načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, II. díl -- Jižní Čechy - Pavel Jákl

Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, II. díl -- Jižní Čechy

Elektronická kniha: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, II. díl -- Jižní Čechy
Autor:

V návaznosti na již vydané Pražské pivovárky a pivovary a 1. svazek tohoto šestidílného projektu věnovaného středním Čechám se autor v tomto díle zaměřil na oblast jižních Čech. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  300
+
-
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 792
Úprava: sv. : černobílé a barevné ilustrace (na příl.), portréty.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7227-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V návaznosti na již vydané Pražské pivovárky a pivovary a 1. svazek tohoto šestidílného projektu věnovaného středním Čechám se autor v tomto díle zaměřil na oblast jižních Čech. Pojednává nejen o světově proslulém Budvaru a dalších dodnes prosperujících pivovarech v Třeboni, Protivíně, Českém Krumlově či Strakonicích, ale i o stovkách těch, které zanikly už ve středověku nebo v průběhu 19. a 20. století. Text mapuje nejen stavby (včetně těch, které jsou už v troskách či zmizely), ale i sortiment, vývoj technologie a významné osoby s pivovarem spjaté (sládci, majitelé, správci atd.). Součástí knihy je bohatý ilustrační doprovod (s barevnou přílohou), zachycující vedle budov i lahve, etikety, pamětní medaile, vývěsní štíty atd.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavel Jákl - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

pivo uvod:úvod 24.11.09 14:10 Stránka 2


Encyklopedie

pivovarů

Čech, Moravy a Slezska

ii. díl Jižní Čechy

P avel J ákl

Nakladatelství libri

Praha 2010

pivo uvod:úvod 24.11.09 14:10 Stránka 3


Věnováno ing. arch. Janu Adámkovi, kamarádu „Mystikovi“,

s nímž jsem řadu dále opisovaných míst osobně i v partě provandroval ... a již nikdy ne.

© Pavel Jákl, 2010

Illustrations © archivy autora, M. angera, k. vodňanského, M. Hrubeše, v. linharta, R. kučery, pivovaru Budvar,

Města volar, 2010

© libri, 2010

ISBN 978-80-7277-227-8

ISBN 80-7277-225-2 (soubor)

ISBN 80-7277-226-0 (1. sv.)

pivo uvod:úvod 24.11.09 14:10 Stránka 4


obsah

Poděkování ......................................................................................................................... 6

Slovo autora ....................................................................................................................... 7

Pivovary na území Jihočeského kraje ................................................................................... 9

abecední přehled německých jmen některých lokalit jihočeských pivovarů ........................ 779

Soupis jednotlivých lokalit jihočeských pivovarů, jež mají samostatnou kapitolu ............... 780

Terminologický slovníček ................................................................................................ 782

výběrový seznam pramenů a použité literatury ................................................................ 786

obSah

pivo uvod:úvod 24.11.09 14:10 Stránka 5


poděkování

Druhý díl Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska vznikal ztuha adaleko složitěji než první avěnovaný středním Čechám.

Ten byl navíc dosti uspěchaný atrpí značnou nedůsledností, povšechností, což se ojihočeském říci již nedá. Pět let práce je zde

přeci jenom znát a byť i tato publikace má k dokonalosti stále ještě daleko, myslím si, že už lze ji vcelku akceptovat. Proplouval

jsem danými krajinami křížem krážem atroufám si tvrdit, že vnich znám snad každý kout amísta, ikdyž jsou jisté výjimky. Na

svých cestách jsem potkal nepřeberné zástupy lidí, dozvonil se, doklepal i dotelefonoval a dopsal do množství muzeí, úřadoven,

knihoven a bytů, když téměř všude jsem se setkával s porozuměním, a byť kolikrát ne přímo vítán, bylo mi dáno být vyslyšen.

Nemohu zde vyjádřit všem díky asepsat seznam optatelných, proto jen ktěm, co mi obzvláště pomohli adali podněty.Zpřeodstatných „pomahačů“ musím na prvním místě jmenovat Milana Starce z Černokosteleckého zájezdního pivováru a osobu, která je podobně jako já stižena staropivovarnictvím ajemuž (skrze jeho mládí) snad bude dáno kráčet vmých šlépějích adokon - čit to, co já už nemusím stihnout.

Práci na rekognoskaci pivovarů nalézajících se v severnějších oblastech někdejšího Prácheňského kraje, hlavně na Březnicku, Rožmitálsku či Blatensku, mně značně usnadnil Ivan kirchner zPříbrami, člověk senergií anadán trpělivostí při bádání varchiv - ních materiálech, což je vlastnost, kterou trochu postrádám. I jemu proto pravím dík, už se nezlob a vše odpuštěno.

ve lnářích vzdávám hold panu Čadovi, který mi mezitím zemřel a své znalosti, co mně už nestačil říci, si vzal s sebou apředává je jiným kolemsedícím. volyní mě skoro kompletně provedl pan Habart, osůbka z rodu pábitelů a v místním pivovařepracující až do konce jeho dnů. Děkuji, zvláště za „plesové“. Sládci a staří pivovarníci byli vůbec alfou a omegou mého snažení avšem jim tímto podávám ruku – vysloužilcům karlu Muškovi zJindřichova Hradce apoté činnému vTřeboni, tam zase Ivanu Dufkovi, emeritnímu sládkovi. Třeboňští, představovaní členy rodiny Stasků, vlastníků místního pivovaru, se chovali zvláštěkorektně (navíc mi umožnili rekognoskaci jim též patřícího objektu pivovaru vÚdolí uNových Hradů). veliký dík patří panuMiloslavu Urbánkovi, to za informace o táborském pivovaru. Úctu si u mě vydobyli i sládci a pivovarníci současní – pan Pinkava v Březnici, Rosťa Zagora v Českém krumlově, pelhřimovský vláďa veselý, v Českých Budějovicích Ivo Hajn a Jiří Samec, oba zBudvaru, či podsládek kukla ze Samsonu. ve Strakonicích se mé osobě věnovali mezitím již penzičku si užívající Jindravondřička s pokračováním nové paní sládkové vlkové, tamním pivovarem mě detailně provedl podsládek kotlík. v protivínskémpříadě děkuji podsládkovi Jaroslavu Havlátkovi a místní legendě, bývalému sládkovi václavu Márovi. Děkuji vícekrát.

kapitolu samu osobě tvoří „novopivovarníci“, kteří ivjižních Čechách navazují na často již léta odváté tradice regionálního pivovarnictví. vtomto směru patří pochvala provozovatelům restauračního pivovaru ve Zvíkovském Podhradí, pánům valentovi svoldřichem ajeho choti Dáše voldřichové, sládkovi láďovi ličmanovi. Zvíkov se pro mne stával příjemnou destinací akolikrát izáchytným bodem při toulání se po jižních Čechách. Podobnou pohostinností se vyznačovali dražíčtí Papulové, jedno-li zda otec či syn, Jiří s Janem.

kompliment skládám též současným uživatelům objektů bývalých pivovarů – příkladně panu Slavkovi, kastelánu v Českém krumlově, jehož jsem možná ponoukl ke zřízení „staropivovaru“ v krumlovském zámku, milevským premonstrátům (takéuvažujícím o znovuobnovení klášterních várek), paní na Měšicích u Tábora Berwid-Buquoyové, zvláště potom rodině Neumannů vČerveném Újezdci uPísku, vlastníkům zámku Skalice vBohumilicích, panu voldřichovi zkuří, panu Wratislavovi zMitrovic na Dírné... byla by jich dosti nekonečná řada.

Obzvláště si cením pomoci sběratelské obce, ačkoli to na vyznění této knihy nebude tolik znát – pro rozsáhlost textů bylonutno značně omezit obrazovou stránku, barevná příloha se stala dokonce bezpředmětnou záležitostí. Nechci a nebudu jmenovat, jednotlivé přátelé si dobře uvědomují, jak mě daná situace mrzí a pochopí, že hovořím právě o nich. Nicméně podpora z jejich strany byla více než upřímná a spíše si ji vážím pro morální význam. Stejného životabudiče se mi dostávalo v hostinci nejblíže mému domovu – „U Bezuchů“ vpřípražských kunraticích, kde řada stránek této encyklopedie získávala svou konceptní po dobu

a myšlenkovou osnovu. kolikrát až „haškovské“ psaní, dá se říci.

Děkuji pánům Milanu Polákovi a Broncovi z nakladatelství MIlPO za jejich snahu o získání placené inzerce pro tento díl,

zvláště pak při vědomí, jak ztíženou práci si vzali na starost. když už jsem u vydavatelských firem, nutno zvednout hledí i před

tou, díky níž se tato kniha dostává kvám, vážení čtenáři. lIBRI, že její pracovníci měli se mnou trpělivost adokážou trochukrotit nepokoru a občasnou troufalost autorovu. Nemohu vynechat ani svou rodinu a dík jí za pochopení pro mou práci, která má

charakter časem pádícího „koníčka“ a skrze níž své nejbližší opomíjím a věnuji se jim skoro nijak. Neslibuji však nápravu, bude

naopak hůře, píšu první stránky pivovarské historie Čech východních... Nemohu nevzpomenout ani na spolupracovníkyzmezitím pozastaveného časopisu Pivní kurýr, z nichž jeden, Tonda Jelínek, se druhého dílu už nedočkal – možná bude k vypůjčení

v nebeské knihovně.

kposledku vzdávám dík iTobě, čtenáři, že se jednotlivými kapitolami zobrazujícími jihočeské pivovarství, minulé isoučasné, bez újmy na zdraví aztráty soudnosti „provaříš, prokvasíš, proležíš ... apropiješ“ kabsolutní střízlivosti. Té je nám třeba snad nejvíce.

Praha, říjen 2009 autor

poděkování

6

pivo uvod:úvod 24.11.09 14:10 Stránka 6


než se začtete...

... tak krapet zeměznalectví. Představíme-li si českou zemi jako obrovitý koláč, ze tří stran rámovaný vypečenými a do výševytaženými okraji hraničních hor, s Prahou zhruba uprostřed co vábivým cumlíkem k polaskání, jižní Čechy se ukazují mocněvykousnutým dílem přibližně lichoběžného tvaru snepravidelným, jaksi drobivým vymezením. vhistorii byla jihočeská oblastrozkouskována do několika krajů, původních žup, následně vykrystalizovaných do podoby územních útvarů Prácheňského,

vltavského a Bechyňského, které kolem poloviny 18. století přešly v další přerozdělení, čímž vznikl stálostejný Prácheňský kraj

s Táborským a Budějovickým. Nejpůvodnější z nich, prvně jmenovaný, zaujímal západní část území, svým jihozápadním cípem

zasahoval až po Železnou Rudu, od níž vycházela hraniční čára k severovýchodu, nad Sušicí k Horažďovicím, odkud severně,

přes Chanovice a západněji od lnářů, dorazila až k obci Dožice. Tady se hranice kraje lomila k východu a přes zalesněnétemeno brdské hory Třemšína klesala k Rožmitálu. Zdejší krajina bývala nejsevernější oblastí původního Jihočeska. Ze zdejšíhostarobylého města se prostírala dále východním směrem, stáčeje se více k jihu a pod Orlíkem dospěla k vltavě, jejímu levémubřehu. Opačný, pravý, již zaujímal kraj Táborský, jenž od severu omezen náhle tu vystupujícím Cunkovským hřbetem sledoval dále

východní směr anad Mladou vožicí se jeho hraniční linie stočila jižněji kPacovu, kde spokračováním kolem Červené Řečiceobsáhla Pelhřimovsko asdotažením Želiva nabrala strmější jihovýchodní dráhu, když dospěla až kMirošovu, obci nalézající setéměř uJihlavy. Udaná ves byla zároveň nejvýchodnějším bodem opisovaného Táborského kraje. Ten se následně obrátil zcelakjihu a západněji orientována vedla jeho hranice přes Horní Cerekev na Počátky se Žirovnicí, odkud již svisle jižně dosáhla

česko-moravsko-rakouský střet, někdejší vitorazsko, landštejn se Starým Městem pod landštejnem. Do obou představenýchkrajů byl od jihu vklíněn třetí, Budějovický.

Páteří jižních Čech byla odnepaměti vltava pramenící hluboko všumavských hvozdech acestou ksobě přijímající celou řadu

drobných i větších vodních přítoků, z řek potom Malši v Českých Budějovicích, lužnici u Týna a nejseverněji Otavu podmajestátným Zvíkovem.

Nutno dále připomenout, že na všech shora zmiňovaných místech, lidských sídlištích, se v průběhu let vesele pivovarničilo,

proto obraťme svou pozornost k meritu věci. Západní oblast původního Prácheňského kraje už řadu let patří pod klatovsko

(okres klatovy), a tudíž současný samosprávný Plzeňský kraj. v tomto ohledu jsem se ztotožnil s dneškem a tento stav vzal za

standard, řídě se momentální hranicí dělící Jihočeský kraj od Plzeňského. Zencyklopedie tím „vypadla“ dobrá šedesátka dalších

pivovarnických punktů, zejména na Sušicku a Horažďovicku. Netřeba zoufat, dojde časem i na ně, a ti netrpěliví nechťnahlédnou do nedávno vydané publikace Tomáše Cihláře Pošumavské pivovary, v níž se o některých z nich dočtou.

Naopak do jihočeského dílu přibyla místa, která jsou dnes brána na středočeská a v předchozím svazku neměla zastoupení –

Březnice, Bukovany, Drahenice, Starosedlský Hrádek, Tochovice, Zalužany aZbenice (obce na levém břehu vltavy, aproto„prácheňská“ strana), též potom Miličín, Neustupov, Petrovice u Miličína a vlčkovice, kterážto místa někdejšího Táborského kraje

jsou nyní součástí Středočeského. kzajímavé situaci došlo na severovýchodě Pelhřimovska. Želiv, stará osada sneméněhistorickým konventem řádu premonstrátů, býval původně součástí Bechyňského kraje, ale Táborského už nikoli. v polovině 18. století

jej, stejně jako blízké obce košetice, lukavec, Mezilesí a vyklantice, registrujeme v područenství tehdejšího Čáslavského kraje.

k větší kuriozitě se blížíme v případě Humpolce, dávnému to příslušenství heráleckého zboží a též kdysi patřícího dohistorického Čáslavska. Tamní pivovar si však řada lidí pamatuje ještě jako úd Jihočeských pivovarů, vjejichž spolku už byl málemzrušen. Humpolečtí pivovarníci jsou proto na „jihočeskost“ doslova alergičtí a časově poměrně nedávné křivdy neodpouštějí.Pivovary ve všech výše zmíněných lokalitách dostanou prostor v dalším dílu této encyklopedie, východočeském.

Co se však nedá akceptovat, je pokřivení česko-moravské hranice ve východních oblastech Jindřichohradecka. Státoúzemnídirektivou, vyšlou zhlav socialistických „krajinoznalců“ avzatou vúčinnost roku 1960, byly knově vytvářenému Jihočeskémukraji přivtěleny Dačicko a Slavonicko i s městečkem Studená. Rovněž pivovar v tomto ryze moravském místě byl posléze součástí

zprvu národního aposléze vícekráte transformovaného podniku Jihočeské pivovary, stala se zněj pobočka Třeboně. Zde jsemzachoval starý status quo a pivovarské destinace v Dačicích, Slavonicích, Českém Rudolci s dalšími nechť jsou klasickymoravskými lokalitami.

vdané oblasti, jak je vám předložena, bylo porůznu rozptýleno atouto knihou je představeno na tři sta míst spočtem čtyř set

jednotlivých pivovarů a pivovárků, nalézajících se ve městech, městečkách, obcích, osadách a dvorech, též při starých hradních

sídlech, na klášterním zboží, řada z nich bývala součástí tvrzí či zámků. Místa jsou nadepisována tak, jak v dobách funkcepříslušného a tam se nalézajícího pivovaru bylo vhodno – kupříkladu Mezimostí v původnosti, nyní je tato kdysi samostatná obec

součástí veselí nad lužnicí. výše vedený počet pivovarů přitom není vůbec konečný ani definitivní, stále je co objevovat azešera archivů vycházejí nové anové podněty, často průkazné, ale též spíše hypotetické. Opsané množství proto berme více zaideální a co je možné v současné době historicky registrovat.

Touto publikací zviditelněný počet jihočeských pivovarů je determinován dobou jejich průběžné existence, má staletý vývoj,

který vyvrcholil v druhé polovině 16. století, kdy byly řady tehdy jsoucích pivovarských podniků nejšikovatější a jejich síťnejhustší. Stejně jako celou zemi ijižními Čechami mocně zazmítalo období pobělohorské, všeobecně tragická třicetiletá válka.Blí• 7•

Slovo autora

7

pivo uvod:úvod 24.11.09 14:10 Stránka 7


že neurčitelné množství zdejších pivovarů v ní zaniklo, častokrát bez poválečného obnovení a náhrady, zdecimovaná území se

z následků vleklých bojů vzpamatovávala jen ztěžka a po léta. Nutno potom podotknout, že po polovině 17. století naopak řada

pivovarských podniků vznikla ado jisté míry byly tyto „novopivovary“ sto starší azrušené postupem let zastoupit. Jisté však je,

že éru předchozí jihočeští pivovarníci už nepřesáhli, alespoň co se součtu provozů týče. Docházelo též ke koncentraci pivnívýroby, především ve městech, kde původně po domech funkční pivovárky, maloprodukční, byly slučovány už v jednotné podniky

ovyšší výkonnosti. Počátkem 18. století máme zaznamenáno něco málo přes dvě stě tehdy činných pivovarů, pracujících jižvklasickém dělení na panské (k nim řaďme i klášterní), obecní a městské (popřípadě měšťanské či právovárečenské). Pokračujícím

časem se počet pivovarů tenčil, což byl trend celostátní, aproto ani na jihu ničím výjimečný. Další citelnou ranou prospolečenství činných pivovarů bylo zrušení propinačního práva roku 1869 a s ním nastolené „svobodné podnikání“. Důsledkem bylakolikrát až drasticky nastupující konkurence, přinášející do té doby neznámé, dosud neužívané postupy. Předesílatelem změn byla

i do poměrně chudších oblastí jižních Čech vešlá průmyslová revoluce, projevující se hlavně ve větších sídelních aglomeracích,

městech. Někteří „velkopivovarníci“ (z nich jmenujme především Schwarzenberky) předjímali nové okolnosti a vlastnípivovarskou produkci zkoncentrovali do užšího počtu podniků – to vše na úkor ostatních, okolních, blízkých i vzdálenějších. ksoudobému kvasu zdárně přispívala i nová technologie přípravy piva. Po vzoru obecně úspěšného měšťanského pivovaru v Plzni(následného Prazdroje) přecházely jeden po druhém i další pivovarské podniky na metodu spodního kvašení mladiny, přesně podle

úměry čím movitější provozovatel příslušného pivovaru, tím výrazněji arychleji byla jeho pozice na trhu upevňována aprostředky

jím vložené do modernizace jeho pivovaru se vzápětí vracely. Podkvasná metoda vyžadovala nákladné přestavby spilek a sklepů

s nutností velikých lednic, což byly záležitosti pro méně majetné vlastníky pivovarů často nedostupné. a tak jejich provozyrazantně zaostávaly ve vývoji, zastarávaly a docházely k zánikům. Funkce přestavovaných (i nově vznikajících) velkých pivovarů,

navíc často už s výbavou strojního či dokonce parostrojního zařízení, stávala se pro zbylé a provozované v archaickém ručním

pohybu v podstatě likvidační. Resumé – zatímco počátkem 70. let 19. století, na samém kraji výše opisovaných přeměn,pracovalo vjižních Čechách dosud velice akceptovatelných více jak 160 pivovarských podniků, pravda rozličné úrovně, blíže se zlomu

století jejich počet klesal až závratnou rychlostí a nový věk, už dvacátý, v různém stupni nadějeplnosti přivítá pouhá polovina

předchozích...

kdosavadním jihočeským pivovarským podnikům přibyl nový atehdy progresivně založený „na akcie“, pozdější asnámistále jsoucí Budvar. Jihočeši byli v jistém ohledu hodně mastodontní, zůstávali věrní tradici a transformace zdejších pivovarských podniků do podoby akciových společností u nás vázla, když kromě již zmíněného „Českého akciového pivovaru v ČeskýchBudějovicích“ nebyla vícekráte zprůkazňována. Budoucí Budvar již před vypuknutím první světové války stanul na čelném místě v pořadí tehdy činných jihočeských podniků – stav trvající bez přerušení dodnes.

Úbytek počtu jihočeských pivovarů pokračoval po celý dvacátý věk, kdy se v něm promítaly další dějinné zvraty v podobách už nadnesené světové války, která měla mít druhé pokračování, hospodářské krize třicátých let a únorového převratu roku 1948 s následnou socializací státu. Do komunistického režimu vstoupilo už pouze 18 pivovarů jihočeské provenience, některé skrátkodobým výhledem na další činění. Dnes, na prahu 21. století a zároveň třetího tisíciletí, zůstává nám zde v plné funkci již jen sedm průmyslových pivovarských podniků (s Březnicí osm), knim připočtěme tři restaurační provozy snejnovějším přírůstkem v nově založeném privátním minipivovaru ve vyšším Brodě, jenž je z „jedenáctky“ pobíhající i statující na jihočeskémpivovarnickém hřišti nejmenší ve výkonu. Jen o málo výrazněji jej překonávají „Pivovarské dvory“ ve Zvíkovském Podhradí a Dražíči. Zbylými současnými pivovary jihočeského regionu jmenujme oba budějovické (Budvar a Samson), Český krumlov, Pelhřimov, Protivín, Strakonice a Třeboň. Produkce všech dohromady představuje necelé dva miliony ročně vystavovaných hektolitrů piva rozličných typů, včinnosti znamenáme už jen dvě pivovarské sladovny – vSamsonu aProtivíně, když třetí připomeňmevBřeznici, pivovaru vlastně dnes již nejihočeském. výroba sladu představuje výši sotva 4 500 tun ročně připravované sladové matérie.

Dostáváme se do moci řádků a stránek, které na Tebe, ctěný čtenáři, v následnosti čekají. Záznamů o práci šlechtickýchuživatelů statků s pivovary, jakož i o měšťanech a obecnících, církevnících, provozujících bohulibou várečenskou činnost často po věky, je v nich bezpočet i s dobovými peripetiemi a souvislostmi.

Přeji dobrý zrak, uvolněnou mysl a vůči sobě shovívavost, vždyť v natolik rozsáhlém souboru informací nelze neudělat chybu a minelu. Rád s ní budu seznámen s následkem poučení. Nic, příjemné a ničím nerušené čtení.

Pavel Jákl (Pivovarský)

Své připomínky a názory posílejte prosím na adresu nakladatelství libri, Na Hutmance 7, 158 00 Praha 5 nebo na e-mail:

libri@libri.cz.

Slovo autora

8

pivo uvod:úvod 24.11.09 14:10 Stránka 8


Bavorov / helfenBurk

Ačkoli je Bavorov historicky staršímsídlem, pomístní pivovarnictví mělo svůj

pra původ spíše na Helfenburku, hradě

vystavěném severozápadně od tohotojihočeského městečka, přesněji „na vrchu

Malošíně“. Obě pivovarské lokalitynejenže k sobě v podstatě přináležely, ale

dokonce se vzájemně prostřídaly v ná -

stup nictví svých pivovarských podniků.

Jsou proto zařazeny pospolu, do jedné

kapitoly.

Helfenburk, založený krátce popolovině 14. století Rožmberky, míval v mi -

nu losti pivovary ve skutečnosti dva.První – a založením starší – měl svéuplatnění přímo v hradním areálu. Pozdějibyla jeho činnost přenesena do lépe

po loženého podhradí, kde se v roce 1553

hovoří o do končení výstavby „nového

pivo varu“. Oba pivovary (založené a

vlast něné rodem Rožmberků) měly své

zázemí ve dvoře Štětín, ležícím mezi

Helfenburkem a Bavorovem. Zázemím

rozuměj me dodávky základních surovin

pot řebných k přípravě piva – chmele a

především obilí (pšenice, ječmene).Štětín, dodnes existující, je zároveň jednou

z nej star ších jihočeských hospodářských

jednotek. Přes nespornou starobylost

hrálo helfenburské pivovarnictví v dané

oblasti roli víceméně epizodní, zatímco

starý pivovar, funkční zřejmě odprvopočátku hradu, zanikl zřízením nového,

kte rý byl zrušen ještě před závěrem 16.

sto letí. Jeho produkci zastoupilyvýhodněji lokalizované pivovarské podniky

rožm berského dominia. Byl mezi nimi

i pi vovar v Bavorově.

Umístění prvotního helfenburského

pivovaru přímo v panském sídle mělodějinnou logiku, avšak příliš poplatnou

středověké potřebě skrýt vše za hradby.

Hrad sám byl zároveň i centrem správy

panství, jež ve své době zahrnovalo přes

dvacet vsí i s městečkem Bavorovem.Tato situace se však s příchodem renesance

ukazovala jako jistým anachronismem.

Od počátku 16. století významHelfenburku s pozdně gotickým opevněním po

stránce vojenské upadal a posádka se

zmenšila. Úpadek pokračoval zaposledních Rožmberků zvláště poté, když siVilém z Rožmberka nechal nedaleko odtud

postavit renesanční zámeček Kratochvíli

a úředníci spravující panství přesídlili do

Netolic. Počáteční sláva helfenburského

pivovarství zarůstala býlím podobně jako

zanikající hrad, jenž se roku 1593 – při

prodeji panství Petrem Vokem z Rožm -

berka městu Prachatice – připomínal už

jako pustý. O faktu, že výbavapůvodního helfenburského pivovaru nebylaledajaká a podnik měl jistou úroveň, svědčí

dobový záznam datovaný rokem 1452

a popisující jeho zařízení slovy pánevcelá měděná (opravovaná), káď miešní

(starší), dvě kádi miešní (dobré), dvěkádi mlatné, jedno cedidlo, dvoje necky,ježto od pivy bývají.

Zatímco určení místa staršíhohelfenburského pivovaru je spíše hypotetické

(obecně se má za to, že se nacházel buď

ve spodní části hradu, při vstupu do něj,

kde se též popisovala cisternazachycující dešťovou vodu, nebo v budově„neznámého účelu“ při západní straněhradního paláce, pod nímž byly i hlubokéskley), umístění druhého pivovaru námpoměrně přesně svým zápisem předestřel

Augustin Sedláček, autor Hradů, zámků

a tvrzí Království českého. Jen proujasnění situace citujme: ... na Mlaka nahoru

cesta ... chalupy, jež stávaly pod hradem

... za tím, ale vlevo kousek od cesty,uvidíme močál, jest to však nádržka zanesená

a živou vodou sycená, z níž se ... vařilopivo Helfenburské; neb tu někde stávaly ...

potom vedlé něho pivovár, jichž známky

snad by se po bedlivém ohledání našly.

Jak vidno, už za časů páně Sedláčkových, koncem 19. století, nezbývalo ze

spod ního helfenburského pivovaru nic

jiného než močálovitý mokřad. Dnes tu

už nenajdeme vůbec nic, jen stromoví

a keře milosrdně skrývající a zamlčující

dávnou minulost. Ani památky popivovaře, dvoře při něm a chmelnici, která tu

též měla v době činnosti pivovarského

provozu být. Dnes by se tu člověk až

„ublou dil“ v křoví a marasmu. A takponechme Helfenburk turistům a vraťme

se s pokorou sobě vlastní do lůnacivilizace, kterou nám v dané oblasti a měrou

věru hojnou dopřává Bavorov.

Městečko nedaleko Vodňan, jakostatně už ze školních zpěvníčků známeskrze lidový popěvek, jménem napovídá, že

bylo založeno přispěním ve své doběvýznačného velmože Bavora, přesnějiBavora III. ze Strakonic, mimo jinékrálovského purkrabího na Zvíkově a věrného

služebníka jak posledních Přemyslovců,

tak krále Jana Lucemburského. Kdy

město Bavorov přesně vzniklo, neníznámo, ale již k roku 1309 se váže zmínka

o tom, že Bavorovští nemusí odvádět clo

... v Netolicích ... pro klášter ve ZlatéKoruně. Jednalo se nepochybně o určitou

výsadu podporující rozvoj právězakládané osady. Bavor III. se pak, v roce 1315,

podepisuje sám co „z Bavorova“. Je tím

i zřejmé, že velmož se v jím založeném

městě i usadil a nechal tu vystavětzároveň svůj hrad. První zmínka o hraduBavorově a sídelním celku však pochází až

z roku 1334, kdy zboží zahrnující hrad,

městečko a 23 vesnic převzal dodědičného držení od krále Jana, jenž se vzdal

odúmrtního práva po Bavorově smrti,

Petr z Rožmberka. Ten byl o dvacet let

později – spolu s bratry Joštem,Oldřichem a Janem – hlavním iniciátoremvýstavby hradu Helfenburk. Nový hrad se

záhy stal správním centrem panství avýznam Bavorova se zdál být podružný.

Zdál, ale nebyl. Rožmberkové vedli

Bavorov jako tržní ves a v roce 1361 pro

ni vymohli právo královské. Zanedlouho

se Bavorov připomíná jako městečkořídící se právem královského města Písku.

Podstatnější pro nás je ale fakt, že užroku 1355, v době založení Helfenburku,

vznikla v Bavorově sladovna, se všípravděpodobností pracující pro hradnípivovar. Natolik včasná funkce sladovnyneřímo poukazuje na souběžnou činnost

helfenburského pivovarského provozu.

Příklon Bavorova k převzetípivovarského činění nastal až nástupnictvímViléma z Rožmberka na post vladařerodového domu. Už v roce 1566 byl založen

vrchnostenský pivovar Rožmberků v ne -

da lekých Netolicích, u jehož zrodunestál nikdo jiný než začínající adept

rožmberských služeb a pozdějiproslavený Jakub Krčín z Jelčan. Má se též za to,

že budoucí regent stál i u vznikupivovaru v Bavorově, jenž byl zřízen kolemroku 1570. Při zmínce o něm se všakmusíme vrátit o sto padesát let zpátky. Roku

1420, při tažení na Prachatice, vypálili

Bavorov husité a kromě značných škod

Bavorov / helfenBurk

9

B

lex 1a:lexikon 24.11.09 12:21 Stránka 9


ve městečku ohni podlehl i starýbavo

rovský hrad. Nebyl již obnoven, ale jako

náhradu za něj vystavěli Rožmberkové

v severozápadním cípu rynku zprvupro

vizorní dům pro panské úředníky.Sho

dou okolností zadní prostor za domem

zaujímala už dříve činná sladovna, k níž

byl v poslední třetině 16. století připojen

i rožmberský pivovar. Východně odměs

tečka, pod „Horami“ a za říčkou Blanicí,

byly založeny dvě chmelnice a obilí pro

nový pivovarský podnik dodávaly panské

dvory – mezi nimi i již zmíněný Štětín.

Bavorovský pivovar byl již z počátkuvý

konnější, lépe zařízený a na svéhopřed

chůdce pod Helfenburkem dal brzoza

pomenout, i když je možné, že ještěně

jakou dobu pracovaly oba pivovarypo

spolu.

Činnost bavorovského pivovaru byla

ryze panskou záležitostí. O své se však

hlásila i místní obec. Městečkozůstáva

lo po všechen čas poddanským, a ač

vrch nost projevovala svou blahosklon

nost udělováním různých práv a privi -

legií, výsady vlastních várek se odRožm

berků Bavorov nedočkal. Roku 1593pře

vzalo bavorovské zboží (stále vedenéja

ko „helfenburské“) město Prachatice.

Snad z příslušnosti ke stejnému stavu či

pro „krásné oči pánů radních“ se v roce

1601 bavorovští měšťané dočkali a se

svo lením Prachatic mohli sobě činit várek

piva bílého i červeného. Výsada bylastvr

zena o šest let později s tím, žeBavorov

ští mohli k várkám používat i oves. Zda

obec provozovala vlastní pivovar, však

není známo a nezdá se to anipravděpo

dobné. K várkám byl nejspíše využíván

panský pivovar – v době příslušnostiBa

vorova k Prachaticím vlastně taktéž

„obecní“.

„Dvojvárečenství“ skončilo v Bavoro -

vě poměrně záhy a jako na celou zemi

i na Bavorov tvrdě dolehly neblahé doby

pokusu českých stavů a měšťanstvazvrá

tit u nás habsburské poručenství.

Pracha tičtí, též zapojení do povstání,by

li stiženi pobělohorskými konfiskacemi

a kromě jiných statků přišli i o Bavorov.

Zboží roku 1620 převzal Jan Oldřich

z Eggenberka – i s pivovarem, sloužícím

již ale výhradně pro něj jako novouba

vorovskou vrchnost.

Obec o těžce nabyté právo vařit pivo

bojovala ještě dalších šest let, ale roku

1626, kdy byl Bavorov již spojen s čes ko -

krumlovským panstvím, Eggenberkové

marné snažení bavorovských měšťanů

ráz ně uťali a na příští půlstoletí sizajis

tili místní pivní hegemonii. Po mnohých

peripetiích se bavorovská obec svýchvá

rek nakonec dočkala, ale až roku 1676,

navíc za poplatek vrchnosti a bezmož

nosti zřízení vlastního pivovaru. Obecní

várky se vykonávaly v panském pivovaře.

Pivovar v Bavorově byl činný – s urči -

tými přestávkami – až do druhé poloviny

19. století. Jednou z těchto „přestávek“

bylo i období kolem poloviny století

osm náctého, když tehdy zpracovávaný

tereziánský katastr činnostbavorovské

ho pivovaru vůbec nezaznamenává. Již

předtím, od roku 1719, byli vlastníkypi

vovaru (zároveň i posledními)Schwar

zenberkové, kteří postupně stagnující

a dále se nerozvíjející podnik uváděli ve

výčtu svých pivovarů ještě k roku 1860.

Jeho existence se však v téže době – po

třísetletém trvání (k tomuto číslu je ale

dobré připomenout předchozí dvousto

letí pivovarnické činnosti naHelfenbur

ku) – s jistotou až matematickoupoma

lu uzavírala. Pivovar krátce před rokem

1870 s definitivou zanikl, když jeho

funk ci převzal tou dobou přestavovaný

a roz šiřovaný jiný schwarzenberskýpivo

varský podnik, a to v Petrově Dvoře

u Ne tolic. Ostatně, v Bavorověsvařova

né množství piva bylo snadnozastupitel

né – přibližných 2 000 hektolitrů piva

ročního výstavu nebylo pro zbylé okolní

pivovary knížecích pánů těžké nahradit

i přesto, že ve stejném období seosudo

vě naplnily roky činnosti i jinéhoblízké

ho schwarzenberského pivovaru v Libě -

jo vicích u Chelčic.

Na rozdíl od řady jinýchschwarzen

berských pivovarů, které neprošly sítem

požadované efektivity a po svém zrušení

skončily jako sklady a stáčírny knížecích

piv buď z Protivína, Třeboně či Českého

Krumlova, bavorovský si markuuznáva

nosti časem dokonce vylepšil. Zaniklý

pi vovar byl v krátké době upraven na

mlé kárnu s přidruženou výrobou sýra,

jenž prezentovaný jako „knížecí“ pro

dukt si záhy vydobyl nové místo naslun

ci. Bavorovské sýry se staly ozdobousto

lů labužníků a vozily se prý až do Vídně.

Inu, prapodivné osudy předurčilyBavo

rovu pivovarské sudičky...

Dnes není po sýrárně ani vidu anisle

chu. Vznikem samostatného státu došlo

i na věhlasné a všeobecně uznávané

schwar zenberské hospodářství. Jehore

dukcí a okleštěním odbytových možností

vlivem prvorepublikové pozemkové re

formy bavorovská sýrárna s mlékárnou

zanikly a budovy starého pivovaru, bez

pat řičného využití, se postupem letdo

staly až do stavu, ve kterém se nacházejí

nyní. Nutno předeslat, nic moc. Z objek -

tů se vytratily dílny i skladovéhospodář

ství a jejich opuštěnost bije do očí.

Kapitola o „Baborově“ (jak jsouJiho

bavorov / helfenburk

10

Bavorov, pivovar ze severovýchodního pohledu (foto autora, 1997). Bavorov, kamenná kašna ve dvoře panského pivovaru

(foto autora, 1997).

lex 1a:lexikon 24.11.09 12:21 Stránka 10


češi zvyklí městečku dodnes říkat) je

u konce. K pivovaru uveďme jennezbytný popis. Věkem omšelý Panský dům

svou načervenalou omítkou nepřehlédnutelně dominuje bavorovskémunáměstí. V domě dodnes existuje hospoda,která tu bývala snad odjakživa a její sklepy

dozajista pamatují ještě místní pivo. Na

ni od západní strany šikmo navazujepřízemní dům čp. 114, v podstatě úvodní

část bavorovského pivovaru, který dále

pokračuje do ohybu dnešní ulice

Dr. Fran tiška Mrázka, probíhající kolem

kos tela Nanebevzetí Panny Marie s farní

zahradou ohraničenou kamennou zdí

s krásně zachovaným lomeným obloukem gotického portálu. Ulice se k severu

zalamuje a pravoúhlému zabočení se

podřídili i stavitelé pivovaru, kteří jeho

dvojkřídlý trakt velmi malebně a na dva -

krát, tupoúhle, převedli do hlavního

kříd la objektu čelem obráceného doPanské ulice, jež ústí zpět na náměstí a zno -

vu u Pan ského domu – tentokráte na

opač né straně, než je úvodní dům čp.

114. Tímto popisem jsme obsáhlikomletní pivovarský areál, který jenepravidelného, lichoběžníkovitého tvaru.Prostor mezi Panským domem a pivovarem

vyplňuje zahrada a dvůr, jenž je v místě

spojení obou pivovarských traktůpravoúhle vymezen. Poblíž setkání pivovarských křídel se dochovala kamennákašna – bohužel, bez obvyklého vročení.

Přes to však je jasné, že pochází z doby

založení pivovaru a voda do ní bylapřiváděna z malé vodní nádrže, rybníčku,

který se kdysi nalézal na volném prostranství severně nad pivovarem. Pro -

stran ství (dnes parčík) zůstalo, ale po

rybníčku už není ani stopy. Ten sám byl

jen záchytným, když voda byla dopivovaru, potažmo města, vedena ze strání

pod Mazným vrchem. Už vedení vody

zdůrazňuje význam pivovaru vůčiBavorovu – ve vodoteči „první v řadě“.Vodovod byl nepochybně dílem Krčínovým

a jeho zřízení je dalším potvrzenímúčastenství budoucího správce rožmberských dominií zde, v Bavorově.

Objekty pivovaru jsou přízemní a ve

stavebním podání velmi rustikální.Založeny „od kamene“ se sedlovou střechou

„krytou cihlou“, jak by se dalo dobověříci. Vnější podoba pivovaru byla postaletí neměnná, což jen poukazuje na jeho

starobylost. Interiér budovy (míněno

hlavní křídlo na severní straně) jepodélně dělen středovým sloupovím,dochovaným jen náznakově vzhledem k pozděj -

šímu přepažení vnitřních prostor a pře -

zdění. I tak jsou patrné renesančníkřížové klenby, občas zvýrazněné typickými

„hřebínky“. Vlastní klenutí pak jecihelné. Jednotlivé vnitřní provozní celkybývalého pivovaru už jsou nečitelné –objekt zde byl vícekrát stavebně upravován,

na rozdíl od exteriéru. S trochou obdivu

lze poukázat na dosud fragmentárně

ucho vané vykachlíčkování některých

místností, poukazující ale už namlékárenský provoz.

Zvláštní nejistotou jsou sklepy, které

prý kdysi bývaly přímo pod pivovarem.

Zdá se, že na ně upozorňuje zevní a ze

země vystupující, avšak již dávnozazděný průchod vedený z ulice Dr. Františka

Mrázka. Sklepy jsou nepochybnězaniklé, ale ne možná zcela a všechny.Naproti pivovaru stojící objekt čp. 370 (jinak

součást původního panskéhohospodářského dvora a stejně jako pivovarpocházející z dob ještě rožmberských) jevíneochybné znaky hlubokého podsklepení.

V obloukovitém zakončení průjezdu do

dvora je sice poměrně pozdní letopočet

1850, ale nenechme se mýlit. Schwarzenberský znak u vročení znamená, že

stavebník se tu něčím chlubil. Třebazřízením nových pivovarských sklepůdatovaných do dob, kdy v podstatě všechny

knížecí pivovary rodu – velké i malé –

rychle přecházely na modernějšítechnologii v přípravě piva – metodu spodního

kvašení – a sklepy bývaly sice stranou od

pivovaru, ale v jeho přímém dosahu a na -

víc propojeny s původními...

I Bavorov tak skrývá mnoho tajemství, určitě i překvapení a do budoucna

se jedná o místo podrobnějšíhoprůzkumu. A navíc – zdejší pivovar, přestože se

zvláště v posledních letech měnípozvolna v ruinu, by jistě stál za opravu a hod -

notné využití. Ještě mají Bavorovští čas.

BeChYnĚ

Skalnatá ostrožna vysoko nad soutokem

Lužnice s říčkou Smutnou lákala k osíd -

lení už ve starověku a vskutku zdearcheologický průzkum pradávné hradiště

naznačil. Místo, lidmi obývané v ne pře -

rušované linii po staletí, později využil

i přemyslovský stát a jako vyvrcholení

zde byl Přemyslem Otakarem II.vystavěn kamenný hrad – klasicky jakoprotiváha rostoucí moci Rožmberků,pocházejícím z původnějších Vítkovců. Území

kolem Bechyně pak náleželo pražským

biskupům, když následně přešlo zčásti

též pod královskou komoru. Kolem roku

1323 nechal Jan Lucemburský na návrší

mírně se snižujícím ke staršímu hradu

vysadit město, nazvané stejně jako jeho

opěrný celek – Bechyně. S tímto datem

jsou spjaty i počátky bechyňskéhopivovarnictví, sice přímo nedoloženého,nicméně více než zřejmého.

Na sklonku svého života i slávypřenechal tentýž Jan Bechyni Šternberkům,

z nichž již první, Štěpán, připojil kesvému jménu i druhý přídomek – „zBechyně“. V držení šlechtických vlastníků byla

pak Bechyně po celý zbytek feudálního

období a knížaty z Paaru přešla až do 20.

století. Za panské správy se zde pivovařívalo již stoprocentně, a pivovarství se

tu rozvíjelo ve dvou základních liniích –

městské (obecní) a později i vrchnos ten -

ské.

Krátce před vypuknutím husitských

válek získala město s hradem následná

oběť onoho rozporuplného období,Jindřich Lefl z Lažan, zakladatel rodu místo

i jmenně potvrzovaného – Bechyňů z La -

žan, původem ze Slezska a s erbem, na

němž jsou tři červení kapři pod sebou ve

stříbrném poli. Z nich pak Jan Bechyně

dal měšťanům četná práva, z nichž za

dů ležité považujme zejména povolení

pivních várek. Co dříve jenpředpokládáme, bylo rokem 1444 písemně stvrzeno.

Bechyňskou pivovarnickou složku tak

otevřela městská obec, která její listynásobila téměř 600 let. Prvotní várkyprobíhaly bezpochyby po domech, kdyžjednotný pivovar není ve starších dobách

nikde uváděn.

Páni z Lažan Bechyni ztratili a odroku 1477 drželi město s hradem opět

Štern berkové, kteří váhu své mociupevnili stvrzením starých práv, včetně várečného. Za nich byla šlechtě královským majestátem (tzv. svatováclavskou

smlouvou z roku 1517) povolenapivovarnická činnost, ale zdali ji bechyňští

Šternberkové patřičně využili, není zcela

zřejmé. K rozhodné změně pak došlo

v roce 1528, kdy část Bechyně a zdejšího

panství získal Kryštof ze Švamberka,bytostí hospodář a z historie známý co

„stavitel pivovarů“. Je tak nade všípochybnost, že nový pán na Bechyni (jenž

posléze získal celé zboží), pokudvrchnostenský pivovar sám nezřídil, jistě o něm

přemýšlel.

Za Švamberků se doposud ryzestředověká Bechyně rychle stávalarenesančním městem žijícím stavebním ruchem.

Novodobých úprav se dočkal i hrad, již

přestavěný na zámek a tím kvalitativně

zhodnocený. V bývalém předhradívznikla řada objektů (mimo jiné tzv.Hozlaurovský dům) s možným panskýmpivovarem, pro jehož umístění bylo využitopůbechyně

11

lex 1a:lexikon 24.11.09 12:21 Stránka 11


vodního gotického opevnění včetnětrojice dělostřeleckých bašt nacházejících

se v severozápadní části zámeckéhoareálu. Propojením jednotlivých věží, každé

jiného tvaru, vznikl pro bechyňskývrchnostenský pivovar charakteristicky„zvlněný“ objekt, dodnes pozorovatelný ve

své původnosti.

Druzí Švamberkové na Bechyni –

Kryš tofovi synové Václav a Zdeněk –povolili místní obci stará práva, kdyžVáclav ze Švamberka nechal postavit i již

skutečný a várky jednotící pivovarský

pro voz, umístěný v severovýchodnímcíu rynku, v domě původního čp. 19

a dnes čp. 11. K roku 1553 se vážedobový zápis, který nám zvěstuje fakt, aby

Bechyňští piva bílého vaření v obecném

pivovaře, i také voda k němu a do něho

přivedena, po pořádku každý k svému

vlastnímu užitku užívati mohli a to vměstě i jinam na cizí panství, jestliže bypotřeba ukazovala, vystavovati mohli. Vodlatu však museli várečníci odvádět

švamberské vrchnosti povinnou daň

v podobě šesti stříbrných grošů z každé

uskutečněné várky. Toto ustanovení dále

Bechyňským potvrdil i poslední Švamberk na zdejším panství, Jindřich. Jinak

řečeno, za pánů ze Švamberka dosáhla

velikost bechyňského panství svéhoprvního historického vrcholu, když v sobě

zahrnovalo na třicet vsí a osad, k nimž je

třeba připočíst i řadu dvorů a mlýnů. Už

proto se dá existence vrchnostenského

pi vovaru více jak předpokládat – obecní

pivovar jistě výkonnostně nepostačoval,

a navíc, všimněme si zdánlivého detailu:

panská správa povolila měšťanůmsvařovat pouze „bílé pivo“, tudíž méně

hodnot né pšeničné, zatímco o várkách

„starého piva“, ječného, není ve výše

uvedeném privilegiu ani zmínky. Je tím

dosti zřejmé, že výnosnější produkciječného piva si ponechávala pod kontrolou

vrchnost. Ostatně, tentýž „zvyk“ máme

velice dobře zaznamenán u Rožmberků,

švamberských sousedů. Však ti již měli

bohatnoucí bechyňský dominikál

v „mer ku“...

Jindřichem ze Švamberka a roku 1568

stvrzená práva bylo doslovnou „labutí“

písní rodu (labuť byla erbovnímznamením této z dějin se pozvolna vytrácející

rodiny), jenž létem následným v Bechyni

ukončil svou vládu a zboží nově získal

sám Petr Vok z Rožmberka. Co výšenaznačeno, zde dokonáno. Nutno všakpodotknout, že Švamberky dříve vysokonastavenou laťku Vok ještě zvýšil. Proposledního Rožmberka se Bechyně (apředevším zdejší zámek) stala rezidencí

i sídlem jeho dvora. Přímo čítankovou

záležitostí pak byla Vokova svatba s Ka -

te řinou z Ludanic, uskutečněná roku

1580. Ještě předtím, v roce 1578,postihl Bechyni ničivý požár, který „úřadoval“ především v zámeckém komplexu.

Při něm došel újmy i pivovar, prvně

s konkrétností dějinně uváděný jen o rok

dříve. K již rožmberskému pivovarupatřívala tehdy měděná pánev a voda se do

něj dodávala v třiceti devíti zvláště k to -

muto účelu upravených korbelech. Ze

zprávy je zřejmé, že pivovarský provoz

neměl ještě vodovodní řad a nedostatek

vody při zámku zhoubu ohněm jenznásobil.

Požár se ve svém důsledku stal pro

Be chyni, tamní zámek a koneckonců

i pi vovar určitým „dobrodiním“.Následnou přestavbou nabyl panský celekcharakteristických renesančních rysů a

upra ven byl též pivovar. Ústřednímstavitelem měl být Vlach pracující veslužbách rožmberského domu, Baltazar

Mag gi. S jeho osobou se potkáváme

iuji ných pivovarských staveb posledních Rožmberků, kupříkladu v Třeboni

či na Krumlově.

Veselka páně Voka byla monstrózní

akcí a směle konkurovala předchozímu

svatebnímu rituálu jeho bratra Viléma

na českokrumlovském zámku. Kromě

nej různějších lahůdek se dostalo naslavnostní tabuli bezmála devadesát věrtelů

„domácího“ piva, to jest bechyňského.

Panstvo mělo asi dobrý apetit, když

míst ní pivní mok kompenzovalo pivem

ze Soběslavi, Petrova Dvora u Netolic,

Tábora či Písku. Chuť všech taktozmíněných piv už vzala za své, a my simůžeme jen tiše povzdechnout a ctěnýmbechyňským svatebčanům jen závidět...

Žel, lesk daný Bechyni přítomností

Petra Voka měl záhy pozbýt třpytivosti

a panství se přibližovalo ke ztrátě svépůvodní úrovně. Doba plíživě spěla ketřicetileté válce, která měla přinéstzdejšímu zboží sice ne přímou zkázu, alenotně poničenou pověst. Poslem neblahých

událostí byl skon dosavadního vladaře

rožmberského dominia, již zmíněného

Viléma, v roce 1592. Jím zanechanédluhy byl nucen řešit poslední z rodu, Petr

Vok, prodejem částí rozsáhlých držav. Již

za čtyři roky po Vilémově smrti (a jistě

s těžkým srdcem) se musel rozloučit i se

statkem jemu nejmilejším – Bechyní.

Vok se však zachoval chlapsky a jakopravý kavalír – městu stačil ještě potvrdit

dávná privilegia, jimiž dále posílil iobecní várky. Listina nese letopočet 1593.

Roku 1596 se na Bechyni (napotřetí

a zároveň naposled) vrátiliŠternberkové, zastoupení Adamem, ve své podstatě

tragickou postavou, jenž byl nucennásledkem pobělohorských událostí odejít

ze země.

Načas. Adam ze Šternberka se naBechyni ještě vrátil a jen jeho smrt v roce

1623 byla příčinou, že panství nebylo

konfiskováno. Další členové rodu, kteří

se včas přiklonili k vítězné habsburské

straně a konvertovali ke katolicismu,setrvali na zboží po celý zbytek 17. století.

Avšak ani loajalita Šternberků k císař -

ským neochránila město před pustošením a panství před rabujícími vojsky

obou znepřátelených táborů. Přestobechyňské pivovary – vrchnostenský

i měst ský – zůstávaly v činnosti, byť

s určitostí nekonkretizované. Náprava

poválečných škod probíhala velicezvolna a gradovala až v samém závěru výše

udaného věku. K roku 1660 je známa

úprava sladovny v zámeckém pivovaře,

když uvedený letopočet měl být vytesán

v kamenném máčecím štoku na humně.

Tentýž náduvník byl o půlstoletí později

opraven.

V této době skončila více jak jedno

století trvající vláda Šternberků nadBechyní, když rokem 1700 po mečivymřela zdejší větev rodu. Poslednímmajitelem panství byl Jan Josef, hrabě ze

Šternberka a na Bechyni, jenž tragicky

utonul v rakouské řece Inn – prý přinávratu z tradiční římské poutě.Následovalo poručenství nad statky, trvající až

do roku 1715, kdy sňatkem dcery nešťastného Šternberka, Marie Terezie,

s říšským hrabětem Janem Leopoldem

z Paaru přešla Bechyně s městským

i domini kál ním pivovarem do vlastnictví

tohoto, původem italského šlechtického

rodu. Paarové, později i knížata, jak bylo

již v úvo du zmíněno, byli posledními

majiteli nejen panského pivovaru, alezároveň i dovršiteli jeho staletého vývoje,

neboť uzavřeli historii bechyňskéhopivovarnictví. Byli to oni, kdo na obranu

před vzmáhající se blízkou konkurencí

nechali zaniknout souputníka vlastního

pivovaru, pivovarský podnik městský.

Tady všeobjímající historii oboubechyňských pivovarů ukončeme a dále jimvěnujme pozornost odděleně.

Městský pivovar

Když ne stavebně, tak zcela nepochybně

starší historií vyniká pivovar bechyňské

várečenské obce (též uváděný jakopivovar obecní), zabývající se pivovarstvím

určitě již od poloviny 15. století. Svou

původní dominanci však měšťanstvo

bechyně

12

lex 1a:lexikon 24.11.09 12:21 Stránka 12


ztratilo už po stu letech a v ce lémnásledném časovém údobí zůstávalo vestínu pivovarství dominikálního, v Be chyni

představovaného panským pivovarem při

zámku. Především pozdější vlast níci

zboží – napotřetí Šternberkové a Paa ro -

vé – dávná městská práva zcelaignorovali, posléze přímo zakázali obciexpedovat své pivo mimo hranice města(tolerovány však byly dodávky na cizí pan ství)

a byl jí ponechán jen místní výčep,

ovšem i tak postupně oklešťovaný.Navíc, ve starší době (jak již výšenastíněno), tedy do bělohorských časů, mohla

obec připravovat várky pouze zpšeničného sladu, což sice později apřechodem na převažující vary ze sladu ječného

pominulo, ale hodnota vstupníchsurovin (včetně chmele) byla stálevýhodnější pro dominikál, který si je opatřoval

produkcí z vlastních dvorů, zatímcovárečníci je museli od vrchnostinakupovat. Tentýž jev známe ostatně z řady

míst, kde probíhalo souběžné pivovarství

– to jest městské a pan ské. Bechyně

v tomto směru nebyla výjimkou a jako

čistě poddanské město byla vydánavrchnosti na milost či nemilost. A takzatímco zámeckou správou kormidlovanýpivovar přikupováním dalších statků

a rozši řová ním panství produkčněstoual, obecní podnik víceméně stagnoval

a jeho výrobek byl upozaďován.

První určitější záznam o výstavubechyňského městského pivovaru máme až

z počátku 18. století, kdy se v něm ročně

svařovalo kolem 800 hektolitrů piva

s vár kami převyšujícími hodnotu 21hektolitrů. V porovnání – sousední pivovar

šternberského poručenství míval tehdy

produkci více jak trojnásobnou.Nicméně, výstav obecního pivovaru byl i tak

vcelku slušný, když mnohé podniky ve

vazalském stavu vůči místnímu pivovaru

vrchnosti na tom byly mnohem hůře.

V polovině téhož věku svařoval pivovar

bechyňské várečenské obce notněskleslých sotva 500 hektolitrů piva ročně,zatímco vzmáhající se podnik při zámku

vystavoval už čtyřnásobek. Paarovská

správa přitlačila na pilu... Poté počala

bechyňská městská obec svůj pivovar

pronajímat, což však žádnou zvláštní

změnu nepřineslo a podnik prakticky

i fakticky v neměnnosti zvolna procházel

desetiletími a spěl ke svému vcelkuneodvratnému konci.

V pozdějších letech, k posledníčtvrtině 19. století, máme o situaci týkající se

bechyňského „dvojpivovarství“ užponěkud konkrétnější informace, především

víme více o jednotlivých výstavech.

Z těch je zřejmé, že obecní pivovarmusel projít rekonstrukční kúrou, když se

jeho roční produkce blížila i kedvoutisícové metě. Var činíval tehdy něco málo

přes 22 hektolitrů, pohyb pivovaru se děl

ručně a v nájemnictví i sládkovství se

prostřídávaly dvě generace pánůKreutzerů – starší František a zřejmě jeho syn

Josef. Zdá se, že oba byli členyrozvětveného sládkovského rodu známého i způsobení v Březnici. Jeden příslušníktohoto rodu, Hynek Kreutzer, působil i vPraze, kde se stal nájemcem a slád kem

„U Karabinských“ na Malé Straně, aposléze pracoval dokonce i jako ředitel

Spo lečenského pivovaru pražskýchsládků v Braníku.

Roku 1889 nastoupil na místo bechyňského obecního sládka a pachtýře

Antonín Havránek, sládek z právěkončícího panského pivovaru v nedalekém

Stád lci. Netušil jistě, že bude posledním

v tomto úřadu. Čekalo jej tucet zdejších

let, ale v žádném případě ne tučných.

Stádlecký pivovárek konkurenčněudolaly rukou společnou táborští právováreční

měšťané a svou hřivnu přidala i paa rov -

ská knížecí správa v Bechyni. Havránek

se budoucnosti musel jistě bát a před

větší hrozbou z Tábora se snažil ukrýt

v možná bezpečnější Bechyni. Popravdě

řečeno, zřejmě neprohloupil a svousládkovskou kariéru zakončil důstojně –dovedl bechyňský pivovar várečenské obce

až do prvních roků 20. století, což bylo

v okolní pivovarské mlýnici doslovným

ternem. Výrobním obdobím let 1901–02

vystavil jemu svěřený podnik posledních

584 hektolitrů piva a pivovar bylnásledně zrušen.

Koncem 19. století se měšťané snažili

řešit klesající výkonnost obecníhopivobechyně

13

Bechyně, obecní pivovar – zachovalé

průčelí, nyní restaurace

„U města Bechyně“

(foto autora, 2004).

Bechyně, obecní pivovar – renesanční klenba

v hostinské místnosti (foto autora, 2007).

Bechyně, obecní pivovar – zadní prostory zbořeného pivovaru,

po němž tu opravdu mnoho nezbylo (foto autora, 2004).

lex 1a:lexikon 24.11.09 12:21 Stránka 13


varu výměnou Havránka za„snaživějšího“ nájemce, což se však nepovedlo a vše

zůstalo při starém. Problém byl všakklasicky zcela jinde a na propad výstavu měl

sládek zřejmě pramalý vliv. Bechyňské

výčepy a šenky zapivňovaly nejenpivovary zblízka, ale pivo se do nich vozilo

izdál ky – z Budějovic, Třeboně, ba

izPlz ně. Vlastní výčep pivovaru v při -

leh lém hostinci nepředstavoval žádné

ter no a ani letní zahrada mnohonevynášela. Ostatně, jak dále uvidíme, na svůj

ortel čekal i jeho kdysi mnohem silnější

konkurent, knížecí pivovar před zámkem.

Poloha bechyňského obecníhopivovaru byla již v předchozím textu určena,

a tak zde jen upřesňujeme. V místním

podání se jedná o dům bývalé restaurace

„Protivínka“, což jen dokládá, jaké topivo se v bývalém pivovaře poslézetočívalo. Patrový dům s renesančním průčelím

dnes nese název „U města Bechyně“ a je

v něm stále ještě restaurační provoz.Pivovar, čelně uvozený zmiňovaným domem stojícím na náměstí (nyní T. G.

Masaryka), se provozně nacházel vzadních traktech objektu, zasahujících už

do Klášterní ulice. Byl zbořen a původní

dvůr, kdysi miniaturní, se stal náhlerozlehlým a prázdným. Po ukončeníčinnosti pivovaru byla v jeho základníchprostorách zřízena sokolovna a divadelní

sál, vše svému účelu sloužící až dopoloviny 60. let 20. století. Přední dílpivovaru měl v dávné minulosti radniční účel,

býval v něm původní rathaus, cožlokalizaci městského pivovaru ještě více

umocňuje. Dnes, až na okázalostarchitektonicky velice hodnotného průčelí,

zadem zde projdete prakticky bez povšimnutí. Škoda. Zvláště pak mrzí, že

úplně vymizelo místní povědomí o dáv -

ném obecním pivovaru a doptat se na něj

je spojeno s dosti velkým úsilím.

Zámecký pivovar

Přesné datum vzniku bechyňskéhovrchnostenského pivovaru nelze s jistotou

dohledat, a proto už výše zmíněný rok

1577 berme s notnou rezervou. Jižtehdejší rozsáhlost zboží upřednostňuje

starší dobu jeho založení, minimálně již

za Švamberků. Navíc je potřeba siuvědomit, že Bechyně byla od svéhoprvopočátku významným sídelním a správním

celkem. Až do poloviny 18. století měl

zdejší hrad – později sice již spíšeformální, nicméně všeobecně respektovanou – funkci centra Bechyňského kraje,

jehož čelním představitelem byl vládnoucí mocí dosazovaný hejtman. To pro

panský pivovar představovalo samé plus.

V roce 1594 Petr Vok, náhradou zapotvrzení obecních várek, vymohl sobě na

měšťanstvu šenk panského piva v lázni

pod zámkem, kterou Bechyňskýmvěnoval. Jeho pokračovatelé nutili následně

měšťany k výčepu panského piva i v je -

jich domech – kromě jejich vlastního jis -

tě, ale k osobní škodě. Roku 1701poručník tehdy ještě nezletilé dědičky panství

Marie Terezie, Václav Vojtěch, hrabě ze

Šternberka, koupil od bývaléhozámeckého hejtmana Jana Lebedy (jinakpříslušníka měšťanského stavu) dva domy

na severním okraji rynku, z nichž jeden

nechal přestavět na hospodu zvanou

„Panskou“, v níž se následně čepovalo

vrchnostenské pivo, a to po dobu více

než 200 let. Dům, stojící na rohunáměstí T. G. Masaryka a Libušiny ulice,slouží k restauračním účelům i dnes.

Následníci Šternberků, Paarové, si

zís kali v habsburské monarchii jméno

a majetek přepravou poštovních zásilek,

kde vystřídali původně se touto službou

zaobírající rod Taxisů. Podobně jakojejich předchůdci pocházeli z italskékrajiny, konkrétně z Lombardie, a v Čechách

se počali usazovat v průběhu 17. stolet



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist