načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ester Ledecká - Roman Smutný

Ester Ledecká

Elektronická kniha: Ester Ledecká
Autor: Roman Smutný

- Unikátní sportovní a životní příběh fenomenální snowboardistky a lyžařky Ester Ledecké. - Poprvé stála na lyžích v pěti letech. O osmnáct let později získala dvě zlaté ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 197
Rozměr: 22 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace (některé barevné), portréty
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7228-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Unikátní sportovní a životní příběh fenomenální snowboardistky a lyžařky Ester Ledecké.

Poprvé stála na lyžích v pěti letech. O osmnáct let později získala dvě zlaté olympijské medaile. Stala se prvním sportovcem, který na jedné zimní olympiádě vyhrál ve dvou odvětvích. Je i prvním českým alpským lyžařem, který vyhrál olympijské zlato, a prvním olympionikem v historii startujícím v lyžařských i snowboardových disciplínách. Kolik píle, talentu a štěstí bylo k tomu všemu zapotřebí?

(zimní zázrak)
Předmětná hesla
Ledecká, Ester
Zimní sporty
Zařazeno v kategoriích
Roman Smutný - další tituly autora:
Marek Hamšík: fotbalová superstar Marek Hamšík: fotbalová superstar
Gabriela Koukalová: miss biatlon Gabriela Koukalová: miss biatlon
Milan Baroš: ostravský král Milan Baroš: ostravský král
Tomáš Rosický: malý Mozart Tomáš Rosický: malý Mozart
Ester Ledecká -- Zimní zázrak Ester Ledecká
Roman Šebrle, biografie Roman Šebrle, biografie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ester Ledecká

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Roman Smutný

Ester Ledecká – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.





© Roman Smutný, 2018

Cover Photos © ČTK/AP/Frank Gunn, ČTK/DPA/Angelika Warmuth

Photos © ČTK/ Ondřej Deml, Michal Doležal, Michal Kamaryt,

Karel Kouba, Michal Krumphanzl, Petr Novák, Vít Šimánek, ČTK/AP/

Luca Bruno, Christophe Ena, Morry Gash, Marco Trovati, ČTK/DPA/

Ina Fassbender, ČTK/FOTOBANKA ČTK/Šimková Veronika, ČTK/imago

sportfotodienst/Frank Hoermann/SVEN SIMON

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2018

ISBN tištěné verze 978-80-7597-228-6

ISBN e-knihy 978-80-7597-284-2 (1. zveřejnění, 2018)


7

KAPITOLA 1

KDYŽ SE ROKU 1892 vypravil český šlechtic, schopný

obchodník, zapálený vlastenec a správce jilemnického

panství Jan Nepomuk František hrabě Harrach na svě

tovou výstavu do norského Osla, netušil, jaký poklad na

veletrhu objeví. Mezi záplavou nejrůznějšího zboží jej

zaujala dlouhá zahnutá prkénka připomínající sněžnice,

na nichž se dělníci pachtili v jeho věčně sněhem zapa

daných lesích. Ano, rodák z Vídně právě spatřil lyže. To

by, panečku, bylo něco, prolétla mu hlavou myšlenka na

originální zlepšovák pro personál, doposud odkázaný na

těžkopádné sněžnice. Ihned po svém návratu do Čech

proto Harrach dal příkaz lesní správě v Horní Branné ob

jednat ze severské země jeden pár jasanových lyží v ast

ronomické ceně 11 zlatých a spolu s ním rovněž jeden pár


ROMAN SMUTNÝ

8

lyží z bukového dříví z hlavního města monarchie, tedy

z Vídně. Když oba páry do Krkonoš dorazily, lesní správa

předložila místním zdatným řemeslníkům zajímavou

zakázku. Pokusit se štíhlá dopravní prkénka vyrobit. Se

kery, pilky, pilníky, hoblíky a dláta se daly do pohybu a již

za pár týdnů se o zdi truhlářských dílen opíralo lyží, kam

až oko dohlédlo. A k potěše pana hraběte místní šiku

lové dokázali vyrobit jeden pár o polovinu levněji, než

kolik stála původní předloha z Osla. To se ví, že pánové

vydělávající si na obživu ve společenství vysokých jeh

ličnanů si nový dopravní prostředek pochvalovali. Jenže

jak už to tak bývá, kde je potenciál k dalšímu vývoji, tam

k němu dříve či později dojde. Lyže neunikly pozornosti

stále se zvětšující skupině turistů, kteří na konci deva

tenáctého století čím dál směleji podnikali výpravy do

ještě nedávno tajemných a neprobádaných nejvyšších

českých hor. Již v roce 1895 proto v Jilemnici vznikl Český

krkonošský spolek Ski, což se setkalo s kladnou odezvou

u pražských lyžařských nadšenců. A jako společné dítě,

počaté z touhy po zdolávání kopců pomocí dvou zakři

vených rovnoběžek, se 21. listopadu 1903 narodil Svaz

lyžařů v Království českém. Je to doba, kdy se pravidelně

konají první lyžařské závody a kouzlo bílé stopy proniká


ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

9

i do dalších hor země, která se pyšní neoficiálním titu

lem průmyslové srdce Rakouska-Uherska. Lyžování se

zakrátko zařadilo mezi nejoblíbenější české sporty.

V roce 1936 je alpské lyžování – označované také jako

sjezdové – zařazeno na program zimních olympijských

her. Jenže Češi a Slováci, nyní již bratři žijící pod střechou

společného státu, budou muset čekat dlouhých 48 let,

než jejich občan či občanka získá některou z olym

pijských medailí ve slalomu, sjezdu či kombinaci. Ten

slavný den přijde až v únoru roku 1984 na XIV. zimních

olympijských hrách v bosenském Sarajevu. Českoslo

venský tým přicestoval do Jugoslávie i s jedenadvaceti

letou Olgou Charvátovou, průběžně čtvrtou ženou

Světového poháru. Rodačka z Gottwaldova vzbudila

pozornost už při tréninku, když při sjezdu hory Jahoriny

vykouzlila druhý nejrychlejší čas. Ostrý závod ve sjezdu

připadl na 16. února 1984. Češi a Slováci drželi palce

u televizních obrazovek a cítili, že dnes by to konečně

mohlo cinknout. Dosud nejlepší umístění ve sjezdovém

lyžování pro Československo vybojoval Čechoněmec

Kurt Henrich, když na olympiádě v Cortině d’Ampezzo

obsadil ve sjezdu 7. místo. V Sarajevu to ale vypadalo

opravdu nadějně. Vždyť Olga Charvátová se na prvním


ROMAN SMUTNÝ

10

mezičase dělila o první místo se Švýcarkou Wallisero

vou, na druhém již okupovala první místo sama! Poté

ovšem vjela do neupravené vrstvy nového sněhu, čímž

ztratila drahocenné setinky. „To nemůžu dohnat,“ pro

běhlo jí v tu chvíli hlavou. Ovšem jen na chvíli. Její ta

tínek, učitel tělocviku, jí přece slíbil, že kvůli ní přeruší

hodinu a své dceři bude fandit u televizní obrazovky.

I kvůli němu Olga zmobilizovala všechny síly. Když

prosvištěla cílem, mrkla na výsledkovou tabuli a tomu,

co viděla, nemohla ani uvěřit. Čas 1:13,53 dával důvod

k velkým nadějím. Zvedla ruce nad hlavu, i když ještě

nebyl konec. Ještě neprojela Kanaďanka Savijarviová.

Když se tak stalo, bylo jasné, že Olgu neohrozí. A co

juniorská mistryně světa, Němka Kiehlová? 1:14,30

a šesté místo. Olga skončila třetí! Pouhých sedmnáct

setin vteřiny za vítěznou Švýcarkou Figiniovou. „Jsem

přešťastná. Dělala jsem možné i nemožné, abych svou

chybu vymazala. Nyní je všechno tak narychlo, že mi to

ještě pořádně ani nedochází,“ zářila štěstím sympatická

brunetka. Právě se stala nejúspěšnější alpskou lyžařkou

své země. Bronzová medaile ji těší i z vlasteneckých

důvodů. „Chceme ukázat, že se ve sjezdovém lyžování

můžeme měřit i s lyžařskými velmocemi.“


ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

11

Na další placku si ale počkáme. Rovných 26 let. Půst ukončí teprve slečna, která spatří světlo světa bez pěti dnů rok po bronzovém úspěchu Olgy Charvátové.

Dne 11. února 1985 se manželům Jiřině a Petrovi Záhrobským narodila dcera Šárka. Stalo se tak v Benecku, malé krkonošské obci s tisícovkou obyvatel, v rodišti slavného běžce na lyžích Bohumila Hanče, který za svou vášeň zaplatil životem, když se svým kamarádem Václavem Vrbatou zahynul v závodě na 50 kilometrů v pouhých 26 letech. I Šárce rozdaly sudičky karty, na nichž nebyly píky ani srdce, nýbrž lyže. Táta Petr trénoval Šárku již od čtyř let – v Krkonoších trávila vždy půl roku a na horách chodila i do školy. V 17 letech debutovala ve Světovém poháru a k dvacátým narozeninám si nadělila bronz ve slalomu z mistrovství světa v Santa Caterině. O rok později Šárka poprvé okusila zimní olympijské hry a v Turíně dojela ve slalomu třináctá. V roce 2007 na světovém šampionátu ve švédském Åre vybojovala ve stejné disciplíně zlato a o dva roky později přivezla z Val-d’Isère stříbro.

Je únor 2010 a nacházíme se v kanadském Vancouveru, dějišti zimní olympiády s pořadovým číslem 21. Šárka za čtyři roky ušla velký kus cesty a vybudovala si

ROMAN SMUTNÝ

12

slušný respekt. Do Kanady se vypravil i slavný italský

slalomář Alberto Tomba, držitel tří zlatých a dvou stříbr

ných olympijských medailí. „Šárka je skvělá slalomářka.

Moc dobře o ní vím,“ pochválil českou závodnici rodák

z Bologni s vizáží hollywoodského herce. Vzápětí se po

tvrdí, že přední světový odborník na kličkování na svahu

má, pokud jde o následovníky, výborné oko. Slalom žen

je ve Whistleru na programu 26. února 2010. Za hustého

sněžení vyjíždí česká naděje s číslem 1, tedy s výho

dou neporušené tratě. V horní části si vede mistrovsky

a diváky potěší přehlídkou svých vyhlášených skluzů.

V dolní části se dopustí několika drobných chyb, takže do

druhého kola vyráží z druhého místa. Předvede precizní

jízdu s drobnou vadou na kráse při přechodu z rovinaté

na prudší pasáž. Do cíle dorazí na skvělém druhém místě

s časem 1:43,90. „Viděla jsem, že už to nemůže být horší

než bronz, a cítila jsem se skvěle,“ popsala později své

pocity krátce poté, co třetí místo opravdu obsadila a na

stupních vítězů doplnila vítěznou Němku Rieschovou

a stříbrnou Rakušanku Schildovou. Bronzová medaile

Šárku katapultovala na samotný piedestal českého alp

ského lyžování, kde na ni dlouhých šestadvacet let čekala

osamocená olympijská hrdinka Olga Křížová Charvátová.

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

13

Žena, jež se od té doby stala trojnásobnou maminkou

a také absolventkou oboru trenérství na Fakultě tělesné

výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Do vzduchu

se vznesla otázka, kdo obě dámy na pomyslném českém

Olympu, pokrytém sněhovou peřinou, doplní – a zda

jeho bronzové pojetí neobohatí i nějakou jinou barvou.

Trojlístek nejúspěšnějších českých alpských lyžařek byl

dovršen 17. února 2018, a to nevídanou senzací. Dne 17.

února 2018 je na programu XXIII. zimních olympijských

her v jihokorejském Pchjongčchangu mimo jiné i ženský

lyžařský superobří slalom. Největší favoritky Veithová,

Weiratherová a Gutová již projely cílem takto seřazeny

a nepochybovaly o tom, že v tomto pořadí obsadí stupně

vítězů. Jenže vtom se stalo něco, co by nikoho nenapadlo

ani v záchvatu bláznivé mánie. Cílem projela Češka Ester

Ledecká a dle časomíry odsunula všechny tři dámy za

sebe. „To nemůže být pravda. Změní ten čas ještě, nebo

jsem minula branku?“ ptala se Ester sama sebe a jako ve

snách zírala na výsledkovou tabuli. V údivu nebyla sama.

Tomu, že by snowboardistka, která teprve před dvěma

lety debutovala ve Světovém poháru, mohla získat zlato

na olympiádě, zprvu nevěřili ani televizní komentátoři,

diváci, ba co víc, ani trenéři Ester. Ovšem nejkurióz

ROMAN SMUTNÝ

14

nějším momentem celé situace se ukázal být fakt, že to

skutečně byla pravda. Dcera populárního zpěváka Janka

Ledeckého před několika okamžiky slávu svého milova

ného táty navždy překonala. Dvaadvacetiletá mladá žena,

která doposud odjela v rámci Světového poháru pouhých

devět závodů v superobřím slalomu – a nejlepší výsledek,

jehož dosáhla, bylo 19. místo –, se nyní v této disciplíně

stala olympijskou vítězkou. Nikdo navíc netuší, že tento

velký příběh bude mít ještě jedno mimořádně poutavé

pokračování. Přesně týden po svém životním triumfu

totiž Ester opanuje i závod v paralelním obřím slalomu

na snowboardu, a pokud její naprosto nečekané vítězství

na lyžích obletělo celý svět, druhé zlato představovalo

výkřik, jehož ozvěna dorazila až do samotného vesmíru.

Již devadesát let se totiž nestalo, aby někdo dokázal na

jedné zimní olympiádě získat dvě zlaté medaile, přičemž

každou v jiném sportu. Takovým majstrštykem se napo

sled blýskl Nor Johan Grøttumsbraten, když ve švýcar

ském Svatém Mořici v roce 1928 vyhrál v běhu na lyžích

a poté i v severské kombinaci, čímž napodobil svého kra

jana Thorleifa Hauga, jemuž se totéž povedlo o čtyři roky

dříve na vůbec prvních zimních olympijských hrách ve

francouzském Chamonix.

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

Jak se vůbec mohlo stát, že se mladá dívka závodící

na snowboardu, která si lyžování na vrcholové úrovni

přidala do svého repertoáru teprve nedávno prostě

proto, že jí dělá radost a také že nesnese být chvíli

bez pohybu, stala držitelkou nejcennější sportovní

medaile? Jak je možné, že blonďatá pohodářka posta

vila na hlavu prognózy mnoha někdejších i součas

ných trenérů, kteří jí tvrdili, že na nejvyšší úrovni oba

sporty v žádném případě dělat nelze a již včera bylo

pozdě, aby se rozhodla pro jeden či pro druhý? Ester

Ledecká je ztělesněním moudrosti staré jako svět sám.

Celému lidstvu sděluje, že nemožné neexistuje a že

překážky si vytváříme pouze ve svých myslích. Bohu

žel jen hrstka jedinců, jejichž duše ještě před naroze

ním snad ovanul dech samotného Boha, jsou nadáni

se touto poučkou nad jiné významnou řídit a v jejím

duchu kráčet životem. Ester k těmto vyvoleným, jak

se zdá, patří. Kde jsou kořeny jejího takřka nadpři

rozeného příběhu a kdo všechno má nezastupitelné

místo v jejím soukromém vesmíru, z něhož vykročila

do sportovního světa a během krátké doby se vypraco

vala v jednu z jeho největších legend? Na to se pokusí

odpovědět následující stránky.

16

KAPITOLA 2

VYPRÁVĚNÍ O SOUTĚŽIVÉ SLEČNĚ, která to z kopců ve

Špindlerově Mlýně dotáhla až ke dvěma zlatým olympij

ským medailím, nemůžeme začít jinde než v Karlových

Varech. Právě do tohoto lázeňského města se v posled

ním roce druhé světové války přestěhovali manželé Kla

páčovi se čtyřletým synem Honzíkem. Snad tomu chtěla

náhoda, ale spíše to byl osud, že se jejich nový domov

nachází co by kamenem dohodil od kluziště místního

hokejového klubu, který jako na smilování čekal na

stavbu nového zimního stadionu s umělým ledem. Kar

lovarští se dočkali 6. ledna 1949, když ke slavnostnímu

otevření nového sportoviště u městské tržnice dorazila

k zápasu pražská Slavia. Již o dva roky později postupuje

Sokol Slavia Karlovy Vary do nejvyšší soutěže. Z Jana

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

17

Klapáče roste sportovec tělem i duší. Hraje hokej, ale

obstojně si vede i v cyklistice, v níž v kategorii mladšího

dorostu vyhrává několik závodů. Jeho o šest let mladší

bratr Miroslav zase zkouší štěstí ve stolním tenise, a to

víc než úspěšně. Ve čtrnácti letech se stává mistrem

republiky ve smíšené čtyřhře. Jenže u obou chlapců to

nakonec na plné čáře vyhraje hokej. „Tehdy to nebyla

lehká doba. S bráchou jsme žili jen s mámou. A po hoke

jových zápasech jsme za body dostávali nějaké peníze.

Nijak velké, ale jako přilepšení do rozpočtu se hodily,“

vzpomínal po letech mladší ze sourozenecké dvojice na

jeden z důvodů, proč dostal puk přednost před pálkou.

Starší Jan se již v šestnácti letech prosadil z dorostu do

druholigového karlovarského A týmu a o rok později se

stal s dvaceti brankami jeho nejlepším střelcem. Sou

časně se pomalu blíží do věku, v němž komunistická

strana a vláda povolává mladíky do vojenské služby.

Vrcholoví sportovci rukují do takzvaných armádních

klubů, z nichž některé mají v názvu Dukla. Devatenácti

letému Janovi vyrazí dech, když krátce po maturitě na

střední průmyslové škole strojnické dostane povolávací

rozkaz rovnou do ambiciózní Dukly Jihlava. Hned první

zápas v metropoli Vysočiny ukáže, že přivést mladé

ROMAN SMUTNÝ

18

pravé křídlo z města, jehož symbolem je léčivé vřídlo,

byl vynikající tah. Jan Klapáč v něm totiž dvěma góly

přispěl k vítězství nad brněnskou Kometou 3:2, čímž tri

umfálně rozrazil dveře do svého nového působiště i do

nejvyšší soutěže. A jízda pokračovala. Ke dvěma trefám

z úvodního zápasu Jan přidal ještě dalších devatenáct

zásahů, stal se nejlepším střelcem týmu a výrazně po

mohl ke čtvrtému místu v lize! Dukla Jihlava se tak na

jaře 1961, pouhých pět let po svém založení, zařadila

mezi československou hokejovou špičku. Pětatřicetiletý

trenér Jaroslav Pitner trpělivě budoval mužstvo, které

již za pár let bude válcovat všechny, kdo se mu postaví

do cesty, a stane se zásobárnou národního týmu, v němž

si zářící kometa Jan Klapáč připíše svůj první start

18. února 1961 proti Kanadě a hned na úvod, podobně

jako před pár měsíci v dresu svého klubu, střílí gól.

V Jihlavě se postupně vytváří jádro budoucího úspěš

ného týmu, jež kromě střelce Jana Klapáče zahrnuje

také havlíčkobrodské rodáky Jaroslava a Jiřího Holíkovy,

Josefa Augustu nebo třeba obránce Jana Suchého.

Na zimní olympiádě v Innsbrucku roku 1964 se česko

slovenská hokejová reprezentace umístila na třetím

místě, na čemž má zásluhu i Jan Klapáč. Jeho hvězdným

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

19

momentem navždy zůstane gól na 2:1 v utkání proti

Kanadě, kterým zavelel k výhře nad jedním z favoritů

turnaje. V sezoně 1965/1966 se Jan Klapáč s 41 bran

kami stal králem ligových střelců. I jinde se události

posunuly směrem, který „Klapkovi“, jak se šikovnému

křídlu přezdívalo, hrál do karet. Trenérem reprezentace

se stal Jaroslav Pitner, jenž nejprestižnější střídačku

v zemi povede společně s Vladimírem Kostkou násle

dujících sedm let. Souběžně bude nadále k dokonalosti

cizelovat svůj jihlavský stroj, v němž se postupem času

zformovala útočná lajna – postrach všech soupeřů – ve

složení Jan Klapáč, Jaroslav Holík, Jiří Holík. Je to trojice

po lidské stránce nesourodá. Na hokejového útočníka až

nebývale slušný Jan a citlivá duše k tomu. Vedle něj jeho

pravý opak v podobě rváče, rebela a provokatéra s pro

řízlou pusou Jaroslav a na kraji elegán a věčný optimista

Jiří. Co na ledě fungovalo, mimo něj drhlo. Rozdílnost

povah často způsobovala i konflikty a bolestivé mo

menty. Hokejový gentleman Jan se například jen těžko

smiřoval s jedovatými poznámkami sehraných souro

zenců o tom, že své góly střílí jen díky jejich skvělým

přihrávkám... Trenér Pitner přesto moc dobře věděl,

jaký poklad v těchto třech mušketýrech má. Na jejich

ROMAN SMUTNÝ

20

spolupráci proto stavěl nejen v Dukle, ale později i v ná

rodním týmu. Když naši hokejisté skončili v roce 1968

na další olympiádě v Grenoblu na stříbrné pozici, je je

jich reprezentační působení ve společné formaci pro

zatím v nedohlednu, ale ještě není všem dnům konec.

Mezitím se na Vysočině zrodila vítězná dynastie.

První titul v sezoně 1966/1967 byl jen předehrou ke

smršti, která už je na obzoru. Dukla se stala mistrem

v šesti ze sedmi následujících sezon. U prvních dvou

titulů je i Janův bratr Miroslav, jenž si přišel do Dukly

odkroutit vojenskou povinnost. V počátečním období

vítězné jihlavské šňůry bojovali Pitnerovi svěřenci do

posledního kola s Brnem, později se k jejich největším

vyzyvatelům zařadily i Slovan Bratislava nebo Tesla

Pardubice, jež jako jediná dokázala v sezoně 1972/1973

přetrhnout náhrdelník, na který jihlavští přidávali

další a další korálky v podobě mistrovských titulů. Na

jaře 1969 dorazila Jihlava do Českých Budějovic. Elitní

útočná lajna hostů vyjela na jihočeský led ve složení

Klapáč, Balun, Augusta a prvně jmenovaný se dvěma

brankami podílí na demolici domácích v poměru 3:14.

Tento výsledek rozhodne o tom, že obyvatelé Horác

kého zimního stadionu kompletují zlatý hattrick.

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

21

Dědeček Jan Klapáč, bývalý úspěšný československý hokejový reprezentant.

ROMAN SMUTNÝ

22

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, depre

sivním čase nastupující normalizace, ale současně

báječném období klubu žlutočervených barev, se Jan

Klapáč na čas v národním dresu odmlčel. Jeho účast na

mistrovství světa 1969, z něhož si přivezl bronz, byla

na nějakou dobu poslední. Jaroslav Pitner jej mezitím

definitivně zabudoval do formace s bratry Holíky, při

čemž je ve hvězdách, zda bude moci tento trojzubec

někdy nasadit také proti soupeřům i v národním týmu.

Přemýšlivý a snaživý „Klapka“ potřebuje čas na dokon

čení studií na Vysoké škole pedagogické v Brně, takže

kromě klubových povinností se mu do už tak nabitého

programu více nevešlo. Postupem času ale stále silněji

toužil po návratu k mezinárodním zápasům. Když však

v lednu 1972 trenéři národního týmu Pitner s Kost

kou strhnou závoj tajemství z nominace na olympiádu

v japonském Sapporu, Jana tato ceremonie rozesmutní.

Jeho jméno mezi vyvolenými není. Nedělá si tudíž ani

malé naděje na to, že by se mohl vejít na soupisku pro

dubnové mistrovství světa v Praze. Jenže někdo nahoře

chtěl, aby vše dopadlo jinak. Krátce před šampionátem

se zranil kladenský útočník Eduard Novák a na jeho

místo trenéři povolali právě Jana Klapáče, jenž se v tu

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

23

chvíli proměnil ve studnici ryzí radosti. Hned v prvním

vítězném zápase proti Švýcarům zaujal místo v lajně

s bratry z Havlíčkova Brodu, které mu seslalo samo

nebe, ale současně mu je tak trochu dlužil sám čert.

Na domácím šampionátu ovšem do sebe vše zapadne.

Konečně. Jan Klapáč, v jedenatřiceti letech nejstarší

člen týmu, dal úvodní branku zahajovacího zápasu

po přihrávce Jiřího Holíka. Najednou jako kdyby se

všechny drobné karamboly, šarvátky a nedorozumění

přetavily ve zlaté pruty. V zápase proti sovětské ma

šině Jan nejprve asistoval u Machačova gólu a poté se

sám zapsal mezi střelce po přihrávce Jaroslava Holíka.

Čerstvý absolvent fakulty pro nastávající učitele se

urval ze řetězu. Pod výhru nad Finskem se podepsal

bilancí 2 + 1 a v dalším zápase proti Švýcarům se na

kanonádě 12:2 podílel dokonce třemi zásahy a jed

nou asistencí. To už se o smrtícím komandu Klapáč,

Holík, Holík píše i mluví v celé Evropě. Co do nebez

pečnosti pro brankáře soupeře se české trio rázem řadí

do elitní společnosti legendárních útočných trojek

ruské sborné nebo po gólech lačnících švédských vi

kingů. Jeden z hlavních protagonistů tohoto příběhu

však zůstává skromný a pokorný. „Na mé místo byla

ROMAN SMUTNÝ

24

jistě řada dalších a mnohem mladších kandidátů. Tre

néři mi tedy projevili nemalou důvěru a já se snažím,

abych je nezklamal,“ komentoval Jan svou účast do

mácím turnaji pro Československý sport. Skromnost

však není na místě, protože v následujícím zápase

proti Spolkové republice Německo dvakrát asistoval

Jaroslavu Holíkovi, a tak společně přiblížili svou zemi

velkému úspěchu. Pak 20. dubna 1972 nastoupil česko

slovenský výběr proti sovětské sborné a celá republika

byla na nohou. Všichni prahli po pokoření okupanta,

který před necelými čtyřmi roky násilně vojensky ob

sadil zemi. Pomsta se podařila dokonale. Češi a Slováci

hráli životní zápas a téměř všichni se vybičovali k mi

mořádným výkonům. Po gólech Nedomanského, Fardy

a Jaroslava Holíka se nedobrovolně normalizovaná

země radovala jako už hodně dlouho ne. Dlouhých

23 let. Vždyť Československo vyhrálo mistrovství světa

v hokeji naposledy v roce 1949. Nekonečně dlouhé

čekání právě skončilo. Nacházíme se v časech, kdy

se ještě nehrálo moderním systémem, nýbrž dvouko

lově každý s každým. Novopečení mistři světa proto

ještě museli odehrát závěrečný duel. Finsku nadělili

osmičku, přičemž dvě branky si připsal na konto Jan

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

25

Klapáč. Pohled na tabulku kanadského bodování může

být pro někoho překvapivý, ale i takové příběhy píše

sport. Za sovětskými úderníky Malcevem, Vikulovem

a Jakuševem se na čtvrtém místě vyjímalo jméno Jana

Klapáče s devíti brankami a šesti asistencemi, jež se

o bramborovou příčku dělilo s útočníkem Slovanu Bra

tislava Václavem Nedomanským. Ten, který na turnaji

původně vůbec neměl být, je nyní součástí nejpro

duktivnější dvojice svého týmu! Hokejový gentleman

se dočkal za léta tvrdé dřiny zasloužené satisfakce.

A když 15. dubna 1973 po vítězství 8:0 nad Finskem na

mistrovství světa v Moskvě přetáhl národní dres přes

hlavu naposledy, mohla jej hřát i bilance, kterou se jen

tak někdo pochlubit nemůže. Během dvanácti let ode

hrál 110 utkání, v nichž vstřelil 56 gólů. Jeho sbírka

medailí ze světových šampionátů se skládá z jedné

zlaté, tří stříbrných a tří bronzových. K tomu nutno

připočíst stříbrnou a bronzovou placku z her pod pěti

kruhy. V sezoně 1973/1974 oslavil odchovanec karlo

varského hokeje ještě jeden titul s Jihlavou. Sedmý

celkově. O rok později ukončil profesionální kariéru

a zanechal po sobě impozantní statistiku – 524 utkání

a 354 přesných zásahů do sítí soupeřových brankářů.

ROMAN SMUTNÝ

Dechberoucí rekord, který se v jihlavském klubu dod

nes nikomu nepodařilo překonat, a nezdá se, že by se

na to někdo v dohledné době chystal.

Silná sportovní DNA se u Klapáčů pochopitelně

nikam nezatoulala. Když v dubnu 1972 hnala česko

slovenské hokejisty za vytouženým zlatem narvaná ho

lešovická hala, byla mezi čtrnácti tisíci diváky i dcera

Jana Klapáče Zuzana, jež se časem vypracuje ve vyni

kající krasobruslařku. Talentovaná slečna, která jezdila

několik let lední revue, ovšem nepodědila pouze spor

tovní geny, ale také vydatnou míru inteligence. I díky

tomu začala po maturitě studovat práva na Univerzitě

Karlově. A právě tento fakt je pro náš příběh naprosto

klíčovým momentem.

27

KAPITOLA 3

PRÁVNICKOU FAKULTU začal v té době navštěvovat

i Janek Ledecký. Ragbista a vášnivý lyžař, který se na

klouzavá prkénka poprvé postavil již ve třech letech,

se po gymnáziu přihlásil ke studiu na nejstarší české

univerzitě hnán především touhou vyhnout se dvou

letému vojenskému výcviku a potěšit diplomem své

rodiče. Současně začal vystupovat jako zpěvák se skupi

nou Žentour, jež dle původních plánů zakladatele Jana

Šulce měla hrát jazz, ovšem brzy po ve svém vzniku se

zahalila do rockového kabátu, v němž se hudebníci cítili

pohodlněji. Skupina vyrazila na první turné po chme

lových brigádách a rychle získávala fanoušky zejména

v mladých lidech hladových po nových neokoukaných

tvářích. Zpěváka Janka zpočátku ani nenapadlo, že by

ROMAN SMUTNÝ

28

se v budoucnu mohl svým koníčkem živit. K tomuto

přesvědčení jej vedla i situace, v níž se nacházely jeho

vzory Ivan Hlas nebo bratři Vladimír a Richard Tesa

říkové. Prvně jmenovaný, jenž se o mnoho let později

proslaví písněmi k filmu Šakalí léta, se v omšelých osm

desátých letech živí jako prodavač v knihkupectví, za

kladatelé skupiny Yo Yo Band si zase na živobytí museli

vydělávat jako umývači skleněných výloh, v nichž navíc

v době zkomírajícího komunismu nic zajímavého ke

koukání nebylo. Mezitím hvězda Žentouru, jehož čle

nem se v roce 1985 na chvíli stal i pozdější frontman

konkurenční skupiny Lucie David Koller, začala stoupat

vzhůru. Student práv Janek mezitím dává vale ragby.

Když totiž již potřetí utrpěl zlomeninu žebra a před

stavil si, že by k újmě mohly stejně tak přijít i prsty,

udělalo se mu z této hrozby zle. Ke zpěvu totiž v kapele

přibral i post kytaristy a tuto roli by mohl jen těžko

zastávat s rukou v zinkoklihu. Přešel proto k o poznání

bezpečnějšímu softbalu. V roce 1987 vydal Žentour

svou první desku s názvem Žentour 001. Tato důležitá

událost nevešla do života pětadvacetiletého mladíka

políbeného hned několika múzami osamocená. Pomalu

se blížil konec studií a právě u státnic, na místě plném

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

29

stresu, kde by to člověk čekal nejméně, Janek potkal

svou osudovou ženu, krasobruslařku a dceru slavného

táty Zuzanu Klapáčovou.

Skupina Žentour se nezadržitelně hnala za úspěchy.

V roce 1989 přišla s písničkou Promilujem celou noc,

která se okamžitě stala hitem a na prestižním festi

valu populárních písní získala ocenění Bronzová Brati

slavská lyra. Již po pádu komunistického režimu se tato

pecka podílela na tom, že se album Žentour 003 stalo

nejprodávanějším na trhu. Poté, co si následující ko

lekce songů s označením 005 vysloužily dvě zlaté a dvě

platinové desky, přišel pro posluchače Žentouru šok.

Populární skupina se rozpadla. Janek Ledecký učinil

klíčové životní rozhodnutí. Diplom pro doktora práv

definitivně zavřel do skříně a vydal se na sólovou dráhu

zpěváka. Šlo o sympatický projev odvahy mladého člo

věka rvát se o obživu v oboru, který jej baví, a učinit ze

svého koníčka a životní náplně plnohodnotné povolání.

Jak později uvidíme, není rozhodně posledním z rodu

Ledeckých, u koho se tento povahový rys projeví. První

samostatné album spatřilo světlo světa v roce 1992

a jmenovalo se podle jednoho z jeho nejchytlavějších

songů – Na ptáky jsme krátký. Rok 1993 se nesl ve zna

ROMAN SMUTNÝ

30

mení úspěchů všeho druhu. Album Právě teď získalo

zlatou desku a Janek Ledecký se současně připravoval

na premiéru jednoho z prvních českých muzikálů Pěna

dní, která se uskutečnila 12. února 1994 v Divadle ABC.

Pilně studoval nic menšího než hlavní roli bohatého

a úspěšného mladíka Colina, jemuž se dostává všeho

kromě lásky. Když ji konečně najde v dívce jménem

Chloe v podání Sabiny Laurinové, tak ona onemocní

a zemře. Jankův osobní život se v porovnání s tímto

tragickým příběhem naštěstí nacházel na opačném

pólu – 24. září 1993 se manželům Ledeckým narodil

první potomek – syn Jonáš.

Stále více se ukazovalo, že Jankovo rozhodnutí vydat

se na sólovou dráhu bylo trefou do černého. V roce 1995

vyšlo už jeho čtvrté album po odchodu ze Žentouru.

Jmenovalo se Některý věci jsou jenom jednou a i díky

vydařenému songu Budu všechno, co si budeš přát zís

kalo platinovou desku. Janka Ledeckého popularita vy

nesla mezi nejoblíbenější zpěváky v Česku a 23. března

1995 porodila v pražské porodnici paní Zuzana dceru

Ester. Nebude trvat dlouho a ukáže se jako nanejvýš

příznačné, že nejmladší členka rodu Ledeckých do

stala jméno, jež se dá z perštiny přeložit jako hvězda.

ESTER LEDECKÁ: ZIMNÍ ZÁZRAK

31

Táta Janek v době, kdy opouštěl Žentour a rozjížděl sólovou kariéru.

ROMAN SMUTNÝ

32

U radostné události narození druhého dítěte pochopi

telně nemůže chybět ani hrdý a dojatý táta Janek. Jenže

jeho sláva a úspěchy si právě v tento okamžik vyberou

svou daň. Pro svou rodinu by v tu chvíli jistě rád byl

i bláznem, co staví na poušti most, jenže místo toho

musí hned následující den odjet na třítýdenní turné.

Když se vrátí, připadá mu jeho dcerka mnohem krás

nější než v první den svého života.

První polovina devadesátých let je vůbec opojnou

dobou, a to nejen u Ledeckých. Česká republika stále

ještě tančí v doznívající euforii z pádu komunismu

a ze vzniku samostatného státu. Celý západní svět se

klaní příběhu prezidenta Václava Havla, kterého jeho

humanismus a síla mluveného i písemného slova vy

nesly z vězení totalitního režimu až na Pražský hrad.

Bývalý disident přivádí svou zemi do NATO i do Ev

ropské unie ve víře, že členství v těchto organizacích

navždy zabrání tomu, aby se jeho vlast ještě někdy

vrátila do područí diktátora. Po čtyřiceti letech se že

lezná opona otevřela na západ, majetek se vrací do

soukromých rukou, mnoho obyvatel desetimiliono

vého národa zkouší štěstí v podnikání, probíhají tzv.

malá a velká privatizace. Značná část Čechů, Mora



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist