načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ethicum - Radim Brázda

Ethicum

Elektronická kniha: Ethicum
Autor:

Ethicum je učeno pro základní orientaci v etice. S pomocí příkladů a explikací představuje základní sféry etického zájmu (deskriptivní etika, deontická logika, metaetika, normativní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Verbum
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 188
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-904-2739-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ethicum je učeno pro základní orientaci v etice. S pomocí příkladů a explikací představuje základní sféry etického zájmu (deskriptivní etika, deontická logika, metaetika, normativní etika, aplikovaná etika). Vstup do textu otevírá set základních otázek, které si etika tradičně pokládala a pokládá je i v novějších modifikacích a upřesněních.br> Ethicum směřuje od otázek, základních morálních přesvědčení a jejich zdůvodnění k jednotlivým způsobům, kterými je možné zahájit systematické studium etiky. Ethicum se nepokouší vyjít vstříc speciální cílové skupině čtenářů. Pokouší se předložit problémy morální filozofie v rovinách a v podobách, o nichž se domnívám, že by mohly být adekvátní pro úvod do studia etiky na půdě univerzity.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ethicum

Radim Brázda

© Radim Bačuvčík - VeRBuM, 2010


2 Radim Brázda

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Brázda, Radim

Ethicum / Radim Brázda. – 1. vyd. – Zlín : VeRBuM, 2010. – 188 s.

ISBN 978-80-904273-9-6

17

- etika

- učebnice vysokých škol

17 - Etika. Morální filozofie [5]

37.016 - Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice [22]

Tato publikace vznikla za finanční podpory

Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

v rámci projektu Interní grantové agentury FMK UTB ve Zlíně

www.fmk.utb.cz

Recenzovali: doc. Mgr. Marek Petrů, Ph.D.

Mgr. Miloš Kratochvíl, Ph.D.

Knihu doporučila k publikaci Vědecká redakce nakladatelství VeRBuM

© doc. PhDr. Radim Brázda, Dr., 2010

© Radim Bačuvčík - VeRBuM, 2010

ISBN 978-80-904273-9-6


Ethicum 3

Obsah

Úvodní poznámka

5

Kudy a jak vstoupit

5

Nač se ptát, než položíme otázky?

7

Na počátku stvořil člověk otázky – a ty mu vydržely

8

Otázky v soudobém střihu

10 Morální přesvědčení a jejich zdůvodnění

13 Dějiny etiky jako typologie zdůvodnění morálky

16 Myšlenkové experimenty v etice aneb Kdyby byl krtek velkej jako prase

20

Gygův prsten

26 The New Science of Morality

30

Jak evoluce vytvářela morálku

aneb Proč raději do ZOO než do kláštera

37 Deskriptivní etika

42

Antropologové, Indiáni a deskriptivní relativismus

44 Religionisté se zajímají o morálku

47 Logický pozitivismus jako součást deskriptivního puzzle

48 Metriopatheia aneb Mnoho deskripcí a jedno morální stanovisko

50 Když Řek tančil kordax aneb Antické a novověké charaktery

53 Může mít to, co je, vliv na to, co být má?

56 Je a má býti aneb Věda může odpovídat na morální otázky

59 Existuje-li bůh, pak je vše dovoleno

61

Má být, protože je – jak může věda determinovat hodnoty

67 Metaetika – od jednoduchých tvrzení k metaetice

73

Příklad metaetického stanoviska – realismus

73 Antirealistické stanovisko v mezích metaetiky

74 Erik žaluje boha

76 Musíme se zabývat metaetikou?

77 Co je metaetika?

79 Sféry zájmu metaetiky

80 Může být naturalistický omyl mýlkou?

85 4 Radim Brázda Naturalismus

85

Nemohlo dojít přece jen k omylu? Ukázka metaetického diskurzu

89

Intuicionismus

93

Emotivismus

95

V etice můžeme něco dělat slovy?

98

Preskriptivismus

101 Neutralita metaetiky

106 Nešlo by to přece jen bez metaetiky?

108 Deontická logika

113

Římské právo a deontická logika v záchranném člunu

113 Elementum deontické logiky

118 Základní principy deontické logiky

124 Normativní etika

131

Normativní hardware

132 Norma, pravidlo, maxima a princip

134 Nejvyšší principy

138 V poločase před návštěvou u morálních filozofů

140 Wittgensteinův vražedný komplex

143 Proč je blaženost nejvyšším principem – návštěva u Aristotela

145 Jak zjistit, co je nejvyšším dobrem

146 Krátká návštěva potěší – Kantův bezpodmínečně zavazující imperativ

148 Kantův test

150 Pověste ho vejš

157 Aplikovaná etika

160

Od lékařské etiky k sexuálním perverzím

163 Bioetika a aplikovaná etika

169 Osoba a její identita, jeden z klíčů k bioetice

172 Případ „Singer“

174 Rostoucí specializace

177 Podvýživa, morální kompetence a jiné neduhy

180 Nesnadné rozhodování ve Férovém přístavu

182 Ethicum 5 Úvodní poznámka Ethicum je určeno pro základní orientaci v etice. S pomocí příkladů a explikací představuje základní sféry etického zájmu (deskriptivní etika, deontická logika, metaetika, normativní etika, aplikovaná etika). Vstup do textu otevírá set základních otázek, které si etika tradičně pokládala a pokládá je i v novějších modifikacích a upřesněních. Ethicum směřuje od otázek, základních morálních přesvědčení a jejich zdůvodnění k jednotlivým způsobům, kterými je možné zahájit systematické studium etiky. Ethicum seneokouší vyjít vstříc speciální cílové skupině čtenářů. Pokouší se předložit problémy morální filozofie v rovinách a v podobách, o nichž se domnívám, že by mohly být adekvátní pro úvod do studia etiky na půdě univerzity. Kudy a jak vstoupit Zcela určitý začátek výkladu problémů etiky by mohl vzbudit dojem, žeexistuje kánon, podle nějž bychom měli problémy morální filozofie sledovat,studovat a pojednávat. Takový kánon však neexistuje, a proto si můžeme dovolit

luxus několika variant začátku.

A) Text věnovaný základům etiky začíná zpravidla definicemi. Je to začátek,

který budí respekt a dojem přehledné uspořádanosti. Definice bych osobně raději umístil až na konec textu, protože podstatné je to, jak k definicím dojdeme. Můžeme ovšem od počátku pracovat s definicemi v aktualizovaných špičkových on-line dostupných filozofických slovnících typu Stanfordské encyklopedie.

1

Práce s kvalitními slovníky je nezbytným a stálým doplňkem

studia jakéhokoli předmětu.

B) Začít můžeme dějinami etiky, zkoumáním primárních záznamů o prvních

systematických tázáních a systematických odpovědích, které se formovaly

současně s utvářením etiky jako filozofické disciplíny. Znamená to, že začneme sledováním nejrůznějších variant a explikací morálně filozofických

problémů u nejstarších antických filozofů. V poslední době vyšly obsáhlé

Dejiny etického myslenia v Európe a USA.

2

Jedná se o jediné novější a rozsáhlé dějiny etiky od antiky po 20. století, na nichž se podíleli slovenští i čeští

filozofové (jsou dostupné ve slovenštině). Mohou posloužit jako první průvodce pro toho, kdo si zvolí tento přístup k etice a etickým teoriím a s jeho

pomocí se pustí do studia pramenné literatury. Ukázky z dějin etiky naleznete

vtělené průběžně v kapitolách věnovaných deskriptivní etice, metaetice

i normativní etice.

1

Dostupné z http://plato.stanford.edu/. Místo ukázky definic si zkuste jako virtuální textovýdoplněk projít základní hesla „Ethics“ a „Morality“.

2

Dejiny etického myslenia v Európe a USA. Remišová, A. (ed.) Bratislava: Kalligram 2008, 894 s.


6 Radim Brázda

C) Tradiční začátek představuje zkoumání jazyka morálky, tedy způsobu,

jakým o věcech morálky hovoříme. To je analytický přístup a jeho součástí je

zkoumání morálních přesvědčení a jejich zdůvodnění. Pozornost tomutopřístupu věnuji v kapitolách věnovaných metaetice a deontické logice.

D) Atraktivní způsob otevření problémů etiky představují pro některé čtenáře myšlenkové experimenty. Snadno zjistíme, že pro výklad elementárníchmorálních problémů máme k dispozici přehršli myšlenkových experimentů, a to

již od prvních zakladatelů systematických etických zkoumání (Platón,Aristotelés). Myšlenkové experimenty se dnes hojně používají i v empirickyzaměřené etice. V ukázce představím jeden z nejstarších experimentů, popsaném

Platónem v podobenství o Gygově prstenu.

E) Začít lze přístupem současné empiricky a experimentálně orientovanéetiky, která se snaží přistupovat ke zkoumání morálky v intencích a na základě

poznatků přírodních věd. Takto orientovaná zkoumání se pokoušejí proniknout do mašinérie morálního rozhodování, popsat proč a jak osobyrozpoznávají dobré a zlé, správné a špatné. Empirické zaměření morálky si stručně

přiblížíme prostřednictvím základních tezí, které formulovala v roce 2010

skupina vědců na jedné z mnoha konferencí instituce Edge (The New Science

of Morality Conference, 2010). Instituce se systematicky věnuje sbližování

přírodních a humanitních věd.

F) Současné úvody do etiky začínají nezřídka popisem zkoumání původumorálky, hledáním kořenů chování, které klasifikujeme jako morální. Pozornost

se zaměřuje na popis vývoje schopností a vlastností, které umožňují vznik a

fungování sociálních emocí. Jejich rozvojem a specifikací se formují bohatě

odstíněné skupiny morálních emocí. Emoce, intuice a kognitivní a reflexivní

schopnosti člověka tvoří základní stavební prvky morální kognice, morálního

rozhodování a jednání. Výklad morálky probíhá po linii zkoumání okolností

a podmínek pro získání morálních kompetencí a zkoumání evolučních kořenů

morálky. Předchozí přístup (E) si přiblížíme v logicky spojeném exkursu,

v němž se seznámíme s hlavními tezemi empiricky orientované etiky

a s příkladem evolučního výkladu vzniku morálních kompetencí u Franse de

Waala. Učiníme tak v kapitolách The New Science of Morality a Jak evoluce

vytvářela morálku aneb Proč raději do ZOO než do kláštera.

G) Další možnosti vstupu do problémů a otázek etiky představují deskriptivní

etika (za její součást dnes považuji evoluční etiku, neuroetiku, kognitivní

psychologii), normativní etika, aplikovaná etika – ty tvoří spolu s metaetikou

základní kapitoly Ethica.

Výhodou je, že můžete začít odkudkoli a dříve či později se setkáte

s otázkami a trajektoriemi vycházejícími z jiného výchozího bodu, z něhož

by začal studium etiky někdo jiný. Etika je součástí filozofie a filozofiezačíná zpravidla kladením dobře formulovaných otázek. Proto je možné zahájit Ethicum 7 seznamování se s etikou formulováním základních otázek. Otázky pochopitelně vybízejí ke zdůvodněním. Zdůvodnění mohou být nazírána a sledována jako navazující a proměňující se vysvětlení vzniku a existence morálky avysvětlení mechanismů morálního rozhodování a posuzování. Z tohoto důvodu

začnu text Ethica právě otázkami. Etika se zabývá systematickou a kritickou reflexí morálky, tedy primárně jejímvysvětlováním a zdůvodňováním. Zdůvodnění mohou být sledována v průběhu dějin, z pohleduanalýzy jazyka morálky, normativní etiky, aplikované etiky, empirické a deskriptivní etikynebo s využitím myšlenkových experimentů a rozvíjením elementárních etických otázek. Nač se ptát, než položíme otázky? Napadla by vás otázka, kterou byste položili etikovi? Znepokojuje vás nějaký problém nebo otázka, na něž byste hledali odpověď pouze u morálního filozofa? Jsou dnes morální problémy a otázky takové povahy, že odpověďmůžete získat pouze od morálního filozofa, a nikoli od speciálního vědce? Jsou etikové schopni nabídnout uspokojivější odpovědi na otázky než např.přírodovědci, zabývající se výzkumem chování, nebo neurovědci, kteří sledují průběh morálního rozhodování v našem mozku a jsou schopni predikovat za určitých podmínek to, co se v mozku stane a jak bude člověk primárně reagovat na specifické situace? Existují dnes takové otázky, na něž bychomzískali jiné a odlišné odpovědi od etiků než od speciálních vědců? Jsou schopni morální filozofové koncipovat a zdůvodňovat, s využitím poznatků speciálních věd, takové sociálně prospěšné modely soužití, spolupráce a osobního prospěchu, které povedou ke zvýšení obecného a osobního prospěchu? Otázkami naznačuji, že nemalá část etických teorií, zvláště těch, které se s jistým automatismem opírají o koncepty, jež jsou staré 2 500 let, neboalespoň pár století, a jež jsou rámovány do metafyzických konceptů nebo seopírají o zdůvodnění náboženské, jsou ve světle současných poznatků obtížně zdůvodnitelné a udržitelné. V etice jsou dnes tyto koncepty součástí jejích dějin. Dějin plných pozoruhodných zdůvodnění, spekulací, odhadů, konstrukcí, týkajících se přirozenosti člověka, uspořádání společnosti a modelů soužití lidí, o nichž se předpokládalo, že mohou být prospěšné. Jsou to dějiny pestré, plné dílčích vynikajících odhadů a pozorování, ale také nejrůznějších fantasmagorií. Nikoho však již nepřekvapí, že stěží můžeme v etice pracovat s konceptem přirozenosti člověka, který nabídl Platón, Aristotelés, nebo si při ospravedlnění komplikovaných biomedicínských rozhodnutí vypomáhat kategorickým imperativem I. Kanta. V současnosti se pokoušíme eticképrojekty stavět na faktech a vysvětleních, která se opírají o přírodovědecký pohled

na člověka, a plně respektujeme poznatky přírodních věd o člověku, jeho

mysli a chování. Díky tomu se ve 20. století zřetelně mění přístup k vysvětlení morálních fenoménů a proměňuje se dikce morálních projektů. 8 Radim Brázda Argument historického výskytu není věcný argument, který by u laiků obhájil nutnost zabývat se etickými teoriemi, které např. neodpovídají faktickýmpoznatkům, jež máme o vzniku a vývoji fenoménu zvaného morálka. To znamená, že se domnívám, že mnohé ze stávajících spekulativních teorií nemohou pracovat se základem, v němž hrají roli evidence, experimenty,empirická potvrzení a fakta. Pohybují se v metafyzickém objetí nebo mají spíšeliterární podobu, jsou vyprávěním, pohádkami ze Zapotřebí nebo emotivněladěným přesvědčováním. Tyto teorie nebo stanoviska již nepředkládají uspokojivá vysvětlení morálních fenoménů, která by konvenovala s poznatky soudobé vědy a s pokusy o co možná nejlepší nebo nejadekvátnější vysvětlení. Dnes nejlepší pochopitelně neznamená již konečně platné. Jedná se ovšem

o vysvětlení, jež jsou schopna predikovat, ověřovat a dokládat morálnífenomény s mnohem vyšší úspěšností než mnohé dosavadní teorie a vysvětlení.

Na počátku stvořil člověk otázky – a ty mu vydržely

Jaké otázky byly příznačné pro etiku v období, kdy se pomalu ustavovalaetika jako disciplína reflektující morálku? Chápali Řekové etiku stejně jako my

nyní? Čím se etika zabývala ve svých počátcích před 2 500 lety? Díogenés

Laertský na počátku 3. století n. l. lakonicky shrnuje elementární zaměření

tehdejších základních filozofických disciplín:

„Filosofie se dělí na tři části: fysiku, ethiku a dialektiku. Fysika pojednává o vesmíru a o všem, co obsahuje, ethika se týká způsobu života a toho, co má vztah k nám, dialektika pak poskytuje oběma oborům pojmy potřebné k důkazům. .... směr ethický počíná, jak již bylo řečeno, u Sókrata, ...“

3

Podle Díogena se etika týkala vedení života a toho, co se vztahovalo

k člověku. Jak zněla otázka, na niž se dá odpovědět: etika se zabývá vedením

života? Otázky, které mohly této charakteristice předcházet, lze se starověkými filozofy formulovat následně: Jak mám vést svůj život? Proč si zvolíme

nějaký zvláštní způsob života oproti jiným? Otázky lze dále modifikovat: „Jak

by pro mě bylo nejlepší, abych vedl svůj život?“, „Lze nalézt na tyto otázky

obecné odpovědi?“. Za počátek etiky považujeme řeckou tradici také proto,

že každá odpověď na výchozí elementární otázky „Co mám dělat?“, „Jak

mám žít?“, „Proč být morální?“ vede u jednotlivých myslitelů k další aspecifičtější otázce, která vybízí k hledání odpovědi: „Co je pro mě nejlepší?“

„Proč je právě to nejlepší?“, „Co to znamená, že je to pro mě nejlepší?“,„Jeli to nejlepší pro mě, je to nejlepší i pro všechny ostatní?“, „Co musím nebo

mohu učinit (jaké parametry, vlastnosti, schopnosti mám mít), aby to pro mě

mohlo být nejlepší?“

3

Díogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995,

I.18.


Ethicum 9

První morálně filozofické problémy vytyčují ve starověkém Řecku otázky „Jak mám žít?“,

„Jaký je vztah mezi přirozeností a ctností“, „Lze vytvořit teorii správného jednání?“,

„Mohu vědět co, komu, kdy a jakými prostředky mohu učinit?“. Uvedené otázky bychom

mohli chápat jako další upřesnění následujících shrnujících etických otázek:

A) Jak vést vlastní život a jak utvářet charakter?

B) Který z cílů, považovaných člověkem za dobrý, je skutečně dobrý nebo je nejvyšším

dobrem?

Hlavní přínos řeckých filozofů (od předsokratiků po Aristotela) spočívá

v definici reflexivně racionálních postojů, s jejichž pomocí může býtposuzováno lidské jednání. Počátkem systematické reflexe mohly být právě podobně

znějící otázky. Reflexe vedly ke hledání principů, jež by se vztahovaly na

porozumění přirozenosti člověka a toho, co je pro něj dobré (a to nedílně

dobré pro osobu i pro společenství, jehož součástí osoba je). Považujme to za

vypracování základního stylu filozofického postupu v etice a manifestacivůle k vysvětlení a systematizaci. V tuto chvíli ponechme stranou to, zda na

uvedené otázky byly nalezeny uspokojivé odpovědi.

Odpověďmi na tyto otázky a jejich postupnými explikacemi začínají dějiny

etiky. K dnešnímu dni se rozvětvily do mnoha speciálních otázek, přičemž

ony původní a ve své jednoduchosti razantní otázky jsou v nich stále implicitně přítomny. Co je základem morálky, ideje dobra, spravedlnosti a svobody? Co je morálním základem státu a společnosti? Existuje rozdíl mezi mravními zákony a společenskými zákony? Lze určit zásady dobrého života? Existují způsoby, jak naučit děti, aby jednaly morálně? Má někdo právo říkat druhým, co je dobro a zlo? Existují činy, které jsou vždy špatné? Jaké zdůvodněné odpovědi lze nabídnout na otázku: Proč bych měl být dobrý?Představuje etika zvláštní typ znalostí? Pokud ano, jaké znalosti to jsou a jak a kde je lze získat? Spočívá mravnost v dodržování pravidel nebo v přemýšlení o důsledcích? V jakém vztahu je svoboda vůle, kauzalita, determinismus a nahodilost? Jakou roli může mít vztah mysli a těla při morálním rozhodování? Jaká jsou kritéria pro určení osoby a jak určit identitu osoby? Disponujeme všichni stejnou možností získatmorální kompetenci?Může být někdo předurčen k tomu, aby vždy jednal nemorálně?Vyneseli někdo mravní soud „Mučení je špatné“, ví to, nebo je o tom pouze přesvědčen? Odpovídají etikové na základní otázky etiky stejně jako před dvěma a půltisíci lety? Bylo by s podivem, kdyby ano. Základní otázky ovšem nejsoupokládány samoúčelně. Na základě odpovědí se postupně formovaly odlišné

teorie. Etické teorie zpravidla zdůrazňují nějaký aspekt morálky (v životě

osoby), z něhož se pokouší s pomocí argumentů učinit morální princip.

Z tohoto pohledu můžeme tradiční etické teorie rozdělit do dvou výrazných skupin. A) Teorie orientované na jednání – stojí za nimi otázka „Jak mám jednat?“ Takovými teoriemi mohou být různé varianty konsekvencialismu, které odovídají na uvedenou otázku zvážením následků jednání a preferují jednání 10 Radim Brázda s nejlepšími následky za daných okolností. Konsekvencialistické varianty se odlišují dle

1) toho, zda preferují následky jednání pro osobu, skupinu, všechny (včetně

pociťování schopných živočichů);

2) měřítka, jímž měří následky (utrpení, štěstí, preference, blahobyt, etc.);

3) pravidel pro posuzování následků – mají se následky posuzovat

s ohledem na pravidla pro individuální jednání nebo se mají akceptovat

obecná pravidla pro jednání osob? Na jednání jsou zaměřeny i teorie dentologické, pro něž je klíčové následování pravidla, normy nebo principu (spravedlnost, povinnost, lidská práva, etc.). Společné pro ně je to, že na rozdíl od konsekvencialistických teorií

v nich pravidlo stojí při posuzování jednání výše než následky jednání. Klíčové je neporušit pravidlo. Pravidla mohou být náboženská, lidská práva,

spravedlnost či různé druhy povinnosti.

B) Teorie zaměřené na utváření charakteru – v pozadí je otázka „Jakou

osobou se mám stát?“ Teorie popisují různé způsoby, kterými lze získat to,

co je nezbytné pro rozvoj a dobrý život osoby, způsoby vztahování se

k jiným osobám a jejich fungování ve společenství. V antice se tyto teorie

zabývaly rozvojem ctností, jejich typologií, způsoby získání kompetence pro

vedení dobrého života.

Otázky v soudobém střihu

Nejste-li příznivci historických podob otázek, můžete formulovat otázky jinak. Cvičnými odpověďmi rovněž získáte hrubý přehled o možných stanoviscích ve věcech morálky a odlišných východiscích etických teorií.

Zkuste si položit následující otázky.

1) Jsou pro vaše rozhodování a jednání důležitá náboženská přikázání?

2) Má při vašem rozhodování a jednání závažnou roli svědomí?

3) Je pro vaše rozhodování a jednání klíčové sobectví?

4) Je pro vaše rozhodování a jednání klíčové splnění povinností?

5) Je pro vaše rozhodování a jednání důležitý respekt vůči druhým osobám?

6) Je pro vaše rozhodování a jednání nepominutelné dodržování lidských

práv?

7) Je pro vaše rozhodování a jednání klíčové zvážení důsledků vašehojednání?

8) Je pro vaše rozhodování a jednání klíčový aspekt spravedlnosti a férovosti? Ethicum 11

9) Jsou pro vaše rozhodování a jednání klíčové vlastnosti charakteru?

10) Je pro vaše rozhodování a jednání klíčové vědění o mechanismu, díky

němuž funguje vaše morální kognice a uvažování? V různých odpovědích se představují odlišná morální přesvědčení týkající se toho, jak vést dobrý život. Etika reflektuje tato morální přesvědčení,adekvátnost jejich zdůvodnění a jejich plauzibilnost. Dovedete si představit, že na všechny otázky odpovíte ano a důvodem bude především vaše nikterak dramaticky nahlížené sobectví? Je představitelné, že vašemu sobectví může být učiněno zadost teprve plněním povinností, respektem vůči druhým osobám, dodržováním lidských práv, etc.? Je možné všechny kladné odpovědi chápat jako projev povinnosti a konec konců i božských přikázání? Pokud ano, jedná se pak o dobře položené otázky? Proč se někomu může zdát, že by mohl odpovědět kladně ve všech případech, aniž by v tom viděl rozpor? Etika je součástí filozofie a rovněž korpus filozofických disciplín se utvářel s pomocí otázek. Otázky vymezují určitým způsobem základní okruh problémů. Obecně formulovaná otázka bývá explikována řadou dalších otázek. Předkládáním zdůvodněných odpovědí již zaměřujeme pozornost na jednotlivé problémy spadající do sféry etiky. Reflektuje-li filozof sféru morálky, pokouší se postupovat i dnes stejně, jako pravděpodobně postupovalinejstarší filozofové starověku:

1) položí otázku,

2) pokusí se na ni odpovědět,

3) předloží závěr,

4) pro závěr musí předložit argumenty,

5) pro argumenty, důkazy a vysvětlení použije rozum a racionálnízdůvodnění,

6) argumentace neopustí prostor tohoto světa, tedy to, co dosažené a předložené závěry potvrdí nebo vyvrátí, jsou důkazy, které můžeme shromáždit

či získat v tomto světě (nikoli např. na základě znamení ze světa astrálního,

ze zásvětí či s pomocí božského vnuknutí). Není důvod, abychom v etice

postupovali jinak než např. v přírodních vědách. Při vysvětlování žádáme

fakta, evidenci, logickou konzistentnost, empirická a experimentálníověření, jde o kritické zkoumání a přezkušování toho, co víme nebo si myslíme,

že víme. Podobně jako nejstarší filozofové si klademe otázku: Proč se věci dějí tak,

jak se dějí? Předpokládáme, že na uvedené otázky existují odpovědi aodpovědi lze nabídnout ve formě ověřitelné teorie. I v etice platí maximalistický

požadavek: pokud něco tvrdíme, měli bychom pro to uvádět důvody, argumenty a důvody by se měly opírat o důkazy.


12 Radim Brázda

Součástí identifikace problému, který spadá do oblasti etiky, jsou následující

kroky:

Položme si otázku: O jaký problém se jedná?

Jedná se:

a) o konceptuální problém nebo otázku (tedy např. otázky o smyslu nebo

o otázky logiky, logického vyplývání)?

b) o empirický problém (pokud ano, pak následně identifikujeme druhnutného důkazu, např. fakta, konzultace s relevantními experty nebo zdrojivědění – odborné slovníky, časopisy)?

c) o normativní problém (pokud ano, pokusíme se identifikovat hodnotový

systém nebo soustavu, v nichž jsou problém nebo otázka položeny)? Pokud si na počátku položíme identifikační otázky, je to jeden ze způsobů, jak se vyhnout zdlouhavé počáteční orientaci. Dále můžeme navázat tím, že se pokusíme v úvahách o etických problémech a otázkách pohybovat mezi následujícími prvky.

1) Jedná se o jevy a události, jež patří do reálného světa?

2) Máme pro daný jev, událost, problém k dispozici nějakou teorii nebo

model?

3) Můžeme pozorováním, experimentem získat nějaká data o událostech

nebo jevech v reálném světě?

4) Můžeme s pomocí teorie nebo modelu a díky uvažování predikovat další

jevy a události v reálném světě?

5) Můžeme s pomocí dat potvrdit nebo vyvrátit příslušnou teorii nebo model? Umožňuje nám tento postup chápat, proč a jak se události dějí?

Teorie by měla mít a) predikativní sílu, b) měla by popsat kauzální mechanismus, c) měla by být úspěšná, d) koherentní a v neposlední řadě e) jednoduchá. Podobně by měly být i etické teorie reflektující morálku a morálníjevy a) koherentní, b) měly by mít vztah k našim morálním intuicím, c)jednoduché, d) schopné vysvětlit příslušné jevy, e) nemetafyzické a už vůbec ne

náboženské. Není důvodu, proč by se na etickou teorii měla vztahovat jiná

kritéria. Zdá se ovšem, že mnoho etických teorií tato kritéria bohužel nesplňuje. Může být chabou útěchou, že náhodně lze dojít do zamýšleného cíle

i s pomocí mapy, u níž jsme si nevšimli, že je mapou jiného území, než na

kterém se pohybujeme? Stěží.

Co tedy očekávat od etické teorie: 1) popis 2) vysvětlení 3) kompetence

4) pravidla.


Ethicum 13

Morální přesvědčení a jejich zdůvodnění

Etika je teoretickou reflexí morálky a teorií morálního jednání. Jako filozofická disciplína

reflektuje nejen jednání, které je spjaté s rozlišováním správného a špatného, dobrého a

zlého, ale také zkoumá individuální a společná morální přesvědčení, která v souvislosti

s uvedeným rozlišováním vznikají. Kriticky reflektuje důvody morálního jednání,hodnocení a posuzování, zkoumá hodnotové pozadí morálních soudů, jejich zevšeobecnitelnost,

oprávněnost a jejich zdůvodnění, podložené argumenty a důkazy. Etika rozvíjí kritéria,

systematizuje normativní přesvědčení a nabízí orientaci jednání v situacích rozhodování,

v nichž nepostačují každodenní morální intuice.

Výchozím předmětem zkoumání etiky jsou morální přesvědčení. Morální

přesvědčení se vztahují na to, co osoby považují za dobré/špatné, která jednání považují za morálně přípustná/nepřípustná, spravedlivá/nespravedlivá

(„trest smrti je spravedlivý“, „náboženské důvody jsou při omezování autonomie člověka nepřípustné“, „Karlova lež byla v této situaci ospravedlnitelná“, „využívání kmenových buněk je z pohledu náboženství nepřípustné“,

„ženská obřízka je nepostradatelná pro uchování kulturní identity“, „papežův

pohled na sexualitu je zvrácený“, „jíst maso je vražda“). Etické teorie přezkoumávají morální přesvědčení, pokoušejí se rozvíjet obecná kritéria pro

dobré/správné/spravedlivé, a to tak, aby kritéria byla v souladu s jednotlivými

morálními přesvědčeními. Etické teorie současně mohou nabídnout orientaci

v případech, v nichž jsou naše intuitivní morální přesvědčení nejistá nebo

protikladná. Etika má primární zájem o zdůvodnění a ospravedlnění morálních přesvědčení. Přesvědčení můžeme modifikovat na základě argumentů,

poznatků a zkušeností. Díky nim můžeme rozpoznat např. logickou neslučitelnost dvou přesvědčení. Můžeme na nich trvat a věřit, že se objeví nějaké

východisko, nebo se jednoho přesvědčení vzdáme. Úspěšné etické teorieneslouží pouze k tomu, že zprostředkovávají nové vědění, ale spojují přesvědčení, o nichž se zdálo, že dosud neměla nic společného. Teorie systematizuje

ta přesvědčení, která zdánlivě nepotřebují zdůvodnění, nýbrž pouze slouží

podpoře teorií. Zdůvodnění teorie spočívá v tom, že ustavuje systematickou

souvislost mezi dosud izolovanými propozicemi. Teprve to umožňuje zdůvodnění nejistých přesvědčení jistějšími.

Hovoříme-li o etice, předpokládáme, že:

1) člověk může svobodně, vědomě, záměrně, intencionálně jednat, a je tedy

odpovědný za své jednání (to, že jednání a chování člověka je na biologické

úrovni do jisté míry determinováno a že povaha těchto determinací nemusí

být člověku v případě rozhodování z pozice první osoby kognitivněpřístupna, na věci nic nemění),

2) morální normy a formulované povinnosti jsou a musí být rozumovězdůvodnitelné a 14 Radim Brázda

3) morální normy a jednání jsou ospravedlnitelné. Ospravedlnitelnéznamená, že člověk není odkázán pouze na instanci svědomí, „hlas přírody“,daimonion, „hlas krve“, „hlas boží“, náboženské nebo světské autority, ale že

své jednání samostatně reflektuje, zvažuje a rozhoduje.

Etika může jako filozofická disciplína vzniknout tehdy, když jednotlivecnerovádí svá rozhodnutí jen na základě jistých, předem daných hodnot, ale až

tehdy, když se vynoří otázka po platnosti a zdůvodnitelnosti hodnot amorálních norem. Nezapomeňme rozlišovat dvě věci: etiku jako systematickoureflexi a morálku jako systém norem vztahujících se na jednání a chování osob.

Morální přesvědčení se vyjadřují v morálních soudech. Předmětem zdůvodnění v etice jsou morální přesvědčení vyjadřovaná v morálních soudech.Morální přesvědčení vyjadřovaná v morálních soudech mohou tvořit více čiméně ucelený systém norem. Etika zaměřuje pozornost na systémy norem.Součásti systémů norem jsou morální přesvědčení a morální soudy, jež se

v rámci příslušného systému pokoušíme učinit koherentními s pomocí zdůvodnění. Součásti různě ucelených systémů jsou tudíž zdůvodnění morálních přesvědčení. V etice rozumíme zdůvodněním pokus rozumět specifickým požadavkům na platnost normativních výroků, tedy na správnost morálních vět týkajících se

povinnosti nebo přiměřenosti doporučení, a to s pomocí přesvědčivýchargumentů. Povinnost zdůvodnění má ten, kdo činí normativní výpověď, a nárok

na zdůvodnění má adresát normativních vyjádření. Přinejmenším v případě

morálních výroků týkajících se povinností musí být zřejmý a dodrženýpožadavek na správnost. Podnět pro zdůvodnění jednání vznikne tehdy, vznikne-li

důvodná pochybnost o platnosti normativního vyjádření u jedné nebo více

osob, které mají nárok na zdůvodnění. Např. vyjádří-li církev odmítavé stanovisko vůči umělému oplodnění, antikoncepci, předmanželskému sexu nebo využití embryí pro účely lékařského výzkumu (stanoví povinnost jednat nebo nejednat určitým způsobem), pak musí těm věřícím, kteří mají důvodnou pochybnost o platnosti normativního vyjádření představitelů církve nebo pochybnost o jeho adekvátnosti, předložit co možná nejlepší a přijatelné zdůvodnění, které by bylo plauzibilnější než to, které například předložila moderní věda a které ve věřících vyvolalo onu zdůvodněnou pochybnost. Např. manželský pár věřících touží po dětech, ale není možné toho dosáhnout jinak než účinnou léčbou neplodnosti, event. umělým oplodněním. Pozitivní výsledek léčby nebo umělého oplodnění je při dnešní úrovni znalostí vysoce pravděpodobný. Může tomuto páru předložit církev dostatečný argument, kterým by páru vysvětlila, proč je lépe zůstat bezdětný a naplnit boží vůli tím, že si dítě adoptuje nebo osvojí? Jak bypodobný argument vypadal? Mohl by obstát před možností mít vlastní děti?Jako adresáti příslušných norem mají věřící na takové zdůvodnění legitimní Ethicum 15 nárok. Totéž se týká například různých podob výkonu spravedlnosti v politických uskupeních. Požadavek na platnost normativních vyjádření se může týkat zcela odlišných rovin. Morální princip může mít jiný dosah než obecné normy a ty se odlišují extenzí platnosti od konkrétních pravidel nebo situačně závislých soudů.Podobně doporučení pro vedení dobrého života sahají od stanovení obecných maxim až po speciální doporučení. Můžeme říci, že požadavky nazdůvodnění se mění s ohledem na dosah normativních vyjádření. Čím obsáhlejšípožadavek na zdůvodnění, tím vyšší jsou požadavky na zdůvodnění. Zdůvodnění nebo ospravedlnění musí mít určitou podobu. Jako ospravedlnění nepostačí

uvést např. pouze svůj zájem (ctižádost, osobní uspokojení, individuálnízískání výhody – Jednal jsem tak, protože to bylo v mém zájmu. Poškodil jsem

druhého, protože mi to udělalo dobře. Považoval jsem to jednání za dobré,

protože mi přineslo osobní výhodu.).

Co může být považováno za morální ospravedlnění? Má-li být obhajitelné

jednání z vlastního zájmu, musí se ukázat, že je slučitelné s principy, které

spočívají na široké etické bázi. Pojem morálky obsahuje představu o něčem

větším, než je individuum. Obhájení vlastního jednání s pomocí morálních důvodů není možné pouze uvedením výhod, které získám jako individuum. Důvody musejí být slučitelné s důvody širšího „publika“. V dějinách etiky nalezneme různé snahy vyjádřit, stanovit či popsat ideu, podle níž je etické jednání akceptovatelné univerzálně. Podrobněji pojednávám o tématu norem, univerzalizace, zdůvodnění norem a principů v kapitole Normativní etika. Normativní výpovědí může být princip, norma, pravidlo, soudy týkající se jednání, maxima, rada či doporučení. Pokud normativní výpověď ztratí samozřejmost, je nutné její zdůvodnění; podobně i v případech, kde existují

oprávněné alternativy. Máme v etice stejné nároky na zdůvodnění normativních výpovědí jako v exaktních vědách? Na odlišnost zdůvodnění v exaktních

vědách a v etice upozornil na počátku etiky Aristotelés. Domníval se, že co

se praktických otázek týče, musíme se spokojit s tím, že pravdu popisujeme

v hrubých obrysech.

„Neboť nelze vyhledávati stejné přesnosti ve všech oborech rozumových,

zrovna jako to není možné v pracích řemeslných. Avšak krásné a spravedlivé

věci, o nichž zkoumá politická nauka, obsahují tolik rozdílů a nejistot, že se

zdá, že se zakládají jedině na zákonu, ale ne na přirozenosti. Zrovna taková nejistota jest i ve věcech dobrých, protože mnoha lidem vzcházejí z nichškody;... Musíme se tedy tam, kde se mluví o takových věcech a kde se z takových věcí činí závěry, spokojiti s tím, že pravdu vyjádříme jen zhruba v obryse. Rovněž tam, kde se mluví o věcech, které se berou jen celkem, a z takových věcí se činí závěry, sestrojíme ty závěry také takové. Týmžzpůsobem jest třeba přijímati každý jednotlivý výrok; neboť vzdělanci příslušíhledati v každém oboru pouze tolik přesnosti, kolik povaha věci připouští; jest to 16 Radim Brázda tak, jako přisvědčovati matematikovi, který mluvil pro řečnický účinek, ažádati přesných důkazů po řečníkovi.“

4

Dějiny etiky jako typologie zdůvodnění morálky

Na dějiny etiky můžeme pohlížet jako na odlišné typy zdůvodnění morálky.

Nejčetněji najdeme zastoupené následující typy.

1) Theonomní zdůvodnění či theonomní decizionismus: morální příkazy

jsou vždy v poslední instanci převáděny na božské příkazy. Lidská vůle je

v různých podobách vždy vázána aktem boží milosti, boží láskou a každé

partikulární volní rozhodnutí člověka vede v posledku samo od sebe

k mravně dobrému jednání. Jednoduše řečeno: poslední důvody se přizdůvodnění zavěsí na nějaký nebeský hák, byť různě komplikovanými způsoby. Příklady: Augustinus, T. Akvinský, B. Spinoza. Jakkoli se to jednotliví

autoři snaží zastřít, zdůvodnění správného jednání není v oblastikompetencí lidského rozumu, v posledku se jedná o theonomní decizionismus. Pokud

například Tomáš Akvinský připouští s ohledem na Aristotela mravní relevanci rozumu, připouští, že existují přirozené sklony, stále se jedná

o theonomní strukturu zdůvodnění, protože poslední cíl bytí člověka není

rozumu přístupný a musí být dán nadpřirozeným aktem zjevení. Je zřejmé,

že v etice, která má minimální ambici být brána vážně, je toto zdůvodnění

minulostí.

2) Kontraktualistické zdůvodnění morálky. Zdůrazňuje funkcionální význam rozumu pro vůli a jednání člověka.

3) Konsekvencialismus. Opět se jedná o instrumentální variantuzdůvodnění, která může mít rovněž podobu axiologického hedonismu.

4) Deontologické zdůvodnění morálky. Zdůrazňuje absolutně nadřazené

postavení nějaké hodnoty. Při analýze zdůvodnění morálních přesvědčení se nejčastěji setkáme sečtyřmi základními typy zdůvodnění. A) Zdůvodnění morálního přesvědčení s ohledem na připisovaná individuální práva (občanská), která garantuje každá demokratická ústava (svobodaprojevu, svědomí, svoboda shromažďování) nebo Všeobecná deklarace lidských práv. Zdůraznění, nadsazení role individuálních práv nebo redukce mnohosti morálních zdůvodnění na připsání individuálních práv je příznačné proindividuálně právní tendence v normativní etice. Uvedená redukce je příznačná pro libertariánsky orientované směry v etice, jež zdůrazňují vysokou míru

svobody a autonomie jednotlivce.

4

Aristotelés. Etika Níkomachova. Praha: Rezek, 1996, 1094b10-1094b25.


Ethicum 17

Mé jednání mi nemůžete vyčítat, protože je zcela v souladu s právem nasvobodu projevu.

B) Zdůvodnění morálního přesvědčení s ohledem na zavedené závazky (např.

dodržení slibu za normálních okolností, závaznost smlouvy stvrzené podpisem apod.). Redukce základní mnohosti našich morálních zdůvodnění nazavedené závazky (ať již jsou zavedeny implicitně, explicitně nebo fiktivním

způsobem) je příznačné pro kontraktualisticky orientované směry.

Mé jednání bylo správné, protože jsem učinil pouze to, co mi umožňuje zde

podepsaná/uzavřená smlouva.

C) Zdůvodnění morálního přesvědčení s ohledem na povinnosti. Povinnostmi se míní normativní očekávání spjatá s určitou sociální rolí, popř. tvořící základní prvky sociálních rolí. Redukci mnohosti morálních zdůvodnění na normativní konstitutiva (např. povinnosti) sociálních rolí a forem lidského života favorizuje přístup etiky ctností. Mé jednání bylo správné, protože jsem v té chvíli učinil to, co musí udělat každý otec. D) Zdůvodnění morálního přesvědčení s ohledem na principy (musíš pomoci slabému v nouzi, princip autonomie osoby apod.). Redukce morálních zdůvodnění na princip je příznačná pro kantovsky orientovanou etiku (principem je kategorický imperativ) nebo varianty utilitarismu. Tvé jednání bylo správné, protože člověku v nouzi se musí pomoci. Zdůvodnění morálních přesvědčení spolu mohou být vzájemně propojena.

Připsání individuálních práv (A) můžeme chápat jako vyústění základního morálního principu autonomie člověka (D). Rovněž povinnosti mohou být

převedeny na práva, principy nebo závazky. S uvedenými typy redukcionismu mohou být spojeny určité problémy stávajících etických teorií. Mnoho

nevyřešených nebo sporných otázek soudobé etiky díky tomu může býtvýrazem obtížné redukovatelnosti komplexity našich normativních systémůpřesvědčení. Co tím míníme? Např. otázky spravedlnosti nelze redukovat naměřítko užitku. Role individuálních práv je pro naše základní zdůvodněníklíčová a stěží bychom považovali za adekvátní etickou teorii, která by přiznávala

připisování práv pouze instrumentální hodnotu. Podobně by nebylo plauzibilní připustit, že mnohost morálních povinností lze rekonstruovat jako pouhé

použití kritéria maximalizace celkového užitku.

Evidujeme-li podobné neduhy základních etických teorií, položíme si otázku,

jakou další roli mají etické teorie? Etické teorie slouží v prvé řadě k objasňování propozic, vůči nimž nemáme pevné mínění, dále k odkrytí souvislostí, které bychom pravděpodobně nemohli bez teoretické podpory pochopit. Z tohoto pohledu a v této souvislosti nemusí vždy existovat zásadní rozdíl mezi normativními a deskriptivními přesvědčeními a redukcionistické 18 Radim Brázda teorie by měly být slučitelné s omezenou formovatelností našich deskriptivních i normativních přesvědčení. V etice se pozornost zaměřuje rovněž na jejich slučitelnost s jinými (vědeckými, náboženskými) přesvědčeními azdůvodněnými stanovisky. V jejím centru není řešení konkrétních morálních

problémů, ale interpretace, diskuse a revize etických kritérií.

Etiku jsme si vymezili nejobecněji jako reflexi morálky. Víme již, že reflexe

může mít rozdílnou podobu, která zakládá další systematické členění etiky.

Nejprve však vstoupíme do témat etiky cestou, k níž nepotřebujeme znalost

etických teorií. Jedná se o využití jednoduchých myšlenkových experimentů

nebo rozhodovacích situací, s jejichž pomocí se otevírají morálně filozofické

problémy (Myšlenkové experimenty v etice aneb Kdyby byl krtek velkej jako

prase). Navazuji krátkou kapitolou, v níž si přiblížíme základní tezeempiricky orientované etiky (The New Science of Morality). Jednu z linií empiricky

orientované etiky si představíme na jedné z teorií současné evoluční etiky,

jejímž autorem je Frans de Waal (Jak evoluce vytvářela morálku aneb Proč

raději do ZOO než do kláštera). V následujících kapitolách si přiblížíme, co

je a čím se zabývá deskriptivní etika, metaetika, deontická logika, normativní

etika a aplikovaná nebo též praktická etika. Věřím, že tento panoptikálnírozhled po možných vstupech do etiky vám nabídne dostatečný prostor pro aktivní samostatný badatelský přístup a podnětná intelektuální dobrodružství.

Literatura Čtenářům preferujícím dějiny etiky doporučuji Dejiny etického myslenia v Európe a USA. Remišová, A. (ed.) Bratislava: Kalligram, 2008. Čtenářům s metaetickými, analytickými a normativními sklony doporučuji Ricken, F. Obecná etika. Praha: Oikoymenh, 1995. Kolář, P., Svoboda, V. Logika a etika. Úvod do metaetiky. Praha: Filosofia, 1997. Tugendhat, E. Tři přednášky o problémech etiky. Praha: Mladá fronta, 1998. Čtenářům se sklonem k přírodovědně orientovaným vysvětlením a deskripcím doporučuji Wright, R. Morální zvíře. Praha: Lidové noviny, 1995. Dawkins, R. Sobecký gen. Praha: Kolumbus, 1998. Ridley, M. Původ ctnosti. Praha: Portál, 2000. Damasio, A. Descartesův omyl. Emoce, rozum a lidský mozek. Praha: Mladá fronta, 2000. Damasio, A. Hledání Spinozy. Radost, strast a citový mozek. Praha: Dybbuk, 2004. de Waal, F. Dobráci od přírody. Praha: Academia, 2006. Čtenářům, jež by zajímala deskriptivní etika doporučuji Brázda, R. Srovnávací etika. Praha: KLP, 2002. Čtenářům preferujícím vstup do etiky s pomocí etických dilemat doporučuji Cohen, M. 101 Ethical Dilemmas. New York: Routledge, 2003 (a druhou kapitolu Ethica). Přehledy v německém jazyce

Ethicum 19

Handbuch Ethik. Düwell, M., Hübenthal, Ch., Werner, M. H. Stuttgart/Weimar: J. B.Me

tzler, 2002.

Lexikon der Ethik. Wils, J.-P., Hübenthal, Ch. (Hrsg.). Paderborn: Schöningh, 2006.

Přehledy v angličtině

A Companion to Ethics. Edited by Peter Singer. Oxford : Blackwell Publishers, 1993.

The Blackwell Guide to Ethical Theory. Edited by Hugh LaFollette. Oxford: Blackwell

Publishers, 2000.

Blackburn, S. Being Good. A short introduction to ethics. Oxford: Oxford University

Press, 2001.

The Oxford Handbook of Ethical Theory. Edited by David Copp. Oxford: OxfordUni

versity Press, 2006.

5

On-line dostupné informačné zdroje:

The Evolution of Morality (http://www1.umn.edu/ships/evolutionofmorality/); biologický

pohled na evoluci morálky, jasně, přehledně, hutně, základní literatura, témata, prezentace.

Autorem je Douglas Allchin, specializující se na historii a filozofii vědy, evoluční biologii

a ekologii.

Ehics Updates (http://ethics.sandiego.edu/). Edituje Lawrence M. Hinman (University of

San Diego). Stránky obsahují odkazy na texty, primární zdroje, přehled základních teorií,

témata aplikované etiky, obsahují videozáznamy přednášek.

Gensler, H. J. Ethics. A contemporary introduction. London/New York: Routledge, 1998.

Na adrese http://www.jcu.edu/philosophy/gensler/exercise.htm je ke knize doplňkovýstu

dijní materiál, jednoduchá cvičení z etiky a další literatura.

Volně přístupný kurs Values and morality na Critical Thinking Web (dostupný z

http://philosophy.hku.hk/think/value/). Stručný průvodce problematikou, obsahuje cvičení

a kvízy ověřující konzistentnost vašich morálních přesvědčení. Autoři: Joe Lau(Depart

ment of Philosophy, University of Hong Kong) a Jonathan Chan (Department of Religion

and Philosophy, Baptist University of Hong Kong).

5

Části těchto obsáhlých sborníků jsou pro základní náhled dostupné prostřednictvím GoogleBo

oks. 20 Radim Brázda Myšlenkové experimenty v etice aneb Kdyby byl krtek velkej jako prase

6

Myšlenkové experimenty (dále ME) jsou hypotetické popisy situací, stavů,

vlastností a schopností, které v etice slouží k uvedení a pochopení problému.

Jsou to nástroje, s jejichž pomocí můžeme snadno pochopit, v čem spočívá

problém. Výhodou je, že k tomu nepotřebujme znalost etických teorií.

Základem ME jsou předpoklady. Ty mohou být fiktivní, ireálné čikontrafaktické a měly by být myslitelné.

Fiktivní experiment může začínat slovy:

„Předpokládejme, že se dá..., že lze..., že bychom se setkali..., že by nastala

situace, v níž...“.

Ireálný experiment lze uvést slovy:

„Řekněme, že máme...“, „Vyjděme z toho, že...“, „Kdyby osoba X mělavlastnosti a, b, c,...“.

Kontrafaktické předpoklady mohou být vyjádřeny:

„Představme si, že bys mohl začít svůj život znovu...“,

„Představme si, že existuje nápoj, který zaručuje nesmrtelnost...“,

„Předpokládejme, že bychom mohli být neviditelní...“

Úvodní premisy, popisující uspořádání ME, mají vést myšlení a uvažování

určitým směrem. Případná kontrafaktualita premis ME není nevýhodou nebo

slabinou, ale podporuje jeho podnětnost (námitky typu „to se přece nemůže

stát, tak to nemůže být, etc.“, nejsou s ohledem na účel ME relevantní).

Výchozí předpoklady tvoří bázi ME. Po formulaci báze ME následuje otázka nebo komplex otázek a popis dalšího postupu, který říká, co bych udělal nebo co nastane. „Co bys udělal ve svém dosavadním životě jinak a proč?“ „Napil by ses toho nápoje?“ „Choval by ses jinak než v situaci, kdy jsi viditelný?“ Vlastní ME spočívá v úvaze, která směřuje k různým odpovědím na otázky, které báze evokuje. Výsledek ME by měl být otevřený, měl by poukázat na

možné a zdůvodněné odpovědi, které lze nabídnout za uvedených okolností.

Součástí ME může být popis širšího rámce, v němž experiment probíhá.Součástí epilogu ME může být úvaha o tom, jak posuzovat odpovědi získané

z ME, jak je hodnotit a jaké konsekvence z nich plynou. 6

Aluze na básnickou sbírku Mariana Pally: Palla, Marian. Kdyby byl krtek velkej jako prase. Brno:

Petrov 1997.


Ethicum 21

Nejjednodušší báze experimentu může mít podobu jednoduché úvahy uvedené slovy:

„Představte si...“. Právě tak začíná rozvaha o základech morálky u A. Schopenhauera

(1788-1860). „Představme si dva mladé lidi, Gaia a Tita, oba vášnivě zamilované (každý

do jiné dívky), přičemž každému stojí v cestě vnějšími okolnostmi zvýhodněný sok. Oba

jsou rozhodnuti svého soka odstranit ze světa a oba jsou dokonale zajištěni před jakýmkoli

odhalením, ba i podezřením. Když však dojde k bližším přípravám vraždy, po boji se sebou

samým od ní oba ustoupí. O důvodech tohoto upuštění nám mají poskytnout upřímnou

a jasnou výpověď.“

7

Schopenhauer využije této krátké expozice k předložení základních

variant odpovědí na otázku, co je základem morálky. Jako možné důvody Gaiovarozhodnutí uvádí

a) náboženské důvody (vůle boží, odplata na onom světě, poslední soud, atd.),

b) kategorický imperativ I. Kanta (1724-1804) „Uvážil jsem, že maxima mého postupu by

v tomto případě nebyla vhodná k tomu, abych se vzdal obecně platného pravidla pro

všechny možné rozumné bytosti, neboť bych se svým sokem jednal jako s prostředkem,

a ne zároveň jako s účelem.“

8

,

c) vraždu znemožní vědomí určení lásky k lidem jako prostředku uskutečnění mravního

zákona – vraždou by byl usmrcen někdo, kdo je určen k realizaci mravního zákona, což

nemůže být Gaiovi lhostejné; zde se jedná o zohlednění stanoviska J. G. Fichta (1762-

1814),

d) jednání by bylo výrazem nepravdivé věty – čímž parafrázuje metaetický přístup ke

zdůvodnění činu,

e) morální smysl, tedy blíže neurčený a nevysvětlitelný počitek, který jednání zabránil –

odkazuje tím na F. Hutchesona (1694-1746),

f) jednání by nevzbudilo předvídatelné sympatie u diváků či nezaujatých pozorovatelů;

čímž poukazuje na důvod, který by mohl uvést A. Smith (1723-1790),

g) jednání by nepřispělo jeho vlastnímu zdokonalení, ani zdokonalení jiné osoby; čímž

odkazuje na stavisko Ch. Wolffa (1679 – 1754),

h) vražda by si osobovala užívání člověka člověkem, proto nemůže usmrtit druhou osobu,

nechal by se ovládnout nesprávným afektem; čímž odkazuje na stanovisko B. Spinozy

(1632-1677).

Schopenhauer sám zdůrazní, že nejadekvátnějším a jedině reálným důvodem, kterýzabrání vykonání vraždy, je soucit a lítost. A v následujícím textu ukáže výhody svéhozdůvodnění a nevýhody stanovisek a) – h). Nenásilně a jednoduše vás uvede do možných, elementárních zdůvodnění morálního jednání ve své době. Současně vás vybídne ke zvažování vlastních důvodů a k jejich obhajobě (konsekvencialismus, utilitarismus, egoismus,

relativismus).

Jaké jsou další pomůcky a triky experimentátorů.

1) Použití cílené abstrakce, která obsahuje něco kontrafaktického. Např.

odpůrci trestu smrti předkládají široké spektrum argumentů proti trestusmrti, přesto některé faktory úmyslně neberou v potaz nebo je pominou. Jak to

může vypadat? Předpokládejme, že čin obviněného je absolutně korektně

popsán, dokázán, pochopen, takže je zcela vyloučen justiční omyl. Dále

předpokládejme, že soudce a žalobce se striktně řídí zákony a nenechají se

ovlivnit předsudky nebo svými osobními preferencemi. Předpokládejme, že 7

Schopenhauer, A. O vůli v přírodě a jiné práce. Praha: Academia, 2007, s. 525.

8

Tamtéž, s. 525.


22 Radim Brázda

vykonání trestu smrti nebude mít žádný negativní dopad – nebudouohroženy, ovlivněny, dotčeny osoby, skupiny osob. Kat, lékař, přihlížející popravě, státní zástupce, soudce nikterak neutrpí tím, že vykonají trest nebopřihlížejí jeho vykonání. Není nikdo, kdo by byl jeho vykonáním jakkoli diskriminován nebo komu by to přineslo fyzickou nebo psychickou újmu.Delikvent nepovažuje popravu za hroznější trest než doživotí.

Odpůrci velmi často uvedené skutečnosti vyloučí a zůstane pouzesugestivní a zdánlivě je



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist