načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Encyklopedie českých hradů - Tomáš Durdík

Encyklopedie českých hradů
-11%
sleva

Elektronická kniha: Encyklopedie českých hradů
Autor:

Již šesté vydání knihy předního znalce našich hradů, v níž shrnuje výsledky dlouholetého bádání včetně nejnovějších výzkumů. První část tvoří obsáhlý úvod o funkci ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  100 Kč 89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 368
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7284-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Již šesté vydání knihy předního znalce našich hradů, v níž shrnuje výsledky dlouholetého bádání včetně nejnovějších výzkumů. První část tvoří obsáhlý úvod o funkci hradu, vývoji hradní architektury, ale i o životě na hradech. Druhá, slovníková část obsahuje více než 500 hesel věnovaných jednotlivým hradům, významným stavebníkům, architektonickému názvosloví a souvisejícím pojmům.

Zařazeno v kategoriích
Tomáš Durdík - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Tomáš Durdík

Nakladatelství Libri

Praha 2001


Autoři kreseb: ing. arch. Vlastimil Durdík, dále ing. arch. Petr Chotěbor, CSc.,

PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., Jaroslav Tájek, Jana Minarčíková a Helena Komárková

Kresba mapy: Marie Záleská

Autor a nakladatelství děkují následujícím

jednotlivcům a institucím za nezištné poskytnutí

některých fotografií:

ing. Pavlu Bolinovi

PhDr. Martinu Gojdovi, CSc.

Karlu Vlčkovi

Miroslavu Vlčkovi

Archivu ARÚ AVČR Praha

Archivu SÚPP Praha

Obrázek na obálce: Hugo Ullich – hrad Karlštejn před Mockerovou puristickou

přestavbou

© PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., 1995, 1996, 1997, 1999, 2001

ISBN 80-7277-035-7


OBSAH

REDAKC

ˇ

NÍ POZNÁMKA ...................................... 6

PR

ˇ

EDMLUVA .............................................. 7

ÚVODNÍ C

ˇ

ÁST ............................................ 11

Úvod .................................................. 11

Nástin vývoje cˇeských hradu ̊ ................................. 15

Život na strˇedoveˇkém hradeˇ .................................. 33

Jména hradu ̊ ............................................. 49

SLOVNÍK ................................................ 51

MAPOVÁ C

ˇ

ÁST........................................... 337

Mapy ................................................. 337

Seznam hradu ̊ podle jejich cˇísla na mapeˇ ........................ 344

SEZNAM VYOBRAZENÍ .................................... 347

Fotografie .............................................. 347

Kresby ................................................ 348

SEZNAM LITERATURY ..................................... 356

REJSTR

ˇ

ÍK v knize zminˇovaných cˇeských hradu ̊ ..................... 361


6

REDAKC

ˇ

NÍ POZNÁMKA

Vážení cˇtenárˇi,

dostává se Vám do rukou již páté vydání publikace Encyklopedie cˇeských hradu ̊ od našeho

prˇedního specialisty dr. Tomáše Durdíka. Od doby prvního vydání nakladatelství LIBRI

významneˇ pokrocˇilo ve svémzámeˇru postupneˇ mapovat naše architektonické bohatství.Vyšla

rovneˇž opakovaneˇ práce Pavla Vlcˇka Encyklopedie cˇeských zámku ̊ a dotisku i dalších vydání

se docˇkaly Hrady a zámky na Moraveˇ a ve Slezsku od Miroslava Placˇka.Knaší velké radosti

jsou beznadeˇjneˇ rozebrány C

ˇ

eské, moravské a slezské zvonice Karla Kucˇi, dotisku se už také

docˇkala historickou obcí vysoce hodnocená Encyklopedie cˇeských klášteru ̊ od kolektivu

autoru ̊ pod vedenímP.Vlcˇka, P. Sommera a D. Foltýna. Vyšla rovneˇž syntetickáencyklo

pedie Zahrady a parky v C

ˇ

echách, na Moraveˇ a ve Slezsku, kniha veˇnovaná mostu ̊m, zacˇala

vycházet série knih o vodních mlýnech v C

ˇ

echách, vyšla i „cˇerná“ kniha Zaniklé hrady,

zámky a tvrze C

ˇ

ech,prˇipravujeme encyklopedie moravských klášteru ̊, pevností,lázní a další

publikace.

Zárovenˇ ve velké rˇadeˇ vyšly už první cˇtyrˇi svazky z unikátního, mnohadílného projektu

Meˇst aameˇstecˇkavC

ˇ

echách,naMoraveˇaveSlezsku z pera K. Kucˇi.Vtéžerˇadeˇ vyšlyitrˇi

bohateˇ fotograficky vypravené publikace o Praze, všechny s fotografiemi E. Havlové (Praha

1891–1918. Kapitoly o architekturˇe velkomeˇsta J. E. Svobody a Z. Lukeše, Praha 1610–1700.

Kapitoly o architekturˇe raného baroka Pavla Vlcˇka a Praha 1919–1940. Kapitoly

o meziválecˇné architekturˇe autoru ̊ J. E. Svobody a Z. Lukeše) a také tento projekt bude

v budoucnu pokracˇovat každý rok novým svazkem (Praha 800–1310, Praha 1700–1780 atd.).

Ve velké rˇadeˇ však také vyšla dveˇ vydání zásadneˇ doplneˇné a bohateˇ vybavené obrazovým

materiálem Ilustrované encyklopedie cˇeských hradu ̊ od T. Durdíka, na kterou odkazujeme

hlubší zájemce o tuto problematiku, stejneˇ jako v prˇípadeˇ zámku ̊ doporucˇujeme Ilustrovanou

encyklopedii cˇeských zámku ̊ od P. Vlcˇka.


7

PR

ˇ

EDMLUVA

C

ˇ

eské hrady nepochybneˇ náležejí kteˇm památkámnaší národní minulosti, které jsou již

tradicˇneˇ v poprˇedí zájmu nejen odborné, ale prˇedevším nejširší verˇejnosti. Tomu odpovídá

i množství ru ̊zných prací, které jim byly doposud veˇnovány a s nimiž se mu ̊ženávšteˇvník

izájemce seznamovat. Problémvšak spocˇívá v tom, že znacˇná cˇást zvlášteˇ soucˇasné a ne

dávné literární produkce na toto téma neodpovídá dnešnímu stupni poznání a neobsahuje

informace, které jsou výsledkem veˇdeckého studia této problematiky. V horšímprˇípadeˇ pak

prˇináší vyloženeˇ chybná a zavádeˇjící sdeˇlení. Platí to jak o mnoha drobných monografických

brožurách, které jsou k dispozici návšteˇvníku ̊m jednotlivých hradu ̊,takoveˇtších arozsáhlej

ších publikacích. Vzhledem k atraktiviteˇ a romantickému zájmu široké verˇejnosti takovéto

publikace nepatrˇí mezi neprodejné a úmeˇrneˇ tomu se do jejich psaní mnohdy poušteˇjí autorˇi

zcela nepoucˇení, u nichž lze jen obdivovat odvahu a nedostatek zodpoveˇdnosti, s jakými se

odváží informovat o tématu, které jim není dostatecˇneˇ známo. Ostatneˇ prˇedstava, že hrad je

objekt, kterému rozumí takrˇka každý asnímž každý mu ̊že podle své volnéúvahy nakládat

(pochopitelneˇ nejen v rovineˇ literatury), je prokletím nejen naší hradní architektury, ale

nerovný zápassní podstupují se smutnými výsledky a katastrofálními ztrátami i hrady vneˇ

kterých vyspeˇlých evropských zemích.

Druhým problémem veˇtšiny zvlášteˇ souborneˇjších a prˇedevším obrazových publikací ohra

dech, s nimiž se u nás setkáváme, je nereprezentativní výbeˇr památek, se kterými jejich autorˇi

pracují. Nalezneme v nich takrˇka bez výjimky hrady nejlépe dochované, s nejnádherneˇjšími

a nejzajímaveˇjšími interiéry, cˇi nejveˇtší zrˇíceniny. Tímto „karlštejnským“ prˇístupem jisteˇ

získáme prˇedstavu o zcela nahodilémvýbeˇru náhodneˇ nejlépe dochovaných objektu ̊, realiteˇ

odpovídající reprezentativní obraz hradní produkce cˇeského strˇedoveˇku však takto získat vžád

némprˇípadeˇ nelze.

Studium cˇeských hradu ̊ má dlouhou tradici, s níž je možno se ve strucˇnosti seznámit

v úvodu této knihy. V soucˇasné dobeˇ je cˇeská kastellologie (veˇda o feudálních sídlech) na

jednom z velmi cˇestných míst v rámci evropského bádání. Intenzivní komplexní výzkum

posledního cˇtvrtstoletí prˇinesl množství nových a zcela zásadních poznatku ̊, které staví do

nového sveˇtla témeˇrˇ všechny okruhy otázek týkajících se všech stránek života, funkcí,vývoje

a podoby našich strˇedoveˇkých hradu ̊. Tato malá encyklopedie cˇeských hradu ̊ je vedena

snahou zprˇístupnit v ru ̊zných odborných publikacích roztroušené a mnohdy ješteˇnepubliko

vané výsledky.

Vlastní slovníkové cˇásti prˇedcházejí trˇi souvislé kapitoly. V Úvodu získá cˇtenárˇ základní

informace o vývoji zájmu o cˇeské hrady a ru ̊zných typech prˇístupu ̊ k jejich studiu. Vnásle

dujícím strucˇnémNástinu vývoje cˇeských hradu ̊ je podánprˇehled základních vývojových etap

a tendencí cˇeské hradní architektury a kapitola Život na strˇedoveˇkém hradeˇ si všímá

každodenního života na hradeˇ jakvmíru, tak v dobeˇ obležení.

Teˇžišteˇ knihy prˇedstavuje slovníková, encyklopedická cˇást. Její podoba je výsledkem

snahy obsáhnout co nejvíce podstatných informací jak k jednotlivým objektu ̊m, tak k ostatním

otázkám a problému ̊m, které s hrady souvisejí.Možnosti výbeˇru jednotlivých hesel byly

pochopitelneˇ omezeny rozsahem knihy.

Slovníkovou cˇást tvorˇí hesla neˇkolika typu ̊.Zarˇazena byla strucˇná informace o badatelích,

kterˇí již nežijí a kterˇí hráli ve vývoji studia cˇeských hradu ̊ významnou roli. Další skupina

hesel si všímá charakteristických prvku ̊ hradní dispozice a hradní architektury. Tato kniha

pochopitelneˇ izdu ̊vodu rozsahu nemu ̊že suplovat základní prˇírucˇky o vývoji architektury a

stavebních slohu ̊. Takovéto základní poucˇení cˇtenárˇ nalezne naprˇíklad v beˇžneˇ dostupných


8

instruktivních publikacích Jaroslava Herouta. Další závažná skupina hesel si všímá hradní

typologie, která v poslední dobeˇ hraje prˇi studiu hradní problematiky velmi du ̊ležitou aprˇínosnou úlohu. Z obecneˇ historické problematiky byla zarˇazena hesla prˇedních stavebníku ̊,

kterˇí postavili veˇtší pocˇet hradu ̊ nebo do vývoje hradní architektury zasáhli zvlášteˇ výrazným

zpu ̊sobem. Z teˇchto du ̊vodu ̊ se jedná prakticky pouze o cˇeské krále a pražské biskupy

(arcibiskupy). Z ostatní historické problematiky byly prezentovány prˇedevšímneˇkteré zásadní

skutecˇnosti z oblasti právní. Samostatná hesla mají iznámí stavitelé hradu ̊. Pozornosti se

dostalo i otázkám z okruhu provozu, zázemí asídlištneˇ-geografických souvislostí hradu. Další

skupiny hesel vycházejí z archeologie strˇedoveˇku, deˇjin umeˇní, vojenské historie, pomocných

veˇd historických a dalších disciplín, které se na studiu hradní problematiky podílejí. Skladba

slovníkové cˇásti byla vedena snahou o zachování vyváženého zastoupení jednotlivých druhu ̊

okruhu ̊ hesel.

Podstatnou složku slovníkové cˇásti tvorˇí monografická hesla jednotlivých hradu ̊. I zde bylo

nutno prˇistoupit k výbeˇru lokalit, které byly tímto zpu ̊sobem do knihy zarˇazeny. Prˇi konecˇné

volbeˇ hrály kromeˇ možného rozsahu publikace významnou roli veˇdomosti, které jsou vsoucˇasné dobeˇ k jednotlivým lokalitám k dispozici. Stav poznání je totiž velmi nerovnomeˇrný

(což se odráží i v podobeˇ informací obsažených v jednotlivých heslech). Výbeˇr, tvorˇený 275

hrady, byl proveden tak, aby podchytil co nejúplneˇjší vzorek základních typu ̊, jevu ̊ a skutecˇností. Tak se mu ̊žestát, že v knize není uveden samostatneˇ rozsáhlý aznámý objekt,

oneˇmž toho však mnoho nevíme, a naopak jsou zde zahrnuty málo známé,cˇi zcela neznámé

hrady, jejichž výpoveˇd’ je však znacˇná a mnohdy zcela zásadní.Zarˇazeny byly ovšem itakové hrady, u nichž se dostupné informace týkají trˇeba jen jediného, avšak du ̊ležitého jevu,

zatímco ostatní otázky jsou prozatímmálo známé,cˇi zcela neznámé. To, co bylo rˇecˇeno ovýbeˇru lokalit, platí pochopitelneˇ iovýbeˇru ilustrací, z technických du ̊vodu ̊ omezených na pérovky.

Vlastní monografické heslo hradu se skládá zneˇkolika cˇástí. Prvou je charakteristika

soucˇasného stavu a základní lokalizace. Jako zachované hrady jsou uvádeˇny využité objekty

pod strˇechou, jako zrˇíceniny hrady s rozsáhlejšími zbytky nadzemních zdeˇných konstrukcí. Za

zaniklé jsou považovány objekty s malými zbytky nadzemních konstrukcí cˇi dochované pouze

v podobeˇ terénních reliéfních reliktu ̊ a za zcela zaniklé pak ty, z nichž se témeˇrˇ nic nebo

vu ̊bec nic nedochovalo.

Lokalizace je uvedena zcela rámcoveˇ pouze pro prvou, základní orientaci, které slouží

i mapy v této knize. Vzhledem ke svému rozsahu i zameˇrˇení nemu ̊že tato kniha suplovat

turistické publikace, detailneˇ popisující možnosti prˇístupu na jednotlivé hrady. Tyto informace

cˇtenárˇ získá z turistických map cˇi z kolektivní publikace Hrady a zámky v C

ˇ

echách, kterou

v edici A–Z na cesty vydalo nakladatelství Olympia v roce 1986.

Druhá cˇást každého hesla podává strucˇný prˇehled historie hradu. Nebylo pochopitelneˇ ani

úcˇelem, a tímméneˇ vmožnostech této strucˇné knihy, psát politické deˇjiny jednotlivých

hradu ̊. Bližší informace najde zájemce ve fenomenálním patnáctisvazkovémdíle Augusta

Sedlácˇka Hrady, zámky a tvrze Království cˇeského. Pro základní informaci mu ̊žesáhnout

ipo— bohužel znacˇneˇ problematické—rˇadeˇ nakladatelství Svoboda Hrady, zámky a tvrze

vC

ˇ

echách, na Moraveˇ a ve Slezsku. Vzhledem k charakteru této publikace je však nutno

pocˇítatstím, žekaždé zde uvádeˇné tvrzení je nezbytné pracneˇ (kniha neobsahuje citace)

proveˇrˇovat, zda odpovídá realiteˇ. V heslech naší encyklopedie se setkáme pouze snejzákladneˇjšími fakty o dobeˇ vzniku a zániku a majetkových zmeˇnách, dobytích, požárech a jiných

skutecˇnostech, které meˇly vliv na podobu a vývoj stavby.

Trˇetí odstavec každého hesla podává popis podoby a nástin vývoje hradu. Informace zde


9

Foto I. Kuneˇtická Hora. Hrad v leteckém pohledu s dobrˇe patrnými dveˇma velkými zemními

rondely, trˇetí (vlevo) odteˇžen lomem.

obsažené odpovídají u jednotlivých hradu ̊ mnohdy navzájem zcela nesrovnatelnému stupni

poznání.Otázky podoby a vývoje neˇkterých hradu ̊ jsou v odborné literaturˇeprˇedmeˇtem

diskuse. Ve veˇtšineˇ prˇípadu ̊ tuto diskusi vzhledem k rozsahovýmmožnostem nebylo možno

prˇenášet do strucˇného sdeˇlení v encyklopedickém heslu. V takovémprˇípadeˇ je uvedena

varianta výkladu, která je dle autorova prˇesveˇdcˇení nejblíže pravdeˇ.

Záveˇrecˇný odstavec každého hesla hodnotí hrad v širších souvislostech, které odpovídají

soucˇasnému stupni poznání problematiky cˇeských hradu ̊.

Velký problém naprosté veˇtšiny dosavadních prací ocˇeských hradech prˇedstavují

publikované plány hradu ̊.Veˇtšinou není uvedeno, odkud takový plán pochází,cˇi jakým

zpu ̊sobem byl porˇízen, a tak se i v jedné knize (naprˇíklad v syntéze Dobroslavy Menclové)

vyskytují vedle sebe nikterak neodlišeny prˇesná geodetická zameˇrˇení se skicami, jejichž styk

s realitou není velký. Ve snaze vyvarovat se takto vzniklých chyb jsou v popiscích plány

vtéto knize rozlišeny podle pu ̊vodu cˇizpu ̊sobu porˇízení. Jako pu ̊dorys jsou oznacˇena

profesionální geodetická zameˇrˇení provádeˇná pomocí zemeˇmeˇrˇicˇských stroju ̊. Pod pojmem

terénní nácˇrt se skrývají meˇrˇení pásmem, cˇi krokovaná, provedená ortogonální metodou nebo

triangulací, stejneˇ jako meˇrˇení protínáním na stolku. Spolehlivost této skupiny dokumentace je znacˇná. Jako skica jsou oznacˇeny nácˇrty bez meˇrˇení, které mají hrubší orientacˇní hodnotu. Pokud není známo, jakýmzpu ̊sobem dokumentace vznikla, je prezentována pod oznacˇením plán a v popisce je uvedeno, od jakého autora byla prˇevzata.

Knihu doplnˇuje strucˇný výbeˇrový soupis základní literatury, který musel z du ̊vodu rozsahu

zcela rezignovat na monografické tituly. Veˇtšina zarˇazených prací však obsahuje pocˇetné

odkazy na další literaturu, které umožní vážneˇjšímu zájemci podrobneˇjší studium.

K usnadneˇní orientace slouží kromeˇ mapy hradu ̊ s monografickým heslem i rejstrˇíkvšech

hradu ̊, o kterých je v knize zmínka a které se nalézají na dnešnímcˇeském území.


10

C

ˇ

eské hrady mají mezi ostatními kulturními památkami poneˇkud výjimecˇné postavení.

Díky zájmu, který z mnoha du ̊vodu ̊ prˇitahovaly a prˇitahují,náleželyanáležejí mezi památky

nejpoškozovaneˇjší a mnohdy vinou neinformovanosti a hlouposti poškozované anicˇené zcela

zbytecˇneˇ a nenávratneˇ. I když jsme zemí s velkým bohatstvím hradní architektury, je tato

skutecˇnost, v soucˇasné dobeˇ ješteˇ urychlovaná novou vlnou nekulturníchpseudopodnikatel

ských prˇedstav i aktivit, závažným problémem a nebezpecˇím. Zda cˇeské hrady jako živý,

plnohodnotný,výpoveˇdischopný historický pramen zu ̊stanou zachovány i dalším generacím,

je záležitostí násvšech. Pokud tato malá encyklopedie cˇeských hradu ̊ dokážeprˇispeˇt k tomu,

aby nejširší verˇejnost k našim hradu ̊mprˇistupovala s veˇtším porozumeˇním, úctou apochope

ním, pak bohateˇ splnila úkol, který si autor prˇedsevzal.

Tomáš Durdík


11

ÚVODNÍ C

ˇ

ÁST

ÚVOD

Prˇedstavíme-li si typickou cˇeskou krajinu, jisteˇ jí bude dominovat hrdá silueta starého

hradu nebo jeho zrˇíceniny. Naše vlast je na tyto památky velmi bohatá, a to i v evropském

kontextu. Snad každý jisteˇ nejeden hrad navštívil a s jinými se setkal na stránkách ucˇebnic

deˇjepisu nebo historických knih. C

ˇ

asto se hradu ̊mrˇíká neˇmí sveˇdkové minulosti. Ovšem tak

zcela neˇmí nejsou a tomu, kdo se umí pozorneˇ dívat, umožní poznat mnohé nejen o sobeˇ a

odávném životeˇ, ale i o dobeˇ, která je prˇivedla k životu — strˇedoveˇku. Ve skutecˇnosti

mohou býtsveˇdky velmi výmluvnými.

Porozumeˇt jejich rˇecˇiovšem znamená nárocˇnou, témeˇrˇ detektivní práci. Z jednotlivých

stop jako z drobných kaménku ̊ skládáme mozaiku pu ̊vodního obrazu. Mnohdy neˇkteré její

cˇásti chybeˇjí a doplnit by námjedokázal jen du ̊kladný, zvlášteˇ archeologický výzkum.

Neˇkteré však navždy zu ̊stávají skryty v minulosti a námzbývají jen dohady. C

ˇ

ást z nich zcela

nenávratneˇ zanikla a teˇchto ztrát musíme želet prˇedevšímvteˇch prˇípadech, stalo-li se tak

zbytecˇneˇ v nedávné dobeˇ cˇi v soucˇasnosti — vinou lidské hlouposti, nekulturnosti anepochoení. Pokusíme-li se vžítdostrˇedoveˇkého zpu ̊sobu života a pochopit jeho potrˇeby azákonitosti, stane se i pro nás hrad živýmmístem každodenního života našich prˇedku ̊.

Jak se v pru ̊beˇhu staletí vyvíjely a meˇnily potrˇeby, možnosti a nároky majitelu ̊ hradu ̊, tak

se meˇnil a vyvíjel i hrad sám. Dobou, která mu dala vzniknout a jejímž symbolem se stal, byl

strˇedoveˇk,vneˇmž hrady plnily celou rˇadu funkcí. Další století novoveˇku je jako nepotrˇebné

odsunula do pozadí a poznamenala spíšenicˇivou silou. Ty, které nebylo možno prˇestaveˇtna

sídlo nového typu, totiž zámek, nebo utilitárneˇ, nejcˇasteˇji hospodárˇsky využít, byly ponechány

svému osudu a zmeˇnily se ve zrˇíceniny. Mnohé se staly zdrojem stavebního materiálu pro široké okolí atémeˇrˇ zcela zanikly. Nový zájem o hrady se probouzí až na pocˇátku 19. století. Z hradu ̊ jsou v té dobeˇ již veˇtšinou památky, a to památky minulého života, jenž je svou tajemností tolik prˇitažlivým, zajímavýmalákavým zdrojem nového umeˇleckého a životního smeˇru 19. století—romantismu.

Romanticˇtí umeˇlci se ve svých dílech cˇasto navraceli do minulosti, aby v ní hledali vzory

pro svou tvorbu. Malebná krajina s hradem se stala oblíbenýmnámeˇtem romantických malírˇu ̊

a obrázky zrˇícenin plnily i skicáky literátu ̊. Karel Hynek Mácha, který byl velmi zrucˇným

kreslírˇem, meˇlna„hrady spatrˇené“ zvláštní sešit. Jeho kresby díky osobnosti autora známe

velmi dobrˇe, podobných sbírek však existovalo velké množství.Všechny tyto obrazy aobrázky jsou pro nás dnes cenným historickým pramenem, nebot’ mnohé z nich zachycují stavby,

které vlivem nelítostného zubu cˇasu i lidské bezohlednosti zmeˇnily v pru ̊beˇhu staletí svou

tvárˇ, nebo dokonce zcela zmizely. Protože archivárˇe a historiky umeˇní veˇtšinou zobrazené

skutecˇnosti jako pramen pro poznání podoby konkrétních staveb prˇíliš nezajímají a mnohdy

není dokonce ani urcˇeno, který hrad je vyobrazen, prˇináší bohužel stále nesystematické

studium vyobrazení z konce 18. a z 19. století nová a nová prˇíjemná prˇekvapení.

Teˇsneˇ prˇed polovinou 19. století, v pru ̊beˇhu 40. let, vznikla také první souhrnná práce

ocˇeských hradech. Sedmisvazkové dílo v neˇmeckém jazyce Böhmens Burgen, Vesten und

Bergschlösser (C

ˇ

eské hrady, tvrze a zámky) napsal František Alexander Heber. Tentoromantik na svých cestách porˇídil velké množství kreseb a plánku ̊, podle nichž pak byly

zhotoveny krásné rytiny jako ilustrace knihy. Nad Heberovým textem, zvlášteˇ prvých svazku ̊, se dnes mnohdy neubráníme úsmeˇvu, ale jeho prˇesné obrázky a podrobné popisy nám umožnˇují dobrˇe rekonstruovat podobu hradu ̊ tak, jak vypadaly zhruba prˇed sto padesáti lety.

Foto II. Kokorˇín. Jádro hradu v leteckém pohledu.

V mladších svazcích se již Heber snažil o historické pojetí a lze jen litovat, že jeho pilnou

práci prˇervala prˇedcˇasná smrt.

Romantický zájem o hrady neskoncˇil jen u sbírání jejich obrázku ̊.Díky prˇestavbámse

totiž beˇhem staletí hodneˇ promeˇnily. Nebudily již proto dojem rytírˇského strˇedoveˇku, po

kterém jejich majitelé v duchu dobové módy tak toužili. A tak se objekty znovu prˇestavují, tentokrát ve snaze vrátit jim „pu ̊vodní“ strˇedoveˇkou podobu. Vše mladší se veˇtšinou bouralo nebo bylo prˇizpu ̊sobováno románskému cˇi gotickému slohu. Výsledek pak bohuželneodpovídal pu ̊vodnímu stavu památky. V lepšímprˇípadeˇ hrad vypadal tak, jak by ho snad mohl postavit neˇjaký cizí, nejcˇasteˇji neˇmecký, anglický nebo francouzský stavitel. Tak se k nám dostala architektura, která se v C

ˇ

echách nikdy nepoužívala, naprˇíklad tudorská anglickágotika, v jejímž stylu byla naprˇíklad prˇestaveˇna Hluboká.C

ˇ

asteˇji byl však hrad ve snaze o veˇtší

romantickýúcˇinek doslova olepen novými veˇžicˇkami, ochozy a cˇetnými dalšími detaily, které by

na strˇedoveˇké stavbeˇ nebyly úcˇelné.Pu ̊vodnímu hradu dodávaly pouze pohádkovou kulisu(klasickou ukázkou jsou Žleby). Jinde byl hrad rozšírˇen o nové, romantické cˇásti (Horní hrad –

Hauenštejn).

Tyto romantické a pozdeˇji puristickéúpravy (purus znamená latinsky cˇistý; jde tedy

o takovéúpravy, které se snažily památku ocˇistit od všeho mladšíhoavrátit jí pu ̊vodní

vzhled) ješteˇ doznívaly a probíhaly, když se cˇeské hrady dostaly do poprˇedí zájmu historiku ̊.

Slibný nábeˇhprˇedstavovala již práce F. Bernaua, ale prvního veˇdeckého knižníhozpracování se docˇkaly až z pera Augusta Sedlácˇka. Vzhledem k tomu, že byl školením historik,

poskytuje jeho patnáctisvazkové dílo Hrady, zámky a tvrze Království cˇeského, jehož poslední

svazek vyšel v roce 1927 již po smrti svého autora, prˇedevšímprˇehled deˇjin všech našich

hradu ̊. Dodnes nebylo napsáno úplneˇjší historické dílo a každý, kdo se bude chtítscˇeskými

hrady blíže seznámit, se k neˇmu bude obracet. V prˇípadeˇ jednotlivých objektu ̊ prˇineslo mladší

bádání zákoniteˇ cˇetné doplnˇky a korektury, ale to nic nemeˇní na skutecˇnosti, že jde nepochybneˇ ozákladní historické kompendium cˇeské kastellologie.

Možnosti, které cˇeským historiku ̊m fenomenální Sedlácˇkovo dílo nabízelo, zu ̊staly bohužel

prakticky až doposud nevyužity a historické bádání ocˇetných otázkách spojených s hradní

problematikou se prakticky nerozvinulo. Ve druhé polovineˇ 19. století se nejvýznamneˇjší

hrady, respektive jejich nejnárocˇneˇjší interiéry, staly samozrˇejmou soucˇástí publikací ovývoji

cˇeského výtvarného umeˇní,prˇedevším architektury. Ale ani tento smeˇr neprˇinesl další rozvoj

bádání, který by se veˇnoval hradu jako takovému. Nové podneˇty prˇišly ve trˇicátých letech ze

zahranicˇí, zejména díky dílu neˇmeckého archeologa Carla Schuchhardta, který zavedl dostudia hradu ̊ typologické myšlení achápání. Jeho myšlenky se obrazily v modifikované arozvinuté podobeˇ vdíle H. Weinelta.

V dalším období zkoumání hradní architektury, které je spojeno prˇedevšímsejménem

architektky Dobroslavy Menclové,prˇevládala snaha o nalezení místa hradu v deˇjinách

výtvarného umeˇní. Hrad je podle tohoto pojetí výrazem umeˇleckého slohu dané epochy a jeho

jednotlivé typy pak odpovídají ru ̊znýmvýtvarných názoru ̊m a proudu ̊m. Své nesmírneˇ

rozsáhlé celoživotní dílo shrnula tato pilná badatelka do dvojdílné knihy C

ˇ

eské hrady,sníž

se cˇtenárˇi mohli seznámit v roce 1972 a která uzavrˇela jednu významnou etapu cˇeské

kastellologie.

Již koncem 19. století zapocˇaly snahy o výkopy a vyvážení závalu ̊ jednotlivých hradu ̊.Vý-

jimkou byly akce vedené poznávacími cíli, jako naprˇíklad výzkum J. Švehly na Kozím

Hrádku.C

ˇ

innost ru ̊zných spolku ̊,prˇedevším Klubu cˇeských turistu ̊, vyplývala ze snahy ucˇinit

objekt co nejatraktivneˇjším, prˇístupnýmavlepšímprˇípadeˇ i stavebneˇ zajišteˇným. Množství

nálezu ̊,získaných prˇiteˇchto akcích, vesmeˇs z hlediska vypovídací schopnosti hradunešt’astných, pokud se dochovalo, doposud cˇeká na své zhodnocení. K prvýmvýkopu ̊m vedeným

veˇdeckými cíli náležely v prvépolovineˇ 20. stoletívýzkumy na Pražském hradeˇ, Vyšehradeˇ

a Novém hradeˇ u Kunratic.Upocˇátku ̊ archeologického studia cˇeských hradu ̊ stáli i manželé

Menclovi svými výkopy na Dražicích ve cˇtyrˇicátých a Švihoveˇ v padesátých letech.Archeologický výzkum cˇeských feudálních sídel se dále rozvíjel v celoživotnímdíle A. Hejny.

Prvým moderním odkryvem celého jádra hradu se stal výzkum E. Jánské na Sioneˇ všedesátých letech.

V roce 1954 byl založen Státníústav pro rekonstrukce památkových meˇst a objektu ̊ vPraze. V jeho pru ̊zkumném oddeˇlení byla Dobroslavem Líbalem vypracována metodikaprovádeˇní stavebneˇ historických pru ̊zkumu ̊, podle níž bylo doposud formou pasportu zhodnoceno

i množství cˇeských hradu ̊. Tato cˇinnost prˇedstavuje du ̊ležitou komponentu soucˇasného stupneˇ poznání.

Soudobé studium hradní problematiky vychází z komplexní metodiky, vypracované na

samémpocˇátku 70. let. Dle ní je hrad chápán jako živý organismus, který plnil ve své dobeˇ

mnoho rozlicˇných funkcí a úkolu ̊. A k tomu musel být uzpu ̊soben. Každodenníživot aprovoz, prˇedevším úcˇel a poloha samotné stavby, její obrana, hospodárˇství,nároky majitele na

bydlení, odpovídající dobovýmmeˇrˇítku ̊m, úloha hradu v systému osídlení a širších souvislostech ovlivnˇovaly jeho usporˇádání. Jisteˇžeipožadavky na umeˇlecké ztvárneˇní místností

hradního pána i kaple, tedy otázky reprezentace, hrály svou úlohu, ale zrˇejmeˇ nebyly hlavním

hlediskem prˇivýstavbeˇ hradu. Celkem prˇesný obraz pu ̊vodní podoby hradu a života na neˇm

mu ̊žeme získat tehdy, když zkoumáme všechny tyto stránky ve vzájemném vztahu. Znamená

to studium všech funkcí a stránek života hradu v jejich vzájemných vazbách. Tak jako se

navzájem podminˇovaly a kombinovaly, musejí se kombinovat a doplnˇovat i metody užívané

prˇivýzkumu, vlastní neˇkolika speciálním historickým disciplínám. Mezi nimi si díky

množství pramenu ̊, které prˇináší i pro ostatní smeˇry studia, zachovává urcˇité vu ̊dcˇí postavení

archeologie strˇedoveˇku. Soucˇasná cˇeská kastellologie je tedy typickou mezní historickou


14

Foto III. Konopišteˇ. Letecký pohled.

disciplínou, umožnˇující plastický,strˇedoveˇké realiteˇ blízký obraz. Její komplexní pojetí je

v evropskémmeˇrˇítku dosti ojedineˇlé a tato „cˇeskáškola“ si již vydobyla i mezinárodního

uznání.Více jak dvacet let aplikace této metodiky plneˇ potvrdilo její oprávneˇnost aproduktivnost (at’jižprˇi velkých dlouhodobých výzkumech na Krˇivokláteˇ, Týrˇoveˇ,v Jindrˇichoveˇ

Hradci, tak prˇicˇetných menších záchranných akcích a povrchových pru ̊zkumech). Prˇineslo

velké množství výsledku ̊, mnohdy až prˇekvapiveˇ odlišných od záveˇru ̊ prˇedcházejícího studia,

zatíženého chybami z jednostrannosti pohledu. Vzhledem ke krátké dobeˇ nejsou ješteˇ zdaleka

všechny poznatky publikovány ve veˇtších souborneˇjších pracích. Prˇesto však lze mnohé

z nich nalézt v odborných cˇasopisech a sbornících jak našich, tak zahranicˇních, a vposledních letech zvlášteˇ na stránkách sborníku Castellologica bohemica,vneˇmž cˇeskákastellologie po více než 150 letech své existence získala publikacˇní základnu. V roce 1984 bylo

možno, úmeˇrneˇ tehdejším podmínkámspíše populární formou, vydat prvou novou syntézu

vývoje cˇeských hradu ̊ (T. Durdík: C

ˇ

eské hrady, Praha 1984) a v roce 1994 knižní monografii

o hradech kastelového typu. Acˇkoliv jsou cˇeské hrady v poprˇedí zájmu badatelu ̊ již zhruba

sto padesát let, zbývá vykonat ješteˇ velmi mnoho práce.

Prˇestože jsou C

ˇ

echy na strˇedoveˇké hrady velmi bohatou zemí, není obecneˇ jejich stav

dobrý akaždým neodbornýmzásahem, byt’ vedeným sebeušlechtilejšími pohnutkami, nenávratneˇ zanikají neopakovatelné historické prameny. Dnes je již problém najít intaktneˇ dochovaný objekt, jehož vypovídací hodnota by nebyla snížena zásahy ru ̊zného druhu. Zvlášteˇ nyní se dostávají spolu se vzedmutou vlnou romantismu do poprˇedí zájmu širokého okruhu lidí: od hledacˇu ̊ pokladu ̊,ru ̊zných pseudopodnikatelu ̊ až po ru ̊zné i velmi obeˇtavé nadšence, kterˇí jim chteˇjí dle svých prˇedstav pomoci. Výsledek však bohužel bývá v naprosté veˇtšineˇ prˇípadu ̊ stejný, totiž nenapravitelné poškození. Situace není o mnoho lepší ani prˇi veˇtšineˇ památkových úprav, které za cenu kulisovitého zachování hmoty památky ji mnohdy témeˇrˇ zcela likvidují jako historický pramen. Mnoho pozu ̊statku ̊ hradu ̊ dokonce fyzicky zaniká. Vinna je cˇasto hloupost, nekulturnost a neinformovanost, nebot’ rozhodovat o osudu našich hradu ̊ se cítí povolán leckdo. V tom mají hrady skutecˇneˇ mezi našimi památkami smutný primát. Aby tito neprˇehlédnutelní sveˇdkové strˇedoveˇku zu ̊stali zachováni jakoplnohodnotný historický pramen i dalším generacím, je nutná co nejširší informovanost o všech

otázkách, které jsou s nimi spojeny, a zvlášteˇ o jejich památkové podstateˇ a nutnosti

kompletní ochrany, vcˇetneˇ terénní archeologické situace. Z této informovanosti by meˇlo

vyplynout nezbytné porozumeˇní, respekt a pokora prˇi zacházení s nimi. Odpoveˇdi na veˇtšinu

otázek soucˇasný stav poznání v bohaté mírˇe nabízí. K tomu, aby se tyto poznatky staly

soucˇástí národního kulturního poveˇdomí,sesnaží prˇispeˇtinaše kniha. Pozornému cˇtenárˇi

pomu ̊žeudeˇlat si uceleneˇjší prˇedstavu nejen o jednotlivých objektech, jejich soucˇástech adalších otázkách s nimi spojených, ale i celkový obraz o strˇedoveˇkých hradech v C

ˇ

echách, ojejich vývoji, usporˇádání, životeˇ a spolecˇenskéúloze.

Snad k vám tito pouze zdánliveˇ neˇmí sveˇdkové minulosti promluví.

NÁSTIN VÝVOJE C

ˇ

ESKÝCH HRADU

̊

Vznik strˇedoveˇkého hradu je spojen s urcˇitým stupneˇmvývoje feudální spolecˇnosti.

Protože historický vývoj v Evropeˇ neprobíhal ani rovnomeˇrneˇ, ani všude shodneˇ,došlo ke

vzniku vrcholneˇ strˇedoveˇkého hradu v ru ̊zných zemích v odlišné dobeˇ. Obecneˇ lze konstatovat, že tento proces postupoval od jihu a západu k severu a východu. S nejstaršími

kamennými hrady se na našem území setkáváme ojedineˇle již od 12. století,vu ̊dcˇím typem

opevneˇného sídla se však staly až okolo roku 1230.

Do té doby, než se vrcholneˇ strˇedoveˇký hrad v C

ˇ

echách stal hlavním typem užívaných

opevneˇní, plnilo tuto funkci hradišteˇ. Tento název, který dnes beˇžneˇ jako terminus technicus

používáme, je vlastneˇ nesprávný. Hradišteˇ je název místa, na neˇmž stál hrad, stejneˇ jako tvrzišteˇ, dvorˇišteˇ cˇimeˇstišteˇ oznacˇují místo tvrze, dvora cˇimeˇsta. Soudobé písemné prameny veˇtšinou hradišteˇ též nazývaly hrady a pokud bychom chteˇli u tohoto oznacˇení setrvat, museli bychom je doplnit prˇívlastkem raneˇ strˇedoveˇké. Od hradu ̊ vrcholného strˇedoveˇku, o nichž tato kniha pojednává,sevšak velmi lišily. Protože oba kvalitativní typy neˇjaký cˇas (až dozmíneˇných 30. let 13. století) existovaly paralelneˇ vedle sebe a protoževývoj starších hradišt’ sehrál svou roli prˇi vzniku nejstaršího horizontu našich vrcholneˇ strˇedoveˇkých hradu ̊, je nutno si hradišt’ ve strucˇnosti povšimnout.

Nejstarší známá opevneˇná hradišteˇ si našiprˇedkové pocˇali staveˇtjiž v 8. století. Tehdy

kromeˇ ochrany svých stálých obyvatel poskytovala hradišteˇ vprˇípadeˇ potrˇeby i útocˇišteˇ

zemeˇdeˇlskému obyvatelstvu ze širokého okolí. Tato útocˇištná funkce jim zu ̊stala až dopocˇátku 13. století.Vyžadovala velkou rozlohu opevneˇné plochy. Délka hradeb byla znacˇná, a aby

takovéto opevneˇní mohlo být úcˇinneˇ bráneˇno, muselo být obsazeno velkýmpocˇtem obráncu ̊,

kterˇí se nepochybneˇ rekrutovali do znacˇné míry z okolního obyvatelstva.

Podobneˇ jako vrcholneˇ strˇedoveˇké hrady i hradišteˇ mohla být bud’výšinná (u násveˇtšinou

ostrožná, vrcholová cˇinaterénních blocích), nebo nížinná, nejcˇasteˇji blatná. Volba typu

staveništeˇ vykazuje urcˇité regionální zvyklosti a zvláštnosti, související nejspíše shistoricko-politickými vztahy. Opevneˇní bylo zpravidla budováno po celém obvodu. Pouze u neˇkterých

výšinných, zvlášteˇ ostrožných hradišt’, kde se terénní konfigurace vyznacˇovala dostatecˇneˇ

strmými svahy, nebylo nutno bocˇní strany výrazneˇji ohrazovat.

Svývojem spolecˇnosti a její diferenciací se vyvíjela a meˇnila i hradišteˇ. Nejpozdeˇjivprůbeˇhu 10. století se u ústrˇedních hradišt’vydeˇluje zvláštní centrální, samostatneˇ opevneˇná cˇást,

zvaná akropole. Jejíúcˇel je jasneˇjší než u ostatní rozsáhlé plochy, husteˇ zastaveˇné prˇíbytky

obyvatel, nejcˇasteˇji charakteru chat, srubu ̊ cˇi zemnic. Akropole se stává rezidencí knížete

nebo pozdeˇji jeho správcu ̊—kastelánu ̊—kterˇí spravovali nejen vlastní hradišteˇ, ale iprˇilehlou provincii (kraj). Sít’ teˇchto kastelánských hradišt’ tvorˇila hradskou soustavu, základní

správní systém zemeˇ, fungující až do pru ̊beˇhu prvé poloviny 13. století.

Vznik akropole je díky dlouhodobému archeologickému výzkumu Rudolfa Turka velmi

dobrˇeznám na Libici nad Cidlinou, která byla hlavním slavníkovským hradišteˇm. Na akropoli

zde stálvýstavný kamenný kostel, s nímž sousedil knížecí palác. Mocný rod Slavníkovcu ̊, zneˇhož pocházel i druhý pražský biskup svatý Vojteˇch, vlastnil v 10. století velkou cˇást C

ˇ

ech (prˇedevšímjižní avýchodní) a silneˇ ohrožoval svými ambicemi pražské Prˇemyslovce.

Proto v prˇíhodnou chvíli v roce 995 prˇepadla prˇemyslovská vojska Libici a vyvraždila zde

všechny prˇítomné cˇleny rodu. Libice se pak stala rˇadovýmprˇemyslovským hradišteˇm. Noví

hradští správci z rodu Vršovcu ̊ si zde ješteˇ zbudovali palác, ale kromeˇ neˇho se na akropoli

vrátila opeˇtibeˇžná drobná zástavba.

Opevneˇní hradišt’ tvorˇila zpocˇátku veˇtšinou palisáda, doplneˇná poprˇípadeˇ i šikmozaráženými ku ̊ly. Záhy se však zacˇaly budovat mnohem mohutneˇjší hradby s drˇevohlinitou

konstrukcí. Jejich základem bylo nasýpané hlineˇné teˇleso, zpevneˇné drˇeveˇnou ztužující

konstrukcí. Tu nejcˇasteˇji tvorˇily drˇeveˇné rošty z mohutných kulatin, mohlo však jít i oroubené komory. C

ˇ

elní stranu zpevnˇovala a prˇed ohneˇm chránila zed’ vyskládaná z kamene

spojovaného jílem, tvorˇící svislé cˇelo hradby. Podobná zídka nebo roubená steˇna zajišt’ovala

i zadní stranu, která mohla býttéž stupnˇoviteˇ upravena. Méneˇ nárocˇné provedení, vyskytující

se ve starších dobách, mohlo mítdrˇeveˇnou i cˇelní stranu. Teˇleso takovéto hradby bylo velmi

teˇžké aprˇes ztužení mohlo záhy vykazovat statické problémy. Toho si byli stavitelé veˇdomi,

a proto mezi hradbou a prˇíkopem soubeˇžným s její cˇelní stranou ponechávali úzký prostor

zvaný berma, zamezující sklouznutí cˇela opevneˇní do prˇíkopu. Hradby našich hradišt’byly

nepochybneˇ velmi nárocˇné na pru ̊beˇžnou údržbu. Pokud byla zanedbána, došlo postupneˇ kjejich destrukci do podoby valu ̊, jak je dnes známeznašich hradišt’. Jak rychle tento proces

postupoval, názorneˇ ilustrují osudy rekonstruované brány ve vneˇjším opevneˇní Staré Kourˇimeˇ,

jejíž obnovu nechal MilošŠolle provést v rámci svého archeologického výzkumu. Beˇhem

neˇkolika let drˇeveˇné konstrukce zcela zanikly a brána se rozvalila tak, že dnes je již velmi

špatneˇ patrné i její místo.

Klícˇovým bodem každého opevneˇní je vstup. Brána prˇerušuje prstenec hradeb a totozranitelné místo bývá zákoniteˇ nejcˇasteˇjšímcílem útoku ̊.Ucˇeských hradisek sesetkávámesbránami neˇkolika typu ̊. (Obr. 1) Nejjednodušší variantu prˇedstavovaly prosté pru ̊chody, nad nimiž zrˇejmeˇ stávala drˇeveˇná veˇž.Známe však i podstatneˇ složiteˇjší rˇešení. Na Libušíneˇ naprˇíklad stávala uprostrˇed brány v ohybu hradeb jakási kamenná bašta, na niž se napojovala drˇeveˇná steˇna deˇlící vlastní pru ̊jezd. Nejdokonalejší dvojdílné brány byly zkoumány na Levém Hradci, jednom z nejdu ̊ležiteˇjších prˇemyslovských hradišt’, a na Staré Kourˇimi, ústrˇedním hradišti zlickém. Zde oba šikmo vedené vjezdy oddeˇloval mohutný blok valu, jehož boky smeˇrem do pru ̊jezdu ̊ zajišt’ovala pouze lehká košatinová steˇna. Ta se v prˇípadeˇ nebezpecˇí dala lehce odstranit a strˇední blok se poté rozvalil a neprodyšneˇ uzavrˇel oba vstupy. To bylo nepochybneˇ zcela krajní rˇešení; normálneˇ se brány uzavíraly masivními vraty. Teˇžkýželezný záveˇs takových vrat byl nalezen na luckém hradišti Vlastislav.

Hradišteˇ se postupneˇ stávala složiteˇjšími vícedílnými dispozicemi, prˇicˇemž se na prˇedhradí

kumulovaly hospodárˇské funkce. S postupujícími spolecˇenskými zmeˇnami se ve 12. století

jejich rozsah zmenšoval. Poznání teˇchto nejmladších hradišt’ však zu ̊stáváme doposud velmi

mnoho dlužni.

Hradišteˇ po celou dobu jejich existence charakterizuje striktní deˇlba funkcí mezi jejich

jednotlivými cˇástmi. Obranu umožnˇovala pouze obvodová hradba; vnitrˇní,veˇtšinou znacˇneˇ

neusporˇádaná zástavba se na jejím zajišteˇní nijak nepodílela. Kromeˇ veˇží nad branami se


17

Obr. 1: Ukázky opevneˇní raneˇ strˇedoveˇkých hradišt’. Vlevo nahorˇe rekonstrukce brány ve

strˇedním, dole ve vneˇjším valu na Staré Kourˇimi. Vpravo nahorˇe rekonstrukce brány prˇedhradí

na Levém Hradci, dole val hradišteˇ Libušín; v poprˇedí rekonstrukce hradby s patrnou vnitrˇní

konstrukcí, v pozadí dnešní stav (podle M. Šolle, I. BorkovskéhoaZ.Váni). obranné stavby prakticky nevyskytovaly. Po celý raný strˇedoveˇksevšak jako posledníútocˇišteˇ mohly využít pevné zdeˇné kamenné kostely, které po prˇijetí krˇest’anství nalezneme prakticky na všech du ̊ležiteˇjších hradištích. Zvlášteˇ pak jejich veˇže mohly hrátvýznamnou obrannou roli.

Nejstarším vrcholneˇ strˇedoveˇkým kamenným hradem na našem území je Prˇimda z doby

prˇed rokem 1121, kterou — stejneˇ jako prvou fázi hradu v Chebu — vystaveˇli páni zVohburgu. Chebsko však tehdy nebylo soucˇástí cˇeského státuaiPrˇimda byla na cˇeském území

vystaveˇna neoprávneˇneˇ. Po dlouhou dobu zu ̊stala osamocena. Pro další vývoj meˇla znacˇný

význam románská prˇestavba Pražského hradu knížetem Sobeˇslavem II., prˇipomínaná k roku

1135, která dala tomuto centrálnímu sídlu velkolepou, zcela výjimecˇnou podobu. Hrad byl

opatrˇen zdeˇným opevneˇním zpevneˇným veˇžicemi a obsahoval monumentální knížecí palác.

Typologicky však zu ̊stal i nadále hradišteˇm. Kamennou profánní zástavbu dostala i dalšícentrální hradišteˇ,prˇedevším Vyšehrad a Meˇlník. Pražský hrad nepochybneˇ inspiroval druhého

nejmocneˇjšího feudála v zemi — pražského biskupa — ke stavbeˇ hradu v Roudnici. Kromeˇ

tohoto prˇípadu zu ̊stala stavba hradu ̊ po celé 12. století vyhrazena panovníkovi a i ti nejdůležiteˇjší šlechtici (pokud nebyli hradskými správci) vlastnili sídla charakteru dvorcu ̊, jejichž

jedinou zdeˇnou soucˇást prˇedstavoval tribunový románský kostel. Podobná sídla si ostatneˇ

vblízkosti hradu ̊, které jim byly sveˇrˇeny, staveˇli i kasteláni.

V prvé trˇetineˇ 13. století zu ̊stává stále vu ̊dcˇím typem hradišteˇ. Vznikají další ojedineˇléhrady, zbudovanév románském slohu, jako naprˇíklad Landštejn, Strakonice, Loketcˇi Blatná.


18

Sveˇtší koncentrací teˇchto již plneˇ strˇedoveˇkých hradu ̊ se setkáváme pouze na Chebsku, kde

v okolí falce v Chebu, zbudované Fridrichem Barbarossou, již ve druhé polovineˇ 12. století

postupneˇ vznikla celá sít’hradu ̊ závislých feudálu ̊—ministeriálu ̊ ( Libá, Starý Hroznatov,

Ostroh, Skalná a Hazlov). Toto území ovšem v dané dobeˇ nebylo soucˇástí cˇeského státu azmíneˇné hrady souvisejí se soudobou neˇmeckou hradní architekturou. Doposud se na území tehdejších C

ˇ

ech nevytvorˇil žádný typ, uvedené stavby jsou souborem ojedineˇlýchindividuálních rˇešení, ovlivneˇných prˇevážneˇ cizími vzory.

Kzásadnímu zlomu dochází na pocˇátku trˇicátých let 13. století, kdy definitivneˇ dosloužila

stará hradská soustava a kdy je proto položen základ nové síteˇ královských hradu ̊.Vté dobeˇ

se, zatímješteˇ ojedineˇle, setkáváme i s prvými hrady šlechtickými. Zde již je možno hovorˇit

o typech. Noveˇ vznikající královské hrady prˇíslušely trˇem typu ̊m: hradu prˇechodného typu,

hradu s obvodovou zástavbou a francouzskému kastelu.Neˇkteré zteˇchto hradu ̊ mohly být založeny ješteˇ za vlády Prˇemysla Otakara I. ( Jindrˇichu ̊v Hradec cˇi Zvíkov), vlastním zakladatelem nové síteˇ základních opeˇrných bodu ̊ královské moci je však Václav I.

Hrady prˇechodného typu stojí mezi plneˇ strˇedoveˇkým hradem a starším hradišteˇm, od

neˇhož prˇejímají prˇedevším valové opevneˇní, do kterého jsou však na rozdíl od hradišt’

vkládány obytné stavby, jejichž jedna strana tvorˇí soucˇást opevneˇní. Tento druh hradu ̊ byl

zjišteˇndíky archeologickému výzkumu teprve v poslední dobeˇ, nebot’ starší,umeˇleckohistoricky orientované bádání lokality podobného typu vu ̊bec neregistrovalo. Zkoumány byly

doposud cˇtyrˇiukázky. Nejstarší a nejveˇtší prˇedstavuje Hlavacˇov u Rakovníka, který byl

nejrozsáhlejší, a také se svou podobou nejvíce blížil k starším hradištím. Ve své dobeˇ

nejdu ̊ležiteˇjšímzteˇchto cˇtyrˇ hradu ̊ býval pohranicˇní Tachov.Díky archeologickému

výzkumu známe dobrˇe podobu Angerbachu u Kožlan a Týnce nad Sázavou, který je o to

du ̊ležiteˇjší, že vznikl prˇestavbou starší sídelní situace prˇi románské rotundeˇ. Kvalitativní

rozdíly mezi teˇmito jednotlivými (i dalšími prozatím nezkoumanými) stavbami jsou znacˇné

a nelze vyloucˇit, žesedíky dalšímvýzkumu ̊m podarˇí celou skupinu ješteˇ jemneˇji rozcˇlenit.

Základním typem královského hradu se stává hrad s obvodovou zástavbou, kterýprokázal

velkou životnost, byl cˇasto obmeˇnˇovánavdalšímvývoji z neˇho vyšel naprˇíklad istrˇedoevropský kastel. Jde o rozsáhlé, komplikované hrady s množstvím staveb. Prˇi volbeˇ jejich

polohy i rozlohy v prvé polovineˇ 13. století zrˇejmeˇ ješteˇ pu ̊sobila hradištní tradice. Kobvodové hradbeˇ prˇiléhají pocˇetné stavby, jejichž vneˇjší steˇna tak tvorˇí soucˇást opevneˇní.Do

poloviny století vznikl naprˇíklad Jindrˇichu ̊v Hradec, snad Jivno,aprˇedevším Krˇivoklát,

k jehož vývoji a pu ̊vodní podobeˇ prˇinesl mnoho nových poznatku ̊ soucˇasný systematický

výzkum.

Oba zmíneˇné typy umožnˇovaly pouze pasivní obranu.Zakrále Václava I. vznikla však

i prvá stavba umožnˇující obranu aktivní.Její hrad Týrˇov, reprezentant importovaného

francouzského kastelu. Tomuto typu odpovídá prˇedevším dolní cˇást hradu. Francouzské prvky (naprˇíklad veˇžicecˇi châtelet) nalezneme i v organismu horního hradu. Obeˇ cˇásti tvorˇí jednotný celek. Systém flankovacích veˇžíumožnˇoval postrˇelovat všechny kurtiny akrˇížoveˇ

prˇedpolí hradu. Zásad francouzského kastelového schématu bylo využito i prˇivýstavbeˇ hradu Džbánu, který je zárovenˇ možno chápat i jako prvý prˇípad typového míšení. Jeho cˇelo se trˇemi okrouhlými veˇžemi souvisí s francouzským kastelem, zbytek odpovídá hradu sobvodovou zástavbou.

Nejstarší,ješteˇ ojedineˇléšlechtické hrady prˇísluší bergfritovému typu. Tyto stavby byly

velmi jednoduché,vcˇele stála okrouhlá veˇž, která mohla v prˇípadeˇ potrˇeby sloužit jako

posledníútocˇišteˇ obráncu ̊ hradu. Proto byla prˇístupná pouze po mu ̊stku cˇi žebrˇíku, který

mohli obránci lehce odstranit. Vstup býval veˇtšinou v úrovni prvého patra. Palác stálna


19

Foto IV. Strˇekov. Hrad v leteckém pohledu.

nejchráneˇneˇjšímmísteˇ (veˇtšinou na konci hradní ostrožny)asveˇží ho spojovaly hradby,

v nichž byla v blízkosti bergfritu prolomena brána. Kromeˇ této základní varianty známe již

v prvé polovineˇ stoletíúsporneˇjší rˇešení ( Krašov, kde veˇž je nahrazena veˇžicí), i složiteˇjší

( C

ˇ

eskýŠternberk, v jehož opevneˇní seunás poprvé uplatnˇuje štítová zed’, a vzhledem

k situování hradu na hrˇebeni, a tím zaprˇícˇineˇné existenci dvou cˇel, i zdvojení veˇží). Poznání

nejstarších šlechtických hradu ̊ bergfritového typu velmi komplikuje skutecˇnost, že tento velmi úsporný typ byl záhy s rostoucími možnostmi i nároky šlechtických majitelu ̊ prˇestavována rozširˇován, takžepu ̊vodní podoba byla mnohonásobneˇ prˇevrstvena a modifikována. Zvlášteˇ u hradu ̊ prˇestaveˇných na zámky dnes cˇasto na existenci pu ̊vodního jednoduchého hraduupozornˇuje prˇedevším okrouhlý bergfrit, vycˇnívající ze složitého zámeckého organismu (znejstaršího období naprˇíklad Zbiroh).

Další etapu ve vývoji našich hradu ̊ prˇedstavuje druhá polovina 13. století.Výstavba síteˇ

královských hradu ̊ je za Prˇemysla Otakara II. a jeho syna Václava II. prakticky dokoncˇena.

Dále se rozvíjí základní dispozice s obvodovou zástavbou ( hrad s obvodovou zástavbou),

mezi jejímiž objekty se zacˇíná objevovat velká cˇtverhranná obytná veˇž ( donjon), která však

není hlavní stavbou obytnou a není ani plnohodnotná z hlediska obrany. Nejstarší stojí vjádrˇe

Zvíkova, další na hradech Oseku, Jencˇoveˇ, Jindrˇichoveˇ Hradci a Týrˇoveˇ, kde byla

vestaveˇna do staršího areálu horního hradu.

Soucˇástí neˇkterých meˇst zakládaných na „zeleném drnu“ se stává rovneˇž královský hrad.

Pokud nebyl k dispozici vhodný terénníútvar, musel být hrad zaklíneˇnprˇímo do meˇstského

organismu. Plocha meˇsta byla rozdeˇlena na víceméneˇ pravoúhlý systém parcel, kterému byl

hrad s obvodovou zástavbou nucen se prˇizpu ̊sobit, takžezískal cˇtverhrannou podobu. Ta ale

nebyla prˇíliš výhodná z hlediska obrany. Proto byla obzvlášteˇ citlivá místavnároží zpevneˇna

veˇžemi bez možnosti flankování. Vznikla tak dispozice, kterou oznacˇujeme jakostrˇedoevropský kastel.Nanašem území nejznámeˇjší ukázky prˇedstavují Kadanˇ a Písek. Podobné hrady staveˇlPrˇemysl Otakar II. též v Rakousku (ve Vídni, Marcheggu, Loebenu a jinde). Pochopitelneˇ ne všechny hrady nacházející se ve meˇstech musely prˇíslušet tomutovelkoleému typu, který prˇedstavuje prvý velký prˇínos našich zemí do pokladnice evropské hradní architektury. Ovlivnil hradní architekturu v Uhrách (Köszeg) a sehrálzrˇejmeˇ významnou roli prˇi vzniku charakteristického hradního typu rˇádu neˇmeckých rytírˇu ̊ v Pobaltí.

Díky stoupajícímnároku ̊msezvyšoval i pocˇet místností královského hradu. Spojení mezi nimi ve vyšších podlažích obstarávaly pavlacˇecˇivzácneˇji ( Písek, Zvíkov, Krˇivoklát,

Kadanˇ)výstavné arkádové ochozy, prˇipomínající rajské dvory klášteru ̊.

Pravidelnou podobu mohl však královský hrad získat i mimo meˇsta, a to tehdy, když byl jako staveništeˇ zvolen úzký a dlouhý ostroh. Meˇl-li pak hrad obsahovat požadované množství prostor, musely vzniknout dlouhé budovy po stranách stísneˇného nádvorˇí, jak je patrno nejlépe v prˇípadeˇ Kamýku nad Vltavou. Stejným podmínkámvdeˇcˇí za svou podobu i jeden znašich nejkrásneˇjších hradu ̊— Bezdeˇz. Zde se rovneˇžpoprvé setkáváme se snahou ooddálení prvního styku s neprˇítelem co nejdále od hradního jádra. Opevneˇní s prvými trˇemibranami a C

ˇ

ertovou veˇží sleduje prˇístupovou cestu daleko pod hrad. V dalšímvývoji cˇeských

hradu ̊ byla tato myšlenka a posléze naléhavá potrˇeba dále rozvíjena.

Do kontextu francouzských kastelu ̊ náležel zrˇejmeˇ hrad Nižburk (dnes Nižbor) a hrad

Hradišteˇ v dnešnímTáborˇe, který je rovneˇž prvou ukázkou nepochopení zásad aktivní

obrany, nebot’jeho veˇže jsou prakticky vtaženy, takže ztrácejí flankovací schopnost. Až vpokrocˇilé druhé polovineˇ 13. století došlo k druhému prˇímému nezprostrˇedkovanému importu

tohoto pokrokového typu v prˇípadeˇ hradu Konopišteˇ. Vzhledem k dobeˇ,vníž vznikl — kdy

byla celá sít’ základních mocenských panovnických opor prakticky hotova — se již prˇímých

následovníku ̊ nedocˇkal.

V druhé polovineˇ 13. století se též cˇasteˇji setkávámesveˇžemisbrˇitem, které se ojedineˇle vyskytly již drˇíve (naprˇíklad zrˇejmeˇ na C

ˇ

eském Šternberku). Bylo-li možno hrad ohrozit

strˇelbou pouze z jediného smeˇru, byla okrouhlá veˇž opatrˇena vytaženou ostrou hranou

( brˇitem), jejíž osa smeˇrˇovala do nebezpecˇného prostoru. Strˇely odsud vystrˇelené pak

neškodneˇ sklouzly, nebot’ dopadly pod ostrým úhlem. Takto byly zajišteˇny veˇže Zvíkova,

Svojanova ineˇkterých šlechtických hradu ̊, naprˇíklad Stráže nad Nežárkou cˇi Strakonic.

S jedinecˇným dvojbrˇitem se setkáváme na severovýchodní nárožní flankovací veˇži dolního

hradu na Týrˇoveˇ.

Mezi královskými hrady se za vlády Prˇemysla Otakara II. setkávámeisvýjimecˇnými objekty s prˇevažující reprezentacˇní funkcí, jako bylo druhé palácové jádro na Krˇivokláteˇ nebo rozsáhlý pravidelný hrad v Myšenci.

Ve sledovaném období byla rovneˇž prolomena ostrá hranice mezi královskými ašlechtickými hrady, vyplývající z rozdílných možností obou skupin stavebníku ̊.Neˇkteré královské hrady (naprˇíklad Orlík nad Vltavou)seblíží šlechtické bergfritové dispozici. Mezi menšími královskými hrady se setkámeis hradem s plášt’ovou zdí ( Lanšperk)cˇisezvláštní kombinací ru ̊zných prvku ̊ ( Svojanov). Hrady, rˇadící se po bok královské hradní architekturˇe, staveˇla i církevní vrchnost, konkrétneˇ pražští biskupové. Nejznámeˇjší z nich, Horšovský Týn, náleží mezi strˇedoevropské kastely. Volba tohoto reprezentativního královského hradního typu zde má nepochybneˇ prestižní charakter, odpovídající výjimecˇnému postavení biskupa.

Systémkrálovských hradu ̊ posledních Prˇemyslovcu ̊, dobudovaný za Václava II., tvorˇil víceméneˇ rovnomeˇrnou sít’ pokrývající zemi, v níž se vyskytují dveˇ nápadné koncentrace. Prvou prˇedstavuje strˇedocˇeská oblast starého prˇemyslovského loveckého hvozdu na rˇece Berounce s hrady Týrˇovem, Krˇivoklátem, Nižborem, Džbánem, Hlavacˇovem,Angerbachem u Kožlan, Jivnem, Jencˇovem a snad i Tetínem a Horˇovicemi. Šlo o jakési srdce

Foto V. Tocˇník. C

ˇ

elo hradu nad šíjovýmprˇíkopem s královským palácem. Stav prˇed posledními

památkovými úpravami.

cˇeských královských držav, oblast, která stála vždy v poprˇedí zájmu cˇeských králu ̊. Jihocˇeská

koncentrace zhruba na rˇekách Lužnici, Vltaveˇ a Otaveˇ, tvorˇená hrady Hradišteˇm, Bechyní,

Orlíkem,Zvíkovem, Hlubokou, Pískem, Myšencem, Protivínem,ÚjezdcemazrˇejmeˇViteˇjovicemi,má odlišný, totiž liniový charakter. Její vznik je nepochybneˇ výsledkem strˇetu

s rozpínavostí a ambicemi mocného rodu Vítkovcu ̊, který teˇžil i ze svého výjimecˇného

postavení, vyplývajícího z faktu, žecˇást jejich majetku se nacházela za hranicemi království.

Pevnou hrází jejich zájmu ̊m a postupu se stala práveˇ zmíneˇná linie hradu ̊, posílená ješteˇ

meˇstem C

ˇ

eské Budeˇjovice (v neˇmž se snad též nacházel hrad) a klášterem Zlatá Koruna.

Do konce století vzniká velký pocˇet šlechtických hradu ̊, z nichž naprostá veˇtšina prˇísluší

bergfritové dispozici. Jelikož tato vskutku jednoduchá dispozice byla veˇtšinou sestoupajícími nároky majitelu ̊ prˇestavována a doplnˇována, zachovala se z ní dodnes prˇevážneˇ pouze hlavníveˇž, pohlcenámladšízástavbou, jak je možno si povšimnout na Lemberku, Náchodeˇ,

C

ˇ

eském Krumloveˇ a mnoha dalších hradech. Soucˇasneˇ se vyvinul ješteˇúsporneˇjší typ, jehož

hlavní—a prakticky jedinou — stavbou obytnou i obrannou byl obdélný palác, jehož delší

osa je rovnobeˇžná se smeˇrem prˇístupové cesty. Takto vypadaly naprˇíklad archeologicky

zkoumané hrady R

ˇ

ebrˇík a Tetín.Spíše z jihovýchodního a východního sousedství knám

pronikl i hrad s plášt’ovou zdí ( Pustohrad u Horˇic).

Ojedineˇle k nám, zrˇejmeˇ z Podunají, rovneˇž proniká cˇtverhrannáútocˇištná veˇž ( Klenová

cˇi Žerotín). Setkáváme se s ní ve dvou prˇípadech i u pozoruhodné architektury hradu

Choustníka,prˇedstavitele tzv. Ganerbenburgu. Jde o dvouhrad, kterýmáspolecˇnéopevneˇní adveˇ palácová jádra, z nichž každé bylo sídlem jedné rodiny.

Je všeobecneˇ známo, žestrˇedoveˇký vývoj probíhal znacˇneˇ nerovnomeˇrneˇ,což lze

ilustrovat opoždeˇnou šlechtickou variantou prˇechodné dispozice, prˇedstavovanou hradem

Budeˇtice. Hrady na pískovci, zvlášteˇ hrady skalní, byly silneˇ determinovány geomorfologickou situací a vykazují cˇetná specifická rˇešení.

Foto VI. Prˇimda. Zrˇíceniny donjonu prˇed opravou a doplneˇnímnapocˇátku 20. století.

Stoupající nároky šlechty se projevily neˇkolika výjimecˇnými stavebními podniky. Stavebníci z nejbližšího okolí panovníka si ve dvou prˇípadech ( R

ˇ

ícˇany, Vízmburk) spoužitím kvalitních stavebních hutí postavili miniatury královských staveb hradu ̊ s obvodovou

zástavbou.Svými celkovými rozmeˇry se oba hrady nevymykají ze standardu šlechtické hradní

produkce, obsahují však všechny náležitosti velkého královského hradu. Díky tomu je

Vízmburk zrˇejmeˇ nejstarším šlechtickým hradem vybaveným kaplí. Pouze dva rody byly

schopny zcela výjimecˇneˇ vystaveˇt hrady rˇádoveˇ srovnatelné s menšími královskýmidispozicemi typu s obvodovou zástavbou. Prvým byli zákoniteˇ jihocˇeštíVítkovci, jejichž Prˇíbeˇnice

mají neobvyklou osmibokou veˇž. Stavba tohoto hradu, zcela prˇekonávající hlavní soudobá

rodová sídla, byla nepochybneˇ mocenskou demonstrací vmísteˇ ostrého strˇetuskrálovskými

zájmy, které se projevily založením sousedního hradu a meˇsta Hradišteˇ (dnes Tábor).

Druhým rodem byli posázavští páni z Dubé, k jejichž rodovému hradu Stará Dubá seprˇipojovaly hradby podhradního meˇstecˇka Odranec.

Vývoj cˇeské hradní architektury 13. století doznívá v dobeˇ kolem r. 1300. Za Václava II. je založeno, zvlášteˇ v pohranicˇních oblastech, ješteˇ neˇkolik královských hradu ̊, které bud’ navazují na prˇedcházející královskou hradní produkci ( Krupka), nebo již i vycházejí zmodifikované bergfritové dispozice ( Hasištejn). Další vývoj však díky historickýmsouvislostem probíhal vcelku zákoniteˇ ve znamení prudkého rozvoje šlechtické hradní architektury. Význacˇneˇ ho poznamenal energický nástup cˇtverhranné obytné veˇže — donjonu.Prˇední místo v tomto vývoji zaujímá typ s velkou obytnou veˇží (donjonem) jako hlavní obrannou a obytnou stavbou. Tyto hrady byly zrˇejmeˇ vzorem veˇžovitých šlechtických tvrzí, které se ve 14. století staly vu ̊dcˇím typem sídel drobných feudálu ̊. Prvé ukázky hradu ̊ donjonového typu prˇedstavují naprˇíklad Rabí, C

ˇ

ejchanov azrˇejmeˇ iprˇestavba Košumberka. Další hrady

tohoto schématu se budovaly prakticky až do 60. let 14. století. Jejich donjony patrˇí knejveˇtšímunás( Rabí 13 x 18 metru ̊, Pajrek 16 x 16 metru ̊ nebo Vítku ̊vHrádek 14 x 17,5

metru ̊).


23

C

ˇ

tverhranný donjon prˇedstavuje du ̊ležitou soucˇást i dalších hradních typu ̊, vrcholících

vznikem blokové dispozice.

Pozornost si zaslouží složiteˇjší dispozice s cˇtverhrannou obytno



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist