načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Etika pro děti – Michael Parker

Etika pro děti

Elektronická kniha: Etika pro děti
Autor: Michael Parker

Kniha, určená pro děti ve věku deset až patnáct let a jejich rodičům, je zaměřená na morální rozvoj další generace. Jak vést rozhovory s dětmi o etice a morálce v domácím prostředí. Příručka se zabývá etickými a morálními otázkami a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 252
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Název originálu: Talk with your kids: ethics
Spolupracovali: přeložila Viola Somogyi
Skupina třídění: Výchova a vzdělávání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-3152-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha, určená pro děti ve věku deset až patnáct let a jejich rodičům, je zaměřená na morální rozvoj další generace. Jak vést rozhovory s dětmi o etice a morálce v domácím prostředí. Příručka se zabývá etickými a morálními otázkami a dilematy a otázkami rozvíjejícími myšlení, obsahuje rovněž myšlenky slavných filozofů o etice a morálce. Některé otázky obsažené v rozhovorech nevyjadřují jasný postoj (např. mají děti vykonávat domácí práce?), jsou uvedeny jako příklady pro rozproudění diskuse. Na otázky neexistují prosté odpovědi - ano, ne. Některé otázky jsou pouze hypotetické. Uvádí celkem 109 rozhovorů týkajících se etických a morálních problémů (těžší témata určená starším dětem jsou označena písmenem T).

Popis nakladatele

Povídejte si s dětmi o etice: poctivost, přátelství, tolerance a dalších 106 věcí, na kterých opravdu záleží!.

V posledních dvou generacích se významně změnil způsob, jímž jsou předávány etické a morální hodnoty. V některých rodičích sílí pocit, že už nemají dostatečnou autoritu potřebnou k tomu, aby je u svých dětí „prosadili“. Relativizující tvrzení, že „všechny názory mají stejnou hodnotu“, bývá často laciný způsob, jak rodiče a učitele zaskočit, když se řeší etické a morální problémy a jde do tuhého. Promyšlené rozhovory s dětmi o etice a morálce vedou k tomu, že se stáváme součástí slavné liberální tradice, která už trvá stovky let. Je to stejná tradice, díky níž nyní máme demokracii, svobodu slova, bylo zrušeno otroctví a vysílá se Monty Python. Je naší povinností předat tuto tradici dětem tak, že s nimi budeme rozmlouvat o otázkách v této knize, využívat postupy etického myšlení a zamýšlet se nad filozofickými otázkami a dilematy.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Michael Parker - další tituly autora:
Povídejte si s dětmi - Velké myšlenky Povídejte si s dětmi
Etika pro děti Etika pro děti
 
K elektronické knize "Etika pro děti" doporučujeme také:
 (e-book)
Dívky z trajektu Dívky z trajektu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž


Michael Parker

ETIKA PRO DĚTI

Povídejte si s dětmi o etice:

poctivost, přátelství, tolerance a dalších 106 věcí,

na kterých opravdu záleží


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Parker, Michael [Talk with your kids. Česky]

Etika pro děti / Michael Parker ; přeložila Viola Somogyi. -- 1. vydání.

-- V Praze : Stanislav Juhaňák - Triton, 2017 Přeloženo z angličtiny ISBN 978-80-7553-442-2 (pdf) 37.015.31:17 * 37.015.312 * 173.5/.7 - etická výchova - výchova k hodnotám - rodiče a děti - příručky 37 - Výchova a vzdělávání [22]



Michael Parker

ETIKA PRO DĚTI

Povídejte si s dětmi o etice:

poctivost, přátelství, tolerance a dalších 106 věcí,

na kterých opravdu záleží

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena

bez písemného souhlasu vydavatele.

Copyright © Michael Parker 2014

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2017

Translation © Viola Somogyi, 2017

Cover © Renata Brtnická, 2017

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7553-442-2 (pdf)


Fioně


9

Poděkování

Děkuji Jeremymu Madinovi a  Helen Nugentové z  Cranbrooku, že

tento program od samého počátku podporovali. Jane Curryové za to,

že ji nápad zaujal a že ho rozvinula. Phillipu Camovi, Sandy Lynchové

a všem ostatním ze společnosti Philosophy in Schools, s nimiž jsem

za ta léta pracoval. Rodu Farrawayovi, Christophu Gauchatovi, Pete

ru Hipwellovi, Anne Robertsonové a všem těm, kdo byli nápomocni

v diskusích souvisejících s touto knihou. Jonahu Darlingovi děkuji za

fotografi e. Dále děkuji své agentce Selwě Anthonyové a  svým rodi

čům a učitelům za to, že mi předali morální cit, kterým snad disponu

ji. Své ženě Fioně za mnohé rozhovory o Rozhovorech. A svým dětem

Julii a Eleně.

Veškerý zisk z této knihy je určen na vybudování školy Jeremyho

Madina v Nepálu.


11

Úvod PROČ VZNIKLA TATO KNIHA? Chtěli byste, aby vaše dítě bylo raději inteligentní, nebo spíše hodné?

Pravděpodobně jste spontánně odpověděli: „Obojí.“ Ale co kdybyste obojí mít nemohli? Co kdybyste mohli mít dítě, které by bylo hodné, ale nijak pronikavě inteligentní, anebo dítě inteligentní, ale nijak zvlášť hodné? Které byste si vybrali?

Taková zapeklitá otázka...

Pravděpodobně nakonec, možná dost zdráhavě, prohlásíte, že „hodné“ (protože to vás pak bude chodit navštěvovat do domova důchodců). Pokud se mýlím, měli byste tuhle knihu raději odložit a začít místo ní shánět Rozhovory s dítětem o společnosti MENSA. Pokud mám ale pravdu, je pro vás tato kniha jako stvořená.

Mnohé rodiny a téměř všechny školy tráví spoustu času rozvíjením intelektu dětí. Není na tom nic špatného. Ale domnívám se, že přinejmenším stejně důležité je vědomě se zabývat morálním rozvojem další generace, aby se z ní stali slušní členové společnosti. Tento trend už v mnoha domácnostech a školách takříkajíc bublá pod povrchem, ale je v našich silách jej zviditelnit, aby se stal explicitním. Můžeme toho docílit řešením spousty spletitých problémů a samostatným uvažováním a rovněž díky obsáhlé moudrosti věků. Tohle všechno vám nabízí tato kniha.


12 Michael Parker  ETIKA PRO DĚTI ODKUD DĚTI BEROU SVÉ HODNOTY? Samozřejmě musím začít poznámkou, že z  dětí se nutně nestanou nemorální stvůry, když se jim tahle kniha do rukou nedostane. Děti se učí etickým a  morálním zásadám všude kolem sebe: někdy i  ve škole, od kamarádů, v kostele, ve sportovním oddílu nebo na hodině baletu. Nejdůležitějším místem, kde si dítě osvojuje tento systém zásad, je domov (maminko a tatínku, to není nátlak). Něco takového by nikoho nemělo příliš překvapovat – domov je místem, kde dítě stráví největší část svého formativního období.

Děti se neučí etickým a  morálním zásadám z  nějaké příručky. Děti se učí ohleduplnosti na základě toho, jak ohleduplně se chovají jejich rodiče. Učí se empatii podle toho, jak moc se o ně rodiče zajímají. Učí se štědrosti tím, že přihlížejí, jak štědří jsou jejich rodiče k jiným. Je tomu tak odjakživa. Základní etická a morální pravidla jim nejvíc předávají rodiče při každodenních interakcích: „Půjč tu hračku sestřičce.“ – „Počkej, až budeš na řadě.“ To všechno jsou etické a morální pokyny, které se ve většině rodin nenápadně předávají den co den.

I morálně zásadoví rodiče mohou ovšem mít děti, které podvádějí, lžou a vrážejí na ulici do babiček – koneckonců rodiče pro dítě nejsou jediným zdrojem učení. Pozitivní příklad rodičů je však velmi cenný.

Tato základní, praktická etická a morální výchova se sice nemění, ale v posledních dvou generacích se změnil způsob, jímž jsou etické a morální zásady explicitně předávány. Došlo k několika významným posunům.

Zaprvé v  životě dítěte už nehrají tak důležitou roli organizace mimo rodinu, například církev. Mnohá náboženství kladou důraz na poskytování pokynů, jak žít, a předávají zcela zásadní etická a morální poselství – dobročinnost, štědrost, péči a smysluplnost. Například: „Jak chcete, aby lidé jednali s  vámi, tak jednejte vy s  nimi.“ Etická a morální nauka náboženství coby morální kompas je však něco, co už se mnoha dětem nedostává. Nemusíte souhlasit s  teistickými


13

Úvod

názory kteréhokoliv z hlavních náboženství, ale přesto si vážíte hodnoty etických a morálních ponaučení, která jsou v jeho učení obsažena.

Zadruhé mají někteří rodiče v dnešní době pocit, že už nemají dostatečnou autoritu potřebnou k  tomu, aby etické a  morální zásady u  svých dětí „prosadili“. Relativismus a  postmodernismus nám sice poskytl skvělé vhledy, ale nezpracovaný přebytek těchto myšlenek způsobil, že mnozí rodiče si obecně kladou otázku, jestli ještě cokoliv vůbec může být pravda. Člověk, který se pokouší očekávat nebo uplatnit pevné etické a morální zásady, proto může být vnímán jako staromódní despota; „nenapodobuje“ pouze své rodiče, ale přímo prapraprarodiče. Takhle na svoje děti ani jejich kamarády žádný velký dojem neuděláte. Například přesvědčování, že „ve fungující společnosti (rozuměj v tomto domě) jsou povinnosti stejně důležité jako práva“, může snadno znít jako tlachy z předminulého století. Je však důležité trvat na tom, že „povinnost podílet se na domácích pracích je druhou stranou práva žít v domě, kde to nevypadá jako na hnojišti“.

Relativismus a prohlašování, že „všechny názory mají stejnou hodnotu“, bývá často laciný způsob, jak rodiče a učitele zaskočit, když se řeší etické a morální problémy a jde do tuhého. Podle mého názoru se právě toto v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v některých zemích stalo s některými prvky hnutí „ozřejmování hodnot“, kdy učitelé schvalovali všechny hodnoty, se kterými dítě přišlo. Dítě mohlo například prohlásit: „Je pro mě důležité myslet jen na sebe a všechny ostatní ponižovat.“ Kdyby vychovatelé toto tvrzení korigovali, bylo by to považováno za indoktrinaci. Podle mého názoru je však jasné, že ne všechna etická a  morální stanoviska jsou stejně hodnotná a že některé hodnoty jsou lepší než jiné. Mám-li znovu použít příklad: když přijde do třídy, kam chodí vaše dcera, nový chlapeček a nemá nic k svačině, NENÍ eticky a morálně ekvivalentní, jestli se s ním vaše dcera rozdělí o svačinu, nebo mu dá ránu pěstí. To první je laskavé, to druhé je kruté. I když bude vaše dítě tvrdit, že je to jinak, nic to nezmění. Jak se s podobnou situací citlivě vypořádat při rozhovoru, uvedu dále v „Rozhovorech s dítětem ,na scestí‘ “.


14 Michael Parker  ETIKA PRO DĚTI TAKŽE KTERÉ HODNOTY JSOU SMYSLUPLNÉ? Až budete se svými dětmi diskutovat o otázkách v této knize, budete jistě doufat, že si osvojí sadu „dobrých“ hodnot. Občas ale může být obtížné přijít na to, které hodnoty to vlastně jsou. Níže uvádím seznam hodnot, které by vám mohly vyhovovat jako hodnotový základ pro vaše děti, jak budou postupně růst a  rozvíjet se (jsou uvedeny i v Rozhovoru 75).

Vyžadovat po někom, aby si všechny tyto hodnoty osvojil, je samo

zřejmě těžké. A s některými se to snadno může přehnat – například příliš „asertivity“ může být na škodu. Nicméně seznam je to užitečný. Asertivita Bezúhonnost Cílevědomost Čestnost Disciplinovanost Dobročinnost Důstojnost Důvěra Důvěryhodnost Empatie Hloubavost Idealismus Iniciativnost Laskavost Láskyplnost Lidskost Loajálnost Milosrdenství Mírumilovnost Moudrost

Naděje

Nadšení

Nápomocnost

Něha

Nezávislost

Obdiv

Oddanost

Odhodlanost

Odolnost

Odvaha

Ohleduplnost

Optimismus

Otevřenost

Péče

Píle

Poctivost

Pochopení

Pokora

Pravdomluvnost

Prostota


15

Úvod

HODNOTA DISKUSE Doma by se o etických a morálních hodnotách mělo mluvit pravidelně. Často se to už děje. Kdykoli vaše dítě přijde domů s příkladem nějaké „nespravedlnosti“, která se mu stala ve škole, je to příležitost k rozhovoru o etice a morálce. Když se při sledování televize nebo v kině objeví nějaký problém, i to je příležitost k rozhovoru o etice a morálce.

Rozhodně nenavrhuji návrat ke „starým zlatým časům“, kdy se dě

tem jednoduše sdělilo, jak se chovat slušně a  ohleduplně. Naopak, navrhuji téměř pravý opak. Navrhuji, aby o  etických a  morálních otázkách v  dialogu diskutovala a  rozebírala je celá rodina a  aby Pružnost Přátelskost Radostnost Sebedůvěra Shovívavost Schopnost ocenit druhého Schopnost odpouštět Schopnost sebeobětování Schopnost spolupracovat Síla Skromnost Slušnost Smířlivost Smysl pro humor Smysl pro spravedlnost Soucitnost Spokojenost Spolehlivost Stálost Statečnost

Štědrost

Ta k t

Tolerantnost

Tr p ě l i v o s t

Tvořivost

Uměřenost

Upřímnost

Úslužnost

Vd ě č n o s t

Věrnost

Veselost

Víra

Vnímavost

Všímavost

Vyrovnanost

Vytrvalost

Zdvořilost

Zodpovědnost

Zvídavost


16 Michael Parker  ETIKA PRO DĚTI středobodem tohoto rozhovoru byly vaše děti. Nejedná se však ani o benevolentní „osvětlování hodnot“. Je důležité věřit tomu, že určité hodnoty jsou obecně lepší – že odvaha je lepší než zbabělost, štědrost lepší než sobectví – a že správnost těchto hodnot je ověřena v rozhovoru a na základě svobodného uvažování.

Můžete například dítěti říct: „Musíš se chovat k ostatním tolerantně“ a ono si pomyslí „to jsou zase nějaké rodičovské plky“ a pravděpodobně bude vaše slova ignorovat. Když však k diskusi o  toleranci využijete různé situace a příklady a povedete dítě k tomu, aby došlo k vlastním závěrům, pravděpodobně usoudí, že tolerance je lepší než nesnášenlivost. Rozdíl je v tom, že dítě tento názor vysloví samo. Názor bude jeho a bude si za ním stát. Zkrátka a dobře, lepší než dítěti říkat, že má být tolerantní, je docílit, aby k tomuto stanovisku dospělo samo. Samozřejmě že úplně nejlepší je dosáhnout toho, aby dítě toleranci uplatňovalo v praxi – to však pouhé čtení této knihy nedokáže.

Promyšlené rozhovory s dětmi o etice a morálce (místo toho, abyste jim nějaké myšlenky vnucovali nebo dopustili, aby na věc neměly žádný názor) vedou k tomu, že se stáváte součástí slavné liberální tradice, která už trvá stovky let. Je to stejná tradice, díky níž nyní máme demokracii, svobodu slova, bylo zrušeno otroctví a  vysílá se Monty Python. Liberalismus po staletí ctil nabytou moudrost věků. Byl hrdý na to, že lidé pod jeho křídly dokáží kriticky uvažovat. A byl také hrdý na to, že lidé díky němu na základě předchozích dvou prvků mohou utvářet dobře podložené názory. Vyznačuje střední cestu mezi autoritářstvím a  přílišnou shovívavostí. Liberalismus je vzácný, nebývalý triumf lidského druhu a podle mého názoru je naší povinností předat ho našim dětem. A právě to uděláte, když s nimi budete rozmlouvat nad otázkami v  této knize, využívat postupy etického myšlení a  zamýšlet se nad fi lozofi ckými otázkami a dilematy, které jsou v ní obsaženy.

Autoritářství Liberalismus Permisivní výchova


17

Úvod

Na jednu stranu vám zpočátku může připadat, že rozhovory v kni

ze jsou poněkud vykonstruované. Nebudeme si namlouvat, že se jed

ná o  stejný typ konverzace, jako když říkáme: „Tak jak ses dneska

měl?“ Nebo: „Natřela to už konečně Sparta Slavii?“ Důsledné diskuse

o etice a morálce s dětmi patří k nejcennějším věcem, které jim mů

žete předat. Podívejte se na to takhle – desetitisíce rodičů v této chví

li týrají své děti gramatikou, matematikou a  rozbory obsaženými

v  suchopárných bifl ovacích příručkách. Pochybuji, že se z  nich děti

naučí, jak zaujatě, kvalitně diskutovat s rodiči. Tato kniha a rozhovo

ry v ní obsažené coby výchovný projekt nabízejí mnohem zajímavější

a hodnotnější aktivity.

ETIKA VE ŠKOLÁCH, ETIKA A NÁBOŽENSTVÍ

V Novém Jižním Walesu, kde působím, v některých státních základ

ních školách vyučují etice dobrovolníci. Způsobilo to jisté politické

neshody, jednak proto, že etika a  náboženská výchova byly ve škol

ním rozvrhu uvedeny jako alternativy, čímž vznikla falešná dichoto

mie. Podle mého názoru je něco takového politováníhodné. Jedním

z výsledků náboženské výchovy má být vštěpování etických a morál

ních hodnot a jedním ze zdrojů etiky a morálky je právě náboženská

tradice. Tyto dvě oblasti se mnohdy překrývají a  neměli bychom je

považovat za protiklady. Tato kniha je však určena spíše pro rozhovo

ry o etice a morálce v domácím prostředí, nikoli ve škole, a mohou ji

doma používat věřící i ateisti. Stačí, když v domácnosti panuje libe

rální přesvědčení, že etická a morální stanoviska mohou být podpo

řena rozumem.

JAK POUŽÍVAT TUTO KNIHU

Tato kniha se dá používat, jak zrovna potřebujete. Můžete se třeba

rozhodnout pro „program“, který bude probíhat jednou týdně v pev

ně stanovený den po večeři u  stolu, a  probírat rozhovory postupně.


18 Michael Parker  ETIKA PRO DĚTI Pravděpodobněji se však rozhodnete namátkou pro rozhovory, které upoutají váš zájem. Můžete si stanovit nějakou dobu nebo knihu vytáhnout, když se naskytne vhodná chvíle. Nebo ji prostě dětem podáte a  zeptáte se: „Který rozhovor vás zajímá?“ Také je možné ji mít uloženou v přihrádce v autě a k rozhovorům se uchýlit během dlouhé, nudné cesty. Nebo knihu můžete mít někde po ruce (v  zásuvce nočního stolku) a ve vhodnou dobu se zmínit o některém dilematu. Nebo se inspirujte nápady z knihy a vymyslete si vlastní etické dilema, kdykoli přijde dítě ze školy domů s nějakým problémem. Je to jen na vás.

Je třeba ještě dodat, že je důležité s dětmi vést všechny ze tří kategorií rozhovorů, které v knize jsou. Kategorie 1 – etická a morální dilemata a otázky (z celkem 109 roz

hovorů je jich 81). Kategorie 2 – otázky rozvíjející myšlení (z celkem 109 rozhovorů je

jich 10 a končí nulou, tedy 10, 20, 30 atd.). Kategorie 3 – myšlenky slavných fi lozofů o etice a morálce (z celkem

109 rozhovorů je jich 10 a končí pětkou, tedy 5, 15, 25 atd.).

Nejdůležitější dovedností, kterou rodiče musí zvládnout, je naučit se rozhovor rozproudit, aby se diskuse rozvíjela a nezanikla. Existuje mnoho způsobů, jak toho docílit. Několik jich najdete níže. Pokládejte více otázek Jakmile vaše dítě vysloví nějaký názor, zeptejte se ho, proč si to myslí, nebo je požádejte, aby uvedlo příklad. Případně mu řekněte, aby vám sdělilo důvody svého přesvědčení. Nebo je možné se zeptat, jak daný problém souvisí s  jinými jeho nápady. Zeptejte se, jak se jeho názor liší od toho, s  nímž před chvílí přišli jeho bratr nebo sestra. Prostě pořád pokládejte otázky. Děti jimi provázíte a vedete je k tomu, aby uvažovaly o  vlastním myšlení. (Mimochodem jediné slovíčko


19

Úvod

„proč“ dokáže rozhovor rozproudit mnohem účinněji než cokoli jiného.)

Častější pokládání otázek může být obtížnější, než by se zdálo. Můžete se nechat zlákat a začít dítěti nabízet svůj názor, což může rozhovor úplně zahubit. Někdy se musíte ovládnout a zjistit názor dětí jen pomocí vhodných otázek. Čím více mluví, tím více budou mít pocit, že si jejich názoru vážíte, a budou ochotnější účastnit se rozhovoru. Pár specifi ckých otázek: – Jak by svět vypadal, kdyby to dělali všichni? – Dokážeš přijít na příklad, jak vypadá opak? – Jak by ses se cítil/a, kdybys byl/a v opačném táboře? – Máš pro to ještě nějaký další důvod? – Kdo z toho má nějaké výhody? Kdo je v nevýhodě? Je to fér? – Co by si o  tom myslel tvůj trenér/farář/učitel/rabín/předseda tří

dy? – Jakou škodu způsobí tohle rozhodnutí? Stojí to zato? – I když nevznikne žádná škoda, může to přesto být špatné rozhod

nutí? – Proč? – Proč? – Proč? Zahrajte si na ďáblova advokáta Obnáší to rychle se vytasit s opačným názorem (například když celá rodina hbitě usoudí, že je v pořádku použít „nevinnou lež“, když vám babička upletla naprosto příšerný svetr). Vy pak můžete namítnout, že babičce by byla milejší pravda, aby už nemusela ztrácet čas pletením dalších svetrů, které nikdo nenosí. Je však nesmírně důležité, aby děti věděly o  tom, že si hrajete na ďáblova advokáta jen proto, aby rozhovor neskončil, a ne proto, že s nimi nesouhlasíte. Radikální neshoda dokáže rozhovor snadno ukončit.


20

Michael Parker  ETIKA PRO DĚTI

Nabízejte protichůdné názory jako alternativy

Na podporu volného dotazování můžete používat množství úvod

ních frází, například: „Dá se na to dívat i takhle...“, „Je potřeba vzít

v  úvahu i  tohle...“, „Někdo jiný by třeba řekl...“, „Co o  tom zkusit

uvažovat jiným způsobem?“, „Když o tom teď přemýšlím, také by se

dalo říct, že...“

Vybídněte dítě, aby uvedlo podobné příklady

ze skutečného života

Mnoho rozhovorů pojednává o  problémech ze skutečného života,

jako je šikana, lhaní, chování ve školní jídelně a podobně, takže dítě

snadno najde další příklady (například otázky týkající se přihlížení

šikaně je povzbudí k tomu, aby vyprávělo o tom, jak bylo svědkem,

když někoho šikanovali). Tyto příklady „ze skutečného života“ mají

větší potenciál rozproudit diskusi, protože děti tyto situace zažily. Jak

mile disponujete příklady ze života, můžete upustit od hypotetické

diskuse a věnovat se diskusi o skutečných událostech. Jiné hypotetic

ké otázky (například „Mučili byste osobu podezřelou z terorismu?“)

nemají analogie ve skutečném životě, tedy pokud vaše dítě nežije vel

mi aktivně.

Vytvořte kategorii „odstíny šedi“

Jak známo, mnohé situace nejsou jednoznačně dobré nebo špatné.

Existuje tu mnoho „odstínů šedi“. Můžete je uplatnit v rozhovoru tím,

že zavedete pojmy „bílá“, „světle šedá“, „středně šedá“, „tmavě šedá“

a  podobně. Další věc, kterou můžete udělat, aby se vaše děti začaly

zamýšlet nad „odstíny šedi“, je, že jim řeknete, aby situace odstupňo

vaně vyhodnotily na škále od „nejméně přijatelné“ po „nejpřijatelněj

ší“. V  mnoha rozhovorech lze diskutovat o  osmi až desíti situacích,

které se dají snadno odstupňovat.


21

Úvod

Řekněte dítěti, aby se „zahalilo do pláště

odborníka“

Znamená to, že děti budou předstírat, že jsou odborníky na danou

tematiku. Můžete například říct: „Teď dělej, že jsi ředitel školy, a musíš

se rozhodnout.“ Nebo: „Budeme dělat, že jsme členy etické komise,

kterou svolali.“ Případně: „Teď dělej, že jsi premiér.“ Tento jednodu

chý trik dodá mnohým otázkám větší „šťávu“. V některých rozhovo

rech v této knize jsem ho využil, ale lze ho používat mnohem častěji.

Dejte dětem najevo, že vás jejich názor zajímá

Děti se do rozhovoru s vámi pravděpodobně zapojí mnohem ochotně

ji, když si budou myslet, že jejich názory berete vážně. Když jim chce

te dát najevo zájem, musíte pozorně poslouchat. Používejte všechna

podpůrná slůvka, třeba „dobře“, „chápu“, „to je pravda“, když děti za

čnou mluvit. Když mluví, přikyvujte. Pokládejte jim doplňující otáz

ky. Netvařte se, jako byste se nemohli dočkat, až domluví, abyste

mohli začít vykládat svoje stanovisko. A  ještě důležitější je, aby vás

OPRAVDU zajímalo, co děti říkají – to pak rozhovor budete udržovat

v chodu bez větší námahy.

CO BYSTE DĚLAT NEMĚLI

Nemluvte příliš

Když zjistíte, že toho namluvíte mnohem víc než vaše děti, mluvíte

příliš. Rozhovor není příležitost k pronesení přednášky.

Vyvarujte se okamžitého nesouhlasu

Prozkoumejte nejdřív, proč vaše dítě věří tomu, čemu věří. Když

s  ním budete později muset naprosto nesouhlasit, musíte s  ním


22

Michael Parker  ETIKA PRO DĚTI

nesouhlasit způsobem, který neuzavírá komunikační kanály. Nesou

hlasit je v pořádku – koneckonců když vaše dítě prohlásí, že „krást se

může, supermarket přece nezchudne, když tam něco šlohnu“, nemůže

te ho nechat při tom, že je to v pohodě. Hypotetická povaha otázek vám

však dovoluje prozkoumat a  vyvrátit názor dítěte. Na druhou stranu,

když vaše dítě přiveze domů policie, protože něco zcizilo v supermar

ketu, můžete pronášet tolik kategorických odsudků, kolik se vám zlíbí.

Nevyhrazujte si řešení otázky pro sebe

Kdyby vám někdo řekl, že s vámi povede debatu o etice a morálce, ale

že správnou odpověď vám na konci sdělí on, asi byste rozhovor příliš

vážně nebrali. A vaše děti taky ne.

RozhovorY S DÍTĚTEM „NA SCESTÍ“

Jak už jsem uvedl dříve, nevěřím tomu, že tato kniha je jen cvičením

v objasňování hodnot. Jsem přesvědčen, že určité hodnoty jsou lepší

než jiné: štědrost je lepší než sobectví, laskavost je lepší než krutost

a tak podobně. Co se tedy stane, když dítě prohlásí: „No, mně vlastně

nevadí, když někoho okradu a chovám se k němu nepřátelsky, proto

že věřím tomu, že člověk má myslet hlavně na sebe.“ Když musíte

čelit takovému výroku, nemyslím si, že je v pořádku odpovědět: „Inu,

v našem relativním světě jednadvacátého století mi to nevadí, hlavně

když to vyhovuje tobě, zlatíčko.“ Byl bych raději, kdybyste odvětili:

„Ty sobče, jak můžeš říct něco tak nechutného, nedokážu uvěřit, že jsi

moje dítě!“ Aspoň byste zaujali nějaké morální stanovisko. Jsem ov

šem zároveň pevně přesvědčen, že pokládání doplňujících otázek,

které názor dítěte vyvrátí, má obvykle dlouhodobější účinek než

„umytí hlavy“. Pár (výživných) doplňujících otázek týkajících se vý

roku o okrádání lidí by mohlo vypadat takto:

– Zobecnění: „Co kdyby to dělali všichni? Myslíš, že bys to takhle

v životě dotáhl/a daleko?“


23

Úvod

– Odkaz na společenskou smlouvu: „Spoléháš na to, že ti jiní lidé

důvěřují, a přitom je okrádáš. Je to v pořádku?“ – Přijmete premisu, ale diskutujete o výsledku: „Chceš myslet jen na

sebe, ale co když si poškodíš pověst, když budeš takovým chová

ním všechny odrazovat?“

Když už vám nic jiného nezbývá, myslím, že je vaším právem toto chování jednoznačně pojmenovat a vyjádřit svůj nesouhlas: „Myslím si, že je to sobecké, a nemůžu předstírat, že je to v pořádku.“ Existuje nebezpečí, že dítě s vámi odmítne nadále rozhovory o etice a morálce vést a vy přijdete o možnost dát mu šanci o věcech přemýšlet a případně změnit svůj pohled na ně. Záleží to na jednotlivých situacích a na stylu vaší výchovy. Navíc nezapomínejte, že rozhovory v  knize jsou hypotetické a vaše dítě možná testuje různá morální stanoviska – netrvejte na jediném závěru a nevyvozujte z něj hned morální katastrofu. OBECNÉ POKYNY K POUŽÍVÁNÍ TÉTO KNIHY – Tato kniha je určena pro děti ve věku zhruba od deseti do patnácti

let. To je dost široká věková skupina. Některá témata, „těžká“, jsem

proto označil písmenem T v závorce. Je to proto, že tyto koncepty

jsou poněkud náročnější, například se zabývají fi lozofi ckými myš

lenkami nebo obsahují násilné či obtížně zpracovatelné skutečnos

ti. Záleží na vás, jestli se jimi chcete zabývat –vašim dětem by roz

hodně prospělo, kdyby se s nimi tak či onak mohly vyrovnat. – Některé otázky obsažené v rozhovorech nevyjadřují rozumný po

stoj (například „Mají děti vůbec vykonávat domácí práce?“ nebo

„Není vybírání daní vlastně obyčejná krádež?“). Jsou uvedeny jako

příklady extrémních návrhů, které mají rozproudit diskusi. Dou

fám, že je dokážete odhalit. Hlavně si nemyslete, že jen proto, že je

něco formulováno jako otázka, je to podložený argument. – V  této knize neexistuje nic takového jako prostá odpověď „ano“

nebo „ne“. Například otázka „Je nelegální stahování hudby totéž


24 Michael Parker  ETIKA PRO DĚTI

jako krádež v obchodě?“ nevyžaduje jednoznačnou odpověď „ano“

nebo „ne“, ale je to východisko k prozkoumání celého tématu. Po

kud na konci některých otázek v  této knize není „Proč?“ nebo

„Proč ne?“, obvykle byste tam tato slova měli doplnit. – Některé rozhovory v  této knize se dotýkají nějakého problému

pouze povrchně. Dobrým příkladem je chování v  kyberprostoru.

Doufám, že rozhovory o  etice a  morálce vám poskytnou prostor

pro rozhovor s vašimi dětmi. Existuje mnoho dalších knih a webo

vých stránek, které se téměř ve všech případech zabývají problémy

do hloubky. – Mnohé otázky jsou pouze hypotetické. Je snadné se snažit podob

né otázky „obejít“. Například: „Kdyby na světě zbyl jen jeden jedi

ný kousek čokolády, s kým byste se o něj rozdělili? S nejlepším ka

marádem, nebo se sourozencem? Proč?“ Mnohé děti v  takovém

případě odpoví: „Rozdělil bych ho na tři kousky a každý by dostal

jeden.“ I  když je to chvályhodné, vyhneme se tím řešení těžších

otázek týkajících se toho, jakou hodnotu pro dítě mají jeho kama

rádi a jeho rodina. – Jistá velice citlivá témata byla vynechána záměrně. Týká se to napří

klad používání takzvaných rekreačních drog. „Nedidaktický“ přístup

by obnášel pokládání zásadních otázek jako: „Jsou drogy špatné?“

nebo „Jaké účinky má braní drog?“ Výsledkem může být, že mladí

lidé se na základě toho, že se o  věci diskutuje, začnou domnívat, že

diskuse braní drog legitimizuje anebo že se tím otvírá prostor pro to,

aby bylo považováno za morálně neutrální. Jsem toho názoru, že

v  oblastech, které jsou pro dospívající tak nebezpečné jako braní

drog, by to bylo kontraproduktivní. Nemůžu předstírat, že jsem zcela

důsledný (myslím si, že podvody, krádeže a mučení jsou také špatné,

ale některé pasáže v knize o nich pojednávají). Neznamená to samo

zřejmě, že by se rodiče měli podobným tématům vyhýbat, ale bylo by

dobré, kdyby se nejprve vyzbrojili potřebnými informacemi. – V celé knize používám v hypotetických otázkách slovní spojení „váš

tatínek“, či „vaše maminka“. Zmiňuji se také o  starších bratrech,


25

Úvod

mladších sestrách, tetičkách a podobně. Druhou možností bylo za

plevelit knihu kostrbatými větami typu: „Vaše primární pečující

osoba se vás zeptá, jestli jste ve škole opisovali.“ Jsem si vědom

toho, že použití slov „otec“, „matka“, „teta“ atd. možná v  mnoha

případech neodpovídá situaci ve vaší rodině. Doufám, že to doká

žete přijmout a zaměříte se především na podstatu otázek.

V každém případě vás teď čeká první rozhovor... Doufám, že tato kniha přinese vám i  vašim dětem mnoho zajímavého, bude pro vás pro všechny přínosná a  při mnoha zapálených diskusích si užijete spoustu legrace. Přeji vám příjemnou zábavu! Poznámka: Slova etika, morálka a mravnost bývají v češtině někdy zaměňována bez hlubšího rozlišení významu. V  zájmu srozumitelnosti jsou proto v překladu použita podle kontextu.


26 Rozhovor 1 Stahování a krádeže hudby A. Myslíte si, že se Kazimír dopustil něčeho špatného v násle

dujících situacích?

a) Kazimír má hrozně rád hudbu. Vypraví se do (neopatr

ného) obchodu s cédéčky, kde nechávají cédéčka v oba

lech, a několik jich ukradne.

b) Kazimír má hrozně rád hudbu. Půjčuje si desítky cédéček

od kamarádů a zkopíruje si je do iTunes.

c) Kazimír má hrozně rád hudbu. Stáhne si ze serveru na sdílení

souborů do iTunes pět alb.


27

STAHOVÁNÍ A KRÁDEŽE HUDBY

d) Kazimír má hrozně rád hudbu. Stáhne si ze serveru na sdílení

souborů do iTunes pět tisíc alb.

B. Co by se stalo, kdyby si všichni stahovali hudbu z  internetu za

darmo? C. Je nelegální stahování hudby z internetu zadarmo stejné jako krá

dež cédéčka v obchodě? Co je jiné? Co je stejné? D. Robert zbožňuje počítačovou hru „Finsko útočí!“, ve které fi nská

armáda zahalená do fi nských vlajek vtrhává do jiných zemí a stří

lí jejich obyvatele. Robert je však hrdý na to, že je Čech. Crackne

proto kód programu a změní hru tak, že vojáci už nevypadají jako

Finové, ale jako Češi, a místo do fi nských vlajek jsou zahalení do

českých. Robert hru nazve „Česko útočí!“ a pokouší se ji prodávat

na internetu. Dopustil se něčeho špatného?


28 Rozhovor 2 Krádež? Dají se následující situace považovat za krádež? A. Matouš si při hodině angličtiny vypůjčí z Bertíkova penálu propi

sovačku, aniž by o tom Bertíkovi řekl.

a) Na konci hodiny propisovačku do Bertíkova penálu vrátí.

b) Na konci hodiny propisovačku do Bertíkova penálu vrátit za

pomene.

c) Na konci hodiny usoudí, že se mu propisovačka docela líbí,

a tak si ji nechá až do konce týdne.


29

KRÁDEŽ?

B. Bertíkovi už leze krkem, že mu Matouš bere z penálu propisovač

ky. Na konci přestávky sebere Matoušovi batoh, odnese ho na

druhý konec školy a nechá ho tam ležet. C. Šarlota si zapomněla udělat úkol z angličtiny. Její kamarádka Saša

ho má. Šarlota vytáhne úkol ze Sašina batohu a opíše ho, aniž by

o tom Saše řekla, jen tu a tam pozmění slovo. Pak úkol vrátí do

Sašina batohu. D. Pepík si zapomněl udělat úkol z angličtiny. Jeho kamarád Felix ho

má. Pepík Felixe poprosí, jestli by si úkol mohl opsat, a Felix s tím

souhlasí. Pepík si úkol opíše. E. Tereza založí fi rmu, která nabízí „bezpečné a spolehlivé investiční

možnosti pro důchodce“. Děda Standa Tereze svěří všechny pení

ze, které si naspořil na důchod. Tereza je investuje do velmi ris

kantních fi rem spekulujících na burze. Všehny tyto fi rmy zkra

chují. Tereza tak připraví dědu Standu o všechny úspory. F. Kamil vydělává dva miliony korun ročně. Vláda si z nich 300 000

korun vezme a  fi nancuje z  nich nemocnice, školy, vzdělávání

a podobně. G. Jaký je rozdíl mezi „krádeží“ a „sdílením“? H. Jak by vypadala společnost, ve které by všichni kradli? Jak byste se

v ní cítili? I. Co by vám zabránilo v  tom, abyste spolužákovi ukradli z  peně

ženky 2000 korun?


30 Rozhovor 3 V záchranném člunu Zaoceánský parník, na kterém jste se plavili, se potopil a vy jste teď v záchranném člunu spolu s několika dalšími cestujícími. Záchranný člun se už týden pohupuje na vlnách a  před dvěma dny vám došly zásoby jídla. Každou chvíli vám dojde i  voda. Je velká naděje, že se objeví nějaká loď a vezme vás na palubu, ale také se dost dobře může stát, že v záchranném člunu zůstanete... až do konce. Paní Jelínková se ujme velení a  začne ostatní trosečníky nutit, aby se rozhodovali. Jak byste se zachovali v následujících situacích? A. Paní Jelínková prohlásí, že je dost pravděpodobné, že lidé začnou

umírat, a všichni musí hlasovat, jestli jsou ochotní začít jíst tro

sečníky. Kdybyste začali jíst lidi, kteří jsou s vámi v záchranném


31

V ZÁCHRANNÉM ČLUNU

člunu, o pár týdnů si prodloužíte život. Hlasovali byste pro zredukování počtu lidí v záchranném člunu?

B. Odhlasovali jste si, že začnete jíst lidi ve člunu. Teď se musíte roz

hodnout, kdo bude sněden. Paní Jelínková řekne, že buď napíšete jména všech trosečníků na lístky, nasypete je do čepice a namátkou jeden vytáhnete, anebo stanovíte, kteří z  vás jsou nejcennější a  je třeba je zachránit. Hlasovali byste pro to, že necháte rozhodnout náhodu, nebo byste rozhodovali podle toho, jakou má kdo hodnotu?

C. Osádka člunu se rozhodne, že bude vybírat náhodně. Paní Jelín

ková pak řekne, že jeden trosečník je sériový vrah a jiný zase lékař, který stojí těsně před objevem léku na rakovinu. Požádá vás, abyste hlasovali znovu. Vybírali byste nyní stále náhodně, nebo podle hodnoty jednotlivých lidí?

D. Tentokrát se trosečníci rozhodnou, že budou vybírat lidi k sněde

ní na základě jejich hodnoty. Paní Jelínková trvá na tom, že každému trosečníkovi přidělíte číslo od jedné do osmi, jednička bude snědena první a osmička poslední. Jsou to tito lidé: a) Vy b) Paní Jarmila Jelínková, ředitelka školy c) Pan Robert Procházka, lékař, který už skoro objevil lék na ra

kovinu d) Pan Skunk Skunkovič, sériový vrah a bankovní lupič e) Paní Rání Čandra, členka vlády ostrovů Fidži a matka tří dětí f ) Norbert Novák, dvouleté dítě g) Pan David Švihlík, pětasedmdesátiletý otec rodiny a  bývalý

strojvůdce h) Felicie Louskáčková, pětadvacetiletá právnička zastupující

velkou fi rmu na zpracování tabáku, svobodná, ve třetím měsí

ci těhotenství

V jakém pořadí byste trosečníky snědli?


32 Rozhovor 4 Může být krádež vůbec někdy oprávněná? Myslíte si, že některé z následujících příkladů krádeží by byly oprávněné? Proč? A. Robin žije v  lese. Když po lesní cestě projede nějaký mercedes

nebo bavorák, Robin ho zastaví a sebere řidiči všechny šperky, pe

níze a podobně. Všechno, co ukradne, daruje Červenému kříži.


33

MŮŽE BÝT KRÁDEŽ VŮBEC NĚKDY OPRÁVNĚNÁ?

B. Martina pracuje v  bance. Nahraje do bankovního počítače pro

gram, který každý měsíc převede pět procent peněz z  každého

účtu na účty dobročinných organizací. Žádný klient si toho ne

všimne. C. Jaromír pracuje v bance. Má těžce nemocnou maminku. Jeho děti

se mají dobře, ale rodina není bohatá. Jaromír má na starosti ban

kovní účet Skunka Skunkoviče, nechvalně proslulého mafi ánské

ho bosse, vraha a vůbec pochybné existence. Skunk v životě nevy

dělal poctivě ani korunu a většinu peněz utrácí za drogy, alkohol,

rychlá auta a podobně. Jaromír vybere ze Skunkova účtu dva mi

liony a utratí je za nemocniční léčbu své matky a exotickou dovo

lenou s dětmi. D. Tobiáš je diplomat. Okopíruje všechny tajné dokumenty minis

terstva zahraničí na fl ashku a propašuje je ven. Pak je prodá Juli

ánovi, který je všechny zveřejní na internetu. E. Britské muzeum v  Londýně vystavuje několik kopí australských

domorodců, která získalo v roce 1839. Domorodý západoaustral

ský kmen Nungar muzeu sdělí, že považuje tato kopí za posvátná.

Britské muzeum to ignoruje. Přepadová jednotka nungarských

válečníků se jedné noci vloupá do muzea a kopí odnese. Přiberou

ještě britský mešní kalich vykládaný diamanty, vyrobený v  roce

1839.


34 Rozhovor 5 Myšlenky o etice – Platón Upozornění: Rozhovory končící pětkou (tedy 15, 25, 35 atd.) jsou trochu jiné. Zaměřují se na myšlenky slavných fi lozofů z minulosti o etice. Prohloubí vaše chápání etiky a pocvičíte se v přemýšlení. A. Platón se domníval, že lidská duše se dělí na tři části. Přirovnával

je ke hmyzu s hlavou, hrudí a břichem.

HLAVA – rozum a moudrost (když máte štěstí)

HRUĎ – vůle, city

BŘICHO – touha


35

MYŠLENKY O ETICE – PLATÓN

a) Co by se stalo, kdybyste se museli rozhodnout (například jest

li popravit vraha)

– jen pomocí hlavy (rozumem atd.)?

– jen pomocí hrudi (city atd.)?

– jen pomocí břicha (touhou atd.)? b) Kdybyste mohli při etickém rozhodování používat pouze jed

nu z těchto tří částí (buď hlavu, nebo hruď, nebo břicho), kte

rou byste si vybrali?

Platón se domníval, že při etickém rozhodování je nejdůleži

tější rozum a  racionalita  – rozhodně důležitější než životní

zkušenost. Takže například něčí názor na eutanázii by měl být

založen na racionálním uvažování, nikoliv na reakci na ne

mocného člena rodiny.

B. Platón přišel s následujícími myšlenkami, jak dobře řídit stát. Co

si o každé z nich myslíte? Souhlasíte s nimi? Fungovaly by dobře v naší společnosti? a) Státu by měli vládnout fi lozofové, protože jsou vzdělaní a jsou

to ti nejinteligentnější a nejracionálnější lidé. b) Vládcům státu by nemělo být dovoleno mít majetek ani rodi

nu, protože by je to rozptylovalo od odpovědného vykonávání

práce. c) Ženy dokážou vládnout stejně dobře jako muži, ale neměly by

přitom vychovávat děti ani dělat domácí práce. d) Děti jsou příliš důležité na to, aby byly ponechány v  rodině,

měl by je vychovávat hlavně stát (ve školkách a školách).


36 Rozhovor 6 Co je to podvod ve škole? A. Je opisování  výsledků uvedených vzadu v  učebnici matematiky

podvod? Proč? B. Je opsání úkolu od kamaráda ráno před vyučováním podvod? Proč? C. Je podvod, když napíšete vlastní úkol na základě kamarádova

úkolu? Proč? D. Je kopírování a vkládání textů z internetu podvod? Proč? E. Byl by podvod, kdyby všichni žáci ve třídě použili odpovědi nej

lepšího žáka ve třídě? F. Při testu opisujete od spolužáka, který sedí před vámi, ale spolu

žákovy odpovědi jsou chybné. Je to podvod? G. Všimnete si, že spolužák sedící za vámi se od vás snaží opisovat.

Naštve vás to. Je v pořádku, když schválně uděláte chyby, aby je

opsal, a později je opravíte? H. Co je podle vás podvod? I. Co je podle vás plagiátorství?


37

CO JE TO PODVOD VE ŠKOLE?

J. Bylo by v pořádku, kdybyste mohli podvádět jen vy a nikdo jiný? K. Jak by společnost vypadala, kdyby podváděli všichni? Popište,

jaké by to bylo

a) ve škole

b) v práci

c) doma


38 Rozhovor 7 Sport A. Když hrajete tenis a míček dopadne za čáru, ale váš protivník si

myslí, že byl před čárou, měli byste trvat na tom, že byl za čárou? B. Když hrajete hokej, je v pořádku „náhodou“ tlouct protivníky ho

kejkou do holení? Co když to členové druhého mužstva začnou

dělat členům vašeho mužstva? C. Když hrajete vybíjenou a nesouhlasíte s pravidlem „nepřešlapo

vat čáru“, měli byste se jím řídit, nebo se ho snažit obejít? Proč

ano? Proč ne? D. Je v pořádku se hádat s rozhodčím, když jste toho názoru, že exis

tuje poloviční šance, že se mýlí? E. Když váš otec nebo matka pořád křičí na rozhodčího: „Ty jsi snad

slepej!“, měli by přestat? Měli byste jim říct, ať jsou zticha? F. Je „bodyček“ v hokeji podvod? G. Když se při basketbalu dopustíte přestupku, ale rozhodčí si toho

nevšimne, vy zabodujete a vyhrajete zápas, je to podvod? H. Je pití proteinových koktejlů podvod? Proč?


39

SPORT

I. Je užívání anabolických steroidů podvod? Proč? Jaký je rozdíl

mezi anabolickými steroidy a proteinovými koktejly? J. Jste členem profesionálního ragbyového klubu a nesouhlasíte se

zásadou maximální výše platu (žádný klub nemůže hráčům za

platit víc než určitou částku). Měli byste ji dodržovat nebo ne?

Proč?


40

Rozhovor 8

Zabití šílence

Představte si, že jste právě vynalezli stroj času. Je to rozhrkaná mašina

vyrobená ze součástek kola a pospojovaná houslovými strunami, ale

opravdu dokáže cestovat časem. Může ji však pokaždé použít jen jed

na osoba. Nasednete do stroje a zatáhnete za páku s nápisem „Minu

lost“. Kolem vás se všechno zamlží a svět se rozběhne pozpátku. Za

chvilku všechno kolem stroje prudce víří. Časoměr cvaká a objevují

se na něm čísla... 1980, 1950, 1910... čas běží stále rychleji.

Když se dostanete do roku 1895, ve stroji to zahrká a zasyčí a něko

lik houslových strun praskne. Vyvalí se oblak kouře a váš stroj času

prudce přistane v roce 1889. Vystoupíte z něj. Jste v roztomilém dět

ském pokoji, zřejmě v  nějaké středoevropské zemi, asi v  Rakousku.

Vyhlédnete z okna a zjistíte, že jste ve čtvrtém patře. Uvidíte postýlku

a uslyšíte, že v ní vrní dítě.


41

ZABITÍ ŠÍLENCE

Přistoupíte k postýlce a uvidíte chlapečka. Pak se podíváte na čelo postýlky a  najdete tam jmenovku. Je na ní napsáno „Adolf Hitler“, jméno muže, který zavraždil miliony lidí tím, že rozpoutal druhou světovou válku a poručil, aby další miliony lidí byly zavražděny v koncentračních táborech.

Na schodech se ozvou kroky.

Nemůžete vzít dítě s sebou do stroje (může v něm cestovat jen jedna osoba). Jestli do dvaceti sekund z místnosti nezmizíte, budete zatčeni.

Nemůžete se do místnosti ani vrátit, na to není stroj času dost spolehlivý. A. Vyhodíte malého Adolfa Hitlera z okna a naskočíte rychle zpátky

do stroje času?

B. Co si o chlapečkovi jménem Adolf Hitler myslíte?

a) Byl už zlý? „Narodil se zlý“?

b) Pokud se z něj zlý člověk stal až později, čím to bylo způsobeno?

c) Bylo by v pořádku ho „potrestat“ za něco, co ještě neudělal?




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.