načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Estonský a finský illativ v pohledu kognitivní gramatiky – Petra Hebedová

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Estonský a finský illativ v pohledu kognitivní gramatiky
-11%
sleva

Elektronická kniha: Estonský a finský illativ v pohledu kognitivní gramatiky
Autor: Petra Hebedová

– Kniha za pomoci popisu pádových forem i významů jednoho pádu ve dvou jazycích nastiňuje možnosti kognitivně gramatického popisu jazyka a ukazuje i různá zákoutí estonské a finské gramatiky. Zabývá se tím, jak a proč se ustálily různé ... (celý popis)
279
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 254
Úprava: 1 online zdroj (255 pages).
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-8292-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha za pomoci popisu pádových forem i významů jednoho pádu ve dvou jazycích nastiňuje možnosti kognitivně gramatického popisu jazyka a ukazuje i různá zákoutí estonské a finské gramatiky. Zabývá se tím, jak a proč se ustálily různé illativní pádové formy v dnešní standardní estonštině a finštině, v jakém rozsahu se používají a jak lze popsat jejich vzájemné vztahy. Věnuje se také popisu illativního významu v obou jazycích. Zamýšlí se nad pojetím jazykových kategorií i nad pojmem motivace v gramatice jazyka a rozebírá možnosti využití kognitivně gramatických východisek v popisu morfologie těchto dvou jazyků.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Estonský román Estonský román
Kalda Katrina
Cena: 166 Kč
Kognitivní trénink v praxi Kognitivní trénink v praxi
Klucká Jana, Volfová Pavla
Cena: 212 Kč
Petra Hebedová - další tituly autora:
Estonsko Estonsko
1000 finských slovíček -- Ilustrovaný slovník 1000 finských slovíček
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Estonský a fi nský illativ v pohledu kognitivní gramatiky

Petra Hebedová

FILOZOFICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA

#444

#444

Petra Hebedová (1983)

učí fi nštinu a estonštinu na Ústavu

jazykovědy a baltistiky Filozofi cké fakulty

Masarykovy univerzity. Bakalářské

a doktorské studium absolvovala

na Masarykově univerzitě, magisterské

na Univerzitě v Turku v oboru fi nština

a příbuzné jazyky. Je autorkou příručky

Stručná gramatika estonštiny

(Masarykova univerzita, 2013).

Kniha Estonský a fi nský illativ

v pohledu kognitivní gramatiky

za pomoci popisu pádových forem

i významů jednoho pádu

ve dvou jazycích nastiňuje možnosti

kognitivně gramatického popisu

jazyka a ukazuje i různá zákoutí

estonské a fi nské gramatiky. Zabývá

se tím, jak a proč se ustálily různé

illativní pádové formy v dnešní

standardní estonštině a fi nštině,

v jakém rozsahu se používají a jak

lze popsat jejich vzájemné vztahy.

Věnuje se také popisu illativního

významu v obou jazycích. Zamýšlí

se nad pojetím jazykových kategorií

i nad pojmem motivace v gramatice

jazyka a rozebírá možnosti využití

kognitivně gramatických

východisek v popisu morfologie

těchto dvou jazyků.

Estonský a finský illativ v pohledu kognitivní gramatiky

Estonský a fi nský illativ

v pohledu kognitivní gramatiky

Petra Hebedová


OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE

UNIVERSITATIS MASARYKIANAE

SPISY FILOZOFICKÉ FAKULTY

MASARYKOVY UNIVERZITY

#444



FILOZOFICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA

BRNO 2016

#444

Estonský a finský illativ v pohledu kognitivní gramatiky Petra Hebedová

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Hebedová, Petra

Estonský a finský illativ v pohledu kognitivní gramatiky / Petra Hebedová. -- Vydání první. -- Brno :

Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, 2016. -- 251 stran. -- (Spisy Filozofické fakulty Masarykovy

univerzity, ISSN 1211-3034 ; číslo 444)

Anglické resumé

ISBN 978-80-210-8292-2

811.511.113 * 811.511.111 * 81‘366.54 * 81‘23

– estonština

– finština

– mluvnický pád

– kognitivní gramatika

– monografie

811.51 - Uraloaltajské jazyky [11]

Recenzovali: prof. PhDr. Jan Čermák, CSc.

prom. fil. Ivo Vasiljev, CSc.

Monografie vychází z obhájené disertační práce, která získala Cenu děkana

Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v roce 2015.

© 2016 Petra Hebedová

© 2016 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-8717-0 (online : pdf)

ISBN 978-80-210-8292-2 (brožovaná)

ISSN 1211-3034

DOI: 10.5817/

CZ.MUNI.M210-8292-2016 OBSAH

PŘEDMLUVA ..................................................9

1 ÚVOD ......................................................11

2 ILLATIV V PÁDOVÉM SYSTÉMU FINŠTINY A ESTONŠTINY ........14

2.1 Popis pádové kategorie ......................................14

2.2 Illativ jako lokální pád ......................................16

3 STRUČNĚ K FINSKÉ A ESTONSKÉ FONOLOGII ..................24

3.1 Finská a estonská fonologie ..................................24

3.2 Fonologický inventář finštiny .................................24

3.3 Opozice kvantity ve finštině ..................................26

3.4 Fonologický inventář estonštiny ..............................28

3.5 Prozodické charakteristiky přízvučné slabiky v estonštině ...........29

3.6 Opozice důraznosti slabik a přízvuk v estonštině ..................31

3.7 Opozice kvantity vokálů a konsonantů v estonštině a její interpretace ..33

3.8 Poznámka k estonské ortografii ...............................34

4 KONCEPTY KOGNITIVNÍ GRAMATIKY .........................35

4.1 Kategorizace v kognitivní lingvistice ............................35

4.1.1 Kategorizace jako proces, kódování a konvenčnost ...........37

4.1.2 Schematická síť ......................................39

4.1.3 Využití schematické sítě ................................41

4.1.4 Kategorie přirozené a distribuční ........................42

4.2 Syntagmatická spojení ......................................43

4.2.1 Složené výrazy a status jednotky .........................43

4.2.2 Způsob propojení ....................................44

4.2.3 Autonomní a závislý komponent .........................45

4.2.4 Závislé morfémy v estonštině a ve finštině ..................46

4.2.5 Širší kontext výskytu illativu ............................51

5 FORMY ESTONSKÉHO ILLATIVU ..............................53

5.1 Illativ ve standardní estonštině ................................53

5.2 Historický vývoj forem illativu singuláru v estonštině ...............56

5.3 Illativ v psané estonštině a v procesu standardizace ................57

5.4 Otázky spojené s distribucí illativních vzorů ......................62

5.5 Formy estonského illativu jako kategorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

5.5.1 Kategorizace na základě kritérií a atributů .................69

5.5.2 Kategorizace v modelu schematické sítě ..................73

5.5.3 Využité možnosti rozšíření .............................78

6 FORMY FINSKÉHO ILLATIVU .................................81

6.1 Illativ ve standardní finštině ..................................81

6.1.1 Koncovky illativu singuláru .............................82

6.1.2 Koncovky illativu plurálu ..............................84

6.1.3 Illativ a posesivní sufixy ................................89

6.1.4 Podoba kmene v illativních tvarech .......................89

6.2 Historický vývoj illativních tvarů ve finštině ......................93

6.3 Finský illativ v procesu standardizace ...........................95

6.4 Finský illativ jako schematická síť ..............................99

6.5 Historická motivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

7 ILLATIV JAKO DISTRIBUČNÍ KATEGORIE .....................108

7.1 Otázky spojené s distribucí alomorfů ..........................108

7.2 Produktivita .............................................109

7.3 Tradiční pohled na produktivitu estonských illativních vzorů .......112

7.4 Možnosti uplatnění finských illativních koncovek ................. 117

7.5 Pojem produktivity v popisu jazyka ........................... 118

7.6 Kognitivní význačnost a elaborační vzdálenost ...................122

7.7 Možnosti využití estonských illativních tvarů ....................125

7.7.1 Výskyt illativních forem zakončených na -hV ...............125

7.7.2 Výskyt illativních forem se zakončením -de .................128

7.7.3 Výskyt ablautových illativních forem .....................132

7.7.4 Výskyt geminačních illativů ............................136

7.7.5 Výskyt illativních tvarů s koncovkou -sse ...................139

7.7.6 Závěry k vyhledávání v korpusech .......................144

7.7.7 Použití illativu u vlastních místních jmen .................. 147

7.8 Možnosti využití finských illativních tvarů ......................148

7.8.1 Schematický kmen a komplementární distribuce ............148

7.8.2 Použití koncovek -hVn a -seen v illativu singuláru ............149

7.8.3 Výskyt koncevek -siin a -hin v illativu plurálu ...............152

7.8.4 Kolísání stupně v illativu plurálu ........................160

8 DEKLINAČNÍ TYPY .........................................164

8.1 Deklinační typy v teoretickém popisu jazyka ....................164

8.2 Příklady využití deklinačních typů ............................167

9 POLYSÉMIE FINSKÉHO A ESTONSKÉHO ILLATIVU .............173

9.1 Význam v kognitivní sémantice ...............................173

9.2 Polysémie illativu .........................................176

9.3 Polysémie finského illativu ..................................178

9.3.1 Základní schéma illativu (prototyp) ......................178

9.3.2 Obecné schéma „lokální illativ“ .........................180

9.3.3 Subjektivní pohyb ...................................182

9.3.4 Rozšíření do jiných domén ............................183

9.3.5 Rozšíření „směřování činnosti“ a „místo zasažení“ ...........185

9.3.6 Schéma „zaměření na cíl“ .............................187

9.3.7 Rozšíření „illativ jako účel“ ............................ 191

9.3.8 Situační schéma ..................................... 191

9.3.9 Rozšíření „existenciální užití“ ..........................195

9.3.10 Rozšíření „vyjádření příčiny“ ..........................196

9.3.11 Schéma „přesun k / započetí jiné činnosti“ ...............197

9.3.12 Schéma „připravenosti k činnosti“ ......................199

9.3.13 Schéma „část z celku“ ...............................201

9.3.14 Užití illativu s postpozicemi ...........................202

9.3.15 Terminativní význam a škála ..........................204

9.3.16 Jiná časová vyjádření a umístění na škále .................206

9.3.17 Síť významů finského illativu ..........................209

9.4 Polysémie estonského illativu ................................212

9.4.1 Prototyp a obecně lokální schéma .......................212

9.4.2 Rozšíření „směřování činnosti“ ......................... 214

9.4.3 Přenos do jiných domén a subjektivní pohyb ..............215

9.4.4 Existenciální užití ................................... 216

9.4.5 Illativ v časových vyjádřeních ........................... 217

9.4.6 Situační schéma ..................................... 217

9.4.7 Schéma „zaměření na cíl“ ............................. 219

9.4.8 Schéma „část z celku“ ................................223

9.4.9 Ma-infinitiv ........................................224

9.4.10 Terminativ a postpoziční syntagmata ....................228

9.4.11 Tázací adverbia Kuhu? „Kam?“ a Millesse? „Do čeho?“ .......229

10 ZÁVĚR ...................................................232

LITERATURA ................................................237

SEZNAM TABULEK, SCHÉMAT A OBRÁZKŮ .....................242

POUŽÍVANÉ ZKRATKY ........................................244

VĚCNÝ REJSTŘÍK ............................................245

THE ILLATIVE CASE IN ESTONIAN AND FINNISH FROM THE PERSPECTIVE OF COGNITIVE GRAMMAR SUMMARY ..................................................248

9

PŘEDMLUVA

Tato studie vznikala jako výsledek mé dosavadní zkušenosti s jazykovědou a finšti

nou i estonštinou: zkušeností s praktickým ovládnutím jazyka a jeho používáním,

s teoretickým poznámím jazyka v rámci finské i estonské filologie i obecnějšího

jazykovědného studia, a to zejména v akademickém prostředí finském a českém,

a v nemalé míře také zkušeností s vyučováním obou jazyků. Protože se jedná

o studii pojednávající v češtině o záležitostech estonské a finské gramatiky, bylo

samozřejmou snahou udržet výklad o obou jazycích srozumitelný i pro čtenáře

neznalého konkrétně těchto dvou jazyků a zprostředkovat tak zkušenost s jazyky,

které byly zatím v českém jazykovědném prostředí reflektovány v případě finštiny

poměrně málo a v případě estonštiny téměř vůbec ne.

V reflektování zkušeností z různých univerzit ve více zemích s vlastními vě

deckými tradicemi se skrývá poměrně velká výzva. V odlišnosti těchto tradic lze

poměrně snadno zabloudit, např. při zjištění, že východiska, koncepty a postupy

uznávané na jednom místě nemají jinde zdaleka tu stejnou váhu nebo platnost,

a že je třeba přizpůsobit prostředí nejen jazyk práce, způsob výkladu a koncipová

ní textu, ale i teoretická východiska nebo způsoby zpracování tématu. Na druhé

straně lze rozšířit svůj pohled o nové poznatky a směry a získat odstup od tradič

ních postupů a konceptů. Tato studie vznikala jako doktorská disertace v rámci

studia oboru Obecná jazykověda na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v le

tech 2009–2015. V mnohém jsem se v ní snažila navázat na předchozí dva roky ma

gisterských studií ve Finsku na Univerzitě v Turku – i když šlo o období poměrně

krátké, bylo pro mě v dalším formování zájmu o jazyk a jazykovědu zásadní. Vy

rovnání se s odlišností akademického prostředí a jeho tradic se mi zejména v prv

ních letech doktorského studia zdálo jako to, co nakonec rozhodne o úspěchu

projektu disertační práce i o jejím charakteru. Novou inspirací a novým podnětem

10

Předmluva

k práci se v průběhu let stala kognitivní gramatika amerického lingvisty Ronalda

W. Langackera, která je ve finském i estonském prostředí reflektována v poměrně

široké míře, takže se nakonec tato volba jevila jako logická. Studii tak lze číst i jako

výsledek snahy o zprostředkování tohoto přístupu k jazyku – jako ukázku aplikace

tohoto přístupu na malém výseku finské a estonské gramatiky.

V době koncipování i psaní této studie jsem se věnovala výuce finštiny i es

tonštiny na Ústavu jazykovědy a baltistiky Filozofické fakulty Masarykovy uni

verzity. Brněnská baltistika mi v této době poskytla zázemí i inspiraci, dostávalo

se mi vydatné podpory od kolegů i mnoha výzev v pedagogické práci. Výklad

finské a estonské gramatiky v kurzech různého rozsahu i zaměření byl pro mě

zásadní ve formování jazykovědných postojů, pomohl mi v koncipování tématu

této studie i při jeho zpracovávání. Poděkování tak patří kolegům i studentům.

Za poskytnuté zázemí v rámci oboru Obecná jazykověda děkuji svému školiteli,

doc. RNDr. Tomáši Hoskovcovi, CSc. Poděkování dále patří také Estonskému in

stitutu, který mi v rámci programu Estophilus umožnil půlroční pobyt v Estonsku

na Univerzitě v Tartu. Dále děkuji finské organizaci CIMO za umožnění třítýden

ního pobytu v Turku včetně účasti na letní škole pro doktorandy. Za poskytnuté

konzultace děkuji prof. Tuomasi Huumovi z Univerzity v Turku. Oběma oponen

tům, prof. PhDr. Janu Čermákovi, CSc., a prom. fil. Ivo Vasiljevovi, CSc., děkuji

za všechny poznámky k textu. Dále bych chtěla poděkovat svým přátelům, kteří

trpělivě odpovídali na mé všemožné dotazy: za konzultace a pomoc s estonskými

a finskými příklady Anni Tammemägi, Lindě Püssa a Elli Kulmale, za pomoc s pře

klady mezi finštinou a estonštinou Mari Jurtom a za korekturu anglického resu

mé Jeremy Bradleymu. Všechna případná pochybení jsou samozřejmě má vlastní.

Za veškerou podporu v průběhu studií děkuji svým rodičům.

1 ÚVOD

Bylo už asi konstatováno mnohokrát, že pád je jazykovou kategorií, o níž slyšel

každý, a zdá se tak být důvěrněji známá než mnohé jiné, přesto patří pád v teore

tických popisech jazyka k tématům obtížným. Tato studie si nedělá nároky přispět

něčím novým do rozsáhlejší diskuse o povaze pádů v jazyce, spíše se jen zaměřuje

na jeden pád ve dvou jazycích, jeden gramatický morfém mezi mnoha jinými.

Konkrétně se jedná o illativ, tzv. vnitřní lokální pád, ve standardní estonštině a fin

štině. Zaměření je tak velmi úzké, zato se týká dvou jazyků. Jazyků poměrně blízce

příbuzných, ale s vlastní historií vývoje, vlastním prostředím existence i vlastními

lingvistickými tradicemi. Illativ jsme zvolili zejména kvůli tomu, že se v obou jazy

cích jedná o pád s různorodými formálními vyjádřeními, o gramatický morfém

s poměrně bohatou alomorfií. Alomorfie bude v práci předmětem primárního

zájmu. Nerezignujeme tím ale na popis gramatického morfému jako spojení for

my a obsahu, budeme se zabývat i různými významy illativu. Půjde o popis, který

je postaven na konceptech Langackerovy kognitivní gramatiky. V souladu s tím

pak považujeme illativ za symbolickou jednotku, spojení formy a významu. Popis

významu gramatického morfému zároveň vychází ze stejných konceptů jako popis

jakýchkoli jiných významů v jazyce. Cílem studie je poskytnout ujednocený a te

oreticky ukotvený popis tohoto gramatického morfému ve dvou jazycích. Chtěli

bychom vyzkoušet možnosti, výhody či nevýhody tohoto teoretického rámce.

Kognitivní gramatice obecněji i Langackerovým přístupům se dostávalo ohla

su zejména ve finském, ale i estonském prostředí. Recepce dotýkající se našeho

tématu budeme v práci citovat. Na druhou stranu se tyto práce obvykle zaměřují

zejména na významovou stránku, mnohem méně pak na typicky morfologická té

mata (za jaké lze považovat i alomorfii). Neznáme tak práci, která by se s použitím

těchto teoretických východisek snažila popsat témata související s alomorfií illativu

Úvod

nebo témata související s formálním vyjádřením gramatických morfémů. Pentti

Leino, od nějž pochází mnoho finských zpracování kognitivně gramatických kon

ceptů a ostatně i finská terminologie kognitivní gramatiky, krátce zmiňuje mož

nosti použití kognitivně gramatických pojmů v případě alomorfů illativu (1999:

129). Langacker (1987: 394–396) mluví o alomorfické variaci v souvislosti s katego

rizací a pojmem schematické sítě. V této práci se pokusíme o detailní rozpracování

dvou konkrétních případů alomorfie za použití konceptů kognitivní gramatiky.

Část věnovaná formálním vyjádřením illativu v obou jazycích by tak měla být

inovativní součástí této studie. Budeme se v ní snažit o vyčerpávající popis. Část

věnovaná významům illativu ve finštině a v estonštině je pak zamýšlena spíše jako

podpůrná, a vzhledem k rozsahu a obtížnosti tématu si nedělá nároky na to být

inovativní nebo vyčerpávající. Také se v ní budeme moci opírat o existující zpraco

vání tématu nebo témat příbuzných finskými a estonskými autory. Smyslem jejího

zařazení je zejména to, abychom udrželi popis gramatického morfému jako sym

bolické jednotky, abychom zájem neomezili jen na formální vyjádření bez mož

nosti odkazovat k záležitostem významu. Mohli bychom tak také získat možnost

porovnat použití týchž teoretických východisek na různých tématech – popisu

forem a popisu významů. V neposlední řadě pak považujeme za nutné v česky

psaném textu představit popisovaný finský a estonský pád i po významové stránce.

Studie se zaměřuje na dva příbuzné jazyky, ale omezuje přitom svou pozor

nost na standardní varianty obou jazyků. Nepojímáme zde standardní jazyk jako neutrální, bezbarvou variantu jazyka, budeme se naopak snažit v celé práci zohledňovat specifika standardního jazyka, jeho roli a postavení. V tomto ohledu můžeme také uvažovat o rozdílech mezi finštinou a estonštinou. Ve srovnání s finským prostředím se zdá být pro estonštinu typická větší snaha ovlivňovat podobu standardního jazyka na úrovni morfologie. S omezením zájmu na illativ věnujeme tomuto tématu zejména kapitoly 5.1 Illativ ve standardní estonštině a 6.1 Illativ ve standardní finštině. S ohledem na toto vymezení tématu studie jsme také volili korpusy, v nichž jsme vyhledávali výskyty a způsoby užití různých illativních forem. Zvolili jsme takové dostupné korpusy, které by mohly být vzhledem k standardní variantě jazyka reprezentativní (obsahují texty literární, odborné, novinové články nebo právní normy). S pomocí analýzy korpusových dat se pokusíme vytvořit určitý obraz užívání illativních tvarů v obou jazycích a ten porovnávat s formulovanými teoretickými předpoklady, které vychází ze zmíněného teoretického rámce.

Vzhledem k úzkému zaměření na jeden pád se nenabízejí příliš široké mož

nosti srovnání mezi estonštinou a finštinou. Srovnávací perspektiva mezi těmito dvěma jazyky není naším primárním cílem. Myslíme si ale, že nám popis dvou případů alomorfie ve dvou standardních jazycích může poskytnout zejména možnost širší perspektivy. Jsou si tyto případy alomorfie navzájem podobné, v čem ano a v čem ne? Zároveň je zřejmé, že i kvůli popisu forem jediného pádu bude potřeba věnovat se principům estonské i finské morfologie v širším ohledu. Určitý

13

Úvod

vhled do rozdílnosti obou jazyků by tak práce měla nabídnout. Jejich vzájemná

odlišnost, která se projevuje také v odlišných tradicích jazykovědných, je pak také

výzvou při aplikování východisek Langackerovy kognitivní gramatiky. Můžeme je

dobře aplikovat na oba jazyky a budou se v obou případech jevit jako vhodné a vý

hodné? Estonský a finský illativ vychází ze stejných kořenů, v historické perspektivě

jsou pokračováním téhož gramatického morfému. Tato souvislost nehraje v práci

zásadní roli, ani historicko-srovnávací perspektiva není pro nás výchozí. Nebude

me se však pokoušet tuto souvislost ani zcela ignorovat, zařazujeme i krátké kapi

toly věnující se historickým rekonstrukcím illativu v baltofinských jazycích. Jejich

zařazení je důležité také v tom, že se poměrně často můžeme v popisu obou jazy

ků setkat s argumentací založenou právě na předpokládaném historickém vývoji.

Pokusíme se porovnat tento druh argumentace s takovou, která by byla v souladu

s řešeními navrženými v této práci.

Z širších možností, které nabízí kognitivní lingvistika, omezujeme v této studii

zájem na Langackerovu kognitivní gramatiku (čerpáme z Langacker 1987, 1991,

2000), pracovali jsme také s recepcemi langackerovské kognitivní gramatiky ve fin

ském a estonském prostředí. V otázkách věnovaných kategorizaci se opíráme také

o Lakoffa (1987). Snažíme se také držet už použitých českých termínů Langackero

vy kognitivní gramatiky (Janda 2004, Danaher 2007). Práce si nedělá ambice podat

široký obraz o tom, co je nebo není kognitivní lingvistika. Spíše se snaží ukázat po

stupy kognitivní gramatiky u konkrétních témat, a jak už bylo zmíněno, vyzkoušet

možnosti, které kognitivní gramatika nabízí, na estonském a finském materiálu,

konkrétně na typicky morfologických tématech. V popisu formálních vyjádření

illativu se budeme opírat zejména o pojetí kategorizace, distribuce a pojetí syn

tagmatických spojení (illativ je vždy závislou kategorií, tj. vyskytuje se v napojení

na jmenný kmen). Pokusíme se ukázat, že kognitivní gramatika opravdu nabízí

řešení, která jsou pro popis mnoha jevů souvisejících s morfologií v jednom i dru

hém jazyce příhodná. Kromě řešení dílčích otázek je naší ambicí ukázat na vnitřní

koherenci popisu založeného na kognitivní gramatice.

14

2 ILLATIV V PÁDOVÉM SYSTÉMU

FINŠTINY A ESTONŠTINY

2.1 Popis pádové kategorie

V této studii se, vzhledem ke zvolenému teoretickému rámci, jímž je kognitivní

gramatika, přikláníme k pojetí, podle kterého je illativ symbolickou jednotkou

jazyka (finštiny i estonštiny). Illativní morfém je spojením významu a formy, s po

užitím termínů kognitivní gramatiky jde o spojení pólu sémantického a fonologic

kého. O sémantickém pólu illativu budeme tvrdit, že je polysémický, fonologický

pól se pak rozpadá na více forem, které nejsou vždy odvoditelné jedna od druhé.

Na straně sémantické se tak jedná o polysémii, na straně fonologické

1

o alomor

fii. V kognitivní gramatice je význam tzv. gramatických morfémů charakterizován

pomocí stejných prostředků a podobnými způsoby jako význam lexikálních jed

notek. Polysémie je pak považována za normální, obvyklý a nepřekvapivý stav,

jak v případě lexikálních jednotek, tak i gramatických morfémů. Zároveň je třeba

mít na paměti, že illativní morfém jakožto spojení významu a formy je jazykovou

jednotkou vytrženou z kontextu – jakožto závislý morfém se nutně vyskytuje při

nejmenším v kontextu „jmenný kmen + illativní morfém“, často je pak třeba vzít

v úvahu i širší kontext.

Zda a jak lze uvažovat o významu pádů, je staré téma. Pojetí, která pokládají

pády za koherentní sémantické kategorie, navazují zejména na Jakobsona (1936

[1971]). Jakobson upozorňuje na to, že takový popis je zásadní, pokud chceme

udržet pojem jazykového znaku jako spojení formy a obsahu (1971: 24). V jeho

popisu pádů moderní ruštiny je význam jednotlivých pádů vymezen vzájemnými

opozicemi, v konkrétní opozici je vždy jeden z dvojice pádů příznakový, druhý ne

1 Termín fonologický se v kognitivní gramatice používá o formě jakéhokoli rozsahu (v opozici k sé

mantický).

Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny

příznakový, významy jsou tak určovány vzhledem k celému systému, např. nominativ je s ohledem na všechny opozice nepříznakový. Zásadní otázkou je vztah takto konstruovaného celkového významu (Gesamtbedeutung) k specifickým významům, které se liší v závislosti na kontextu užití. Jakobson mluví také o hlavním významu (Hauptbedeutung), např. u nominativu v roli subjektu transitivní věty, kdy je opozice nominativu a akuzativu nejlépe zřetelná (srov. 1971: 36). Podle Jakobsona by bylo zjednodušením problému pokoušet se popsat jednotlivá specifická užití a najít společného jmenovatele, specifické významy nejsou jen náhodným nahromaděním, ale vytváří hierarchii významů (1971: 35).

V gramatikách se často můžeme setkat se seznamem významů/funkcí/užití jednotlivých pádů, u něhož nejsou vzájemné vazby osvětleny, nebo jen zčásti (srov. Leino et al. 1990: 15–20). Podle Leina (1990: 23–26) bylo důvodem skepse k celkovému významu pádu v Jakobsonově pojetí to, že takový celkový význam pádu je velmi obecný, nenapomůže pochopit jeho užívání, a nemůže tak v popisu gramatiky příliš dobře posloužit. Zároveň je stále třeba poukázat na specifické významy a okolnosti jejich aktualizace. Např. podle Sira (1956: 15) je nevýhodou takového morfologického systému, že neříká nic konkrétního o specifických užitích a nepomůže tak pochopit užití pádu v konkrétním kontextu. Skepse k celkovému významu často vedla k úplnému popření pádů jako jednotek nesoucích význam.

Přístup kognitivní gramatiky je nový v tom, že její pojetí polysémie je odvozeno od širšího pojetí kategorizace Nepočítá se (pouze) s klasickými kategoriemi definovatelnými na základě výčtu společných prvků (srov. Leino et al. 1990: 41–43). Dílčí významy polysémické jednotky mohou tvořit tzv. radiální kategorii (Lakoff 1987), v níž lze ukázat na jejich provázanost, tj. vzájemnou motivovanost, byť ne s odkazem na malý počet distinktivních rysů. Zásadním rysem každé polysémické kategorie je pak také určitá míra konvenčnosti jednotlivých dílčích významů. Podle Leina (1990: 43) je tak v takovém přístupu nutné určit všechny konvenční způsoby užití pádové kategorie a ukázat, jak jsou vzájemně propojeny (ve smyslu přirozené kategorie). Podobný přístup byl vyzkoušen už mnoha autory na různých jazykových jednotkách (srov. např. Lakoffův rozbor anglického over, 1987: 416–461), sémantice pádu a rozboru českého dativu a ruského instrumentálu se věnuje Jandová (1993), z pádových kategorií blízkých našemu tématu bychom našli popis estonských vnějších lokálních pádů u Vainikové (1995) a u Leina (1999) rozbor finského elativu.

Větší otázkou je, zda lze zmíněné přístupy ke kategoriím v jazyce použít pro popis alomorfie, v našem případě fonologického pólu estonského a finského illativu, zda lze např. o alomorfech uvažovat jako o členech komplexní kategorie. Obvyklé je uvažovat o alomorfech jako členech distribuční kategorie, které spojuje význam (v daném případě polysémický, tj. rozpadající se na podkategorie). Pokusíme se zjistit, zda lze uvažovat o vzájemných vztazích nebo jistém druhu motivace mezi alomorfy. Je také možné, že nelze kategorie sémantické a fonologické zkoušet popisovat s použitím stejných principů, nebo že to nemusí být příliš vhodné.

16

Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny

Občas se můžeme setkat s vnímáním alomorfie jako anomálie, s tvrzením, že

představuje přechodný stav, kdy v delším časovém horizontu musí dojít k jeho

zjednodušení. Na druhou stranu se nezdá, že by alomorfie jako jev ztrácela v prů

běhu vývoje konkrétních jazyků na síle. V případě standardních jazyků se pak

můžeme poměrně často setkat se snahami systematizovat alomorfii, tj. odlišit jed

notlivé alomorfy jednoznačně od sebe co do užití, např. s ohledem na větný kon

text nebo styl, vymezit jim jednoznačná pole působnosti. Pokusíme se na našem

malém příkladu (estonském a finském illativu) ukázat, že jednoznačná distribuční

pravidla pro alomorfy souvisí s procesem standardizace, a že se občas objeví i ta

ková systematizace, která se pak ukáže být v rozporu s užíváním daných alomorfů.

Obecnější otázkou pak zůstává, zda bychom alomorfii, podobně jako polysémii

nebo alofonickou variabilitu, nemohli přehodnotit jako (do jisté nebo i značné

míry) obvyklý a nepřekvapivý stav.

2.2 Illativ jako lokální pád

V rámci finských i estonských pádů bychom illativ zařadili do subsystému tzv. lo

kálních pádů. Od zúžení perspektivy na tento subsystém můžeme očekávat lepší

možnosti charakterizace illativu. Sémantika lokálních pádů je sama o sobě rozsáh

lým tématem, o němž i námi využívané zdroje mnohdy tvrdí, že jej naprosto neby

lo možné obsáhnout úplně, a že jejich pojetí tak není možné považovat za syntézu

(srov. Alhoniemi 1983, Leino 1989). Lokální pády jsou obvykle analyzovány jako

subsystém v rámci kategorie pádu, vymezují se pak oproti pádům označovaným

za gramatické (nominativ, genitiv, partitiv, ve finštině také akuzativ), a zároveň

pádům označovaným za marginální (ve finské tradici je to instruktiv, komitativ

a abessiv). V estonské gramatice (EKG 1995

2

: 48–49) bychom se mohli setkat s po

dobným dělením na abstraktní (nominativ, genitiv a partitiv) a konkrétní pády

(lokální pády, translativ, essiv, terminativ, abessiv, komitativ). Není ale příliš vhod

né uvažovat o přísném dělení na gramatické (abstraktní) pády a lokální a margi

nální (konkrétní) pády s ohledem na sémantický pól jednotlivých pádů. Funkce

zastávané lokálními pády se co do abstraktnosti často neliší od těch zastávaných

gramatickými pády (srov. Leino et al. 1990: 14). Důvodem vydělení takovýchto

subsystémů je pak spíše to, že jednotlivé lokální (gramatické) pády lze nejlépe vy

mezit ve vzájemných opozicích (lokální pády v opozicích k jiným lokálním pádům,

gramatické v opozicích k jiným gramatickým). Větné členy v lokálních pádech pak

ve větě vystupují jako adverbiale. Tím se jména v lokálních pádech podobají post

nebo prepozicím a adverbiím. (Srov. Siro 1964; ISK: § 1224.)

2 Gramatika estonštiny (Eesti keele grammatika) kolektivu autorů, část I věnovaná morfologii a slovo

tvorbě je z roku 1995, část II vydaná 1993 se věnuje převážně syntaxi. Dále jen EKG.

Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny

V rámci zde zvoleného přístupu bychom význam tzv. abstraktních i konkrét

ních pádů analyzovali stejnými prostředky. Podle Langackera lze o gramatickém a lexikálním významu uvažovat jen jako o kontinuu (lexikon, morfologie a syntax tvoří kontinuum, srov. 1987: 35–36 ). Jak upozorňuje Jandová, u Talmyho (Janda 1993: 13–14 > Talmy 1986) se setkáme s charakteristikou gramatického a lexikálního konce tohoto kontinua v tom smyslu, že gramatické významy (nesené uzavřenými třídami jednotek) jsou typicky relativistické. Odkazují na relativní spíše než absolutní vlastnosti, a mohou tak poskytnout kostru, s pomocí níž lze organizovat významy lexikálních jednotek

3

. Tzv. konkrétní pády nebo konkrétní významy pádů

pak v daném kontinuu pravděpodobně stojí o něco blíže lexikálnímu významu. Jak upozorňuje EKG (1995: 49), substantiva v lokálních pádech lze někdy parafrázovat postpoziční konstrukcí nebo adverbiem, u tzv. abstraktních pádů to není možné. Představa kontinua mezi gramatickým a lexikálním pak velmi dobře vyhovuje pro popis finského i estonského pádového systému i kvůli existenci tzv. marginálních pádů a problému určení, co ještě je nebo není pádem (tradičně se např. nepočítá s prolativem ve finštině nebo instruktivem v estonštině, které jsou pak přiřazeny k slovotvorným prostředkům vytvářejícím adverbia, nebo může jít jako v případě estonského instruktivu spíše o historické relikty).

Klasický způsob pojetí subsystému finských lokálních pádů bychom našli u Paa

va Sira (1964: 29–30)

4

:

Tabulka 1: Systém finských lokálních pádů podle Paava Sira

a b c

A inessiv elativ illativ

B adessiv ablativ allativ

C essiv (elativ) translativ

Lokální pády jsou vzájemně odlišeny ve dvou dimenzích, které Siro označuje

za syntaktické, a to směr (suunta) a povaha (laatu). V rámci prvně jmenované dimenze se rozlišují pády statické (olosijat, a), odlukové (erosijat, b) a směrové (tulosijat, c). Druhé dvě jmenované kategorie lze obecně označit za dynamické (muutossijat) proti statickým. V rámci dimenze povaha pak mluví o vnitřních (sisäiset, A), vnějších (ulkoiset, B) a obecných (yleiset, C). Dimenzi směr charakterizuje tak, že se např. něco děje někde (Aa), způsobuje změnu směrem pryč z daného místa 3 Talmy (2000: 21–31) např. ukazuje, že významy gramatických jednotek mohou odkazovat v prostoru k relativnímu vzájemnému postavení, ale odhlížejí přitom od absolutních rozměrů. Podobně jsou specifikace barvy nebo tvaru obvykle přenechány lexikálním jednotkám. Talmy tak tvrdí, že gramatické významy na rozdíl od lexikálních nespecifikují charakteristiky euklidovského typu, ale mívají topologický charakter. 4 Pojetí lokálních pádů v paralelních sériích uvádí už Reinhold von Becker (Finsk Grammatik, 1824), srov. Wiik 1990: 14–16.

18

Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny

(Ab), nebo směrem do nějakého místa (Ac). Jindy lze mluvit o tom, že nějaká

vlastnost náleží něčemu/někomu (Ca), mizí (Cb) nebo vzniká (Cc) (Siro 1964: 30).

V rámci dimenze povaha Siro určuje pádům A jako primární funkci lokální (srov.

např. Matkustan Turusta

ELAT

Helsinkiin

ILL

. „Cestuju z Turku do Helsinek.“), pádům

B habitivní (Isälle

ALL

tuli kirje isoäidiltä

ABL

. „Otci přišel dopis od babičky.“) a pá

dům C predikativní (Hän tuli johtajaksi

TRANSL

. „Stal se ředitelem.“). Elativ vystupuje

v tomto systému ve dvou rolích, kdy v sérii C nahradil partitiv, který se přesunul

do opozice ke gramatickým pádům (srov. predikativní užití elativu: Pojasta

ELAT

tuli

pappi. „Z chlapce se stal kněz.“).

Sirův systém je podobný Jakobsonovu (1936 [1971]) v tom, že pády jsou rozli

šeny ve vzájemných opozicích, vzhledem k celému systému. Na druhou stranu se

nejedná o opozice založené na příznakovosti: daný pád se vždy s některými dalšími

v některých charakteristikách shoduje, kombinace rysů je ale vždy jedinečná. Siro

si je sám vědom, že rozlišení dimenze povaha není ve skutečnosti tak přímočaré,

přesto toto rozdělení označuje za vyčerpávající (srov. 1964: 32). Jde především o to,

že lokativní funkci mají také pády série B (např. Pöydällä

ADES

on kirje. „Na stole je

dopis.“), a je pak otázkou, jak rozlišit sérii A a B. Kromě toho, jak zmiňuje Leino

(1989: 162, 184), mohou mít pády série B i funkci predikativní (Tee maistuu hyväl

ABL

/hyvälle

ALL

. „Čaj chutná dobře.“), a časová adverbiale se takovým rozlišením

podchytit nedají (srov. např. tammikuussa

INES

„v lednu“, illalla

ADES

„večer“, tiistaina

ESS

„v úterý“, päivällä „ve dne“, päivässä „za den“). V souladu s výše popsaným systé

mem jsou tak jen některé případy, celou šíři užívání daných pádů jím nezachytíme.

Alhoniemi (1983: 209–227) rozlišuje vedle lokální, habitivní a predikativní re

lace ještě kognitivní (dělí Sirovu habitivní funkci na habitivní a kognitivní). Loka

tivní relace nastává tehdy, kdy se jedna entita vztahuje k umístění druhé. V rámci

habitivní relace se jedna entita vztahuje k okruhu působení nebo vlastnictví druhé

entity. O kognitivní relaci jde, když se entita vztahuje k okruhu vědomí nebo uvě

domění si druhé (srov. např. Mies tunsi naisen muiden joukosta

ELAT

. „Muž rozpoznal

ženu v hloučku jiných.“ Mies kuulee kadulta

ABL

huoneeseensa

ILL

melua. „Muž slyší

z ulice do pokoje rámus.“). K vyjádření zmíněných vztahů pak kromě lokálních

pádů slouží post- a prepozice i adverbia, stejné relace se pak často vyjadřují i jiný

mi prostředky (např. pomocí rozlišení subjekt/objekt).

Leino (1989: 189) zmiňuje možnost rozlišit ještě čtvrtou směrovou dimenzi,

a to prolativní, kterou zastávají zejména postpozice (alitse „pod“, ohi(tse) „kolem,

okolo“) a jako periferní kategorie také pádová koncovka prolativu -tse (maitse

„po pevnině“, postitse „poštou“).

Podle Iso suomen kielioppi (dále jen ISK

5

) je zvykem mluvit o lokálních pádech,

i když vyjádření lokality není jejich jedinou úlohou. Pády jsou v ISK rozděleny

5 Jedná se o nejnovější gramatiku finštiny (2004), zpracovanou kolektivem autorů. Pracujeme s elek

tronickou verzí gramatiky (verkkoversio, http://scripta.kotus.fi/visk/etusivu.php), proto odkazujeme

na čísla paragrafů a nikoli na stránky. Číslování paragrafů je společné tištěné i elektronické verzi.

Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny

do dvou kategorií: gramatické (kieliopilliset) a sémantické (semanttiset). Sémantické (lokální a tzv. málo užívané, tj. komitativ, instruktiv a abessiv) mají zřejmější inherentní význam, ale i jejich užití může být podobně jako u gramatických pádů podmíněno větnou konstrukcí, vyskytují se také jako rekční doplnění. A na druhou stranu i gramatické pády mají vlastní význam. Gramatické pády se pak uplatní v syntaktických rolích subjektu, objektu, predikativu a tzv. OSMY (adverbiale v objektovém pádu), sémantické pády se uplatňují jako adverbiale. Tzv. obecné lokální pády (translativ a essiv) primárně vyjadřují stav a jejich typická syntaktická role se tradičně nazývá predikativní adverbiale. (ISK: § 1221–1223.)

V estonské tradici bychom se spíše setkali s tím, že pod pojmem lokální pády se rozumí jen dvě série, vnitřní a vnější (Sirova dimenze A a B). Pojetí lokálních pádů pak v estonské tradici v mnohém navazovalo na finskou tradici (srov. Vainik 1995: 6). Tři série včetně obecných lokálních pádů (po finském vzoru) bychom tak našli např. u Leetberga (Eesti lauseõpetus keskkoolidele, 1925, srov. Vainik 1995: 10–11), jako odlukový pád tu vystupuje partitiv.

Podle EKG (1995) nebyly dosud gramatické významy pádů dostatečně popsány, problém spočívá v tom, že užívání pádů ve značné míře odráží rekční struktury konkrétního jazyka, které jsou výsledkem historického vývoje. Stejný pád pak má navzájem odlišná užití, stejný význam v různých typech vět vyjadřují různé pády. Jde o typické skeptické stanovisko k pádům jako sémanticky koherentním kategoriím. EKG dělí estonské pády na abstraktní (nominativ, genitiv, partitiv) a konkrétní (šest lokálních pádů, dále essiv, translativ, terminativ, komitativ, abessiv, za velmi marginální pád lze považovat instruktiv). Konkrétní pády lze na rozdíl od abstraktních často nahradit adverbiem, post- nebo prepozicí, od nich se ale vždy odlišují rozlišením čísla (sg. a pl.). Ze skupiny konkrétních pádů pak lze vydělit dvě série lokálních pádů, vnitřních a vnějších (sise- ja väliskohakäänded) na základě toho, že v obou sériích je pád statický, odlukový a směrový. Zbylé konkrétní pády dimenzi směr nemají, nebo ne tak jednoznačně. Do jisté míry o ní lze uvažovat u translativu a essivu, v estonštině má ale translativ i „statické“ užití (ta oli meile heaks õpetajaks „byl nám dobrým učitelem“). V některých užitích je pak terminativ „směrovým“ pádem (srov. ta läks teeristini „šel až na křižovatku“). (EKG 1995: 48–51.)

Užití vnitřního nebo vnějšího lokálního pádu závisí podle EKG nejvíce na tom, zda dané substantivum (v lokálním pádě) označuje spíše prostor nebo povrch, v prvním případě se použije spíše vnitřní lokální pád, ve druhém vnější (srov. Mees pani paki kotti

ILL.

„Muž dal balík do tašky.“ a Mees pani paki lauale

ALL.

„Muž dal

balík na stůl.“). V mnoha případech však distribuce vnitřních a vnějších lokálních pádů není takto zřejmá, např. u substantiv, u nichž není jednoznačný význam prostoru ani povrchu. Podle EKG se prostě mnohé způsoby užití vyvinuly tradicí. V abstraktnějších významech se pak lokální pády pojí se substantivy, která neoznačují prostor, ale např. situaci, činnost, instituci nebo čas. Kromě toho existují Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny specifické, na kontextu závislé způsoby užití. Lokální pády se také používají jako doplnění sloves, v tom případě jde o důsledek historického vývoje, aniž by mělo užití konkrétního pádu sémantický podklad. (EKG 1995: 54–55.)

Illativ může podle EKG vyjadřovat směřování do místa, času (Töö lõpetamine jääb maikuusse

ILL

. „Dokončení práce zůstane na květen.“). Také se používá o smě

řování do stavu (Mees vajus mõtteisse

ILLpl

. „Muž upadl do zamyšlení.“). Jako doplnění

některých sloves může označovat osobu, předmět nebo jev, k níž je činnost směřována (Ta suhtus küsimusse

ILL

skeptiliselt. „K otázce se stavěl skepticky.“). Kromě toho

může illativ vyjadřovat také příčinu (Isa suri vähki

ILL

. „Otec zemřel na rakovinu.“).

Poslední způsob užití pak EKG (1995: 49) dává jako příklad, kdy konkrétní užití vůbec nesouvisí s primárním (místním) významem lokálního pádu. (Srov. EKG 1995: 56.)

Podle Vainikové (1995: 148–154) je jednoznačná opozice mezi vnitřními a vnějšími lokálními pády jen tam, kde základnou (est. tugi, jde o termín Langackerovy kognitivní gramatiky, angl. base, více o něm dále) je trojrozměrně pojatý prostor. Pak lze u vnějších lokálních pádů uvažovat o vztahu KONTAKTU a pro vztažný bod (Langackerův termín landmark, ten je specifikován substantivem v lokálním pádu) je platné schéma PODKLAD (est. ALUS). U vnitřních lokálních pádů jde o vztah INKLUZE a schéma NÁDOBY. Prostor lze však koncipovat (idealizovat) také jako dvourozměrný, pak jde o schéma POZADÍ (est. TAUST), a v něm se mohou uplatnit vnější i vnitřní lokální pády (srov. např. põllul

ADES

„na poli“, kõr

bes

INES

„na poušti“). Vztažný bod lze také koncipovat bez ohledu na jeho rozmě

ry (v prostoru), pak opozice vnitřních a vnějších lokálních pádů také nefunguje výše popsaným způsobem. V těchto případech podle Vainikové můžeme uvažovat o druhotné motivaci. K schématu PODKLADU se váže dočasnost vztahu, případně méně výrazné propojení účastníků vztahu, k schématu NÁDOBY pak výraznější propojení a trvalost vztahu. Tím lze vysvětlit některé další opozice (srov. např. tapeet on seinas

INES

„tapeta je na stěně“ a pilt on seinal

ADES

„obraz je na stěně“, tapeta

je přilepená, obraz lze snadno sundat). Se schématem NÁDOBY pak souvisí také použití vnitřních lokálních pádů u vyjádření času v případech jako aastas

INES

on 356

päeva „v roce je 365 dní“, oproti kohtusime eelmisel aastal

ADES

„setkali jsme se minulý

rok“. Kromě toho i Vainiková mluví o ustálených tradicích. Jen v případě úzce vymezeného rozsahu užití vnitřních a vnějších lokálních pádů tak lze pozorovat opozici, kterou lze vymezit na základě několika rysů. V dalších případech lze uvažovat o druhotné motivaci, která souvisí s blízkostí typickému schématu (PODKLADU nebo NÁDOBY), v jiných případech pak jde o ustálené způsoby užití. V mnoha případech, které jsou vzdálenější místnímu užití, lze pak význam vnějších lokálních pádů sledovat spíše v opozici k některým postpozicím nebo jiným pádům (např. adessiv v opozici ke komitativu), ne v opozici k druhé sérii lokálních pádů.

Je obvyklé mluvit o místním významu lokálních pádů jako o primárním, někteří autoři ho považují i za historicky prvotní. Také Vainiková (1995: 139–144)

Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny

dochází k tomu, že v případě vnějších lokálních pádů lze za prototyp považovat lokální užití (např. Raamat on laual. „Kniha je na stole“), a v rámci sociálního prostoru „vlastnictví na dosah ruky“ (Poisil on raamat. „Chlapec má knihu.“). V obou případech se jedná o koncepty, které vznikají přímou zkušeností člověka s vnějším prostředím. Pro celou kategorii vnějších lokálních pádů pak Vainiková nachází společného jmenovatele – vztah KOEXISTENCE. Zaroveň konstatuje, že takovýto společný, invariantní význam je natolik abstraktní, že to stejné lze tvrdit i o ostatních pádech, post- a prepozicích. Taková charakteristika nám pak nijak nepomůže odlišit vnější lokální pády, takové odlišení je třeba hledat mezi konkrétnějšími subpredikáty.

Leino (1989) se věnuje finským lokálním pádům a porovnává pojetí, které nabízí kognitivní lingvistika, s klasickým pojetím u Sira. Konstatuje, že dimenze povaha (tj. i rozlišení vnitřních a vnějších, případně i obecných lokálních pádů) je složitější než dimenze směr. Pro odlišení dimenze povaha je nutné vycházet z předpokladu, že dané pádové kategorie jsou polysémické. I v rámci trojrozměrného prostoru lze rozeznat více subpredikátů, např. pro adessiv kontakt (lamppu on pöydällä „lampa je na stole“) a asociaci (pojat ovat saunalla „kluci jsou u sauny“). Podle Leina nelze považovat (převážně) lokální relaci za primární nebo centrální význam, z nějž by ostatní byly odvoditelné vzhledem ke kontextu, v němž se vyskytují. Na druhou stranu nejsou jednotlivé subpredikáty jen náhodnou sbírkou, ale jsou navzájem více či méně motivované. Zároveň lze tyto subpredikáty považovat za ustanovené konvencí. Opozici vnitřních a vnějších pádů pak nelze určit na základě jednoho nebo několika rozlišujících rysů (např. opozice inkluze : asociace nestačí ani na odlišení lokálně užitých vnitřních a vnějších lokálních pádů). V Leinem (1989) navrhovaném přístupu by tak k vymezení lokálních pádů bylo třeba u každého z nich popsat polysémický sémantický pól, tj. určit konvenční subpredikáty, poukázat na jejich možnou vzájemnou motivaci a ukázat tak na vzájemné vztahy v rámci této sémantické kategorie. Takový program pak uvádí v život např. Vainiková (1995) ve své studii sémantiky estonských vnějších lokálních pádů.

Jandová (1993) zdůrazňuje následující rysy kognitivně lingvistického přístupu k sémantice pádu: Pád nese význam, který není ve své podstatě odlišný od lexikálního významu, jen má spíše organizující charakter (na rozdíl od významu specifikujícího). Polysémii takového významu lze popsat jako radiálně uspořádanou kategorii soustředěnou kolem prototypu, nevzniká pak typické dilema mezi tím, zda spíše v detailu specifikovat jednotlivé významy, nebo se spíše snažit o zobecnění, a tyto snahy jde propojit v jeden koherentní popis. Popsaný polysémický význam pádu lze vztáhnout i na ty případy, kdy je pád doplněním slovesa nebo předložky, tj. pádový význam je přítomen ve všech výskytech daného pádu. Jandová (1993: 25–40) také nachází úvahy podobné kognitivně lingvistickému přístupu v mnoha starších pracích, v nichž jen vždy nenašly oporu v teoretickém zázemí. Jde např. o snahy poukázat na vztahy mezi jednotlivými významy, povšimnutí si toho, že Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny mezi typickými subpredikáty se často vyskytují přechodné případy, snahy usmířit zobecňující charakteristiky se specifickými významy apod.

Podobný přístup zkusíme ukázat na nástinu sémantického pólu finského a es

tonského illativu v kapitole 9. Vzhledem k rozsáhlosti tématu nepůjde o vyčerpávající rozbor. Zároveň budou v tomto nástinu relevantní odlišnosti illativu vzhledem k blízkým pádovým kategoriím, a to zejména k allativu, translativu a v případě estonštiny terminativu, s nimiž sdílí směrovou charakteristiku, na druhé straně pak zejména k elativu, k němuž je v jistém smyslu inverzní.

Po formální stránce se illativ v obou jazycích liší od ostatních lokálních (i dal

ších konkrétních nebo sémantických) pádů tím, že jako jediný zná alomorfii. Výskyt alomorfie je obvyklejší u tzv. gramatických pádů. Pro lepší orientaci v textu přidáváme následující tabulky pádových koncovek lokálních pádů, alomorfií illativu se budeme zabývat v následujících kapitolách: Tabulka 2: Finské koncovky lokálních pádů

statické odlukové směrové

vnitřní inessiv: -ssA elativ: -stA illativ

vnější adessiv: -llA ablativ: -ltA allativ: -lle

obecné essiv: -nA (elativ) translativ: -ksi

Formální vyjádření pádů nelze omezit pouze na koncovku, v obou jazycích, byť

různým způsobem, se na něm podílí i podoba kmene. Illativ má tak ve finštině např. společnou formální charakteristiku s essivem v tom, že používají tzv. silný kmen (u kmenů s tzv. přímým střídáním stupňů), všechny ostatní pády zmíněné v tabulce používají (u daných kmenů) kmen slabý. Tabulka 3: Estonské koncovky lokálních pádů

statické odlukové směrové

vnitřní inessiv: -s elativ: -st illativ

vnější adessiv: -l ablativ: -lt allativ: -le

V estonštině se všechny tzv. konkrétní pády kromě illativu shodují v tom, že po

užívají stejný, tzv. genitivní kmen. Tento kmen využívá také jedna z možných forem illativu s koncovkou -sse. Estonský translativ má koncovku -ks, essiv -na, terminativ -ni. Illativ pak může být vyjádřen koncovkou nebo kmenovou obměnou. Jak už bylo zmíněno, illativní tvar se skládá (přinejmenším) ze jmenného kmene a koncovky. Jménem zde máme na mysli bez rozlišení substantivum, adjektivum, zájmeno, číslovku. Koncovky série vnitřních a vnějších lokálních pádů se pak vyskytují i u postpozic, tj. postpozice mohou být ohýbatelné v jedné nebo druhé sérii, případně i v obou. V tomto případě se jedná o jmenný kmen spíše jen v his

23

Illativ vřpádovém systému ěnštiny ařestonštiny

torické perspektivě, i když stanovení přesné hranice mezi jmennou a postpoziční

frází může být někdy obtížné (srov. např. jmennou frázi minun lähistölläni „v mém

okolí“ a postpoziční frázi minun lähelläni „v mé blízkosti, u mne“). Postpozice

typicky nemá celé paradigma a postpoziční frázi nelze dále rozvít (srov. Vilkuna

1996: 48). Podobně mohou mít některé ustálené tvary lokálních pádů platnost

adverbia (např. est. sisse „dovnitř“, väljas „venku“ apod., fin. sisään „dovnitř“, ulko

na „venku“). Postpozicím ani adverbiím, které jsou (formálně) v illativu, se v této

práci příliš věnovat nebudeme. Koncovky vnitřních lokálních pádů se pojí také se

jmenným slovesným kmenem (ve fin. tzv. 3. infinitiv, v ISK označený jako MA-infi

nitiv, v est. tradičně ma-infinitiv), srov. např. fin. menen uimaan

ILL

„jdu plavat“, olin

uimassa

INESS

„byl jsem plavat“, tulen uimasta

ELAT

„jdu z plavání“, est. obdobně lähen

ujuma, olin ujumas, tulen ujumast. Z lokálních pádů se u stejného tvaru uplatňuje

ve finštině také adessiv, ne ovšem s významem lokálním místním, ale významem

instruktivním, který adessiv ve finštině má i u běžných jmenných kmenů.

24

3 STRUČNĚ K FINSKÉ A ESTONSKÉ

FONOLOGII

3.1 Finská a estonská fonologie

V této úvodní kapitole se zaměříme na základní rysy fonologického systému obou

jazyků, budeme se přitom snažit probrat dostatečně ty, které budou zásadní pro

další kapitoly. Účelem této kapitoly je pouze umožnit následující výklad. Z nabí

zejících se alternativních výkladů případně zvolíme ten, který se bude jevit jako

nejvhodnější. Soustředíme se pouze na fonologický inventář obou jazyků, základní

fonologické opozice a informace o ortografii standardních jazyků, jen okrajově se

dotkneme např. distribuce fonémů nebo hraničních signálů.

3.2 Fonologický inventář finštiny

Finština má osm jednoduchých vokálů a 13–17 jednoduchých konsonantů, po

dle toho, zda počítáme pouze s konsonanty původními nebo i konsonanty cizí

ho původu v různém stupni adaptovanosti (srov. Karlsson 1982: 65–66). Všechny

vokály a většina konsonantů rozeznávají opozici kvantity: vokály se vyskytují jako

jednoduché a dlouhé, konsonanty jako jednoduché a gemináty. Finština má také

osmnáct vokalických kombinací, které lze považovat za diftongy.

Finské jednoduché vokály jsou /i e ä y ö u o a/. Vokály jsou rozlišeny třemi

stupni otevřenosti na vysoké /i y u/, středové /e ö u/ a nízké /ä a/. Dále jsou

rozlišeny opozicí předozadnosti, která se týká všech stupňů otevřenosti a vytváří

tak páry /y/ : /u/, /ö/ : /o/, /ä/ : /a/. Opozice labializovanosti rozlišuje pouze

nenízké přední vokály a odlišuje tak /i/ : /y/, /e/ : /ö/. (Srov. Karlsson 1982:

52–56; ISK: § 2.)



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.