načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích III. - 3 sv - Milan Buben

Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích III. - 3 sv
-4%
sleva

Elektronická kniha: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích III. - 3 sv
Autor:

Předposledni svazek 3. dílu se podrobně věnuje následujícím řeholním klerikům: theatini, barnabiti, piaristi, somaskové a kamiliáni. U každého je zmíněna spiritualita, zaměření, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  80 Kč 77
+
-
2,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 183
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
Téma: řeholní klerici
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-7277-357-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Předposledni svazek tohoto dílu se podrobně věnuje následujícím řeholním klerikům: theatini, barnabiti, piaristi, somaskové a kamiliáni. U každého je zmíněna spiritualita, zaměření řádu, jeho organizace a struktura, dějiny a významní představitelé i formální znaky (historické řádové oděvy atd.). Svazek ukončuje podrobný seznam literatury a slovníček odborných výrazů. Třetí svazek 3. dílu encyklopedie věnované jednotlivým řeholním institucím v českých zemích popisuje řády, jež se věnují nejrůznějším formám apoštolátu (kázání, vyučování, péče o nemocné atd.).

Popis nakladatele

Předposledni svazek 3. dílu se podrobně věnuje následujícím řeholním klerikům: theatini, barnabiti, piaristi, somaskové a kamiliáni. U každého je zmíněna spiritualita, zaměření, organizaci a struktura, popis jejich působení u nás, tabulky významných představitelů řádů (v zahraničí i u nás) a příslušný ilustrační doprovod (znaky, historické řádové oděvy, budovy spjaté s působením řádu a podobně). Svazek ukončuje podrobný seznam literatury a slovníček odborných výrazů. Řada si už získala odpovídající prestiž. věříme, že zejména konečně nemarxistické zpracování role piaristů v Českých zemích získá velký zájem mnoha čtenářů. Poslední svazek III. dílu bude obsahovat jezuity.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Milan Buben - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Milan M. Buben

Encyklopedie řádů, kongregací

a řeholních společností

katolické církve v českých zemích

III. díl, III. svazek:

Řeholní klerikové

Nakladatelství LIBrI

Praha 2008


© Milan M. Buben, 2008

Photos © Dušan Foltýn, František Honzák, 2008

Illustrations © archiv autora, archiv Dušana Foltýna, citovaná literatura

a osoby citované v poděkování, 2008

© Libri, 2008

ISBN 978-80-7277-357-2

ISBN 80-7277-084-5 (soubor)

ISBN 80-7277-085-3 (1. sv.)

ISBN 80-7277-086-1 (II. díl, 1. sv.)

ISBN 80-7277-087-X (II. díl, 2. sv.)

ISBN 80-7277-088-8 (III. díl, 1. sv.)

ISBN 978-80-7277-140-0 (III. díl, 2. sv.)


5 )

Obsah

Theatini /9

Organizace a struktura řádu /10

Dějiny řádu /10

Řádoví světci a blahoslavení /14

Papež /15

Dějiny řádu v českých zemích /15

Praha, Kajetánka — řeholní dům s kaplí Panny Marie Altöttingské /15

Praha, Jelení příkop — pokus o založení řeholního domu /19

Praha, Malá Strana — klášter s kostelem Panny Marie pod ochranou

Božské prozřetelnosti, od roku 1883 Panny Marie Ustavičné pomoci

a sv. Kajetána /20 Hořovice — pokus o zřízení hospice u kostela Nejsvětější Trojice /28 Významní členové řádu v českých zemích /28 Kulturní a historický přínos řádu /29 Barnabité /31 Organizace a struktura řádu /32 Dějiny řádu /32 Řádoví světci a blahoslavení /35 Dějiny řádu v českých zemích /35 Kulturní a historický přínos řádu /39 Somaskové /41 Organizace a struktura řádu /41 Dějiny řádu /42 Řádoví světci a blahoslavení /43 Dějiny řádu v českých zemích /44 Kulturní a historický přínos řádu /44 Kamiliáni /45 Organizace a struktura řádu /46 Dějiny řádu /46 Řádoví světci a blahoslavení /48 Dějiny řádu v českých zemích /48 Kulturní a historický přínos řádu /49 ( 6 Piaristé /51 Organizace a struktura řádu /53 Dějiny řádu /54 Generální představení /59 Řádoví světci a blahoslavení /61 Dějiny řádu v českých zemích /62 Provinciálové /69 Znojmo — snaha o založení koleje /70 Opava — snaha a pokus o založení koleje /71 Mikulov — kolej s kostelem sv. Jana Křtitele a s gymnáziem /71 Slavkov u Brna — pokusy o založení koleje /76 Oslavany u Brna — pokus o založení koleje /77 Jičín (?) — pokus o založení koleje /77 Strážnice — kolej s kostelem Nanebevzetí Panny Marie /78 Lipník nad Bečvou — kolej s kostelem sv. Františka Serafínského

a s noviciátem /81 Litomyšl — kolej s kostelem Nalezení sv. Kříže a s gymnáziem sv. Josefa

Kalasanského /86 Valašské Meziříčí — pokus o založení řeholního domu /91 Moravský Krumlov — rezidence při kostele sv. Bartoloměje /91 Slaný — kolej s kaplí Zasnoubení Panny Marie /93 Ostrov u Karlových Varů — kolej s kostelem Zvěstování Panny Marie

a s gymnáziem /95 Brtnice — pokus o založení řeholního domu /98 Chrudim — pokusy o založení koleje /98 Bechyně — pokus o založení koleje /98 Kroměříž — kolej s kostelem sv. Jana Křtitele, s gymnáziem a se

seminářem /99 Kosmonosy — kolej s kostelem Nalezení sv. Kříže a s gymnáziem /102 Stará Voda u Libavé — kolej s poutním kostelem sv. Anny a sv. Jakuba Většího

a s gymnáziem /105 Příbor — kolej s kostelem sv. Valentina a s gymnáziem /108 Lysá nad Labem — pokusy o založení koleje /114 Benešov — kolej s kostelem sv. Anny a s gymnáziem /114 Pelhřimov — pokus o založení koleje /118 rychnov nad Kněžnou — kolej s kostelem Nejsvětější Trojice

a s gymnáziem /118 Židlochovice — pokus o založení řeholního domu při kostele Povýšení

sv. Kříže /125 Doksy — pokus o založení řeholního domu /125 Bílá Voda — kolej s kostelem Navštívení Panny Marie a s gymnáziem /125

7 )

Bruntál — kolej s kostelem Panny Marie Těšitelky a s gymnáziem /130

Olomouc — pokus o založení koleje /133

Praha — kolej s kostelem sv. Kříže, gymnáziem a konviktem /133

Čáslav — pokus o založení řeholního domu a škol /138

Hustopeče u Brna — rezidence s kaplí sv. Josefa Kalasanského /138

Libochovice — pokus o založení řeholního domu /139

Ivančice — pokus o založení řeholního domu /139

Brandýs nad Labem — rezidence (od 1923 provincialát) s kostelíkem sv. Petra

a se školou /139

Kyjov — rezidence s kaplí sv. Jana Nepomuckého, později s kostelem sv. Josefa

Kalasanského a s gymnáziem /141

Uničov — pokus o založení řeholního domu /143

Šternberk na Moravě — pokus o založení koleje /144

Velké Meziříčí — pokusy o založení rezidence či koleje /144

České Budějovice — kolej s gymnáziem u špitálního kostela sv. Václava, od 1785

s kostelem Obětování Panny Marie /144

Nový Bor — kolej s kaplí (později kostelem) Nanebevzetí Panny Marie a se

školou /147

Moravská Třebová — rezidence a pak kolej s gymnáziem a s později zaniklým

kostelem sv. Josefa Kalasanského /149

Most — kolej s kostelem Narození Páně a s gymnáziem /150

Beroun — rezidence s kostelem Zvěstování Panny Marie /152

Uherské Hradiště — pokus o založení koleje /152

Doupov — kolej s kostelem sv. Alžběty a s gymnáziem /153

Mladá Boleslav — kolej s kostelem sv. Bonaventury /154

Kadaň — kolej se zaniklým kostelem sv. Michaela /156

Brno — působiště v rámci biskupského filozofického ústavu /156

rakovník — rezidence s reálnou školou /157

Liberec — kolej u sv. Kříže s reálnou školou /158

Nepomuk — kolej s kaplí sv. Josefa Kalasanského /159

Vídeň (Wien) — Tereziánská akademie /161

Významní členové řádu v českých zemích /161

Kulturní a historický přínos řádu /166

Poděkování /169

Literatura /170

Seznam zkratek /179

Terminologický slovníček /180

Errata k předcházejícím svazkům /181


( 8

Theatin


9 )

Theatini

Ordo Clericorum Regularium vulgo Theatinorum, Clerici regulares Theatini, Chierici

regolari Teatini, kajetáni

Zkratky

O. Theat., C. r.

Řehole

sv. Augustina s vlastními konstitucemi

Patron řádu

sv. Kajetán z Tiene

Spiritualita a zaměření

Theatini představují nový typ řeholního společenství, které je zaměřeno na

vnitřní obrodu církve. Jako kněžské společenství bylo založeno na tradičnímřeholním životě, ovšem s výraznou snahou po aktivní činnosti, zejména vduchovní správě nebo v charitě. Theatini kladli od samého počátku silný důraz navzorný kněžský život a na příkladnou duchovní správu, přičemž se členové řáduzaměřovali především na kázání. Dalším polem působnosti řádu se stala výchova

mládeže ve školách a charitativní činnost, zejména v nemocnicích.

Theatini byli velice přísní v zásadách a snažili se dát světu příklad svouaktivní činností a obětavostí. Zakladatelům nešlo o vytvoření nějakého velkého řádu,

ale o vytvoření společenství skutečně povolaných kněží, kteří by působili téměř

dokonalým způsobem v pastoraci. Theatini skládají tři obvyklé řeholní sliby, ale

nenosí žádný zvláštní oděv, protože si zakladatelé řádu byli vědomi rozkladného

vlivu reformace na staré řehole a stavu vnitřního úpadku tradičních řádů, zčehož vůči nim pramenila i řada předsudků tehdejších lidí.

Základním znakem řádu byla chudoba a odevzdanost do Božíprozřetelnosti. Členové řádu dokonce nesmějí vyhledávat dobrodince, nesmějí žebrat, ale

jen se spoléhat na Boží prozřetelnost, která jim sama zajistí vše nezbytné apotřebné k životu.

( 10

Znak

Ve zlatém poli černý latinský tlapatý kříž na stříbr

ném (zeleném) trojvrší.

Oděv

Černý talár světských (diecézních) kněží a černý

plášť.

O rG A N I Z A Ce A S Tr U K T Ur A Ř á D U

V čele řádu stojí generální probošt (praepositus generalis), volený generálníkapi

tulou, který sídlí na Piazza Vidoni 6, 00186 roma, Italia.

Jednotlivé řádové domy, zvané koleje (collegium), řídí probošt (praepositus),

volený kapitulou na tři roky. Jeho nejbližšími spolupracovníky jsou vikář(zá

stupce) a senior. O hospodářské záležitosti kláštera se stará prokurátor. Každý

člen řádu si po složení slavných slibů klade před jméno přízvisko (titul) Don (tj.

Dominus, pán).

D ěJ I Ny Ř á D U

Řád theatinů vznikl jako reakce na zhoubný dopad reformace na církev a na její

potřebu obrody. Nový duch katolické reformace se poprvé projevil v rámcito

hoto řádu, a to ještě před svoláním tridentského koncilu. U jeho zrodu stály dvě

významné osobnosti té doby — sv. Kajetán z Tiene a Jan Petr Caraffa, biskup

v Theate a potomní papež Pavel IV.

Sv. Kajetán (ital. Gaetano = člověk, který pochází z Gaeta, přístavu

u Tyrhénského moře) se narodil roku 1480 v Tiene (Thiene) u Vicenzy jako syn

Gaspara hraběte z Tiene a Marie Porty, která ho vedla ke zbožnosti. Po studiích

práv v Padově (ve 25 letech dosáhl doktorátu obojího práva) byl povolán roku

1506 Juliem II. do Říma, kde se stal protonotářem papežského dvora. V Římě

se stal členem Bratrstva lásky Boží, které se snažilo o nápravu pokleslýchmra

vů. V roce 1516 přijal Kajetán kněžské svěcení, načež rezignoval na všechnyfunk

ce a vrátil se do Vicenzy, kde roku 1519 vstoupil do Bratrstva sv. Jeronýma, které

se zabývalo službou nemocným a chudým. V roce 1520 se odebral do Benátek,

kde sloužil jako ošetřovatel nemocných ve špitále. O tři roky později (1523) se

vrátil do Říma a tam poznal budoucího spoluzakladatele theatinů.

Tím byl Giampietro (Gian Pietro, Giovanni Pietro) Caraffa, biskup z Chieti

(Theate), který se narodil dne 28. 6. 1476 v Caprigliu (San Angelo della Scala,po

blíž Avellina v Neapolsku) ve šlechtické (baronské) rodině, žijící pod Vesuvem.

11 )

Byl to muž bezúhonný, velice přísný sám na sebe i na ostatní, čímž u nichbu

dil nedůvěru a strach.

K těmto dvěma ctihodným mužům se přidali ještě Paolo Consiglieri († 1557),

zbožný římský šlechtic, a doktor práv Bonifacio de Colle († 1558). Společně se

rozhodli kázat slovo Boží, žít svatým životem a napravovat pokleslé mravy lidu.

Kajetán zasvětil svou družinu sv. Kříži — proto bývá tradicí den založení řádu

kladen na svátek Nalezení sv. Kříže, tj. 3. 5. 1524. Zakladatelé si stanovilinebý

vale tvrdá pravidla — odmítali vlastnit statky, nesměli ani žebrat, ale měli sevý

hradně spoléhat jen na to, co sami dostanou, tedy složit svou důvěru vprozře

telnost Boží. Kritikové jejich počínání namítali, že nemohou s takovýmitopřed

pisy dlouho přežít (zpočátku jistě, ale v době války či neúrody by patrně zemřeli

hlady). Sv. Kajetán však tyto pochybnosti vyvracel poukazem na pasážeevange

lia o ptactvu nebeském a polním kvítí. Když se to doslechl papež Klement VII.,

citoval s dojetím slova evangelia („Nenalezl jsem posud takové víry v Izraeli“)

a 24. 6. 1524 nové společenství potvrdil svým breve Exponi Nobis.

Oba iniciátoři budoucího řádu mu dali i různá jména. Podle Caraffovabis

kupského sídla v Theate Marucinorum (dnešní Chieti) a jeho latinského titulu

(episcopus Theatinus) byli nazýváni theatini a podle (sv.) Kajetána pak kajetáni.

Dne 14. 9. 1524 (na svátek Povýšení sv. Kříže) složili první členové nového

řádu slavné sliby u hrobu sv. Petra v Římě. Ceremonii byl přítomen Giovanni

Battista Bonziano, biskup v Casertě, jako zvláštní papežský delegát. Prvním

představeným nového společenství byl zvolen Caraffa, který se vzdal svéhobis

kupského úřadu a vypracoval pravidla pro zakládaný řád. Dvanáctičlennásku

pinka odhodlaných mužů se nejprve usadila v malém domku na Martově poli,

ale později přesídlila do většího domu na Monte Pincio, v severní části Říma,

pod Villa Borghese.

Mladá komunita řeholních kleriků však zažila plenění Říma (6. 5. 1527)vo

jáky císaře Karla V. (Sacco di Roma). Členové družiny byli ztýráni a uvězněni,

sv. Kajetán byl dokonce raněn. Když žoldnéři nenašli žádné poklady, alespoň

všechno rozbili. Theatinům se podařilo z vězení uniknout a dostat se na člun,

kterým hodlali odplout ze zbídačeného Říma. Válečná loď kořistníků na ně sice

vystřelila opodál Ostie, ale cíl nezasáhla. Nakonec se dostali do Benátek, kde

získali od města chrám sv. Mikuláše a jakési chudičké stavení. Brzy si svýmži

votním stylem získali sympatie obyvatel a pak i jejich úctu a vděk běhemmoro

vých ran v letech 1528 a 1530.

Po proboštu Kajetánovi (1527—1530) byl do čela řádu znovu zvolen Caraffa.

Sv. Kajetán rozšířil v roce 1533 působení řádu do Neapole, kde pak ved

le Benátek střídavě pobýval. Posledních pět let strávil jako probošt kláštera

v Neapoli. Když umíral, dal se položit na zem posypanou popelem a jakoka

jícník zemřel 7. 8. 1547. Byl pochován v kostele S. Paolo Maggiore na dnešním

Piazza S. Gaetano v Neapoli. Kajetána blahořečil roku 1629 papež Urban VIII.,

( 12

jeho svatořečení provedl roku 1671 Klement X. a o dva roky později byl zařazen

do římského kalendáře.

V letech 1547—1555 byli k theatinům dočasně připojeni somaskové. Velký

rozvoj zaznamenali theatini pod ochrannými křídly Giampietra Caraffy. Ten

byl roku 1536 povolán Pavlem III. do Říma, kde byl jmenován členem komi

se pro opravu duchovenstva. Dne 22. 12. 1536 byl kreován kardinálem titulem

u sv. Pancratia, v letech 1549—1555 působil jako arcibiskup neapolský a od roku

1554 jako kardinál-biskup ostijský, tedy jako představený Sv. kolegia kardiná

lů. Po smrti papeže Marcella II. se v konkláve rozhodovalo mezi ním (byl znám

jako tvrdý, neústupný a nedůvěřivý prelát) a anglickým kardinálem reginaldem

Polem, který naopak vynikal laskavým jednáním. Protože nebylo jasné, zda

Pole volbu přijme, zvolili kardinálové 23. 5. 1555 Caraffu papežem. Přijaljmé

no Pavel IV. a byl korunován 26. 5. 1555. V souladu s rodinnou tradicínenávi

děl Španěly a praktikoval nepotismus (např. svého synovce Carla kreovalkar

dinálem). Když byl roku 1555 uzavřen v Augsburgu náboženský mír (Cuiusre

gio, eius religio = koho země, toho náboženství), Pavel IV. tuto smlouvuodmí

tl a Habsburky obvinil ze zodpovědnosti za úpadek církve. Navíc podle uče

ní Bonifáce VIII. pokládal rezignaci Karla V. a volbu Ferdinanda I. za neplatné,

protože se udály bez jeho souhlasu. Válka se Španělskem skončila u Palianapo

rážkou papežských žoldnéřů. Mír, uzavřený 12. 9. 1557 v Cave u Palestriny,do

padl pro Svatý stolec celkem příznivě, ale prestiž Svatého otce utrpěla. Dokázal

si znepřátelit všechny katolické panovníky evropy (včetně opory církve Filipa II.

Španělského), nepřímo dohnal anglickou královnu Alžbětu I. k definitivnímu

odpadnutí od církve a nenacházel soulad ani s většinou církevní hierarchie. Jeho

nedůvěřivost hraničila se stihomamem, což se projevilo i tím, že pravověrné

kardinály dal vyšetřovat inkvizicí pro podezření z kacířství. Tvrdě postupoval

i proti Židům, které dal uzavírat do ghett a donutil je na veřejnosti nositžlu

tý klobouk jako rozlišovací pokrývku hlavy. Na sklonku života prohlédlmorál

ní pokleslost svých synovců, které 27. 1. 1559 sesadil ze všech úřadů a poslal je

do vyhnanství. Téhož roku také vydal seznam zakázaných knih (Index Librorum

Prohibitorum). Papež Pavel IV. zemřel dne 18. 8. 1559. Ihned vzplály nepokoje.

Dav přepadl sídlo inkvizice a zapálil je. rovněž mramorová socha pontifika(po

stavená na Kapitolu jako projev vděku, že Římanům odpustil v době bídypo

platky a opatřil jim obilí) byla zdemolována. Proto byl 19. 8. tajně pohřben veva

tikánských katakombách a až za pontifikátu Pia V. (1566—1572) byly jeho ostatky

přeneseny a pochovány v římském kostele Santa Maria sopra Minerva.

V roce 1582 odkázala ovdovělá Donna Constanza Piccolomini d’Aragonavé

vodkyně z Amalfi († 1610), poslední žijící členka starší rodové větve, svůj pa

lác i sousední kostel sv. Šebestiána řádu theatinů, kteří tam vybudovali kon

vent a kostel S. Andrea della Valle (sv. Ondřeje v údolí). Vymínila si ale, že nový

chrám bude zasvěcen sv. Ondřeji, patronu Amalfi. Světcovy ostatky přinesli do

13 )

města křižáci po dobytí Konstantinopole (1204). Papež Pius II. získal roku 1451

hlavu sv. Ondřeje, avšak tento jeden z největších pokladů Svatého stolce a celé

církve vrátil papež Pavel VI. patriarchovi cařihradskému. V roce 1591 byly starý

palác i kostel zbořeny, aby na jejich místě mohly vzniknout překrásnénovostav

by podle návrhu Carla Maderny. V chrámu jsou pohřbeni oba papežové z rodu

Piccolomini — Pius II. (1458—1464) a Pius III. (1503).

Vedle Říma, Benátek a Neapole se řád rozšířil do dalších významných

měst Itálie — Turína, Janova, Milána, Padovy, Piacenzy, Parmy, Modeny,

Florencie, Palerma, Messiny, Lecce apod. V roce 1622 byl založen klášter theatinů

v Mnichově, kde byl později postaven jeden z nejkrásnějších městských kostelů

(sv. Kajetána). Kostel byl založen roku 1662 bavorským kurfiřtem Ferdinandem

Mariou z vděčnosti za narození dědičného prince Maxmiliána (II.) emanuela.

Od roku 1672 byl sv. Kajetán uctíván domem Wittelsbachů jako patron rodu.

V 17. století měl řád své domy i v dalších evropských státech. Působil ve

Španělsku, Německu, Francii (od kardinála Mazarina získali roku 1644 kos

tel St. Anne la royale naproti Louvru), Portugalsku (roku 1648 je uvedl král

Jan IV.), ale také v rakousku, Čechách a v Polsku.

V 17. a 18. století řád vysílal své členy na misie, a to zejména na Borneo,

Sumatru, do Indie, Gruzie, Arménie, Arábie a Persie. V Římě se proto na žádost

papeže Urbana VIII. (1641) spoluúčastnili založení tzv. Urbanovy koleje, kde byl

pro tyto úkoly připravován dorost.

Dne 13. 10. 1766 přednesl v Mnichově v Bavorské akademii věd slavnost

ní přednášku Don Ferdinand Sterzinger, člen řádu theatinů, který pochá

zel z Tyrol, a jako mladý řeholník působil počátkem padesátých let 18. stole

tí i v Praze, ale pak přešel do Mnichova, kde učil morálku a filozofii. Ve svépa

mátné přednášce usiloval o zavržení nesmyslných předsudků o čarodějnictví.

Přednáška pak vyšla tiskem, čímž se zasloužila o překonání starých pověr.

Osvícenství, sekularizace a zhoubné ideje francouzské revoluce způsobily

theatinům velké ztráty a hluboký úpadek. V roce 1860 zbyl ze starého avlivné

ho řádu pouhý stín.

Až zájem a úsilí papeže Pia X. přinesly obrat. V Římě obnovil P. Francesco di

Paola ragonesi, řádový generál, kostel S. Andrea della Valle a přivedl hozno

vu k bývalé slávě. Aby byl řád posílen, vytvořil papež Pius X. svým motupro

prio z 15. 12. 1909 unii theatinů s mladší španělskou kongregací sv. rodiny

v Barceloně. Řád pak zapustil kořeny i v Latinské Americe, Africe a v USA,ze

jména ve státě Colorado.

Řád dal církvi devět kardinálů (mj. bl. Giovanni Marinoni, † 1562, bl. Paolo

Bureli d’Arezzo, sv. Giuseppe Maria Tomasi), asi 250 biskupů, arcibiskupů apa

pežských legátů, stejně jako množství učenců z téměř všech vědních oborů.

Vývoj řádu theatinů za poslední století je slibný a poskytuje naději i dobu

doucna. Zatímco v roce 1906 žilo asi jen sto theatinů, v roce 1982 měl řád 42

( 14

domů se 137 řeholníky (z toho 104 kněžími), v roce 1990 existovalo sice již jen

33 řádových domů, ale se 153 členy řádu (z toho 106 kněží) a v roce 2006 žilo ve

stejném počtu klášterů již 203 členů řádu, z nichž 122 přijalo kněžské svěcení.

Ř áD O Ví S Vě T C I A B L A H O S L AVe N í

— sv. Kajetán z Tiene, ital. Gaetano da Thiene (1480 v Tiene u Vicenzy, Itálie —

7. 8. 1547 v Neapoli, Itálie), zakladatel řádu, patron theatinů, bavorské dy

nastie Wittelsbachů a města Neapole, vzýván proti moru. Pohřben v kostele

S. Paolo Maggiore na Piazza S. Gaetano v Neapoli. Blahořečen 1629 papežem

Urbanem VIII. a svatořečen 1671 Klementem X. V roce 1673 byl zařazen dořím

ského kalendáře. Památka 7. 8. (nebo 8. 8.).

— sv. Ondřej Avellinský, ital. Andrea Avellino (1520/21 v Castro Nuovo vkrá

lovství neapolském — 10. 11. 1608 v Neapoli, Itálie), řeholní kněz, misionář,re

formátor kněžstva. Narozen v chudých poměrech (otec byl řemeslník), při křtu

dostal jméno Lancellot. Protože byl nadaný a měl sklony k duchovnímuživo

tu, stal se po studiu práv knězem. Neapolský arcibiskup ho pověřil nápravou

ženských klášterů, které se nacházely v důsledku styku se světskými osobami

v úpadku. Tím si získal řadu nepřátel a dva najatí zločinci ho dokoncenapad

li a zohavili (rozťali mu nos i líce). Podařilo se mu ale utéci do nedalekéhokláš

tera theatinů, kde byl pak i léčen. Život mezi theatiny se mu zalíbil, a takpo

žádal o přijetí do řádu, kde dostal řeholní jméno Ondřej. To vše se stalo v roce

1556. Později zastával řadu funkcí (novicmistr, probošt, vizitátor řádových

domů v Lombardii apod.) a půl století působil jako horlivý misionář,působi

vý kazatel a duchovní vůdce mnoha lidí. Sv. Karel Boromejský, jemuž se později

stal přítelem a pomocníkem, ho pozval do Milána, aby tam založil řádový dům.

Dne 10. 11. 1608 začal sloužit mši svatou, ale poté, co vyslovil první slovastup

ňové modlitby („Vejdi k oltáři Božímu“), byl raněn mrtvicí. Byl okamžitěpřene

sen do své cely, kde ještě téhož dne zemřel. Pohřben v řádovém kostele S. Paolo

Maggiore na Piazza S. Gaetano v Neapoli. Kanonizován 22. 5. 1712 papežem

Klementem XI. Památka 10. 11.

— sv. Josef (Giuseppe) Maria Tomasi (12. 9. 1649 v Licata na Sicílii — 1. 1. 1713

v Římě), biskup a kardinál, prvorozený syn Julia vévody z Palmy knížete

Lampedusy. roku 1664 vstoupil v Palermu do řádu a dne 18. 5. 1712 ho papež

Klement XI. kreoval kardinálem titulem u sv. Martina ai Monti. Proslul nejenom

jako znalec hebrejštiny, ale především jako vynikající liturgik. Proto přidělilpa

pež Benedikt XIV. dne 20. 3. 1745 theatinům místo stálého konsultora Posvátné

kongregace obřadů a zahájil jeho beatifikační proces. Blahořečen papežem

Piem VII. v roce 1804 a svatořečen Janem Pavlem II. dne 12. 10. 1986. Památka 1. 1.

15 )

PA Pe Ž

Pavel IV. (23., resp. 26. 5. 1555 — 18. 8. 1559), vlastním jménem Giampietro

(Gian Pietro, Giovanni Pietro) Caraffa, Ital, z Neapole, předtím biskup v Chieti

(Theate), od 1536 kardinál-kněz titulem u sv. Pankráce, arcibiskup neapolský

(1549—1555) a kardinál-biskup ostijský.

D ěJ I Ny Ř á D U V Če S Ký C H Z e M í C H

Při své cestě na misie do ruska se v roce 1665 zastavilo několik theatinů

v Praze, kde se stali hosty nejvyššího purkrabího Bernarda Ignáce hraběte

z Martinic, syna defenestrovaného Jaroslava z Martinic. Když zbožný šlechtic poznal učenost a apoštolskou horlivost nových řeholníků, pojal úmysl usadit řád theatinů v Čechách, aby se zapojili do zápasu za pravé náboženství. Požádal císaře Leopolda I. o povolení, které mu bylo ještě v roce 1665

vydáno. Napsal i generálovi řádu Maravigliovi do Říma a Donu Štěpánu

Pepee do Mnichova, který tam byl zpovědníkem manželky bavorskéhokurfiřta Maxmiliána emanuela. Když hrabě Martinic získal veškerá povolení, usadil

první theatiny na svém pozemku mimo pražské hradby. Později jsou s osobou

Bernarda Ignáce z Martinic spojena i další řádová založení na Hradčanech,

v Hořovicích a na Malé Straně.

Theatini se v českých zemích již nikde jinde neusadili, a tak jejich pražský klášter zůstal jediným řádovým domem v království až do jeho zrušení

Josefem II. v roce 1783.

P r A H A , K A Je T á N K A — Ř eH O L Ní D ů M S K A P Lí

PA N Ny MA r I e AL Tö T T I N G S Ké ( 1 6 6 6 — 1 7 8 3 )

V roce 1665 dal nejvyšší purkrabí Bernard Ignác hrabě z Martinic vybudovat na

svých pozemcích za Strahovskou (Říšskou) bránou kopii románské kaple Panny

Marie v hornobavorském Altöttingu při vtoku říčky Isen do Innu. O rokpozději daroval kapli, přilehlý dům se zahradou a vinicí řádu theatinů. Darováníučinil jménem svým, své choti Zuzany Polyxeny rozené hraběnky z Dietrichsteinu

a tří dcer (Marie elišky, provdané hraběnky Vrbnové, Kateřiny Barbory, provdané hraběnky Pallasianové, a svobodné Terezie Františky) s tím, aby „ke cti

a slávě Pána Boha, Panny Marie Oettingské a sv. Kajetána“ zřídili tam klášter s noviciátem. Hrabě Martinic vystavěl v kapli dva oltáře (sv. Kajetána a Josefa

a sv. Jáchyma a Anny) a zároveň stanovil, aby jedna část jeho srdce tam byla,

u nohou Matky Boží Oettingské, po jeho smrti uložena. V kryptě podkostelíkem byla zřízena svatyňka Panny Marie Bolestné (která ovšem v Altöttinguneexistuje). ( 16

Ještě téhož roku 1666 přišli první tři mladí italští kajetáni. Byli to Štěpán

Schiattini z Janova jako superior, Jan Comino z Verony (posléze představený východoindických misií v Goa) a Salvátor Gallo (pozdější generál řádu).

Hospodářská stavení usedlosti byla záhy přebudována na malý klášter. Od té

doby je celá lokalita známa jako Kajetánka.

Theatini si brzy získali dobré jméno a Pražané začali k nim putovat, zvláště

na svátek Navštívení Panny Marie. Když hrabě Martinic viděl jejich úspěšnépočínání, snažil se je dostat do Prahy. Jednal o tom s císařem Leopoldem I. a ten

dal theatinům roku 1670 dům při Jelením příkopu u Pražského hradu. Novémísto ale nevyhovovalo potřebám řeholníků. Proto v roce 1672 Martinic tento dům

sám převzal a theatinům zakoupil od Anny Marie hraběnky Trauttmansdorffové

za 6 000 zl. dům při Nových zámeckých schodech, kde si posléze zřídili nový

klášter.

Kajetánka však nezůstala opuštěná a řád tam ponechával vždy několik členů

pod vedením superiora pro potřeby poutníků. Mezi nimi byla i řadaprominentů jako např. císař Leopold I. (13. 8. 1672), císařovna-vdova eleonora Mantovská

(27. 5. 1680) či bavorský kurfiřt Maxmilián emanuel (8. 6. 1683) a později imanžel Marie Terezie císař František I. Lotrinský. V letech 1685—1721 provedlikajetáni řadu stavebních úprav.

Největší dobrodinec theatinů, Bernard Ignác z Martinic, zemřel 7. 1. 1685

a byl pohřben v Martinické kapli katedrály sv. Víta. V souladu s jeho přáním

Usedlost Kajetánka v Praze-Břevnově (2008)


17 )

bylo posmrtně jeho srdce rozděleno na tři části, které byly samostatněulože

ny ve Slaném (u františkánů a u piaristů) a v Kajetánce u Prahy. Místo uložení

pouzdra s částí zakladatelova srdce bylo označeno mramorovou deskou uno

hou Panny Marie Altöttingské s dlouhým latinským chronografickým nápisem,

v němž se rok úmrtí hraběte (1685) opakoval celkem desetkrát. V kapli byla také

pohřbena Kateřina Barbora hraběnka Gallasová, rozená hraběnka Martinicová

(† 15. 10. 1667), neteř Bernarda Ignáce z Martinic.

Theatini sloužili poutníkům na Kajetánce až do zrušení řádu Josefem II.

v roce 1783. Areál připadl náboženskému fondu, který ho v roce 1789 prodal

zemskému podkomoří Janu Marcelu rytíři (od roku 1791 svobodnému pánu)

z Hennetu (1732—1814) za 6 300 zl. Z kostelíka se stala filiálka kostela sv. Jana

Nepomuckého v trníčku v Šárce (na Jenerálce), odkud tamní duchovní sloužil

na Kajetánce mši svatou čtyřikrát do roka. Podle testamentu barona Henneta

byla Kajetánka v roce 1814 prodána manželce pražského měšťana a pekaře Marii

Natali. Zbožný Natali dal kostelík opravit, ale již v roce 1815 koupila celý areál za

28 000 K Paulina Julie hraběnka Kounicová, rozená Buquoyová, která potomce

lou nemovitost (i s kostelem) prodala za 8 000 K svému manželovi Vincencihra

běti Kounicovi. Hraběnce byly proti mysli občasné bohoslužby, a proto přiměla

svého chotě, aby kostelík uzavřel a začal ho bourat. Nadační mše byly přeneseny

do Bubenče a v roce 1821 dal hrabě Kounic vybudovat kolem usedlosti anglický

park. Manželé stačili zbořit po roce 1822 gotickou loď kostelíka, ale dalšídemo

Kostelík P. Marie Oettingské (Kajetánka) v roce 1820


( 18

(nahoře) Zdobené hlavice sloupů zbytků kaple

Kajetánka — (vlevo) Vstup do věžice kaple

Kajetánka — (vpravo) Polygonální věžice bývalé

kaple Kajetánka (2008)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist