načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Esej o původu jazyků - Jean Jacques Rousseau

Esej o původu jazyků

Elektronická kniha: Esej o původu jazyků
Autor:

Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  120
+
-
4
boky za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PROSTOR
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 158
Rozměr: 19 cm
Vydání: V českém jazyce vyd. 1.
Spolupracovali: přeložil Martin Pokorný
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-0261-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jean-Jacques Rousseau se v eseji zamýšlí nad celou škálou otázek souvisejících s jazykem jako základním nástrojem lidské komunikace. Dle Rousseaua souvisí počátek jazykové komunikace s lidskými vášněmi ("prvotní hlasové projevy z lidí nevypravil hlad ani žízeň, nýbrž láska a nenávist, slitování a hněv"). Autor je rovněž přesvědčen o tom, že charakter původního jazyka byl figurativní, nikoli doslovný ("prvními vyjádřeními byly tropy"). Rousseau v textu polemizuje s názory svých současníků - o otázkách vzniku jazyka, vztahu jazyka a podnebí, zvukové stránce jazyka či vztahu jazyka k hudbě. - O významu Eseje a jeho postavení v rámci Rousseauova díla pojednává zasvěcený doslov z pera filozofa Miroslava Petříčka. Pojednání o původu jazyků z pera předního filozofa francouzského osvícenství. Text, objevený až v autorově pozůstalosti, vychází v českém překladu poprvé.

Popis nakladatele

Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann,

J. G. Herder a W. von Humboldt. Rousseauův esej se navíc dostal do centra zájmu díky novodobým interpretacím J. Derridy. U Rousseaua je pravidlem, že jeho díla nejsou psána v akademickém či odborném stylu, a jsou proto snadno přístupná širokému okruhu zájemců. Rousseau se ve svém eseji zamýšlí nad škálou otázek spojených se základním lidským dorozumívacím prostředkem – jazykem. Zároveň polemizuje s názory svých současníků: o vzniku jazyka, vztahu jazyka a podnebí, o rozdílech mezi jazyky, o písmu, o zvukové stránce jazyka a jeho vztahu k hudbě. Rousseauův text jsme doplnili poznámkami, které jej zasazují do dobového kontextu. Knihu uzavírá doslov z pera profesora Miroslava Petříčka.

Předmětná hesla
Jazyky
vznik jazyka
Hudba
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

 1 


 2 


 3 

Jean-Jacques Rousseau

Esej o původu jazyků,

kde se hovoří o melodii

a o hudebním napodobování

přeložil Martin Pokorný


 4 

© PROSTOR, 2011

© Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2011

Translation © Martin Pokorný, 2011

Afterword © Miroslav Petříček, 2011

ISBN 978-80-7260-261-2

Tato kniha vychází s laskavou pomocí Institut français –

agentury francouzského Ministerstva zahraničních

a evropských věcí a Francouzského institutu v České

republice v rámci podpůrného programu F. X. Šalda.

Cet ouvrage, publié dans le cadre du programme d’aide

à la publication F. X. Šalda, bénéficie du soutien

d’Institut français – opérateur du Ministère français

des affaires étrangères et européennes et de l’Institut

français de République tchèque.

Publikace vychází v rámci výzkumného záměru

MSM0021620824 Základy moderního světa v zrcadle

literatury a filosofie řešeného na FF UK.


 5 

Obsah

1. kapitola

O různosti prostředků, jak sdělovat myšlenky / 7

2. kapitola

O tom, že prvotní objev mluvy

nevychází z potřeb, ale z vášní / 20

3. kapitola

O tom, že prvotní jazyk musel být fi gurativní / 23

4. kapitola

O zvláštních rysech prvotního jazyka

a o změnách, jimiž musel projít / 25

5. kapitola

O písmu / 29

6. kapitola

Zda je pravděpodobné, že Homér uměl číst / 40

7. kapitola

O novodobé prozódii / 43

8. kapitola

Obecné a místní rozdíly v původu jazyků / 52

9. kapitola

Utvoření jižních jazyků / 54

10. kapitola

Utvoření severských jazyků / 80


 6 

11. kapitola

Úvahy o popsaných rozdílech / 84

12. kapitola

Původ hudby a její souvislosti / 87

13. kapitola

O melodii / 92

14. kapitola

O harmonii / 98

15. kapitola

O tom, že naše nejživější vjemy často působí

prostřednictvím mravních dojmů / 105

16. kapitola

Falešná analogie mezi barvami a zvuky / 110

17. kapitola

Blud hudebníků, který škodí jejich umění / 117

18. kapitola

O tom, že hudební soustava Řeků

byla oproti naší zcela jiná / 118

19. kapitola

O úpadku hudby / 122

20. kapitola

Vztah mezi jazyky a druhy vlád / 130

Doslov (Miroslav Petříček) / 135

Poznámka překladatele / 158


 7 

1. kapitola

O různosti prostředků, jak sdělovat myšlenky

Mluvou se člověk liší od zvířat a jazykem se

od sebe odlišují různé národy: nevíme, od

kud člověk je, dokud nepromluví. Návyk aži

votní nutnost každému vštípí jazyk jeho kraje

– avšak co je příčinou, že je to jazyk právě

jeho kraje a ne nějaké jiné země? Máme-li

tuto otázku zodpovědět, musíme sestoupit

k nějaké příčině, která souvisí s rázem místa

a která předchází dokonce i lidskýmzvyklos

tem a mravům – neboť mluva je vůbec první

společenskou institucí a jako taková za svou

formu vděčí pouze přirozeným vlivům.

Jakmile jeden člověk rozeznal, že i druhý

člověk je vnímavá a myslící jemu podobná

bytost, byl touhou či nutností sdělitdruhé

mu, co cítí a co si myslí, podnícen ke snaze

najít pro to prostředky. A tyto prostředky

mohl čerpat jedině ze smyslů: to je jediný

způsob, jak může jeden člověk působit na


 8 

druhého.

1

Tak se zrodila instituce smyslově

vnímatelných znamení k vyjadřování myšlenek. Objevitelé jazyka sice neprovedli tuto

úvahu, ale díky instinktu dospěli k příslušnému závěru.

Obecně vzato se prostředky, jimiž můžeme působit na smysly druhého, omezují na dva, totiž na pohyb a na hlas. Působení pohybu je buď bezprostřední, tedy hmatem, anebo zprostředkované, tedy posunky. První působení je jasně dáno délkou paže, a proto se nemůže přenášet na dálku, ale to druhé obsáhne celé zorné pole. Mezi volněrozptýlenými lidmi tak ve funkci pasivních

2

orgánů

jazyka zbývá pouze zrak a sluch.

Jazyk posunků i jazyk hlasu jsou sicestejně přirozené, ale první je snadnější a méně závisí na konvencích, neboť na naše očipůsobí více předmětů než na naše uši a mezi 1/ Jak upozorňuje C. Kintzlerová, potřeba řeči u Rousseaua vychází z mravní přirozenosti člověka, avšak samotné jazykové znaky musí najít oporu v tělesné,„fyzikální“ přirozenosti člověka. Jazyk překračuje a propojuje hranici mezi mechanickou přírodou, jak ji vyložil např. Newton a Descartes, a psychicko-mravní lidskou přirozeností. Pozn. překl. 2/ Tj. receptivních. Pozn. překl.

 9 

tvary panuje větší rozmanitost než mezizvu

ky; navíc tvary jsou expresivnější a za kratší

dobu toho více vypoví. Říká se, že láska

vynalezla kresbu; nuže, je možné, ževynalez

la i mluvu, ale to byl méně šťastný vynález.

Není s mluvou spokojena a pohrdá jí: má

životnější způsoby, jak se vyjádřit. Kolik toho

svému milému sdělila ta, která s takovouroz

koší obtáhla jeho stín!

1

Jaké zvuky by užila,

aby vyjádřila tento pohyb hůlky?

Naše posunky nevyznačují nic jiného než

náš přirozený neklid, a o nich zde mluvitne

chci. Při řeči gestikulují pouze Evropané, až

by člověk řekl, že se jim všechna síla jazyka

vráží do paží – k čemuž ještě přidávají sílu

plic a celé jim to je k ničemu. Zatímco Frank

sebou notně zmítá a lomcuje tělem, aby ze

sebe vypravil mnoho slov, Turek si na chvíli

vyjme dýmku z úst, řekne polohlasem dvě

slova a jediným výrokem ho zdrtí.

1/ Plinius Starší zaznamenává historku o dívce zami

lované do mladíka, který odjížděl do daleké země. Ob

kreslila proto stín, který ve světle lampy vrhal na stěnu

jeho obličej. Její otec Bútades (či Dibútades) náčrtvypl

nil jílem, který vypálil, a tak se stal objevitelem plastiky.

Pozn. překl.

 10 

Od chvíle, kdy jsme se naučili gestikulovat, zapomněli jsme umění pantomimy, a to z téhož důvodu, proč ani se spoustou skvostných gramatik již nerozumíme symbolům Egypťanů. To, co sdělovali nejživěji, nevyjadřovali slovy, nýbrž pomocí znamení: neříkali to, nýbrž ukazovali.

Otevřete si dějiny starověku: zjistíte, že jsou plné těchto způsobů, jak se vyjadřovat pro pohled, které vždy dosáhnou mnohem spolehlivějšího účinku než všechny dlouhé řeči, které by se daly dosadit na jejich místo. Věc předložená dřív, než člověk promluví, rozněcuje obrazotvornost, probouzí zvědavost, udržuje ducha v napětí a v očekávání slov, která zazní. Všiml jsem si, že u Italů a Provensálců posunek obvykle předchází řeči a to těmto národům skýtá prostředek, jak zajistit, aby jim bylo nasloucháno bedlivěji, a dokonce i s větším potěšením. Nejenergičtějším jazykem je však ten, kde znamení všechno řeklo již předtím, než bylo třeba promluvit. Když Tarquinius čiThrasybúlos srážejí palice máku, Alexandr přiloží pečetidlo k ústům svého favorita, Diogenés

 11 

se prochází před Zénónem – nehovoří tím

lépe než jakýmikoli slovy?

1

Jaké spojení slov

by vyjádřilo tytéž myšlenky tak dobře?Dáre

ios při tažení s vojskem do kraje Skythůob

držel od skythského krále žábu, ptáka, myš

a pět šípů; posel mlčky předá dar a odejde.

Peršané smysl té strašlivé harangy pochopili

a Dáreios se v nejvyšším chvatu snažil do

stat zpět do vlasti. Nahraďte tato znamení

dopisem: bude obsahovat více výhrůžek, ale

bude méně děsit; bude to pouhé chvástání,

jakému by se Dáreios leda vysmál.

2

1/ Tarquinius a Thrasybúlos srážením hlavic máku dali

najevo, že kdo vyniká, musí být sťat či zničen. Alexandr

Veliký obvykle držel dopisy od své ženy v tajnosti; ne

napomenul však svého favorita Héfaistiona, když jeden

takový list začal číst spolu s ním, nýbrž stáhl si prsten

a přitiskl mu vlastní pečeť ke rtům. Kynik Diogenés na

filozofické argumenty proti pohybu nereagoval slovy, ale

jen vstal a šel. Pozn. překl.

2/ Rousseau čerpá z Hérodota: „Nakonec se Dáreios

dostal do úzkých. Když to skythští králové poznali, poslali

k Dáreiovi hlasatele, který mu přinášel darem ptáka,

myš, žábu a pět šípů. Peršané se posla přinášejícího dary

vyptávali po jejich významu, on však pravil, že dostal

za úkol jen dary odevzdat a co nejrychleji se vrátit,

a vyzval Peršany, aby sami smysl darů uhodli, jsou-li

chytří. Peršané to vyslechli a rokovali o tom. Dáreios

byl toho názoru, že se mu Skythové vzdávají i se zemí

a vodou, a vykládal to tak, že myš přebývá v zemi

 12 

Když chtěl levita z města Efrajim pomstít

smrt své ženy, nenapsal izraelským kmenům

list, nýbrž rozdělil mrtvolu na dvanáct kusů

a ty jim poslal. Při té hrozné podívané se

rozeběhli pro zbraně a jedním hlasem zvolali:

Ne, nikdy se nic podobného neudálo vIzra

eli ode dne, kdy naši otcové vyšli z Egypta,

až do tohoto dne. A kmen Benjaminův byl

vyhlazen. Za našich časů by se ta záleži

tost přelila do žádostí, rozhovorů, a snad

dokonce žertů, protahovala by se stále déle

a živí se týmiž plody jako člověk, žába žije ve vodě

a pták se nejvíce podobá koni; šípy pak mu odevzdávají,

jako by mu odevzdávali svou vlastní sílu. Toto mínění

projevil Dáreios, ale postavil se proti němu se svým

názorem Góbryás, jeden z těch sedmi mužů, kteří svrhli

mága. Vykládal smysl darů takto: ,Nestanete-li se ptáky

a nevzlétnete-li, Peršané, k nebi, nebo nestanete-li se

myšmi a nezalezete-li pod zem, či nezměníte-li se v žáby

a nenaskáčete-li do močálů, nevrátíte se zpátky, protože

vás budou zasahovat tyto střely.“ Hérodotos, Dějiny,

přeložil Jaroslav Šonka, Academia, Praha 2004, str. 263.

– Pramenem všech antických příkladů v tomto odstavci

je s jistou pravděpodobností William Warburton, biskup

gloucesterský (1698–1779), a jeho pojednání o egyptských

hieroglyfech. Pozn. překl.

*/ Zůstalo z něj jen šest set mužů – bez žen a dětí. [Ze

starozákonní knihy Soudců, kapitola 19. a 20. Rousseau

se tímto textem nechal inspirovat v básni v próze Levita

z Efrajimu. Pozn. překl.]

*

 13 

a nejděsivější zločin by zůstal nepotrestán.

Král Saul při návratu z orby osobně vypřáhl

voly z pluhu a později užil podobnéhozna

mení, aby přiměl Izrael k tažení na záchranu

města Jábeše.

1

Židovští proroci a řečtízáko

nodárci často lidu předkládali smyslověvní

matelné předměty a dokázali lid lépe oslovit

těmito věcmi než dlouhými proslovy; a když

Athénaios líčí, jak řečník Hypereidés zajistil

osvobození nevěstky Fryné, aniž by na její

obhajobu pronesl jediné slovo, je to opět

němá výmluvnost, jejíž účin není v žádné

době vzácností.

2

K očím lze tedy hovořit mnohem lépe

než k uším. Každý cítí, jak správně v tomto

bodě soudil Horatius.

3

Dokonce je zřejmé, že

nejvýmluvnější jsou proslovy, do nichž řečník

1/ Podle 11. kapitoly 1. knihy Samuelovy. Pozn. překl.

2/ Podle antických líčení řečník nevěstce strhl šaty aod

halil její ňadra – při pohledu na něž ji soudci nedokázali

odsoudit. Jinou verzi uvádí v Esejích Montaigne: ivýteč

ný obhájce selhával, Fryné si ale ňadra odhalila sama,

a takto si podmanila soudce. Pozn. překl.

3/ Horatius, Umění básnické, verše 180–182; doslovný

překlad: „Duše jsou chaběji podněcovány tím, co sedo

náší sluchem, a ostřeji tím, co se předkládá věrným očím

a čemu divák sám stojí svědkem.“ Pozn. překl.

 14 

zapojí nejvíce obrazů; a zvuky dosahují nej

vyšší energie, když vyvolávají účin barev.

Je-li však cílem pohnout srdce a roznítit

vášně, je to zcela naopak. Sled dojmů v řeči,

který doráží zdvojenými údery, ve vás vyvolá

zcela jinou emoci než přítomnost samotného

předmětu, u něhož jediným pohledem ob

sáhnete vše. Představme si běžně známousi

tuaci žalu: když uvidíte člověka postiženého

neštěstím, sotva vás to pohne až k slzám –

ale dejte mu čas, aby vám vypověděl, co cítí,

a záhy se rozpláčete. Právě takto svého účinu

dosahují scény v tragédiích. Pouhápantomi

ma beze slov vás ponechá skoro v naprostém

*/ Již jsem vyložil jinde, proč se nás předstíraná neštěstí

dotýkají více než skutečná. Při tragédii štká i člověk,

který by se jinak neslitoval nad žádným nešťastníkem.

Vynález divadla je obdivuhodný tím, jak naši sebelásku

obdařuje hrdostí na všechny ctnosti, které přitomnemá

me. [V Listu d’Alembertovi o podívaných Rousseau píše:

„Jestliže ... se srdce ochotněji dojme předstíranými než

skutečnými útrapami, jestliže v nás divadelní nápodoby

mnohdy vyvolají více vzlyků a slz, než by to učinily

samy napodobované věci, důvod ... netkví v tom, že by

tyto emoce byly slabší a nezacházely až k bolesti, nýbrž

v tom, že jsou čisté a pro nás samy jsou bez příměsiroz

rušení. Pláčem nad těmito smyšlenkami jsme uspokojili

všechna práva lidskosti, aniž bychom jakkoli zatěžovali

lidskost vlastní.“ Pozn. překl.]

*

 15 

klidu – zatímco řeč bez posunků vás roze

štká. I vášně mají svá gesta, ale mají také své

hlasové tóny:

1

a právě tyto tóny, které nás

rozechvívají a kterým nelze odejmout jejich

orgán, díky němu pronikají až do hloubi

duše, a aniž bychom to mohli ovlivnit,pře

nášejí tam ony pohyby, které si je vynutily,

a způsobují, že co slyšíme, to také cítíme.

Můžeme tak uzavřít, že viditelná znamení

činí napodobování přesnějším, avšak zájem

účinněji probouzejí zvuky.

To mne přivádí na myšlenku, že kdyby

chom vnímali pouze tělesné potřeby,nemu

seli bychom vůbec začít mluvit a dokonale

bychom se dorozuměli výhradně jazykem

1/ Rousseau ostře odlišuje „akcent“ jakožto projev hla

sové hudebnosti a spontánní vášně od „akcentů“, jak

je pojímá intelektualizovaná a písmem ovlivněná gra

matika. Francouzské accent proto překládáme „hlasový

tón“ (v tom smyslu, v němž se mluví o tónech například

u čínštiny; srov. Rousseauovu zmínku ve 4. kapitole) či

„hlasová tonalita“, „důraz“ nebo „přízvučnost“; lze též

doplnit možné ekvivalenty „intonace“ a „zvučnost“(po

slední zmíněný termín máme ovšem vyhrazen pro výraz

sonorité). Překlad „přízvuk“ používáme pouze tam, kde

Rousseau staví singulár accent a plurál accens dopřímé

ho kontrastu a plynulost textu vyžaduje využití jediného

výrazu. Pozn. překl.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist