načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Esencialismus. Zaměřte se na to podstatné - Greg McKeown

Esencialismus. Zaměřte se na to podstatné

Elektronická kniha: Esencialismus. Zaměřte se na to podstatné
Autor: Greg McKeown

- Kniha, jejíž název Esencialismus – přestože neobvyklý - na první pohled neslibuje „marketingový trhák“, přesto se za ním skrývá obsahově zajímavý a velmi poučný text, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Management Press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 215
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: z anglického originálu Essentialism ... přeložil Michal Čakrt
Skupina třídění: Vývojová psychologie. Individuální psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-1285-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace o esencialismu, o systematické disciplíně, která upřednostňuje zásadní věci. V 15 kapitolách autor předkládá rady související s racionalizací práce a činností, přináší informace jak rozpoznat podstatné věci od těch nepodstatných.

Popis nakladatele

Kniha, jejíž název Esencialismus – přestože neobvyklý - na první pohled neslibuje „marketingový trhák“, přesto se za ním skrývá obsahově zajímavý a velmi poučný text, vyznačující se srozumitelností, přístupností a zajímavostí výkladu. Autor svým uměním pracovat s příklady natolik osvěžuje čtení, že mnohdy vzniká dojem zábavného textu. Značná obsahová odlišnost i jiný, atraktivní způsob výkladu je zárukou toho, že kniha – přestože pojednává o tématech mnohokrát již zpracovaných – bude pro manažery, podnikatele, ale i učitele, právníky, pracovníky státní i veřejné správy, mnohé studenty i všechny ty, kterým leží na srdci racionalizace jejich vlastní činnosti či pracovníků, jež řídí.

Kniha je populárně psanou příručkou racionalizace manažerského myšlení a jednání. Je použitelná pro každého člověka, který chce zlepšit své rozhodovací procesy, šetřit svůj čas, lépe se soustředit na hlavní úkoly, zvládnout je kvalitně a v souladu s jasnou perspektivní strategií svého osobního rozvoje. Zároveň učí, jak nepodlehnout tlaku okolí, které by chtělo „hřešit“ na ochotu a laskavost pracovníka a přenášet své problémy a úkoly na něho. Nenechat se rozptylovat, pracovat účelně a jen na správných věcech. Řečeno jednou z mnoha variací výroku P. F. Druckera „Dělat správně správné věci“, či přímo slovy autorovými „Méně, ale lépe“. Jak říká sám autor: „… těžko bychom hledali výstižnější definici Esencialismu.“

Naše doba je posedlá idejemi jako „více toho udělat“, „více toho stihnout“, od čehož není daleko k tomu, abychom nakonec s odřenýma ušima „stihli všechno“. Za tím se mohou skrývat další soukromé motivy, jako například abychom se „zavděčili všem“. Bojíme se, že nám něco uteče, že se na nás někdo naštve, že něco prošvihneme. A tak se mnozí z nás řítí od jedné věci ke druhé, život utíká a výsledky nikde. Na světě je mnoho činností a příležitostí, než do kolika máme čas a zdroje investovat. A i když mnoho z nich mohou být dobré, a některé dokonce velmi dobré, skutečností zůstává, že většina z nich je nicotných a jen velmi málo skutečně zásadních. Esencialismus znamená naučit se mezi nimi rozlišovat – naučit se je všechny prosít a vybrat z nich jen ty, které jsou opravdu zásadní – tedy Esenciální.

Esencialismus se nezabývá tím, jak toho stihnout více, nýbrž jak stihnout to podstatné. Nejde o to, dělat toho méně jenom proto, abychom si ušetřili čas a námahu. Jde o to, abychom svůj čas a energii investovali co možná nejmoudřeji, abychom mohli přispívat na co nejvyšší úrovni svých schopností. Esencialismus je disciplinovaný, systematický přístup ke stanovení polohy bodu našeho nejvyššího přínosu a vykonání toho nejpodstatnějšího takřka bez námahy.

Esencialisté žijí v souladu s nějakým konceptem, neřídí se nahodilostmi. Záměrně rozlišují několik málo zásadních věcí od spousty trivialit, odsekávají se od nepodstatného a odstraňují překážky tak, aby to zásadní mohli projít předem proklestěnou, hladkou cestou. Jinými slovy, Esencialistický přístup spočívá v zachování si plné kontroly nad svými vlastními volbami. Je to cesta na novou úroveň úspěchu a smysluplnosti.

1.Nemůžete stihnout všechno. Není možné zavděčit se všem, věnovat se všemu, využít všech příležitostí, naučit se všechno, být nejlepší ve všem.

2.V dnešním světě si MUSÍTE stanovit priority. Co opravdu chci? Co je pro mně zásadní.? Pokud si své priority nestanovíme sami, stanoví nám je automaticky jiní lidé. A spokojení, produktivní a opravdu užiteční jsme, pouze když žijeme svůj vlastní život.

3.Nepotřebujete do svého život přidávat pořád další věci. Potřebujete eliminovat to nepodstatné, abyste udělali prostor pro to podstatné. Potřebujete identifikovat to nepodstatné, co jen zbytečně zabírá čas/prostor, a pak to musíte odstranit..

4.Nepodstatné je skoro všechno. Život se skládá z 90 procent “šumu” a několika málo činností, na kterých opravdu záleží. Vyjasněte si, které to jsou. Na kom/čem vám nejvíce záleží? Co vás nejvíce naplňuje? K čemu máte největší talent? Čím můžete nejvíce přispět?

7.Vybrat si jednu věc znamená vzdát se jiných. Smiřte se s tím. Mnoho z nás zapomnělo, že máme v životě na výběr – říká se tomu naučená bezmocnost. Myslíme si, že něco „musíme“. Ve skutečnosti tomu jen věříme. Pokud si uvědomíme svou svobodu rozhodnutí, vždy existují alternativy. I když něco skutečně musíme, obvykle se najdou způsoby, jak to dělat jinak a lépe. Abychom rozlišili důležité, potřebujeme PROSTOR – udělat si čas na přemýšlení, čas hrát si, čas zkoumat, čas číst.

8.Hledejte esenci informací. Řiďte se intuicí: Které informace vás fascinují? Co cítíte

9.Když se pro něco rozhodujeme, měla by odpověď být buď důsledné ANO, nebo NE. Nedělejte/nekupujte/nevolte si věci, které se vám líbí „jen trochu“.

10.Esenciální záměr: udělejte jedno rozhodnutí, které eliminuje 1000 dalších: Kterým směrem chci jít?

11.Říkejte NE, jasně a důstojně.

12.Stanovujte si přesně definované, konkrétní záměry (například „napíšu 15 stránek o xxx do příštího úterý“). Identifikujte, co vám v tom brání, a překážky odstraňte. Určete si přesně a jasně, JAK to provedete.

13.Vizuálně se odměňujte za pokrok, vytvořte si pomůcky, které vám umožní vidět, jak jste se posunuli (např. graf postupu). Povzbudí vás to.

(zaměřte se na to podstatné)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
K elektronické knize "Esencialismus. Zaměřte se na to podstatné" doporučujeme také:
Pravidlo 80/20 -- Umění dosáhnout co nejlepších výsledků s co nejmenším úsilím Pravidlo 80/20
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

esencialismus

MANAGEMENTPRESS



gregMcKeoWn

esencialismus

ZaMěřtese

natoPodstatné

ManageMentPress,Praha2015


ESENCIALISMUS Greg McKeown: Essentialism. The Disciplined Pursuit of Less Published 2014 by Crown Business, New York, USA Copyright © 2014 by Greg McKeown Translation © Michal Čakrt, 2015 This translation published by arrangement with Crown Business, an imprint of the Crown Publishing Group, a division of Random House LLC Book art design, illustrations, and jacket design by Amy Hates Stellhorn and her team at Big Monacle in collaboration with Maria Elias All rights reserved ISBN 978-80-7261-285-7

Věnováno

Anně

Grace

Eve

Jackovi

a Esther

Vy ztělesňujete všechno,

co je pro mne zásadní.


5

1 Esencialista 7

2 Vybírat: Nepřemožitelná moc volby 31

3 Rozlišovat: Nepodstatnost prakticky všeho 37

4 Něco za něco: Který problém chci řešit? 43

5 Uniknout: Výsady nedostupnosti 53

6 Dívat se: Všímejte si toho, co je opravdu

důležité 61

7 Hrát si: Probuďte v sobě moudrost svého

vnitřního dítěte 69

8 Spánek: Chraňte si, co je vám drahé 75

9 Vybírat si: Síla extrémních kritérií 85

10 Vyjasňovat: Jedno rozhodnutí za tisíc jiných 97

11 Mít odvahu: Síla elegantního „Ne“ 107

12 Vyvázat se: Velké vítězství minimalizací ztrát 119

13 Stříhat: Neviditelné umění 127

14 Omezovat: Svoboda vytyčovat hranice 133

15 Nárazníky: Nespravedlivá výhoda 141

16 Ubírejte: Dokažte toho více odstraněním

překážek 149

17 Pokrok: Síla malých vítězství 155

18 Flow: Genialita rutiny 163

19 Soustředění: Co je důležité právě teď? 173

20 Bytí: Život Esencialisty 181

OBSAH

ČÁST I : Esence

Co je pro uvažování

Esencialisty klíčové

ČÁST II: Sondujte

Jak můžeme odlišit

banální mnoho

od zásadního mála

ČÁST III: Vylučujte

Jak můžeme osekat

banální mnoho

ČÁST IV: Realizujte

Jak můžeme

dosáhnout toho,

že nám oněch několik

málo zásadních věcí

půjde od ruky

takřka samo?


OBSAH

6

Zásady vůdcovství 191

Poděkování 197

Poznámky 199

Rejstřík 212

Dodatek


7

KAPITOLA 1

ESENCIALISTA

Moudrost života spočívá v tom,

vyloučit, co není podstatné.

‒ Li n Yu ta n g

S

am Elliot

*

je velmi schopný manažer ze Silicon Valley, který po té,

co jeho firmu převzala velká byrokratická organizace, přestává stíhat.

Upřímně se snažil ve své nové roli pracovat co nejlépe, takže bez velkého přemýšlení odpovídal ano na nejrůznější požadavky a žádosti. V důsledku toho ale ve snaze vyhovět všem trávil celé dny přebíháním z jedné porady na další konferenční hovor a všechno stíhat. Jeho hladina stresu stoupala úměrně tomu, jak klesala kvalita jeho práce. Nakonec to bylo tak, že každá podřadná věc byla prioritou a jeho práce ho stále méně uspokojovala a frustrovala i všechny ty, kterým se tak úporně snažil vyhovět.

Uprostřed vší té marnosti mu firma nabídla předčasný odchod do důchodu. To mu ale bylo sotva padesát let a on neměl nejmenší zájem přestat zcela pracovat. Chvíli uvažoval nad tím, že si založí vlastní konzultační firmu a bude dále dělat to, co dělal doposud. Dokonce zvažoval, zda by se jeho rady a konzultace nedaly prodat zpět jeho nynějšímu zaměstnavateli. Žádná z těchto možností se však nezdála příliš lákavá. Rozhodl se tedy promluvit si s mentorem, který mu dal překvapivou radu: „Zůstaňte, ale dělejte jenom to, co byste dělal jako konzultant. A nikomu o tom neříkejte.“ Jinými slovy, jeho mentor mu poradil, aby *

Změněné jméno.


ESENCIALISMUS

8

dělal jenom ty věci, které pokládal za esenciální, zásadní ‒ a nevšímal si ničeho dalšího, co se po něm žádalo.

A Sam té rady uposlechl! Každý den odstraňoval kousíček byrokracie. Začal říkat ne.

Nejdříve to dělal jenom tak zkusmo. Vyhodnotil požadavek podle velmi krotkých kritérií: „Jsem schopen tomuto požadavku, s časem a zdroji, které mám k dispozici, dostát?“ Pokud byla odpověď záporná, pak jej odmítl. Byl příjemně překvapen zjištěním, že lidé se tvářili sice zpočátku trochu zklamaně, ale pak se zdálo, že respektují jeho upřímnost.

Povzbuzen těmito drobnými vítězstvími se rozhodl trochu přitvrdit. Když někdo přišel s nějakým požadavkem, zamyslel se a vystavil ho tvrdšímu kritériu: „Je to ta nejdůležitější věc, jíž bych měl právě teď věnovat své zdroje a čas?“

Pokud odpovědí nebylo rozhodné ano, žádost odmítl. A zase se k jeho potěšení kolegové mohli zatvářit zklamaně, ale časem si jej začali vážit více, nikoliv méně.

Povzbuzen těmito úspěchy začal svá kritéria výběru uplatňovat na vše, nejenom na bezprostřední požadavky. Dříve byl vždy ochoten dobrovolně vyhovět, ať už šlo o prezentaci nebo úkol, který se objevil na poslední chvíli; nyní přišel na to, jak se tomu nepodvolovat. Býval tím prvním, kdo byl ochoten přiskočit a vyřídit nějaký e-mail, ale dnes už se do takových věcí nehrne a nechává skákat jiné. Přestal se účastnit konferenčních hovorů, v nichž se věci jeho zájmu probíraly jenom pár minut. Přestal vysedávat na týdenních poradách, protože mu všechny ty informace nebyly k ničemu. Vynechal všechny porady ve svém kalendáři kromě těch, na nichž mohl aktivně přispět. „Jenom to, že jsem pozván, je pro mne slabý důvod, abych tam opravdu šel,“ vysvětlil mi.

Zpočátku se mohlo zdát, že je to sobecké. Ale tím, že si začal vybírat, si vydobyl prostor, v němž nalezl tvořivou svobodu. Mohl své úsilí napřít v dané chvíli vždy k jedinému projektu. Umožnilo mu to důkladně si věci rozplánovat. Mohl předvídat překážky a začít je odstraňovat. Místo toho, aby se v poklusu pokoušel stihnout všechno, mohl se teď věnovat tomu, co se stihnout mělo. Jeho znovunalezené zaměření na skutečně důležité věci – a vyloučení všeho nepodstatného vrátilo jeho práci kvalitu. Místo toho, aby postoupil o milimetr v milionech směrů, měl nyní energii na to, aby dotáhl do konce věci, které byly opravdu zásadní.


ESENCIALISTA

9

Pokračoval v tom několik dalších měsíců. Rychle přišel na to, že toho nyní stíhá více nejenom v práci, ale má více času pro sebe i večer doma. „Vrátil se mi můj rodinný život. Dokáži chodit domů v rozumnou hodinu,“ říká. Místo toho, aby byl otrokem svého telefonu, pravidelně jej vypíná. Chodí do posilovny. Chodí se ženou na večeře do restaurace.

Ke svému velkému překvapení nevzešly z jeho experimentu žádné negativní důsledky. Jeho manažer ho nijak nepokáral. Kolegové ho nezačali nesnášet. Právě naopak. Protože nyní se věnoval pouze těm projektům, které mu dávaly smysl a přinášely hodnotu celé firmě, začali ho více respektovat a vážit si jeho práce více než kdy předtím. Práce ho začala znovu naplňovat. Jeho pracovní hodnocení zamířila vzhůru. Nakonec dostal i největší bonus své kariéry.

V tomto příkladu je obsažen základní hodnotový příslib Esencialismu: pouze tehdy, když sami sobě udělíte povolení nesnažit se stíhat úplně všechno, přestat říkat každému ano, teprve pak můžete začít být své organizaci skutečně prospěšní v záležitostech, které jsou opravdu důležité.

A co vy? Kolikrát jste zareagovali souhlasně na nějaký požadavek, aniž byste to doopravdy rozvážili? Kolikrát se vám nechtělo se do něčeho pustit a sami sebe jste se ptali: „Proč jsem na to jenom proboha kývl?“ Kolikrát přitakáte jenom proto, abyste někoho nezarmoutili? Nebo se vyhnuli nějakému problému? Nebo prostě proto, že „ano“ se už stalo vaší automatickou odpovědí?

A teď mi dovolte se ještě zeptat: Už se vám stalo, že jste toho měli tolik, že jste nedokázali nakonec stihnout vůbec nic? Měli jste současně někdy pocit přepracovanosti a nevyužitosti? Stalo se vám někdy, že kdejaká podřadnost byla prioritou? Cítíte, že toho máte nad hlavu, ale výsledky se nedostavují? Jste neustále v běhu, ale nikdy nikde včas?

Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli kladně, pak východiskem je pro vás právě Esencialismus.

JAK NA TO JDOU ESENCIALISTÉ

Dieter Rahm byl po mnoho let šéfdesignerem firmy Braun. Zastává názor, že téměř vše je šum. Věří, že skutečně důležitých je jenom málo věcí. Jeho úkolem je profiltrovat všechen ten šum a dopracovat se k tomu,


ESENCIALISMUS

10

co je skutečně zásadní. Když jej například v jeho dvaceti čtyřech letech firma povolala ke spolupráci na vývoji gramofonu, bývalo běžné, že se přístroj zabudoval do pevného dřevěného šasi nebo se dokonce stal součástí nábytku obývacího pokoje. On a jeho tým odvrhli všechen balast a místo toho překryli talíř gramofonu toliko plastovým víkem. Bylo to úplně poprvé, co někdo použil takovýto design, a bylo to natolik převratné, že se mnozí obávali, že to firmu potopí, protože nikdo si nic takového nekoupí. K tomu, aby se zbavili nepodstatného, bylo – jako ostatně vždy – třeba odvahy. V průběhu šedesátých let začala estetika tohoto provedení získávat na popularitě a časem je kopíroval každý druhý výrobce gramofonů.

Dieterova designérská kritéria lze shrnout do příznačně lapidárního principu, který vystihují tři německá slovíčka: Weniger aber besser ‒ tedy Méně, ale lépe. Těžko bychom hledali výstižnější definici Esencialismu.

Esencialistou je ten, kdo jde nekompromisně za tím, čeho je méně a co je lepší. To nemá nic společného s občasným přitakáním této zásadě. Znamená to opravdu disciplinovaně se jí řídit.

Esencialisté na to nejdou tak, že si dají novoroční předsevzetí častěji odmítat nepodstatné nebo pročistit si příchozí poštu, ani to není nějaká další nová strategie time managementu. Znamená to umět se kdykoliv zastavit a položit si otázku: „Investuji do těch správných činností?“ Na světě je mnohem více činností a příležitostí, než do kolika máme čas a zdroje investovat. A i když mnohé z nich mohou být dobré a některé dokonce velmi dobré, skutečností zůstává, že většina z nich je nicotných a jenom málo skutečně zásadních. Esencialismus znamená naučit se mezi nimi rozlišovat – naučit se je všechny prosít a vybrat z nich ty, které jsou doopravdy esenciální – tedy zásadní.

Esencialismus se nezabývá tím, jak toho stihnout více, nýbrž jak stihnout to podstatné. Nejde o to, dělat toho méně jenom proto, abychom si ušetřili námahu. Jde o to, abychom svůj čas a energii investovali co možná nejmoudřeji, abychom mohli přispívat na co nejvyšší možné úrovni svých schopností.

Rozdíl mezi přístupem Esencialistů a Neesencialistů vidíme na protějším obrázku. Na obou kresbách je vynakládáno stejné úsilí. Na levé straně je ale energie vydávána v mnoha různých směrech. Výsledkem je nanejvýš neuspokojivý pocit z toho, že jsme pokročili o milimetr v milionu růz


11

ných směrů. Kresba napravo ilustruje energii vydanou na méně činností.

Výsledkem je, že investice do méně věcí přináší větší uspokojení z toho,

že jsme podstatně pokročili ve směrech, které jsou pro nás nejdůležitější.

Esencialisté odmítají myšlenku, že všechno se dá stihnout. Místo toho od

nás Esencialismus vyžaduje poprat se s protikladnými nároky a nekom

promisně se rozhodnout. V mnoha případech se můžeme naučit udělat

jednorázové zásadní rozhodnutí, které pokryje tisíc budoucích voleb, takže

se pak už nemusíme vysilovat tím, že bychom stále dokola znovu kladli

jedny a tytéž otázky.

Esencialisté na to jdou tak, že žijí v souladu s nějakým konceptem

a neřídí se nahodilostmi. Místo toho, aby si vybírali reaktivně, Esencia

listé záměrně rozlišují několik málo zásadních věcí od spousty trivialit,

odsekávají se od nepodstatného a odstraňují překážky tak, aby to zásadní

ESENCIALISTA

Energie

Energie


ESENCIALISMUS

12

mohlo projít předem proklestěnou hladkou cestou. Jinými slovy, Esencialismus je disciplinovaný systematický přístup ke stanovení polohy bodu našeho nejvyššího přínosu a vykonání toho nejpodstatnějšího takřka bez námahy. Neesencialisté Esencialisté

VŠECHNO PRO VŠECHNY LIDI MÉNĚ, ALE LÉPE

„Musím.“ „Vybral jsem si.“ Uvažují „Vše je důležité.“ „Záleží jen na několika věcech.“

„Jak to jenom všechno stihnout?“ „Čeho se vzdáme?“

NEUKÁZNĚNÁ SNAHA O VŠE DISCIPLINOVANÁ SNAHA O MÉNĚ

Reagují na to nejnaléhavější. Zpomalí a zváží, co je významné. Konají Bez rozmyslu se podvolují. Zavrhnou vše nepodstatné.

Snaží se věci dotáhnout Odstraní překážky pro snadný

na poslední chvíli. průběh.

ŽIVOT BEZ USPOKOJENÍ ŽIVOT SE VŠÍM PODSTATNÝM

Nabírají si přespříliš a dílo Pečlivě si vybírají, jejich výkon je

pak trpí. vynikající. Získávají Nemají nic pod kontrolou. Mají vše pod kontrolou.

Nejsou si jisti, zda se udělalo Dělají to, co je zásadní.

to podstatné.

Jsou přetíženi a vyčerpáni. Radost jim přinášejí činnosti samy. Esencialistický přístup spočívá v zachování si plné kontroly nad svými vlastními volbami. Je to cesta na novou úroveň úspěchu a smysluplnosti. Je to cesta, na níž je pro nás radostí samo putování, nejenom její cíl.

Toto

Model


13

ESENCIALISTA

Avšak navzdory všem těmto dobrodiním stále existuje dost sil, které se spikly, aby nás svedly ze směru soustředěného úsilí k „méně, ale lépe“, což bývá důvodem, proč se tolik lidí nakonec octne na falešné trase Neesencialistů.

JAK NA TO JDOU NEESENCIALISTÉ

Jednoho jasného zimního kalifornského dne jsem navštívil svou ženu Annu v porodnici. I na lůžku Anna zářila. Přesto jsem věděl, jak je vyčerpaná. Bylo to den po té, co se narodila naše drahá dceruška, zdravá a šťastná, 3,9 kilogramů.

1

Přesto den, který mohl být jedním z nejšťastnějších v mém životě, byl nakonec prodchnut napětím. I ve chvíli, kdy moje děťátko spočívalo v unaveném náručí mé ženy, jsem telefonoval a vyřizoval pracovní e-maily a nemohl se dočkat chvíle, až vyrazím na jednání s klientem. Kolega z práce mi doslova napsal: „Pátek mezi 14. a 15. hod. není dobrá chvíle na narození dítěte, protože potřebuji, abys v tu dobu přišel na jednání s X.“ Bylo právě páteční odpoledne, a i když jsem si byl zcela jist (nebo jsem alespoň doufal), že onen mail byl formulován v žertu, pociťoval jsem nutkání tam zajet.

Instinktivně jsem věděl, jak se zachovat. Nade vší pochybnost to byla chvíle, kdy jsem měl být tady, se svou ženou a novorozeným dítětem. Takže na dotaz, zda mám v úmyslu zúčastnit se toho jednání, jsem se vší přesvědčivostí, které jsem byl schopen, odpověděl...

„Ano.“

Ke své hanbě, zatímco má žena ležela v porodnici s naším sotva pár hodin starým děťátkem, jsem na to jednání nakonec šel. Kolega na to pak reagoval slovy: „Klient si bude opravdu vážit toho, že ses dostavil.“ Ale pohled do tváří našich klientů o žádném respektu nesvědčil. Místo toho se v nich zračilo mé rozpoložení. Co tady proboha pohledávám? Řekl jsem to své „ano“ čistě jenom proto, abych vyhověl, a tímto činem jsem poškodil svou rodinu, svou integritu a dokonce i vztah s klientem.

Jak se nakonec ukázalo, z onoho jednání nakonec nevzešlo naprosto nic. A i kdyby, byl bych stejně za hlupáka. Ve snaze každému vyhovět jsem obětoval, co mi mělo být nejdražší. 1


ESENCIALISMUS

14

Po úvaze jsem alespoň objevil toto důležité ponaučení.

Když si nestanovíte

životní priority sami,

udělá to někdo jiný.

Na základě této zkušenosti jsem se začal znovu zajímat – čtěte: přepadla mě neukojitelná posedlost, abych porozuměl tomu, proč se jinak inteligentní lidé ve svých životních i profesních záležitostech rozhodují tak, jak se rozhodují. „Jak to,“ zajímalo mne, „že máme ve svých nitrech mnohem více schopností, než kolik se jich nakonec rozhodneme využít?“ A také: „Jak se můžeme rozhodovat tak, abychom lépe využili svého vnitřního potenciálu i potenciálu ostatních?“

Toto mé poslání vrhnout více světla na tyto otázky mě vedlo k přerušení studia práv v Anglii, vydat se do Kalifornie a získat vzdělání na Stanfordu. To mě také přivedlo k tomu, že jsem strávil více než dva roky spoluprací na knize Multipliers: How the Best Leaders Make Everybody Smarter (Multiplikátory: Jak nejlepší vůdci dělají všechny chytřejšími). To mě inspirovalo k tomu, že jsem založil v Silicon Valley vlastní firmu zaměřenou na strategii a vedení lidí, v níž nyní pracuji s řadou těch nejinteligentnějších lidí pro nanejvýš zajímavé firmy celého světa, které se chtějí vydat cestou Esencialismu.

Při své práci jsem se po celém světě setkával s lidmi, kteří jsou pohlceni svou prací a přetíženi tlaky svého okolí. Koučoval jsem „úspěšné“ lidi v jejich tiché trýzni pramenící ze zoufalé snahy o dokonalost, ve všem a teď hned. Viděl jsem lidi uvízlé v pasti mikromanagementu a neuvědomujících si, že je opravdu zbytečné „muset“ dělat všechny ty nevděčné naléhavé úkoly, které se od nich žádají. A neúnavně jsem pracoval na tom, abych pochopil, proč tolik chytrých, inteligentních a schopných lidí stále vězí ve smrtelných osidlech nepodstatných záležitostí.

To, na co jsem přišel, mě překvapilo.

Pracoval jsem s jedním zvláště přemotivovaným vrcholovým manažerem, který začal od mladých let pracovat v technologickém sektoru, pro který planul vášní. Brzy byl za své znalosti a nasazení odměněn novými a novými příležitostmi. Dychtivý dále svůj úspěch rozvinout, hltal veškerou odbornou literaturu, k níž se dostal, a s gustem a nadšením


15

se vrhal do všeho, co se mu naskytlo. Ve chvíli, kdy jsme se setkali, to byl hyperaktivní člověk, lačný všemu se naučit a všechno realizovat. Zdálo se, že každý den nachází novou posedlost, někdy možná i každou hodinu. Během tohoto snažení ale někde pozbyl schopnost rozlišit oněch několik málo zásadních věcí od spousty nepodstatných. Podstatné bylo všechno. Výsledkem bylo, že se pokoušel stíhat více a více věcí a nic nedělal pořádně. Postupoval po milimetru v milionech směrů. Byl přepracovaný a současně nevyužitý. Tehdy jsem mu nakreslil následující obrázek. Nekonečně dlouho na něj zíral v pro něj naprosto netypickém mlčení a řekl se sotva postřehnutelným záchvěvem emoce: „Tak takhle já žiju.“ Potom jsem mu nakreslil pravou stranu onoho obrázku. Co by se asi stalo, kdybychom se pokusili přijít na jednu věc, kterou byste se mohl zabývat a která by měla ten největší přínos?“ zeptal jsem se ho. Odpověděl upřímně: „Tak to je otázka.“

Jak se ukazuje, mnoho inteligentních, ctižádostivých lidí mívá důvodné

potíže se zodpovězením takovéto otázky. Důvodem je právě to, že v naší společnosti býváme trestáni za správné chování (když říkáme ne) a odměňováni za chybné jednání (když říkáme ano). První vyvolává pocit trapnosti a druhé bývá oslavováno. To vede k tomu, čemu říkám „paradox úspěchu“, jejž lze shrnout do čtyř předvídatelných fází.

2

ESENCIALISTA

Nedisciplinovaná honba

za tím, mít stále více

Nedisciplinovaná honba

za tím, mít stále více

Nedisciplinovaná honba

za tím, mít stále více

Nedisciplinovaná honba

za tím, mít stále více


ESENCIALISMUS

16

FÁZE 1: Když je nám opravdu jasné, čeho chceme dosáhnout, pak je pravděpodobnost úspěchu větší. FÁZE 2: Když se úspěch opravdu dostaví, získáme pověst člověka, za nímž je možno zajít. Stane se z nás „starý dobrý [doplňte příslušné jméno]“, který člověka kdykoliv vyslechne a je ochoten pomoci, a tím se rozšíří okruh našich možností a příležitostí. FÁZE 3: S tím, jak jsme si rozšířili okruh svých možností a příležitostí, což je ve skutečnosti jenom skryté označení dodatečných požadavků na náš čas a energii, se naše úsilí rozptyluje do různých směrů. Každému z nich se pak můžeme věnovat se stále menším a menším soustředěním. FÁZE 4: Ve stále větší míře jsme odváděni od toho, co by jinak bylo naší nejvyšší prioritou. Výsledkem našeho úspěchu je pak podkopání právě toho soustředění, které onen úspěch přivodilo především. Paradoxně, a snad nebudu příliš přehánět, když budu tvrdit, že zaměření na úspěch se může stát katalyzátorem nezdaru. Jinými slovy řečeno, právě úspěch může odvést naši pozornost od esenciálních věcí, díky nimž jsme se stali úspěšnými.

Můžeme to vidět všude kolem sebe. Ve své knize How the Mighty

Fall (Pády mocných) se Jim Collins zabývá tím, co se stalo s firmami, které svého času byly miláčky Wall Streetu, ale časem zapadly.

3

Z jeho

zjištění vyplývá, že příčinou jejich úpadku byla často „neukázněná snaha dosáhnout více“. Co platí pro firmy, platí i pro lidi, kteří v nich pracují. Ale proč?

PROČ JE NEESENCIALISMUS VŠUDE KOLEM NÁS Ke vzniku dokonalé neesencialistické bouře přispěla kombinace několika faktorů. Zamyslete se nad následujícími.

PŘÍLIŠ MNOHO MOŽNOSTÍ V uplynulých deseti letech jsme všichni mohli být svědky exponenciálního rozšíření našich možností. A přece uprostřed nich, anebo právě proto, jsme ztratili pojem o tom, co je opravdu důležité.


17

Jak už kdysi prohlásil Peter Drucker: „Až se za pár set let budou psát z dlouhodobé perspektivy dějiny naší doby, bude pravděpodobné, že za nejdůležitější událost naší epochy nebudou historici pokládat technologii ani Internet, ani obchodování po síti. Bude to nevídaná, bezprecedentní změna lidského života. Doslova poprvé v dějinách má nyní rychle rostoucí počet lidí možnost si vybírat. Poprvé budou muset řídit svůj život. A společnost je na to totálně nepřipravená.“

4

Částečně jsme nepřipraveni, protože nadbytek možností poprvé přesáhl naši schopnost je zvládat. Ztratili jsme schopnost oddělit podstatné od nepodstatného. Psychologové tomu říkají „únava z rozhodování“: čím více toho musíme rozhodovat, tím více trpí kvalita našich voleb.

5

PŘÍLIŠ VELKÝ SPOLEČENSKÝ TLAK

Nejde jenom o exponenciálně rostoucí šíři možností, z nichž si můžeme vybírat, ale také o sílu a počet vnějších vlivů na naše rozhodování. Třebaže toho bylo o tom, jak jsme nyní navzájem mimořádně propojeni a jak moc to rozptyluje naši pozornost, řečeno a napsáno mnoho, ještě důležitější je to, jak naše propojenost posílila vliv společenského tlaku. Technologie dnes snížila překážky toho, aby ostatní vyjadřovali svoje názory na to, na co se máme zaměřovat. Nezažíváme jenom informační přetlak; jde také o názorový přetlak.

POSTOJ, ŽE „MŮŽEME MÍT VŠECHNO“

Názory, že můžeme mít všechno a všechno můžeme také stíhat, nejsou nové. Tento mýtus se tu rozšiřuje už tak dlouho, že máme důvod se domnívat, že už je jím dnes nakažen každý žijící člověk. Je nám vnucován reklamou. Propaguje se ve firmách. Je vtělen do inzerce pracovních příležitostí, kde už je normou nezměrný seznam vyžadovaných dovedností a zkušeností. Je i součástí požadavků vysokých škol, které kladou takový důraz na desítky mimoškolních aktivit.

Co je ale nové, je rozsah škod, které tento mýtus dnes páchá, právě v čase, kdy exponenciálně vzrostly volby i očekávání. Výsledkem jsou stresovaní lidé snažící se nacpat ještě více činností do svých už beztak závazky přetékajících životů. Vytvářejí firemní prostředí, v nichž se sice mluví o vyváženosti pracovního a mimopracovního života, ale stejně

ESENCIALISTA


ESENCIALISMUS

18

od svých zaměstnanců vyžadují, aby byli na svých chytrých telefonech dostupní 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a 365 dní v roce. Vede to k poradám, kde se projednává až deset „nejvyšších priorit“ a nikomu to už ani nepřipadá bizarní.

Slovo priorita vstoupilo do jazykové výbavy někdy kolem roku 1400. V jednotném čísle. Znamenalo věc zcela první nebo s nejvyšší důležitostí. A v jednotném čísle zůstalo dalších pět století. Teprve po roce 1900 jsme jej překlopili do množného čísla a začali mluvit o prioritách. v rozporu s logikou jsme se domnívali, že změnou slova můžeme ohnout i skutečnost. Tak se nějak stalo, že nyní dokážeme mít hned několik „prvních“ věcí. Lidé i společnosti se o to běžně pokoušejí. Jeden manažer mi vyprávěl o své zkušenosti s firmou, kde se běžně hovořilo o „Pri-1, Pri-2, Pri-3, Pri-4 a Pri-5“. To mělo vzbuzovat dojem, že prioritou bylo několik věcí, ale ve skutečnosti jí nebyla ani jedna.

Když se ale snažíme všechno mít a všechno udělat, octneme se v situaci, kdy se něčeho okrajového musíme vzdávat, co by se ale nikdy nemohlo stát součástí naší vědomé strategie. Jestliže si cílevědomě a promyšleně nezvolíme, kam napřeme svou energii a čas, pak si můžeme být jisti, že to udělají jiní ‒ naši nadřízení, kolegové, zákazníci a dokonce i naše rodiny ‒ a za čas pustíme ze zřetele všechno to, co je důležité a smysluplné. Buď se můžeme rozhodovat vědomě sami, nebo dovolit jiným, aby řídili naše životy oni.

Jednou jistá australská ošetřovatelka jménem Bronnie Ware, která pečovala o nemocné lidi v posledních dvanácti týdnech jejich životů, začala zaznamenávat, čeho nejčastěji litovali. Nejvýše na seznamu bylo: „Přál bych si, abych býval měl odvahu prožít život podle svého a ne podle toho, co ode mne očekávali ostatní.“

6

To neznamená jenom nahodile odmítat požadavky, ale cílevědomě, promyšleně a strategicky odstraňovat to, co není zásadní. To obnáší nejenom se zbavovat zjevných zlodějů času, ale také být se současně schopni odstřihnout od všelijakých dobrých příležitostí.

7

Místo reakce

na společenský tlak postrkující nás do milionu směrů si osvojte způsob, jak – vyloučením všeho ostatního – omezit, zjednodušit a soustředit se na to, co je naprosto esenciální.

Na tuto knihu se můžete dívat tak, že pro vaše životy a kariéry udělá to, co přihrádky ve vaší skříni. Představte si, co by se asi s vaší skříní


19

časem stalo, kdybyste si v ní nikdy neudělali pořádek. Byl by váš šatník uspořádaný a přehledný tak, že na ramínkách by viselo několik vašich nejoblíbenějších oděvů? Samozřejmě, že ne. Když se nebudete vědomě snažit udržet jej v pořádku, tak se váš šatník asi brzy promění ve změť nacpanou oblečením, které už skoro nikdy nenosíte. Čas od času to už pak takto dál nejde a vy se pokusíte některé věci vyhodit. Ale pokud k tomu nepřistoupíte opravdu systematicky, tak si nakonec všechno necháte, protože se nebudete schopni rozhodnout, co dát pryč, nebo toho budete následně litovat, protože náhodou vyhodíte oblečení, které někdy nosíte a chtěli byste ho zachovat, nebo vám zůstane hromada šatstva, které už nechcete, ale jehož se stejně nikdy nezbavíte, protože nevíte, kam je odnést a co s ním.

Právě tak, jako se naše skříně zaneřádí oblečením, které jsme přestali nosit, budou i naše životy přecpány dobře míněnými závazky a činnostmi, na něž jsme přistoupili. Většina z nich nemívá žádný konečný termín. Pokud nezavedeme systém, jak se jich zbavovat, tak jakmile jsme je jednou přijali, budou žít věčně.

Esencialisté k takové skříni přistupují následovně. 1. SONDUJTE A VYHODNOCUJTE Místo toho, abyste se tázali „Může se stát, že bych to na sebe ještě někdy vzal?“, si položíte mnohem disciplinovanější otázku: „Mám tento kousek ráda?“ a „Vypadám v tom úžasně?“ Pokud je odpověď záporná, pak asi máte před sebou kandidáta na vyhození.

Obdobou dotazu týkajícího se vašeho citového vztahu k oděvům je ve vašem osobním i profesním životě otázka: „Bude tato aktivita nebo úsilí tím největším přínosem k tomu, co chci dokázat?“ První část této knihy vám pomůže se dopátrat, které činnosti to jsou. 2. VYLUČUJTE Dejme tomu, že jste si rozdělili oblečení na „musím si nechat“ a „možná vyhodit“. Ale jste opravdu už schopni nacpat onu hromádku „možná vyhodit“ do pytle a navždy se s ní rozloučit? Koneckonců vždy někde kolem obchází klamavý pocit ztracených utopených nákladů: vědecké studie dokazují, že věci, které již máme ve vlastnictví, míváme sklon oceňovat výše, než jaká je jejich skutečná hodnota, a proto pro nás bývá těžší se

ESENCIALISTA


ESENCIALISMUS

20

s nimi rozžehnat. Pokud si tedy stále ještě nejste jisti, položte si dodatečnou otázku, kterou to „rozseknete“: „Kdybych už tuto věc nevlastnil, kolik bych byl ochoten za ni asi dát?“ To už pak většinou stačí.

Jinak řečeno, ono nestačí pouze si vyjasnit, které činnosti a úsilí nevedou k největšímu přínosu; pořád ještě zbývá se těch přebytečných aktivně zbavit. Část dvě této knihy vám ukáže, jak vyloučit všechno nezásadní, a nejenom to. Ukáže vám, jak to udělat způsobem, který vám získá i respekt vašich kolegů i nadřízených. 3. UDĚLEJTE TO Pokud si chcete ve své skříni udržet pořádek, pak ji musíte přerovnávat pravidelně. Bude k tomu zapotřebí jeden velký pytel na věci, jichž se budete potřebovat zbavit, a jednu velmi malou hromádku toho, co si budete chtít ponechat. Budete muset vědět, kam se dají věci odnést, a také možná, kdy má otevřeno místní vetešnictví. Musíte si také vyhradit čas, kdy se tam vypravíte.

Jinými slovy, když už je vám jasné, u kterých činností a úsilí zůstanete ‒ těch, které vám přinášejí nejvíce ‒ pak budete potřebovat systém, jak s co nejmenší námahou uvést tyto záměry v život. V této knize se naučíte, jak vytvořit proces, který umožňuje vykonávat ony esenciální záležitosti s co nejmenší námahou.

Naše životy nejsou samozřejmě tak statické jako obsah našeho šatníku. Naše šaty zůstanou tam, kde jsme je ráno zanechali (pokud tedy nemáme doma teenagery!). Ale v šatnících našich životů na nás nová oblečení ‒ nové požadavky na náš čas ‒ neustále dorážejí. Představte si, že kdykoliv když otevřete skříň, zjistíte, že vám do ní lidé naházeli další šaty ‒ i kdybyste si ji každé ráno uklidili, najdete ji večer nacpanou až po okraj. Bohužel i naše životy často vypadají podobně. Kolikrát se vám stalo, že začínáte den s pevným rozvrhem toho, co budete dělat, a už v 10 dopoledne jste totálně mimo? Nebo jak často se vám stalo, že si ráno sepíšete seznam toho, co máte udělat, ale v pět odpoledne zjistíte, že je snad ještě delší, než byl na začátku dne? Kolikrát se vám stalo, že jste se těšili na klidný víkend s rodinou, jenom abyste zjistili, že v sobotu ráno jste zaplaveni tisícem pochůzek, povinností jít s dětmi ven na hřiště a všelijakými nečekanými kalamitami? Dobrá zpráva ale je, že je z toho cesta ven.


21

Esencialismus se zabývá vytvářením systému zvládání šatníků našich životů. To není něco, čemu byste se věnovali jednou do roka, jednou za měsíc nebo dokonce jednou týdně, jako úklidu ve skříni. To je disciplína, ke které se uchýlíte pokaždé, když máte říci ano nebo zdvořile odmítnout. Je to metoda, jak se rozhodnout mezi spoustou dobrých věcí a několika málo vynikajícími. Jde v něm o to, jak dělat méně, ale lepšího, takže dosáhnete nejvyššího možného výnosu z každého investovaného okamžiku svého života.

Tato kniha vám ukáže, jak prožít skutečně svůj vlastní život, nikoliv ten, který by od vás možná očekávali ostatní. Naučí vás metody, jak být efektivnější, produktivnější a výkonnější jak v osobním, tak i profesním životě. Naučí vás systematickému způsobu, jak odlišovat to, co je důležité, vyloučit to, co není, a dělat to zásadní s tou největší možnou lehkostí. Krátce řečeno, naučí vás, jak uplatnit soustředěnou snahu o méně ve všech oblastech života. Dělá se to následovně.

CESTOVNÍ MAPA

Tato kniha má čtyři části. V první je vysvětleno uvažování lidí řídících se metodou Esencialismu. V dalších třech přetváříme tento způsob uvažování do systematického procesu zaměřeného na soustředěnou snahu o méně, kterou můžete použít v každé situaci nebo při každé činnosti, která vás potká. Následuje popis každé z těchto čtyř částí knihy.

ESENCE: JAKÝ JE FUNDAMENT UVAŽOVÁNÍ ESENCIALISTY?

Tato část knihy vysvětluje tři skutečnosti, bez nichž by uvažování Esen

cialisty nebylo relevantní a ani možné. Každá kapitola postupně probírá každou z nich. 1. Osobní volba: Můžeme se rozhodnout, jak využijeme svůj čas a kam

napřeme svou energii. Bez možnosti volby nemá smysl hovořit o vzá

jemných kompenzacích různých možností. 2. Častý výskyt šumu: Téměř vše je šum a pouze několik málo věcí je sku

tečně mimořádně hodnotných. Z toho plyne oprávněnost toho, vyhradit si

ESENCIALISTA


ESENCIALISMUS

22

čas a posoudit, co je skutečně důležité. Právě proto, že některé věci jsou

o tolik důležitější, úsilí věnované jejich nalezení se skutečně vyplatí. 3. Realita substitučních vztahů: Nemůžeme mít úplně všechno. Kdybychom

mohli, neexistovala by nutnost vyhodnocovat a vylučovat různé mož

nosti. Když už se jednou smíříme s realitou vztahu vzájemné kompen

zace, přestaneme si klást zbytečné otázky typu: „Jak to jenom všechno

stíhat?“ a začneme si klást poctivější otázky jako „Který problém chci

opravdu vyřešit?“. Pouze tehdy, když si uvědomíme tyto reality, můžeme začít přemýšlet jako Esencialisté. Opravdu, teprve potom, kdy je bez výhrad přijmeme a pochopíme, začne být metoda popsaná v následujících částech přirozená a instinktivní. Metodu tvoří tři následující jednoduché kroky. KROK 1: SONDUJTE ODLIŠENÍ SPOUSTY ZANEDBATELNÉHO OD MÁLA ZÁVAŽNÉHO Jedním z paradoxů Esencialismu je, že Esencialisté prozkoumají mnohem více možností, než jejich Neesencialistické protějšky. Tam, kde Neesencialisté vrhnou všechny zdroje a někdy úplně všechny zdroje, aniž by si vyhodnotili možnosti, Esencialisté, než se pro jednu rozhodnou, systematicky propátrají a vyhodnotí širokou paletu eventualit. Protože se vrhnou na jednu či nanejvýše dvě činnosti nebo ideje, nejdříve pečlivě prozkoumají více možností, aby měli jistotu, že si vyberou tu skutečně pravou.

Tím, že možnosti budeme posuzovat podle přísnějších kritérií, můžeme lépe využít dokonalý vyhledávací systém našeho mozku. Když budeme hledat „dobré příležitosti“, najdeme desítky stránek, o nichž lze uvažovat a jež lze prozkoumat. Místo toho ale můžeme spustit rozšířené hledání a položit si tři otázky: „Co mne opravdu z hloubi duše inspiruje?“ a „K čemu mám skutečně vlohy?“ a nakonec „Co by uspokojilo zásadní potřeby tohoto světa?“ Je přirozené, že v tomto případě se před námi nerozprostře tolik stránek, ale právě v tom tkví smysl tohoto počinu. My přece nehledáme spoustu docela dobrých věcí, které bychom mohli dělat. My hledáme ty


23

ESENCIALISTA

Bod nejvyšší frustrace

Všechno

Co?

Teď

Kdy?

Populární

Proč?

Bod nejvyššího užitku

Správná

věc

Co?

Správný

důvod

Proč?

Správný

čas

Kdy?


ESENCIALISMUS

24

s nejvyšší úrovní přínosů: chceme dělat správnou věc, a to správným způsobem a ve správný čas.

Esencialisté tráví tolik času, kolik jen mohou, zkoumáním, nasloucháním, dotazováním, diskutováním a přemýšlením. Jejich pátrání však není cílem samým o sobě. Jejich zkoumání má za cíl odlišit několik málo zásadních věcí od balastní mnohosti. KROK 2: VYŘAZUJTE VYLOUČENÍ ZANEDBATELNÉHO Mnozí z nás přitakají zbytečnostem, protože jsme dychtiví vyhovět, a tím se pozitivně u druhých zapsat. Klíčem k našemu nejhodnotnějšímu příspěvku ale právě tak může být odmítnutí. Jak říkal Peter Drucker: „Lidé jsou výkonní, protože umějí říkat ,ne‘: protože říkají ,toto není pro mne‘.“

8

Odstraňovat zanedbatelné vždy obnáší něco nebo někoho odmítnout. Často. Znamená to umět se vzepřít společenskému očekávání. Umět to dobře si žádá odvahu a soucit. Takže vylučovat nepodstatné není pouze záležitostí mentální kázně. Patří k ní také emocionální kázeň nutná k tomu, abychom odolali společenskému nátlaku. V této části knihy se budeme věnovat právě této náročné dynamice.

(Vytrvejte v tom)

Ukázněná snaha

o méně

2. Vylučujte

1. Sondujte

3. Udělejte to


25

Vzhledem k realitě vyrovnávání protikladů si nemůžeme vybrat jako jednu z možností dělat všechno. Skutečnou otázkou není, jak to všechno stíhat, nýbrž kdo bude rozhodovat o tom, čím se budeme zabývat a čím nikoliv. Pamatujme na to, že pokud se připravíme o své právo volby, někdo tu volbu provede za nás. Takže si buď vědomě zvolíme, co nebudeme dělat, nebo dovolíme jiným, aby nás zatáhli do směrů, jimiž se nechceme vydat.

Tato část nabídne metodu, jak eliminovat to, co není zásadní, čímž získáme čas na to, abychom dosáhli toho, co zásadní je. Pouze tehdy si můžeme vybudovat základnu pro to, jak toho dosáhnout s co nejmenším úsilím: to je obsahem kroku 3. KROK 3: UDĚLEJTE TO ODSTRAŇTE PŘEKÁŽKY A UMEŤTE SI CESTU Ať už je naším cílem završení náročného projektu, dosažení dalšího stupínku v naší kariéře nebo naplánování oslavy narozenin pro manželku, míváme sklon přemýšlet o příslušném procesu, jímž k tomu dospějeme, jako o něčem nesnadném, plném překážek, jako o něčem, na co musíme napřít síly, abychom dospěli k cíli. Esencialistický přístup je ale jiný. Namísto toho, aby na to šli silou, Esencialisté nejdříve investují čas, který ušetřili, aby vytvořili systém, který překážky odstraní, tak aby vlastní provedení bylo co nejsnadnější.

Tyto tři části ‒ sondujte, vyřazujte a udělejte to ‒ nejsou samostatnými milníky, nýbrž cyklickým procesem. A když je použijeme, budeme schopni sklízet větší a větší úspěchy.

MYŠLENKA, JEJÍŽ ČAS NADEŠEL

Citát připisovaný Victoru Hugovi, francouzskému dramatikovi a romanopisci, to formuluje následovně: „Neexistuje nic mocnějšího než myšlenka, jejíž čas nadešel.“ „Méně, ale lépe“ je princip, jehož čas právě nastal.

Všechno se změní, když sami sobě dovolíme více si vybírat, co se rozhodneme dělat. Najednou v ruce držíme klíč, který odemyká novou úroveň úspěchů našich životů. V poznání, že můžeme vyloučit nepodstatné věci,

ESENCIALISTA


ESENCIALISMUS

26

spočívá nesmírná svoboda toho, že nebudeme řízeni prioritami jiných lidí a můžeme si sami vybírat. Vybaveni touto nepřemožitelnou silou můžeme přijít na to, kde leží bod nejvyšší přínosnosti nejenom pro naše osobní životy a kariéry, ale pro celý svět.

Co kdyby školy zbavily žáky otravného učení a nahradily je projekty, které by změnily místní komunity? Co kdyby studenti měli čas na to, aby si promysleli, jaký může být jejich největší příspěvek budoucnosti, takže ve chvíli, kdy opustí střední školu, pro ně nezačne závod do „nikam“?

9

Co kdyby ve firmách nechali neplodného schůzování a nahradili je prostorem, v němž by lidé mohli přemýšlet a pracovat na svých nejdůležitějších projektech? Co kdyby se zaměstnanci vzbouřili proti nekonečným výměnám e-mailů, projektům bez zřetelného valného účelu a nic neřešících porad, aby jejich přínosy pro firmy, v nichž pracují, byly co nejvyšší.

Co kdyby nám společnost přestala vykládat, co všechno máme kupovat, a namísto toho nám vytvořila větší prostor pro nadechnutí a přemýšlení? Co kdyby nás společnost podporovala v tom, abychom se vzdali toho, co považujeme za věci, které nesnášíme, abychom nekupovali věci, které k ničemu nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, jenom abychom udělali dojem na lidi, které stejně nemáme rádi?

Co kdyby se nám přestalo vtloukat do hlavy, jak skvělé je mít „více“, a zamlčovat nám hodnotu toho, mít „méně“?

Co kdybychom přestali obdivovat, jak jsou lidé zaneprázdnění, jakožto měřítko jejich důležitosti? Co kdybychom si začali vážit toho, kolik času jsme strávili nasloucháním, uvažováním, meditováním a užíváním si společných chvil s těmi, kdo jsou v našem životě ti nejdůležitější?

Co kdyby se celý svět přesunul od zmatené honičky za „více“ ke zklidněnému usilování o „méně“... ale lepšího?

Vyznávám vizi lidí, kteří v každé situaci mají odvahu žít životy věrné sami sobě místo toho, aby žili životy, které od nich očekávají jiní.

Vyznávám vizi všech ‒ dětí, studentů, matek, otců, zaměstnanců, manažerů, členů vedení firem, světových vůdců ‒ jak se učí lépe využívat své inteligence, schopností, šikovnosti a iniciativnosti k tomu, aby žili smysluplnější životy. Vyznávám vizi všech těchto lidí, jak odvážně konají to, kvůli čemu přišli na tento svět. Vyznávám vizi začínajícího rozhovoru, z něhož se stane hnutí.


27

Abychom si dodali odvahy vydat se správnou cestou, vyplatí se zamyslet se nad tím, jak krátký život vlastně je a čeho všeho ještě chceme v čase, který nám zbývá, dosáhnout. Jak napsala básnířka Mary Oliver: „Pověz mi, co se chystáš udělat / s tím jediným nespoutaným a drahocenným životem?“

10

Vyzývám vás, abyste se na moment zastavili a položili si tuto otázku.

Vyzývám vás na tomto místě a v tuto chvíli, abyste se zavázali vytvořit si prostor pro potěšení z toho, co je zásadní. Domníváte se, byť jen jedinou vteřinu, že byste kdy takového rozhodnutí želeli? Mohlo by se snad někdy stát, že byste se jednou ráno probudili a řekli si: „Kéž bych byl někdy i trochu méně věrný sám sobě a udělal všechno to nepodstatné, co ode mne ostatní očekávali?“

Vyzývám vás, abyste mi dovolili pomoci vám vybudovat systém, který bude „nespravedlivě“ vychylovat těžiště vašich životů směrem k oněm málo esenciálním věcem na úkor četných plytkých.

Vyzývám vás, abyste investovali do snahy stát se většími Esencialisty. Tato kniha nepojednává o tom, jak se vrátit do nějaké jednodušší doby. Není ani o tom, jak zapudit e-mail nebo se odpojit od sítě, nebo žít jako poustevníci. To by byl pohyb zpět. Je o tom, jak uplatnit princip „méně, ale lépe“ na to, jak žijeme své životy teď a jak je budeme žít i v budoucnosti. To je inovace.

Takže vás vyzývám, abyste byli moudřejší než já v den narození mé dcery. Mám velkou důvěru v užitek, který může povstat z takovéhoto rozhodnutí. Jenom si představte, co by se s naším světem stalo, kdyby každý člověk na této planetě odstranil jednu docela dobrou, ale nepříliš podstatnou činnost a nahradil ji nějakou opravdu zásadní činností.

Za několik let (doufám, že za mnoho), až budete na konci svých životů, bude stejně něco, čeho budete litovat. Ale to, že jste se snažili žít Esencialistický způsob života, mezi tím pravděpodobně nebude. Za co myslíte, že byste tehdy vyměnili, kdybyste mohli žít dnes, tu šanci ‒ tuto šanci ‒ žít život ve svém nejlepším zájmu? Až nadejde onen den, co byste byli bývali rádi udělali dnes?

Pokud jste již nyní připraveni pohledět do svého nitra pro odpověď na tuto otázku, pak jste již také připraveni vydat se na Esencialistickou pouť.

ESENCIALISTA



ESENCIALISMUS

29

ESENCE Jaké jsou rozhodující logické základy Esencialisty? Esencialismus není způsob, jak udělat něco navíc: je to způsob, jak dělat jinak úplně všechno. Je to způsob myšlení. Avšak osvojení si tohoto způsobu myšlení není nějaká neutrální výzva. To proto, že určité myšlenky – a lidé, kteří je propagují – nás neustále vtahují do Esencialistické logiky. Tato část knihy se skládá ze tří kapitol. Každá se zaměřuje na jeden klam Neesencialismu a nahrazuje jej pravdou Esencialismu.

Abychom žili podle Esencialistických zásad, musíme vybojovat vítěznou bitvu se třemi hluboce zakořeněnými předpoklady: „Musím“, „Všechno je to důležité“, a „Mohu stihnout všechno.“ Stejně jako mytologické Sirény, jsou tyto předpoklady stejně nebezpečné jako svůdné. Lákají nás a  potom nás zavedou na mělčinu.

Osvojit si zásady Esencialismu vyžaduje, abychom nahradili tyto falešné předpoklady třemi základními pravdami: „Vybral jsem si,“ „Důležitých je jenom pár věcí,“ a „Mohu stihnout cokoliv, ale ne všechno“. Tyto jednoduché pravdy nás vytrhávají z naší neesenciální letargie. Osvobozují nás ke snaze o to, co je skutečně podstatné. Umožňují nám žít životy na nejvyšší úrovni našich přínosů.

Tím, že se budeme zbavovat nesmyslů Neesencialismu a  nahrazovat je logickými zásadami Esencialismu, začne pro nás být Esencialismus přirozený a instinktivní.

esence

Co je pro uvažování

Esencialisty klíčové?

ČÁST I



31

KAPITOLA 2

VYBÍRAT

Nepřemožitelná moc volby

Je to právě možnost volby,

co nás činí lidskými.

‒ Ma d eL e i n e L’en gL e

S

vytřeštěnýma očima jsem zíral na ten kousek papíru, který jsem sví

ral v rukách. Seděl jsem v hale jednoho kancelářského mrakodrapu. Už se stmívalo a z budovy se trousilo ven posledních pár lidí. Na onom kousku papíru, počmáraném slovíčky a šipkami, jenž byl výsledkem asi dvacetiminutového spontánního brainstormingu na téma, co chci udělat se svým životem. Jak jsem se tak na ten papírek díval, tak mě překvapovalo především to, co na něm nebylo ‒ právnická fakulta. To mne uhodilo do očí, protože jsem byl právě v polovině prvního ročníku studia práv v Anglii.

Na studium práv jsem se přihlásil kvůli opakovaným radám, abych

si „nechal otevřené všechny možnosti“. Až vystuduji, mohu provozovat právo. Mohu o právech také psát. Mohl bych je i učit. Nebo bych také mohl být právním konzultantem. Měl bych před sebou otevřený celý svět, říkali mi. Přesto všechno, takřka od první chvíle, kdy jsem začal studovat práva, namísto toho, abych si vybral některý z jeho oborů, jsem se prostě snažil je studovat všechny najednou. Celý den jsem tak proležel v knihách a po večerech ještě četl myšlenky velkých myslitelů managementu. Ve volných chvilkách jsem ještě psal. Byla to „buldozerová strategie“ snažící se investovat všechno v co nejširším záběru naráz. Výsledkem bylo, že ačkoliv jsem v žádném z předmětů vyloženě nepropadal, v žádném jsem


ESENCIALISMUS

32

také ani nevynikal. Brzy mi začalo vrtat hlavou, co je tak úžasného na tom, nechávat si otevřené všechny možnosti.

Uprostřed toho existenciálního zmatení mi zavolal kamarád ze Spojených států a pozval mne na svou svatbu. Dokonce mi už koupil a poslal letenky! S povděkem jsem tedy přijal jeho pozvání a opustil Anglii vstříc nečekaným dobrodružstvím.

Ve Spojených státech jsem nevynechal jedinou příležitost, abych se setkal s lidmi, kteří učili nebo psali. Jedno z těchto setkání bylo s manažerem jedné neziskové vzdělávací organizace. Když jsem odcházel z jeho kanceláře, jenom tak mimochodem poznamenal: „Kdybyste se náhodou rozhodl zůstat ve Spojených státech, připojte se k našemu poradnímu sboru.“

Jeho letmá poznámka na mne zapůsobila zvláštní mocí. Nebylo to kvůli nějaké jeho konkrétní otázce. Byl to jeho předpoklad, že jsem měl možnost volby. „Kdybyste se náhodou rozhodl zůstat...“ Viděl to jako reálnou možnost. To mě přimělo k úvahám.

Vyšel jsem z jeho kanceláře a sjel výtahem do haly. Vzal jsem si z něčího pracovního stolu list papíru, posadil se ještě tam v oné recepci a pokusil se odpovědět na otázku: „Kdybys měl udělat se svým životem v tuto chvíli jedinou věc, co by to bylo?“

Výsledkem byl onen seznam, na němž, jak už jsem naznačil, zcela chyběla právnická fakulta.

Až do té chvíle jsem samozřejmě věděl, že si mohu vybrat práva nestudovat. Ale emočně jsem to jako možnost nikdy nevnímal. Uvědomil jsem si, že tím, že když jsem obětoval svou schopnost volby, už tím jsem si něco zvolil ‒ a zvolil jsem špatně. Zamítnutím možnosti „nejít na práva“ jsem si zvolil práva ‒ nikoliv proto, že bych si to skutečně nebo aktivně přál a chtěl tam chodit, ale tím, že jsem si to zvolil pasivně. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsem si uvědomil, že když se vzdáme své možnosti volby, něco nebo někdo onen prostor vyplní a vybere si za nás.

O několik týdnů později jsem oficiálně ukončil své právnické studium. Opustil jsem Anglii a přestěhoval se do Spojených států, abych se vydal na dráhu autora a pedagoga. Tato kniha vyšla právě v důsledku tohoto mého rozhodnutí.

Přes ohromný význam, který toto konkrétní rozhodnutí mělo na trajektorii mého života, ještě více si cením toho, jak to změnilo můj pohled na osobní volby vůbec. Často pokládáme volbu za nějakou věc. Ale volba


33

není věcí. Naše možnosti mohou být věcné, ale rozhodnutí ‒ volba je činem. Není to něčím, co bychom měli, ale tím, co uděláme. Tento zážitek mě dovedl k osvobozujícímu uvědomění si, že i když nemusíme mít vždy kontrolu nad svými možnostmi, vždycky můžeme mít vládu nad tím, jak si mezi nimi vybereme.

Měli jste už někdy pocit, že jste uvízli ve slepé uličce, protože jste neměli

na výběr? Zažili jste někdy stres, který vzniká, že zastáváte současně dvě navzájem se vylučující stanoviska: „Nejsem to schopen udělat“, a „Musím to udělat?“ Vzdali jste se někdy kousek po kousku své schopnosti rozhodovat se, až jste se nakonec ocitli ve stavu, kdy jste se nevědomky slepě dali na cestu, kterou vám vytýčil někdo jiný?

Pokud ano, pak nejste sami.

NEPŘEMOŽITELNÁ MOC VOLBY SI VOLIT

Příliš dlouho jsme nadměrně zdůrazňovali vnější aspekty rozhodování (své možnosti) a nedoceňovali svou vnitřní schopnost se rozhodovat (své činy). To je něco více než pouhá sémantika. Vezměte to takto. Možnosti (věci) nám může někdo vzít, ale naši schopnost si vybrat (svobodnou vůli) nikoliv.

Schopnost rozhodovat

nám nemůže být odňata,

ba ani se jí nemůžeme vzdát –

jen na ni můžeme zapomenout.

JAK MŮŽEME ZAPOMENOUT NA SCHOPNOST

SE ROZHODOVAT?

Jedno důležité poznání toho, jak a proč můžeme nenadále zapomenout svou schopnost se rozhodovat, vyplývá z klasické práce Martina Seligmana a Steva Maiera, kteří svého času při pokusech s německými ovčáky narazili na cosi, čemu se začalo říkat „naučená bezmocnost“.

VYBÍRAT


ESENCIALISMUS

34

Seligman a Maier rozdělili psy do tří skupin. Zvířata v první skupině byla upjatá do postroje a dostávala elektrické šoky, ale měla též k dispozici páku, a když na ni zatlačili, šoky se přerušily. Psi ve druhé skupině byli ve stejném postroji, se stejnou pákou a týmiž šoky, ale s jedním rozdílem: páka nijak nefungovala, takže psi s elektrickými šoky nemohli nic dělat. Třetí skupina byla pouze upnutá do stejných postrojů, avšak bez šoků.

1

Potom byla zvířata umístěna do velké klece, kterou uprostřed přehrazovala nízká přepážka. Jedna polovina klece dávala elektrické rány, druhá nikoliv. Načež se stalo cosi velmi zajímavého. Ti ze psů, kteří měli před tím možnost šoky zastavit nebo nebyli v první části pokusu vystaveni vůbec žádným šokům, rychle přišli na to, že když přeskočí přepážku, nebude jim na druhé straně nic ubližovat. Ale psi, kteří byli před tím v situaci bez možnosti volby, nikoliv. Vůbec nebyli schopni se s danou situací vypořádat a přizpůsobit se. Nepodnikli vůbec nic k tomu, aby se šoků vyvarovali. Proč? Vůbec totiž nevěděli, že snad mají nějakou jinou možnost než dostávat rány. Trpěli naučenou bezmocností.

Jsou důkazy pro to, že lidé se naučí být bezmocní velmi podobným způsobem. Jeden z příkladů, o němž jsem slyšel, se týkal školáka, jemuž nešla matematika. Ať to zkoušel, jak to zkoušel, vůbec se nezlepšoval, takže to nakonec vzdal. Dospěl k přesvědčení, že ať dělá, co dělá, nikam to nevede.

Naučená bezmocnost

Světlo varující před

nadcházejícím šokem

ÚZEMÍ SE STÁLÝMI ŠOKY ÚZEMÍ BEZ ŠOKŮ

Nízká překážka


35

S naučenou bezmocností jsem se setkal i v mnoha organizacích, s nimiž jsem spolupracoval. Když lidé dojdou k přesvědčení, že jejich snahy v práci nepřinášejí žádné výsledky, mívají sklon na to zareagovat dvěma způsoby. Někdy rezignují a přestanou se o cokoliv snažit, jako onen matematicky nenadaný školák. Druhý způsob reakce bývá méně zjevný. Spočívá v tom, že dělají opak. Začnou být hyperaktivní. Vrhají se na každou příležitost, která se jim namane. Pustí se do každého úkolu. S chutí se vrhají na každou výzvu. Snaží se stíhat úplně všechno. Takovéto chování na první pohled nutně nevypadá jako naučená bezmoc. Nevypovídá hektické úsilí nakonec o pocitu víry ve vlastní důležitost a významnost? Při bližším pohledu zjistíme, že toto nutkavé snažení je jenom kouřovou clonou. Tito lidé ve skutečnosti nevěří, že mají možnost si vybrat, kterou příležitost, úkol nebo výzvu si zvolí. Jsou přesvědčeni, že „to musí zvládnout všechno“.

Jsem první, kdy by připustil, že volby bývají těžké. Z podstaty věci vyplývá, že volba znamená odmítnout jednu věc nebo hned několik jiných věcí, a to můžeme pociťovat jako ztrátu. Volby mohou být ještě těžší v našem mimopracovním životě. Kdykoliv vstoupíme do obchodu nebo do restaurace, kde něco prodávají, všechno je tam zařízeno tak, aby odmítnutí bylo co nejobtížnější. Kdykoliv slyšíme politickou reklamu nebo názor nějakého volebního experta, je jejich cílem to, aby bylo takřka nemyslitelné volit nějakou jinou stranu. Když nám zavolá tchyně (samozřejmě kromě té mé) a něco od nás žádá, pak představa, že snad máme na výběr, je takřka vyloučená. Díváme-li se na svět tímto pohledem, pak asi nebude překvapující, že zapomínáme, že máme možnost volby.

Přitom schopnost si vybrat je samým jádrem toho, co to znamená být Esencialistou. Stát se Esencialistou si žádá vysokou uvědomělost faktu, že máme schopnost výběru. Musíme si uvědomit, že to je neporazitelná moc v nás, která existuje samostatně a odděleně od všech ostatních věcí, lidí nebo sil. William James jednou napsal: „Mým prvním aktem svobodné vůle bude uvěřit ve svobodnou vůli.“

2

Právě z tohoto důvodu

první a nejzásadnější dovedností, kterou se na naší pouti naučíte, bude, jak rozvinout svou schopnost vybrat si z různých možností, v každé oblasti vašeho života.

VYBÍRAT


ESENCIALISMUS

36

Neesencialista Esencialista

„Musím.“ „Vybral jsem si.“

Připravují se o právo volby. Vykonává právo volby. Když zapomeneme na svou schopnost výběru, učíme se být bezmocní. Krůček po krůčku dopouštíme, abychom pozbývali svou moc, až nakonec dopadneme tak, že budeme jenom funkcí preferencí jiných lidí ‒ nebo dokonce svých někdejších voleb. V důsledku toho se vzdáváme schopnosti si vybírat. To je cesta do Neesencialismu.

Esencialista si je nejenom vědom síly výběru, on se z ní dokonce ra

duje. Esencialista ví, že pokud by se vzdal svého práva na výběr, dávál by ostatním nejenom moc, ale i výslovné povolení, aby volili za něho.


37

KAPITOLA 3

ROZLIŠOVAT

Nepodstatnost prakticky všeho

Většina toho, co existuje ve vesmíru ‒ naše činy

a všechny další síly, zdroje a myšlenky ‒ mají pramalou

hodnotu a nic neznamenají;

na druhou stranu, několik málo věcí funguje mimořádně

skvěle a jejich dopad je úžasný.

‒ Ri c h aR d Ko c h

V

klasické alegorii George Orwella Farma zvířat vystupuje fiktivní

postava koně jménem Boxer. Je popisován jako silný a věrný. Jeho

reakce na každý neúspěch a každý problém je: „Musím se víc snažit.“ A touto svou filozofií se řídí celý jeho život i za těch nejnepříznivějších okolností až do doby, kdy je zcela vyčerpán a zlomený nakonec poslán na jatka. Je to tragická postava: navzdory těm nejlepším předsevzetím jeho stále větší nasazení jenom zhoršují problémy a nerovnosti panující na farmě.

Může se nám stát, že i my budeme trochu jako Boxer? Stává se nám

někdy, že nezdary jenom posílí naše odhodlání pracovat déle a s ještě větším úsilím? Zareagujeme někdy právě na ty nejtěžší úkoly tím, že si řekneme: „Tohle přece také zvládnu?“ Nakonec už od dětství nás učí, že klíčem k úspěchu je především pilná práce a mnozí z nás byli bohatě odměněni za naši výkonnost a schopnost poprat se s každým problémem, který před nás svět postaví. Přesto p



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist