načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Eskymo Welzl -- Paměti českého polárního lovce a zlatokopa - Jan Welzl

Eskymo Welzl -- Paměti českého polárního lovce a zlatokopa

Elektronická kniha: Eskymo Welzl -- Paměti českého polárního lovce a zlatokopa
Autor:

Živé a jedinečné spojení primitivnosti a praktického smyslu pro realitu. Neobyčejná fantazie a exotičnost. Jadrný humor. Zachycení tíživých situací, touha po svobodě a přičinlivost. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » CARPE DIEM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 256
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-871-9520-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Živé a jedinečné spojení primitivnosti a praktického smyslu pro realitu. Neobyčejná fantazie a exotičnost. Jadrný humor. Zachycení tíživých situací, touha po svobodě a přičinlivost. To vše lze nalézt v původních vzpomínkách cestovatele a světoznámého polárníka, které jako jediné považoval za opravdu „svou“ knihu. Zatímco Golombkovy s Valentovy úpravy hojně vycházely a český čtenář je zná, zpracování Rudolfa Těsnohlídka na základě Welzlových dopisů vyšlo poprvé a naposledy v roce 1928. Titul vychází nově i s původními, dnes již poeticky „archaickými“ fotografiemi, a chce tak znovu oživit co nejautentičtější obraz autora o svébytných vyprávěních jeho dobrodružství na dalekém severu.

Zařazeno v kategoriích
Jan Welzl - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ESKYMO WELZL

PAMĚTI

ČESKÉHO POLÁRNÍHO

LOVCE A ZLATOKOPA



2011

Jan Welzl

PAMĚTI

ČESKÉHO POLÁRNÍHO

LOVCE A ZLATOKOPA

eskymo welzl

Podle jeho zápisků a dopisů

pro tisk upravil

Rudolf Těsnohlídek


5

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

Jan Welzl

Eskymo Welzl

Paměti českého polárního lovce a zlatokopa

Zvláštní poděkování patří Archivu H+Z při Muzeujiho

východní Moravy ve Zlíně za laskavé zapůjčení knižní

předlohy, jmenovitě PhDr. Magdaleně Preiningerové.

Všechna práva vyhrazena.

Tato publikace ani její část nesmí být publikována,ucho

vávána v rešeršním systému nebo přenášena jakýmkoli

způsobem (včetně mechanického, elektronického,foto

grafického či jiného záznamu) bez předchozího souhlasu

nakladatelství.

Copyright © Carpe diem, 2011

www.carpe.cz

Made in Moravia, Czech Republic, EU

ISBN 978-80-87195-20-8


5

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

Předmluva

Letecké polární výpravy, Amundsenova-Ellsworthova

a Byrdova, obrátily opět dvakrát za sebou pozornostlid

stva k záhadnému, pomyslnému bodu na vrcholu zemské

koule, který je obklopen ledy a sněhy, hrůzou atajem

stvím a který, jako všecko na tomto světě, neustále kolotá

v bludném kruhu. Donedávna představovali jsme si pól

jakožto pevné, určité místo, jež tkví bez úchylky nakon

ci zemské osy. Staletí probíjelo se lidstvo k němu atepr

ve naší době podařilo se nalézti ho a pohleděti na něj.

Kdysi jsme měli za to, že okamžik, kdy bude dosaženo

točny, bude slavnostní chvílí veškerého lidstva, když se

to však skutečně podařilo takřka zároveň různým dvěma

soutěžícím výpravám, přeletěla ta událost jako cosi zcela

obyčejného, neboť ve světě dělo se mnoho věcí neméně

důležitých. A přece bylo mnoho lidí, kterým záhadatoč

nového bodu nedávala spáti. Před lety hrstka našichkraja

nů účastnila se arktických výprav rakouských a osvědčili

se. Pól byl nám poněkud, jak se říká, z ruky, leč zdá se, že

není končiny na světě, kam by se někdo od nás nedostal.

O leckterém z těchto odvážlivců se nedovídáme ničeho,

protože nepovažují za nutné spisovati o svýchzkuše

nostech objemné, senzační knihy, jiní patrně zase jsou

přesvědčeni, že si denní spotřebu dobrodružnostiuhra

díme překlady Ossendowského a Svena Hedina, konečně

máme ustavičnou výpomoc v dětské fantazii básníků,

kteří statečně opěvují černochy a opilé námořníky, jež se

jim poštěstilo uviděti na obrázcích cizích ilustrovaných

listů.

Jan Welzl, československý polárník, jak se sám nazývá,

je jistě člověk originální. Byl to též Amundsen, který hovybr />

6

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

7

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

burcoval z dlouhého mlčení a přiměl ho vzíti do ruky

tužku, aby zaznamenal zlomky zkušeností a pamětí zpo

bytu na ostrovech Novosibiřských a Aljašce. Před třemi

roky octl se Welzl zase v Evropě na dlažbě velkéhopří

stavního města. Vrátil se chud po moři, jež ho před čtvrt

stoletím vylákalo do neznámých, dalekých krajů. Vrátil

se jako chudák, bez peněz, bez dokumentů, a co bylonej

horší, i bez domova. Opustil Rakousko, když ho neklidný

duch a bouřlivé srdce vyvábily z jeho rodiště Zábřehu na

Moravě, jako nepohodlný cizinec byl vykázán zeSpo

jených států, poslán postrkem do starého světa a tu se

dověděl teprve o existenci Československa. Zůstal tam

u moře, koje se nadějí, že se dopídí prostředků, aby se

mohl pustiti zpátky do nehostinných krajů polárních, jež

se časem staly jeho domovem.

Sehnal si nejdříve nuzný výdělek, aby neumřel hladem,

potom sháněl dokumenty, aby byl přichystán na cestu,kdy

by se na něho štěstěna znovu usmála. Po nějakýchpo

tížích se mu podařilo, že byl uznán za občanačeskoslo

venské republiky, avšak dolary na nákladnou cestu do

aljašského přístavu, za kterým prý ho očekávají jehopřá

telé, rybolovci, lovci kožišin, prospektoři pátrající poru

dách drahých kovů a vzácných nerostů, hlavně však jeho

eskymácký kmen, jemuž byl desítiletí hejtmanem,nepo

štěstilo se mu sehnat. Je však přesvědčen, že se dočká té

šťastné chvíle a že nalezne své jmění a svůj útulek vpo

lárním regionu bez pohromy. Je to blouznění chorého,

starého muže, jenž víc než mnoho zakusil na zemi i na

moři? Je to výplod podrážděné fantazie, či nemoci, která

ho stihla po těžkém úrazu v zápasu s protivníky? Není

naší věcí zkoumati to, byť někdy klade velké požadavky

na důvěru, ale jeho paměti narychlo a zběžně psanénebr />

6

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

7

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

jistou, těžkou rukou námořnickou po tuhé dennílopotě u světla malé petrolejové lampičky stojí za to, aby se

luštily. Je třeba je trpělivě luštit, neboť čeština nebyla

snad Janu Welzlovi výhradnou mateřštinou. Nezapomněl ji v cizině, naopak leckterý jadrný výraz srostl sjeho představami, vloudilo se však do ni plno slov a obratů

z kosmopolitického jazyka matrosů.

Podnět k tomu, aby své paměti napsal, daly bezděky Janu Welzlovi Lidové noviny. Přicházel často do budovy generálního konzulátu československého, očekávajerozhodnutí o své domovské příslušnosti. Stal se tamtypickou figurkou. „Nazdar Eskymáku,“ pozdravovali hoúředníci a zřízenci konzulární. Zprvu ho tak vítávali prý žertem, aby si ho trošičku dobírali, později uvěřili jeho vypravování, neboť českoslovenští příslušníci zahranicemi nejsou jen dobromyslnými pecivály, kteří si vyjedou do ciziny pro zábavu a z nadbytku peněz a času.Československý polárník, odloučený tak dlouho od domova,dychtil zvěděti, co se vlastně děje v republice, jejímžobčanem se stal, aniž o tom dříve měl tušení. Půjčovali mu tedy noviny, které Jan Welzl četl s pochopitelnýmzájmem. Loni na podzim s opožděním několika měsícůdostal do ruky číslo Lidových novin, ve kterých byl článek o chystané letecké výpravě Amundsenově. V tomokamžiku pocítil přání poučiti své krajany o příhodách, jež hopotkaly za polárním kruhem. Rozvažoval, zdali to dovede a zdali jsou jeho příhody dosti zajímavé. Konečnějednoho večera, navrátiv se z práce, usedl a napsal první svůj list, v němž zběžně vylíčil putování po Sibiři.

A pak přicházel list za listem, někdy tři v týdnu, jindy za tři neděle jeden. Jan Welzl, československý polárník, snažil se vypravovati své osudy docela suše, beznad

8

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

9

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

sázek, bez přepínání. Mísilo se to někdy v beznadějnou

směs, v opakování bez ladu a skladu, jindy to bylydro

bné obrázky a pomíchané vzpomínky. Nakupila se jich

hezká trocha. Potom bylo nutno přeložiti je doopravdov

ské češtiny.

Odpověď městské rady v Záhřebu na Moravě na dotaz,

co je tam známo o Janu Welzlovi, byla poslána snevšed

ní laskavostí obratem. Sdělovala, že v domovskématri

ce jest zapsán: Welzl Jan, strojvůdce, narozený r. 1850,

jenž nabyl domovského práva v Šumperku, Welzl Jan,

sluha, narozen 1833, usedlý ve Vídni, a konečně Welzl

Jan, námořník, narozený v roce 1868, jehož pobyt nebyl

delší dobu znám a jenž se hlásil o domovský list zHam

burku. Nemohlo býti pochybností, že tento poslední je

náš polárník. Pochybnosti byly rozptýleny úplně, když

nedávno po vzletu Amundsenově poslal domovské obci

obšírný dopis, do kterého nakreslil několik map, aby

dokázal, že je doma vlastně v polárním regionu. Je mu

tedy 58 let, je stár věkem, nikoli duchem, jistě má sklon

k dobrému humoru a peprnému námořnickému žertu. To

potvrzuje také jeho široká tvář, velké, světlé oči amo

hutný svislý knír, který připomíná mořského lva a tvar

mrožích klů. Některé věty v hromadě jeho dopisůvnu

cují otázku: Z koho si starý bouřlivák tropí vlastně smích

a proč ve svém stáří tak šaškuje? A tu Jan Welzl sám

odpovídá prostě a srozumitelně: „Raději býti v pustinách

mezi vlky, než mezi tolika lidmi uprostřed civilizace.

Člověk na Severu je velký chudák, ale zato má svousvo

bodu a žije bez starostí. Všecko, co vidí a najde, je jeho.

S radostí očekávám chvíli, kdy se sejdu zase s polárními

lidmi, kdy přijedu k Beringovu moři a pustím se kekapi

tánu Tamarakovi. Darmo jsem v tom kraji sedmadvacet

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

9

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

roků nebyl. Kdybych byl tak znám jako Amundsen, to by

se mi nabízela pomoc, ale že jsem chudý člověk,považuje se má znalost severních jazyků za fantazii. Odtud přes

Montreal do Princ Robertu stojí cesta 235 dolarů a není

lehko dostati je dohromady.“

Bezmála sto je těch dopisů, ze kterých vznikla tato kniha. Jsou psány velkým, energickým písmem,některé prozrazují kvap, v jiných jeví se důkladné přemýšlení, leč od počátku bylo patrno, že Welzl si přeje, aby vyšly ve formě knižní. Naznačil to zrale uváženýmrozdělováním v jednotlivé kapitoly. Dosti značná část jeho listů je odpovědí na položené otázky, celá skupina obsahuje důvěrná vysvětlení, jichž uveřejnění si nepřál, a pokyny, kterak jeho vyprávění dáti literární formu. Občas právě tento úkol byl nad pomyšlení nesnadný. Řeč Welzlovu bylo nezbytno překládati do spisovné češtiny, ježto byla prostoupena cizími výrazy, trpěla nejasností a citelným nedostatkem výstižných slov. Zato však jindy povznášel se k vzletu básnickému. Jeho líčení severních krás je tak malebné, že si člověk hned čtené slovo doplní barvami. Tu bylo nejlépe přidržeti se přesně textu, a nebylo-li jinak lze, zachovati rázovité jednotlivé věty v jejich původním znění.

Paměti Welzlovy jsou dokumentem a nezanikly by ani ve velkých literaturách bez ohlasu.

Původní předmluva z prvního vydání,

autorem je patrně Rudolf Těsnohlídek


10

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

11

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

I. Ze Zábřehu na Kamčatku.

Odchod z domova. Sibiřské pustiny.

Nový domov v Ledovém moři.

Jmenuji se Jan Welzl. Narodil jsem se 15. srpna 1868

ve městě Zábřehu nad Moravou. Často jsem vzpomínal

na své rodiště, kde jsem strávil velkou část svého mládí.

Toužil jsem již jako hoch do cizích krajů, pokoušel jsem

se odvyknouti si těm odvážným myšlenkám, nakonec

však jsem neodolal, přemohly mne. Ve věku, kdy jiní

počínají býti usedlými lidmi, opustil jsem v roce 1895

svůj domov. Co mne k tomu pohnulo a co bylo příčinou

mého odchodu, nebudu vykládati, protože po tomniko

mu ničeho není, povím jenom tolik, že můj duch byl tak

neklidný. Uposlechl jsem jeho hlasu a šel jsem. Myslím,

že jsem do dnešní doby nikoho v Zábřehu nezanechal.

Odcestoval jsem do Janova. Tam, v italském přístavu,

uviděl jsem po prvé moře. Tam počal můj životnámoř

níka na cizozemských lodích. Představoval jsem si jej

hodně jinak. Nebylo všecko tak, jak si člověk zamla

da kreslí a maluje. Jan Welzl byl tedy přihazovačem uhlí

na anglické lodi. Byla první a nebyla poslední, kterou

poznal. Plula do Baltimoru v Severní Americe. Pohodlně

jsem necestoval, zkusil jsem víc než dosti a těšil jsem se

na oddech na pevné zemi. Nasytil jsem se ho vbaltimor

ském přístavu brzy. Když tam loď vyložila náklad,zamí

řila ku pobřeží Texasu a zakotvila v Galvestonu. Rozhodl

jsem se, že s ní popluji ještě dále do světa, a bylo mi vhod,

že přijala nový náklad zboží pro Vladivostok. OPanam

ském průplavu se tehdy jen mluvilo a psalo a řada let

uplynula, než jím projížděly první lodi z Atlantického


10

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

11

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

do Tichého oceánu. Doufal jsem, že uvidím i JižníAmeriku a že vykonám cestu, kterou podnikli velcíobjevovatelé španělští a portugalští, ale loď měla zboží také pro

africké přístavy, a tak jsem začal svou cestu kolem světa

obráceným směrem. Plavba kolem Afriky a mysu Dobré

naděje se zastávkou v Kapském Městě trvalasedmdesát dva dní. Když jsme ve Vladivostokutřiasedmdesátého dne zakotvili, opustil jsem hned druhého dne loď

navždycky. Choval jsem naději, že dostanu ve Vladivostoku jiné zaměstnání, které by se mně lépe hodilo,

vyneslo mi více peněz a umožnilo mi provést plány,kterými jsem se už dlouhou dobu obíral. Přemýšlel jsem

o nich důkladně, zbohatnouti jsem nechtěl, peněz jsem

potřeboval jen ku provedení toho, co jsem si uložil.

Našel jsem opravdu práci brzy, a to v carskémarzenálu, kde jsem byl přijat za zámečníka. Pracoval jsem tam ve spokojenosti tak dlouho, dokud mne potřebovali. Po nějakém čase se mi naskytlo zaměstnání, které mi bylo k uskutečnění mých plánů mnohem víc vítáno. Ujezera Bajkalského budovala se tenkrát transibiřská dráha, doplňovala se místy trať a stavěla se také druhá kolej. To se mi hodilo. Stavěl jsem celé měsíce železniční mosty. Vydělával jsem dost peněz a pozorně jsem si šetřil, abych si mohl opatřiti věci, kterých jsem později potřeboval.

Když byla stavba železnice dokončena na hlavní trati, byl jsem transportován do Uluchan-Vrjusku a tam jsem sestavoval nosníky železného mostu. Práce ta se také zvolna blížila ke konci a já se tím horlivěji zanášelmyšlenkou, která mne v ty kraje Asie vedla, znovu jsempromyslil plán procestovati Sibiř až k severnímu Ledovému moři. Penězi jsem byl již dostatečně zaopatřen, zbývalo mi jen opatřiti si věci, bez kterých jsem se na té obrovské

12

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

13

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

cestě obejíti nemohl, a tak jsem odešel do Irkutsku,

abych si v tom městě všechno nakoupil. V Irkutsku jsem

se dlouho nezdržoval. Koupil jsem si koně a malý vozík

s dvěma koly, koupil jsem si živobytí, střelivo a pušky

a pustil jsem se na život a na smrt do strašlivých pustin

a tmavých lesů sibiřských. Hodlal jsem dostihnoutiob

lasti střední řeky Leny.

Nejdříve jsem se musel projíti krajem bez lidí a cest,

pustinou Ust-Uda, kde se křižuje tisíce všelijakýchste

zek, kde se končí všecko a kde má člověk dojem, jako

by odcházel na onen svět. Ani památky tam nebylo,kte

rá by ukázala, kam která stezka vede, zablouditi tam na

věky bylo by hračkou. Vlasy mně stávaly na hlavěhrů

zou, když jsem přicházel místy k hromadám kostí. Byly

Na daleké cestě! Rackové doprovázející loď jsou posledním pozdravem pevniny.

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

13

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

to pozůstatky vlků ubitých různými cestovateli, kteří si

tudy probíjeli cestu. Dnes jistě tam není o mnoho lépe;

v době, kdy jsem já svou cestu podnikl, byl ten kus Sibiře

úplnou divočinou. Viděl jsem, jak divokost šelem apřírody přemáhala slabost lidskou. Ubývalo kostí vlčích

a přibývalo na hromadách kostí koňských, pak se na mne

dívaly lidské lebky, houstly a nakonec jsem docházel

k rozbitým, zetlelým vozům a saním. Léta ležely tytrosky bez pohnutí na místě, kde lidé padli do pastí dravců

a už z nich neunikli.

Byl to hrozný kus mé cesty, i ve vzpomínkách je až dosud hrozný, ale ještě nebyl nejhroznější. Kdybych si byl dovedl představiti, jaké to bude pak, snad bych se byl přece vrátil mezi vzdělané lidi. Ale já se vracet neumím a vracím se nerad.

Slunce mi ukazovalo směr. Tak jsem se tomu naučil na moři a v pustině řídil jsem se jeho východem a západem, jako bych se skutečně po moři plavil. Putoval jsem toupustinou čtyřicet sedm dní, než jsem se z ní zas šťastněvyrostil. Šetřil jsem se strachem svých zásob a živil sevětšinou zvěří, kterou jsem si zastřelil. Bylo jí nadbytek. Za pustinou ustudskou přišel jsem znovu mezi lidi. Byli to divocí ještě domorodci. Mířil jsem k osadě Kačuga, abych si tam doplnil zásoby. Rozhodl jsem se pokračovati ve své cestě podle řeky Leny, kudy se tehdejší dobou ubíralyhojné obchodní karavany. Řeka mne ohromila svoumohutností. Jakuti, kteří ji také Lenou nazývají, zejména jejich starověrci, pohlíželi na ni také jako na něco božského. Je z největších řek sibiřských a je opravdovou cestou, která je člověku domorodému nápomocna ve styku s ostatní zemí.

V těch časech, kdy se sibiřská železnice stavěla,dopravovalo se zboží karavanami. V Irkutsku se překládalo avo

14

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

15

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

zilo se v létě po lodích k severozápadu. Důležitouobcho

dní stanicí v těch krajích byl Chomustok. Tam se opět

zboží rozváželo rozličnými směry přes Vitimsk aVercho

lensk. Tam je také nejsibiřštější Sibiř, protože se nikde

na světě nezaznamenaly takové ukrutné mrazy jakoprá

vě ve Vercholensku. V Chomustoku bylo pod carskou

vládou mnoho politických trestanců. Podobnýchtresta

neckých stanic vedle sibiřských řek bylo velice mnoho

a politickým vypovězencům bylo uloženo vykonávati

práce při transportu zboží. Po řekách se plavily lodi,

které patřily společnostem, jež těžily zlato a jinéneros

ty. I v dolech pracovali trestanci a to byl nejhorší trest,

nejlehčí byla nucená práce ve stanicích městských,pro

střední po opuštěných stanicích daleko od ostatníhosvě

ta. Mnoho z nich našlo si tam ve vyhnanství ženy mezi

domácími mongolskými obyvateli, přivykli si apřizpů

sobili se, pozbyli národnosti a povědomosti o vzděla

Přístav ve Vladivostoku.

14

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

15

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

ných krajinách, z kterých přišli, a jejich potomci jsou

vlastní nynější Sibirjaci.

Mezi kočovným národem, který přebývá podle řeky

Leny, neměl jsem se zle. Jmenovali sami sebe Nomani

a mezi tímto lidem nomanským nalezl jsem mnoho lidí

Pohled na loď, zařízenou k plavbě do arktických končin.

16

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

17

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

dobrých, kteří mne laskavě přivítali a ochotně přijali. Jen to

jediné špatné bylo, že jsem se s nimi nemohl domluvit, jak

bych si byl přál, jejich jazyk je mongolský a místy je mezi

nimi mnoho chudoby. Viděl a zažil jsem na své dlouhé

cestě tolik, že jsem to pro ono v krátkém čase zapomněl.

Připomínám si, že jsem obešel pustinu Ust Kutskaja,osa

dy a města Kirensk, Vitimsk, Olekninsk, Šigalava.

Za řekou Lenou přišel jsem mezi Jakuty. Jakut je divný

člověk, někdy bych byl skoro řekl, že ani není člověkem.

Na něm je pozorovati, co z lidu svobodného, uvyklého žíti,

jak příroda dovoluje, učiní zkažená civilizace, potlačování

a zotročování, v kterém byl sibiřský kozák mistrem. Jakut

nemá uznání a citu s bližním, ukradne, co má člověk use

be, na všem se zhlídne, ale strachu před ním není. Pušky

se bojí jako zajíc. Pleť má temnou, znaky plemenemon

golského. Cesty územím jakutským vedou zase většinou

Stavba nábřeží ve Vladivostoku.

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

17

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

pustými lesy, nocleh lze dostati někdy na stanicíchkozáckých. Nakažlivé nemoci jsou mezi Jakuty domovem

v jejich bídných jurtách, zvlášť tam řádí malomocenství,

a lid tento, jako jiné národy sibiřské, počínajíc Samojedy

a Osťaky a končíc Kamčadaly, byl již tehdy na vymření.

V těch krajích v položení nejkrásnějším, kterému jsem se podivoval, bylo okolí města Jakutsku. Když jsem se k němu přibližoval, prohlížel jsem si zdaleka dřevěnáopevnění, kterými byl Jakutsk obehnán. Vystavěli je první ruští kolonisté, aby se lépe ubránili častým útokůmdomorodců. Zastavil jsem se u pomníku, na kterém je zaznamenán letopočet 1632, kdy byl Jakutsk založen.

Za Jakutskem počínají se již objevovati věčná polesněhová, přibývá jich a pak se táhnou nepřetržitě k ledovým skalám, které vroubí polární moře. Znovu jsem vcházel do lesních pustin a putoval jsem kupředu, jsa podobenbroPoštovní stanice na řece Leně.


18

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

19

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

ďagu, který uprchl z trestaneckého oddílu. Kol kolem

na všechny strany prostíraly se hory a lesy plné zvěře,

jejíž řev mnohou noc nedal mi pokojně spáti. Vytí vlků

mne doprovázelo, když mne zvětřili, na míle daleko.

Cest ubývá, potom se vyskytují už jen chodníky téměř

nesjízdné a těžko schůdné. Namáhavě dopravuje se tudy

pošta letního času, v zimě jezdívá přímo po zamrzlé řece

Leně na Verchojansk a Vercholensk, odkud je zase spád

do oblasti řeky Kolymy.


18

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

19

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

II. Země Lamutů a Čukčů.

Divošský mrav. Nad mořem Beringovým.

Druhá zima.

Co jsem za cestování k moři v neznámých krajináchsi

biřských vytrpěl, co jsem poznal a uviděl, neumímpově

dět ani popsati. Není lehko se na všecko upamatovati,

ale i tak zdá se to neuvěřitelným. Za guberniálnímměs

tem Jakutskem ustaly sjízdné cesty a mezi močály ales

ním porostem leckdy pracně hledal jsem si chodníky, tu

čerstvě vyšlapané, jinde zase už znovu zarostlé. Byly to

většinou pěšiny lovců a domorodců. Časem jsem potkal

transport vyhnanců ověšených okovy. Šli zoufale tam,

kde jim bylo souzeno vyčkávati smrt loudavěpřicháze

jící. Vždyť tam na dalekém severovýchodu je bezpočtu

ztracených bydlišť, odkud nebylo nikdy návratu. Pokus

o útěk, to bylo věčné ztracení. To vyhnanci dobře věděli,

přesvědčili se již na transportu, že útěk nebývávysvo

bozením, a přece prchali. Opouštěli své arestantské roty

a stávali se broďagy, tuláky v pralesích, a pak bylimnoh

dy větším postrachem než dravá zvěř. Za Jakutskemnalé

zali útočiště mezi domácími národy, kteří sídlí ve skalách.

Tam se uprchlíci skrývali před kozáky čerkeskými,kte

ří je stíhávali. Z toho vznikala nepřetržitá tajná válka

mezi utečenci a stihateli. Utečenci podrobovali se pořádku

a zvykům domorodých, majíce však více znalosti světa

a nepřátel, podrobovali je tu neznatelně, tam zas bezokol

ků svému vůdcovství. Povstávaly vesnice, o kterých ani

úřady neměly zdání, a ve vesnicích žilo se způsobemko

munistickým, všechno patřilo všem a obec byla nadjed

notlivce.


20

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

21

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

Putoval jsem za Jakutskem územím národa Lamutů. Slýchal jsem o nich za té cesty, že jsou obratní lovci, milovní pořádku a čistoty. Viděl jsem jenom opak. Dostal jsem se do jejich sídel tam, kde také odumíraly jednotlivé rody, kterým člověk ze Západu vzal loviště, nákaza potřela jejich stáda a Lamutům zbývala hladová nouze a strašlivá špína. V tom území počínají lidé již žíti v podzemníchdírách jako na vysokém Severu. Ty brlohy bývaly někdy tak hrozně zavšivené, že jsem se do nich bával vstoupit. Vídal jsem churavé lidi, jak seděli vedle sebe a vykusovali si navzájem z těla hmyz, který je trýznil. Bohatší kmeny, kterým se lépe dařilo, bydlely ve stanech ze sobích kůží, v létě přikrývali svá bydliště kožemi vydělanými, v zimě surovými.

Sestupoval jsem se svým povozem do nekonečných rovin, které pokrývají močály a jezera. Seznal jsem, co je

Jakutka na sobu.


20

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

21

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

severní step a tundra. Tam přebývají kmeny rozličných

severských národů: Tunguzů, Čukčenů a Čaučusů,podob

ných Jakutům a Lamutům. Jsou vesměs pohani. Jako ten

kraj, čím dále na půlnoc, jsou i lidé drsnější a jejichmra

vy surovější. Mezi jejich starověrci zachovaly se zvyky

načisto nelidské. Stáří pociťují jako kletbu a starý člověk

zdá se jim darmojedem. Proto ho nenechávali ani zemřít

smrtí přirozenou a zbavovali se zestárlých a nemocných

skoro po lidojedsku. Zavedli ho ven do kraje, podřízli mu

krk a rozpárali břicho, aby víc obci jídla neubíral. Jestliže

to byl člověk mohovitější, vzdali mu divnou pohřebnípo

ctu. Pobili jeho dobytek, rozsekali, maso rozdělili a část

zanechali mrtvému, uloživše je kolem. Cestovati mezitě

mito národy nebylo nebezpečno tolik jako nepříjemno.

Nebylo kde se skrýti za nepohody a nebylo možné dostati

noclehu za studených nocí. Stany a zemní brlohy jsou tak

malé, že se tam člověk obrátit nemůže. Západ a puch je

uvnitř nesnesitelný. Nejvíc čpí špinavé, umazané, khrů

ze nečisté lampy olejové, že ten, kdo tomu neuvykl, by se

lehko smradem zadusil. Jakmile nastane večer,vysvlék

nou se ti lidé do naha a tak chodí ve svých skrýších. Ve

větších dírách se zpívá a provozují všelijaké tance.

Nesmírná step činí konec lidskému pokolení. Jene

bezpečná a skrývá na každém kroku léčku smrti. Pod

mechem tají se hluboké tůně. Běda tomu, kdo se přiblíží

k okraji prohlubně v tundře, zmizí tiše, než stačívykřik

nouti. Přidržoval jsem se úzkostně okraje skal, protože

tam byla půda pevná. Plazil jsem se podle nich a vyvázl

z nespočitatelných močálů. Zvěře tam mnoho nebylo,

poněvadž tato step je domovem vlčích smeček. Často

jsem byl nucen vypáliti ránu, abych zahnal neodbytné

zvědy těch krvežíznivých tlup. Jako většina lidí těmito


22

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

23

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

krajinami cestujících vyčkal jsem častokrát poštovních

výprav a připojil jsem se k nim, abych se dostal sezdravou kůží dále kupředu. Cesta tou pustinou stepní mnětrvala třicet sedm dní.

Znovu ukázaly se lesy a hory. Spatřil jsem pohoříStanové a blížil jsem se oblasti řeky Kolymy. Tam podpohořím leží městečka Silgitar a Jačise. Kraj je řídce obydlen opět rozličnými kmeny pokolení mongolského, které se živí lovem ryb a zvěře, jež poskytuje kromě masavzácné kožišiny. Na lov vypravují se lidé neuvěřitelnědaleko a umějí na svou kořist číhati třeba celé dny a trpělivě jako kolčava. Každý kmen má svou vlastní řeč.Dorozuměti se s nimi je rovněž nesnadno, protože jsou k cizinci uzavřeni, nedůvěřiví a zhusta úmyslně tupí. Jestliže se na ně promluvilo po rusky, neodpovídali, i když rusky znali. Jestli jsem chtěl něco koupit, nedali, jestli jsem chtěl něco vyměnit, zase nedali a stavěli se, jako by byli hluší a němí. Kdo se té jejich tuposti zalekne, zahynul by hladem. A tak se tváří necitelně jako zeď. Poučil jsem se, že se s nimi dělá krátký proces. Člověk, který je chce přiměti, aby mu něco prodali nebo vyměnili, stoupne si docela blízko k okénkům jejich obydlí a střelí dovnitř. Jediný tentoprostředek má účinek. Jak se oheň ukáže, nažene jim takový strach, že všechno snesou, co mají, ani se po placení, ani po výměně neptají, darovali by, co by člověk požádal.

Zastavil jsem se ve velké trestanecké osadě VyššímKolymsku. Musil jsem obnoviti zásoby a vydechnouti.Znovu vedla mne cesta pod horami Stanovými a po těžkých nesnázích, kterých bylo pořád více, a stále horší, dorazil jsem do Středního Kolymsku, odtud pak zbývalo mně na půlpáta sta verst do Nižního Kolymsku. Tam serozvětvují cesty mezi Koljutčin a Čimce a tam seznámil jsem

22

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

23

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

se s polární bouří, která zuřila za mrazivých vichrů.

Nebyl jsem si dosti jist, kam se obrátit, obával jsem se po

těch bouřích jíti dále rovnou k severu a odhodlal sesle

dovati cesty podle řeky Indigirky, pokud to bude možno.

Nepostačoval mi můj dobrý sibiřský šat a hotovil jsem se

převléci se do kroje, který je rozšířen po celém arktickém

kraji, do koženého obleku. Ani můj povoz již nesnášel

dobře překážky. Ze všech příhod, které mne v těchtonej

východnějších krajinách asijských potkaly, uchytila se mi

nejsilněji v paměti ta, kterou jsem zažil u mongolského

kmene, jenž tíhne již ke Kamčatce, do guberniepetropav

lovské. Nebylo mi povědomo, jaké zvyky má ten lid, který

nestojí o nic výše než zvíře. Jakmile se bílý, evropskýčlo

věk podívá na ženu z tohoto kmene nebo na ni dokonce

Oročonský lovec na Bajkalském jezeře v člunu ze sobí kůže.

24

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

25

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa.

promluví, tu se ho hned ptají, jestli si ji chce vzíti.Řekne

-li, že ne, jak se to i mně stalo, pak tyran, který jenáčelní

kem kmene, tu ženu považuje za tak špatnou, že jeodsou

zena k smrti. Vlastní rukou ji zabije, tělo rozčtvrtí a hodí

kusy mrtvoly bílému člověku pod nohy. Nemajínábožen

ství, nesnesou žádné vlády, nepřijmou žádného rozkazu,

cizí řeči se nenaučí a potulují se neustále od místa k místu.

Sáně a někdy vozy tahají už jen sobi, sobí koží se šatí abo

ty pořizují si z kůže tulení.

V petropavloské gubernii na východním břehuKam

čatky mne zastal druhý podzim za mého cestování. Po

zkušenostech z minulé zimy, kdy jsem stěží vyvázlživo

tem z těch bouří sibiřských a hrozných metelic, rozhodl

jsem se přezimovati, kde jsem právě byl, když se mrtvá

doba roční přihlásila. Můj povoz a můj koník byli dávno

k nepotřebě. Rozvažoval jsem, kam a na kterou stranu

Typický pohled na sibiřskou tundru s pasoucími se soby.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist