načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Persie – Zemí Boha a slunce / Írán -- Putování napříč Iránem – Luboš Vránek

Persie - Zemí Boha a slunce / Írán -- Putování napříč Iránem
-37%
sleva

Kniha: Persie - Zemí Boha a slunce / Írán
Autor: Luboš Vránek
Podtitul: Putování napříč Iránem

Cestopis Luboše Vránka, který své výpravy cílí především do dalekých zemí, nás tentokrát zavede do oblasti Persie - Iránu. Cestopis je psaný čtivou formou a přibližuje jak krásy této země, tak i úskalí, která mohou západoevropského ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  399 Kč 251
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » LUVR
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 184 stran a 448 OBRÁZKŮ
Rozměr: 165x235x8
Úprava: text, barevná ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Geografie Asie, reálie, cestování
Vazba: vazba brožovaná - V2 PUR
Datum vydání: 1. 12. 2014
Nakladatelské údaje: [Hostivice], LUVR, 2014
ISBN: 978-80-900631-1-2
EAN: 9788090063112
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Poodhrňme temný závoj a nechte se překvapit přívětivými lidmi, pouštní krajinou, zemí opěvovanou skvělými básníky a plné krásných památek i bazarů se stále orientálním kouzlem. Přes těžký život v drsných pouštních podmínkách a vysokých horských masivech jsou tu lidé příjemní, usměvaví, vlídní a velmi pohostinní.

Kolébka dávných civilizací je moderní zemí s islámem, zasahujícím do života jednotlivce i celé společnosti. Podívejte se na současný život Íránců s jejich radostmi a strastmi. Seznámíte se s dopravou, nakupováním i ubytováním, navštívíme spolu zajímavá a krásná města s jejich paláci, památkami i nádherně zdobenými mešitami. Poznejte i obrovský hlučný a žhnoucí Teherán s pro nás zdánlivě neuvěřitelným chaosem, který však Teheránci suverénně zvládají, i jeho neuchopitelnou dopravu a mimo jiné se projdete jakýmisi kamennými kronikami Persie z dob slávy i neblahých lidských osudů.

Írán je hornatou zemí opředenou pověstmi, bájemi, pohádkovými příběhy a jak magnet přitahující bohatou historií. Vznikla tu jedna z prvních civilizací, která dala světu nápady a podněty, které využíváme dodnes. Po tisíce let se období rozkvětu střídala s válkami a útiskem, které se Peršanům podařilo přežít díky přizpůsobivosti a diplomatické vynalézavosti. Výtvarné, architektonické i inženýrské vlivy z mnohonárodnostní říše uměli obratně využít a přetavit do nádherných uměleckých a stavitelských děl, z nichž mnohé můžeme obdivovat dodnes.

Pojďme poodhalit závoj a nahlédnout do tajemství této podivuhodné země.

Popis / resumé

Cestopis Luboše Vránka, který své výpravy cílí především do dalekých zemí, nás tentokrát zavede do oblasti Persie - Iránu. Cestopis je psaný čtivou formou a přibližuje jak krásy této země, tak i úskalí, která mohou západoevropského cestovatele potkat při styku s tamní kulturou. Hlavní osou knihy jsou převážně historické informace a cestovní poznatky, které pomohou každému, kdo se chystá Irán navštívit. Kniha je doplněna barevnými ilustracemi.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Persie - Zemí Boha a slunce / Írán -- Putování napříč Iránem" doporučujeme také:
Labyrintem Íránu Labyrintem Íránu
Ve stínu minaretů Ve stínu minaretů
Deník udavače Deník udavače
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zemí Boha a slunce

Putování napříč Íránem

Luboš Vránek

Persie


| 1

Persie

Zemí Boha a slunce

Bohatě ilustrovaný cestopis o putování napříč Íránem

Luboš Vránek


| 3

Zemí Boha a slunce 2 |

Obsah

Úvod 5

Září – konec nebo začátek? 7

Poodhrňme oponu 8

Teherán 15

Násilí střídalo násilí 21

Kazvín a výprava do údolí Alamut 32

Lambesar – po stopách asasínů 39

Horská vesnice Masúle a Kaspické moře 46

Tabríz, Džolfa a Kandován 54

Svěží město Hamadán 65

Skalní reliéfy v Bísotúnu a Tág-e Bostánu 74

Královské město Súsy 79

Čogha Zanbíl, Šúštár a Ahváz 84

Búšehr, „Město vůní“ 88

Šápur, Bišápúr a kamenné kroniky Persie 92

Šíráz, město růží, žen a kaligrafie 98

Pasargady, Persepolis a Nakše Rostam 110

Přístav Bandar-e Abbás, pevnost na ostrově Hormoz

a maskované ženy ve vsi Mínab 128

Pevnost Bam, Máhán a Kermán 133

Jazd – město na okraji pouště 139

Zoroastrismus 140

Dža’far as–Sadíq a ismaílíja 144

Mejbód, chrám Čak Čak a voda v poušti 150

Qanáty 155

Esfahán, „půl světa“ 157

Abyjane – zázrak poblíž Teheránu 174

Kášán 178

Text, foto, grafická úprava, sazba a zlom: Luboš Vránek

Vydal: Luboš Vránek – LUVR jako svou 2. publikaci

1. vydání, 2014

Počet stran: 184, počet obrázků: 448

copyright© Luboš Vránek, 2014

ISBN: 978-80-900631-1-2

www.luvr.eu


4 | | 5

Zemí Boha a slunce

Přišel čas, kdy jsem začal zvažovat další cestu a tentokrát jsem po Africe

zatoužil navštívit Asii s chutí poznat zase jiné kultury a zvyky. Rozhodoval

jsem se mezi Srí Lankou a cestou přes Persii do Indie. Nakonec zvítězilo

kouzlo Orientu slibující přeci jen bohatší historické, kulturní a přírodní

zajímavosti i nevšední zážitky. Doba se mění, ale Orient stále budí zvěda

vost a přitahuje silou tajemnosti.

Pro návštěvu Íránu bylo hned několik důvodů. Je zemí se silnou kulturní

tradicí sahající hluboko před křesťanství a doslova protkanou historický

mi, kulturními i přírodními zajímavostmi. Přísný islámský režim udržuje

zemi v určité izolaci, což pomáhá zachovat a udržovat místní tradice a zvy

ky a vlídní pohostinní lidé tuto mozaiku příjemně dokreslují.

Od této cesty uplynulo sice již hodně let, mnoho věcí se od té doby však

nezměnilo a o těch, co ano, mám průběžně každý rok zprávy a jsou v textu

zmíněny. Poslední vývoj v zemi naznačuje určité uvolnění, nicméně i přes

jisté reformní snahy zůstává Írán ještě zemí v mnohém směru zahalenou.

V době našeho pobytu byl vliv duchovních stále silný a Íránu vládli pev

nou rukou. Před cca 30 lety řekli duchovní vůdci něco jako „Dejte nám

vládu a budete mít ráj na zemi“. Dostali ji, ale kde je ten ráj? Nedávná opě

tovná volba duchovního do čela státu po „krátké“ odmlce je proto zřejmě

poslední výzvou, jakýmsi smazáním „dluhu“, kdy duchovní mají ještě po

myslnou šanci napravit, co nezvládli. Pokud neuspějí, bude mít íránský lid

čisté svědomí, že jim příležitost dal, protože za vlády duchovních se zem

spíše vrátila do minulosti a zakonzervovala, než posunula vpřed a  vůle

v tom pokračovat rychle vyprchává. Celkově to působí, jakoby čekali na

„svého“ Havla, který je tam populární i díky íránskému nakladateli, který

v Íránu úspěšně vydává jeho knihy). Také nechtějí střelbu a krev. Současný

Írán se duchovně zmítá a rozpor mezi oficiálními konzervativními islám

skými tradicemi a liberálními tendencemi mezi mladými se zvyšuje. Nedávno

jsem viděl prezentaci íránské současnosti a v ní- byly i neuvěřitelné fotografie

ze soukromých večírků, poolparty, diskoték a  módních přehlídek, které jsou

výhradně na pozvání. Tak odvážné modely se ani na našich přehlídkách příliš

nevidí a „oblečení“ na diskotéce se ani neodvažuji komentovat.

Přes konzervativní islámský režim mne tu také překvapila náboženská tole

rance ve smyslu, že nikomu není nařizováno, jaké náboženství má vyznávat.

Později jsem i pochopil, proč mají tak úzký vztah k vlasti. Mimo opravdu

velké kulturní dědictví je tu dětem od útlého dětství ve školách vštěpována

národní hrdost a úcta k vlajce.

Úvod

Úvod

Poděkování

Své ženě Michaele chci poděkovat za trpělivost, kterou se mnou při psa

ní této knihy musela mít, i za pomoc při jejím vydání.

Cestovatelce a znalkyni Íránu Janě Tomíškové a panu Rézovi Mirchimu

z nakladatelství Pardis chci poděkovat za pomoc a podporu při zpracování, získávání a doplňování informací. Byli to právě oni, kdo mne přiměl knihu z původně jednoduchého obsahu přepsat do této podoby a upřímně jim za to děkuji.

Luboš Vránek


6 | | 7

Zemí Boha a slunce

6 | | 7

Zemí Boha a slunce

Než se začtete do následujících řádků, rád bych zmínil, že vše je vidě

no a  popisováno očima turisty, tedy člověka, který tuto zemi postupně

objevoval a stále objevuje. Nejsem vědec ani historik, veškeré historické

události, legendy a pověsti, které v příběhu popisuji, jsem se snažil ověřit

z vícera zdrojů, v kterých jsou často vyprávěny různě a tak jsem se snažil

jejich vyznění napsat tak, jak bylo se stejným smyslem uváděno ve více do

kumentech, nejlépe encyklopedických. Když jsem měl pochybnosti, ově

řoval jsem je u znalců Persie zde v  Čechách či u íránských nakladatelů.

Hodně mi při vzpomínání pomohly diskuse s cestovateli, blogy apod. Pře

pis názvů, jmen a míst do češtiny je to docela složitý, protože perština ne

používá v psaném textu krátké samohlásky a tak překlad do latinky je věcí

interpretace každého jednotlivého překladatele a jeho znalosti íránských

reálií. Snažil jsem se proto tyto prvky konzultovat jak s Peršany, tak s čes

kou překladatelkou ve snaze co nejvíce se přiblížit skutečné výslovnosti.

Tolik na úvod, pojďme se teď vypravit na dalekou cestu do současnosti

i historie největší starověké říše světa.

Září – konec nebo začátek?

ve za letu, a jak se říká, co jsi doma

zapomněl, už nepotřebuješ. Teprve

v  letadle si začínám uvědomovat,

že mne čeká měsíc v zemi vnímané

poměrně kontroverzně a z jejíhož

jména leckoho zamrazí. Írán byl

v  mých představách zemí hnědou,

nehostinnou a plnou tajemství, se

smogem zahaleným mraveništěm,

zvaným Teherán. Země možná ne

bezpečná, ale jak magnet přitahující

dávnověkou historií jednou z nej

starších kulturních oblastí světa sa

hající až 9 000 let zpět do pozdního

neolitu, kdy nám tu zanechali stopy

elamského osídlení a velmi svéráz

né kultury šikovní tvůrci hliněných

sošek a ozdob.* Proti očekávání se

však Írán ukázal jako země bezpeč

ná, kriminalita je tu téměř nulová. Původně jsme cestu plánovali přes Írán a Pákistán do Indie, ale problémy v Pákistánu a Afganistánu po 11. září 2001 náš plán kvůli bezpečnosti a hlavně uzavřeným hranicím změnily a cestu vlastně zrušily. Od známých a příbuzných jsem jen slyšel, že jsem blázen a hazardér, když chci jet do země náboženských fanatiků a teroristů. Když se však průvodkyně Jana Tomíšková rozhodla jet na měsíc do Íránu sama, nebylo co řešit a jeli jsme s ní. Vznikla tak expedice Írán 2001. Jana cestu pojala poměrně komplexně, a i když Írán navštívila sama už mnohokrát, ona sama na mnoha místech nebyla a tak i s ní, zkušenou cestovatelkou, to byla cesta mnohdy do neznáma ve velmi problematické době. Írán čerstvě zavedl čtrnáctidenní turistická víza, mohli jsme tak letět přímo do Teheránu místo klasické zdlouhavé cesty Praha – Istanbul – Tabríz v kombinaci letadla a 2 dny autobusem. „Přímo“ nás však bezmála zastavilo hned zkraje cesty. Změna dopravce nás nasměrovala do Vídně, kam nás mělo dopravit malé, hlučné vrtulové letadlo. Počasí nám moc nepřálo a vídeňské přistání málem naši cestu ukončilo v  okamžiku, kdy se letadlo začalo výrazně kymácet ze strany na stranu a chvílemi se křídly téměř dotýkalo přistávací plochy. Opustit na měsíc grafi cké studio nebylo až tak jednoduché a tak jsem do Íránu odlétal unavený, rozladěný a nastydlý. Stres začal opadat tepr

Září – konec nebo začátek?

* Na sklonku r. 2000 se ve Vídni uskutečnila

výstava 7 000 let perského umění od pozdního

neolitu do raného islámu.

Mozaika z Ahvázu

Ukázka keramiky

z období před

asi 2 500 lety

Tradiční šírázské šaty


8 | | 9

Zemí Boha a slunce

8 | | 9

n. l. (říše nesla označení Éránšahr –

Země Árijů). Výraz Persie je mi ale

bližší, je slovem, při němž se zasním

a před očima vyvstanou dlouhé ka

ravany, hlučné bazary, exotické koře

ní, pestré látky, perské kočky, „létají

cí“ koberce nebo nádherné paláce se

zahradami a v luxusu žijícími vládci.

Jednoduše země opředená pohádko

vými pověstmi. Ale to teprve přijde.

Sedím v letadle do Teheránu, roz

hlížím se kolem sebe, cestující jsou

oblečeni evropsky, nic nenasvědču

je tomu, že letíme do náboženstvím

ovládané země s přísnými pravidly

takový vládce moudrý a navíc vizi

onář, může prospět své zemi i světu

víc než tzv. demokratický parlament

s rozhádanými a  provinčně myslící

mi chamtivými politiky. Ve školách

se například učíme o průplavu v Sue

zu, ale už Dareios I. spojil Rudé moře

s Nilem a tím i Středozemím před ca

2500 lety a dal tím základ ke svižněj

šímu rozvoji obchodu i se vzdálený

mi oblastmi své říše.

Novodobě byl název Írán vyhlášen

v roce 1935 Rézou Šáhem Pahlavím,

ofi ciálním názvem státu se však his

toricky stal za Sasánovců ve 3. stol.

Od Afriky po Asii byla největší svě

tovou říší, která tu kdy byla a která

vytvořila jedny z nejúžasnějších kle

notů architektury a inženýrských

projektů, které kdy spatřily svět. Je

až neuvěřitelné, že ve vyprahlých

pouštích vyrůstaly velkolepé paláce,

silnice a mosty. Bez vody by to však

nešlo. Všechny ty nádhery moh

ly vzniknout díky vodním kaná

lům, zvaných qanáty. Slavné období

achajmenovské Persie bylo v dobách

absolutních vládců a je vidět, že je-li

Persia je řecký název Pársu, jedné

z íránských provincií, kdežto Írán

– Země Árijců, je odvozen od náro

da, který se sem přesídlil ze střední

Asie už před cca 30.000 lety. Perská

civilizace existovala už 500 let před

Egyptem, 2000 let před Čínou, 4000

let před Římem a byla civilizací,

která postupně přinesla světu vyso

ce ceněné poznatky a objevy, věky

zahalená tajemstvími a ohromující

svou nebojácností, nevídaným bo

hatstvím i dobyvatelskými úspěchy.

Poodhrňme oponu

Poodhrňme oponu

Persepolis

Zemí Boha a slunce


10 | | 11

Zemí Boha a slunce

10 | | 11

Zemí Boha a slunce Poodhrňme oponu

Brzy jsem pochopil, proč jsou tak

ohleduplní, vstřícní a v  „pohodě“.

Ono by to tu ani bez toho nešlo, sta

čí se jen podívat na místní dopra

vu. Český řidič s jeho netrpělivostí

a svázaností pravidly by tady byl po

100 metrech zmasakrovaný. Co po

100 metrech, 30 je moc. Ale o  do

pravě více v popisu Teheránu.

Než se vypravíme na pouť po této

horské zemi, zmíním se o několika

poznatcích a pocitech, které jsem

během pobytu nabyl. Íránci jsou

mnohem zdvořilejší vůči cizincům

než Arabové a Turci, jsou to lidé

hrdí, a že patří k jedné z nejstarších

civilizací je cítit při každém kontak

tu. Během naší cesty jsem nicméně

měl pocit, že jsou v téhle těžké době

víc opatrní a teprve ve chvíli, kdy

slyšeli Czech Republic, se usmáli, za-

čali se s námi bavit a vesele pokřikostřídala s dlouhými těsnými kalhotami až po kotníky. Jako cizince jí Íránci tolerovali, že od kotníků dolů již chodila v sandálech nezakrytá; místní žena by ale měla velké problémy. Make-up raději nechte doma. Většina Íránek chodila v čádoru – černém závoji zahalující je od hlavy k patám. Na podobných cestách si člověk uvědomí, jak je všechno relativní. Snažím se „zapomenout“, jak je to u nás doma a co nejdříve se sžít s  pravidly navštívené země a respektovat je. Usnadňuje mi to pobyt i „přestup“ do jiné kultury. Aby si člověk mohl plnými doušky užívat atmosféru místa, je zapotřebí vnímat a  pochopit místní zvyklosti, akceptovat je a člověk je pak obvykle i v bezpečí. Mnohé íránské odlišnosti jsme často nechápali, ale když se člověk dobře dívá a vnímá souvislosti, začne se mu tam líbit. Místní lidé to vždy ocenili, byli mnohem otevřenější, přátelští a navíc se skvěle bavili mou snahou používat v komunikaci aspoň základní výrazy jejich řečí. V Íránu mi největší problém dělal perský výraz pro „děkuji“ (motašakeram), bezpečně jsem si ho zvládl zapamatovat až po 3 týdnech. Další trapasy jsem prožíval při loučení. Oni mají jiný výraz pro odcházejícího a pro zůstávajícího, který je v  místě „doma“. Ten druhý byl docela zvučný, lehce zapamatovatelný a ze rtů šel sám. Ty překvapené oči, když jsem se loučil v obchodě tak, že vlastně měl odejít prodavač! Rychlý úsměv a omluvné pokrčení ramen to snad spravilo. Raději jsem si zvykl používat běžné „chodá háfez“ (na shledanou).

pestrobarevné paluby stala téměř

černá „plocha“. Nemohu se divit,

náboženská policie zahalení kon

troluje a uděluje místním vysoké

pokuty, cizinkám obvykle jen do

mluví. I  tady však dnes dochází ke

změnám a šátky leckde z tváří ustu

pují, i když tím jejich majitelky stále

riskují.

Doporučení pro muže byly dlou

hé kalhoty a košile nebo tričko, to

leroval se krátký rukáv. Jana to měla

komplikovanější, ale byla z dřívějších

cest už vybavená a zvyklá. Světlé ka

deře si zahalila šátkem, na sobě trič

ko a  dlouhou sukni, to celé schovala

pod dlouhý černý kabát, tzv. manto,

z kterého koukaly jen sandály. Sukni

oblékání. Že by takový zájem Ev

ropanů o Írán? Ale kdeže. Asi 15

min. před přistáním v Teheránu

začal v  letadle čilý ruch a ženské

osazenstvo se během klesání rychle

odlíčilo a převléklo do předpisového

oblečení – dlouhého kabátu a šátku

nebo čádoru. Během chvilky se z

Běžné oblečení

v Íránu

Šírázské ženy

Z uliček starého

Teheránu

Moderní metro

jedna

z teheránských ulic


12 | | 13

Zemí Boha a slunce

12 | | 13

Zemí Boha a slunce

tiví usurpátoři. Důsledek? Přestože

íránské fi lmy vyhrávají festivaly, je

tato země nepochopením její histo

rie a  kultury, stále za jakousi nega

tivní nepřátelskou oponou. Možná je

to i tím, že se Írán neumí v moderní

době správně prezentovat a  úspěch

na fi lmovém festivalu pohled na

tuto zemi nezmění, přestože má co

nabídnout a  může svět oslovit ná

paditostí a šikovností i současných

umělců. Nebo kvůli náboženství

zapomeneme na kulturu, která svě

tu dala větrné mlýny, poštovní sys

tém, kramle, kalhoty, qanáty, helmy,

princip závlačky a  mnoho dalších

užitečných a zajímavých věcí? Írán

ští archeologové našli při vykopáv

kách 5000 let staré civilizace hrací

kostku, kterou mnozí používáme,

aniž bychom věděli, odkud pochá

zí. Nejstarší známý nález kostek byl

z Mezopotámie, ale íránský nález

nebo dostala aspoň šanci, musela

by se v dnešních dobách vyrovnat

s vlastní kulturou. Ale i Západ by

měl přehodnotit svůj úhel pohledu

na Persii a z ní vycházející součas

ný Írán. Z historických pramenů se

dá vyčíst, že názorové deformace,

způsobené nesprávným historickým

popisem doby 2 tisíce let nazpět lid

mi jako byl Herodotus (například

s  jeho pojetím řecko-perských vá

lek), byly a  jsou příčinou rasistic

kých a pyšných přístupů k východní

kultuře. Špatné prezentování dáv

nými historiky, a  z toho vyplývající

obviňování, způsobilo nepochopení

tohoto národa a přístup současného

světa k dnešnímu Íránu. Díky tomu

Peršané místo jako umělci, výteč

ní stavitelé, tvůrci zákonů, nápadití

vynálezci a  svobodomyslní a  tole

rantní lidé v  náboženské oblasti,

vyzněli nesmyslně spíš jako bojech

tem ovládaným světovými komerč

ními korporacemi. Kam by se pak

poděla úcta, rodinná soudržnost,

ohleduplnost, pohostinnost, osobi

té umění a mnoho dalších hodnot,

které jsme tu tak obdivovali? Na kaž

dém kroku a  každým okamžikem

nám Íránci vyvraceli svou negativ

ní pověst. Žijí ve zvláštní symbióze

muslimských pravidel a moderního

života, s islámskými radikály jsme

se naštěstí nesetkali a  potkávali

jsme jen nesmírně ochotné, usmě

vavé a pohostinné lidi, snažící se

nám bez ideologických proklamací

a přednášek všemožně pomoci. Do

mnívám se, že pro formu íránského

přátelství nemáme vůbec měřítka.

Tím, že se Persie v průběhu svých

dějin často otvírala nejrůznějším

kulturám, mohla být tisíce let spo

jovacím článkem mezi Východem

a  Západem. Aby se jím opět stala

vali Nedved, Poborsky, .... Aha, tak

fotbal je ten spojovací článek našich

kultur! Jak jsem později zjistil, nejen

tady, ale i v severní Africe.

Mnohá zdejší omezení má na

svědomí islámské náboženství. Při

pomíná mi to dobu normalizace

v  70.  letech 20. stol. u nás. Společ

ným jmenovatelem je touha po svo

bodě a tak nebylo příliš těžké chápat

jejich chování i kradmé pohledy,

jestli je někdo nesleduje. Ale přece

tu byla jedna dost významná odliš

nost. Na rozdíl od našeho „totalit

ního“ šilhání po plných západních

obchodech jsem v Íránu vnímal

více hodnoty společenské. Dokud si

národ udržuje tradice v jejich krá

se, moudrosti a rozmanitosti, cítí se

silný a sebejistý. Ve chvíli, kdy příliš

rychle podlehne spotřebnímu má

mení, o tyto hodnoty a suverenitu

přichází a stane se jen dalším mís-Tradiční hamám

Tácy z esfahánských

dílen


14 | | 15

Zemí Boha a slunce

14 | | 15

Zemí Boha a slunce Teherán

vpustí, dnes snad ani nesmějí, a tak

taxikář dlouho nechápal, že to mys

líme opravdu vážně a vozil nás po

jiných, elegantnějších hotelech. Jana

ho ale nakonec přesvědčila a my po

sléze dorazili do vyvolené ubytov

ny za necelé 2 USD. Samozřejmě za

2 dolary nemůžeme mít velké náro

ky, nicméně to, co jsem viděl, mne

hodně zaskočilo a v tu chvíli jsem

i  pochopil, proč jsme si měli vézt

prostěradlo a lehký spacák. Myslím,

že jsme to tu noc s šetřením přehna

li. Napříště bude lepší si dolar dva

připlatit a bydlet přece jen kulturně

ji. Bál jsem se něčeho dotknout, po

vlečení se mění zřejmě jednou ročně

a o funkční sprchu někde v prostoru

ubytovny jsme museli dlouho usi

Do Teheránu jsme přiletěli po

jedné v noci, letiště je velmi mo

derní a  jako vstupní brána repre

zentuje na výbornou. Horší je to už

s taxikáři, ale kde tomu tak není.

Jana usmlouvala taxi do města, kde

jsme hledali vybranou pákistán

skou ubytovnu Khazar See Hotel,

tzv. mosáferchúne. Dopředu jsme se

dohodli, že nebudeme bydlet v hote

lech, ale v  mosáférchúnách, levných

dělnických ubytovnách, na pokoji

jsme byli brzy ráno nebo pozdě ve

čer, nepotřebovali jsme utrácet do

lary za hvězdičky. Hlavně aby byla

k dispozici sprcha, záchod a postel,

kterou se nepropadnu na podlahu.

Ubytovny jsou určené spíš pro írán

ské dělníky, cizince tam obvykle ne

lečná spolupráce – stavba elektrárny,

naše tanky či křišťál, který zdobí šá

hovy paláce. Úcta šáha k  preziden

tovi E. Benešovi byla patrná i  z jeho

osobního přivítání na letišti v Te

heránu r. 1943. Škoda, že válka tyto

vztahy narušila, Írán měl tehdy velmi

blízko k Německu, které situace vyu

žilo a vytlačilo české fi rmy z trhu. Od

jednoho Íránce jsem se dozvěděl, že

česko-íránské vztahy jsou i přes vel

kou vzdálenost a  kulturní odlišnost

dokonce mnohem hlubší a prová

zanější, než tušíme a  sahají údajně

až o 400–500 let nazpět. Kupodivu

v Íránu žije poměrně velká komunita

Čechů a Slováků, a tady by se hodila

slova J. K. Tyla: „Kde pán Bůh jakou

díru zanechal, Čechem ji zalepil.“

Chce-li se tu lidem člověk přiblížit

a lépe je pochopit, měl by umět Fár

sí. Měli jsme štěstí – Jana touto řečí

vládla a pomohla nám tak ledasco

osvětlit, dostat se na zajímavá místa,

zachránit od spousty omylů a zdrže

ní i pochopit jejich pojetí času, které

může cestovateli způsobit potíže.

Jak už jsem se mnohokrát zmínil,

člověčenství, nebo chcete-li, lidský

rozměr, byl v Íránu všude kolem nás

a pokud ho dokáží v budoucnu citlivě

prolnout se svobodou, která jednou

přijde, bude to úžasný svět. Může

nám pak jednou připomenout, jak

by to mělo být. Život v  zemi slunce

a Boha plný protikladů není snadný,

ale vřele doporučuji tuto zemi navští

vit. Objevíte její kouzlo a krásu, stej

ně jako já. Zvedám oponu, pojďme se

tam podívat. přepsal dějiny nálezem 5000 let starých kousků, které vypadají naprosto shodně s dnešními šestihrannými hracími kostkami s jejich tečkovou grafi kou. Tehdy byly navrtané, dnes tištěné. Ale nejen hazard měl počátek nebo vývoj v Persii. Například původně z  Indie pocházející „královskou hru“ Peršané modifi kovali a zdokonalili a nazvali šatrandž (cca 600 n. l.) a Arabové ji postupně přenesli i do Evropy, kde ji později upravili do dnešní podoby a říkalo se jí i šachy (šáh, tj. král – šachy) a kolem r. 1000 n. l. už zde byla docela známá. Figurky měly výrazně omezené tahy a k výraznější modernizaci hry docházelo od poloviny 15. stol. až do ustálení v 19. stol. Hra na koních s míčem, známá jako pólo, se v Persii vyvinula z původně mongolských her, hrála se tu již v 6. století př. n. l. Postupným zdokonalováním Peršané vytvořili hru, které stanovili první pravidla a v které v 19. stol. nakonec našli zalíbení britští kolonialisté a rozšířili ji dál do Indie. Odtamtud pólo proniklo do Evropy a  dobylo i Ameriku. Papežská tiára byla kdysi perlami posázenou vladařskou čapkou sasánovských králů a hedvábné tkaniny inspirovaly západní královské textilní manufaktury. Perských podnětů najdete samozřejmě více a  podle profesora Artura A. Popa vděčí svět za největší průmyslový rozvoj právě perské civilizaci. Častým příspěvkem jazykově kostrbatých rozhovorů bylo i téma „Íránci–Češi=přátelé“. Je tu ještě v paměti úzká česko-íránská předvá

Teherán

Ulice s obchody

Palác Golestán


16 | | 17

Zemí Boha a slunce

16 | | 17

Zemí Boha a slunce

skou přepravu, tak na stanovištích

blíže k výpadovým silnicím a často

vedle autobusových nádraží. Řidič

čeká, až se taxi naplní, v Íránu jsme

viděli v malých starých peykanech

až 9 osob, ideální by byly 4. O jízd

né se pak cestující podělí. Dělá to

dopravu levnější, ale někdy si mu

síte počkat. My byli v ideálním po

čtu 4  a jeli jsme proto vždy hned.

Doporučuji si tato „pravidla“ před

cestou zjistit. V Maroku byl napří

klad standardní počet 7 a tak někdy

čekání zabralo 2 i více hodin. Stačí,

abyste si na chvilku odběhli, a  taxi

je pryč, protože ve vaší krátké nepří

tomnosti přišli jiní zájemci.

(nadm. výška Teheránu od jihu k se

veru stoupá už od 500 n. m.).

Kapitola sama pro sebe je dopra

va v Teheránu. Provoz je tu už od

rána tak silný, že jsme se po snídani

rozhodli odjet z centra na prohlíd

ku paláců šáha Rézy Pahlavího a po

prohlídce na horu Točál (Tochal)

v alborzském pohoří, rekreačním

centru Teheránců. První, do čeho

jsem na ulici málem narazil, byla

jakási poštovní schránka a dlouho

jsem si myslel, že jí skutečně je. Až

Jana mne později vyvedla z omylu.

Byly to velmi četně rozmístěné cha

ritativní schránky pro příspěvky

nemocným a ochrnutým a jsou ilu

strací, jak silně vyvinutý smysl mají

Íránci pro charitu. Velké vzdálenos

ti nás nutily a nízké ceny umožňo

valy využívat sběrných taxíků, tzv.

savárí, nejčastěji to byla nejrozšíře

nější íránská auta peykan v barvě

slonové kosti s oranžovým pruhem.

Tento typ dopravy funguje v mnoha

zemích Afriky i Asie, shromaždiště

bývají jak v centrech měst pro městVyšli jsme do slunného rána vyhledat nějaký bufet, kde bychom se mohli nasnídat. Obvyklá snídaně po celém Íránu byla smažená vejce, kus syrové cibule, poskládaný arabský chléb a samozřejmě čaj. „Čaj“ je společným slovem pro češtinu i perštinu, objednávka nám nedělala žádné jazykové problémy. Častou a chutnější alternativou byla míchaná vejce s rajčaty. Docela monotematické, ale zvykli jsme si. Celé vařené hlavy ovcí, vč. zubů a plovoucích očí v oleji jako možné varianty, nepůsobily zrovna vábně a zřejmě bych raději to ráno hladověl. Objednali jsme si tedy vejce a k povinnému čaji jsem si jako nezkušený objednal na zkoušku i 2 dcl lahev piva. S pivem ale neměl nápoj nic společného, snad jen název Beer/ lemon a tvar lahve. Obyčejná citrónová limonáda. Teherán je obrovské hlučné žhnoucí a místy špinavé město s asi 14 miliony obyvatel. Vysoké teploty až kolem čtyřicítky a miliony aut mají za následek dusivý smog, na ulicích se povalují odpadky a  vládne tu neuvěřitelný chaos, který však Teheránci suverénně zvládají. Město se rozkládá na úpatí pohoří Alborz v nadmořské výšce až 1190  m  a  je hlavním a největším městem Íránu

lovat. Možná jsem paranoidní, ale

příběh malého mýdla a ručníčku

v postranní síťce baťůžku začal prá

vě tady, v Íránu. Osvědčil se a od té

doby jsou tyto propriety nedílnou

součástí mých výprav do daleké exo

tiky. Ušetřilo mne to mnoha zdra

votních komplikací, bez nichž je ces

ta mnohem příjemnější a nemusím

pak, jako mnozí kolegové, vyprávět

o nucených pobytech na hotelových

záchodech nebo v nemocnici. Tady

v Íránu kupodivu nebyl nikde pro

blém umýt se před jídlem, v každém

bufetu měli umyvadlo a často i WC,

takže hygienické starosti tohoto

typu záhy odpadly.

Tradiční

íránská snídaně

z ulic Teheránu

Pohled z Točalu

na Teherán

Schránka pro

příspěvky na charitu

Taxíky


18 | | 19

Zemí Boha a slunce

18 | | 19

Zemí Boha a slunce

maminka za jeho zády má za sebou

v košíku další malé dítě, všech

no kolem troubí, ... kudy mám

vlastně jít? Naštěstí se to týká spí

še hlavních tříd. Odpoledne dlou

hým krokem překračuji betonové

koryto, tvořící předěl mezi silnicí

a chodníkem. Najednou slyším ra

chot, leknu se, nadskočím a málem

šlápnu do splašků, valících se pode

že je tu jeho tréninkový prostor

– kdo z koho. Auta vůbec nezpo

malují, nesmí se před nimi couvat,

kličkovat apod., to totiž neočeká

vají a mohou vás srazit. A hlavně

nezmatkovat. Jakmile vstoupíte do

vozovky, pohybujte se vždy vpřed,

řidiči přibrzdí nebo případně chod

ce (snad) objedou. Pochopil jsem,

že dopravní špičky musím trávit

jinak a jinde než přechodem ulic,

a tak jsem se snažil dojít někam po

ranní a vracet se až po odpolední.

Přechody řidiči neřešili nikdy, tak

že jsem se vždycky nadechl, brašnu

s fotoaparátem na bok a v jakési

„mikro proluce“ vyběhl. Jak jsem

psal, auta nezpomalují, a tak jsem

po dvou pruzích, vida řítící se masu

aut, zaujal postoj v pozoru. Auta

mne těsně, ale opravdu těsně míjí,

naštěstí mají sklopená nebo ulome

ná zrcátka. Když je nějaká mezírka,

o kousek popoběhnu a ruce dávám

nahoru, abych byl co nejlépe vidět

... na třetí až čtvrtý pokus jsem na

druhé straně. Oddechnu si a zařvu:

„Uff , přežil jsem“! V noci je to ještě

hrůznější. Auta často nesvítí, takže

ani nevíte, že se nějaké blíží ... jen

odlesk výkladu nebo lampy dá tušit

blížící se nebezpečí. Tím to ale ne

končí. Na chodnících potkáte různé

obchodníčky, opraváře, čističe bot,

fi latelisty, auto/cyklo servisy, hodi

náře a  mezi tím musíte uskakovat

motorkářům. Myslel jsem, že když

jdu po chodníku, jsem v bezpečí.

To byl ale další omyl. Poskakuji

mezi skútry s nákladem bedýnek,

motorkami s naloženou celou ro

dinou – tatínek jednou rukou řídí,

druhou drží nejmenšího potomka,

valo nebo k němu došlo, jinak nebyl

důvod se jimi řídit. Proč. A to platí

i dnes v  jejich dopravě. Jižní národy

se prý smějí našemu hloupému dodr

žování silničních pravidel za každou

cenu. Když jsem mu uvedl příklad

jízdy na červenou, která je u nás vní

mána jako jeden z největších přečinů,

odvětil: „Proč, když nic nejede nebo

aspoň ne v ohrožující vzdálenosti?“.

A hned mi vlepil příklad: „Představ

si široké pravoúhlé přehledné ame

rické bulváry. Je noc a jede tam jen

jeden vůz. Padne mu červená a on

stojí na křižovatce jako blbec. Nikde

nikdo, jen on sám. Proč nejede?“ To

by se u nich stát nemohlo. „Pravidla

jsou jen pro situace, kdy je co řešit,

kde je nějaký problém, ne na prázd

né ulici, kde nikoho neohrožuješ,

a  nikdo neohrožuje tebe.“ Hm, tak

to je opravdu zajímavé, docela mne

ten názor zaujal. Má vlastně pravdu.

Díky němu teď, po mnoha návště

vách severní Afriky a Blízkého vý

chodu, chápu důvody jejich chování.

Ono se to nepromítá jen na dopravu,

ale i do jiných sfér života. Přišlo mi

to docela moudré, jen jsem si neu

měl představit reálnou situaci na na

šich silnicích. Něco jiného je, když je

tento postoj součástí kultury národa

a něco jiného asi bude uvolnění pra

videl v zemích, kde jejich dodržování

bylo léta striktně vyžadováno. To by

byl na silnicích asi pěkný zmatek.

Jestli jsem měl v téhle zemi z něče

ho strach, tak z přechodu teherán

ských ulic. Na cokoli se tu spoléhat

je chyba, zvláště na pravidla silnič

ního provozu. Přejít rušnou osmi

proudou ulici je veskrze sportovní

výkon, podezírám Usaina Bolta, Po snídani jsme tedy do jednoho nasedli a nestačili se divit. Nejsilnější zážitek z Teheránu ve mně zřejmě zanechá úděsný provoz na ulicích. Íránská doprava je pro nás nepochopitelná a neslučitelná se životem, nechtěl bych tu řídit ani vteřinu. Pokusím-li se teheránskou dopravu přirovnat k pražské, pak pražská je ve špičce srovnatelná s  íránskou v  neděli v poledne. Jednosměrka jen upozorňuje, že v protisměru – tedy v tom správném – můžete očekávat zvýšený provoz vozidel, přechody a dělící pruhy jsou jen nepodstatnou plošnou ilustrací (nebo ozdobou) a semafory mají prý jen informativní charakter, jak mi po několikerém opakování dotazu vysvětlil taxikář při průjezdech v  plné rychlosti na červenou. Nechápal, proč se ptám na takovou banálnost. Červená prý jen říká pozor, mohlo by jet něco zprava/zleva. To není všechno. Mix barev na semaforech je úžasný a velice kreativní. Někde jsou horní a dolní světla zelená nebo červená, jinde opačně anebo dokonce jsou všechny jedné barvy a  Íránce evidentně nejvíc mate, pokud semafory fungují správně. Na nedodržování dopravních pravidel jsem se ptal o několik let později česky mluvícího Araba a on mi s  úsměvem evolučním příběhem vysvětlil, proč to tak u nich je. Menší lidské tlupy pravidla nepotřebovaly, postupným vývojem a  zvětšováním lidských skupin do sídel však docházelo k problémovým situacím a bylo zapotřebí dohodnout se na jejich řešení. Tak vznikla pravidla. Byla však zapotřebí jen ve chvílích, kdy se k nějakému konfl iktu schylo

Teherán

V noci auta obvykle

za jízdy nesvítí

Řidič motorky

jednou rukou řídí

a v druhé drží dítě

Běžný pouliční

„obchod“

Zavlažovací kanály


20 | | 21

Zemí Boha a slunce

20 | | 21

Zemí Boha a slunce

zobrazující jízdní řády v reálném

čase. V Teheránu naštěstí už jez

dí metro, čisté a moderní, v době

mého pobytu sice jen 2 linky, dnes

už ale moderní vlaky propojují dů

ležitá místa. Matička Praha by mu

sela v očích Teheránců vypadat jako

vesnička. Tím spíš, že Teherán se

neuvěřitelným tempem rozmnožu

je o mrakodrapy moderního střihu

a  změny v teheránské dopravě se

prosazují čím dál rychleji. Dneš

ní návštěvníky příjemně překvapí

nové tunely, nadjezdy i nadchody

pro pěší a z Teheránu se tak postup

ně stává město jihoevropského typu.

Přijíždíme na sever Teheránu

s  úmyslem navštívit bývalou letní

rezidenci šáhů. U pokladny se Jana

nějak zasekla a dohadovala se s po

poradí, kterým jet, máte vyhráno.

Naštěstí v  Íránu jsou všechny dů

ležité nápisy a texty často v  latince

a  názvy ulic jsou v perštině i  latin

ce. I tak nás často zachraňovala

Jana, která své Fársí každým dnem

zdokonalovala a díky ní jsme se

celkem bez problémů a časových

ztrát po Íránu pohybovali. Městské

autobusy mají oddělenou mužskou

a ženskou část, což nám často kom

plikovalo život, protože jsme Janu

ztráceli z dohledu a nevěděli jsme,

kde vystoupit. V  plném autobusu

se tak přeprava stávala spíše sledo

vací akcí agenta 007. V autobusech

neměli klimatizaci a při 40 °C bylo

opravdu na omdlení! A současnost?

Pokrok dostihl i místní MHD a na

zastávkách autobusů jsou displeje

mnou. Teherán je mírně z  kopce, a  tak prostřednictvím těchto koryt (džúje) každé odpoledne využívají samospádu k zavlažování stromových alejí. Pod nohama se mi ale valily vodou stržené pytle s odpadky, odhozené tašky, plechovky nebo vyplavené krysy. Než stačím vytáhnout kameru, je skoro po všem. Ještě netuším, že orientální systém „svozu“ odpadků si ve staré čtvrti užiji i dalšími smysly. Po širokých hlavních třídách křižují město v husté síti městské autobusy, které jsou (nejen v Teheránu) nejlevnější dopravní možností, cena tehdy byla kolem 60 haléřů. Autobusy jezdí obvykle po pravoúhlé síti ulic, trasy se však mění, takže pokud najdete někoho, kdo vám

kladní. Dozvěděli jsme se, že ceny

jsou pro nás v Íránu asi 4× vyšší

než pro domácí a tento komplex byl

z navštívených památek, myslím,

nejdražší. Na chvilku jsme zaváhali,

Násilí střídalo násilí

O pevnosti Bam na jihovýchodě Íránu si budeme povídat později, nicméně její pád

má vliv na vznik města Teherán. Pevnosti se 2× zmocnili Afghánci, došli dokonce až do

Esfahánu, odkud vyhnali safíjovského šáha Husajna I. a město zpustošili. Tím vláda safí

jovské dynastie víceméně skončila a Írán upadl do kmenových sporů.

V této době vládl na konci 18. století ve středním a jižním Íránu kníže kmene Zandů

Karím Chán (1750–1779). V Šírázu věznil syna svého rivala, turkmenského Kadžára Aghu

Muhammada, kterému se však podařilo později uprchnout a po smrti Karíma Chána sjed

notil Kadžáry. Od Zanda Lotfa Alího Chána převzal kontrolu nad zemí a chopil se moci.

Podle pověsti si Agá Muhammad na oslavu vítězství nad Zandy objednal dvacet tisíc

párů očí svých poražených nepřátel. Prince s rodinou nechal v Kermánu veřejně stít spolu

s 600 členy jeho družiny a z lebek nechal navršit pyramidu, jejíž vrchol zdobila princova

hlava. Z vesnice Teherán, dosud bezvýznamného místa na severozápadním okraji kevír

ské pouště, vytvořil nové hlavní město a korunovací na šáha založil dynastii Kadžárů.

Kadžárové byli pro říši katastrofou. Vládli drsně, lid těžce vykořisťovali a během ně

kolika desetiletí byla říše a její 2000 let budovaný vliv zpochybněn. Agá Muhammad

byl záhy zavražděn vlastními lidmi a snahy jeho nástupců obnovit slávu Persie narážely

na zájmy Ruska a Británie. Rusko chtělo získat přístup k Perskému zálivu a Británie mu

v tom zase chtěla zabránit nejen z mocenského hlediska, ale i kvůli ložiskům nerostné

ho bohatství. Kadžárovské panovníky čekaly v rusko-perských válkách porážky, které

vedly ke ztrátám cenných území a rostoucí hospodářské závislosti na Británii. Počátek

Teherán

Palác Golestán:

Takht Marmar

– Mramorový Trůn

(1806) z mramoru

z provincie Jazd

Novější šáhův

Bílý palác


22 | | 23

Zemí Boha a slunce

22 | | 23

Zemí Boha a slunce

ale nakonec s jistou dávkou nevole

i zvědavosti zaplatili a šli dovnitř.

Bývalý šáhův palác je dnes Ná

rodním muzeem. Impozantním

dojmem působí Bílý palác, relativně

nová stavba, která sloužila Muha

mmadovi Rezá Šáhovi, v jejímž in

teriéru je zřejmě nejunikátnější ko

berec s rozlohou 143 m

2

. V dalších

54 pokojích je expozice nábytku

posledního íránského panovníka,

částečně v evropském, částečně

v  orientálním duchu. V  reprezenta

tivních místnostech uvidíte mimo

luxusního nábytku i popisky sdělují

cí, že všude kolem jsou lustry a svíc

ny z českého křišťálu. Před budovou

paláce šáhovy rodiny jsou zbytky

podstavců – všechno, co zbylo z mo

numentální sochy Rezá Chána Pa

hlavího, později Šáha, byly šáhovy

boty, vděčná kulisa pro fotografující

se návště v n í k y.

Podobnou expozici nabízí starší

a  architektonicky zajímavější Ze

lený šáhův palác. Většinu prostor

jsme bohužel mohli jen shlédnout,

nesměli jsme fotit. V mnohých čás

tech paláce jsou zajímavé nástěnné

malby, evropská keramika a velmi

často fotografi e. Reprezentativní

prostory byly úchvatné, interiér 19. století byl obdobím vleklé rusko-perské války, která nakonec skončila dohodou. Slabá vláda Kadžárovců pak umožnila koloniálním mocnostem vstup na politickou scénu, jehož následky se dají přirovnat k dobytí Araby v 7. století. Rusko se zmocnilo Gruzie, Ázerbájdžánu, východní Arménie a Dagestánu. Kadžárovci začali svou zem kousek po kousku Evropanům rozprodávat, Rusové po získání Kavkazu i části Ázerbájdžánu svůj vliv rozšířili hluboko do Íránu a na jihu pro změnu Britové začali dobývat víceméně bez perské účasti nerostné bohatství Íránu. Násir al-Din Šáh sbíral umění, stavěl muzea a se svými početnými manželkami zplodil stovky princezen, které státní pokladnici doslova rabovaly. Sami kadžárovští šáhové utráceli za luxus tolik, že museli neuváženě, ba přímo zbrkle, rozprodávat státní majetek. Není divu, když Kadžáry více zajímaly rozkoše než prospěch země. Legendární kadžárovská skluzavka v harému je toho dokladem. Když milovnice šáha pořádně rozparádily a připravily pro následný akt, jedna z nich po skluzavce sjela s roztaženýma nohama šáhovi přímo do klína. V takové situaci stačilo obchodníkům vhodně odprezentovat rozvášněnému panovníkovi ropu v poháru jako černé cosi, čeho se nenapije a ještě to zapáchá. Podpis pod předáním těžebních práv s příslibem dodání dalších milenek nebo milenců byl pak dílem okamžiku. Obchodníci ze Západu si jen mnuli ruce, jeden příklad pro ilustraci: Šáh Násir al-Din se pokusil prodat výhradní práva na těžbu všech íránských nerostných surovin včetně ekonomických zdrojů, jako jsou banky, doly, doprava apod., za almužnu ve výši 290.000,– liber se splátkami rozloženými do 25 let. Naštěstí ho veřejnost donutila tento obchod zrušit a média zase zmařila prodej monopolu na tabák. Zvyšující se nespokojenost z těchto absurdit podnítila lidi k revoltě, jejímž důsledkem byla „Konstituční revoluce“, kdy byl Šáh Muzaff ar al-Din (1896–1907) roku 1906 donucen vytvořit konstituční monarchii a  ustanovit první parlament, tzv. Majlis. Rusko však cítilo oslabení svého vlivu, šáha přimělo ustou

pit od svých slibů a parlament napadlo dělostřelectvem. Byl zaveden trest smrti, do

čela nového diktátorského režimu nastoupil nelítostný šáhův syn Mohammed Alí a po

vstání nedalo na sebe dlouho čekat. V roce 1909 diktátor abdikoval ve prospěch svého

nedospělého syna Ahmada, který 2. Majlis v roce 1911 v tichosti zrušil. Britové získali

počátkem století monopol na těžbu ropy a na jihu si mohli zřídit vojenské opěrné body,

obdobně to udělali Rusové na severu. Íránské území se tak stalo kolbištěm Britů a Rusů

o vliv v regionu, které způsobilo rozsáhlé nepokoje podobné občanské válce, trvající až

do vlády pahlavské dynastie (1925–1979). Během 2. světové války okupovali části Íránu

Britové i Rusové a severní křesťanské oblasti pustošili Turci.

Za podpory Britů vpochodoval v roce 1921 charismatický Réza Chán, bývalý důstojník

perských kozáků, se svou brigádou do Teheránu, jmenoval se ministrem války a o dva

roky později ministerským předsedou. Roku 1925 sesadil posledního kadžárovského šáha

Ahmada a napoleonsky se jmenoval jeho nástupcem. Sesazeného šáha poslal pro jistotu

do Evropy, odkud se už panovník nikdy nevrátil a nový perský šáh Réza Chán pak dal své

dynastii název Pahlaví – „Hrdinská“.

Réza Šáh Pahlaví, pocházející z prostých poměrů, si k perské kultuře bohužel nedo

kázal vytvořit užší vztah a naopak nekriticky obdivoval západní civilizace. Jeho velikým

vzorem byl turecký reformátor Atatürk a stejně jako on chtěl přivést velmi zaostalou

Persii do 20. století zmodernizovanou. Šách ve ztrouchnivělém systému zažehl jiskry

pokroku a civilizace. Provedl odluku státu od náboženství, tím vymanil novou generaci

z jeho silného vlivu, minimalizoval ruský a britský vliv a přiklonil se k  méně zaintere

sovaným zemím, hlavně Německu, které místo rabování nerostného bohatství zača

lo naopak dodávat nové technologie. Dobrý zvuk tu mají dodnes i  Češi a nejen díky

„Šáhovy boty“ před

Bílým palácem

a ukázka z jeho

interiéru

Zelený palác (exteriér)

a ukázka z jeho

interiéru


24 | | 25

Zemí Boha a slunce

24 | | 25

Zemí Boha a slunce

ru a jejich povinnému oblečení jsem

je docela litoval. Z konečné je to na

vrchol hory už kousek. Ve vyšších

zastávkách lanovky jsou i  houpač

ky a hry pro děti, ping pong a stolní

fotbal, v pátek tu bývají davy Íránců

a všichni si to užívají. V  zimě je tu

středisko zimních sportů, lyže se tu

dají půjčit a tak si můžete pár dní

nad Teheránem zalyžovat a  pak se

zajet vykoupat dolu do Zálivu. Sly

byl často dekorován zrcátkovými

mozaikami, které nechyběly i na

některých křeslech. Měl jsem pocit,

že jsme palácem, který byl z velké

části suterénní, proběhli. Tolik nád

herných věcí si nestačíte v několika

minutách prohlédnout, podněty

vstřebat a dojmy nechat doznít.

Po prohlídce šáhových paláců

jsme vyrazili na sever do pohoří Al

borz na nejdelší lanovku světa s dél

kou 7,5 km pod vrchol hory Točál

(Tochal, 3 957 m), ze které je výborný

rozhled na Teherán a pusté prašné

hory kolem. Lanovka má několik za

stávek, do poslední ve výšce 3 740 m

jsme jeli 40 minut. Nahoru šplhá

i  kamenitá cesta, můžete vystoupit

v nižší stanici nebo jít celou cestu

pěšky, jak je libo. Některé Íránky se

k této variantě uchýlily a v tom vedsvé významné účasti při výstavbě nového Iránu. Šáh se pustil do zlepšení zemědělství a současně zahájil v Íránu výstavbu moderního průmyslu, železniční a silniční sítě, armády i vzdělávacího systému. Vytvořil nový státní aparát, moderní poštu, policii a zavedl v zemi bezpečnost. Novou íránskou inteligenci nechal studovat na nejlepších evropských vysokých školách a současně zřídil vysoké školy po celém Íránu. V Teheránu začal velkou modernizaci, zbořil staré město s úzkými uličkami plné nemocí a postavil nové město s širokými asfaltovými bulváry. Jeho snem bylo vytvořit z Teheránu Paříž Orientu, vzniklo tu i mezinárodní letiště a Írán se opět stal důležitým jazýčkem na politických vahách Blízkého Východu. Výkon hodný obdivu, jehož výsledkem bylo obnovené sebevědomí probuzeného národa. Rychlý prozápadní start měl vliv i na odívání, místo širokých orientálních kalhot a kaftanů začali muži ve městech nosit obleky a kravaty a po nových širokých bulvárech se promenovaly nezahalené ženy. Dobře míněná snaha o zlepšení postavení žen zákazem zahalení a nošení čádoru se však hlavně na venkově nesetkala s velkým nadšením, mnohde ženy i nadále chodily zahalené a kvůli studu nevycházely často dlouhá léta vůbec ven. Írán mílovými kroky doháněl Západ, avšak na rozdíl od tureckého ideového vůdce scházela šáhovi elegance, s kterou reformy prováděl, ty navíc nebyly dobře vysvětlovány a propagovány, ale spíše diktovány. Jeho edikty se tak nesetkávaly mnohdy s pochopením, reformy byly navíc často povrchní, nebyly propracovány do hloubky, a tak zemi modernizoval technologicky, ne však sociálně. Nechal sice stavět silnice, dovezl plné lodi aut, ale nebyli řidiči, kteří by s nimi uměli jezdit. Obdobně to bylo i s jinými technologiemi. K čemu vám je bagr, když s ním neumíte zacházet. Pospíchal a nestačil na to. Rozpory mezi moderním průmyslem a životem dělníků a rolníků, který zůstával víceméně ve feudální podobě, se prohlubovaly. Snižování vlivu náboženské obce se šíitské duchovenstvo čím dál víc bránilo a rychlost, radikálnost a nepropracovanost udělala své. I přes snahu o neutrální postoj

během 2. světové války bylo mocnostem brzy jasné, že šáh straní Německu a tak ho

v  r.  1941 Britové s Rusy donutili abdikovat ve prospěch syna Muhammada a odejít do

exilu v Jihoafrické republice, kde o 3 roky později zemřel. V  roce 1943 podepsaly USA,

Rusko a Británie Teheránskou deklaraci o nezávislosti Íránu a mladý Muhammad získal

s požehnáním Britů neomezenou moc. Samozřejmě v britské podpoře hrály hlavní roli su

roviny, kde dominovala těžba ropy a Anglo-íránská společnost inkasovala celkem snadno

miliony petrodolarů.

Čím dál častější volání po znárodnění bylo vyslyšeno a předseda vlády, starý naci

onalista Muhammad Mossadek, Britsko-íránskou ropnou znárodnil. To však bylo proti

zájmům Britů a USA a ti ho v roce 1953 sesadili a začali výrazněji podporovat mladého

šáha v projektu sociální a ekonomické modernizace, nazývaném „Bílá revoluce“. Stejně

jako naše „Sametová“ měla za cíl provést změny bez krveprolití a íránští pamětníci na

tuto dobu reforem, výrazný vzestup vzdělanosti a další emancipaci žen, dodnes rádi

vzpomínají. Asi jako všude byla hnacím motorem města, avšak na konzervativní venkov

to bylo všechno moc rychlé. I náboženská obec měla výhrady proti pozemkovým refor

mám, zbavující je práv, i reformám volebním, které umožňovaly volit nemuslimům.

Byla to celkově doba velmi složitá, mladí chtěli reformy rychlejší, konzervativní mus

limové si naopak přáli návrat před reformy a nevoli způsoboval i sám šáh enormní spo

třebou. I když šáh přiblížil Írán světu, mnohé přehmaty vč. zákona zaručujícího ame

rickým vojákům v Íránu plnou imunitu proti uvěznění i nezvládnutí ropného boomu,

způsobily jeho pád. Šáhovo oblouznění Evropou a jeho světácký život tam vedený ho

čím dál vzdaloval od reality ve své vlastní zemi. Lépe než Korán znal restaurace a bary

evropských luxusních horských letovisek a demokracie byla neznámým slovem. Doma

vládla proslulá tajná policie SAVAK. Ztráta perských tradic byla vládnoucí reprezentací

Teherán

Pod vrcholem hory

To ča l

Výstup a lanovka

na horu Točal


26 | | 27

Zemí Boha a slunce

26 | | 27

Zemí Boha a slunce

šel jsem, že někteří zahraniční ná

vštěvníci tu lyže nebo celou svou

zimní výstroj velmi dobře prodají,

a pak za utržené peníze cestují po

Íránu. Ještě v září tu byly místy ost

růvky sněhu.

Vodní dýmku – zde zvanou qálij

ún (qáliján), potkáte v každé restau

raci a čajovně, na rozdíl od našich

cigaret nevstupujete do zapáchající

už ledasco pamatují ... Nu což, ta

ková je realita. Naštěstí příjemné

orientální čajovny jsou tu také, jen

víc schované. Možná jsme jen zby

tečně spěchali a nehledali.

Na večeři jsme zašli do lepší

íránské restaurace, abychom oku

sili chutnější pokrmy než všudy

přítomné sendviče z bílých baget

s faláfelem nebo sekaným masem

a  pověstnou oranžádou Zam Zam,

a začouzené, ale vonící místnosti.

Tabáky mají příjemné ovocné aro

ma a nezpůsobují u nás obvyklou

bílou kouřovou clonu. Vzhled běž

ných čajoven mne však velmi zkla

mal, čekal jsem příjemné místnosti

s divany a pódii, vítaly nás ale bílé

oprýskané obkladačky na stěnách,

zdevastované levné umakartové sto

ly a židle, které mnozí znáte z před

revolučních jídelen a dýmky, které

vysvětlována jako pokrok a šáh se stal z peněz, o které svůj národ

připravil a nahromadil na kontech v zahraničí, jedním z nejbohatších

lidí světa na úkor nižších stavů, které dále chudly. Zklamání a bez

naděj byly pro kritika vlády ajátolláha Rúholláha Chomejního živnou

půdou, a tak se svou vizí božího státu se skrytou podporou Západu

rychle nacházel masy stoupenců. Chomejní na imunitní zákon reago

val prohlášením, že „šáh tímto zredukoval íránský lid na nižší úroveň

než je americký pes, protože když Američan přejede psa v Americe,

bude za to žalován, když ovšem Američan přejede Íránce, nic se mu

za to nestane“. Byl však zatčen, 1,5 roku vězněn a po opakovaných kri

tikách poslán do exilu. Zavedením nového letopočtu v březnu 1976

zřejmě přestal šáh vnímat realitu úplně a lidové bouře nenechaly na

sebe dlouho čekat., Ve francouzském exilu podněcoval Chomejní vý

bušnou náladu vášnivými projevy, které natáčel, nahrávky byly po

tisících pašovány na kazetách do Íránu a následně přehrávány v me

šitách. Šáhovy oddíly v Teheránu demonstranty zmasakrovaly, islám

ská revoluce se už ale nedala zastavit. Šáh Muhammad Réza 16. ledna

1979 s rodinou ze země uprchl a o rok později v exilu v Káhiře zemřel.

Chomejnímu se dostalo od Íránců bouřlivého přivítání, ale radost

netrvala dlouho, návrat k tradičním hodnotám tak, jak si předsta

vovali, se nekonal. Chomejní usiloval o státní formu vracející se do

7. století do dob Proroka Muhammada, a tak začal postupně vyřazo

vat různé politické směry a nepohodlné protivníky stejně brutálně,

jako před ním



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.