
● Pátý stupeň „sociální úmluva a individuální práva“ – jedinec má morální
a etickou odpovědnost ve vztahu k celospolečenským hodnotám, jako např. svobodě,
spravedlnosti, demokracii apod.
● Šestý stupeň „etické principy“ – člověk ve svém jednání, rozhodování a hodnocení
vychází z univerzálních etických principů, jež jsou vztaženy na člověka, společnost
a přírodu. Akcent je položen na angažovanost, která je zacílena na odpovědnost
za lidstvo jako celek.
20
Poslední stupeň „etické principy“ je také nejvíce diskutován odborníky a  byl
kritizován i  následovníky L. Kohlberga, především J. Kaganem
21
a  C. Gilliganovou
22
,
a obhajován, např. J. Habermasem
23
.

Hlavní námitkou bylo, že shora uvedený princip
popírá autenticitu a individualitu. Na Kohlbergův model navazuje např. model
ekonomického rozhodování Trevinové
24
, Ferrellův a Greshamův model
25
apod.
20
Blíže viz Rolný, I.: Budujeme důvěryhodnou firmu. Praha, C. H. Beck, 2014, s. 96–98.
21
Kagan, J.: The Nature of the Child. New York, Basic Books, 1984.
22
Gilliganová, C.: Jiným hlasem. Praha, Portál, 2001.
23
Habermas, J.: Autonomy and Solidarity. London, Verso, 1992.
24
Trevino, L. K.: Ethical Decision Making in Organization: A Person – Situation Interactionis
Model. Academy of Management Review, 1986, no. 2, s. 603.
25
Ferrell, O. C. – Gresham, L. G. A.: Contingency Framework for Understanding Ethical
Desicion Making in Marketing. Journal of Marketing, 1985, no. 49, s. 87–96.
*





Morálka, etika a mravnost 19
Filozofický koncept morálního smyslu je nejvíce ovlivněn vztahem rozumu,
resp. racionality, a citů, resp. emocí. Do popředí zájmu vystupují emoce, resp. city,
konkrétně stud a vina, důležitá je také empatie.
V Platonově dialogu Charmenidés
26
je stud dáván do vztahu s rozumem. Platon se
zabývá i ostychem jako vědomou zábranou, která však nemá přímý vliv na pravidla
nebo nařízení, jedná se spíše o neschopnost navázat vztah úcty či přímo úctu
k pravidlům. Aristoteles v Etice Nikomachově
27
charakterizuje stud jako vášeň, za kterou
se musíme stydět
28
, avšak i u něj je stud dáván do vztahu k rozumu.
V židovsko-křesťanské tradici je v popředí spíše pocit viny než pocit studu. Vina
je chápána jako hluboce individualizovaná emoce, jež má návaznost na
sebeposuzování a sebezpytování. Stud je považován naproti tomu za vysoce sociální emoci,
která vyplývá z pocitu porušení obecné víry. Stud je tak vztažen přímo k jednotlivci
a  vymezuje jeho hranice k  niternosti a  intimitě. Vina je spojena s  újmou, kterou
může jednání jedince způsobovat druhým. Důležité je, co si můžeme k  druhým
lidem dovolit, nebo také obráceně, jaké jsou naše povinnosti v konkrétním jednání.
To vymezují morální (etická) pravidla nebo morální paradigmata, např. teoretická
podoba deontologické etiky I. Kanta.
Zejména v kontextu mravních citů je důležitá také empatie, resp. vcítění,
například Adam Smith ve svém díle Teorie mravních citů (The Theory of Moral Sentiments)
z roku 1759 popisuje sentiment (cit, pocit) jako jeden ze základních atributů člověka.
Významnou úlohu v  rámci konceptu mravních citů u  A. Smitha má sympatie, jež
vytváří společenské pouto. Sympatii tak v obecné rovině chápe jako soucit, tj. když
člověk soucítí se zármutkem či potřebou někoho jiného, chce mu poskytnout útěchu
nebo pomoc.
29
Empatie má pro koncept „soucitného lidství“ u A. Smitha
nezastupitelnou úlohu stejně jako hodnota sebeovládání
30
.
Ta k é David Hume zdůrazňuje sympatii, a to jako „komunikaci pocitů“, která je
zprostředkována představou výrazů spojených s pocity a umožněna srovnáním
našich vlastních emocionálních stavů s emocionálními stavy druhých.
31
Sympatie je
podle D. Humea nezbytným předpokladem všech morálních soudů nebo hodnocení.
32
26
Platón: Charmenidés. Lachés. Lysis. Theagés. Praha, Oikoymenh, 1995.
27
Aristotelés: Etika Nikomachova. Praha, Rezek, 2009.
28
Aristotelés chápe stud jako vášeň a z toho vyplývá i jeho negativní pojetí.
29
Blíže viz Raphael, D. D.: Adam Smith. Praha, Odeon, Argo, 1995, s. 33–37.
30
Adam Smith byl ovlivněn etikou stoiků (Epikuros), i  když si zachoval kritický odstup,
jelikož považoval některé rysy učení stoiků za nepřijatelné.
31
Hume, D.: A Treatise of Human Nature. II. díl. Auckland, The Floating Press, e-book,
s. 111–113.
32
Tamtéž, s. 176.





20 Etika v podnikání a hodnoty trhu
Problematice empatie se věnoval i Arthur Schopenhauer v díle K základům
morality (Über die Grundlage der Moral) z roku 1839, které otevírá otázkou: „Co může
motivovat jednotlivce k překročení jejich egoistických tendencí?“ A. Schopenhauer se
zabývá morálkou, jež je chápána vícedimenzionálně, minimálně se v ní zrcadlí rovina
subjektivní a rovina vztahu subjektu k okolí, resp. druhým osobám.
Lidské jednání je motivováno třemi základními pobídkami, resp. pudy:
● egoismem, přáním žít co nejlépe;
● zlovůlí, přáním, aby jiní měli strast;
● soucitem, přáním, aby ostatní žili co nejlépe.
33
Z uvedených pobídek zejména soucit ovlivňuje jak morální smysl, tak i morální
jednání. Pro člověka není jednoduché dosáhnout jednoznačně vyladěného jednání,
jelikož každý z nás se nachází v odlišných pozicích a na ně působí motivy vyvolávající
různorodé jednání a chování.
34
Problematikou empatie jako vcítění se zabývá také Edmund Husserl, významný
představitel fenomenologie, a  rovněž jeho následovníci. E. Husserl vnímá koncept
empatie jako neredukovatelný typ zkušenostní aktivity, která nám umožňuje vidět
jiné osoby coby bytí analogické k  našemu.
35
Tento proces lze označit jako
intersubjektivní asociování. Jeho žák Max Scheler
36
rozvíjí koncept empatie trochu jiným
způsobem, jelikož se zaměřuje nejenom na tělo, ale zejména na mentální stavy, jež
jsou vyjádřeny ve stavech těla, např. tón hlasu, výraz tváře, gesta apod.
Morální smysl v současnosti chápeme jako součást smyslu života. Morální smysl
je v soudobé etické teorii (návazné na teorii mravních citů) reflektován jako
„závazek“
37
, který však ne vždy musí být naplněn. V běžném životě jsou „problémy
závazku“ spojeny se vztahem mezi rozumem a city, resp. emocemi, přičemž nejčastěji se
zavazujeme právě prostřednictvím emocí. To znamená, že situace, z nichž závazky
vyplývají, neposuzujeme jenom racionálně, ale především emocionálně, a to proto, že
závazky mají iracionální podobu, tj. opírají se především o city. Máme strach z hanby,
nechceme zakoušet pocit viny apod. Proto mají takový význam city, které souvisí s ga-
33
Schopenhauer, A.: The Theory of Moral Sentiments. Providence, Berghan Books, 1995,
s. 29.
34
Blíže viz Krámský, D.: Filosofické základy psychologie morálky. Liberec, Nakladatelství Bor,
2015.
35
Husserl, E.: Karteziánské meditace. Praha, Svoboda, 1993, s. 141.
36
Scheler, M.: The Nature of Sympathy. London, Routledge & Kegan Paul, 1954.
37
Povahu závazku má někdy i celostní pojem morálky.





Morálka, etika a mravnost 21
rancí závazku. Především pocit viny nám brání podvádět a mnohým znepříjemňuje
život i pouhé pomyšlení na podvod. V současnosti mají emoce velký význam: závist
je spojena se sobectvím, umírněnost nám získává úctu, hanba je trestem, soucit často
přináší sounáležitost a soucit v budoucnosti atd. Nejenom racionalita, ale i emoce
nám brání např. opustit nemocné partnery nebo odpustit nefér skutky.
Těmito otázkami se zabývá známý americký ekonom Robert Frank, a to zejména
ve své stati Vášně uvnitř rozumu (Passions within Reason)
38
z roku 1988. Emoce jsou
podle R. Franka hlubinné iracionální síly, které nelze vysvětlit pouhým materiálním
zájmem jednotlivce. Přesto se vyvinuly v evolučním procesu a jako vše vzniklé
evolucí mají svůj význam. Pojem „emoce“ není významově totožný s pojmem „afekt“:
hysteričtí nebo paranoidní lidé se mohou chovat iracionálně a jednat v zajetí afektu,
nikoli podle konkrétní emoce.
R. Frank označuje lidské emoce jako mravní city, podobně jako v  minulosti
A. Smith a mnozí ekonomové před ním, chápe je jako nástroje, které umožňují
lidským bytostem využívat sociální vztahy k dlouhodobému prospěchu jejich
přirozenosti, tj. zejména genetické výbavy. Do centra zájmu se tak dostává čestné a férové
jednání.
Robert Trivers se ve své stati Vývoj smyslu pro spravedlnost (The evolution of
a sense of fairness)
39
zabývá recipročním altruismem, který reflektuje vnitřní lidské
bilancování ve vztahu k celostnímu jednání ve světě. Máme rádi lidi, kteří se
chovají altruisticky, a odsuzujeme jedince s neférovým jednáním. R. Trivers se zabývá
i nepřímými pocity, na které apeluje nevyžádaná laskavost, jejímž cílem není udělat
nám radost, ale donutit nás k reciprocitě v jednání. Z tohoto stavu tak může
vzniknout i specifický pocit viny. V Triversově podání se lidské emoce jeví jako nástroje
recipročně sociální bytosti.
R. Frank na uvedené reaguje modelem závazku, který umožňuje vznik skutečného
altruismu, jehož předpokladem je důvěryhodný jedinec s dobrou pověstí. Konkrétně
o tom píše: „Čestný jedinec je podle modelu závazku ten, kdo si cení důvěryhodnosti
pro ni samu. To, že za své chování může být materiálně odměněn, nehraje v jeho
úvahách žádnou roli. A právě tento jeho přístup zaručuje ostatním, že mu mohou věřit
i v situacích, kdy jeho činy nebudou moci kontrolovat. Důvěryhodnost, je-li ovšem
rozpoznatelná, tak vytváří příležitosti, jaké by za jiných okolností nebyly představitelné.“
40

38
Frank, R. H.: Passions within Reason. New York, Norton, 1988.
39
Trivers, R. L.: The evolution of a sense of fairness. In: Absolute Values and the Creation of
the New World. II. New York, International Cultural Foundation Press, 1983.
40
Ridley, M.: Původ ctnosti. O evolučních základech nesobeckého jednání člověka. Praha,
Portál, 2000, s. 154–155.





22 Etika v podnikání a hodnoty trhu
R. Frank navazuje na J. Q. Wilsona a jeho stať Mravní smysl (The Moral Sense)
41
. Byť
R. Frank zdůrazňuje mravní city, resp. emoce, uvědomuje si význam souvztažnosti
rozumu a emocí, zvláště k myšlenkovému odkazu A. Smitha a k provázanosti jeho díla
z morální filozofie a ekonomie. V této oblasti odkazuje na dílo Ronalda Coaseho
42
,
jenž se tímto problémem zabýval v rámci nové institucionální ekonomie podobně
jako Jacob Viner.
43
1.1. 2 M ORÁLNÍ JEDNÁNÍ
Základními komponenty morálního jednání jsou: empaticko-soucitný vztah,
teoretická rozvaha a osobní odvaha, jakož i rizika a nejistoty, mezi něž zahrnujeme
především sklony ke konformismu a dehumanizaci. Konformní jednání může způsobit
ztrátu osobní autonomie, resp. svobody. Dehumanizace má v současnosti řadu příčin,
přičemž jako aktuálně významné se jeví aspekty spojené s racionalizací a technizací
sociálních vztahů a vazeb.
Morální jednání se opírá o  celou škálu hodnot, např. Charles Darwin
44

zahrnuje do výčtu „sebezohledňující“ ctnosti, kam patří moudrost (prudence), střídmost
(temperance), zdrženlivost (chartity). Zároveň se zmiňuje i  o ctnostech, které jsou
příčinou amorálního jednání, kam zahrnuje sobectví, neukázněnost, nezřízenost,
neposlušnost, ale také podraz, vraždu, loupež, zradu, zabití novorozeněte, sebevraždu,
skalpování a otroctví.
Mravní jednání je konceptuálně ovlivněno hodnotami odvahy a statečnosti.
Příkladem detailnějšího pohledu na odvahu je současný koncept Roberta D.
Putnama
45
, který uvádí tři typy odvahy: fyzickou
46
, morální a  psychologickou
47
. Morální
odvaha je významná pro udržení morální integrity, a to často za cenu nemalých obětí,
např. ztráty zaměstnání či soukromí. Podle R. D. Putnama lze nalézt v jádru odvahy
(jako hodnoty) reflexi našeho vnitřního i vnějšího života. Odvaha není složena jen
41
Wilson, J. Q.: The Moral Sense. New York, Free Press, 1993.
42
Coase, R. H.: Adam Smith’s view of man. Journal of Law and Economics, 19, s. 529–546.
43
Viner, J.: Life of Adam Smith. New York, Kelley, 1965.
44
Darwin, Ch.: The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex. New York, Rand,
McNally & Company, 1874.
45
Putnam, R. D.: Psychological Courage. Maryland, University Press of America, 2004.
46
Fyzická odvaha je typem odvahy, jež překonává strach z fyzického zranění či smrti
z důvodu záchrany druhých či sebe sama.
47
Psychologická odvaha se pak týká těch, kteří čelí konfrontaci s  vysilující nemocí nebo
destruktivní zvyklostí či situací.





Morálka, etika a mravnost 23
z viditelných činů, má také kognitivní rovinu, jež je vázána na motivaci, emoce či
rozhodování o činech.
Zajímavý koncept morální odvahy přináší také Rushworth M. Kidder
48
, který
uvádí tři aspekty: závazné morální principy, vědomí nebezpečí spojeného
s porušováním morálních principů a ochotu odolat tomuto nebezpečí.
Pro morální jednání je důležitá vedle odvahy také statečnost, jež vykazuje rysy
angažovanosti a odpovědnosti spjaté s vědomím, že se může mnohé stát, např. člověk
může v  konkrétní situaci i  hodně ztratit. Statečnost je často spojena s  hrdinstvím
v  běžném každodenním žití. Člověk se tak stává potenciálním „spícím hrdinou“
49

a může se kdykoliv „probudit“ pod vlivem výzvy, která je spjata s konkrétní situací,
v níž projeví odhodlanost jednat bez ohledu na vlastní prospěch či záchranu, nebo
naopak rezignovat. Uvedené alternativy a  konkrétní rozhodnutí člověka ovlivňují
povahu jeho činů.
1.1. 3 M ORÁLNÍ INTEGRITA
Morální integritu chápeme jako svorník, v němž se v obecné rovině celistvě reflektuje
charakteristika morálky, resp. morálního vědomí. Morální integrita je založena na
shodě morálního smyslu a morálního jednání. Morální integrita je zastřešující pojem.
Pojem integrita pochází z latiny, kde kromě jiných významů znamenal i dokonalý
a celý, resp. celostní. Integritu morálky tak vnímáme jako celistvost morálního
charakteru a s tím souvisí hlavně rovina hodnotová, tj. konkrétní „architektura“ hodnot
(ctností). Jedná se především o důvěru a  důvěryhodnost v  mezilidských vztazích.
Morální integrita však souvisí i  s poctivostí, čestností, férovostí a  také s povinností.
Hodnoty (ctnosti) patří k integritě. Zde je třeba připomenout, že jsou to hodnoty
společensky, resp. kulturně relativizované, a tím vnáší do morální integrity
společenskou, kulturní i historickou podmíněnost.
Pojem integrita v morálce je vztažen k určitému nároku a závaznosti. Tato rovina
souvisí, jak již bylo shora naznačeno, s teorií hodnot (ctností). Je to otázka motivací,
které mohou být rozvinuty v rámci rozdílných ideových konceptů, např. utilitarismu,
či na bázi etiky povinnosti. Člověk by měl odpovídat za své činy a rozhodnutí
(odpovědnost), a to bez ohledu na pravidla či maximy. Morální integrita je vždy vázána
na určitou úroveň morálního nároku, který se reflektuje v morální závaznosti, a tím
48
Kidder, R. M.: Moral Courage. Prymble, Australia, Perfect Bound, 2005.
49
Zimbardo, P. G.: The Lucifer Effect: Understanding How Good PeapleTurn Evil. New York,
Random House, 2007.





24 Etika v podnikání a hodnoty trhu
je také spjata s určitým konceptem hodnot (ctností). Uskutečnění morální integrity
je spjato s morálním jednáním, a to ve vztahu k odvaze a statečnosti.
Člověk se rozhoduje v konkrétních situacích, kde je nutné vzít v úvahu jak
existencionální faktory, např. emoce, tak i  některé hodnoty (ctnosti), které můžeme
chápat zcela inteligibilně, např. povinnost v kontextu deontologické etiky I. Kanta.
Rozhodování však probíhá v  konkrétních podmínkách, tj. kulturních, sociálních,
ekonomických, rodinných apod. Tím vznikají i rozpory mezi racionalitou, city
a konkrétními podmínkami, jež se mohou stát překážkou integrity, a právě pro odstranění
konkrétních rozporů je často potřeba i odvaha jako mnohdy nutná podmínka
morálního jednání.
1.1.4 MO RÁLKA INDIVIDUÁLNÍ A SPOLEČENSKÁ,
RELATIVIZACE HODNOT
Můžeme rozlišovat individuální a  společenskou morálku. Individuální morálka je
vztažena k jednotlivci, jehož chápeme jako samostatně jednajícího a rozhodujícího
aktéra, který je veden životním cílem, jenž ovlivňuje konkrétní jednání a chování,
jakož i rozhodování a hodnocení. Jednání a rozhodování člověka je ovlivněno
regulačním systémem, který obsahuje jednak interní pravidla, tj. morálku, etiku a kulturu,
a jednak externí pravidla, tj. normy práva.
Individuální etika je v praxi vztahována k  osobní odpovědnosti. Jde hlavně o to
posoudit morální skutky, motivy, postoje a jednání individuálních osob neboli pro
ně stanovit normy. Individuální etika nikterak nezakrývá, že praxe je v  podstatě
interaktivní povahy a probíhá v sociálním kontextu.
50
Společenská morálka, která je často označována za společné mravy, je
souhrnem naučených kulturních vzorců a společenských pravidel. V uvedených vzorcích
a  pravidlech jsou obsažena také etické pravidla, hlavně hodnoty, jež jsou v  daný
moment společností či kulturou uznávány. U společných mravů je evidentní zájem
společnosti, aby si tento komplex mravů
51
jednotlivci osvojili. Společné mravy jsou
poměrně jednoduchým, ale účinným nástrojem, mohou však selhávat v prostředí,
které ovládají mezikulturní konflikty.
52
Společenská etika se věnuje morálnímu hodnocení sociální skutečnosti, tj.
sociálních útvarů. Ústřední otázka zní: Jsou dané sociální útvary spravedlivé? Sociální etika
50
Anzenbacher, A.: Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno, CDK, 1997, s. 11.
51
Morálka je také chápána jako přirozená potřeba společenského života.
52
Blíže viz Sokol, J.: Etika a  život. Pokus o  praktickou filozofii. Praha, Vyšehrad, 2010,
s. 68–69.





Morálka, etika a mravnost 25
na základě kritérií a principů posuzuje vztahy, struktury, systémy pravidel, řády atd.
po stránce jejich spravedlnosti.
53
Vztah individuální a sociální etiky se reflektuje v provázanosti základních otázek
etiky, resp. dvou klíčových hodnot dobra a spravedlnosti, to znázorňuje i obr. 1.1.
vztažená na
kategorie posouzení
osobní odpovědnost,
individuálně přičitatelná praxe,
motivace, postoj
DOBRÉŠPATNÉ–
INDIVIDUÁLNÍ ETIKA SOCIÁLNÍ ETIKA
sociální danosti, instituc e,
struktury, poměry, regulační
systémy, řády
SPRAVEDLIVÉNESPRAVEDLIVÉ–
Základní mravní kritéria
Obr. 1.1 Individuální etika a sociální etika
Zdroj: Anzenbacher, A.: Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno, CDK, 1997, s. 12.
Vazba morálky k určitým normám, hodnotám a zvykům ji činí společensky či
kulturní relativní. Tato problematika souvisí s procesem relativizace, především hodnot
a  norem, který je velmi složitý, ale také členitý. Klíčová je společenská a  kulturní
relativizace hodnot, tj. stanovení hodnot, jež jsou v aktuálním okamžiku pro danou
společnost či kulturu důležité, resp. toho, jaké hodnoty akceptuje. Společenskou
a  kulturní relativizaci však nesmíme zaměňovat s univerzalizací hodnot, která by
mohla vést ke snaze ustanovit určitý systém nebo soustavu hodnot jako absolutní
vůli u dané společnosti, což bychom mohli považovat za snahu přivlastnit si oblast
hodnot a určitý systém hodnot zakonzervovat. Morálka by se tak mohla přeměnit
v násilnou ideologii, která byla realitou např. v reálném socialismu.
V procesu společenské a kulturní relativizace nelze zaměňovat hodnocení
s oceněním v ekonomickém, avšak ani v estetickém smyslu. Základním principem, který by
měl být sledován ve společenské a kulturní relativizaci, je princip humanity, založený
na úctě k lidem.
Škála společensky či kulturně relativizovaných hodnot se vyvíjí, a to většinou
v závislosti na změnách v životních cílech. Jednající člověk, jenž nevidí žádný absolutní
cíl a ani jej vidět nemůže, však v možnostech jednání může spatřit jakýsi společný
53
Anzenbacher, A.: Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno, CDK, 1997, s. 12.





26 Etika v podnikání a hodnoty trhu
„směrník“ nebo „vodítko“, tj. vliv společensky či kulturně relativizovaných, tedy
uznávaných hodnot. Dynamika jednání v konkrétních situacích ovlivňuje i změny,
jež probíhají ve složení společensky nebo kulturně relativizovaných hodnot, byť v jiné
temporalitě.
54
S relativizací hodnot souvisí i mezní varianty tohoto procesu. Za extrémní formu
relativizace hodnot považujeme zejména individuální relativizaci a kolektivní
relativizaci. Oba zmíněné způsoby jsou pro společnost nežádoucí.
Kolektivní relativizace hodnot byla realitou např. v éře reálného socialismu, kdy
vedoucí síla ve společnosti jednotlivcům vnucovala konkrétní soubor hodnot jako
absolutní vůli dané společnosti, a tím jej přeměnila v násilnou ideologii. Negativní
zkušenost s reálným socialismem, v němž se jednotlivci nemohli odchýlit od
komplexu „socialistických hodnot“ bez hrozby restrikce, neustále „rezonuje“ a společně
s  reálnou zkušeností v  české společnosti vytváří situaci, kdy její obnova, a  to ani
s vědomím generační obměny, zatím nehrozí. To, co může ohrožovat naši
společnost v aktuálním časovém horizontu, je individuální relativizace hodnot především
v souvislosti s nástupem ideových směrů individualismu a subjektivismu. Nejde
jenom o změny vnímané v užším smyslu, např. v české společnosti, ale spíše o změny
v  globálně pojaté lidské společnosti. Moderně koncipovaná morálka by tak měla
respektovat odlišná filozofická, náboženská a kulturní specifika v rámci všelidské
jednoty, vztažené k humanitě a úctě k člověku.
1.1. 5 M ORÁLKA A PRÁVO
Vztah morálky a práva reflektujeme jako vztah dvou významných forem
společenského vědomí. Morálku jsme si již charakterizovali. Právo, jako specifická forma
společenského vědomí, je nadáno mnoha aspekty, asi nejvýznamnějším je normativní
aspekt, který spočívá ve smyslu soustavy právních norem, jež jsou přímo
uznávané, stanovené a zároveň také vynucované státem. Zmíněné oblasti odpovídá pojem
objektivního práva.
55
Mimo rovinu normativní působí právo též v  rovině sociální,
hodnotové, mocenské a informační.
Pojem práva může být použit také ve smyslu subjektivního práva, tj. práva určitého
subjektu na něco. V tomto případě jde o objektivním právem zaručenou možnost
54
Sokol, J.: Etika a život. Pokus o praktickou filozofii. Praha, Vyšehrad, 2010, s. 76–77.
55
Objektivní právo můžeme členit na právo pozitivní a přirozené, nebo právo soukromé
a  veřejné. Další členěním možné na vnitrostátní a  mezinárodní, případně na hmotné
a procesní apod.





Morálka, etika a mravnost 27
chovat se určitým způsobem. Právo z různých hledisek zkoumá právní věda.
Všeobecné znalosti o právu se označují jako právní vědomí.
56
Vztah morálky a práva můžeme chápat jako vztah morálních (mimoprávních),
neformálních či interních pravidel a  právních, formálních či externích pravidel.
Pravidla pozitivního práva mají podobu zákonů nebo jiných právních norem a jsou
základem právní či formál


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist